Články a komentáře

<p>PRAHA: Jen málokomu se podaří skloubit své zaměstnání i se svým koníčkem. Absolventovi obchodní akademie a nadšenci v oblasti umění, sochaři a loutkáři Janu Herzogovi se to povedlo. Do práce tak vstává každý den s radostí. A nejen to. Jeho umělecká díla byla již několikrát vystavena a sklidila velký úspěch.</p> <p>Vystřídal jste řadu různých zaměstnání, kde jste mohl využít i svůj umělecký talent: pracoval jste jako grafik v Národním technickém muzeu, jako výtvarník v Národním divadle, ve filmových ateliérech na Barrandově a na dalších místech, a to i přesto, že jste umění studoval pouze dva roky. Jakým způsobem jste se v této oblasti prosadil?</p> <p>Myslím, že nerozhoduje, zda člověk studuje rok nebo deset let na umělecké škole, ale pokud má vnitřní touhu a potřebu v dané profesi pracovat, pak je vše v pořádku. Vzdělával jsem se soukromě u akademického sochaře Miroslava Pankráce. Pracoval jsem v různých oblastech, dokonce i jako skladník u Bati nebo vychovatel. Pohyboval jsem se tak stále mezi různými lidmi, kteří vás ať chcete nebo ne ovlivňují a inspirují, a já se nechávám inspirovat velice rád. V současné době pracuji na fakultě architektury ČVUT v modelářském ateliéru. Jsem obklopený mladými nadšenými lidmi, milými kolegy a spolupracovníky a také je zde velmi příjemné pracovní prostředí s tvůrčí atmosférou. Cit a přirozené nadání je tím nejdůležitějším aspektem hned po velké píli, aby byl člověk schopen jakékoli tvůrčí práce. </p> <p>Vytvořil jste sedm velkých betlémů, z nichž nejraději máte betlém s Mozartem z roku 1998. Proč jste se začal věnovat právě tvorbě betlémů, čím jsou vaše betlémy zvláštní?</p> <p>Vytvářením betlémů jsem se začal zabývat už jako kluk na základní škole a tato záliba mě vydržela až doposud. Asi proto, že z betlémů jsem vždy cítil takový uzavřený příběh sám pro sebe a s tímto příběhem si rád hraji i dnes, takže pokračuji v tvorbě klasických ale i velice nestandardních až extravagantních betlémů. Betlém s Mozartem, jak jsem jej pracovně nazval, je inspirovaný různými světovými velikány: W. A. Mozartem, Boženou Němcovou, J. V. Myslbekem a dalšími. Ti všichni jsou v současnosti trochu opomíjeni a zastiňováni sportovními, ale i lacinými idoly showbyznysu. Nechci být skeptik, ale když se zeptáte dětí ve škole, kdo je to Jaromír Jágr nebo Antonín Dvořák, u Jágra se odpovědi dočkáte určitě rychleji.</p> <p>V současné době vytváříte ve volném čase loutky. Z jakého materiálu je vyrábíte? Co vás k jejich tvorbě inspiruje? Myslíte si, že i v současné technické době mají lidé dostatečně velký zájem i o tuto oblast umění?</p> <p>Loutky vytvářím klasickou technikou, kdy tělo a pohybový mechanismus jsou dřevěné, na hlavu a ruce používám většinou tvrzenou sádru nebo pryskyřicové licí hmoty, ale dělám i loutky celodřevěné. Téma loutek je inspirované klasickými českými postavami, od obyčejného vesnického koledníka až po Karla IV. Také velice rád modeluji loutky zvířat, především psů. Myslím si, že v současné době se lidé rádi obklopují hezkými věcmi a loutky jsou takovým vděčným objektem, jak na vystavení, tak i na hraní, takže zájem o tuto oblast u veřejnosti je, minimálně u dětí, a právě u nich mi to dělá největší radost.</p> <p>Tvorba loutek je pro Českou republiku velmi tradiční. Obdivujete nějakého českého loutkáře?</p> <p>Tradice loutek je zde obrovská, jen je v Česku docela zaprášené „podhoubí“. Mám svůj vlastní projev a styl, který není ničím ovlivněn. Vždy mi ale byl inspiraci a velkým vzorem Jiří Trnka, kterého opravdu obdivuji a stále v jeho tvorbě nacházím nové zajímavé detaily. Od něj by se mohli učit všichni kumštýři, minimálně to, s jakým zápalem a precizností tvořil.</p> <p>Velkou část své tvorby také věnujete sochám. Na jaké soše právě pracujete a k čemu byste přirovnal svůj umělecký styl?</p> <p>Mám v hlavě rozděláno více soch, ale v reálu nyní pracuji na soše anděla s holoubkem. Svůj styl k ničemu nepřirovnávám, ve své tvorbě se snažím pracovat stále s lidskou figurou, která mě inspiruje a hodně expresivním výrazem, který je pro mě asi typický, ale to musí posoudit publikum.</p> <p>Do jaké krajiny byste nejraději svoji sochu umístil?</p> <p>V tom mám úplně jasno. Většinu svých soch bych umístil doprostřed krásné jihočeské louky<br /> nebo na hladinu rybníka a nechal je tam svému osudu.</p> <p>Vraťme se k prvnímu dotazu. Výčet zaměstnání, která jste vystřídal většinou dokazuje, že lze skloubit koníčka s profesní činností. Prozradíte jak na to?</p> <p>V současné době, jak jsem již zmínil, pracuji jako modelář na architektuře ČVUT v Praze, takže tvůrčí prostředí určitě nepostrádám, ale samozřejmě i u jiných druhů zaměstnání lze najít trochu radosti a inspirace. O skloubení práce a koníčka a o to, abych dělal svou práci s chutí a rád, mi šlo v jisté míře v každém zaměstnání, ale také se mi párkrát v tomto ohledu nedařilo. Samozřejmě i pracovní zkušenosti z jiných než uměleckých oblastí jsou pro mě něčím důležité. </p> <p>Plánujete nějakou výstavu?</p> <p>V současné době neplánuji oficiální výstavu, ale těším se na léto a rád bych udělal alespoň jednodenní výstavu pod širým nebem pro své přátele a známé, aby to bylo především pro všechny hezké setkání obohacené uměleckým zážitkem.</p>

<p>KLADNO: Dům kultury Kladno, který tvoří jednu z dominant kladenského náměstí Sítná, je dnes v podstatě jediným podobným zařízením ve městě. Tento kulturní stánek byl postaven v roce 1973 pro kulturní a společenské vyžití pracovníků Poldi Kladno. Jeho původní název zněl Dům kultury ROH Poldi SONP, držitel ceny Antonína Zápotockého. Dnes se nazývá Dům kultury Kladno.</p> <p>První výraznější rekonstrukce tohoto kulturního zařízení začala před pěti lety díky společnosti Dystan s.r.o., která jako provozovatel začala do budovy investovat a zvelebovat ji. Jedná se o společnost, která se dlouhodobě zabývá pronájmy a pořádáním kulturních produkcí. Obnova kulturního domu pod jejím vedením má dlouhodobý koncepční cíl, a tím je snaha zajistit stálý kvalitní provoz kulturního střediska pro Statutární město Kladno a jeho okolí. Vzhledem k tomu, že je Kladno největším středočeským městem se stálým divadlem, knihovnou a bohatou kulturní tradicí, je to cíl opravdu ambiciózní.<br />
