Knihy, literatura, média

ZUŠ Trnka navštěvuje více než 300 žáků ve třech oborech: výtvarném, literárně dramatickém a tanečním. Výstava představí práce žáků výtvarného oboru od 5 do 19 let a k vidění budou nejrůznější postupy i techniky. „Ve své třídě jsem s nejmenšími dětmi pracovala paradoxně na největších formátech. Pomalovali jsme tři pruhy, každý o délce šesti metrů, a doplníme je ještě závěsnými kresbami na pauzáku,“ uvedla ředitelka školy Ivana Příhoda Pavlů. Vyšší ročníky se představí mimo jiné malbami na sololitech nebo společným ornamentem z linorytů, na kterém pracovaly tři skupiny.

Pro návštěvníky výstavy je připravena hra „hledačka“ - jejich úkolem bude vypátrat, kolikrát je v prostoru ukrytý obrázek. V sekci Poznej umělecké dílo za pomocí emotikonů budou zase návštěvníci moci hádat, které mistrovské dílo žáci znázornili.

V Papírně bude k vidění i 10 velkoformátových bannerů, na které děti v rámci dne otevřených dveří malovaly, co pro ně znamená Trnka a co se jim při vyslovení tohoto slova vybaví. „Je to taková předzvěst oslav 20 let trvání ZUŠ Trnka, které naplno vypuknou 1. září 2023 v DEPO2015. Z programu můžeme prozradit třeba to, že plánujeme obléknout Suškovu rozhlednu do látek potištěných linoryty,“ řekla Ivana Příhoda Pavlů.

Na začátku školního roku 2023/24 pozve ZUŠ Trnka 4. září děti i rodiče na den otevřených dveří s názvem Příhodný den. Název je osobitou vzpomínkou na vynikajícího lektora animace Honzu Příhodu, jednoho ze zakládajících členů ZUŠ Trnka a dlouholetého ředitele festivalu Animánie. Zápisy pro žáky, kteří už školu navštěvují, se uskuteční 5. a 6. září od 14 do 17 hodin a zápisy pro nové zájemce 7. a 8. září ve stejném čase.

Soukromá ZUŠ Trnka sídlí v Doubravce ve Staniční ulici a nabízí tři obory: výtvarný, literárně dramatický a taneční. V rámci výtvarného oboru se děti mohou věnovat buď všeobecné výtvarné výchově, kde mají možnost rozvíjet svůj talent v kresbě, malbě, grafice, keramice a objektové a akční tvorbě, nebo se věnovat animační tvorbě se zaměřením na klasické animační techniky i na multimédia. Mohou si také vybrat keramiku a sochařství.

Výstava prací žáků soukromé ZUŠ Trnka, Papírna Plzeň, Zahradní 173/2 

Vernisáž 29. 5. 2023 od 18:00

Výstava potrvá do 3. 6. 2023, vstup zdarma.

Více najdete na www.zustrnka.cz a na FB.

25 let na scéně

Celá práce organizace začala už v roce 1998, kdy byl otevřen charitativní Obchůdek Borůvka na pražském Vyšehradě, který funguje dodnes. Zpočátku v něm šlo primárně o prodej výrobků z různých chráněných dílen. Obchůdek ale léty nabyl dalších rozměrů a v současné době funguje také jako tréninkové pracoviště, které má za cíl umožnit lidem s postižením získat základní pracovní návyky a vyzkoušet si zvládání pracovní zátěže srovnatelné se zaměstnáním v běžných podmínkách. Díky této možnosti se mohou lépe uplatnit na běžném trhu práce.

Společně s Obchůdkem vzniknul také projekt Doprava a Osobní asistence do škol. Bezbariérová doprava za vzděláním funguje dodnes a ulehčuje každodenní život rodin s dětmi s handicapem. Postupem času se začala organizace více věnovat tématu zaměstnávání lidí s postižením, a tak v roce 2008 vznikl další pracovně-tréninkový prostor, kterým je TA KAVÁRNA. V roce 2013 Borůvka dala vzniknout stálým pracovním místům v rámci Dílny švadlen a dobročinného secondhandu Koloběh a v roce 2019 byla pro velký zájem otevřena druhá pobočka Koloběhu v pražských Nuslích.

Kromě komplexní podpory při začleňování se do běžného pracovního procesu poskytuje organizace Borůvka Praha o.p.s. lidem s postižením ještě další služby. Patří mezi ně sociální a psychologické poradenství, fyzioterapie a v neposlední řadě také workshopy pro firmy, které by chtěly lidi s postižením zaměstnávat, ale úplně nevědí, jak na to.

