Články a komentáře

<p>HUMPOLEC: O kulturní aktivity ve městě, které má 12 městských částí a více jak 10 700 obyvatel, se stará Městské kulturní a informační středisko (dále MěKIS). Je to příspěvková organizace zřizovaná městem Humpolcem, jejíž součástí je od roku 2000 kino s divadelním sálem, muzeum, knihovna a výstavní sál.</p> <p>Od kina až po kronikáře</p> <p> Provoz MěKIS zajišťuje 12 přepočtených pracovníků, roční příspěvek na činnost od zřizovatele představuje částku kolem 7 milionů. Pod MěKIS spadá také činnost šesti poboček knihovny v místních částech města (výměnný fond v rámci regionálních funkcí zajišťuje Městská knihovna v Pelhřimově), ale i šest kronikářů působících v místních částech, kronikář města Humpolce nebo činnost zdejších spolků (pěvecký sbor Čech a Lech, ochotnický Divadelní soubor Jindřicha Honzla, loutkové divadlo), dále vydávání městského měsíčníku Zálesí, ale i zajišťování výlepu plakátů.<br />
MěKIS zabezpečuje i řadu celoměstských akcí – Majáles, cyklistický závod S kolem kolem Humpolce, divadelní festival Honzlův Humpolec – letos již 8. ročník, soutěž Mládí Humpolec pro talentované studenty má za sebou 11 ročníků. Letní festival Léto v zahradě trvá týden a nabízí koncerty a další představení, na náměstí probíhá vždy před vánocemi akce nazvaná Neseme vám…<br />
Na regionální aktivity má MěKIS podánu na kraji Vysočina žádost o dotaci.</p> <p>Kino</p> <p>Budova kina byla postavena v roce 1984 v rámci akce Z. Sál má kapacitu 311 míst a během týdne se tu uskuteční průměrně pět promítání. Vybavení kina prošlo digitalizací, včetně technického zajištění promítání filmů ve formátu 3D. Tato akce si vyžádala 4,2 milionů Kč, a městu se na ni podařilo získat z Fondu pro rozvoj české kinematografie částku 800 tisíc Kč.<br />
V loňském roce navštívilo 218 filmových představení 11 203 diváků a jejich přízni se těšily nejvíce české filmy – Doktor od jezera hrochů, Kajínek nebo Román pro ženy.<br />
Průměrná cena vstupenky se pohybuje kolem 80 Kč, na filmy 3D pak 150 Kč. Kino promítá také filmy pro školy a zúčastňuje se Projektu 100. Letos vstoupila do 16. ročníku noční filmová jízda nazvaná VOČI.<br />
Kinosál slouží jako víceúčelový – konají se v něm také divadelní představení, koncerty, besedy a další akce. V loňském roce se uskutečnilo dvacet čtyři kulturně společenských a zábavných pořadů pro více než pět tisíc diváků. Nejúspěšnější byl koncert Jarka Nohavici, tradičně velkou účast mělo i vystoupení Divadla Járy Cimrmana se hrou Švestka. Čtyři představení určená dětem navštívilo přes 900 diváků. Pro školy z Humpolce a okolí byla připraveno 25 akcí za účasti 5181 dětí. Úspěchem se může pochlubit i vystoupení Divadelního souboru J. Honzla s hrou Manžel pro Opalu, které se hrálo čtyřikrát a navštívilo je téměř 900 osob.</p> <p>Informační středisko</p> <p>V přízemí kina najdeme informační středisko, které má certifikát od České centrály cestovního ruchu. Nabízí klasickou činnost, denně jejich služeb využívá 90 – 150 osob. V sezoně převažují turisté, v ostatních měsících roku pak zejména zdejší občané. </p> <p>Hliník a Humpolec</p> <p>Do širokého povědomí se Humpolec dostal díky filmu Marečku, podejte mi pero, v němž zazněla slavná věta „Hliník se odstěhoval do Humpolce“.Humpolec na Hliníka nezapomíná. V září roku 2002 byla v parku Hliníkovi odhalena pamětní deska, v září 2006 došlo v prvním patře kina k otevření recesistické expozice nazvaná Hlinikárium. Návštěvník se může těšit na ukázky z výše zmíněného filmu, školní lavici, tašku, nezbytnou pokrývku hlavy rádiovku, sako Hujera, fotografie z odhalení pamětní desky v parku Stromovka. Jistě zajímavá je informace, že o rodiště Hliníka se přetahuje Hora svaté Kateřiny a Český Krumlov, písemné práce na téma „Co víte o Hliníkovi“, pohlednice z celého světa adresované Hliníkovi atd.</p> <p>Humpolecké Informační centrum: http://www.infohumpolec.cz/</p>

<p>HUMPOLEC: Mezi nejstarší muzea na Vysočině se řadí Muzeum Dr. Aleše Hrdličky v Humpolci. Od roku 2000 je součástí zdejšího Městského kulturního a informačního střediska (MěKIS) – příspěvkové organizace zřizované městem. Návštěvníky zve do několika expozic, dále na výstavy, besedy nebo koncerty.</p> <p>Nahlédnutí do historie</p> <p>Humpolec se může pochlubit bohatou historií. Založil ho ve 12. století zřejmě řád německých rytířů. Nachází se pod hradem Orlík, který byl postaven v poslední třetině 14. století jako strážní místo na zemské stezce vedoucí z Čech na Moravu. Hrad však neměl příliš šťastný osud – během 17. století začal pustnout, byl využíván k hospodářským účelům a během času se stal zříceninou. Dalšímu chátrání zabránily opravy prováděné od počátku 90 let minulého století. Od roku 1997 je hrad přístupný veřejnosti a je také místem konání řady kulturních akcí.<br />
V okolí Humpolce se od 1. čtvrtiny 13. století do 15. století těžilo stříbro. V 2. polovině 15. století došlo ve městě k rozvoji textilní výroby – ve 20. letech minulého století vzniklo 8 továren, 150 mistrovských a 10 postřihačských dílen. Sláva textilu však skončila v Humpolci, který byl svého času nazýván českým Manchesterem, v roce 2003.<br />
Město má řadu významných památek – gotický kostel sv. Mikuláše byl upraven ve stylu barokní gotiky Janem Blažejem Santinim. Novogotický hřbitovní kostel sv. Jana Nepomuckého pochází z roku 1869, pseudorománský evangelický kostel byl postaven v letech 1861 – 1862, secesní radnice vznikla v letech 1912 – 1914. Židovskou komunitu připomíná synagoga z let 1760 – 1762, využívaná od roku 1952 Sborem církve české husitské. Židovský hřbitov založený v témže období se nachází v lesoparku pod hradem Orlík. Pohřbívalo se na něm až do roku 1942, a místo posledního odpočinku zde nalezli předci Gustava Mahlera nebo příbuzní France Kafky.</p> <p>Vznik muzea</p> <p>Muzeum založila v roce 1895 Muzejní společnost s cílem uchovávat a vystavovat památky z oblasti Českého Horácka. Sbírky se během let několikrát stěhovaly a byly vždy uloženy pouze v jedné místnosti, a tudíž je veřejnost neměla možnost vidět. Starali se o ně dobrovolní muzejní pracovníci, kteří pracovali bez nároku na odměnu. Od roku 1933 je muzeum přístupné veřejnosti v budově bývalé školy postavené v roce 1851. Objekt prošel v roce 1969 v rámci oslav 100. výročí narození Dr. Aleše Hrdličky celkovou rekonstrukcí a muzeum začalo nést jméno tohoto významného antropologa, zdejšího rodáka. </p> <p>Pozvání do expozic</p> <p>Návštěvník muzea může navštívit pět expozic. Antropologická expozice seznamuje se vznikem vesmíru, vývojem života a vývojem člověka. Národopisná expozice přibližuje život, práci, kulturu a tradice zdejšího regionu. Expozice Gustava Mahlera pojednává o životě a díle tohoto významného hudebního skladatele a dirigenta.<br />
