Články a komentáře

<p>VŠESTARY: Obec Všestary se nachází 8 km severovýchodně od Hradce Králové pod známým návrším Chlum, kde se odehrála památná bitva v roce 1866. Centrum experimentální archeologie (dále jen Centrum), které vzniklo v roce 1998, se rozkládá na okraji obce, a brzy se rozšíří o nový Archeopark. Jeho výstavba zahájí letos v létě a s otevřením pro veřejnost se počítá v roce 2013.</p> <p>Centrum je modelovou stavební rekonstrukcí pravěkého sídelního areálu. Tvoří jej objekty z doby kamenné, bronzové a nejstarší doby železné. Náplní centra je přiblížit historická fakta metodami experimentální archeologie. Od roku 2000 přijíždí do Centra kolem 3 tisíc dětí ročně pro něž je připraven dvaapůlhodinový program.<br />
V rámci projektu Živá archeologie (řešitelem je Katedra archeologie Univerzity Hradec Králové) jsou tyto exkurze školám z Královéhradeckého kraje poskytovány až do listopadu letošního roku zdarma.<br />
Tradici má akce nazvaná Dny živé archeologie, pořádaná již zmíněnou Katedrou archeologie, Společností experimentální archeologie s podporou obce Všestary a zdejší základní školou. Kromě prohlídky kabinetu experimentální archeologie nabízí výrobu a výpal pravěké keramiky, tavbu bronzu, výrobu broušených kamenných a kostěných nástrojů, přípravu placek s ochutnávkou, ukázku pravěkého zemědělství atd.</p> <p>Budoucí archeopark nabídne prohlídku rekonstruovaných pravěkých domů a artefakty získané archeologickými výzkumy. Návštěvníci tak získají představu o tom, jak se žilo našim předkům v pravěku. Vznikne zde budova pro hlavní expozici, sklad archeologického materiálu, budova venkovní expozice, neolitický dům a expozice domácího zvířectva. Počítá se se vzikem dvou výstavních sálů a a také s místností na promítaní.<br />
Ve výstavních sálech by měl vystavovat Archeologický ústav Akademie věd Praha i Muzeum východních Čech Hradec Králové. Expozice budou bezbariérové a součástí výstavby Archeoparku se stane také cyklotrasa dlouhá 12 km, která spojí Všestary s Hradcem Králové. Povede po místních archeologicky významných lokalitách, o jejich významu budou vypovídat naučné tabule.</p> <p>Výstavba Archeoparku přijde celkem na 47 milionů Kč, z toho z Evropské unie prostřednictvím Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod přijde téměř 40 milionů Kč, zbytek potřebných finančních prostředků dodá Královéhradecký kraj. Odborným garantem jsou odborníci z Katedry archeologie Univerzity v Hradci Králové, dalšími partnery jsou obec Všestrary a Muzeum východních Čech v Hradci Králové.<br />
„Majitelem pozemku, na němž se nachází Centrum a kde vznikne Archeopark, je obec Všestary, majitelem staveb se stane Královéhradecký kraj a provozovatelem areálu bude Univerzita Hradec Králové. Katedra má podpořit fungování Archeoparku personálně, další nárůst pracovních míst by měl být hrazen z provozu, tedy z příjmů za vstupné. Jiná podpora zatím není definitivní. Naši studenti se budou na fungování podílet formou průvodcovské služby. Praxi zde už nyní vykonávájí studenti bakalářského studia archeologie, což je asi 30 jedinců, a dále studenti bakalářského oboru Prezentace a ochrana kulturního dědictví – tedy ročně cca 20 studentů“, říká doc. PhDr. Radomír Tichý, PhD. vedoucí Katedry archeologie Univerzity Hradec Králové.</p> <p>Pro zájemce o tuto problematiku ještě upozorňujeme na časopis Rekonstrukce a experiment v archeologii, který vznikl v roce 2000. V roce 2004 se tento název dostal do podtitulu a časopis se o d nté doby jmenuje Živá archeologie. Vydavatelem je Katedra archeologie Univerzity Hradec Králové. Časopis vychází jedenkrát ročně a orientuje se na dění v tomto oboru u nás i v zahraničí.</p>

<p>FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM: Frenštátský Dům kultury je v neuspokojivém technickém stavu a je zastaralý i z bezpečnostního hlediska. Je otázka, co by jej čekalo bez výrazných investic. Město proto podalo žádost o dotaci na první fázi rekonstrukce. Jestli uspěje, by mělo být známo v poměrně krátkém čase, nicméně vedoucí MKS, organizační složky města, která DK provozuje, Marian Žárský, je optimista. Dozvíte se to z rozhovoru níže.</p> <p>Můžete říci pár slov k historii DK? </p> <p>Frenštátský dům kultury byl zkolaudován v roce 1964. Na jeho výstavbě se podíleli občané v tzv. akci Z. Vlastníkem DK byl n.p. Mez Frenštát, v první polovině devadesátých let odkoupilo DK město Frenštát p. R. </p> <p>MKS je organizační složka města, která má kromě DK v gesci ještě Kino a Městskou knihovnu. Jak je to s financováním?</p> <p>Rozpočet MKS je schvalován každoročně zastupitelstvem na rok dopředu. Velmi zjednodušeně se dá rozdělit na provozní a programovou složku. Provozní rozpočet zahrnuje náklady na energie, mzdy, opravy, revize, spotřební materiál, ostatní režie související s technickým provozem MKS atd…<br />
Programová část rozpočtu zahrnuje náklady na zajištění kulturních pořadů v rámci předem schváleného dramaturgického plánu na rok dopředu. Jedná se o koncerty, dětská představení, půjčovné filmů, zajištění kulturního plánu městské knihovny atd. Pronájmy jsou pouze dílčím zdrojem příjmů a v žádném případě nemohou pokrýt skutečné provozní náklady budov ve správě MKS. Prostory jsou pronajímány nejen organizacím a agenturám, které zde pořádají své akce (akademie, plesy atd..), ale také například prodejcům nejrůznějšího zboží (např. vestibul DK…, což já nesu hodně bolestně). Na druhou stranu provozní náklady jak DK tak Kina jsou velmi vysoké. Vše přímo souvisí se stavem, v jakém se obě budovy nacházejí. A už jsme opět u potřeby revitalizace. </p> <p>Jaké je zadání od zřizovatele, co všechno zajišťujete?</p> <p>Citace zřizovací listiny: „OS MKS je kulturně společenským zařízením. Zajišťuje provoz DK, Městské knihovny, a Kina. Zároveň zajišťuje správu a údržbu budov a majetku, pronajímá prostory v budovách a připravuje podklady pro dohody a smlouvy k realizaci kulturních akcí.“ Navíc zajišťujeme organizaci městských trhů a redakci Frenštátského zpravodaje.</p> <p>O co je největší zájem z programové nabídky?</p> <p>O besedy, koncerty, festivaly.<br />
(V příloze najdete dramaturgický plán 2011.) </p> <p>Kdy prošel DK naposledy rekonstrukcí a v jakém je technickém stavu?// </p> <p>Stav DK je velmi neuspokojivý. Rekonstrukcí od doby svého vzniku neprošel. Dělají se jen průběžně dílčí opravy, např. v minulém roce částečná oprava střechy a výmalba interiérů.</p> <p>Co všechno je v plánu zrekonstruovat v první fázi a kolik peněz je třeba? </p> <p>V případě první fáze realizace projektu (v případě úspěšného posouzení žádosti), půjde o investici cca 56 000 000 Kč. Z dotace by bylo financováno až 85 % uznatelných nákladů. Minimální spoluúčast města by tak činila 15 % z celkové částky. Za tyto prostředky by došlo k přestavbě objektu, změně vnitřních dispozic tak, aby v objektu DK mohlo v budoucnu fungovat spolu s Městským kulturním střediskem také Centrum volného času Astra.<br />