Unikátní charitativní kalendář

V rámci tohoto výročí si nezisková organizace Borůvka Praha o.p.s. připravila speciální dárek v podobě unikátního charitativního kalendáře s názvem Jedinečnost. Autorem originálních fotografií je Martin Vítek a jeho aktéry jsou bývalí klienti nebo současní kolegové z Borůvky Praha o.p.s., kteří dokazují, že tělesné postižení nemusí být handicap. Hlavní myšlenkou kalendáře je, že každý jsme jedinečný, ale mnohé touhy a přání nás spojují. Kalendář přibližuje 12 významných témat, která se často zdráháme otevřít, ačkoli se dotýkají nás všech. Zároveň dává naději, že sny se mohou plnit, když se jich nevzdáme.

Ve středu 17. května proběhla oficiální oslava narozenin organizace na Starém Purkrabství na pražském Vyšehradě. V rámci oslavy proběhl slavnostní křest kalendáře a také charitativní dražba jeho fotografií. Mezi kmotry nechyběla ani patronka organizace zpěvačka Ewa Farna. 18. května se spustil online prodej tohoto charitativního kalendáře na rok 2024, a to na stránkách www.obchudekboruvka.cz. Od září bude pak k dostání ve všech jejich provozovnách.

Zkrátka a dobře, už 25 let se nezisková organizace Borůvka Praha snaží o to, aby se lidem s postižením žilo lépe a plnohodnotněji. Každý zakoupený kalendář umožní organizaci pokračovat v její práci a podporovat lidi s tělesným postižením v soběstačnosti.

_ _

Ke svým 25. narozeninám dostala organizace také možnost realizovat projekt Posílení kapacit a profesionalizace organizace. Jeho cílem je rozvoj a posílení kapacit organizace v oblastech PR a marketing, budování oblasti příznivců, strategické plánování a vzdělávání zaměstnanců organizace. Výstupem projektu bude profesionalizace práce organizace, větší flexibilita díky online nástrojům, vytvořený CRM systém a jeho využití pro budování oblasti příznivců a PR organizace, strategický plán a kvalifikovanější zaměstnanci. Konečným dopadem bude poskytování lepších služeb klientům a konkurenceschopnost organizace.

Projekt podpořila Nadace OSF / Výbor Dobré vůle – Nadace Olgy Havlové v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

České vize – 70. ročník celostátní přehlídky filmové tvorby. Tématem letošního ročníku jsou příznačně MOSTY – napříč generacemi i tvůrčími a technickými možnostmi. Jak vnímáte tradici, na kterou navazujete? 

České vize se mohou opravdu pochlubit bohatou tradicí celostátní přehlídky. Bohužel se její identita mnohokrát měnila, a to včetně názvů. Existovala pod označením Český videosalon, Zlaté slunce, Český lvíček… Ostatní celostátní přehlídkové systémy amatérského umění jsou dlouhodobě jednotné − každý ve veřejném prostoru zaslechl např. Jiráskův Hronov, aniž by se o amatérské divadlo nějak více zajímal. My se museli nejprve popasovat s tímto hendikepem roztříštěného názvu, vždyť za patnáct let se akce přejmenovávala třikrát. Dá se říci, že od Českého videosalonu, jehož pojmenování nám znělo spíše „devadesátkově“, jsme začali podnikat postupné kroky k tomu, abychom se otevřeli mezigeneračnímu dialogu a mladším autorům pod názvem České vize.

Co se zrodu naší přehlídky týče, tak někde na začátku toho pomyslného mostu stál v roce 1953 mentor oboru, teoretik a historik amatérského filmového hnutí, metodik amatérského filmu a autor řady kompilačních knih Emil Pražan. Zásadním předpokladem pak byl fakt, že se vyvinuly nové úzké filmové formáty 16 mm a 8 mm, tak se demokratizoval přístup k filmové surovině a i s vývojem lehčích kamer mohl točit prakticky každý, i když samozřejmě s dnešní dostupností techniky se to srovnat nedá. Natáčet ale najednou mohly nejen velké firmy a profesionální studia, ale i jednotlivci. Nejdříve to byly rodinné filmy, pak se ale začali jednotliví amatérští filmaři sdružovat do volnočasových spolků, třeba při výrobních závodech, do amatérských klubů, krásně to zpracovává třeba film Amatér od Krzysztofa Kieślowského. Neměli, kde filmy promítat, kina sloužila pro celovečerní formát, pásem krátkých filmů vznikalo málo, tak se organizace přehlídek stala jedinou cestou, jak je ukázat divákům.

