<p>ČR: V poslední době se u nás diskutuje o knihách, o jejich významu a dostupnosti širokým vrstvám obyvatel, a také o ohrožení této komodity v souvislosti s technickými vymoženostmi či zvyšujícími se cenami. Než se knihy dostanou na pulty, musí je kromě jiného někdo vyrobit; v případě velkých nákladů vznikají strojově, ale potřebujete-li svázat jeden nebo pár výtisků, obrátíte se na knihaře. První knihy byly vytištěny už v 15. století, a nás napadlo, zda knihařské řemeslo má šanci přežít. Diskutovali jsme o tom s Václavem Uhrem, který se knihařinou zabývá.</p> <p>Můžete přiblížit knihařské řemeslo?</p> <p>Na úvod rozhovoru nejdříve dovolte, abych se představil čtenářům. Jmenuji se Václav Uher, jsem vyučen v oboru knihař a absolvent Střední školy v oboru polygrafický průmysl. Žiji v obci Vraňany v mělnickém regionu.<br /> Většina lidí si dnes možná hned nedovede představit co toto řemeslo obnáší. V oboru knihař existuje dvojí rozdělení: knihař ruční a knihař strojový. Během předchozích zaměstnání jsem pracoval jako knihař strojový, dnes se zabývám knihařinou ruční.<br />
Co tedy knihař umí: váže již vytištěné časopisy do jednotlivých ročníků, váže absolventské, diplomové, disertační, rigorozní práce, Sbírky zákonů ČR, Věstníky ministerstev ČR, kroniky a pamětní knihy obcí. Knihař také opravuje knihy poškozené či jen takové, u kterých se postupem doby jejich vazba uvolnila a kniha potřebuje zpevnit. Mohou to být také různé příležitostné tiskoviny, které zákazník potřebuje mít svázané.</p> <p>Řemeslo vás nejspíše živí, ale je také Vaším koníčkem?</p> <p>Ano, v současnosti mě knihařské řemeslo živí a stalo se již dříve mojí zálibou. Zajímavá byla cesta k jeho výběru. Na základní škole, v sedmé třídě na jaře roku 1988, kdy se podávaly přihlášky na učební obory či školy nebo gymnázia jsem váhal, kam zamířím. Do tiskárny jsem se šel podívat na radu třídní učitelky, abych se seznámil s řemeslem, které úzce souvisí s historií. A historie byla a je mým dalším zájmem. Zpočátku velké tiskárenské provozy, kam jsme jako učni chodili na praxi, moc lákavé nebyly, ale postupem doby jsem si k řemeslu cestu našel.</p> <p>Jak se žije knihaři na volné noze? A dotkne se Vás zvýšení sazby DPH na knihy?</p> <p>Líbí se mi první tři slova v otázce. Připomíná mi pořad z dílny Febiofestu. K řemeslu ručního knihaře jsem byl nucen se vrátit před necelými dvěma roky, kdy tiskárna, v níž jsem vykonával post technologa výroby skončila svoji činnost. Po neúspěšném hledání zaměstnání jsem si nechal vystavit živnostenský list k výkonu tohoto řemesla a začal se jím živit. Rozhodně za rok podnikání neodletíte na dovolenou do nějaké exotické destinace, ale na uživení to postačuje.<br /> Zvýšení sazby DPH: samozřejmě, že se zvýšením sazby stoupnou i náklady na materiálové vstupy, zvýší se cestovní náklady a tento fakt se promítne do výsledných cen za knihařské zpracování. Otázkou je, jak se zvýšená cena projeví na pultech knihkupectví, jaký bude zájem lidí kupovat knihy. Myslím si, že u knih a tiskovin to je špatný krok.</p> <p>S jakými požadavky se na Vás zákazníci obracejí? A poradíte si se vším?</p> <p>Zaprvé to jsou obce, městyse, města, které vytvářejí svojí agendu, odebírají Sbírky zákonů, věstníky a jiné tiskoviny, jež potřebují mít svázané v knižní podobě. Velký potenciál zakázek je také v kronikách, které si obce nechají svázat. Zadruhé to jsou studenti vyšších odborných či vysokých škol, kteří potřebují svázat své absolventské, diplomové, disertační nebo rigorozní práce. Za třetí to jsou okresní archivy, kde se shromaždují písemnosti pocházející z výkonu státní správy, které je také potřeba knihařsky zpracovat, zvláště proto, že tyto materiály jsou předmětem studia a listovat v knize je jednoduší, než se probírat spoustou listin.<br />
