Co se děje

Sezóna dramatizací a nepatřičných hrdinů

Po uvedení dramatizace románu Jurije Andruchovyče Moskoviáda se jedná o druhé jevištní zpracování prozaického textu. Do konce sezóny uvede Divadlo X10 ještě dramatizaci rozsáhlého románu Vyhnanství Liona Feuchtwangera. Uzavře tak nejen velkou činoherní trilogii Čekárna (s předchozími díly Úspěch a Oppermannovi), ale také sezónu, ve které završuje deset let své existence. „Pro všechny hrdiny letošní sezóny je typické, že se ocitají v konfliktu se svým prostředím. Necítí se nikde doma. Připadají si nepatřiční, bloudí,“ dodává dramaturg Divadla X10 Ondřej Novotný, který je autorem úpravy Destrukce. „Všichni ti hrdinové jsou nám něčím sympatičtí,“ dodává, „jsou to představitelé kulturní elity se sympatickými názory nebo osobnostními rysy, ale zároveň jsou směšní, dopouští se podlostí, selhávají. Vidíme se v nich.“

Kolektivní výpověď

Román Destrukce je vystaven jako subjektivní vyprávění. Připomíná deníkové zápisy třicetiletého učitele, který odešel z anonymního prostředí města a svoji existenciální oporu hledá v zastrčené obci s rozpadající se školou a prosperující továrnou. Výrazná ústřední postava je však v úpravě X10 rozdělena mezi všechny zúčastněné herce. Současný český intelektuál se stává kolektivním hrdinou se všemi svými peripetiemi. Touží po kultivovaném prostředí, spravedlnosti, funkčních vztazích, zároveň je ale připomenutím našeho vlastního strachu, nejistoty a zabedněnosti. Režisér Štefaňák se obklopil dobře fungujícím hereckým týmem X10. Ve vyrovnaných partech se představí Jan Bárta, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Václav Marhold, Antonie Rašilovová a Lucie Roznětínská.

Vesnický realismus, Kafka a cynismus

Bilerova próza je provokativní a nejednoznačná. Na jedné straně byla oceněna nejprestižnější českou literární cenou, na druhé straně ji někteří čtenáři odmítají dočíst. Biler totiž velmi nebezpečně balancuje na hraně nejrůznějších inspirací a poetik. Svým východiskem připomíná Destrukce venkovský román, ve kterém se idealistický učitel snaží o nápravu prudérního prostředí plného předsudků. Připomíná také kafkovsky uzavřenou, absurdní povídku nebo cynický, elitářsky povýšený pamflet. Právě tato nejednoznačnost a možnost různorodých přístupů zajišťuje intelektuální i emocionální dráždivost. Destrukce nemoralizuje, nenabízí ucelené odpovědi a řešení. Destrukce vyzývá k dialogu, provokuje, aktivizuje, apeluje na zaujetí stanoviska. A zároveň poskytuje bezpečný prostor pro zábavnou parodii sebe sama.

STANISLAV BILER: DESTRUKCE

Cynická besídka. S katarzí.

ÚPRAVA Ondřej Novotný

REŽIE, SCÉNA Ondřej Štefaňák

DRAMATURGIE Lenka Havlíková

HUDBA Kryštof Blabla

KOSTÝMY Matilda Tlolková

ASISTENTKA REŽIE Anna Marie Jarkovská

ASISTENT DRAMATURGIE Kryštof Krejčí

HRAJÍ Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Hynek Chmelař, Jan Bárta, Václav Marhold, Vojtěch Hrabák

„Jistota, že zítřek bude stejný jako včerejšek, shořela.“

Třicetiletý učitel odchází z města, které je příliš komplikované, anonymní a předražené. Svou duševní rovnováhu se pokouší najít v sousedském kolektivu malé obce, kde je podle jeho představ stále ještě jasná hranice mezi dobrem a zlem. Začíná učit ve třídě plné svéhlavých, smutných i zvídavých dětí. Ale co je má vlastně naučit, když se nám uspořádání světa rozpadá pod rukama, pole neplodí, studny vysychají a stěny školy i dalších budov nezadržitelně a nevyzpytatelně praskají? Idylický venkov už dávno není idylickým venkovem. Co má ještě vůbec smysl? Hrabat listí? Koupit si nové auto? Pedagogické vyhoření se mění v topornou existenciální krizi současného intelektuála. Jak z toho ven?