Vyloženě zlaté časy prožíval amatérský film v době, kdy se postupové přehlídky konaly i na okresní úrovni; v současnosti by to ale nebylo efektivní. V ČR existuje několik dalších amatérských filmových přehlídek, některé z nich jsou naše partnerské, koná se tu např. výběr pro kategorie dětského a mladého filmu. Spolupracujeme s fungujícími akcemi, jako jsou Animánie, Juniorfilm, Zlaté slunce… v kategorii dětí a mladých lidí. Dospělí se můžou hlásit na celkově pět přehlídek. Dnes už je možné nechat film zapsat na kteroukoli přehlídku, nejen v rámci daného kraje. A samozřejmě s možností digitální distribuce se otevřely úplně nové dveře do světa, ale k tomu se ještě dostaneme.

V čele Českých vizí stojíte už čtyři roky. Co se zatím podařilo kromě názvu změnit?

Přebíral jsem agendu těsně před covidem po Miroslavu Tušákovi, který ji měl dříve na starosti. Za celým systémem stojí letitá práce, kterou je třeba posunout dál a umožnit užší prolínání generací, např. tím, že jsme dříve místem a termínem oddělené dospělácké a dětské kategorie přivedli k sobě. Přehlídku jsme rozdělili do tří festivalových sekcí tak, aby podchytily všechny věkové kategorie:

Malé vize / přehlídka filmové tvorby dětí, mládeže a tvůrčích skupin do 19 let

Přehlídka filmů vzniklých v prostředí škol či volnočasových kroužků nebo vytvořených jednotlivci do 19 let. Vyústění celoroční festivalové sezóny partnerských přehlídek tvorby dětí a mládeže: Animánie, Pražský filmový kufr, Juniorfilm a Zlaté slunce. V průběhu celostátní přehlídky uděluje tříčlenná porota kurátorská ocenění v kategoriích pedagogických i autorských. V průběhu akce je udělena také Cena Borise Jachnina za přínos oboru filmové výchovy. Přehlídka klade důraz na odborné semináře pro pedagogy a workshopy pro autory.

Zkrátka vize / umělecká rezidence

Zkrátka vize dává začínajícím autorům příležitost prezentovat své nápady a náměty a dostat se tak do širšího povědomí jak svých kolegů, tak filmových profesionálů. Všichni přihlášení autoři dostanou zpětnou vazbu ke svým námětům a vybraní tvůrci pak budou mít možnost prezentovat svůj projekt před odbornou porotou. Festival se snaží podporovat realizaci námětů začínajících tvůrců a hledá platformy a způsoby, jak následně hotové projekty dostat k publiku.

České vize / přehlídka filmové tvorby od 18 let

Přehlídka České vize je vyústěním celostátního postupového systému přehlídek v Praze, Červeném Kostelci, Zruči nad Sázavou, Kroměříži a Svitavách. Tříčlenná porota uděluje ocenění v kategoriích hraného filmu, dokumentárního filmu a reportáže, animovaného filmu, experimentálního filmu, videoklipu a filmů studentů filmových škol. Doprovodný program je posílen o masterclass − besedy s osobnostmi amatérského i profesionálního filmu, ale také o prezentaci kolekcí zahraničních partnerů z UNICA.

Jak vlastně dnes vypadá komunita amatérských filmařů kolem Českých vizí?

Pokud jde o amatérský filmový svět a komunitu kolem něj, kterou znám z Ústí nad Orlicí, tak je třeba brát v potaz, že teprve loni jsme měli první plnohodnotný ročník. Hodně je ovlivněno transformací, covidem, předchozí ročníky proběhly online nebo za odlehčených karanténních opatření. Loni na místo dorazilo cca 150 autorů, 100 diváků a pracujeme také s místními školami, za tři dny se tu sešlo asi 500 lidí. Ano, není to masová akce, přijedou hlavně lidé, kteří chodí do kina kvůli autorskému zájmu, učitelé hledající inspiraci, co předávat svým svěřencům. Letos ale chystáme novinky, které věříme, že přitáhnou úplně nové tváře i z té nejmladší generace.

Přehlídka zastřešuje všechny kategorie neprofesionálního filmu – amatérské, studentské i nezávislé filmaře. Je rozdělení na tyto sekce stále aktuální?