Hrdličkova expozice vznikla v roce 2007 a věnuje se osobnosti Dr. Aleše Hrdličky – první část seznamuje s jeho životem, dílem a vědeckými výsledky, druhá je zaměřena na Spojené státy americké, kde žil antropolog od svých třinácti let a velkou část života věnoval výzkumu indiánských kmenů. V expozici je proto typický indiánský stan týpí, indiánské hračky, hudební nástroje atd. Před dvěma lety byla zpřístupněna expozice loutek rozčleněná do dvou částí – první zachycuje textem a ve fotografiích vznik a historii loutkového divadla v Humpolci. Její součástí jsou i čtyři nejstarší loutky pocházející z let 1920 – 1930. Druhá část nabízí 10 pohádkových scén se šedesátkou loutek. Výstavka minerálů představuje exponáty dvou místních sběratelů a přibližuje nerostnou krásu Vysočiny. V podzemí Městského úřadu vytvořili žáci výtvarného oboru zdejší Základní umělecké školy stálou výstavku Peklo. Inspirací jim bylo povídání o pokladech a tajemných postavičkách podzemí, spojené s historií dolování drahých kovů v okolí města. Expozice muzea navštívilo v minulém roce přes 3 tisíce zájemců.</p> <p>Od výstav až po vedení kroniky </p> <p>Muzejní pracovníci připravují během roku kolem dvacítky výstav v objektu muzea a také ve výstavní síni na Dolním náměstí. V loňském roce šlo konkrétně o 22 výstav s návštěvností přes 6 tisíc osob.<br />
Zájem veřejnosti je také o besedy a koncerty – vloni proběhlo 28 akcí, na které přišlo necelých 1700 zájemců. Muzeum se zapojilo i do Muzejních nocí – letos proběhl již 6. ročník této celostátní akce.<br />
Součástí pracovní náplně jedné pracovnice muzea je vedení městské kroniky. Její texty jsou veřejnosti přístupné na webu muzea a obsahují zápisy z let 1999 – 2010. Do působnosti muzea spadá také distribuce městského zpravodaje Zálesí.<br /> Muzeum nabízí návštěvníkům bezbariérový přístup, podporuje projekt Rodinné pasy a jejich držitelům poskytuje zajímavé slevy.</p> <p>Bohaté sbírky</p> <p>Muzejní sbírky jsou evidovány na Ministerstvu kultury v Celostátní evidenci sbírkových předmětů. Dnes mají sbírky kolem 15 tisíc kusů a nejpočetněji jsou zastoupeny předměty z oblasti národopisu. Muzeum rozšiřuje svůj sbírkový fond díky darům, na nákup nemá vyčleněnu žádnou finanční částku. Mezi nejzajímavější předměty patří staré hudební nástroje – niněra, fanfrnoch, třístrunná basa, ale i dřevěné modely roubených staveb nebo koutní plachty ze 17. století. Do roku 2010 se muzeu dařilo získávat granty na restaurování sbírkových předmětů od ministerstva kultury – např. na restaurování praporce, kterou prováděly dvě restaurátorky (jedna se zaměřením na textil, druhá na malbu) šlo o částku 96 tisíc Kč. V rámci MěKIS byl po roce 2000 poskytnut grant Kraje Vysočina na expozici loutek (rok 2009) nebo na expozici věnující se osobnosti Dr. A. Hrdličkovi (rok 2007).</p>

<p>PRAHA: Kreativní psaní je mnohdy skutečná vášeň a velké zpestření života, proto není důvod se mu bránit. Když už ale píšeme, potom je velká škoda nechat si naše výtvory jenom pro sebe. Stejně tak uvažoval i bohemista Aleš Misař, spoluzakladatel volného literárního sdružení Bohemúza, které je určeno všem lidem políbeným literární múzou.</p> <p>V našem rozhovoru nám sdružení blíže představil.</p> <p>Kdy a jak vás napadlo založit volné sdružení autorů a literární server nazvaný Bohemúza?</p> <p> Nápad na projekt se zrodil zjara roku 2006. Se spolužákem z bohemistiky Janem Tomešem jsme chtěli založit literární server, který měl tehdy částečně sloužit jako bohemistické fórum. Odtud název (Bohemúza = bohemistika + múza). Vznikla první verze, ale pro nedostatek příspěvků jsme na podzim téhož roku provoz přerušili. Stránky jsme už v novém hávu oživili v dubnu 2009 a od té doby se i přes menší zakolísání drží dodnes. </p> <p>V současné době je na literárním serveru registrováno patnáct autorů. Pro koho je zejména tento server určen a jakou skupinu lidí byste takto chtěli oslovit?</p> <p> Server je určen zejména pro ty tajuplné autory, kteří zatím psali v ústraní a ostýchali se vyjít na čtenářský pranýř, ačkoli dost možná jim pod rukama vznikají skvosty! Přímo je tímto vyzývám, aby se nám přihlásili a otevřeli svá šuplata. Předtím ale musejí projít redakcí, sami vkládat příspěvky nemohou, což je značný rozdíl oproti již zavedeným literárním serverům. A abyste věděli, komu vděčit nebo spílat, jsem od odchodu Jana Tomeše minulý podzim jediným redaktorem Bohemúzy.</p> <p>Jak byste charakterizoval žánrové rozpětí autorů, kteří jsou aktivními členy Bohemúzy?</p> <p>Očividně převažuje poezie a kdybych to měl rozvést, nějakou zvláštní intuicí se sešli autoři, vyznávající spíše tradiční formy verše. Ovšem i pozoruhodné prozaické kousky se na stránkách najdou a dokonce jedna rozhlasová hra jako první příspěvek do dramatu. </p> <p>Jednou za čas pořádáte večírek Bohemúzy, kde se autoři mohou lépe poznat a prodebatovat svá díla. Kdy se takový večírek naposledy konal a kolik lidí na něj přišlo?</p> <p>Pro živá setkání razím zvláštní interval jaro-podzim. První se konalo v listopadu 2008 a pak každý půlrok. Jen podzim 2010 jsme vynechali, neboť server procházel jistou stagnací při výměně webmasterů a potažmo i designu. Naštěstí symbolicky s pučícím jarem se ocitl opět v bujarém provozu. Přibyli i noví autoři. Poslední setkání už v posílené sestavě se uskutečnilo v květnu tohoto roku v kavárně Fra a bylo nadmíru vydařené! Sešlo se jedenáct autorů, velice jsme tím zaskočili obsluhu kavárny a mě samotného překvapil ten zájem. Ovšem mile! Účastníkům dík a slečně servírce poklonu za trpělivost! K povaze programu takového srazu poetů jen dodávám, že s blížící se nocí mohou debatovat už o čemkoli.</p> <p>Sám se také aktivně věnujete tvůrčímu psaní. Co vás při psaní nejvíce inspiruje?</p> <p> Nejlépe se mi píše o tom, co prošlo mými smysly, mými nervy, mým srdcem. Jen obtížně konstruuji smyšlené příběhy, nejraději se tak oddávám niterné lyrice. Poslední báseň, již jsem naťukal do klávesnice, se jmenovala „Umírající satyrové“, jde o takovou lechtivě-smyslnou miniaturu. </p> <p>Kdy se bude konat nejbližší akce Bohemúzy?</p> <p> Oficiálně sraz vychází na říjen, ale když se nám bude stýskat, bezesporu se srotíme mnohem dříve, což bych si velice přál. </p> <p>Více na:<br /> www.bohemuza.cz</p>

<p>ČESKÁ SKALICE: Devatenácté století, zvláště pak třicátá a čtyřicátá léta tohoto století, řadí Českou Skalici mezi nejvýraznější centra obrozeneckého ruchu své doby. Příčinou této změny jsou Jiřinkové slavnosti let 1837–1847, jež dění v provinčním městečku přivedly na stránky novin a časopisů.</p> <p>Zakladatelem a organizátorem slavností byl P. František Hurdálek, uznávaný pěstitel květin a ovocnář, který v průběhu jednoho desetiletí vyzvedl úroveň slavností svou pečlivostí a vkusem neobyčejně vysoko.<br /> Jiřina, původně divoce rostoucí květina z Mexika, se v Evropě objevila poprvé roku 1789, kdy byla dovezena do botanické zahrady v Madridu. Tamní profesor botaniky, který ze semen vypěstoval první evropské jiřiny, je pojmenoval po švédském botanikovi A. Dahlovi (Dahlia). České pojmenování květiny je však odvozeno od šlechtitelského pokusu berlínského botanika K. L. Wildenowa, jemuž se plané hlízy dostaly do rukou o dekádu později a který pro výsledek své práce zvolil jméno německého lékárníka a botanika J. G. Georga – nová květina dostala jméno Georgina.</p> <p> Jiřina se dostala do Čech na počátku třicátých let právě z Německa a u jejího českého jména stál Josef Svatopluk Pressl. První pěstitelé z východních Čech založili Jiřinkový spolek se sídlem v České Skalici roku 1836. Jeho duší se stal František Hurdálek.