Dům kultury Kladno nabízí rozsáhlé prostory, vybavení a multifunkčnost. Snahou jeho provozovatelů je zajistit dostupnou, kvalitní kulturu, zábavu a vzdělávání pro všechny zájemce. Je zde malý sál s kapacitou 250 návštěvníků a velký sál, který pojme 1000 diváků, dále foyer, kino Hutník, nově zařízené pro 3d promítání, pasáž Hutník, baletní sál, učebna, konferenční místnost, kancelářské prostory a ještě další, z větší části komerčně využívané, prostory. V r. 1983 měl KD až 100 zaměstnanců. Dnes musí jeho provoz zajistit pouze dsetina lidí, tedy 10. Provoz tohoto komplexu, kde se pravidelně odehrává řada akcí, je víceméně finančně soběstačný s částečným využitím dotací Statutárního města Kladna.<br />
Důležitá je strategická poloha onjektu, ale Dům kultury Kladno bohužel neposkytuje bezbariérový přístup. V případě potřeby je mmožné využít nákladního výtahu a stěhovacích plošin.<br /> V KD se pravidelně pořádají plesy, které jsou neodmyslitelnou součástí společenského života na Kladně. Plesová sezóna zde začíná lednem a končí v polovině dubna. V poslední sezóně proběhlo celkem 22 plesů maturitních, reprezentačních a zájmových. Nejnavštěvovanější akcí tohoto druhu je Ples Rádia Relax, letos již pátý v pořadí. Reprezentativní událostí města je Ples Statutárního města Kladna, dále je významný Ples Sportovců pod vedením Kateřiny Roubalové a nejkrásnějším a nejlépe zvládnutým maturitním plesem je tradičně Ples Gymnázia Beroun.<br />
KD pořádá též taneční kurzy, výstavy, besedy apod. Njevětší zájem ze strany veřejnosti je o koncerty, plesy, taneční kurzy a sportovní výchovu.<br />
Cena vstupenky na jednotlivé akce Kulturního domu Kladno je pohyblivá a pohybuje se v rozmezí od 150 Kč do 290 Kč.</p> <p>Stěžejním zařízením KD Kladno je kino Hutník; moderně zařízený biograf s dlouholetou tradicí, s technickým vybavením zvuku Dolby Digital a s 3d rozlišením, který uvádí třikrát denně novinky národní i světové kinematografie. Promítá se od 16, od 17,30 nebo 18 a večer od 20 h. V sobotu a v neděli od 14 hodin běží filmy pro děti.<br />
Kino s kapacitou téměř 500 návštěvníků patří k největším kinosálům ve Středočeském kraji a v České republice vůbec. Zaplnit jej při konkurenci multiplexů, které se zaměřují spíše na větší počet menších sálů s širší nabídkou filmů, není jednoduché. Proto se program soustřeďuje na filmové lahůdky, o které je větší zájem. Ceny vstupenek jsou určovány podle filmů a pohybují se od 80 Kč až po 165 Kč na osobu, na dětská představení je potřeba počítat s cenou od 80 Kč až po 130 Kč.<br />
Kino také stále nabízí školní představení za vstupné 50 Kč na osobu. Vedle promítání slouží kino i k dalším vystoupením, přednáškám a konferencím. Již podruhé zde např. proběhla zcela vyprodaná diashow cestovatele Leoše Šimánka. Pravidelně zde koncertuje zpěvačka Radůza a 16. 11. 2011 by se měl ve velkém sále konat koncert skupiny Tři sestry. </p> <p>Na multifunkční kulturáček, který obohacuje společenský život ve městě nedají místní občané dopustit. Také pro zaměstnance je rozvoj a budování dobrého jména jejich kulturního stánku srdeční záležitostí.<br />
Ředitel Domu kultury Kladno, Stanislav Muláček říká: „Čisté prostředí, vkusná dekorace a příjemný personál patří k našemu každodennímu snažení. Těšte se k nám a odcházejte s úsměvem.“<br />
Dům kultury Kladno úzce spolupracuje s klubovou restaurací ROCK'N'ROLL, která se nachází na rohu kulturního domu a má salónek až pro 60 osob. V této známé klubové restauraci se s chutí občerstvují umělci vystupující v kulturním domě. Požadavky na občerstvení a gastronomie při kulturních akcích plní společnost Bary Domu kultury, která zajišťuje veškerý nutný catering. Dům kultury Kladno nabízí také doplňkové služby, jako např. pronájem dataprojektoru, pronájem krystalického promítacího plátna, pronájem DVD přehrávače, nebo pronájmy reklamních ploch.</p> <p>Návštěvnost zařízení je rozdílná podle druhu akce. Např. ples má v průměru návštěvnost 700 návštěvníků, koncert 750 návštěvníků, taneční 250 návštěvníků a konference 150 návštěvníků. Při organizaci projektů spolupracuje kulturní dům s různými externími pořadateli. Technické a počítačové vybavení kulturáčku slouží pouze k běžnému kancelářskému provozu a k zajištění zpoplatněných služeb.</p> <p>Opravdovou zvláštností je, že Kladno má díky svému kulturáčku i svou vlastní polku, kterou hrál orchestr tohoto zařízení. S nadšením o tom mluví manažer, produkční a kulturní referent Domu kultury Kladno Michal Muláček: //„Mnoho lidí takovou krásnou věc – že máme vlastní píseň o našem městě – vůbec netuší. K výroční desce pro kterou namluvil předmluvu sám pan Miloš Kopecký, je právě tato polka připojena s dalšími devíti skladbami, které byly na počest 10. výročí Domu kultury vydány v edici – Dům kultury Kladno 1973 – 83.“</p> <p>Zajímavou akci na počest čtyřicetiletého výročí otevření Domu kultury v Kladně, která se má konat až v roce 2013, připravuje kolektiv zaměstnanců již dnes. Jedná se o tzv. RETRO Ples, v jehož průběhu by neměla chybět vnitřní expozice fotografií z dob existence kulturního domu, včetně zajímavých číselných údajů a filmu, který se dochoval z prvního dne provozu.<br />
O všech svých projektech průběžně informuje Dům kultury Kladno na svých webových stránkách: http://www.dumkultury.cz/). </p> <p>Adresa KD Sítná:<br /> Náměstí Sítná 3127, 272 01 Kladno – Kročehlavy</p>

<p>ČR: Na Den dětí, 1. 6. 2011, bude vyhlášena nejlepší veřejná knihovna pro děti. Od září do listopadu 2010 dostaly děti možnost zahrát si na učitele a vyplnit vysvědčení knihovně ve svém městě v rámci soutěže Kamarádka Knihovna. Do projektu se zapojilo sto knihoven a děti jim vystavily více než 17 000 vysvědčení. V současné době probíhá výběr vítěze z deseti finalistů.</p> <p>Hlavní cenou je bibliobox Herbie od společnosti 3M, jehož design navrhly samy děti. Soutěž Kamarádka Knihovna, pořádaná Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP) a firmou 3M, probíhá už od roku 2007 a jejím cílem je motivovat knihovny k lepší práci a co největší otevřenosti vůči dětem. </p> <p> Mezi deset kandidátů na hlavní výhru patří Městská knihovna v Praze, Lounech, Dobříši, Nové Včelnici, Chrudimi, Nové Pace, dále Knihovny města Plzně a Hradce Králové, Knihovna B. B. Buchlovana v Uherském Hradišti a Knihovna Slavoj ve Dvoře Králové nad Labem. </p> <p> Knihovny se staly kulturními centry<br />