V nejstarší generaci převažuje označení amatérští filmaři, protože tak si říkali dříve. Ve střední generaci se mluví o nezávislém filmu a tito nadšenci využívají digitální technologie, rádi se spolkově sdružují a jejich velkou ambicí je dostat se do velkých kin. Většina z nich se věnuje filmu při jiné práci, ale nemají tendenci se označovat za amatérské filmaře. Drahou profesionální techniku už si totiž málokdo pořizuje, natáčí se na telefony, investice za zvuk a světla se pohybují se střihovým počítačem v řádu desítek tisíc, už to nejsou statisíce a miliony. Když si s něčím nevědí rady, na vše existuje tutorial, komunity se stáhly do online prostoru, kde jednotlivé skupiny sdílí své zájmy.

Dnes existuje velmi užitečný nástroj Film Free Way. Je to webová stránka pro filmaře, kde mohou přihlašovat svá díla na stovky filmových festivalů po celém světě. Jednoduše sem film za poplatek nahrají a ukážou ho díky digitální distribuci celoplošně, žádnou přehlídku k tomu nepotřebují. Samozřejmě, že na to musel systém Českých vizí reagovat a také se proměnit. Do popředí se nyní dostala úloha sdružovací, přehlídka je nyní více než dřív o síle osobního setkání. Poznání dalších autorů je nenahraditelný benefit, vytvářejí se zde přátelství, která pak přetrvávají jako profesní. Klademe proto důraz na doprovodný program, workshopy, dílny, poroty udělující zpětné vazby, to vše je nadmíru aktuální v dnešním digitálním věku.

Když je dnes možnost díky digitálním technologiím předvést svůj film na velkých zahraničních festivalech o tolik snazší, nepozbývá systém postupových přehlídek vlastně smyslu?

U celostátních přehlídek šly naše filmy do světa vždy, jsme provázaní s UNICA, což je celosvětová postupová přehlídka. (pozn. red.: Union Internationale du Cinéma je mezinárodní filmová asociace sdružující filmové amatéry a nezávislé filmaře z celého světa. Organizace funguje pod patronací UNESCO. Každoročně pořádá soutěžní přehlídku, na které jsou představovány kolekce filmů z jednotlivých členských zemí. První přehlídka proběhla v roce 1931 v Bruselu. V Československu a České republice se během své takřka devadesátileté historie odehrála třikrát: v Mariánských Lázních (1948), Hradci Králové (1994) a Blansku (2018).) Každý členský stát zde představí svou filmovou kolekci, je to velká tradice už od Alexandra Hackenschmieda (pozn. red.: jedna z nejvýznamnějších osobností české filmové a fotografické avantgardy. V roce 1965 obdržel cenu americké filmové akademie Oscar za film Žít! (To Be Alive!) v kategorii krátkometrážních filmů), ale generační obměna nutně probíhá také zde a nastavený systém se výrazně přehodnocuje.

Je ale třeba si uvědomit, že film se sice může díky nahrání na nejrůznější platformy objevit na deseti dvaceti festivalech, ale stejně to nenahrazuje postupový systém. V digitálním prostoru navíc funguje řada predátorských, parazitních festivalů, které se chlubí úžasným renomé, ale za přihlašovací poplatek prakticky nabízejí jen promítnutí filmu v místním kině a čestné uznání. Je to potom stejné jako dát film na YouTube a také ho uvidí lidé po celém světě. Ale nikdo vám nedá zpětnou vazbu, nepotkáte se s inspirací jiných lidí, mentorů…

Filmové přehlídky mají význam i v éře Netflixu a streamovacích platforem, protože pracují s publikem jinak. Není to jen pasivní forma diváctví. Také České vize jdou tomuto vývoji vstříc – dřív se odpromítaly filmy, byly rozbory a neformální družení, nyní zařazujeme více dalšího programu. V letošním roce bude opravdu členitý, pro všechny věkové kategorie autorů. Nejmladší tvůrkyně a tvůrci se mohou těšit na dílny filmové scenáristiky, filmového svícení, herní zónu věnovanou studentským projektům. Účastníci umělecké rezidence Zkrátka vize dále rozpracují své filmové náměty, aby z nich porotkyně a porotci nakonec vybrali projekty, které budou realizovány v České televizi. Vedle toho připravujeme přednášky a dílny o zvukové postprodukci, financování výroby krátkých filmů, storyboardu, dotkneme se ale také práce s analogovým filmem – účastníci můžou točit na 8mm kamery, následně film vyvolat, stříhat a promítat.  