Dále by se provedla rekonstrukce a přestavba knihovny, přestavba DK na bezbariérový objekt (nájezdy, výtah atd..), kompletní výměna sítí (vodovodu, elektroinstalace, vzduchotechniky). Zvnějšku by se první etapa projevila především zastřešením tří rozsáhlých teras v prvním patře budovy a tím zvětšením užitné podlahové plochy. Samozřejmě v případě takových rozsáhlých stavebních zásahů, by musel být provoz DK omezen, popřípadě na dobu nezbytně nutnou i uzavřen. </p> <p>Čeho by se týkala druhá fáze, jaké náklady se předpokládají? </p> <p>Druhá fáze zahrnuje, zateplení objektu, výměny oken a střešní krytiny. Dále úpravu okolí DK a vybudování parkovacích míst včetně mobiliáře v okolí DK. Celkové náklady byly vyčísleny na cca 47 000 000 Kč.</p> <p>Nerada se na to ptám, ale máte připravenou nějakou alternativu pro případ, že dotace z ROP neobdržíte?</p> <p>To že naše žádost neuspěje je jistě možné. V prvé řadě je nutno říci, že bych to nepovažoval za žádnou tragédii. Naopak, díky přípravě projektu se podařilo, udělat studii, která má hlavu a patu, dále vznikla projektová dokumentace, tedy podklad na základě kterého můžeme pružně reagovat a přihlašovat se do dalších grantových výzev. Může to dopadnout tak, že nakonec nezačneme rekonstrukcí vnitřních prostor, ale třeba zateplením budovy. To vše bude záviset na aktuálních výzvách i z jiných oblastí, např. z MŽP.</p> <p>Jaké prostory (sály) jsou v KD k dispozici?</p> <p>Máme osm kluboven, které jsou v současnosti komerčně využívány jinými subjekty (autoškola, hudební kurzy), v jedné nyní dočasně provozuje ZUŠ výtvarný obor, který se v roce 2012 přesune do zrekonstruované ZUŠ (rekonstrukce právě probíhá).<br /> V DK je také velký sál s kapacitou cca 550 sedících diváků a malý sál s kapacitou cca 80 sedících diváků, Výstavní síň Albína Poláška, Čajovna Magnolia, Městská knihovna, velký vstupní vestibul v přízemí a prostorné předsálí v prvním patře. </p> <p>Kolik je zaměstnáno lidí v KD, v Městské knihovně a v kině. A kolik celkem v org. složce? </p> <p>Organizační složka OS MKS má celkem 13 zaměstnanců:<br />
V DK 7: ředitel, finanční referent, propagační referent, dramaturg, redaktor Frenštátského zpravodaje, správce a uklízečka</p> <p>V knihovně 5: vedoucí knihovny a 4 knihovnice</p> <p>V kině 1: vedoucí kina</p> <p>Využíváme i externí dohodáře pro případ zajištění velkých kulturních akcí, technické zajištění, stavbu pódií, stánků, dopravních uzávěr. Celkem se jedná o cca. 20 osob. Dále v kině pracuje celkem 12 dohodářů: promítači, uvaděčky, uklízečk, což je běžná praxe i v jiných městech.</p> <p>Spolupracujete s místními subjekty (spolky, školami, soukromými subjekty)?</p> <p>Ano, toto je základ naší strategie v posledních třech letech. Vycházíme z koncepce „Kultura věc veřejná“, kterou jsem představil při svém nástupu do funkce před třemi lety. Výsledky tohoto trendu jsou velmi uspokojivé.</p> <p>Jaká je roční návštěvnost?</p> <p>DK cca: 58 000 návštěvníků (včetně návštěvníků knihovny, plesů, festivalů pod střechou…)</p> <p>Venkovní akce vč. festivalů a trhů cca: 24 000 návštěvníků.</p> <p>Kino cca: 25 000 návštěvníků (12 500 filmové projekce a 12 500 společenské, kulturní a školní akce vč. divadelních představení)</p> <p>(Od roku 2008 zaznamenáváme nárůst návštěvnosti cca 25 %. Zároveň jde o nárůst pořádaných akcií o cca 20%)</p> <p>Můžete prozradit Vaše budoucí plány a vize, kromě zásadní rekonstrukce?** </p> <p>Plánů je spousta a souvisí s připravovanou digitalizací kina v roce 2012 – 2013. Na to navazuje projekt Frenštátské zóny volného času (viz související článek). Výzvou je ale například i připravovaná revitalizace rozsáhlého území Horeček, jehož součástí je areál skokanských můstků a velký přírodní amfiteátr. To vše jsou příležitosti pro „místní kulturu“.<br />
Samozřejmě našim hlavním cílem v oblasti samotné realizace kulturních pořadů zůstává úzká spolupráce se všemi aktivními organizacemi v městě a okolí. Jde o školy, občanská sdružení, zájmové organizace a spolky. Velký důraz budeme v budoucnu klást i na spolupráci se sportovci. Naše město má totiž obrovskou sportovní tradici.</p>

<p>Praha: Vynikající jazzový kytarista a profesor na konzervatoři Jaroslava Ježka Libor Šmoldas je nejen skvělým muzikantem, ale dokonce i skladatelem. Pro svou kapelu LIBOR ŠMOLDAS QUARTET již napsal řadu skladeb. Nedávno se vrátil z třítýdenního turné po Spojených státech, kde se svou kapelou nahrál i novou desku. V Praze si jej můžete poslechnout především v klubu U Malého Glena ale i v Redutě, Jazz docku či v Aghartě.</p> <p>Během vašeho turné po Spojených státech jste koncertovali i s takovými jazzovými legendami jako je George Mráz nebo Bobby Watson a také jste natočili novou desku. Můžete ji našim čtenářům představit? </p> <p>Vystupovali jsme na festivalu, který se konal na Western Carolina University. Tato univerzita je známá svým vynikajícím oddělením studiové techniky. Nabídli nám k dispozci svoje studio. To jsme samozřejmě moc rádi využili a zachytili jsme současný repertoár naší kapely Libor Šmoldas Quartet ve složení Petr Beneš (piáno), Josef Fečo (kontrabas) a Tomáš Hobzek (piáno). Na repertoáru se tentokrát autorsky podíleli všichni členové skupiny a přidali jsme i nějaké převzaté skladby. Na natáčení celého alba nám stačilo asi 6 hodin. Kdy a kde vyjde ovšem ještě nevím, vše se včas dozvíte na mých webových stránkách.</p> <p>Velkou část turné jste strávili v New Yorku. Jak vás toto město inspiruje při komoponování hudby? Jaký je váš celkový dojem z místní jazzové scény?</p> <p>Měli jsme tu čest vystoupit v kultovním klubu Smalls. Právě tam si s námi zahrál jednu skladbu i George Mráz. Byla to obrovská inspirace a hlavně nám to pomhlo získat větší sebevědomí, protože místní publikum reagovalo na naší hudbu s nadšením. Také jsme si poslechli hodně skvělých koncertů, které nás inspirovali jak po hráčské tak i kompoziční stránce. Newyorská jazzová scéna – ostatně stejně jako celý New York – nabízí široké spektrum jazzu. Ne všechno je úplně kvalitní, ale jsou tu také ti nejlepší na světě. Zajímavé je, že i průměrní hráči tu hrají s neobvyklou energií a sebevědomím. V tom vidím výjimečnost místní scény.</p> <p>Kdo vás finančně podpořil během vašeho turné? Pomohla vám v realizaci vašeho nápadu také nějaká kulturní centra?</p> <p>Vděčíme za pomoc mnoha subjektům a jednotlivcům. Mezi nimi hlavně Českému centru v New Yorku. Pomohli nám s vízi (jde opravdu o víza ne o vizi…), poskytnuli ubytování a zorganizovali krásný koncert v ballroomu Českého domu na Upper Eastside. Také bych moc rád poděkoval ambasádě ve Washingtonu, která nám rovněž vyšla vstříc a umožnila koncert v prostorách velvyslanectví. </p> <p>V současné době hrajete v celkem pěti kapelách: LIBOR ŠMOLDAS QUARTET, ORGANIC QUARTET, JAN KOŘÍNEK & GROOVE, ZEURÍTIA, JAN ANDR QUARTET. Čím se tyto skupiny od sebe liší?