Do finále se knihovny dostaly nejen za dobrá vysvědčení, ale také díky příznivé provozní době pro dětské čtenáře, počtu pořádaných dětských akcí nebo díky přehledným a pro děti přitažlivým webovým stránkám. Jedním z hlavních kritérií je procento čtenářů z dětské populace v obci. V některých městech je to i více než 50 % všech dětí. O hlavním vítězi rozhodne porota složená ze zástupců Národní knihovny ČR, SKIP a generálního partnera soutěže, firmy 3M.</p> <p> „V současné době komise navštěvuje postupně finalisty a hodnotí prostředí a přívětivost knihoven, jejich spolupráci s partnery ve městě a také aktivity pro celé rodiny. V mnoha městech se knihovny staly opravdovými kulturními centry komunity a naším cílem je tento trend podporovat. Naučit děti číst knihy a pravidelně navštěvovat knihovnu je investicí do jejich budoucnosti,“ vysvětluje Zlata Houšková z Národní knihovny, která je odborným garantem soutěže Kamarádka knihovna.</p> <p> Děti knihovny hodnotí příznivě, kritické jsou ale k počítačovému vybavení<br />
Děti v rámci vysvědčení knihovně udělují známky v devíti „předmětech“ – hodnotí chování knihovníků, spokojenost s počítačovým vybavením, výběr knih, časopisů a cédéček i další parametry knihovny.<br />
Obecně své knihovny hodnotí děti kladně, známkují ponejvíce jedničkami. Zlepšily by však většinou počítačové vybavení knihoven,“ upřesňuje Zlata Houšková a dodává: „Na to ale bohužel knihovny často nemají dost peněz. Knihovnám v České republice by prospěla modernizace a zlepšení provozu zavedením moderních technologií, jako jsou self check pulty, digitální asistenti nebo biblioboxy, ve velkých provozech třídící stroje, dopravníky apod. Pak by knihovníci měli více času intenzivněji se věnovat svým čtenářům.“</p> <p> Bibliobox v designu, který navrhly děti<br />
Vítězná knihovna proto získá bibliobox Herbie od společnosti 3M, která je hlavním partnerem soutěže Kamarádka knihovna. Bibliobox umožňuje vracet vypůjčené knihy i v době mimo provozní hodiny knihovny. „Minulý vítěz, sedlčanská knihovna, jej umístila přímo na náměstí a zlepšila a rozšířila tak své služby občanům města, kteří bibliobox hojně využívají,“ uvádí Zlata Houšková.<br />
Tento rok pořadatelé připravili změnu: biblioboxu, kterému knihovníci přezdívají „herbínka“, zajistí společnost 3M polep speciální fólií v designu, který navrhly děti. </p> <p> Zajímavá čísla<br />
V datech sebraných v rámci soutěže se dá najít celá řada zajímavostí. Zatímco běžně navštěvuje knihovnu kolem 30 % dětí z města, ve Valašských Kloboucích se mohou pochlubit 75% a v Mokrém se 150 obyvateli dokonce není dítě, které by nebylo čtenářem knihovny. Nejpilnější čtenáře mají ve Zlíně, jedno dítě si tam ročně vypůjčí v průměru úctyhodných 110 knih. Praha si drží prvenství v příznivé otevírací době. Plzeňská či královéhradecká knihovna nabízejí dětem mimořádné množství akcí. Nejaktivnější při hodnocení své knihovny byly děti z Uherského Brodu, celkem zaslaly devět set vysvědčení. </p> <p> Kamarádka Knihovna je soutěž, které se může zúčastnit oddělení pro děti obecní nebo městské knihovny. Hlavním soutěžním kritériem je spokojenost dětí s knihovnou. Dále se hodnotí např. týdenní provozní doba nebo procento registrovaných dětských čtenářů. Z celkového počtu více než 100 knihoven bylo vybráno 30 nejlepších, které postoupily do užšího výběru s kritériem kvality webové stránky pro děti.<br />
1. června 2011 budou vyhlášeny nejlepší knihovny a předány ceny. </p> <p> Společnost 3M působí v celé řadě oblastí po celém světě a pomocí špičkových technologií vyrábí více než 50 000 různých produktů. Mezi oblasti její činnosti patří také návrh a výroba produktů pro knihovny. Jejich portfolio obsahuje celou řadu zařízení pro potřeby knihovníků i návštěvníků knihoven. Jedná se jak o systémy umožňující zapůjčení a vrácení knih bez pomoci personálu, tzv. selfchecky a biblioboxy, tak o zabezpečovací systémy, digitální knihovní asistenty a zařízení pro vracení a třízení knih.</p>

<p>PRAHA: Proč je někdy tak těžké obhájit investice do kultury? Jako bychom mohli žít pouze s dostatečným materiálním zázemím a kvalitní kulturní vyžití nepotřebovali. Naštěstí se stále najdou lidé ochotní kulturu podporovat. Mezi ně patří i Zdenka Sokolíčková, která pracuje jako organizační a investiční poradkyně v oblasti kulturních analýz v pražské rozvojové agentuře.</p> <p>S jakými projekty se na vás vaši klienti nejčastěji obracejí?</p> <p>Moje práce obnáší různé úkoly. Od vyhledávání dotačních možností pro projekty, které mají klienti takzvaně v hlavě, ale potřebují na ně sehnat prostředky, přes vypracovávání studií proveditelnosti a analýz trhu až po samotnou administraci projektových žádostí. Sféra kultury je také široká, patří sem například organizace kulturních akcí, správa památkových objektů, fungování neziskovek i podkladové materiály veřejných subjektů. </p> <p>Jako finanční podporu projektů využíváte grantové programy České republiky a strukturální fondy EU. Myslíte si, že je finanční podpora kulturních projektů ze strany České republiky a Evropské unie dostatečná?</p> <p>Ze strany státu je podpora nedostatečná a především nekoncepční. Problém finančního podhodnocování kultury je poslední dobou velkým tématem, a právem. Pokud jde o zdroje EU, tam zase není o strategické dokumenty nouze, ovšem dosáhnout na dotace je obtížnější hlavně pro menší kulturní subjekty a také pro ty, kteří nemají s čerpáním evropských dotací zkušenosti.</p> <p>Do jakých konkrétních oblastí v rámci kultury by podle vás z hlediska harmonického rozvoje společnosti bylo třeba nejvíce investovat?</p> <p>Nejsem si jistá, jestli je možné nadřadit jednu oblast kultury nad jinou. Všechny tvoří dohromady celek a právě jejich vyvážená podpora je předpokladem toho, aby kultura byla ve svých nejrůznějších podobách přítomná v každodenním životě lidí. Kdybych ale měla přece jen svou odpověď trochu specifikovat, řekla bych, že poměrně široké možnosti financování jsou tam, kde lze kulturu propojovat s cestovním ruchem (např. památková péče, nejrůznější cesty komercionalizace kultury, atd.). Osobně bych ráda viděla více dotací pro živé umění bez vazby na turismus. </p> <p>V dnešní době se investuje především do oblastí, které nabízejí rychlý ekonomický zisk. Investice do kvalitní kultury většinou rychlý finanční zisk nenabízí. Co by podle vás mělo být hlavní motivací společnosti, aby přesto do této oblasti investovala?