Hlavní hrdina Destrukce není psychologicky prokreslené individuum. Daleko více je kolektivním odrazem naší vlastní touhy po kultivovaném prostředí, spravedlnosti, funkčních vztazích nebo schopnosti předávat znalosti a životní zkušenost dalším generacím. Ale také je připomenutím nejistoty a strachu, neschopnosti zodpovědět všechny otázky, selhání před sebou samým i před světem. Destrukce je výpovědí dnešního českého intelektuála se všemi jeho peripetiemi, odkrývá důvody naší snahy aktivně se zapojit do společenských procesů i rezignace a apatie, výstavby slonovinových věží a vyztužení sociálních bublin.

Román Destrukce byl oceněn prestižní cenou Magnesia Litera 2022. Představuje třetí knihu sociologa a publicisty Stanislava Bilera (1982). Porota ocenila groteskní apokalyptičnost i humanistický přesah, stejně tak humor a schopnost literární hry. Podobně jako další prózy Bilerových současníků otevírá témata rozdělené společnosti, eskapismu a návratů nebo klimatické krize, ale přesto nabízí zcela specifickou poetiku a úhel pohledu. Inscenace Destrukce společně s předlohou nemoralizuje, nespadá k melancholii a uměřené estetické vážnosti, ale demonstrativně (se) předvádí, absurdně zacykluje a ironicky glosuje. Destrukce nenabízí rozřešení závažných environmentálních a politických otázek. Nabízí možnost se všemu, všem – a hlavně sobě – vysmát, vyspílat, vyšklebit a tím se dočasně osvobodit od každodenního hledání pevného občanského postoje i základního smyslu našeho života.

www.divadlox10.cz

Facebook Divadla X10

Instagram Divadla X10

V kinosále bude instalováno 24 ks metrových fotografií rozdělených na téma: portréty, krajina a architektura, exotické země.

Diváci páteční vernisáže v kině, však nebudou jen svědky první světové výstavy Jiřího Bárty, ale také jedinečného hudebního zážitku. Jiří Bárta zahraje se svou ženou vynikající klavíristkou Terezií Fialovou spolu s bubeníky Tam Tam Batucady. Tento koncert je unikátní pouze pro Nový Bor a Česko-brazilské dny, v rámci kterých se celá akce uskuteční.

Na vernisáži výstavy Jiřího Bárty vystoupí také šest tanečnic Vibrasil Samba Show, zhlédnete krátký dokument a projekci fotografií Jindřicha Štreita s přednáškou o Braziliánech z Česka.

Nebude samozřejmě chybět ani ochutnávka brazilských specialit a společně s brazilským výtvarníkem a sklářem Ricardem Hoineffem si namícháme pravé latinskoamerické nápoje. Po vernisáži zahraje ve foyer kina skupina Roda de Samba.

Vstupenky je možné zakoupit na www.kinonb.cz/prodej

Výstava potrvá v Městském kině v Novém Boru do 17. března. Akce se koná pod záštitou starosty města Nový Bor Mgr. Jaromíra Dvořáka a Velvyslanectví brazilské federativní republiky v Praze. (účast přislíbila Její excelence velvyslankyně Brazílie Sônia Regina Guimarães Gomes)

Jiří Bárta je přední český violoncellista, který se do evropské špičky zařadil už počátkem 90. let 20. století. Koncertoval po celé Evropě, v severní a jižní Americe, Japonsku, na středním Východě i v Austrálii.  Kromě vystupování na mezinárodních festivalech a s předními světovými orchestry a dirigenty se také s oblibou věnuje komorním projektům. Ve své diskografii má několik sólových nahrávek pro Supraphon, Hyperion a Animal Music a účinkoval také na nahrávce Magdaleny Kožené pro Deutsche Gramophon. Jiří Bárta je spoluzakladatelem a uměleckým ředitelem Mezinárodního hudebního festivalu v Kutné Hoře a také častým studiovým spoluhráčem kapely Blue Shadows.