</p> <p> Pro zdárný chod Jiřinkových slavností musely být učiněny některé důležité kroky. Jedním z nich byla úprava Steidlerova hostince, která spočívala především v přístavbě sálu, jenž byl určen převážně pro plesy a který se postupně stal symbolem kulturního dění v České Skalici. Na zahradě hostince byl navíc vybudován salon, v němž probíhaly nejen výstavy jiřin a jejich hodnocení.</p> <p> Stalo se zvykem, že se Jiřinkové slavnosti konaly v druhém týdnu měsíce září. K hodnocení výpěstků byla vždy ustanovena tříčlenná komise, z jejíž volby vyšli vítězové, odměňovaní pohárem s věnováním. Slavnost obvykle pokračovala odpolední hostinou v sále a večer jiřinkovým plesem. Vlastenecký a buditelský význam těchto akcí zdůrazňovala účast českých spisovatelů, umělců i představitelů společenského života. Vedle osobností z regionu J. M. Ludvíka ze Studnice, J. Regnera z Havlovic, K. Rojka z Bohuslavic a pěstitelů jiřin ze severovýchodních Čech V. K. Klicpery, J. H. Pospíšila, I. Lhotského navštívili Jiřinkové slavnosti například J. F. Smetana, B. Smetana či L. Štúr. V letech 1837 a 1844 se zúčastnila slavností Božena Němcová, poprvé jako manželka Josefa Němce, podruhé již v roli nadané spisovatelky.</p> <p> Poslední Jiřinkové slavnosti se v 19. století konaly v roce 1847. Tímto ročníkem se uzavírá jedna z významných kapitol dějin města. Vlasteneckým centrem však Česká Skalice zůstala i nadále a podílela se na proměnách kulturního života, které přinášel konec století. Jiřinkové plesy se sice ještě několikrát konaly na sklonku padesátých a v šedesátých letech, jejich ohlas byl však malý.<br />
V polovině dvacátých let 20. století byly Jiřinkové slavnosti v České Skalici obnoveny. Rok 1937 přinesl Celostátní jiřinkové oslavy na památku 100. výročí obrozeneckých slavností. Záštitu v tomto roce převzala choť ministerského předsedy ČSR, Irena Hodžová. Obnovenou tradici však narušila německá okupace. Celostátní jiřinkové oslavy u příležitosti 110. výročí jejich založení byly proto v roce 1947 připravovány s patřičným nadšením.</p> <p> Nová kapitola v historii slavností jiřinek začala roku 1962. K 100. výročí smrti Boženy Němcové byla péčí ministerstva školství a kultury a světové kulturní organizace UNESCO provedena rekonstrukce Steidlerova hostince a v něm byla otevřena expozice života a díla Boženy Němcové. Renovací prošel i Jiřinkový sál. Tak se Jiřinkové slavnosti vrátily do místa svého zrodu. Muzeum Boženy Němcové spolu s partnerským Textilním muzeem TIBA a Langrovým zahradnictvím z Rájce-Jestřebí, kde se učil zahradníkem syn Boženy Němcové Karel, tradici podzimních výstav jiřin stále udržuje. Každoroční výstavy bývají součástí široké nabídky akcí, které jsou dokladem skutečnosti, že se občané Českoskalicka hlásí ke své tradici.</p> <p> Letošní Jiřinkové slavnosti se budou konat v Muzeu Boženy Němcové v České Skalici ve dnech 9. ‒ 11. září 2011. Tradiční výstavu jiřinek doprovodí kulturním program v maloskalickém muzejním areálu v maloskalické tvrzi.</p> <p> Výsadbu a řezané květy vystavují členové jiřinkářské společnosti Dagla z východních Čech, Exnarovo zahradnictví z Velkého Třebešova a Langrovo zahradnictví z Rájce-Jestřebí. V závěru slavností dojde k vyhlášení vítězů soutěže Královna jiřinkových slavností na základě ankety o nejkrásnější jiřinku výstavy na maloskalické tvrzi.</p> <p>V doprovodném programu vystoupí dětský folklorní soubor Cindruška z Liptovského Hrádku, dětský folklorní soubor Barunka z České Skalice, divadelní soubor Maska z České Skalice s pohádkou pro děti i dospělé, v promenádním koncertu pak Big Band Dvorský. </p> <p>Ve spolupráci se Střediskem volného času Bájo Česká Skalice se v prostorách muzea uskuteční výtvarná dílna malování na hedvábí. Hezký výrobek si odnese každý její účastník.</p> <p>Souběžně s Jiřinkovými slavnostmi probíhá v galerii Fortna SVČ Bájo v České Skalici výstava fotografií 200 let zámeckého parku u příležitosti výročí založení parku v Ratibořicích Kateřinou Vilemínou Zaháňskou. K osobě Kateřiny Zaháňské je připravena také přednáška Kateřina Zaháňská a její doba, pořádaná v rámci Dnů evropského dědictví Správou NKP Státního zámku Ratibořice.</p> <p> Následovat bude Den občanů města v Jiřinkovém sále muzea Boženy Němcové, který je příležitostí k slavnostnímu poděkování občanům města. Dále Jiřinkový ples v prostorách českoskalické sokolovny a Jiřinkový koncert pěvkyně Magdalény Malé s klavírním doprovodem Jakuba Šotkovského v sále muzea.</p> <p> Program Jiřinkových slavností 2011

<p>VSETÍN: Zapomněli jste doma brýle ke čtení? „V knihovně vám je půjčíme.“ Prší venku a nevzali jste si deštník? „V knihovně se deštník k půjčení určitě najde.“ Potřebujete vrátit knížky, ale nechce se vám do knihovny? „Vraťte je v informačním centru,“ radí ředitelka Masarykovy knihovny ve Vsetíně Helena Gajdušková, která pohovořila o nabídce i trendech knihovny a informačního centra.</p> <p>Informační centrum ve Vsetíně nabízí už měsíc novou službu. Jaký je o půjčování kol zájem?</p> <p>Hned první slunečný den jsme půjčili dvě kola. I další vývoj ukázal, že o službu je poměrně zájem. K dnešnímu dni bylo zapůjčeno již 14 kol. Lidé také často volali. Zajímali se například o sedačky pro děti, takže možná bude časem potřeba rozšířit službu o další doplňky.</p> <p>Jsou podle vás Valaši sportovci? Ptají se třeba často po cyklomapách?</p> <p>Ve Vsetíně je poměrně hodně cykloturistů i turistů, kteří oceňují přírodní krásy Vsetína a jeho nejbližšího okolí. Na výlety vyrážejí pěšky, autobusem i na kole. Služby informačního centra jsou pro ně v tomto potřebné. Informační centrum slouží jak obyvatelům města, tak turistům. Domácí jsou zvyklí navštěvovat jej často. Informačních mapek máme díky spolupráci s Regionální rozvojovou agenturou Východní Moravy poměrně dost (RRA). A lidé jsou zvyklí si pro ně chodit.</p> <p>V loňském roce byly navíc vydány nové propagační materiály, pokud si dobře vzpomínám.</p> <p>Ano, pořád vycházejí nové letáky a brožury. RRA Východní Moravy je aktivní a má dobře zpracovaný marketing. Navíc stále běží období, kdy se podávají granty. Výhodou je, že spousta materiálů se zpracovává konkrétně pro Valašsko. Dříve jsme je museli kopírovat a zpracovávat sami, nyní děláme tuto činnost jen doplňkově. S obdobím před šesti nebo sedmi lety se to vůbec nedá srovnávat. Když nyní turista přijde, dostane komplexní nabídku. A pracovník informačního centra mu samozřejmě navíc zdůrazní možnosti, které se týkají Vsetína.</p> <p>Zmiňme, jaké veškeré služby nabízí Turistické informační centrum Vsetín jak pro obyvatele města, tak pro turisty.</p> <p>Turistům nabízíme různé mapy, průvodce, i prodej suvenýrů od regionálních výrobců. Je jich široká škála – od píšťaliček, krojovaných figurek až po regionální publikace. Půjčujeme také trekové hole a kola, umožňujeme přístup na internet, připojení k wi-fi a přečtení denního tisku. Přes vstupenkové portály jsou zde v prodeji vstupenky na různé akce. Pokud přijde starší člověk a potřebuje si něco přečíst, půjčíme mu i brýle. Pro místní máme k zapůjčení deštníky. Další výčet služeb najdou zájemci samozřejmě na našem webu.</p> <p>Čeho lidé nejvíce využívají?