</p> <p>Mohlo by se zdát, že jde o složitou otázku, ale já si nakonec myslím, že je to vcelku prosté. Motivací společnosti by mělo být to, že bez toho, čemu říkáte kvalitní kultura, je na světě hůř. Bohužel vznešené teze o významu kultury, které slýcháme od lidí a institucí s reálným vlivem na financování tohoto sektoru, jsou často jen verbální úlitbou bohům. Připadá mi zvláštní, že vůbec potřebujeme ospravedlňování investic do kultury. Já bych řekla, že je to stejně jednoznačné jako potřeba podpory vzdělávání nebo zdravotnictví. Kultura není pro elity, je pro všechny.</p> <p>Pracujete též jako dobrovolnice v oblasti kultury pro místní komunitu. Mohla byste nám tuto svoji dobrovolnickou činnost přiblížit?</p> <p>Jsem členkou malého občanského sdružení v Novém Městě na Moravě, kde jsem se narodila a kam se ráda vracím. V letošním roce organizuji třídenní divadelní festival Sbírka motýlů, jehož cílem je rozšíření místní kulturní nabídky, především divadelní, pro dětské i dospělé diváky. Odpovědná jsem za fundraising, produkci a PR.</p> <p>Co vám osobně práce dobrovolníka dává?</p> <p>Mnoho. I když jsem vytížená, nějakým záhadným způsobem mě práce „navíc“ pro místní komunitu energii spíše dodává. Fakt, že za svůj čas a síly vložené do dobrovolnických aktivit nejsem placená, dokonce ještě podporuje můj zápal pro věc. Vidím tuto svoji činnost jako cestu, jak kvalitně využít volného času. Nedělala bych to ale, kdybych na to byla sama. Kouzlo dobrovolnictví je v tom, že se dělá kolektivně.</p> <p>Máte nějaké osobní heslo, kterým se v životě řídíte?</p> <p>Nic mě nenapadá. Snad jen „memento mori“, které jsem si nastavila jako pozdrav při zapnutí mobilního telefonu.</p> <p>Jaké jsou vaše profesní plány do budoucnosti?</p> <p>Chci dokončit školu, kterou mám rozstudovanou („Evropská tradice a kultura“ souběžně na Univerzitě Palackého v Olomouci a Rijksuniversiteit Groningen v Nizozemí). Jakmile se to podaří, a snad to bude brzy, chci se poohlédnout po nových pracovních příležitostech, jsem nyní zaměstnaná jen na půl úvazku. Láká mě univerzitní prostředí.</p>

<p>LITOMYŠL: Vlastníkem Portmonea, musea umělce Josefa Váchala, které bylo pro veřejnost otevřeno po náročné rekonstrukci v roce 1993, je nakladatelství Paseka. Jedná se o prostor, kde je možné seznámit se s historií tohoto objektu, který kdysi patřil litomyšlskému úředníkovi a učiteli Josefu Portmanovi, ale také si prohlédnout fantaskní Váchalovu výzdobu, nástěnné malby a vyřezávaný nábytek.</p> <p>Správkyní Portmonea je Marie Venclová, která zajišťuje veškeré praktické záležitosti spojené s chodem tohoto musea a která nám prostor přiblížila. </p> <p>Kdo všechno přispěl v minulosti k opravě tohoto umělecky hodnotného objektu?</p> <p>Oprava celého objektu probíhala počátkem devadesátých let a byla iniciována, podporována a financována především panem Ladislavem Horáčkem – velkým milovníkem a znalcem díla Josefa Váchala a ředitelem nakladatelství Paseka, jež je pojmenováno podle další z postav Váchalova Krvavého románu. Rekonstrukce Portmanova domku a Váchalových nástěnnných maleb mohla probíhat díky nemalé podpoře tehdejšího litomyšlského starosty pana Miroslava Brýdla. Dále je třeba zmínit skupinu restaurátorů ve složení Látal, Kryl, Horálek a Turský, pod jejichž taktovkou se proces restaurování realizoval. V neposlední řadě není radno zapomenout na všechny nadšence a obdivovatele Váchalova díla a jejich malé i velké trošky do mlýna, jež přispěly zdaru celé akce. </p> <p>Kolik lidí za dobu existence musea již toto místo navštívilo?</p> <p>Spočítat celkovou návštěvnost za celých téměř osmnáct let činnosti musea se nám dnes již bohužel nepodaří, ale pro ilustraci uveďme, že za loňský rok navštívilo Portmoneum přibližně 3300 návštěvníků z celého světa. </p> <p>Jakým způsobem hradíte provoz této galerie? Pokryje se provoz pouze z prodeje vstupenek?</p> <p>Provoz není možné uhradit pouze ze vstupného, a tak je nakladatelství Paseka, které objekt vlastní a provozuje, dodnes částečným mecenášem celé věci. Nutno ovšem zmínit, že se nám dostává i podpory města Litomyšle a v budoucnu máme v plánu žádat o krajské granty na podporu provozu kulturních institucí. </p> <p>Jak podle vás místo oživuje místní prostředí?</p> <p>Tak především se jedná o naprosto unikátní prostor, jehož samotná existence dává Litomyšli vedle všech jejích krás ještě další nečekaný rozměr v podobě jediného zachovalého komplexu Váchalových nástěnných maleb. Samotnou činností pak přispíváme ke kulturnímu dění ve městě, a to především formou pořádání výstav. Ty se vyznačují buďto obsahovými či formálními ohlasy na Váchalovu tvorbu, anebo prezentují volnou tvorbu studentů a pedagogů místní fakulty restaurování.</p> <p>Váchal byl velkým milovníkem knih a dokonce i některé sám sepsal. Jak již bylo řečeno, jeho museum vlastní a spravuje nakladatelství Paseka. Jakým způsobem by podle vás měl stát podporovat menší nakladatele? Jak se díváte na možné zvýšení DPH u knih?</p> <p> Postoj nakladatelství Paseka k celé věci byl již v tisku uveden a ilustrovat se dá podporou Výzvy na obranu knih. Zde bych si již pouze dovolila zmínit citát z Váchalova Krvavého románu, geniální to knihy nadčasové, v níž se mimo jiné dočteme: „Možná, že také cena ta vysoká toho románu to dělala, že ho žádný nechtěl.“ </p> <p>Můžete naše čtenáře pozvat na nějakou nejbližší výstavu?</p> <p>S velikým potěšením čtenáře zvu na nejbližší výstavu, kterou budeme otevírat letošní sezonu. Její název zní Krása stíhá nádheru a jedná se o prezentaci volné tvorby studentky fakulty restaurování Ivony Kociánové.<br /> Výstava potrvá do 19. 6. a více informací naleznete na www.portmoneum.cz a na našem facebookovém profilu.</p>