</p> <p>V první řadě bych rád řekl, že ve všech těchto kapelách mám tu čest hrát se skvělými muzikanty. Můj kvartet mě nejvíc naplňuje, hrajeme převážně moje skladby a vystupujeme na čím dál tím zajímavějších místech. Organic kvartet varhaníka Ondřeje Pivce v současnosti moc nehraje, protože se Ondra odstěhoval do USA. Těším se na náš koncert v rámci Pražského jara 24. května. Hrajeme jazz s prvky groove, soulu, gospelu, je to pro mě velmi kreativní a zábavné. S Honzou Kořínkem hraju v jeho bluesbandu. Je to výjimečný hráč, neznám nikoho víc ponořeného do blues, gospelu a acid jazzu. Oproti tomu Zeurítia je komornější projekt bez bicích. Pro mě ja tato kapele o to zajímavější, že zde plním spíše rytmickou úlohu a můžu si zahrát se svojí milovanou ženou. Kapela Jana Andra zase hraje výrazné moderní kompozice tohoto nadaného pianisty, to mě také velmi baví.</p> <p>Zúčastňujete se také nějakých akcí jako dobrovolníci?</p> <p>Já a hlavně moje žena pomáháme dobročinné organizaci Androméda, která se mimo jiné snaží vybudovat hospic ve Velké Chmelištné. 4. května vystoupíme na benefičním koncertě pro Andromédu na hradě Krakovec na Rakovnicku. </p> <p>Vaše manželka Vendula je profesionální zpěvačkou a zakladatelkou skupiny ZEURÍTIA. Jaká je podle vás výhoda se i v manželství profesně doplňovat?</p> <p>Občas je to těžké, ale nám to jde docela bezbolestně. Je to také dané tím, že spolu nehrajeme tak často, takže si to spíš užíváme. Při koncertování máme samozřejmě výhodu, že se velmi dobře známe a můžeme na sebe reagovat v hlubších rovinách než je obvyklé. Nevím jestli se dá říct, že je to obecně v manželství výhoda společně pracovat, v našem případě je to každopádně obohacení vztahu.</p> <p>Jaké jsou vaše plány do budoucnosti? Kdy plánujete nejbližší koncert?</p> <p>Budu pracovat na vydání desky, kterou jsme nahráli v Americe. Rád bych také víc koncertoval se svou kapelou mimo Prahu a v zahraničí, v létě pojedeme hrát do Polska a Německa, 6. května hrajeme v klubu U Malého Glena. Rád bych také všechny čtenáře pozval na naše webové stránky, aby si zdarma stáhli naší poslední desku Live at Jazz Dock. Na fotografie z turné po Americe se můžete podívat na našem facebooku.<br /> Odkaz: http://www.facebook.com/…208989229611</p> <p>www.liborsmoldas.cz</p>

<p>ROKYCANY: Smíšený pěvecký sbor Cantate z Rokycan je jediným amatérským tělesem svého druhu na území rokycanského okresu. Jeho činnost navazuje na tradici trvající již několik století. Repertoár sboru je tvořen převážně ze skladeb a capella od nejstaršího období až po skladby současných autorů.</p> <p>Pořádá samostatné koncerty duchovní hudby, koncerty sestavené ze světských skladeb, a na svém kontě má také celovečerní koncert sestavený pouze z úprav lidových písní. </p> <p>První dochované zmínky o vícehlasém zpěvu v Rokycanech sahají do začátku 15. století a jsou spjaty s chrámovým zpěvem. V rukopisných sbornících z let 1569 a 1625 jsou zachyceny skladby českých polyfonistů. Po období husitském došlo v roce 1624 k návratu ke katolickým bohoslužbám a později (v roce 1673) vzniklo v kostele první sborové těleso ‒ Bratrstvo blahoslavené Panny Marie Sněžné. Přelomem v rozvoji sborového zpěvu v Rokycanech se stal rok 1845, v němž začaly vznikat světské pěvecké sbory. Mužské kvarteto se stalo v roce 1848 základem mužského sboru (zakladatel František Václav Karlík). Roku 1861 vznikla v Rokycanech Měšťanská beseda, v níž působil pěvecký sbor, který v roce 1862 přijal jméno Záboj; od roku 1871 zpíval i jako smíšený. S určitými přestávkami vyvíjel sbor činnost až do roku 1961, ale v roce 1965 ji oficiálně ukončil.<br />
Na tradici sborového zpěvu v Rokycanech navázal v březnu roku 1985 Smíšený pěvecký sbor Sdruženého klubu pracujících. Jeho zakladatelem byl absolvent pražské konzervatoře Jiří Langmajer. Na přelomu roku 1988 a 1989 se členové rozhodli změnit jméno pěveckého sboru a přijali název Cantate (z latinského cantare ‒ zpívat, cantate vyjadřuje imperativ ‒ zpívej). V průběhu následujících let pěvecký sbor pod vedením J. Langmajera pořádal samostatné koncerty, zpíval na společných Setkáních pěvců organizovaných Unií českých pěveckých sborů i při dalších příležitostech. Bohužel, z období let 1985 ‒ 1994 se nedochovala kronika či jiný ucelený pohled na činnost pěveckého tělesa.<br />
Po devíti letech se sbor rozhodl pro výměnu sbormistra. V polovině června 1994 se jím stal Dr. Jiří Frolík, odborný asistent katedry hudební kultury Fakulty pedagogické ZČU, zároveň sbormistr Plzeňského akademického sboru ZČU v Plzni. Pod novým vedením vystoupil sbor již 10. září 1994 na vernisáži v Muzeu Dr. B. Horáka v Rokycanech a do konce roku zpíval ještě několikrát na rokycanském okrese včetně společného koncertu s Notz´she Bayerwaldchor z německého Rimbachu. </p> <p> Za významný lze označit rok 1995, v němž Cantate slavilo desetileté výročí. Patnáctiny v roce 2000 oslavil Smíšený pěvecký sbor Cantate velkými koncerty v průběhu května a června. V následujícím období se sbor kromě vlastních koncertů prezentoval na Setkání pěvců Unie českých pěveckých sborů v Domažlicích, v Klatovech a v Aši.<br />
Rok 2004 byl významný pro naši republiku nejen vstupem do Evropské unie, ale z pohledu hudebního též označením jako Rok české hudby. Na tyto důležité události pochopitelně zareagoval i pěvecký sbor Cantate. Uskutečnil v Klubu komorní kultury v Rokycanech slavnostní koncert ke vstupu České republiky do Evropské unie a podobným repertoárem se prezentoval i na slavnostním koncertu v Radnicích. Velkou motivací pro sbor se stala účast na Festivalu duchovní hudby v Mostě Tibi Laus 29. 5. 2004, odkud se pěvecké těleso vrátilo s výborným hodnocením odborné poroty. Vyvrcholením tohoto roku se stal zájezd do Bocholtu v SRN na pozvání místního mužského pěveckého sboru MGV Sängerbund 1885 e. V. Bocholt. </p> <p>Pěvecký sbor Cantate musí vedle nesporných uměleckých úspěchů řešit jeden problém a sice otázku sborového dorostu. V současné době čítá sbor 35 členů, přičemž věkový průměr je 55 let. Více než polovina členů do Rokycan dojíždí z různých míst rokycanského okresu, ale také z Plzně, Chrástu či Hořovic.<br />
Od poloviny roku 1994 sbor nastudoval více než 170 skladeb duchovních, světských, úpravy lidových písní, spirituály a gospely. V období 1994 ‒ 2007 uskutečnil na 160 vystoupení, z toho bylo na 100 samostatných koncertů. Sbor zpívá na vernisážích, společných koncertech, na akcích Unie českých pěveckých sborů, zajišťuje hudební složku při mších atd. Smíšený pěvecký sbor Cantate, člen Unie českých pěveckých sborů, se za dobu svého trvání stal nedílnou součástí kulturního života ve městě Rokycany i v regionu.</p> <p> Nejbližší koncert sboru se uskuteční v sobotu 14. května 2011 v kostele Sv. Václava v Radnicích. </p> <p>Program koncertu najdete v příloze.</p>