</p> <p>Domácí si hodně půjčují noviny a časopisy, které jsou v centru k prezenčnímu zapůjčení. Na rozdíl od knihovny, kde už se předpokládá zaplacení byť velmi levného členství, se tam pohybují volně. Lidé jdou na autobus a přečtou si denní tisk, který je tam k dispozici. Uživatelé informačního centra hojně využívají možnosti nákupu vstupenek na kulturní a sportovní akce (divadla, koncerty, muzikály, sportovní utkání a další). Samozřejmě přes vstupenkové portály. Tahle služba se v poslední době rozmáhá. A abych nezapomněla, čtenářům knihovny nabízíme také možnost vrátit knihy v informačním centru.</p> <p>To je praktické…</p> <p>Ano, a lidé toho využívají. Nejvíce asi maminky s kočárky, imobilní spoluobčané, senioři nebo děti, které vracejí před prázdninami povinnou četbu, případně lidé, kteří spěchají. Ale je pravdou, že si naši čtenáři chtějí už většinou i nějakou knížku půjčit. Možnost vrátit knihy v informačním centru pro ně však je.</p> <p>Kolik lidí ročně informační centrum navštíví? A kolik z nich jsou domácí, kolik turisté?</p> <p>Dle statistiky za rok 2010 navštíví Turistické informační centrum Vsetín ročně 31 726 osob, z čehož přibližně tisíc tvoří cizinci (myšleno příslušníci jiných zemí). Počet cizinců závisí také na tom, jestli se ve Vsetíně koná nějaká mezinárodní akce. Např. při konání Vsetínského krpce apod. využívají internet v informačním centru desítky cizinců denně.<br />
Perličkou poslední doby také je, že na Vsetín přijedou lidé z ciziny a v informačním centru se dotazují na své předky ze Vsetína či Valašska. I pracovníci centra potvrzují, že se jejich práce často podobá práci detektivů a patráčů.</p> <p>Jaký je trend, co se týče návštěvnosti?</p> <p>Hodně velký skok jsme zaznamenali po přestěhování knihovny na Dolní náměstí v roce 2006. Dříve fungovalo informační centrum de facto jako vrátnice úřadu. Po přestěhování šla čísla návštěvnosti strmě nahoru, v posledních dvou letech se drží přibližně na stejné úrovni.</p> <p>Informační centrum nabízí zájemcům také přehled o akcích ve Vsetíně. Zmiňme, které nás čekají v nejbližší době</p> <p>Již druhý víkend v září se ve Vsetíně koná Valašské záření. V jeho předvečer (8. 9.) proběhne ve vsetínské knihovně beseda se sochařem Pavlem Drdou. Pokud bych měla dále zmínit akce knihovny, chystáme mimo jiné novou nabídku pro školy. Muzeum regionu Valašsko uspořádalo ve spolupráci s městem Templářské slavnosti. Myslím, že je hezké, že se Vsetín k této tradici hlásí. Jednu z besed pro děti chceme proto zaměřit i na tuto část historie a zdůraznit souvislost města s templáři. Potom máme tip na besedu s názvem Můj nevidomý kamarád, takže nebude chybět ani zaměření na zdravotně postižené. Dále se žáci dozvědí, jak bezpečně surfovat na internetu, a stále běží (do konce září) soutěž Talent ze šuplíku.</p> <p>Co senioři? Nepřijdou zkrátka?</p> <p>Vůbec ne. V září nám začíná Akademický rok pro seniory. V rámci Klausovy nadace budeme zase pořádat počítačové kurzy, ale tentokrát v Liptále a v Horní Lidči, jelikož jsme dostali grant pro uspořádání kurzů mimo město Vsetín. Chystáme také Den pro seniory začátkem října (5. 10.). A v tomto čase nás čekají také oslavy 5. výročí stěhování knihovny.</p> <p>Copak k oslavám chystáte?</p> <p>Připravujeme slavnostní den, při němž se setkají pracovníci knihovny s veřejností i s představiteli radnice. Zahraje cimbálovka a nebude chybět ani ukázka řemesel. Ve všech dalších odděleních knihovny chystáme doprovodný program. Rádi bychom, aby celý den proběhl slavnostně.</p> <p>Nechystá knihovna například amnestii, které by mohli hříšníci využít?</p> <p>To ještě uvidíme. (Smích).</p> <p>Knihy jsou stále dražší. Pocítila to nějak knihovna? Zvýšila se výpůjčka?</p> <p>Myslím, že to pocítíme především v příštím roce. Knihy čeká zvýšení DPH. Pomyslné nůžky finančních možností se rozevírají a nemajetní lidé se stávají ještě chudšími. Hlavně proto by pro ně měla být knihovna stále dostupná. Měla by plnit jednak funkci relaxační, ale také vzdělávací. Budeme klást velký důraz na to, aby byla literatura pro lidi stále dostupná. Dá se předpokládat, že se rozpočet knihovny nezvýší. Naší prioritou je nesnižovat peníze na nákup knížek. Budeme usilovat o to, aby knih méně nebylo. Od září zahajujeme projekt ve spolupráci s Turčianskou knižnicou v Martině a máme v něm vyhrazeny peníze také na nákup literatury. Peníze se snažíme shánět, kde se dá.</p> <p>Módním hitem poslední doby jsou i čtečky. Ptají se po nich návštěvníci knihovny?</p> <p>Využívané jsou pravidelně, ale po pravdě jsem si myslela, že na ně budou větší rezervace. V knihovně se sice neohřejí, jsou půjčeny pořád. Ale není na ně deset rezervací, ale jen jedna nebo dvě. Přesto jsem ráda, že je naše knihovna má. Lidé ve věku 40 – 50 let se o ně hodně zajímají. Pro mladé jsou spíše pasé, mají už nejnovější druhy mobilů, v nichž funkce čtečky je obsažena. O čtečkách se hodně diskutuje, ale řada lidí je dosud v ruce nedržela. Mají možnost přijít do knihovny a seznámit se s ní.</p> <p>Překvapila jste mě věkovou skupinou, která se o čtečky zajímá…</p> <p>Je to tak, jsou to především čtyřicátníci a padesátníci. A výjimkou nejsou ani lidé kolem šedesáti až sedmdesáti let. </p> <p>Marie Šidlová je tiskovou mluvčí MěÚ Vsetín. Rozhovor pořídila pro Vsetínské noviny a s jejím laskavým svolením článek přetiskujeme.</p>

<p>ČR: Kulturním domům se časopis Místní kultura věnuje od roku 2009. Shodou okolností jsem v témže roce začala psát magisterskou diplomovou práci zaměřenou právě na toto téma. Jsem proto ráda, že zde mohu prezentovat své dílčí výsledky širší veřejnosti a dát tak možná podnět k dalšímu studiu kulturních domů, které jsou v současnosti na okraji badatelského zájmu.</p> <p>Historický vývoj objektů, které sloužily lidem k uspokojování kulturních potřeb, byl dozajista v každé obci odlišný. Od 19. století vznikala společenská centra spolků, jako byl například Sokol, byly zakládány různé besedy, na začátku 20. století si své kulturní objekty začala zřizovat i tělovýchovná jednota Orel. V únoru 1948, kdy došlo k oficiálnímu převzetí moci komunisty, se s budováním socialismu začaly budovat i veřejné stavby, mj. i kulturní domy (dále jen KD).<br />
Jedním z cílů tehdejší socialistické kulturní politiky, která zaměřovala svůj zrak na proletariát a snažila se vesnici pozdvihnout na úroveň města, byl bohatý kulturní život a zpřístupnění kultury všem občanům. Díky tomu mohly být socialistické ideje šířeny účinněji a ve větším měřítku. KD měly být společenským a klubovým střediskem všech obyvatel příslušné vesnice, města či územního obvodu. Jejich úkolem bylo vytvářet potřebné podmínky pro rozvoj kulturních činností obyvatel a plnit tak funkci společenských, osvětových a spolkových center*1.<br />
Osvětová práce se stala neoddělitelnou součástí při budování vyspělé socialistické společnosti. Materiální a technická základna byla důležitá pro politickou agitaci a rozvíjení občanů v marxisticko-leninském duchu. Předpokládalo se, že postupným přechodem ke komunismu bude současně docházet ke změnám ve způsobu života lidí a sice tak, že zvyšující se produktivita práce umožní zkracování pracovní doby a přinese více volného času, který bude využíván občany ke kulturnímu oddechu. Proto se jevilo jako nutné, vytvořit vhodné materiální podmínky a prostředí, které budou rozvíjet společenský a kulturní život lidí. Ideální se zdála být výstavba osvětových zařízení klubového typu v sídlištích všeho druhu i v rekreačních prostorách*2. KD se tak měly stát součástí kulturní vybavenosti obcí a jejich dominantou. Vlastní provádění osvětové práce mělo postupně přejít na společenské organizace sdružené v Národní frontě, národní výbory, orgány ROH či Jednotná zemědělská družstva*3.<br />