<p>VŠESTARY: Obec Všestary se nachází 8 km severovýchodně od Hradce Králové pod známým návrším Chlum, kde se odehrála památná bitva v roce 1866. Centrum experimentální archeologie (dále jen Centrum), které vzniklo v roce 1998, se rozkládá na okraji obce, a brzy se rozšíří o nový Archeopark. Jeho výstavba zahájí letos v létě a s otevřením pro veřejnost se počítá v roce 2013.</p> <p>Centrum je modelovou stavební rekonstrukcí pravěkého sídelního areálu. Tvoří jej objekty z doby kamenné, bronzové a nejstarší doby železné. Náplní centra je přiblížit historická fakta metodami experimentální archeologie. Od roku 2000 přijíždí do Centra kolem 3 tisíc dětí ročně pro něž je připraven dvaapůlhodinový program.<br />
V rámci projektu Živá archeologie (řešitelem je Katedra archeologie Univerzity Hradec Králové) jsou tyto exkurze školám z Královéhradeckého kraje poskytovány až do listopadu letošního roku zdarma.<br />
Tradici má akce nazvaná Dny živé archeologie, pořádaná již zmíněnou Katedrou archeologie, Společností experimentální archeologie s podporou obce Všestary a zdejší základní školou. Kromě prohlídky kabinetu experimentální archeologie nabízí výrobu a výpal pravěké keramiky, tavbu bronzu, výrobu broušených kamenných a kostěných nástrojů, přípravu placek s ochutnávkou, ukázku pravěkého zemědělství atd.</p> <p>Budoucí archeopark nabídne prohlídku rekonstruovaných pravěkých domů a artefakty získané archeologickými výzkumy. Návštěvníci tak získají představu o tom, jak se žilo našim předkům v pravěku. Vznikne zde budova pro hlavní expozici, sklad archeologického materiálu, budova venkovní expozice, neolitický dům a expozice domácího zvířectva. Počítá se se vzikem dvou výstavních sálů a a také s místností na promítaní.<br />
Ve výstavních sálech by měl vystavovat Archeologický ústav Akademie věd Praha i Muzeum východních Čech Hradec Králové. Expozice budou bezbariérové a součástí výstavby Archeoparku se stane také cyklotrasa dlouhá 12 km, která spojí Všestary s Hradcem Králové. Povede po místních archeologicky významných lokalitách, o jejich významu budou vypovídat naučné tabule.</p> <p>Výstavba Archeoparku přijde celkem na 47 milionů Kč, z toho z Evropské unie prostřednictvím Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod přijde téměř 40 milionů Kč, zbytek potřebných finančních prostředků dodá Královéhradecký kraj. Odborným garantem jsou odborníci z Katedry archeologie Univerzity v Hradci Králové, dalšími partnery jsou obec Všestrary a Muzeum východních Čech v Hradci Králové.<br />
„Majitelem pozemku, na němž se nachází Centrum a kde vznikne Archeopark, je obec Všestary, majitelem staveb se stane Královéhradecký kraj a provozovatelem areálu bude Univerzita Hradec Králové. Katedra má podpořit fungování Archeoparku personálně, další nárůst pracovních míst by měl být hrazen z provozu, tedy z příjmů za vstupné. Jiná podpora zatím není definitivní. Naši studenti se budou na fungování podílet formou průvodcovské služby. Praxi zde už nyní vykonávájí studenti bakalářského studia archeologie, což je asi 30 jedinců, a dále studenti bakalářského oboru Prezentace a ochrana kulturního dědictví – tedy ročně cca 20 studentů“, říká doc. PhDr. Radomír Tichý, PhD. vedoucí Katedry archeologie Univerzity Hradec Králové.</p> <p>Pro zájemce o tuto problematiku ještě upozorňujeme na časopis Rekonstrukce a experiment v archeologii, který vznikl v roce 2000. V roce 2004 se tento název dostal do podtitulu a časopis se o d nté doby jmenuje Živá archeologie. Vydavatelem je Katedra archeologie Univerzity Hradec Králové. Časopis vychází jedenkrát ročně a orientuje se na dění v tomto oboru u nás i v zahraničí.</p>

<p>FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM: Frenštátský Dům kultury je v neuspokojivém technickém stavu a je zastaralý i z bezpečnostního hlediska. Je otázka, co by jej čekalo bez výrazných investic. Město proto podalo žádost o dotaci na první fázi rekonstrukce. Jestli uspěje, by mělo být známo v poměrně krátkém čase, nicméně vedoucí MKS, organizační složky města, která DK provozuje, Marian Žárský, je optimista. Dozvíte se to z rozhovoru níže.</p> <p>Můžete říci pár slov k historii DK? </p> <p>Frenštátský dům kultury byl zkolaudován v roce 1964. Na jeho výstavbě se podíleli občané v tzv. akci Z. Vlastníkem DK byl n.p. Mez Frenštát, v první polovině devadesátých let odkoupilo DK město Frenštát p. R. </p> <p>MKS je organizační složka města, která má kromě DK v gesci ještě Kino a Městskou knihovnu. Jak je to s financováním?</p> <p>Rozpočet MKS je schvalován každoročně zastupitelstvem na rok dopředu. Velmi zjednodušeně se dá rozdělit na provozní a programovou složku. Provozní rozpočet zahrnuje náklady na energie, mzdy, opravy, revize, spotřební materiál, ostatní režie související s technickým provozem MKS atd…<br />
Programová část rozpočtu zahrnuje náklady na zajištění kulturních pořadů v rámci předem schváleného dramaturgického plánu na rok dopředu. Jedná se o koncerty, dětská představení, půjčovné filmů, zajištění kulturního plánu městské knihovny atd. Pronájmy jsou pouze dílčím zdrojem příjmů a v žádném případě nemohou pokrýt skutečné provozní náklady budov ve správě MKS. Prostory jsou pronajímány nejen organizacím a agenturám, které zde pořádají své akce (akademie, plesy atd..), ale také například prodejcům nejrůznějšího zboží (např. vestibul DK…, což já nesu hodně bolestně). Na druhou stranu provozní náklady jak DK tak Kina jsou velmi vysoké. Vše přímo souvisí se stavem, v jakém se obě budovy nacházejí. A už jsme opět u potřeby revitalizace. </p> <p>Jaké je zadání od zřizovatele, co všechno zajišťujete?</p> <p>Citace zřizovací listiny: „OS MKS je kulturně společenským zařízením. Zajišťuje provoz DK, Městské knihovny, a Kina. Zároveň zajišťuje správu a údržbu budov a majetku, pronajímá prostory v budovách a připravuje podklady pro dohody a smlouvy k realizaci kulturních akcí.“ Navíc zajišťujeme organizaci městských trhů a redakci Frenštátského zpravodaje.</p> <p>O co je největší zájem z programové nabídky?</p> <p>O besedy, koncerty, festivaly.<br />