<p>VLČNOV: Nejmladším zařízením Slováckého muzea je Muzeum lidových pálenic ve Vlčnově, které začátkem dubna zahájilo druhou sezónu. Tvůrcům unikátní muzejní expozice se podařilo soustředit kolem tří desítek kompletních destilačních přístrojů a jejich částí, velké množství dalších potřeb souvisejících s pálením destilátů, nádob, vinět a dokumentů.</p> <p>Textové panely, vydané drobné tisky, publikace, hudební i obrazové snímky pak dokreslují minulost i současnost podomácké výroby ovocných pálenek a jiných destilátů. To vše nalezne návštěvník v expozici, která je součástí památkově chráněné vesnické usedlosti z přelomu 19. a 20. století ve Vlčnově, obci proslavené jízdou králů. Tak k národopisným sbírkám krojů a výšivek přibyla expozice o slivovici a její výrobě. A nejen to. Při muzeu bylo ustaveno občanské sdružení Společnost přátel slivovice České republiky, jehož stanovy byly Ministerstvem vnitra ČR zaregistrovány 28. dubna t.r.<br />
O výsledcích prvního roku činnosti muzea a cílech občanského sdružení jsme hovořili s Jiřím Severinem, který byl společně s ředitelem SM Ivo Frolcem duchovním otcem celého projektu.</p> <p>Jak bylo přijato Muzeum lidových pálenic veřejností v první sezóně své existence a naplnilo očekávání jak jeho tvůrců, tak návštěvníků?</p> <p>Expozice je zajímavá nejen svým obsahem, to je více jak třiceti černými pálenicemi, stovkami lahví, etiket a doplňkových předmětů. Je ojedinělá i atmosférou, kterou nabízí, architektonickým zpracováním, ale především ukazuje<br /> podomácké pálení ovocných destilátů jako určité dobrodružství, zvláštní druh furiantství i jako společenskou událost. Možná proto je přitažlivá. Proto se dá se říci, ano, splnila naše očekávání a snad nezklamala ani návštěvníky.</p> <p>Přibyly za rok, který uplynul od otevření muzea nějaké nové sbírkové předměty?</p> <p>Samozřejmě. Mimo jiné krásný funkční model pálenice, který muzeu věnoval Miroslav Křemeček s Vřesovic a dále sbírka koštůvek a dokumentace z místních koštů z celého Dolňácka. A přibyla také kniha s názvem „Kniha vašich příhod, citátů a fórů a dalších příspěvků pro expozici Muzea lidových pálenic“, do níž mohou návštěvníci napsat svůj vlastní příspěvek či zážitek vztahující se k pálení či pálenici. Třeba se objeví v některé z příštích publikací o tomto tématu, které připravujeme k vydání.</p> <p>Můžete prozradit návštěvnost za loňský rok? Máte informace o tom, jaká skupina návštěvníků toto muzeum vyhledává?</p> <p>Za pět měsíců provozu ji navštívilo více jak pět tisíc zájemců. A to větší část sezóny bylo muzeum otevřeno jen o víkendech. Často jsou to zahrádkáři, ale i výletníci a také kupodivu dost návštěvníků ze zahraničí. Dokonce zde natáčela dokument veřejnoprávní německá televize.</p> <p>Muzeum slivovice patrně nemůže stavět svoji existenci pouze na muzejní expozici. V médiích už se objevily informace o připravovaných akcích či pořadech, ve kterých bude slivovice hrát nejen pasívní, ale i aktivní roli. Můžete tyto záměry konkretizovat?</p> <p>Plánujeme tematické akce ve spolupráci s Klubem sportu a kultury ve Vlčnově v rámci dění v obci. Ale také představování mikroregionů s jejich zvyky a zvláštnostmi, zejména pak se zaměřením na speciality kulinářské a krajové originality spojené s výrobou a užívání ovocných pálenek. Chystáme také první Slovácký košt slivovice. Na této TOP akci budou hodnoceny vítězné vzorky z místních koštů slováckých měst a obcí, z nichž nejlepší obdrží titul šampiona Slovácka. </p> <p>Upořádat košt slivovice na širší bází, dejme tomu i s nadregionální rozsahem, jistě znamená vytvořit tým organizátorů a spolupracovníků. Kdo jsou nebo budou partneři při organizování této akce?</p> <p>Našimi partnery budou především zkušení organizátoři ze Salaše, Starého Města, Halenkovic, Bojkovic, Hluku a mnozí další. Po uzávěrce přihlášených je rád vyjmenuji všechny, protože jsou naší velkou oporou. Nesmím zapomenout ani na Mužský sbor z Vlčnova, který nám pomáhá už po několikáté. Velmi se na tuto přehlídku zpěvu, hudby, společenského setkání v červnu těšíme. Nepůjde ovšem jen o košt slivovice. Součástí programu bude i uložení tří nejlepších vzorků do podzemních prostor vlčnovského muzea. Vzorky budou jako chuťové poselství generacím uloženy deset, dvacet a padesát let. Ten poslední otevřou až naši vnuci. Celoslovácký košt se bude konat každoročně, pokaždé v jiné obci našeho Slovácka. Ukládání bude vždy slavnostním aktem v Muzeu pálenic ve Vlčnově.</p>

<p>LIDICE: Památník Lidice je bezesporu jednou z nejvýznamnějších a nejaktivnějších kulturních institucí nejen ve Středočeském kraji, ale i v celé České republice. Posláním tohoto památníku je péče o trvalé uchování vzpomínky na vyhlazení obce Lidice a utrpení jejích občanů, kteří se dne 10. června 1942 stali obětí nacistického násilí, a zachování jména obce Lidice jako celosvětového symbolu obětí válečných zločinů.</p> <p>Historie tohoto památníku není jednoduchá. Původní památník lidické tragédie postavili vojáci Rudé armády, odhalen byl 3. června 1945 a první tryzna se zde konala 10. června 1945. Počátkem padesátých let se na tomto místě otevřelo první muzeum.<br />
V červnu 1955 se zpřístupnil Růžový sad, do kterého bylo darováno 29 tisíc keřů z 32 zemí světa. Růže se tak stala symbolem nových Lidic. Nové muzeum podle projektu architekta Františka Marka se otevírá v roce 1962 a Areál Lidice je prohlášen kulturní památkou. Od r. 1967 se začala formovat Lidická sbírka, která obsahuje díla moderního výtvarného umění. Nařízením vlády č. 262/1995 Sb. je Areál Lidice dne 16. 8. 1995 prohlášen národní kulturní památkou.<br />
Dominujícím uměleckým dílem na pietním území památníku je pomník lidických dětí od akademické sochařky Marie Chytilové, věnovaný dětským obětem války. První sochy zde byly umístěny již v roce 1995, kompletně je pomník dokončen v r. 2000. Na pietním území se dále nachází socha truchlící ženy u hrobu lidických mužů a socha matky s dítětem u základů původní školy od akademického sochaře Bedřicha Stefana. Je zde také socha ženy, chránící si obličej před plameny hořící obce, od Karla Lidického a v Růžovém sadu sousoší chlapce s děvčetem s názvem „Mír“ od sochaře Karla Hladíka.</p> <p> Po roce 1989 je situace památníku problematická. Na Lidice se zapomínalo a představitelé politické reprezentace si je neprávem spojovali s komunistickým režimem. +Obec nedostávala na památník dotace, muzeum, ani Růžový sad žádné finanční prostředky a celková údržba památky byla nad možnosti rozpočtu obce. Tyto problémy vyvrcholily, když zcela zanikl neudržovaný Růžový sad.<br />
Záchrana přišla až v r. 2000, kdy je 31. 12. rozhodnutím vlády České republiky založena státní příspěvková organizace Památník Lidice. Jejím zřizovatelem je Ministerstvo kultury ČR, které hned od r. 2001 podpořilo obnovu památníku. Příspěvkové organizaci je svěřena péče o uchování památky na lidickou tragédii a její prioritou je péče a rozvoj příslušných historických objektů (Památník Lidice – IČ: 708 86 342, adresa: Tokajická 152, 273 54 Lidice, webová adresa: http://www.lidice-memorial.cz/).<br />