A jaké novinky jste pro letošní rok vymysleli?

Letos zařazujeme téma světa her a videoher, počítačových her, chystáme gamezónu. Chceme ukázat hry, které začaly vytvářet děti na SŠ. Zatím půjde o nesoutěžní, nultý ročník, na němž spolupracujeme s kolegy z Animánie – partnerské přehlídky, kteří už mají potřebné knowhow. Stále více se totiž ukazuje, že hlavní motivací mladých autorů, důvodem, proč se filmu věnují, je fascinace hrami. Současné hry se v horizontu 10–15 let způsobem vyprávění příběhů filmu vyrovnají, graficky i uměleckou hodnotou. Inspirací mi je brněnské kino Art, kde otevřeli Gamer Pie – herní svět a kombinují přednášky a hry nezávislých vývojářů a studentů herního designu. Na Vizích budou počítače s hrami, workshop na tvorbu vizuálních novel, dílna virtuální produkce. Budeme kombinovat filmové a herní postupy, protože pro současnou generaci je to často neodlišitelné. Zkusíme si třeba virtuální produkci pro tvorbu filmů v digitálním rozhraní – z herního enginu unreallu se stáhne naprogramovaná kulisa a dozáběruje se, vznikne digitální avatar, fotorealistický.

70. ročník tedy oslavíme nikoli velkou pompou, na tu nemáme prostředky, ale posílením pestrosti programu.

Jaké mají České vize vize do budoucna?

Prozatím nám stačí, když se usadí nově vzniklý tým a podaří se nám jej udržet, včetně externistů. České vize jsou financovány z MK a podporuje nás velmi také město Ústí nad Orlicí, v případě Pardubického kraje bychom potřebovali tuto podporu posílit. Obecně postrádáme větší podíl regionů na financování přehlídek. S Letní filmovou školou v Uherském Hradišti se srovnávat nemůžeme, tolik lidí mít nebudeme, ale jsme celostátní přehlídkou, která má nově mediální partnerství s ČT. Tak uvidíme, v jakém pořadu se o nás objeví reportáž. Také jsme o krok blíž tomu, jak dostat námět našich účastníků k producentům z České televize a k případné realizaci jejich filmu.

Do budoucna se budeme snažit o rozvoj okruhu našich diváků. Chceme být místem, kde mohou autoři a tvůrkyně sdílet své zkušenosti, ale také bránou do světa krátkého filmu pro širší veřejnost. Myslím si, že je velký potenciál v tom, ukázat lidem, že filmové umění může být opravdu metodou k nazírání světa, který nás obklopuje – k pochopení toho, jak funguje. Dostupná digitální technologie tento proces usnadňuje – práce s digitálními nástroji je lidem vlastní. My se můžeme snažit o to, abychom tuto oblast kultivovali a posouvali dál.

Jste koordinátorem projektu Oborová mapa Filmové a audiovizuální výchovy, který vzniká pod hlavičkou NIPOS a ASFAV. O co jde?

Oborová mapa Filmové a audiovizuální výchovy je výstupem výzkumu „Metodika audiovizuální výchovy pro učitele a lektory“, který je součástí spolupráce Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) a Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu (ASFAV). Projekt je realizován v letech 2021—2023. Oborová mapa FAV je takovou databází filmové výchovy pro všechny, kteří hledají orientaci v prostředí filmové tvorby. Pátráte po základní umělecké, střední či vysoké škole pro své děti s filmovým zaměřením? Hledáte lektora pro zajištění workshopu, přednášky nebo kurzu? Nevíte, na který festival přihlásit studentský film? Oborová mapa vám pomůže. Pokud tam ještě nejste, stačí vložit záznam: https://oborovamapafav.cz/

Vystudoval jste produkci na FAMU a věnoval se profesionálnímu filmu. Co vás přivedlo k tomu amatérskému?

Určitě filmová výchova. Loni jsem na FAMU ukončil doktorské studium disertační prací na téma filmové a audiovizuální výchovy. Připravuji zde také program pedagogického minima pro budoucí učitele. Jsem členem týmu, který se zabývá revizí rámcových vzdělávacích programů základního vzdělávání. Už v příštím roce by měla vyjít Filmouka, průvodce filmem a audiovizí pro žáky, učitele a rodiče.