Hlavním pilířem pro vznik KD se stal zákon č. 52/1959 Sb. O osvětové činnosti a následně rozpracování zásad rozvoje, úprav a výstavby kulturních zařízení klubového typu (KD) v Usnesení vlády č. 3 z roku 1961. To vše bylo upřesněno československou státní normou č. 73 5252 Projektování kulturních domů, která byla platná do konce 80. let 20. století.<br />
Po sjezdu socialistické kultury v roce 1959 dostalo Ministerstvo školství a kultury od Politického byra ÚV KSČ za úkol vypracovat zásady rozvoje, úpravy a výstavby kulturních zařízení klubového typu. Politické byro ÚV KSČ vycházelo při stanovení úkolu ze situace, že 30 % obcí nemělo zatím vhodné zařízení klubového charakteru (tj., alespoň sál s nejnutnějším vybavením), a že vedle toho je k dispozici asi 4000 sálů, které jsou vinou nedostatečné údržby ve špatném stavu. Usnesení bylo přijato vládou v roce 1961, která ho vzala se souhlasem na vědomí a uložila Ministerstvu školství a kultury jeho zapracování do hypotézy rozvoje školství a kultury do roku 1980 při jejím projednávání se Státní plánovací komisí. Současně nařídila radám krajských národních výborů vypracovat konkrétní plány rozvoje osvětových zařízení klubového typu do roku 1965. V rámci schváleného třetího pětiletého plánu a navrhnout další plány do budoucna v rámci koncepce rozvoje národního hospodářství do roku 1980. Ministerstvo školství a kultury a Ministerstvo výstavby mělo ve spolupráci s dalšími orgány vypracovat typové podklady pro základní tři kategorie osvětových zařízení klubového typu a pro úpravu a modernizaci stávajících zařízení a publikovat je pro potřeby národních výborů a ROH. Dalším úkolem Ministerstva výstavby bylo zajistit výstavbu těchto zařízení podle plánů rozvoje osvětových zařízení klubového typu. Směrnice o způsobu úhrady nákladů spojených s výstavbou a provozem KD na vesnici mělo vydat Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v dohodě s Ministerstvem financí a radami krajských národních výborů*4.<br />
Dle tohoto usnesení měly být KD kulturním a společenským střediskem všech obyvatel příslušného územního obvodu a této funkci měly odpovídat prostory pro divadlo, koncerty, kino i společenskou zábavu. Dále měly plnit funkci středisek klubového života a kulturní zájmové činnosti pracujících, čemuž měly odpovídat prostory pro klubovny, divadlo, hudbu, knihovnu, čítárnu, dílny, laboratoře a zlepšovatelskou činnost, herny atd. V místech, kde by nebylo vyhovující pohostinství, se mělo počítat s vybudováním jídelny jako základního typu provozovny veřejného stravování, které by taktéž mohlo být napojeno na komplex KD*5.<br />
Československá státní norma č. 73 5252 z roku 1961 Projektování kulturních domů stanovila, jaké KD mají být projektovány, jak je možné upravovat stávající kulturní zařízení či jiné objekty na kulturní domy. Výjimky mohlo povolit jen Ministerstvo školství a kultury po dohodě se všemi dotčenými ústředními úřady a orgány a s Úřadem pro normalizaci*6.<br />
Norma měla především:<br /> • celostátně sjednotit zásady pro projektování KD,<br /> • sjednotit názor přehodnocení projektů,<br /> • vytvořit podklad pro rozvíjení typizace,<br /> • zvýšit ekonomii při projektování, výstavbě i provozu.<br /> KD byly roztříděny do následujících kategorií:<br />

1. podle umístění (vestavěné nebo přistavěné k budově jiného účelu; samostatné budovy);<br />
2. podle velikosti sálů (kategorie I. – do 100 sedadel; kategorie II. – od 101 do 400 sedadel; kategorie III. – nad 401 sedadel);<br />
3. podle charakteru (v sídlištích všeho druhu; v rekreačních oblastech).<br />

   Rozsah a kategorie KD pro určitou lokalitu se měla stanovit na základě studie o dislokaci kulturní a společenské činnosti a potřeb obyvatelstva a územního plánu obce. KD největšího rozsahu měl obsahovat divadelní část s příslušenstvím*7, kino s příslušenstvím*8, hudební část (koncertní síň, šatny), klubovou a společenskou část (př. taneční sál), administrativní a doplňkovou část (př. kanceláře JZD, restauraci, jídelnu*9. Osvětová zařízení klubového typu měla být vybudována do konce roku 1970, a to buď úpravou stávajících prostor, nebo novou výstavbou. Předpokládalo se, že KD základního typu (II. kategorie) budou budovány především v rámci akce Z a nebudou stát v průměru více než 1 000 000 Kč, KD III. kategorie do 5 000 000 Kč, ve městech popř. 8 – 10 000 000 Kč.<br />

   Ministerstvo školství a kultury se problémem stavu kulturních zařízení klubového typu intenzivně zabývalo. Řada opatření byla v roce 1964 směřována na vypracování urbanistických zásad pro rozmísťování a stanovení velikosti kulturních zařízení klubového typu v podmínkách vesnického osídlení*10.<br />

Ze statistického šetření z roku 1965 vyplývá skutečnost, že se počet KD v ČSR vyšplhal na téměř 4 tisíce*11. V období normalizace budovatelské nadšení neutichlo, spíše naopak. Zavedením tzv. střediskové soustavy byla stanovena přítomnost kulturně společenských středisek, víceúčelových sálů, klubových prostor atd. ve střediskových obcích a nestřediskových obcích trvalého významu.<br />
Strategický přístup k plánování staveb KD z hlediska jejich ekonomického přínosu podal v roku 1976 Bohuslav Beneš. Ve své studii Kulturní dům klubového typu upozorňoval na problémy, které jsou s výstavbou spojeny a to především architektonické řešení stavby z hlediska její provozní vybavenosti a naddimenzovanou kapacitu objektů*12. V knize se snaží podat souhrn metodologických zásad a investičních a provozně ekonomických aspektů kulturního domu klubového typu. Kladl důraz na to, aby bylo před stavbou zjištěno, zda bude KD prospěšný a nezbytný. Poukazoval na provedení průzkum sociální potřebnosti, aby bylo zjištěno, jak je místo vybaveno existujícími kulturními zařízeními, rozsah zájmu obyvatel, úroveň komunikací, očekávaný ekonomický, populační a kulturní vývoj místa. Základním ukazatelem měla být podle něj velikost obce a počet obyvatel k počtu a druhu kulturních zařízení*13. Ideálním velikostní poměr KD se mu jevil 80 míst k sezení na 1000 obyvatel*14.<br />
Aktivity KD spočívaly v organizování kulturních, uměleckých a společenských akcí (např. oslavy svátku MDŽ, plesy a jiné taneční zábavy, koncerty, divadelní představení atd.), Díky svým prostorám a svému vybavení poskytovaly prostory pro kulturní zájmovou činnost (např. nácviky tanečních folklórních souborů, umístění knihovny do KD), ale také pro cílevědomé prosazování politiky KSČ (schůze politických organizací, oslavy státních svátků, JZD či jiných podniků).<br />