V r. 2003 je obnoven Růžový sad a proběhla rekonstrukce Lidické galerie, která stala prostorem pro výstavy a kulturní pořady. Nachází se uprostřed nových Lidic, cca 500 m od areálu muzea Památníku Lidice. V přízemí budovy je možné zhlédnout stálou expozici sbírky uměleckých děl věnovaných Lidicím světovými tvůrci. V ostatních prostorách se konají další výstavy (např. v 1. patře je od května do října instalován aktuální ročník Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice, která se koná od r. 1967 a do Lidic se vrátila od r. 2003), kulturní pořady, koncerty a divadelní představení.<br />
Zahrada Lidické galerie je veřejnosti zpřístupněna v r. 2004 a od června 2006 je v budově muzea otevřena multimediální expozice s názvem „A nevinní byli vinni…“ Expozice této stálé výstavy seznamuje návštěvníky s životem a osudy obyvatel obce, jejím zničením a obnovou v souvislosti s historickými událostmi. Od r. 2008 je v prostoru Pod Tribunou otevřeno vzdělávací středisko a badatelna, určené mládeži.<br />
Od 1. června 2008 je posláním Památníku Lidice také péče o trvalé uchování vzpomínky na vyhlazení osady Ležáky(Ležáky jsou pietně upravené místo sloužící jako památník odboje proti nacismu – prohlášené národní kulturní památkou 16. června 1999 – NKP Ležáky) a utrpení jejích občanů a od 4. května 2009 pečuje památník také o uchovávání trvalé vzpomínky na utrpení Romů internovaných v bývalém cikánském táboře v Letech (KP Lety).<br />
Na obou místech se pořádá řada pietních a kulturních akcí. V NKP Ležácích je např. od 2. dubna 2009 nainstalována stálá expozice s názvem Ležáky, osada, která nemlčela, přístupná od března do října od 9 do 17 h (vstupné je 30 Kč pro dospělé a pro děti a další kategorie návštěvníků 20 Kč).<br />
Památník Lidice se celou sezónu podílí také na řadě pietních akcí na nejrůznějších místech v České republice i v cizině a na pořádání řady výstav. Populární jsou putovní výstavy. V roce 2010 např. Průřezová putovní výstava MDVV Lidice, výstava Nic není zapomenuto, nikdo není zapomenut, výstava Sir Barnett Stross atd.</p> <p>Jako hlavní centra lidické kultury, doplněná o rekonstruované exteriéry zahrad a další např. vzdělávací služby, fungují v současnosti Památník Lidice a Lidická galerie. Návštěvnost těchto kulturních zařízení má vzestupnou tendenci. Např. muzeum Památníku Lidice navštívilo v roce 2010 celkem 30 981 návštěvníků a Lidickou galerii 6128 návštěvníků. Celková návštěvnost Památníku Lidice za rok 2010 byla 37 109 návštěvníků, což znamená navzdory ekonomické krizi v roce 2010 zvýšení návštěvnosticca o 1 200 návštěvníků. Dle výroční zprávy Památníku Lidice za rok 2010 na tom mají zásluhu zejména vzdělávací programy pro mládež, zvýšená návštěvnost zahraničních studentů v závěru hlavní sezóny a doprovodné programy.<br />
Nárůst počtu návštěvníků oproti roku 2009 zaznamenala i návštěvnost v NKP Ležáky, která činila v roce 2010 celkem 10 494 návštěvníků; v roce 2009 jen 8 852 návštěvníků (nárůst o 1 642 návštěvníků). Návštěvnost Kulturní památky Lety byla celkem 10 657 návštěvníků a v roce 2009 jen 10 357 návštěvníků (nárůst o 300 návštěvníků).<br />
Vstupné, které zahrnuje prohlídku galerie i muzea s promítáním filmů a s výkladem a dále prohlídku pietního území a Růžového sadu, je standardní 80 Kč za vstupenku pro dospělé. Děti, studenti, osoby starší 65 let a osoby zdravotně postižené platí 40 Kč. Rodinné vstupné (2 dospělí + max 4 děti) je 140 Kč, pro organizované skupiny nad 20 osob je sleva 20 %. Prohlídka pietního území za doprovodu průvodce s výkladem je v českém jazyce a ve znakové řeči 300 Kč, v němčině a angličtině 500 Kč. Průvodce je třeba si předem objednat telefonicky nebo na webových stránkách Památníku Lidice.</p> <p>V současnosti má Památník Lidice devět zaměstnanců včetně ředitele, plus dva zaměstnance v NKP Ležáky a v tomto poměrně nízkém počtu pracovníků zvládá kolektiv památníku zajištění rozsáhlé kulturní činnosti. Cílové sociální kategorie, na které zaměřuje Památník Lidice své služby, jsou děti do 18 let, mládež do 26 let, senioři, osoby se zdravotním postižením, cizinci, krajané z ciziny a obyvatelé venkova.<br />
Ve Výroční zprávě Památníku Lidice za rok 2010 hodnotí činnost svého týmu ředitel Památníku Lidice JUDr. Milouš Červencl: „Trpělivá práce, zejména s pedagogy a mládeží, přináší své ovoce a odráží se i na značném zájmu veřejnosti o vzpomínkové akce na všech námi spravovaných pietních územích.“</p> <p>Je důležité připomenout, že Památník Lidice je na tom dobře i z hlediska infrastruktury, dostupnosti a služeb. Existuje bezbariérový přístup do všech veřejně přístupných prostor Památníku Lidice i Lidické galerie a do všech pietních území. Památník má dobrou dopravní dostupnost a odpovídající parkoviště je hned u hlavní silnice. V památníku je možné si objednat také ubytování, je zde restaurace Lidická galerie a rychlé občerstvení v areálu muzea. Podobné zajištění jako bezbariérový přístup, dopravní přístupnost, parkoviště a možnost občerstvení nabízí památník i v NKP Ležáky a v KP Lety.<br />
Památník Lidice vlastní řadu ocenění své činnosti z domova i zahraničí. Trvale spolupracuje s kulturními institucemi, Ministerstvem kultury ČR, Statutárním městem Kladno, Krajským úřadem středočeského kraje, má partnerství se Sdružením Čechů z Volyně atd. Má řadu významných sponzorů a dárců, kteří přispěli na jeho obnovu a činnost. Jsou to např.: Česko-německý fond budoucnosti, Stavitelství Kladno s.r.o., Evropské společenství zastupované Komisí Evropských společenství, Landschaftsverband Rheinland, Česká rada pro oběti nacismu, Petra s.r.o., RWE Energie, a.s., Nadace život umělce, Česko-britská společnost, Středočeská plynárenská a.s., Arbeitkreis Berlin, OV KSČM Kladno, Akademie Klausenhof, Dárci z Japonska, Vrienden Nederland – Tsjechië & Slowakije, Statutární město Kladno, Město Brno, Město Liberec, Město Žatec, Statutární město Ostrava, Jihočeský kraj, Lidice – Iniciative Bremen, Město Jindřichův Hradec, řada fyzických osob atd.<br />
Památník Lidice se ve své činnosti v současnosti zaměřuje opět na výstavní, ediční, vzdělávací i propagační činnost. Představuje sbírky moderního umění Lidické galerie, rozvijí spolupráci s dalšími pietními místy a organizacemi v ČR a v zahraničí, připravuje nové projekty atd. Existuje řada důležitých kulturních projektů, kterými se v r. 2011 může pochlubit. Vedle už zmíněných stálých výstav, pietních akcí a 39. ročníku Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice, je to např. Výstava „DŮM SPIRO SPERO“, která ve více než sto unikátních fotografiích dokumentuje nasazení 601. skupiny speciálních sil v Kuvajtu, Iráku a zejména v Afghánistánu.<br />
Výstava byla otevřena v Památníku Lidice 2. 5. 2011 a potrvá do 12. 6. 2011.</p> <p>Jako každý rok pořádá památník své stěžejní pietní vzpomínky. Pietní vzpomínka k 69. výročí lidické tragédie se bude tradičně konat s bohatým doprovodným programem v Památníku Lidice 11. 6. 2011. Pietní vzpomínka k 69 výročí ležácké tragedie připadá na 19. 6. 2011 v NKP Ležáky, rovněž s doprovodným bohatým programem. Pietní akt romským obětem nacismu proběhne 13. 5. 2011 v KP Lety.<br />
Pozoruhodnou akcí bude i celostátní premiéra několik let připravovaného filmu Lidice, která se po dohodě s produkcí filmu uskuteční dne 9. června 2011 od 21:30 h v zahradě za Lidickou galerií.<br />