Už žáci základních škol by se měli do budoucna setkat ve výuce nejen s hudební a výtvarnou výchovou, ale také s dramatickou, taneční/pohybovou a filmovou/audiovizuální výchovou…

Ano, přál bych si, aby zjistili, že film může být jako umění, že ho můžeme vnímat podobně jako knihu nebo výstavu, že to není jenom populární zábava. Proto je dobré, aby měl film systematické zastoupení už na základní škole, aby ukázal mladým lidem, že se na něj mohou dívat nejen kvůli prokrastinaci nebo sledovat hollywoodské herecké hvězdy, ale že díky němu mohou poznat svět, sebe sama, že se může stát způsobem vyjádření a další formou vyžití. Jsme oklopeni audiovizí, ale je třeba její recepci kultivovat co nejdříve. Třeba se pak z lidí stanou i lepší kurátoři – vyberou si kvalitnější filmy, na které jít, tím se vychovává náročnější divák, který si možná vyzkouší i vlastní tvorbu.

https://www.ceskevize.cz/

Vizitka

MgA. Jiří Forejt, Ph.D.

Metodik Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS), dramaturg, lektor, absolvent filmové a televizní produkce na FAMU. Oborem filmové výchovy se zabývá dlouhodobě na různých pozicích: dramaturg (a zakladatel) společnosti Free Cinema, lektor mezinárodního projektu Cined, etc. Věnuje se aktivitám na poli alternativní filmové distribuce a producentství krátkých filmů. Příležitostně publikuje, např. je spoluautorem knihy Malí fotografové.

„Španělský klavírní virtuos a pedagog Daniel Ligorio Ferrandiz přednese se Zemlinského kvartetem dva klavírní kvintety," uvádí Petr Holman, violista Zemlinského kvarteta, k dramaturgii květnového koncertu. „Španělsko bude tentokrát reprezentovat romantický skladatel Enrique Granados a jeho klavírní kvintet g moll, českou hudbu bude zastupovat klavírní kvintet a moll Vítězslava Nováka. Ve druhé polovině programu opět zazní smyčcový kvartet z období romantismu – tentokrát to bude smyčcový kvartet e moll op. 44/2 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho."

Enrique Granados (1867, Lérida - 1916, Canal de La Mancha), zásadní autor španělského klavírního repertoáru, vytvořil svůj kvintet g moll v Barceloně kolem roku 1894. Je to krátká skladba (trvá asi 16 minut) o třech částech, melodicky krásná, plynulá a obdivuhodně dobře napsaná, která nepochybně předznamenává zrod velkého skladatele. Premiéra proběhla na podzim téhož roku v Madridu na festivalu Sociedad de música clásica di cámera a spisovatel Antonio Guerra y Alarcón o ní řekl: „Toto dílo prokazuje rozsáhlé a velmi originální poučení, plodnou představivost v harmonických kombinacích, velkou pevnost v zacházení s kontrapunktem, nabízí zájem rozdělený mezi různé nástroje, aniž by byl některý z nich systematicky pohlcen. Kvintet g moll dokonale odráží uměleckou fyziognomii svého autora, kterého Massenet nazývá španělským Griegem.“

Slavný skladatel Xavier Montsalvatge o katalánském klavíristovi Danielu Ligoriovi po vystoupení v Auditorio Nacional s Orquesta de Radio Televisión Española prohlásil: „Klavírní umění Daniela Ligoria neklame, protože je především autentické.“ Jeho ocenění jako klavíristy a člena různých komorních souborů mu otevřela dveře k významným koncertním turné v Evropě, Americe a Asii. Patří mezi ně Národní cena Juventudes Musicales de España, cena Infanta Cristina, cena Nadace Yamaha, ‚Kendall Taylor Beethoven Piano Prize‘, klavírní soutěž Quilter, ‚Hopkinson Gold Medal & Sydney & Peggy Shimmin Piano Prize‘ a Mezinárodní turnajová soutěž po výběru nejlepší španělské komorní skupiny a první cena soutěže Gaetano Zinnetti ve Veroně. Spolupracoval s významnými smyčcovými kvartety, jako je Brodsky Quartet, lipské Gewendhause Quartet, Pražské kvarteto a italské Pezze Quartet. V posledních letech nahrál pro vydavatelství Naxos kompletní dílo pro klavír Manuela de Fally a Turinova tria pro klavír, housle a violoncello s Triem Arriaga, jehož je členem, koncert pro klavír a orchestr Joaquína Rodriga, koncert pro dva klavíry a orchestr ‚Juventus‘ Antóna Garcíi Abrila a nahrávky děl Granadose a Gershwina pro vydavatelství Warner Music. Od roku 2005 vyučuje klavír a komorní hru na Conservatorio Superior de Música del Liceu v Barceloně.