Jiří Bárta studoval v Praze u Josefa Chuchra, v Kolíně nad Rýnem u Borise Pergamenschikow a v Los Angeles u Eleonore Schoenfeld. Po vítězství v řadě národních soutěží mu byla udělena Europäische Förderpreis für Musik v Drážďanech a Rostropovich-Hammer Award v Los Angeles. Jiří byl uveden v dokumentu České televize „Můj pokus o mistrovský opus (Bárta versus Bach Cello Suites)“, který získal cenu CIRCOM 2015 v Irsku. V loňském roce vydal Jiří Bárta společné CD se svou ženou klavíristkou Terezií Fialovou věnované skladbách Ludwiga van Beethovena.

https://www.kulturanb.cz/

Výroby plakátu se zhostila začínající výtvarnice Karolína Ventluková. Kresbou zachytila loučícího se hocha s dívkou, v pozadí se siluetou Vysokého Mýta. Postavy ale vznikly podle fotografií reálných postav, kdysi žijících lidí. On odešel do transportu, ona čekala na toho, jež se nikdy nevrátil. Zrodil se plakát s příběhem.

Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě

Přijeli jsme během dopoledne. Masopustní průvod obcházel jednotlivé domy. Hlavní úlohu v něm hráli místní občané v tradičních maskách a dechová kapela, která vyhrávala známé lidové melodie k tanci. Doprovázeli je přihlížející místní obyvatelé a návštěvníci. Masopustní masky – muži nalíčení černou barvou– označili tvář každého nového návštěvníka černou značkou, červeně nalíčení použili ke značení svoji barvu. U každého domu průvod zastavil, z domu vyšli jeho obyvatelé a přivítali se s maskami. Následovalo pohoštění – koblížky, chlebíčky a něco na zahřátí, a potom taneček doprovázený skvěle sehranou dechovkou.

Zeptali jsme se ženy, patřící do místní komunity, čím to je, že účinkující v maskách hrají své role s takovým zaujetím. Odpověděla, že je pro ně čest provádět tento důležitý úkol.

Co je tím úkolem? Je to snad snaha udržovat při životě zvyky a tradice po svých předcích, třeba kvůli UNESCO? Zápisu na Seznam UNESCO si místní nesmírně váží.

Hlavním posláním, čestným úkolem a vnitřním záměrem účinkujících v masopustních maskách je však přinést do každé domácnosti, kterou navštíví, štěstí a prosperitu do dalšího roku. S touto motivací se vždy co nejpečlivěji připravují na den, který bychom mohli dnešními slovy nazvat svátkem sousedské vzájemnosti. Den, kdy se sousedé navštěvují a věří, že svými rituály pocházejícími z hluboké historie, dělají vše pro to, aby se ostatním dobře dařilo. Viděno touto optikou dostává celá akce mnohem hlubší charakter a smysl, který vysvětluje, proč tato tradice přežívá až do dnešních dnů.

Z masopustu ve Studnicích jsme odjížděli naplněni radostí a vzpomínkou nejen na krásné masky a originální zvyky, ale také na zážitek ze setkání s lidmi, kteří nelitují času ani energie, aby uskutečnili událost plnou vřelosti a projevů sousedského přátelství.

Děkujeme Vám, milí Studničtí.

https://www.obecstudnice.cz/file.php?nid=954&oid=669137

Letošní showcase divadelních událostí připravili umělecký ředitel Malé inventury Petr Pola spolu s festivalovou dramaturgyní Karolinou Plickovou. „Jako hlavní dramaturgický klíč jsme zvolili proměny citlivosti. Zajímaly nás konkrétní strategie, jakými se divadelní tvar může současného diváka dotknout; soustředili jsme se na různé podoby, intenzity a hranice doteku. V programu festivalu lze tudíž najít divadlo, které škrábe, dráždí, provokuje, štípne, skřípne, stiskne, obejme, nepustí, konejší, pečuje, šimrá, obemkne, zaplaví, nadnáší, uvolní, naježí, spálí,“ říká Petr Pola. „Dráždil nás dotek v doslovném i přeneseném slova smyslu, dotek, který nelze lokalizovat, dotek, který ještě nemá jasné jméno, nebo který možná ani sami nechceme přesně pojmenovat, abychom neztratili jeho neochvějnou kvalitu,“ doplňuje Karolina Plicková.

Festival Malá inventura je retrospektivou nejvýraznějších premiér uplynulého roku v oblasti nového divadla. Rozvíjí uměleckou diverzitu, napomáhá zviditelňovat společensky i umělecky aktuální problémy a spoluutváří mapu nezávislého divadla v České republice. V rámci letošního ročníku se představí mnoho umělců, kteří nejsou na nezávislých scénách tak často k vidění, například Petra Hůlová, Petr Vrba a Jiří Havlíček (Já, kimči), Zuzana Bydžovská (Očistec si zaslouží každý), Jan Cina a Tereza Hofová (Měsíční kámen), Miřenka Čechová a Alice Koubová (Strachy) nebo Saša Rašilov (Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát!).