O všech svých projektech podrobně informuje Památník Lidice na svých webových stránkách.</p>

<p>LIPNÍK NAD BEČVOU: Premiéru na setmělém středověkém hradě Helfštýně má za sebou studentský film Janek a Anežka režiséra Jonáše Vacka z Lipníka nad Bečvou, studenta Univerzity T. Bati ve Zlíně, Fakulty multimediálních komunikací. Krátkometrážní snímek je jeho bakalářskou prací a na hradě se i natáčel.</p> <p>Janek a Anežka je natočen na motivy jedné z pověstí, které se váží k hradu Helfštýnu, a byl jedním ze tří studentských snímků, které diváci mohli na hradě v pátek 29. dubna vidět spolu s filmem Romance rytířské doby scénáristy a režiséra Jana Hubáčka a film Kovář z Černého lesa Martina Marka. Všechno jsou to studentské filmy pocházející ze zlínské „líhně“. Promítání na hradě mělo technické parametry srovnatelné s letním kinem, úžasnou atmosféru a také velmi slušnou návštěvnost několika stovek lidí.<br />
Další promítání Janka a Anežky je naplánováno do Zlína, a to na 18. května.</p> <p>Režiséru Jonáši Vackovi, který si po premiéře viditelně oddechl, jsme položili několik otázek:</p> <p>Jak jste s premiérou spokojen? </p> <p> Jsem velice rád, že se podařilo uskutečnit myšlenku promítání na hradě. O technickou stránku se postarali odborníci z firmy zajišťující promítání ve zlínských kinech, zejména Tomáš Sokol. Zapůjčení této techniky bylo možné díky dotaci Olomouckého kraje. Počasí vyšlo a i zájem diváků byl velký. A já se teď konečně vrhnu na přípravu na státnice.</p> <p>Ve filmu Janek a Anežka účinkuje známý televizní herec Miroslav Etzler, taky Vladimír Marek, ve filmečku Romance rytířské doby zase hlavní roli hraje Nina Divíšková. Jak se shánějí takoví vytížení herci pro účinkování ve studentských filmech?</p> <p> Oni jsou zvyklí pracovat se studenty, i když hlavně v Praze. Díky kontaktům našeho profesora režie Tomáše Bintera vyšli vstříc i nám. Pan Etzler byl velmi profesionální, obdivoval jsem jeho nasazení i přátelské chování, bral nás i s našimi začátečnickými chybami. Navíc mu musím poděkovat, protože nechtěl honorář. Ale nesmím zapomenout ani na herce z oblastních divadel, jako je například Pavel Vacek, Helena Čermáková či Pavel Leicman a Milan Hloušek ze Zlína, Ondřej Kokorský z Brna a zejména mladá a velmi nadějná Radka Skýpalová, představitelka Anežky.</p> <p>Když jste takto velkolepě pojal bakalářskou práci, co budete točit jako diplomku?</p> <p>Já mám hlavně teprve teď po premiéře čas na učení na státnice a přijímací zkoušky do magisterského studia. Ale kdyby se všechno podařilo, jako diplomový projekt mám vymyšlený opět námět ze středověku, s templářskou tematikou.</p> <p>Na filmu spolupracovalo množství vašich spolužáků z Fakulty multimediálních komunikací Univerzity T. Bati ve Zlíně i dalších kamarádů, vlastně jako dobrovolníci. Jaké má tato dobrovolnická práce klady a zápory?</p> <p> Bez nich by to dokonce vůbec nešlo! Jsem vděčný mnoha lidem za pomoc, hlavně rodině. Kamarádský přístup je na jedné straně fajn, snažím se o kamarádský přístup ke každému. Na druhé straně však u dobrovolníků a nadšenců někdy schází trošku víc odpovědnosti za odvedení práce, která jim byla určena. Prostě už to není jen hra, chceme přece natočit pořádnej biják!</p> <p>Jonáš Vacek získal se svým filmem Boxer 2. místo v soutěži mladých talentů Noc filmových nadějí na TV Nova. Helfštýnskou pověst si ke zfilmování vybral proto, že je, jak sám říká, patriotem a Lipník s Helfštýnem patří už po staletí k sobě.<br />
O tom, že zvolil dobře, vypovídal i potlesk, který se hradem nesl po skončení promítání.</p>

<p>OSTRAVA: Dům kultury Akord Ostrava-Zábřeh s.r.o., dříve Dům kultury NH Ostrava-Jih, oslavil v roce 2009 padesátileté výročí. Budova DK vznikla na základě projektu ateliéru Jiřího Krohy v Praze ve stylu SORELA a s ostatními budovami na náměstí SNP tvoří architektonicky významný celek.</p> <p>Do roku 1990 byl dům kultury součástí státního podniku Nová huť. V letech 1991 až 1992 sloužil jako hospodářské zařízení občanského sdružení Odborového svazu KOVO. Od 1. 1. 1993 se stal Dům kultury NH Ostrava-Jih společností s ručením omezeným a v závěru roku 2005 byl přejmenován na Dům kultury Akord Ostrava-Zábřeh, s.r.o. Jediným společníkem se stalo statutární město Ostrava.<br />
Budova domu kultury Akord je šestipodlažní se sály, salonky a učebnami, kam se vejdou diváci od 10 do cca 580 osob. Vhodnou kombinací prostor lze pro společenské účely získat kapacitu až 1000 osob. U objektu se nachází letní zahrada s miniamfi, herními prvky pro děti i dospělé a s letním bufetem.<br />
Tříhvězdičkový hotel Akord, který DK provozuje, je umístěný v samostatné části budovy a poskytuje příjemné ubytování veřejnosti i hostujícím umělcům. Restaurace, rovněž pod vedením DK, nabízí širokou škálu gastronomických služeb – polední menu, běžné stravování, rauty či svatební hostiny.<br />
Gastronomické a hotelové služby zvyšují standard veškerých akcí. Díky výše řečenému není divu, že DK je z velké míry finančně soběstačný.<br />
V roce 2010 zaznamenal DK čvrt milionu návštěvníků. Zaměstnanců má 40, a asi 70 externích spolupracovníků.<br />
Dům kultury je společností s ručením omezeným, jejímž vlastníkem je statutární město Ostrava. Na dotaz ohledně výhody této právní formy odpovídá managment DK: „Jsme samostatný obchodní právní subjekt, vedení společnosti je více flexibilní než např. u příspěvkové organizace.“</p> <p>Ptáme se i na pár dalších podrobností:</p> <p>Objekt Akordu je mimořádně velký (šestipodlažní), daří se všechny prostory využívat? </p> <p>Ano, prostory se nám daří využívat a zaplňovat. K dispozici máme 3 sály s kapacitami od 80 do 500 osob, 8 salonků, 4 učebny, 3 fitness sály. Provozujeme restauraci s kapacitou 60 míst a hotel s 21 lůžky. K venkovním aktivitám využíváme Letní zahradu s malým amfiteátrem, bufetem a hřištěm pro děti<br />
Prostory jsou představeny na www stránkách: http://www.dk-akord.cz/…ge-prostory/</p> <p>Můžete přiblížit financování – otázka směřuje k míře finanční soběstačnosti DK. </p> <p>Naše míra ekonomické soběstačnosti je na vysoké úrovni. DK Akord je jden z mála, kde jsou náklady pokryty z 80 %. Ekonomické údaje jsou dostupné ve výroční zprávě.</p> <p>Jaké komerční pronájmy můžete realizovat?</p> <p>Vedle restaurace a hotelu provozujeme v létě Letní zahradu, která pojme až 250 lidí. Zde realizujme např. letní firemní večírky s propojením s velkým sálem, popř. klubem apod. Veškeré prostory nabízíme ke krátkodobým pronájmům obchodním partnerům – organizujeme pro ně plesy, firemní akce, kongresy, semináře, meetingy, svatby apod. Bez těchto aktivit bychom nemohli udržet tak vysokou míru ekonomické soběstačnosti.</p> <p>Byl DK od doby svého vzniku rekonstruován, případně že ano, tak v jakém rozsahu? </p> <p>Vnitřní prostory jsou rekonstruovány postupně v etapách. Máme nově opravené salónky a v letošním roce budeme v jejich rekonstrukci pokračovat. Dále jsou díky Statutárními městu Ostrava odstraněny havarijní stavy např. rozvodů vody, topení, jsou vyměněna okna a střecha, je v provozu nová vzduchotechnika atd.<br />