(V příloze najdete dramaturgický plán 2011.) </p> <p>Kdy prošel DK naposledy rekonstrukcí a v jakém je technickém stavu?// </p> <p>Stav DK je velmi neuspokojivý. Rekonstrukcí od doby svého vzniku neprošel. Dělají se jen průběžně dílčí opravy, např. v minulém roce částečná oprava střechy a výmalba interiérů.</p> <p>Co všechno je v plánu zrekonstruovat v první fázi a kolik peněz je třeba? </p> <p>V případě první fáze realizace projektu (v případě úspěšného posouzení žádosti), půjde o investici cca 56 000 000 Kč. Z dotace by bylo financováno až 85 % uznatelných nákladů. Minimální spoluúčast města by tak činila 15 % z celkové částky. Za tyto prostředky by došlo k přestavbě objektu, změně vnitřních dispozic tak, aby v objektu DK mohlo v budoucnu fungovat spolu s Městským kulturním střediskem také Centrum volného času Astra.<br />
Dále by se provedla rekonstrukce a přestavba knihovny, přestavba DK na bezbariérový objekt (nájezdy, výtah atd..), kompletní výměna sítí (vodovodu, elektroinstalace, vzduchotechniky). Zvnějšku by se první etapa projevila především zastřešením tří rozsáhlých teras v prvním patře budovy a tím zvětšením užitné podlahové plochy. Samozřejmě v případě takových rozsáhlých stavebních zásahů, by musel být provoz DK omezen, popřípadě na dobu nezbytně nutnou i uzavřen. </p> <p>Čeho by se týkala druhá fáze, jaké náklady se předpokládají? </p> <p>Druhá fáze zahrnuje, zateplení objektu, výměny oken a střešní krytiny. Dále úpravu okolí DK a vybudování parkovacích míst včetně mobiliáře v okolí DK. Celkové náklady byly vyčísleny na cca 47 000 000 Kč.</p> <p>Nerada se na to ptám, ale máte připravenou nějakou alternativu pro případ, že dotace z ROP neobdržíte?</p> <p>To že naše žádost neuspěje je jistě možné. V prvé řadě je nutno říci, že bych to nepovažoval za žádnou tragédii. Naopak, díky přípravě projektu se podařilo, udělat studii, která má hlavu a patu, dále vznikla projektová dokumentace, tedy podklad na základě kterého můžeme pružně reagovat a přihlašovat se do dalších grantových výzev. Může to dopadnout tak, že nakonec nezačneme rekonstrukcí vnitřních prostor, ale třeba zateplením budovy. To vše bude záviset na aktuálních výzvách i z jiných oblastí, např. z MŽP.</p> <p>Jaké prostory (sály) jsou v KD k dispozici?</p> <p>Máme osm kluboven, které jsou v současnosti komerčně využívány jinými subjekty (autoškola, hudební kurzy), v jedné nyní dočasně provozuje ZUŠ výtvarný obor, který se v roce 2012 přesune do zrekonstruované ZUŠ (rekonstrukce právě probíhá).<br /> V DK je také velký sál s kapacitou cca 550 sedících diváků a malý sál s kapacitou cca 80 sedících diváků, Výstavní síň Albína Poláška, Čajovna Magnolia, Městská knihovna, velký vstupní vestibul v přízemí a prostorné předsálí v prvním patře. </p> <p>Kolik je zaměstnáno lidí v KD, v Městské knihovně a v kině. A kolik celkem v org. složce? </p> <p>Organizační složka OS MKS má celkem 13 zaměstnanců:<br />
V DK 7: ředitel, finanční referent, propagační referent, dramaturg, redaktor Frenštátského zpravodaje, správce a uklízečka</p> <p>V knihovně 5: vedoucí knihovny a 4 knihovnice</p> <p>V kině 1: vedoucí kina</p> <p>Využíváme i externí dohodáře pro případ zajištění velkých kulturních akcí, technické zajištění, stavbu pódií, stánků, dopravních uzávěr. Celkem se jedná o cca. 20 osob. Dále v kině pracuje celkem 12 dohodářů: promítači, uvaděčky, uklízečk, což je běžná praxe i v jiných městech.</p> <p>Spolupracujete s místními subjekty (spolky, školami, soukromými subjekty)?</p> <p>Ano, toto je základ naší strategie v posledních třech letech. Vycházíme z koncepce „Kultura věc veřejná“, kterou jsem představil při svém nástupu do funkce před třemi lety. Výsledky tohoto trendu jsou velmi uspokojivé.</p> <p>Jaká je roční návštěvnost?</p> <p>DK cca: 58 000 návštěvníků (včetně návštěvníků knihovny, plesů, festivalů pod střechou…)</p> <p>Venkovní akce vč. festivalů a trhů cca: 24 000 návštěvníků.</p> <p>Kino cca: 25 000 návštěvníků (12 500 filmové projekce a 12 500 společenské, kulturní a školní akce vč. divadelních představení)</p> <p>(Od roku 2008 zaznamenáváme nárůst návštěvnosti cca 25 %. Zároveň jde o nárůst pořádaných akcií o cca 20%)</p> <p>Můžete prozradit Vaše budoucí plány a vize, kromě zásadní rekonstrukce?** </p> <p>Plánů je spousta a souvisí s připravovanou digitalizací kina v roce 2012 – 2013. Na to navazuje projekt Frenštátské zóny volného času (viz související článek). Výzvou je ale například i připravovaná revitalizace rozsáhlého území Horeček, jehož součástí je areál skokanských můstků a velký přírodní amfiteátr. To vše jsou příležitosti pro „místní kulturu“.<br />
Samozřejmě našim hlavním cílem v oblasti samotné realizace kulturních pořadů zůstává úzká spolupráce se všemi aktivními organizacemi v městě a okolí. Jde o školy, občanská sdružení, zájmové organizace a spolky. Velký důraz budeme v budoucnu klást i na spolupráci se sportovci. Naše město má totiž obrovskou sportovní tradici.</p>

<p>Praha: Vynikající jazzový kytarista a profesor na konzervatoři Jaroslava Ježka Libor Šmoldas je nejen skvělým muzikantem, ale dokonce i skladatelem. Pro svou kapelu LIBOR ŠMOLDAS QUARTET již napsal řadu skladeb. Nedávno se vrátil z třítýdenního turné po Spojených státech, kde se svou kapelou nahrál i novou desku. V Praze si jej můžete poslechnout především v klubu U Malého Glena ale i v Redutě, Jazz docku či v Aghartě.</p> <p>Během vašeho turné po Spojených státech jste koncertovali i s takovými jazzovými legendami jako je George Mráz nebo Bobby Watson a také jste natočili novou desku. Můžete ji našim čtenářům představit? </p> <p>Vystupovali jsme na festivalu, který se konal na Western Carolina University. Tato univerzita je známá svým vynikajícím oddělením studiové techniky. Nabídli nám k dispozci svoje studio. To jsme samozřejmě moc rádi využili a zachytili jsme současný repertoár naší kapely Libor Šmoldas Quartet ve složení Petr Beneš (piáno), Josef Fečo (kontrabas) a Tomáš Hobzek (piáno). Na repertoáru se tentokrát autorsky podíleli všichni členové skupiny a přidali jsme i nějaké převzaté skladby. Na natáčení celého alba nám stačilo asi 6 hodin. Kdy a kde vyjde ovšem ještě nevím, vše se včas dozvíte na mých webových stránkách.</p> <p>Velkou část turné jste strávili v New Yorku. Jak vás toto město inspiruje při komoponování hudby? Jaký je váš celkový dojem z místní jazzové scény?