Letošní Malou inventurou se také výrazně profilují mladí umělci a diváci se tedy mohou těšit například na nové projekty Anny Datiashvili a Veroniky Holcové (Beracha), Fedira Kise a Zuzany Šklíbové (Power.point), Natálie Rajnišové a Mikoláše Arsenjeva (Sbírka modrých předmětů) nebo Terezy Krejčové (How to Represent a Broken Heart?) a dalších.

„Festival bude jako vždy centrem živého networkingu. Osvědčené festivalové formáty nabízí síťování, sdílení nápadů a navazování spolupráce doma i v zahraničí. Letos přivítáme přes 150 hostů, několik zahraničních delegací, pro které máme připravené komentované prohlídky pražských scén nebo například burzu projektů. Uvedeme přes 300 účinkujících s cílem prezentovat současné nové divadlo nejen v zahraničí, ale také regionech ČR. Festival se dále koná v průběhu roku v dalších šesti městech ČR,“ vysvětluje ředitelka Malé inventury Adriana Světlíková.

Festival pořádá Nová síť z.s. ve spolupráci s domovskými scénami Alfred ve dvoře / Motus, Divadlo X10, MeetFactory, Palác Akropolis, PONEC – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Studio Hrdinů, Vzlet, Venuše ve Švehlovce, Národní galerie Praha – Veletržní palác, partnery v regionech ČR i jednotlivými projekty.

Další informace a aktuální program najdete na webu: http://malainventura.cz.

Místní kultura je mediálním partnerem festivalu.

Můžete zobecnit, v čem vůbec spočívá zvláštnost českého amatérského divadla?

Amatérské divadlo existuje všude, jakkoli se ne všude nazývá amatérským divadlem, takže to není česká zvláštnost. Ale co česká zvláštnost je – to je jeho kontinuita a územní rozvrstvení. Opravdu neznám jinou zemi, kde by se divadlo hrálo doslova všude, tak, jak je tomu u nás. Zřejmě to nějak souvisí s naší mentalitou. My Češi – i když si nemyslím, že s tímto argumentem všude uspěju – možná nemáme takové vlohy pro pohyb, ale zato velká část této společnosti ráda přemýšlí o věcech a ráda si hraje. Vzpomeňme, jakou popularitu získal fiktivní Jára Cimrman, a to nemám na mysli jenom vítězství v anketě o největšího Čecha. Není žádným tajemstvím, že ti první divadelní ochotníci na konci 18. století z Vysocka, kde je vlastně kolébka tohoto divadla, byli písmáci, byli to lidé, kteří psali kroniky, zápisky a odtud už byl jen krůček k tomu, aby se začali pouštět do regulérních divadelních her. Zřejmě bychom ve výčtu té české specifičnosti mohli uvést i snadnost improvizace a tvořivost…

Ano, jsme hraví. Někdy nesnesitelně. (smích). Jen si vemte – byť nás to občas zdobí a jindy z toho mají všichni kromě nás hrůzu –, s jakou radostí a lehkostí improvizujeme. Zatímco jinde ve světě jsou při důležitých akcích přítomny velké štáby, které pracují několik let s přesně rozdělenými pozicemi,u nás jsme zvyklí leccos dohonit na poslední chvíli a nezaskočí nás, ani když věci nevycházejí, jak bychom si přáli. Vždy si nějak umíme poradit.

Vybavuji si krásné valašské rčení, které mi kdysi „daroval“ dramaturg a divadelní ředitel František Pavlíček, že čím hrnec navře v dětství, tím už je pak cítit napořád. Je to tak i ve vašem případě, pokud jde o amatérské divadlo?

Vděčím samozřejmě rodičům, kteří ve mně lásku k divadlu pěstovali. U nás bylo pravidlem, že jsme každou neděli chodili do Národního divadla na bidýlko. Rodiče divadlo sice nehráli, ale upřímně milovali. Oba pocházeli z Polné na Vysočině, kde se divadlo hraje od první třetiny 19. století. V první třídě jsem jejich zásluhou měla takové vědomosti o divadle a kultuře vůbec, jaké nikdo z ostatních dětí. Díky tatínkovi jsem třeba znala všechny pražské sochy, protože mě vodil nejen do divadla ale i po Praze. Jakmile jsem se postavila na nohy a začala číst a psát, hned jsem taky chtěla něco tvořit. Už od páté třídy jsem hrála a později vedla divadlo, a ještě o něco později také psala divadelní texty.