Program koncertu:

• E. Granados: Kvintet g moll pro klavír a smyčcové kvarteto
• V. Novák: Klavírní kvintet a moll op. 12
• F. Mendelssohn-Bartholdy: Smyčcový kvartet e moll op. 44/2

Vstupenky jsou k dispozici v pokladně Městské knihovny, na webu Městské knihovny nebo na předprodejní platformě GoOut. Po koncertě jsou všichni posluchači srdečně zváni na skleničku českého a španělského vína.

https://www.mlp.cz/cz/akce/e23464-zemlinskeho-kvarteto-daniel-ligorio-ferrandiz-klavir/

ZEMLINSKÉHO KVARTETO tvoří houslisté František Souček a Petr Střížek, violista Petr Holman a violoncellista Vladimír Fortin. Již od svého založení v roce 1994 navazuje na bohatou tradici české kvartetní školy. Zvítězilo na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Bordeaux (2010), je laureátem Pražského jara a mezinárodních soutěží smyčcových kvartet v kanadském Banffu a v Londýně, kde zároveň získalo Cenu publika a zvítězilo i na dalších kvartetních soutěžích. V roce 2005 byla souboru udělena Cena Českého spolku pro komorní hudbu a v roce 2009 cena Nadace Alexandra Zemlinského ve Vídni. Repertoár tělesa zahrnuje více než 350 děl předních českých i světových skladatelů. Jeho sada čtyř CD s Dvořákovou ranou kvartetní tvorbou získala prestižní francouzské ocenění „Diapason d´Or“.

Navzdory zažitým představám o reklamním odvětví v éře komunistické diktatury představovala socialistická reklama v poválečném Československu etablovanou branži. Zaměstnávala stovky tvůrčích pracovníků, byla ovlivněna ekonomickými a technologickými okolnostmi doby, vycházela z průzkumů veřejného mínění a odrážela také průnik zahraničních vlivů, domácí tradice a představ o roli reklamy v socialistické spotřební kultuře.

Výpravná kolektivní monografie Spotřební imaginace státního socialismu. Reklama v Československu 1948–1989 (Akropolis, 2023) zasazuje situaci v jednotlivých reklamních médiích do širšího kontextu státně-socialistické ekonomiky, myšlení o roli reklamy v rámci plánovaného hospodářství a vývoje institucí, jež se reklamou zabývaly.

Autoři knihy představí během přednáškového večera Obraz versus socialistická reklama fenomén socialistické reklamy ze tří perspektiv: Kurátor Národního muzea Ondřej Táborský promluví o historickém zkoumání reklamy, metodologických přístupech, současných trendech v zahraničí a tématech pro další výzkum v českém prostředí.

Klíčová stylová a rétorická specifika televizní reklamy představí filmová historička Lucie Česálková (Katedra filmových studií FF UK). Vysvětlí také, jaké produkční podmínky je určovaly a jak je ovlivnil vývoj myšlení o ideálech socialistické reklamy.

Lingvista Ondřej Dufek (Ústavu českého jazyka AV ČR) pak na příkladech různých propagačních formátů přiblíží vztah obrazové a verbální vrstvy socialistické reklamy.

Program Obraz versus socialistická reklama se uskuteční ve středu 24. května od 18 hodin v prostorách knihkupectví ArtMap (Vojtěšská 18, Praha 1). Vstup na akci je zdarma.

Aktivity platformy Fresh Eye je možné dále sledovat na:

• webových stránkách
• Facebooku
• YouTube
• Instagramu

TMB otevřelo koncem dubna mezinárodní výstavní projekt s názvem „Není TESLA jako Tesla“, kterou věnovalo Nikolu Teslovi a zejména podnikům, které působily u nás v letech 1946–1989 pod zkratkou TESLA. Na 600m² se mohou návštěvníci seznámit s životním osudem N. Tesly i historií firmy TESLA a samozřejmě i s jejími výrobky. Od součástek po měřící zařízení, přes televize, rádia, gramofony, magnetofony, počítače a další produkty. Vstupné na tuto výstavu i na celý program muzejní noci bude 80 Kč. Vstupné do Technického muzea v Brně na muzejní noc bez prohlídky výstavy „Není TESLA jako Tesla“ bude 20 Kč. Děti do 6 let a osoby s průkazem ZTP a ZTP/P mají vstup zdarma.