Prostudováním dostupných materiálů můžeme dojít k závěru, že státní řízení kultury během let 1948 – 1989 mělo velký podíl na vzniku velkého množství KD. KSČ si byla vědoma potřeby institucionální základny, která měla umožnit uplatňování socialistické kulturní politiky. Vládní usnesení, zákony či státní normy soustřeďovaly pozornost na zásady rozvoje výstavby, zatímco teoretici kultury se snažili navrhnout optimální model rozmístění kulturních zařízení a upozornit na nedostatky při jejich budování. Z dnešního rozmístění, velikosti a počtu KD je patrné, že ne vždy byla tato doporučení zohledňována. I přesto je nutné ocenit pozitivní přínos a zásluhu na vybudování sítě KD, které jsou alespoň v okrese Hodonín, kde byl výzkum v rámci diplomové práce uskutečněn, hojně využívány a jsou mnohdy jedinými prostory, které umožňují kulturní a společenské vyžití v obcích.</p> <p>Vysvětlivky:</p> <p> *1) Dobová literatura označuje KD několika názvy: kulturně osvětová zařízení, kulturně osvětová zařízení klubového typu, kulturní dům klubového typu, dům kultury a vzdělání, dům kultury, kulturní dům a jiné.<br />
*2) Osvětová zařízení klubového typu měla být převážně budována jako kulturní zařízení universálního typu = kulturní domy.<br />
*3) Příloha k Usnesení vlády č. 3 z ledna 1961 O zásadách rozvoje, úpravy a výstavby kulturních zřízení klubového typu, s. 1–4. Uloženo: Národní archív ČR.<br />
*4) Usnesení vlády ČSSR č. 3 z ledna 1961 O zásadách rozvoje, úpravy a výstavby kulturních zřízení klubového typu, s. 1–2. Uloženo: Národní archív ČR.<br />
*5) Příloha k Usnesení vlády ČSSR č. 3 z ledna 1961 O zásadách rozvoje, úpravy a výstavby kulturních zřízení klubového typu, s. 4. Uloženo: Národní archív ČR.<br />
*6)Tato norma se nevztahovala na projekty schválené do 31. 3. 1963.<br />
*7) Podle ČSN 73 5250 Projektování divadel.<br />
*8) Podle ČSN 73 5251 Předpisy pro projektování investiční výstavby. Kina.<br />
*9) ČSN 73 5252 Projektování kulturních domů. Schválena 28. 12. 1961, s. 1–12. Tato norma byla několikrát pozměněna, nahrazena normou 73 5245 z roku 1988 Kulturní objekty s hledištěm. Podmínky viditelnosti.<br />
*10) Hromádka, M., Studený, A.: Síť kulturních zařízení v podmínkách vesnického osídlení a její problematika, Praha: Osvětový ústav, 1966, s. 5.<br />
*11) Hromádka, M., Studený, A.: Rozbor využívání kulturních domů v podmínkách vesnického osídlení. I. díl, Praha: Osvětový ústav, 1968, s. 3–4.<br />
*12) Tamtéž, s. 8.<br />
*13) Tamtéž, s. 56–59.<br />
*14) Tamtéž, s. 111.</p> <p>Mgr. Marie Novotná je autorkou diplomové práce Fenomén kulturních domů na Hodonínsku (se zaměřením na obec Čejkovice), kterou v plném znění najdete v Odborných textech.</p>

<p>ČESKÁ SKALICE: Muzeum textilu v České Skalici je jediným muzeem v České republice specializovaným na historii textilní tvorby. Jeho sbírky tvoří jedinečný soubor dokladů vývoje textilnictví, především textilního tisku, a to v ČR i v zahraničí.</p> <p>V letošním roce si Muzeum textilu připomíná 75 let existence. Bylo založeno v roce 1936 ve Dvoře Králové nad Labem Mariem Standlerem, ředitelem kreslírny firmy Josef Sochor. V letech 1953 ‒ 1962 působilo jako pobočka pražského Uměleckoprůmyslového musea, v letech 1963 ‒ 2007 zařízením královéhradeckého textilního podniku TIBA, od roku 2008 je opět pobočkou UPM.</p> <p> Muzejní sbírky tvoří zejména textilie potištěné různými druhy tisku, pracovní nástroje, nářadí a náčiní dokumentující vývoj zpracování textilních surovin, přádelnictví, tkalcovství, barvířství a textilního tisku. K vzácným exponátům patří např. fragmenty koptských textilií, tkaniny domorodých obyvatel Senegalu a Súdánu. Významnou součástí sbírek jsou doklady spolupráce výtvarných umělců s textilní výrobou. Hodnotným sbírkovým oddílem je obsáhlý konvolut vzorníků našich i zahraničních tiskáren a tkalcoven. Nejstarší ‒ z roku 1828 ‒ dokumentuje produkci tiskárny v Praze na Smíchově.</p> <p> Na počátku 80. let byly muzejní sbírky převezeny ze Dvora Králové nad Labem do České Skalice a v roce 1990 se zpřístupnily veřejnosti v části maloskalického památkově chráněného areálu. Veřejnost se může se sbírkovými exponáty seznámit nejenom prostřednictvím stálé muzejní expozice, ale i na tematických výstavách. Muzeum textilu uspořádalo v minulých letech ve spolupráci s Muzeem Boženy Němcové pět ročníků Bienále ateliérů textilní a oděvní tvorby. Posláním bienále je představovat výsledky práce vysokoškoláků z ČR i ze zahraničí a naznačovat směr, jímž se ubírá moderní textilní výtvarnictví.</p> <p> Od roku 2003 pořádají českoskalická muzea každoročně úspěšný interaktivní program Textilní řemesla aneb Jak krtek ke kalhotkám přišel. Muzeum textilu spolupracuje s rozhlasem a televizí. Vznikl tak např. jeden z pořadů Kamery na cestách. V letošním roce v muzeu natáčeli i pracovníci vroclavské televize další z dílů pořadu Hranice dokořán – Rozmówki polsko-czeskie.</p> <p> Další informace

<p>NOVÉ MĚSTO NA MORAVĚ: Velmi neobvykle a chytře přistoupilo město k převedení kroniky do digitální formy. Přizvalo totiž dobrovolníky z řad občanů, aby na tomto projektu participovali. Ti nejen, že odvedou velký kus práce, ale zároveň dostanou jedinečnou šanci seznámit se s obsahem kroniky velmi zblízka a důvěrně. Projekt má velmi malou finanční náročnost, jak se dočtete níže, a mohl by se stát ispirací pro mnoho obcí.</p> <p>Myšlenka projektu</p> <p> Projekt reaguje na dnešní moderní dobu, kdy dokumenty v elektronické podobě jsou samozřejmostí a stávají se nedílnou součástí výuky na školách, v práci i běžném životě. Cílem je zpřístupnit kulturně historický dokument města, který bude aktivně sloužit obyvatelům města, badatelům a další široké veřejnosti.<br />
Kronika v digitální a především v textové podobě se stane praktickým pomocníkem, ve kterém jednoduše během pár okamžiků naleznou důležité informace, jména, události či historické souvislost, a to vše pouze zadáním klíčového slova. Přepisování kroniky formou dobrovolníků, školní mládeže, pracovníků městských institucí a firem má za cíl seznámit občany města se svojí historií a zapojit je samé do dění ve svém okolí.<br />
Organizátoři doufají, že i přepis jedné strany vzbudí v lidech touhu se ztotožnit a více se dozvědět o svém městě, kde žijí, a podnítí v nich chuť aktivně se podílet na dění v Novém Městě na Moravě.<br />
Profesionální digitalizace formou skenování jednotlivých stran kroniky a jejich grafických příloh zase podpoří atmosféru doby a přenese jejich čtenáře do starých časů. Bude to hmatatelný odraz doby. </p> <p>Postup</p> <p>Projekt je veden ve dvou krocích, které se vzájemně prolínají a jsou propojené. Prvním krokem je projekt s názvem „Nové Město přepisuje kroniku, PŘIPOJ SE I TY,“ do kterého se může zapojit široká veřejnost města Nového Města na Moravě – žáci, studenti, historičtí nadšenci, badatelé, různé skupiny Novoměšťáků – podnikatelé, senioři…<br />
Druhým krokem je profesionální skenování všech svazků kronik a jejich příloh, ten bude realizován na podzim roku 2011 a uveřejněn na webu: http://kronika.nmnm.cz/, kde zájemci mimo jiné nadjou také návod jak přepisovat.<br />
