Lenka Lázňovská nikdy nepřestala být "komediantkou"

Můžete zobecnit, v čem vůbec spočívá zvláštnost českého amatérského divadla?

Amatérské divadlo existuje všude, jakkoli se ne všude nazývá amatérským divadlem, takže to není česká zvláštnost. Ale co česká zvláštnost je – to je jeho kontinuita a územní rozvrstvení. Opravdu neznám jinou zemi, kde by se divadlo hrálo doslova všude, tak, jak je tomu u nás. Zřejmě to nějak souvisí s naší mentalitou. My Češi – i když si nemyslím, že s tímto argumentem všude uspěju – možná nemáme takové vlohy pro pohyb, ale zato velká část této společnosti ráda přemýšlí o věcech a ráda si hraje. Vzpomeňme, jakou popularitu získal fiktivní Jára Cimrman, a to nemám na mysli jenom vítězství v anketě o největšího Čecha. Není žádným tajemstvím, že ti první divadelní ochotníci na konci 18. století z Vysocka, kde je vlastně kolébka tohoto divadla, byli písmáci, byli to lidé, kteří psali kroniky, zápisky a odtud už byl jen krůček k tomu, aby se začali pouštět do regulérních divadelních her. Zřejmě bychom ve výčtu té české specifičnosti mohli uvést i snadnost improvizace a tvořivost…

Ano, jsme hraví. Někdy nesnesitelně. (smích). Jen si vemte – byť nás to občas zdobí a jindy z toho mají všichni kromě nás hrůzu –, s jakou radostí a lehkostí improvizujeme. Zatímco jinde ve světě jsou při důležitých akcích přítomny velké štáby, které pracují několik let s přesně rozdělenými pozicemi,u nás jsme zvyklí leccos dohonit na poslední chvíli a nezaskočí nás, ani když věci nevycházejí, jak bychom si přáli. Vždy si nějak umíme poradit.

Vybavuji si krásné valašské rčení, které mi kdysi „daroval“ dramaturg a divadelní ředitel František Pavlíček, že čím hrnec navře v dětství, tím už je pak cítit napořád. Je to tak i ve vašem případě, pokud jde o amatérské divadlo?

Vděčím samozřejmě rodičům, kteří ve mně lásku k divadlu pěstovali. U nás bylo pravidlem, že jsme každou neděli chodili do Národního divadla na bidýlko. Rodiče divadlo sice nehráli, ale upřímně milovali. Oba pocházeli z Polné na Vysočině, kde se divadlo hraje od první třetiny 19. století. V první třídě jsem jejich zásluhou měla takové vědomosti o divadle a kultuře vůbec, jaké nikdo z ostatních dětí. Díky tatínkovi jsem třeba znala všechny pražské sochy, protože mě vodil nejen do divadla ale i po Praze. Jakmile jsem se postavila na nohy a začala číst a psát, hned jsem taky chtěla něco tvořit. Už od páté třídy jsem hrála a později vedla divadlo, a ještě o něco později také psala divadelní texty.

Těšíte se na nějakou roli, až se jednou vrátíte k amatérskému divadlu?

Nemám žádnou vysněnou roli, ale nedočkavě se těším na to, až si v penzi znovu stoupnu na amatérská prkna. Nevím, jestli je to na mne vidět, ale já opravdu nejsem žádná úřednice, ale komediantka. Ráda se převtěluju, ráda si hraju – a ochotně se sdružuju.

Vizitka

Mgr. Lenka Lázňovská (nar. 15. 2. 1948)

Prezidentka Českého střediska, mezinárodní organizace amatérského divadla AITA/IATA

viceprezidentka Středoevropské sekce AITA/AITA

Od 1. 7. 2001 vedoucí útvaru Artama v NIPOS, Praha

Od 1. 3. 2008 ředitelka NIPOS, Praha

Absolvovala Filozofickou fakultu UK – obory česky jazyk a literatura, dějepis, estetika (1972.

Porotkyně, herečka, režisérka, autorka her pro děti, publicistka, mezinárodně známý člověk, emotivní a impulzivní komediantka, držitelka ocenění festivalu FEMAD (2013) za přínos divadlu.