Další objednávky mám od lidí, kteří mají vztah ke knihám, zejména k některým konkrétním, kterých si váží natolik, že pokud se poškodí, nechají si ji opravit. Také, když si někdo nechá vypracovat od genealoga přehled předků dovedu jej svázat do fešné vazby, aby posloužila jednak obdarovanému, ale do budoucna i celé široké rodině.<br />
A pokud se ptáte, jestli si se vším poradím, tak asi jako u každého řemesla nikdo není naprosto dokonalý, a v případě náročné vazby či opravy zkonzultuji postup se staršími knihaři.</p> <p>Jak dlouho trvá vazba knihy?</p> <p>Je to různé u vazby zcela nové knihy a opravy knihy již svázané. U nových vazeb, pokud není nějaké specifické zadání zákazníka, tak dopředu lze odhadnout potřebný čas na vazbu. U oprav starých, poškozených vazeb je to odvislé od míry poškození. Tady je časový odhad těžší. Zkrátka přesně na minutu v době přijetí zakázky potřebný čas k její splnění nestanovíte. Není to v tom, že bych něco zákazníkovi tajil, sdělím, že na tom strávím hodinu, dvě či tři, ale kolik přesně času jsem vazbě věnoval, to se dozvím až po skončení práce.</p> <p>Jak je to finančně náročné?</p> <p>Začněme u nejjednodušších vazeb. U vazeb prací studentů vyšších a vysokých škol mám cenu dopředu stanovenou; liší se pouze podle počtu řádků vyražených na deskách. Dále vazby nové (časopisy, obecní či městské zpravodaje, Sbírky zákonů), tam sdělím zákazníkovi cenu předběžnou, cena konečná se může lišit v řádu desítek korun. U převazeb a oprav mohu stanovit odhadní cenu, neboť, jak je řečeno výše, je těžké dopředu odhadnout cenu, když na minutu nevíte, jak dlouho se budete vazbě věnovat. Nechci utajovat ceny za vazbu, ale knihařina je opravdu specifický obor a ke každé zakázce musíte přistupovat individuálně. Zkrátka nejde o sériovou výrobu, kde knihy ze strojů a výrobních linek vycházejí na dopravních pasech jedna za druhou, jedna jako druhá.</p> <p>Můžete uvést nejzajímavější zakázku z hlediska uměleckého?</p> <p>Je nesporný fakt, že ruční knihařina je na rozdíl od strojové, kde se knihy vyrábí v tisícových nebo desetitisícových nákladech, prací tvůrčí. Každá vazba, která se opravuje či váže, si vyžaduje specifický přístup. A pokud si zákazník přeje opravdu fešný kabát knihy či vazby, snažím se jeho přání splnit.<br />
Základní postupy oprav jsou neměnné, ale fantazie knihaře je bezbřehá. Samozřejmě lze udělat to, na co jsou materiály. Umělecká knihařina je o dvě patra výše než běžná ruční knihařina, zakázku z tohoto oboru jsem prozatím nezpracovával, co ale není může být…<br />