Připravuje se projektová dokumentace pro dokončení celkové rekonstrukce, která by měla být realizována v nejbližších letech. </p> <p>Jaké druhy kultury, společenské zábavy a vzdělání je možné vzhledem k technickým podmínkám v DK Akord realizovat? </p> <p> • Koncerty – klubové i na velkém sále (až 700 lidí) i v letní zahradě<br />
• Divadla, zábavná show apod.<br />
• Plesy, večírky, rauty<br />
• Rodinné oslavy, svatby<br />
• Semináře, konference, kongresy<br />
• Akce na klíč i s programem<br />
• Venkovní akce (slavnosti, vinobraní, rozsvícení vánočního stromu…)<br />
• Pro všechny akce jsme schopni zajistit gastronomické služby, ubytování</p> <p>O jakou kulturní nabídku je největší zájem?</p> <p>Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Spektrum naší činnosti je totiž velmi široké. </p> <p>Poskytuje KD zázemí místním spolkům?</p> <p> Ne</p> <p>Můžete se podrobněji zmínit o projektu Aktivní senior?</p> <p>Aktivní senior je projekt finančně podpořený městem Ostrava. (Viz níže)</p> <p>Je něco výjimečného, čím byste se chtěli pochlubit?</p> <p>Myslíme, že aktivity DK Akord jsou jako celek výjimečné. Na www stránkách v sekci mimořádné aktivity najdete odkaz i na náš projekt Fajn fest CZ-PL, který je podpořen z Evropských strukturálních fondů.: http://www.dk-akord.cz/…ne-aktivity/. Projekt má své stránky: www. fajn-fest.eu.<br /> Pak jssou to Venkovní akce a bohatá plesová sezona.</p> <p>Jaké jsou vaše krátkodobé plány a vize do budoucnosti?</p> <p>V současné době je naší prioritou připravit projekty pro dokončení rekonstrukce, a tu také realizovat.<br />
Naší vizí je být aktivátorem kulturního dění v Ostravě. (Nedávno nás označili za vlajkovou loď kulturního dění v Ostravě, to přirovnání se nám líbilo). Každý rok připravujeme minimálně jeden nový velký projekt (letos Fajn fest CZ-PL (viz související článek).<br />
Důležitým cílem je nabízet pestrou škálu kulturních projektů a přilákat ke kultuře co nejvíce návštěvníků.<br />  </p> <p> AKTIVNÍ SENIOR<br />
Dům kultury Akord Ostrava-Zábřeh s.r.o. se ve své nabídce programů dlouhodobě orientuje také na generaci seniorů. Snaží se podpořit zvyšující se zájem seniorů o aktivní zapojení do kulturního života, reaguje na jejich konkrétní požadavky a potřeby. Již několik let připravuje klubový pořad Senior klub, který se stal oblíbeným a známým mezi seniory z celé Ostravy, senioři si v DK Akord mohou prohloubit své jazykové znalosti nebo si zacvičit při relaxačním cvičení. Mezi stále vyhledávanější pořady patří i projekt Aktivní senior „senioři v pohodě“.<br />
Projekt Aktivní senior „senioři v pohodě“ navazuje na úspěšné předchozí ročníky, které se uskutečnily v prostorách Domu kultury Akord v roce 2009 a 2010. Na všechny akce projektu byl vstup zdarma a senioři si cyklus setkávání, poradenství a využití volného času velmi oblíbili. Návštěvnost se pohybovala v průměru okolo 50 osob. Aktivní senior „senioři v pohodě“ je sestavený speciálně pro seniory města Ostravy. </p> <p>Cílem projektu, který rozdělen do dvou tematických okruhů (sociálně-zdravotní a volný čas) je oslovit občany z řad seniorů z celé Ostravy a okolí. </p> <p>Seniorům:<br />
• nabízí podporu,<br />
• poskytujr prostor pro jejich aktivní přístup ke svému fyzickému zdraví a psychické pohodě,<br />
• přináší zábavu, poučení, vzdělání, informace pro chování v kritických situacích,<br />
• zprostředkovává především sociální kontakt,<br />
• dává příležitost k setkání a komunikaci, které jim pomohou překonat osamělost.</p> <p>Vše, co potřebujetet vědět o DK AKORD, najdete na jeho webových stránkách DK: http://www.dk-akord.cz/cz/</p>

<p>TÁBOR: Tereza Horváthová spolu se svým manželem Jurajem založila před deseti lety dětské nakladatelství Baobab. Dnes celá rodina žije v Táboře a zde provozují i baobabí knihkupectví a galerii. Tábor se tak obohatil o další velmi zajímavé místo s jedinečnou atmosférou a velkým uměleckým i intelektuálním potenciálem.</p> <p>Jak vznikla tato galerie spojená s knihkupectvím Baobabu?</p> <p>My jsme se jako rodina a tedy částečně i nakladatelství, několikrát stěhovali, nejdřív z Prahy do Bechyně, a potom z Bechyně do Tábora. Už dlouho jsme snili o malém galerijním prostoru a tak když si moje sestra pronajala byt s bývalým ševcovským secesním krámkem, neváhali jsme. Prodáváme tu naše knihy a kvalitní výběr od našich spřízněných malých a středních nakladatelů. Pak tu máme jednu čistou zelenkavou stěnu 3×3 metry a dvě výlohy, kde je každý měsíc k vidění nová výstava. </p> <p>Kdo ve vaší galerii nejčastěji vystavuje?</p> <p>Pořádáme výstavy výtvarníku, kteří jsou Baobabu blízcí a také autorům a výtvarníkům spřízněným pohledem na věc, kteří jsou nějakým způsobem spojení s knihou, typografií, grafikou či naším pohledem na svět. Měli jsme tu Alžbětu Skálovou, Dagmar Urbánkovou, Terezu Říčanovou, Juraje Horvátha, ale i Blexbolexe, skupinu Kopr, Luboše Drtinu, Karla Halouna a mnohé další. Ten okruh je opravdu široký, stejně jako náš zájem o knihu a grafiku. Výstavní plán máme plný asi na dva roky dopředu. Vybíráme originální autory, kteří jdou vlastní cestou.</p> <p>Jaká výstava je u vás k vidění v současné době?</p> <p>Nedávno jsme měli vernisáž Pala Čejky, což je slovenský umělec, grafik, linorytec a také slampoetrista. V jeho díle se odráží dotek Váchalovského divokého, živého způsobu vyjádřování a zvláštní ironie, kterou máme rádi. Vystavil u nás sérii svých osobních motivů, které pro něj tvoří obraz Japonska. Kromě toho zde vystavuje i volné grafické listy, linoryty. </p> <p>Čím je vaše nakladatelství jiné než ty ostatní?</p> <p>Jsme malé nakladatelství. Začali jsme vydávat první knížky před deseti lety, to už jsme byli chvíli venku ze školy, a zdálo se nám podstatné podporovat současné autory. Máme rádi české knihy pro děti z 30. Let (Čapka, Ladu, Sekoru), nepřehlédnutelnou tvorbu filmovou i knižní let šedesátých (Štěpánek,Šalamoun, Mikulka…)… Po roce 1989 to ale v Česku vypadalo, jako kdyby už nic zajímavého nemohlo vzniknout. Vydávaly se především komerční pitomosti. V západní Evropě přitom v posledních dvaceti letech autorská dětská kniha zažila opravdový boom.<br /> V Česku také není běžné vydávat obrazové knihy: bilderbuchy (u nás je ty nejkrásnější v 80. letech dělala např. Daisy Mrázková). Úzké sepětí výtvarného projevu a textu nás v dětské knize zajímá nejvíc. Za 10 let se nám podařilo vystavit si okruh baobabích autorů: výtvarníků i spisovatelů, se kterými pracujeme na stále nových, rozmanitých projektech. </p> <p>Jak vidíte budoucnost knížek, pokud dojde ke zvýšení DPH?</p> <p>Tady v Česku se kniha žádným zásadním způsobem nepodporuje, nikdo z politiků o tom ještě ani nezačal přemýšlet. Kniha je na páté koleji (taková horší lokálka). Ať je třeba 25 procentní DPH, ale zároveň promyšlený systém podpůrných programů a grantů. Současná podpora je nesystematická, grantů je málo a také peněz v těchto grantech minimum. Ale v téhle „banánové“ republice nemůžeme žádné zásadní změny očekávat. Tady se peníze lijí do aut a betonu a kradou se ve velkém. Jestli se zvýší DPH bude to, zvlášť pro malé nakladatele katastrofa a peníze, které na tom stát vydělá budou minimální.<br /> Malý nakladatel, který se rozhodne vydat nekomerční kvalitní věc, má už teď malou šanci uspět na českém trhu. Síť kvalitních knihkupců není propojená, knihovny také nejsou zrovna zasíťované, chybí tu kvalitní informační zdroje o nových knihách a mnoho dalšího. Tato oblast je stále v plenkách. Málo se na tom pracuje a málo se o tom mluví. Teď se o tom mluví trochu víc v rámci zvýšení DPH.<br />