Těšíte se na nějakou roli, až se jednou vrátíte k amatérskému divadlu?

Nemám žádnou vysněnou roli, ale nedočkavě se těším na to, až si v penzi znovu stoupnu na amatérská prkna. Nevím, jestli je to na mne vidět, ale já opravdu nejsem žádná úřednice, ale komediantka. Ráda se převtěluju, ráda si hraju – a ochotně se sdružuju.

Vizitka

Mgr. Lenka Lázňovská (nar. 15. 2. 1948)

Prezidentka Českého střediska, mezinárodní organizace amatérského divadla AITA/IATA

viceprezidentka Středoevropské sekce AITA/AITA

Od 1. 7. 2001 vedoucí útvaru Artama v NIPOS, Praha

Od 1. 3. 2008 ředitelka NIPOS, Praha

Absolvovala Filozofickou fakultu UK – obory česky jazyk a literatura, dějepis, estetika (1972.

Porotkyně, herečka, režisérka, autorka her pro děti, publicistka, mezinárodně známý člověk, emotivní a impulzivní komediantka, držitelka ocenění festivalu FEMAD (2013) za přínos divadlu.

ČR-PRAHA: Společnost pro obnovu vesnice a malého města, z. s. (SOVAMM) vydala s podporou MK ČR na samém konci roku 2022 svou třetí knihu.. Nese zatím nejdelší název Nástin vývoje vesnických půdorysů a plužin v Čechách s podtitulem K výpovědní schopnosti map stabilního katastru. Jejím autorem je Jiří Škabrada. Více informací o tomto publikačním projektu SOVAMM najdete zde.

Prezentace a křest knihy se uskutečnily 21. února v Praze v hlavní budově Národního archivu, který byl spolupořadatelem této akce.

Knihu lze mj objednat u sekretáře SOVAMM. (kontakt).

Po uvedení následoval koncert francouzského klarinetisty Liliana Lefebvra, vítěze 1. ceny na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro 2022, kterého doprovodilo Stamicovo kvarteto. Společně vystoupí také v rámci festivalu EuroArt a Lilian Lefebvre se představí v květnu s PKF – Prague Philharmonia na festivalu Pražské jaro.

J. E. Alexis Dutertre, velvyslanec Francie v České republice, řekl: „V návaznosti na rok 2022, který byl výjimečný díky francouzskému a následně českému předsednictví Rady Evropské unie a během kterého jsme nabídli kvalitní a různorodý kulturní program, bychom rádi v roce 2023 kladli i nadále důraz na to, aby se více než kdy jindy v našem programu odrážely hodnoty a kontinuita evropského pocitu sounáležitosti a aby se upevňovala významná dlouhodobá kulturní partnerství, která se podařilo navázat mezi francouzskými a českými institucemi. Také chceme podpořit šíření povědomí o našich umělcích a jejich tvorbě. S potěšením v roce 2023 nabízíme, ve spolupráci s nejprestižnějšími českými institucemi, špičkový program, jehož součástí jsou nejvýznamnější kulturní události v České republice, v Praze i v regionech. Vybrali jsme velké projekty, které na nejvýznamnějších událostech českého uměleckého kalendáře ukazují tvůrčí sílu našich dvou národů a jejich trvalé vazby. “

Rok 2023 se ve spolupráci s Národní galerií ponese mimo jiné ve znamení 100. výročí nákupu „Francouzské sbírky“ Československým státem. Nákup, který zaštítil prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk, byl dokladem dlouhodobého zájmu české kulturní scény o francouzské umění a zároveň byl i politickým aktem potvrzujícím úzké vazby mezi mladým Československem a Francií. O výročí bude natočen dokumentární pořad České televize a vznikne cyklus podcastů a přednášek historiků.

Francie od 8. do 18. června představí dva pavilony na téma udržitelného rozvoje na Pražském Quadriennale, největší světové akci věnované scénografii a divadelnímu prostoru - pavilon Země a regiony a pavilon Studentská výstava, jejž připraví studenti osmi francouzských scénografických škol. Projekt proběhne ve spolupráci s francouzským Ministerstvem kultury.