Asi nejzajímavější, nikoli uměleckou, ale náročnou na zpracování, byla v loňském roce vazba přehledu předků jednoho zákazníka. Listy byly vytištěné na ručním papíru gotickým písmem, s velkým archem, který bylo nutné složit do vazby. Z letošních prací mohu uvést např. zakázku gymnázia z Kralup – končící třída gymnázia si nechala fotky z maturitního tabla zmenšit na formát větší vizitky, vytiskla si 30× každého žáka plus ředitele a třídní pedagogy a toto si nechala svázat do miniaturních knížek. Každá kniha začínala pedagogy a následovali žáci, v každé knize první žák či žákyně jiný portrét, aby každý měl svoji knihu. Byla to „trpasličí práce“, ale výsledek se rozhodně líbil nejenom žákům, ale i pedagogům.</p> <p>Co všechno musíte k provozování tohoto řemesla znát a umět, jaké technické vybavení potřebujete?</p> <p>Především je to nauka o papíru, jeho vlastnostech, druzích, o knihařských materiálech, zákonitosti, náležitosti vazeb, které jsou dané Českou státní normou. Následně jak mezi sebou reagují materiály s pojidly. Pak detailní věci při zpracování vazeb, které jsou sice také dané, ale pokud má zákazník specifické přání, musí se výroba přizpůsobit. Neposledně také časem nabyté osobní či sdělené zkušenosti, které si nikde v knihách nepřečtete.<br />
Toto řemeslo nevyžaduje okamžité pořízení finančně náročné techniky, základem jsou především šikovné ruce, umění kombinovat, nebát se nových postupů. Základem strojního vybavení je mechanická nebo elektrická řezačka papíru, ruční lis, může být dřevěný, železný či litinový, zlatící lis a sada písma, ozdobné ornamenty pro ražbu na hřbet či přední stranu knižních desek. Pak je to kostka na skládání papíru, třepítko na motouz, růžkovač, klasická jehla na šití, ostrý nůž a nůžky, ještě by se dalo vyjmenovat spoustu menších „udělátek“, ale to by bylo na delší povídání.</p> <p>Zdá se, že zatím toto řemeslo v ohrožení není. Jak to vidíte Vy v době, kde se o slovo hlásí elektronické knihy?</p> <p>Myslím si že ne. Tím, že není tak potřebné jako třeba zedník, tesař, elektrikář, instalatér, je trochu méně známé, a pokud jej člověk potřebuje musí hodně hledat, než najde člověka, který se tímto řemeslem zabývá. Když vyplníte mezeru na trhu, máte z poloviny vyhráno. V dnešní době, já jí nazývám dobou „škrtící“, většina lidí i institucí šetří výdaje, ale jistě přijde doba růstu a pak se nashromážděné věci dají svázat. Připraveným přeje štěstí.<br />
Ještě k ohrožení knihařského řemesla. Když jsem vloni navštívil odborné učiliště, kde jsem prožil svá učňovská léta, ptal jsem se pedagogů, jaká je naplněnost oborů. Nás kupříkladu bylo ve třídě 26 žáků, dnes je ve třídě 4 – 5 žáků, kteří studují obor knihař. Je to dáno také velkým technickým rozvojem, kterým obor polygrafie od roku 1990 prošel. Na počátku mého seznámení s řemeslem se ještě sázela horká sazba, reprodukce fotografií se náročně převáděla do tiskové podoby, nebyl takový velký výběr tiskových a knihařských materiálů jako dnes. Totéž platí o strojovém vybavení. Ale stále se tiskne, a myslím že obor polygrafie se neztratí. Do klasického tisku se tlačí tisk digitální, vhodný na malé náklady, které by klasickým tiskem byly pro zákazníka velice finančně náročné. A náklady to je dnes to první, co zákazníka zajímá. Já jsem ale zastáncem klasické papírové knihy, ta svoji novotou, vůní tiskařské černě, vzhledem a svým zpracováním člověku rozhodně dává něco víc než svůj obsah. Když máte v knihovně sborníky, ucelená díla, je na ně hezký pohled. Ale to musí mít člověk v sobě, aby to tak vnímal.</p> <p>Václav Uher: uher.vaclav@seznam.cz</p>