Obyčejní lidé jsou stále strašeni krizí a že se musí šetřit, a kniha je první věcí, na které se šetřit dá. Ano, svým způsobem je kvalitní kniha luxus, ale je to nejdosažitelnější luxus, který znám. Ovšem i přesto všechno si myslím, že by každé dítě mělo mít svoji knihovničku s kvalitními knížkami. Český člověk ale raději nakupuje se slevou (v levných knihách), než kvalitu. Nepřemýšlí o tom. Byla bych ráda, pokud by se téma knihy stalo tématem národním. Hezky to napsal v LN redaktor Jan Šulc: Malý nakladatel je stále ten obrozenecký nadšenec, který nosí balíčky s knihami na zádech a roznáší je knihkupcům. Pořád svému povolání musí mnoho obětovat a je třeba si uvědomit, že právě v kvalitních knihách je živá kultura, do které ve srovnání třeba s filmem není potřeba investovat tolik peněz.</p> <p>Jak podle vás tato galerie obohacuje místní prostředí, lidi, kteří zde žijí?</p> <p>Naše malinká galerie a knihkupectví přišla do Tábora s něčím novým, neokoukaným. Ta pravidelnost, se kterou se zde představují různí výtvarníci, vernisáže, přitáhla docela široký okruh lidí. Výstavy se snažíme dělat různorodé, aby si zde každý mohl najít něco, co ho zaujme. Co se prodeje knih týče, v Česku existují hlavně taková knihkupectví, kde najdete všechny knihy, které vycházejí, ale jak se v nich má nepoučený čtenář zorientovat? U nás máte předvybráno… Snažíme se nabídnout čtenářům výběr dobrých knih jak pro děti, tak i dospělé, katalogy, poezii, duchovní literaturu, komiksy od menších kvalitních nakladatelů, které máme rádi. Prodáváme tu i malonákladové knihy z Kopru, máme tu veškerý sortiment originálního českého papírnictví Papelote, diáře a notýsky z Tarakanu, a vše od Šechtla a Vosečka. Myslím, že tento maličký prostor je pro Tábor oživující.<br /> Nedávno jsme také založili občanské sdružení Baobab Tábor a za dva roky chystáme literární festival malých nakladatelů s podporou městské knihovny i města Tábor. Byla by to akce na 2 – 3 dny, ale mohla by přitáhnout ke knížkám nové okruhy lidí. Malí nakladatelé by se tu mohli dva dny potkávat, zároveň by tu probíhala čtení, přednášky i odborné diskuse se zahraničními hosty. Tak to je náš výhled do roku 2012. </p> <p>Odkazy:<br />
www.baobab-books.net</p> <p>Další nformace:<br />
Galerie-Knihkupectví Baobab<br />
Žižkova 250, Tábor</p> <p>Hodiny<br />
Pondělí – pátek:<br />
10:00 – 11:30<br />
15:00 – 18:00<br />
sobota: 10:00 – 12:00</p> <p>Výstava Palo Čejky v Baogalerii<br />
od 15. 4. do 15. 5. 2011</p>

<p>MILETÍN: V Miletíně, v rodišti Karla Jaromíra Erbena, městečku čilého divadelního ruchu vzniklo v roce 2002 Muzeum českého amatérského divadla. U jeho vzniku stál miletínský divadelní soubor Erben, jehož dva členové Miroslav Hýbner a Milan Lánský se zasloužili o realizaci smělého projektu.</p> <p>Výběr exponátů muzea a scénář navrhl Jiří Valenta, grafické řešení Martin Taller. Realizace se zhostil Milan Lánský. Lektory scénáře a významnými odbornými spolupracovníky byli divadelní historik Prof. PhDr. František Černý, DrSc., divadelní teoretik a pedagog Prof. PhDr. Jan Císař, CSc., teatrolog Vojtěch Ron a předseda Volného sdružení východočeských divadelníků Mgr. Alexandr Gregar.<br />
Od roku 2007 muzeum provozuje občanské sdružení Muzeum českého amatérského divadla, jehož členy jsou např. Svaz českých divadelních ochotníků, Volné sdružení východočeských divadelníků, divadelní soubory ze Suchdola nad Lužnicí, z Lán, Úpice, Libice n. C., České Lípy, Jaroměře, Josefova Dolu, Vysokého Mýta, Luže, Poniklé, Vysokého nad Jizerou, Červeného Kostelce, Ořechova u Brna také jednotlivci z celé republiky. </p> <p>Muzeum se může za poměrně krátkou dobu své existence pochlubit řadou úspěchů<br />
Patří k nim bezesporu získání vhodných prostor v miletínském zámku, jehož vlastník pan Mgr. Ondřej Stýblo je pronajal za symbolický roční poplatek 100 Kč.<br />
Podařilo se získat finanční podporu mnoha subjektů – Ministerstva kultury ČR, Královéhradeckého kraje, s. p. Lesy, města Miletín, Charty 77, T-mobile, Východočeských plynáren, RWE group, Duhové energie, Jindřicha Tomeše – Velkoobchodní prodej svítidel, Ing. Jiřího Šulce – Techson Praha a Věry Všetečkové z Miletína. Zbývá dodat, že odbornou pomoc poskytlo Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS). </p> <p>Na jaře 2010 bylo dovršeno budování expozic muzea, když vznikla expozice věnovaná poslednímu období<br /> vývoje, nazvaná Cesta od divadel svítících do tmy k amatérskému divadlu dneška. Vyšla publikace ‒ průvodce muzeem pod názvem Putování od maškar… až k amatérskému divadlu dneška, která má bohatou obrazovou část a provází čtenáře vývojem ochotnického divadla v naší zemi i městem Miletín. Muzeum se podílelo na realizaci putovní výstavy Malované opony, kterou bylo možné vidět na 21 místech v ČR včetně Jiráskova Hronova. Zájemci měli možnost si ji prohlédnout také ve výstavních sálech muzeí, mj. toho nejvýznamnějšího – Národního, které pro výstavu pořídilo plakát.<br />
Muzeum také stálo za uspořádáním Sympozia na téma Tradice českého ochotnického divadla a amatérské divadlo dneška, na němž dvacítka teatrologů uvažovala o poslání ochotnického divadla v minulosti a dnes. Část sympózia proběhla vloni na Jiráskově Hronově v několika seminářích a dílnách a uskutečnily se zde besedy korespondující s obsahem sympozia. Spolupořadatelem bylo Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. Referáty přednesené na sympoziu vyšly tiskem formou sborníku.<br />
Slušná bilance práce dobrovolníků. </p> <p>Miletínskému muzeu se nevyhnuly ani problémy a konflikty<br />
Není v silách autorů těchto řádků a ani jejich cílem odhalit původce konfliktů či případná pochybení, která způsobila určitou krizi v muzeu. Nejdůležitější totiž je, zda se podaří současné problémy vyřešit a překonat. </p> <p>Občanské sdružení Muzeum českého amatérského divadla se o to chce pokusit<br />
Na 14. května 2011 od 13 h svolává výroční schůzi, která se bude konat v Informačním středisku v Miletíně. Zváni jsou nejen stávající členové o.s. (16 kolektivních a 61 členů individuálních), ale všichni, kteří mají zájem o uchování kulturního dědictví a prezentaci českého amatérského divadla.<br /> Více o připravované výroční schůzi viz přiložený cirkulář.</p> <p> Informace o muzeu a členskou přihlášku najdete zde