</p> <p>Měli jsme tu čest vystoupit v kultovním klubu Smalls. Právě tam si s námi zahrál jednu skladbu i George Mráz. Byla to obrovská inspirace a hlavně nám to pomhlo získat větší sebevědomí, protože místní publikum reagovalo na naší hudbu s nadšením. Také jsme si poslechli hodně skvělých koncertů, které nás inspirovali jak po hráčské tak i kompoziční stránce. Newyorská jazzová scéna – ostatně stejně jako celý New York – nabízí široké spektrum jazzu. Ne všechno je úplně kvalitní, ale jsou tu také ti nejlepší na světě. Zajímavé je, že i průměrní hráči tu hrají s neobvyklou energií a sebevědomím. V tom vidím výjimečnost místní scény.</p> <p>Kdo vás finančně podpořil během vašeho turné? Pomohla vám v realizaci vašeho nápadu také nějaká kulturní centra?</p> <p>Vděčíme za pomoc mnoha subjektům a jednotlivcům. Mezi nimi hlavně Českému centru v New Yorku. Pomohli nám s vízi (jde opravdu o víza ne o vizi…), poskytnuli ubytování a zorganizovali krásný koncert v ballroomu Českého domu na Upper Eastside. Také bych moc rád poděkoval ambasádě ve Washingtonu, která nám rovněž vyšla vstříc a umožnila koncert v prostorách velvyslanectví. </p> <p>V současné době hrajete v celkem pěti kapelách: LIBOR ŠMOLDAS QUARTET, ORGANIC QUARTET, JAN KOŘÍNEK & GROOVE, ZEURÍTIA, JAN ANDR QUARTET. Čím se tyto skupiny od sebe liší?</p> <p>V první řadě bych rád řekl, že ve všech těchto kapelách mám tu čest hrát se skvělými muzikanty. Můj kvartet mě nejvíc naplňuje, hrajeme převážně moje skladby a vystupujeme na čím dál tím zajímavějších místech. Organic kvartet varhaníka Ondřeje Pivce v současnosti moc nehraje, protože se Ondra odstěhoval do USA. Těším se na náš koncert v rámci Pražského jara 24. května. Hrajeme jazz s prvky groove, soulu, gospelu, je to pro mě velmi kreativní a zábavné. S Honzou Kořínkem hraju v jeho bluesbandu. Je to výjimečný hráč, neznám nikoho víc ponořeného do blues, gospelu a acid jazzu. Oproti tomu Zeurítia je komornější projekt bez bicích. Pro mě ja tato kapele o to zajímavější, že zde plním spíše rytmickou úlohu a můžu si zahrát se svojí milovanou ženou. Kapela Jana Andra zase hraje výrazné moderní kompozice tohoto nadaného pianisty, to mě také velmi baví.</p> <p>Zúčastňujete se také nějakých akcí jako dobrovolníci?</p> <p>Já a hlavně moje žena pomáháme dobročinné organizaci Androméda, která se mimo jiné snaží vybudovat hospic ve Velké Chmelištné. 4. května vystoupíme na benefičním koncertě pro Andromédu na hradě Krakovec na Rakovnicku. </p> <p>Vaše manželka Vendula je profesionální zpěvačkou a zakladatelkou skupiny ZEURÍTIA. Jaká je podle vás výhoda se i v manželství profesně doplňovat?</p> <p>Občas je to těžké, ale nám to jde docela bezbolestně. Je to také dané tím, že spolu nehrajeme tak často, takže si to spíš užíváme. Při koncertování máme samozřejmě výhodu, že se velmi dobře známe a můžeme na sebe reagovat v hlubších rovinách než je obvyklé. Nevím jestli se dá říct, že je to obecně v manželství výhoda společně pracovat, v našem případě je to každopádně obohacení vztahu.</p> <p>Jaké jsou vaše plány do budoucnosti? Kdy plánujete nejbližší koncert?</p> <p>Budu pracovat na vydání desky, kterou jsme nahráli v Americe. Rád bych také víc koncertoval se svou kapelou mimo Prahu a v zahraničí, v létě pojedeme hrát do Polska a Německa, 6. května hrajeme v klubu U Malého Glena. Rád bych také všechny čtenáře pozval na naše webové stránky, aby si zdarma stáhli naší poslední desku Live at Jazz Dock. Na fotografie z turné po Americe se můžete podívat na našem facebooku.<br /> Odkaz: http://www.facebook.com/…208989229611</p> <p>www.liborsmoldas.cz</p>

<p>ROKYCANY: Smíšený pěvecký sbor Cantate z Rokycan je jediným amatérským tělesem svého druhu na území rokycanského okresu. Jeho činnost navazuje na tradici trvající již několik století. Repertoár sboru je tvořen převážně ze skladeb a capella od nejstaršího období až po skladby současných autorů.</p> <p>Pořádá samostatné koncerty duchovní hudby, koncerty sestavené ze světských skladeb, a na svém kontě má také celovečerní koncert sestavený pouze z úprav lidových písní. </p> <p>První dochované zmínky o vícehlasém zpěvu v Rokycanech sahají do začátku 15. století a jsou spjaty s chrámovým zpěvem. V rukopisných sbornících z let 1569 a 1625 jsou zachyceny skladby českých polyfonistů. Po období husitském došlo v roce 1624 k návratu ke katolickým bohoslužbám a později (v roce 1673) vzniklo v kostele první sborové těleso ‒ Bratrstvo blahoslavené Panny Marie Sněžné. Přelomem v rozvoji sborového zpěvu v Rokycanech se stal rok 1845, v němž začaly vznikat světské pěvecké sbory. Mužské kvarteto se stalo v roce 1848 základem mužského sboru (zakladatel František Václav Karlík). Roku 1861 vznikla v Rokycanech Měšťanská beseda, v níž působil pěvecký sbor, který v roce 1862 přijal jméno Záboj; od roku 1871 zpíval i jako smíšený. S určitými přestávkami vyvíjel sbor činnost až do roku 1961, ale v roce 1965 ji oficiálně ukončil.<br />
Na tradici sborového zpěvu v Rokycanech navázal v březnu roku 1985 Smíšený pěvecký sbor Sdruženého klubu pracujících. Jeho zakladatelem byl absolvent pražské konzervatoře Jiří Langmajer. Na přelomu roku 1988 a 1989 se členové rozhodli změnit jméno pěveckého sboru a přijali název Cantate (z latinského cantare ‒ zpívat, cantate vyjadřuje imperativ ‒ zpívej). V průběhu následujících let pěvecký sbor pod vedením J. Langmajera pořádal samostatné koncerty, zpíval na společných Setkáních pěvců organizovaných Unií českých pěveckých sborů i při dalších příležitostech. Bohužel, z období let 1985 ‒ 1994 se nedochovala kronika či jiný ucelený pohled na činnost pěveckého tělesa.<br />
Po devíti letech se sbor rozhodl pro výměnu sbormistra. V polovině června 1994 se jím stal Dr. Jiří Frolík, odborný asistent katedry hudební kultury Fakulty pedagogické ZČU, zároveň sbormistr Plzeňského akademického sboru ZČU v Plzni. Pod novým vedením vystoupil sbor již 10. září 1994 na vernisáži v Muzeu Dr. B. Horáka v Rokycanech a do konce roku zpíval ještě několikrát na rokycanském okrese včetně společného koncertu s Notz´she Bayerwaldchor z německého Rimbachu. </p> <p> Za významný lze označit rok 1995, v němž Cantate slavilo desetileté výročí. Patnáctiny v roce 2000 oslavil Smíšený pěvecký sbor Cantate velkými koncerty v průběhu května a června. V následujícím období se sbor kromě vlastních koncertů prezentoval na Setkání pěvců Unie českých pěveckých sborů v Domažlicích, v Klatovech a v Aši.<br />