Celý projekt je koncipován čistě na novoměstské obyvatelstvo a jeho příznivce, má podpořit jejich zájem ze společensko-kulturního hlediska, poznat a přiblížit historii místa těm, kteří se zde narodili, žijí, umírají, a najít třeba informace o svých předcích.</p> <p>O kronice:</p> <p>Kronika je psaná od roku 1922 s přestávkou během 2. sv. války až do současnosti, jde celkem o 9 svazků. Celkem se jedná o cca 7000 stran, které v průběhu desítek let byly pečlivě psány několika novoměstskými kronikáři.</p> <p>Evy Kulkové, předsedkyně Kulturní a společenské komise Nového Města na Moravě, se ptáme:</p> <p>Jaký ohlas má projekt ve veřejnosti a kolik stránek se již podařilo „přepsat“?</p> <p>Podařilo se přepsat již 650 stránek, zapojilo se přes padesát přepisovatelů a každý den se hlásí další.</p> <p>Nejčastější přispěvatelé jsou uvedeni na webu – jsou to studenti, senioři či příslušníci jiných skupin obyvatel. Zapojují se také učitelé?</p> <p>Věkovou skladbu přepisovstelů bohužel neznáme, protože projekt je anonymní a komunikujeme pouze přes mail. Ovšem, některá jména jsou známá, anebo dotyční o sobě něco málo v mailech prozradí, tak je nám známo, že přepisují žáci základních škol, studenti, lidé v produktivním věku. O žádném seniorovi zatím nevíme, ale třeba se také mezi nimi vyskytuje. </p> <p>Předpokládám, že projekt má i finanční náklady. Můžete je identifikovat a prozradit jak projekt podpořily VIA a ČSOB?</p> <p>Celkové finanční náklady na celý projekt jsou cca 75 tis. Kč, je v tom zahrunto převážně profesionální oskenování všech svazků kroniky. Částí peněz byl zaplacen potřebný webový prostor, kde jsou zprovozněny webové stránky projektu. Další velká suma je věnována propagaci, aby se lidé z Nového Města na Moravě a okolí o projektu dozvěděli a zapojili se. Nadace Via vyhlásila grant a postarala se o řádný průběh a ČSOB finančně pokryla, v našem případě, 74 % nákladů. Další finanční pomoc vzešla i od samotného města Nového Města na Moravě. </p> <p>Letošní rok je Mezinárodním rokem dobrovolnictví (RD) – a právě dobrovolnictví je dalším zajímavým aspektem projektu. Ptám se tedy, zda je Váš projekt oficiálně zapojen do této iniciativy?</p> <p>O Roku doborovolnictví jsme nevěděli a je to nová informace, určitě bychom se jinak pokusili o propojení. </p> <p>Dostane se dobrovolníkům nějaké odměny, kromě pocitu prospěšnosti?</p> <p>Nejúspěšnější přepisovatelé budou odměněni věcnými cenami a na závěr plánujeme uspořádat společné setkání. </p> <p>Můžete napsat, čím je tento nápad inspirován či jak vznikl?</p> <p>Nápad se zrodil na Odboru kultury, školství a cestovního ruchu MěÚ, kde je kronika uložena. Začalo se tam s přepisem díky pomoci praktikantek, ovšem začátkem roku 2011 přišla Kulturní a společenská komise Nového Města s nápadem, jak tento nápad urychlit a obohatit tak povědomí svých spoluobčanů, studentů a nadšenců, kteří se o historii nebo jen o své město zajímají.</p> <p>Vyskytují se nějaké technické potíže?</p> <p>Narazili jsme na některé nesrovnalosti. Například se jeden z kronikářů upsal při číslování o 100 stran, také někteří přepisovatelé nacházejí různé nepřesnosti nebo špatné převody jednotek, to ovšem není úkolem naší práce. Jde o historický dokument, do kterého nemůžeme nijak zasahovat a musíme jej přepsat i s těmito chybkami.</p> <p>Kdy předpokládáte, že přepis 7000 stran skončí?</p> <p>Projekt skončí tak jako tak v polovině května 2012. Zatím věříme, že se vše stihne. Do projektu se totiž ještě nestačily zapojit místní školy, které oslovíme se začátkem školního roku. </p> <p>A poslední otázka zní: počítáte s pokračováním projektu?</p> <p>Pokračování zatím neplánujeme, ale jistě by se dalo pokračovat se školními nebo církevními kronikami.</p> <p>Děkuji za vyčerpávající odpovědi<br /> Ludmila Kučerová</p>

<p>Praha: Kavárna s bohatým kulturním programem café V lese vdechla pražské čtvrti Vršovice ojedinělé kouzlo a radostnou nevázanou živost. Snad každý večer se zde koná nějaké představení, literární čtení či koncert amatérských nebo profesionálních umělců. Důvody k založení právě takové kavárny nám popsal v rozhovoru její majitel Ondřej Kobza.</p> <p>Proč jste se rozhodl otevřít kavárnu právě ve Vršovicích?</p> <p>Vzniklo to nahodile. Nebylo mým záměrem otevřít kavárnu právě zde. Před rokem mi moji kamarádi poslali sms, že ruší legendární kavárnu Shakespeare, kam každý den chodil Vráťa Brabenec z Plastiků. Nabídli mi, zda bych zde nechtěl mít sám vlastní kavárnu. Baví mě organizovat různé kulturní akce, bez toho nemůžu žít, je to můj způsob života. Možná je to i moje poslání být mostem pro poskytování zážitků druhým lidem. Když si myslím, že je něco dobré, tak chci, aby se o tom dovědělo více lidí. Proto jsem na nabídku kamarádů kývnul. Mým záměrem je, aby se zajímavé myšlenky, hudba, názory šířily dál. Chci lidi kolem sebe pozitivně ovlivňovat. </p> <p>Jaký kulturní program vaše kavárna nabízí?</p> <p>Baví mě provokovat. Proto říkám, že svoji kavárnu profiluji jako levicovou katolickou kavárnu. Katolická je proto, že já jsem katolík, v kavárně mám dokonce kříž od Františka Skály. Věřím, že to nevěřícím hostům nevadí, protože kříž je zároveň zajímavým uměleckým objektem. Svoji kavárnu opět lehce provokativně chápu rovněž jako levicovou. Na levém břehu Vltavy je již pravicově orientovaná kavárna Mlejn, tak na pravém břehu Vltavy je ta moje, levicová. Tím, že je levicová, myslím, že má blízko k myšlenkám Václava Bělohradského, Pavla Barši, Jana Kellera a dalších takto orientovaných filosofů. Co se týče kulturních akcí, snažím se, aby v kavárně bylo tak nějak pouličně živo, hraje tady pravidelně jeden můj romský kamarád na piano a každou neděli Gipsy jazz. Organizování koncertů mě baví, chci, aby moje kavárna žila spontánní hudbou. Nedávno byla v Praze skupina francouzských pouličních hudebníků. Když zjistili, že v Praze není možné hrát na ulici, tak si přišli zahrát do mé kavárny. Byli moc nadšení a rozhodli se tuto informaci vyvěsit na buskerské webové stránky. Proto věřím, že do kavárny zavítá mnoho dalších pouličních hráčů. Kromě koncertů pořádám různé tematické večery, diskuze. Nedávno se konal večer na téma sbírání starých věcí, něco takového, co známe ze Slavností sněženek. Tato setkání se budou ještě opakovat. Každé pondělí patří Pražské škole alternativ. Jedná se o zajímavé přednáškové večery zaměřené na různé politicko-sociální vize. Divadlo VOSTO5 u mě mívá pravidelné talkshow se zajímavými osobnostmi. </p> <p>Jak se vám podařilo tento projekt rozjet?</p> <p>Důležité bylo mít na něj energii a položit správné otázky lidem, kteří danou problematiku znají. Nikdy předtím jsem neměl bar, nikdy jsem neprovozoval žádnou kavárnu, nikdy jsem nic velkého neprodukoval, neměl jsem na začátku ani dostatek peněz, i přesto se mi podařilo vše zrealizovat. Proto doporučuji všem ostatním, kteří by chtěli začít podobně jako já, ať se toho nebojí, protože potřebné „know-how“ získají od lidí, kteří se již v dané oblasti pohybují. Na vše je možné se zeptat a já rád všem případným zájemcům osobně poradím. Zajímavý je také aspekt reklamy. Vlastně žádnou reklamu nepotřebuji. Když připravuji nějakou akci, tak na ni pozvu své známé, kapela pozve své známé a lidé opravdu přijdou. Jedná se o desítky či stovky lidí. Reklama je pro mě to, že udělám dobrou akci, o které si lidé sami navzájem mezi sebou dál řeknou. </p> <p>Kdo se podílel na výzdobě zajímavého retro interiéru kavárny?