V oblasti vážné hudby se velvyslanectví s potěšením připojí k 78. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, kam je jako rezidenční umělec pozván fenomenální francouzský violista Antoine Tamestit. Bude předsedou poroty první soutěže oboru viola, povede masterclass a vystoupí na sérii koncertů.

Ve spolupráci s Collegiem 1704, Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA a festivalem KoresponDance velvyslanectví podpoří světovou premiéru u příležitosti 300. výročí úmrtí architekta Jana Blažeje Santiniho: představení Zelená hora v pohybu na červencovém festivalu KorresponDance.  V rámci tohoto výjimečného představení se spojí barokní soubor Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse s francouzským souborem současného tance Fêtes Galantes pod vedením Beatrice Massin. Hudba Jana Dismase Zelenky zazní v kapli na Zelené hoře, která je zapsána na seznamu UNESCO. O představení chystá Česká televize v koprodukci s Arte 30minutový film.

Francouzský institut v Praze a Francouzské velvyslanectví také oslaví 20 let spolupráce s barokním souborem Collegium Marianum v oblasti šíření a výuky francouzského barokního repertoáru, a to prostřednictvím série masterclass a každoročních Letních slavností staré hudby a projektu Akademie Versailles.

Francouzský institut v Praze a 6 Francouzských aliancí v Brně, Českých Budějovicích, Plzni, Pardubicích, Ostravě a Liberci představí v průběhu roku Microfolies, digitální zařízení, které na obrazovkách a tabletech prezentuje nejvýznamnější díla 12 francouzských muzeí. Umožní pořádat specializované programy pro rodiny, výtvarné semináře, workshopy pro středoškoláky a studenty francouzštiny, a to hravou a interaktivní formou.

Po celý rok bude Buquoyský palác otevírat své brány během cyklu koncertů v Hudebním salonu. Koncerty budou věnovány francouzsko-českým hudebním vztahům a uskuteční se ve spolupráci s významnými českými soubory a institucemi: v dubnu se například bude konat literárně hudební večer z díla Suzanne Renaudové a Bohuslava Reynka ve spolupráci s Česko-francouzským centrem v Petrkově, 21. června u příležitosti Svátku hudby vystoupí klavírista Ziad Kreidy, představí se ale také Collegium Marianum, PKF – Prague Philharmonia…

Dvě významné francouzské inscenace se představí po boku nepřehlédnutelných bratří Formanů na festivalu nového cirkusu Arena na přelomu června a července.

V oblasti současné hudby v roce 2023 francouzské velvyslanectví podpoří sérii koncertů v Paláci Akropolis včetně skvělého francouzského DJ Wax Taylora 8. června a také představí francouzskou produkci na bezplatném open-air festivalu United Islands 5. a 6. května. 

Francie se s předními autory zúčastní květnového mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy 2023.

V průběhu celého roku bude také pořádat řadu konferencí a debat, jejichž ústředními tématy budou evropská identita a mládež, udržitelný rozvoj, přechod na nízkouhlíkové technologie a rovnost žen a mužů.

V audiovizuální oblasti se rok 2023 ponese ve znamení nepřehlédnutelného Festivalu francouzského filmu, který od 23. do 29. listopadu oslaví svůj 26. ročník s mnoha předpremiérami, novými filmy a hosty v Praze i v regionech. Francouzské filmy a delegace budou přítomny na nejvýznamnějších českých festivalech.

Bude pokračovat strukturální podpora FAMU, návštěvy francouzských režisérů a také návštěvy českých studentů na francouzských festivalech, jako jsou festivaly v Cannes a Annecy.

A konečně, vědecké ceny francouzského velvyslanectví letos oslaví 29. výročí své existence pod záštitou a za přítomnosti nositele Nobelovy ceny za chemii Jeana-Marie Lehna. Oceněny budou úspěchy mladých českých vědců ze všech českých vysokých škol a výzkumných institucí v 7 různých oborech: chemie, medicína, farmacie, informatika, životní prostředí, jaderné vědy a společenské a humanitní vědy.

Francouzský institut v Praze nabízí po celý rok promítání a premiéry v Kině 35, multimediální výstavy v Galerii 35 a četné akce ve své mediatéce, která má k dispozici 30 000 dokumentů k zapůjčení (knihy, časopisy, komiksy, filmy, stolní hry, videohry atd.).