Rok 2004 byl významný pro naši republiku nejen vstupem do Evropské unie, ale z pohledu hudebního též označením jako Rok české hudby. Na tyto důležité události pochopitelně zareagoval i pěvecký sbor Cantate. Uskutečnil v Klubu komorní kultury v Rokycanech slavnostní koncert ke vstupu České republiky do Evropské unie a podobným repertoárem se prezentoval i na slavnostním koncertu v Radnicích. Velkou motivací pro sbor se stala účast na Festivalu duchovní hudby v Mostě Tibi Laus 29. 5. 2004, odkud se pěvecké těleso vrátilo s výborným hodnocením odborné poroty. Vyvrcholením tohoto roku se stal zájezd do Bocholtu v SRN na pozvání místního mužského pěveckého sboru MGV Sängerbund 1885 e. V. Bocholt. </p> <p>Pěvecký sbor Cantate musí vedle nesporných uměleckých úspěchů řešit jeden problém a sice otázku sborového dorostu. V současné době čítá sbor 35 členů, přičemž věkový průměr je 55 let. Více než polovina členů do Rokycan dojíždí z různých míst rokycanského okresu, ale také z Plzně, Chrástu či Hořovic.<br />
Od poloviny roku 1994 sbor nastudoval více než 170 skladeb duchovních, světských, úpravy lidových písní, spirituály a gospely. V období 1994 ‒ 2007 uskutečnil na 160 vystoupení, z toho bylo na 100 samostatných koncertů. Sbor zpívá na vernisážích, společných koncertech, na akcích Unie českých pěveckých sborů, zajišťuje hudební složku při mších atd. Smíšený pěvecký sbor Cantate, člen Unie českých pěveckých sborů, se za dobu svého trvání stal nedílnou součástí kulturního života ve městě Rokycany i v regionu.</p> <p> Nejbližší koncert sboru se uskuteční v sobotu 14. května 2011 v kostele Sv. Václava v Radnicích. </p> <p>Program koncertu najdete v příloze.</p>

<p>VLČNOV: Nejmladším zařízením Slováckého muzea je Muzeum lidových pálenic ve Vlčnově, které začátkem dubna zahájilo druhou sezónu. Tvůrcům unikátní muzejní expozice se podařilo soustředit kolem tří desítek kompletních destilačních přístrojů a jejich částí, velké množství dalších potřeb souvisejících s pálením destilátů, nádob, vinět a dokumentů.</p> <p>Textové panely, vydané drobné tisky, publikace, hudební i obrazové snímky pak dokreslují minulost i současnost podomácké výroby ovocných pálenek a jiných destilátů. To vše nalezne návštěvník v expozici, která je součástí památkově chráněné vesnické usedlosti z přelomu 19. a 20. století ve Vlčnově, obci proslavené jízdou králů. Tak k národopisným sbírkám krojů a výšivek přibyla expozice o slivovici a její výrobě. A nejen to. Při muzeu bylo ustaveno občanské sdružení Společnost přátel slivovice České republiky, jehož stanovy byly Ministerstvem vnitra ČR zaregistrovány 28. dubna t.r.<br />
O výsledcích prvního roku činnosti muzea a cílech občanského sdružení jsme hovořili s Jiřím Severinem, který byl společně s ředitelem SM Ivo Frolcem duchovním otcem celého projektu.</p> <p>Jak bylo přijato Muzeum lidových pálenic veřejností v první sezóně své existence a naplnilo očekávání jak jeho tvůrců, tak návštěvníků?</p> <p>Expozice je zajímavá nejen svým obsahem, to je více jak třiceti černými pálenicemi, stovkami lahví, etiket a doplňkových předmětů. Je ojedinělá i atmosférou, kterou nabízí, architektonickým zpracováním, ale především ukazuje<br /> podomácké pálení ovocných destilátů jako určité dobrodružství, zvláštní druh furiantství i jako společenskou událost. Možná proto je přitažlivá. Proto se dá se říci, ano, splnila naše očekávání a snad nezklamala ani návštěvníky.</p> <p>Přibyly za rok, který uplynul od otevření muzea nějaké nové sbírkové předměty?</p> <p>Samozřejmě. Mimo jiné krásný funkční model pálenice, který muzeu věnoval Miroslav Křemeček s Vřesovic a dále sbírka koštůvek a dokumentace z místních koštů z celého Dolňácka. A přibyla také kniha s názvem „Kniha vašich příhod, citátů a fórů a dalších příspěvků pro expozici Muzea lidových pálenic“, do níž mohou návštěvníci napsat svůj vlastní příspěvek či zážitek vztahující se k pálení či pálenici. Třeba se objeví v některé z příštích publikací o tomto tématu, které připravujeme k vydání.</p> <p>Můžete prozradit návštěvnost za loňský rok? Máte informace o tom, jaká skupina návštěvníků toto muzeum vyhledává?</p> <p>Za pět měsíců provozu ji navštívilo více jak pět tisíc zájemců. A to větší část sezóny bylo muzeum otevřeno jen o víkendech. Často jsou to zahrádkáři, ale i výletníci a také kupodivu dost návštěvníků ze zahraničí. Dokonce zde natáčela dokument veřejnoprávní německá televize.</p> <p>Muzeum slivovice patrně nemůže stavět svoji existenci pouze na muzejní expozici. V médiích už se objevily informace o připravovaných akcích či pořadech, ve kterých bude slivovice hrát nejen pasívní, ale i aktivní roli. Můžete tyto záměry konkretizovat?</p> <p>Plánujeme tematické akce ve spolupráci s Klubem sportu a kultury ve Vlčnově v rámci dění v obci. Ale také představování mikroregionů s jejich zvyky a zvláštnostmi, zejména pak se zaměřením na speciality kulinářské a krajové originality spojené s výrobou a užívání ovocných pálenek. Chystáme také první Slovácký košt slivovice. Na této TOP akci budou hodnoceny vítězné vzorky z místních koštů slováckých měst a obcí, z nichž nejlepší obdrží titul šampiona Slovácka. </p> <p>Upořádat košt slivovice na širší bází, dejme tomu i s nadregionální rozsahem, jistě znamená vytvořit tým organizátorů a spolupracovníků. Kdo jsou nebo budou partneři při organizování této akce?</p> <p>Našimi partnery budou především zkušení organizátoři ze Salaše, Starého Města, Halenkovic, Bojkovic, Hluku a mnozí další. Po uzávěrce přihlášených je rád vyjmenuji všechny, protože jsou naší velkou oporou. Nesmím zapomenout ani na Mužský sbor z Vlčnova, který nám pomáhá už po několikáté. Velmi se na tuto přehlídku zpěvu, hudby, společenského setkání v červnu těšíme. Nepůjde ovšem jen o košt slivovice. Součástí programu bude i uložení tří nejlepších vzorků do podzemních prostor vlčnovského muzea. Vzorky budou jako chuťové poselství generacím uloženy deset, dvacet a padesát let. Ten poslední otevřou až naši vnuci. Celoslovácký košt se bude konat každoročně, pokaždé v jiné obci našeho Slovácka. Ukládání bude vždy slavnostním aktem v Muzeu pálenic ve Vlčnově.</p>