</p> <p>Logo kavárny a grafiku mi vytvořila výtvarnice Alžběta Skálová a interiér navrhla scénografka Iva Němcová. Nedávno jsem také otevřel další sklepní prostory. Interiér nové části pro mě navrhne František Skála. Mojí snahou je, aby vše od cukříčků ke kávě (na kterých máme logo a heslo „svět v háji, my v lese“) až po retro skleničky (hořčičáky) dotvářelo jedinečnou inspirativní atmosféru. Zvláštností je, že v domě, kde se nachází moje kavárna, byl i první pražský bordel s teplou vodou. Tuto atmosféru chci částečně uchovat, leč v trochu jiném významu toho slova. Spíše kabaret v původním smyslu – prostor pro spontánní realizaci nejrůznějších kumštýřů. </p> <p>Jaká jsou vaše přání do budoucnosti?</p> <p>Aby se do dvou let Vršovice staly kultovní a především kulturní částí Prahy. Nyní zde vznikají zajímavé podniky, například kousek od mé kavárny za rohem leží skvostná kavárna Sladkovský. Zapojujeme se i do „pouličních“ projektů. Na září připravujeme v rámci dne Zažít město jinak (pořádané neziskovou organizací Automat), promítání filmů o starých Vršovicích na fasády domů. Mojí hlavní koncepcí je vytvářet kulturu ne v centru města, které je plné turistů a není zde již mnoho kulturního vyžití pro skutečně residenty, ale v okrajových částech, kde více žijí místní lidé. Je to pro mě větší výzva. Vršovice mají silný genius loci, cítím, že atmosféra se zde blíží pařížskému Montmarteru. Mnoho lidí se do těchto míst právě kvůli tomu nyní stěhuje. Přeji si, aby tento trend pokračoval a stěhovaly se sem třeba i některé neziskové organizace. Chci také dále podporovat místní komunitu a českou produkci. Když jsem například vybíral pivo, tak jsem si vybral malý český pivovar. Kávu nakupuji za rohem, v jedné pražírně. Rovněž podporuji sousedské vztahy a vytvářím pro zdejší obyvatele, ale i pro ty, kteří sem zavítají třeba jen na krátkou chvíli, příjemné prostředí. V kavárně se lidé mohou seznamovat, prožít svoji první schůzku, nasbírat inspiraci pro knižní prvotinu, probrat pracovní plány, a tak se posunout zase někam o kus dál. Moje kavárna jim k tomu poskytne ojedinělé inspirativní zázemí.</p> <p>Více info na:<br />
http://www.cafevlese.cz</p> <p>Adresa kavárny:<br />
Krymská 12, Praha 10 – Vršovice</p> <p>Otvírací doba:<br />
po – pá: 17:00 – 01:00<br />
so – ne: 18:00 – 01:00</p>

<p>SUDSLAVA: Obec Sudslava, okr. Ústí nad Orlicí, má mj. zajímavou divadelní minulost. Do dnešních dnů se dochoval výjimečný soubor 90 ks divadelních kulis, který je uskladněn v objektu bývalé fary v Sudslavě. Soubor představuje unikátní a velmi cenný soubor divadelních kulis různého formátu a provedení. Podložku díla tvoří pravděpodobně lněné plátno.</p> <p>V souboru lze nalézt cca 6 kompletních scén: Džungle, Hrad, Zámek, Lesík, Vesnické stavení, Skaliska. Každá z těchto scén obsahuje několik kulis různého formátu např. sloupy, velké stojky, malé stojky, malé kulisy, kulisy do popředí (např. trávník) a v neposlední řadě také 3D kulisy jako jsou např. kamna, trakař, cimbuří. Součástí souboru jsou také 3 ks opony a 1 ks sufita. Některé kulisy jsou oboustranné, případně vytvořené ze staršího typu kulisy. Většina kulis je vytvořena z několika dílů plátna sešitých v jeden celek. Ten je pak napnutý na napínací (blind) rám. Malba často přesahuje z plátna na dřevěný rám eventuelně je doplněna ještě dalším prvkem z dřevovláknité desky, který je také opatřen malbou. Téměř všechny velké kulisy jsou rozkládací nejčastěji pak dvou až třídílné. Mobilita těchto rozkládacích panelů je zajištěna koženými pásky nebo malými kovovými pantíky.<br />
Zápis v obecní sudslavské kronice dokládá tuto divadelnickou historii výčtem hraných divadelních představení a jejich aktérů, kteří se podíleli na kulturně-společenském životě v obci. Divadelní činnost v Sudslavě se datuje prvním divadelním představením uvedeným dne 8. září 1868. Na programu byla veselohra s názvem: „Selské námluvy“ a předvedlo ji volné sdružení ochotníků. Druhým divadelním představením, které se konalo již 28. září 1868 byla hra: „Pan strýček“. Z prvních ochotníků v roce 1868 můžeme jmenovat např. Karla Syrového, kaplana, Josefa Pavelku, studenta, Františka Špindlera, řídícího učitele nebo Marii Špindlerovou choť řídícího učitele. Dále učitele Šilbocha, kostelníka Josefa Viktorina a Jana Vorlického. Nejdéle hrajícím sudslavským ochotníkem byl poštovní posel Mikuláš Horák, syn učitele na zdejší škole, který hrál divadlo od roku 1879 plných 42 let.<br />
V roce 1920 došlo v obci Sudslava k založení divadelního spolku „Jirásek“ z podnětu řídícího učitele Václava Mádle. K divadelnímu spolku „Jirásek“ přistoupilo v počátku 26 členů. Prvním předsedou byl zvolen hostinský z č.p. 36 František Čihák, úlohy režiséra se ujal již zmíněný řídící učitel Václav Mádle. Jednatelem divadelního spolku Jirásek byl zvolen Václav Plocek, syn rolníka, pokladníkem pak František Plocek, rolník. Správcem divadelního spolku se stal Jan Syrový. V roce 1922 měl spolek již 37 členů, došlo pouze ke změně režiséra, kterým se stal učitel Čestmír Hruška, ostatní činovníci zůstali stejní. Řídící učitel Václav Mádle odešel na nové působiště do Merklovic a jeho nástupce ve škole i v divadelním spolku „Jirásek“ v Sudslavě se stal zmíněný Čestmír Hruška.<br />
Již 8. ledna 1922 sehrál divadelní spolek představení „Julinčiny vdavky“, jednalo se o veselohru o 3 jednáních od Ferdinanda Olivy, nato dne 19. dubna předvedl spolek divadelní hru „Furiant“. Divadelní hra líčila obraz z vesnického života o 5 jednáních. Dne 19. listopadu se odehrála slavná divadelní hra Jaroslava Vrchlického „Noc na Karlštejně“, představení o 3 jednáních. Ještě před jeho začátkem objasnil jednatel spolku Václav Plocek české dějiny od příchodu Čechů do vlasti až do zániku rodu Přemyslovců v roce 1306. Poté vzhledem k předvedené hře podrobně probral životopis a dobu Karla IV. Přednáška skončila za nadšení obecenstva básní „Naše chaloupky“.<br /> Na konec roku 1922 připravil divadelní spolek „Jirásek“ dne 31. prosince opět hru z vesnického života o 3 jednáních s názvem: „Vesničtí rebelanti“, jejímž autorem byl Dr. Cízler. Průměrná účast na všech hraných představeních byla mezi 230 až 300 návštěvníky. Největší návštěvností účastí vyniklo právě představení Jaroslava Vrchlického „Noc na Karlštejně“, uvedené dne 19. listopadu 1922.<br />
Také tělocvičná jednota Sokol, všenárodní tělovýchovný a vzdělávací spolek založený roku 1920 na popud řídícího učitele Václava Mádle, se podílela na divadelnické činnosti v obci Sudslava. Z dochovaného zápisu z roku 1922 v sudslavské obecní kronice je zmíněno předvedení divadelní hry dne 25. 2. s názvem: „Večerní námluvy“. Divadelnímu představení předcházela přednáška Josefa Mikšíčka z Koldína na téma: „Od poroby ke svobodě a činnost sokolská v boji za národní osvobození“. Po divadelní hře následovaly zpěvy, básně a hudba. Jednalo se o činnost spolku mimo pravidelná týdenní cvičení. Divadlo se hrálo v Sudslavě ještě po druhé světové válce.<br />
V současné době je podána žádost o finanční příspěvek k uchování historicky cenného a velmi unikátního souboru divadelních kulis v rámci Programu rozvoje venkova, III.2.2. Ochrana a rozvoj kulturního dědictví venkova, který by podpořil projekt směřující k vytvoření nového prostoru (depozitu eventuálně muzea) pro prezentaci tohoto výjimečného díla. Cílem projektu je záchrana historicky cenného kulturního dědictví venkova, rozvoj cestovního ruchu a občanského života v obci Sudslava.</p>