V budově muzea si kromě expozic mohou návštěvníci prohlédnout výstavy: „Umění kovadlin“ se stanovištěm pro děti, výstavu komorního charakteru „Digitálky“ a interaktivní výstavu pro rodiny s dětmi s názvem „Lidé odvedle – neobvyklý výlet do světa lidí s hendikepem“. Výstava Nadace Sirius umožňuje vyzkoušet si, jakým výzvám musí čelit imobilní občané, lidé s poruchou sluchu či slabozrací a nevidomí při běžných domácích pracech nebo cestování.

V expozici Optiky opět část elektronových mikroskopů oživí pracovníci firmy Thermo Fisher Scientific a pro ty malé bude nachystané stanoviště s jednoduchými úkoly. V Technické herně si budou moci zájemci vyzkoušet některé fyzikální zákony a pouze o této noci i bezdrátový přenos elektrické energie. V expozici Výpočetní techniky si zájemci budou moci zahrát retro hry a dokonce i jednu pod operačním systémem DOS, který dominoval IBM PC počítačům v letech 1981 až 1995.

V areálu za budovou bude mít dva stánky Úžasné divadlo fyziky: pokusy s elektřinou a laserové bludiště. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, VUT v Brně (FEKT VUT v Brně) předvede bleskovou show ukázkou Teslova transformátoru a také asynchronní stroje či Jákobův žebřík. Dále budou ve venkovním prostoru jezdit rádiem řízené modely napodobenin dopravních prostředků (RC modely). Na oslavu fenoménu TESLA připravuje TMB laser show.

Program v budově muzea

18.00–23.00

• Stroje Leonarda da Vinci – výstava
• Výcvik kosmonauta
• Dálkový průzkum na Marsu – soutěž v jízdě s roboty
• Modelářský svět
• Technická herna
• Ražba medailí
• Svět pod mikroskopem
• Leonardovy dílny

18.00–21.00 – Modelářský svět 2022 – workshop

19.00 a 20.00 – Historie a současnost vystřihovánek – přednáška

Program ve venkovním areálu

18.00–23.00 – Fotografování s 4metrovým modelem kosmické lodě Crew Dragon
18.00–20.00 – RC modely v pohybu
18.00–23.30 – Výcvik kosmonauta
18.00–23.30 – ÚDiF – show „Člověk ve vakuu“
20.30–23.00 – Brněnští DJs Siva a Vyrys
21.00–21.15 – Férie o nejlepší vesmírný tanec – soutěž o ceny

18.15 a 20.00 – Dobrodružství Šroubka a Matičky – loutková pohádka pro děti

Změna programu vyhrazena!

Vstupné

Malý okruh

– vstup do všech vnitřních i venkovních prostor BEZ prohlídky výstavy Stroje Leonarda da Vinci

• vstupné 20 Kč
• děti do 130 cm a držitelé průkazů ZTP a ZTP/P mají vstup zdarma

Velký okruh

– vstup do všech vnitřních i venkovních prostor VČETNĚ prohlídky výstavy Stroje Leonarda da Vinci

• základní vstupné 90 Kč (zvýhodněná cena oproti běžnému vstupnému)
• zlevněné vstupné 60 Kč – děti od 6 do 15 let, učni a studenti, senioři 60+, držitelé průkazů ZTP, senioři 60+, držitelé průkazu ZTP, držitelé karet ISIC, ITIC, IYTC, Eurobeds
• zdarma – děti do dovršení 6 let věku, držitelé průkazů ZTP/P + osoba doprovázející, držitelé průkazu válečného veterána vydaného Ministerstvem obrany ČR, pěstouni po předložení pěstounského pasu + 1 další doprovázející osoba (děti platí vstupné podle daných tarifů), držitelé průkazů ICOM, AMG, Kruh přátel TMB,  ICOMOS, Zväz múzeí na Slovensku
•  

Akci finančně podpořil Jihomoravský kraj.

„Květnový program se nám povedl. Oslovili jsme opět kreativce a umělce z Hradce Králové a připravili s nimi odpolední program, který oživí Malé náměstí nejen stánky, ale především zábavou. Prezentovat se budou také lokální projekty – třeba Komunitní zahrada Střelák nebo cykloservis a kavárna Bajkazyl,“ zve na akci, která začíná 21. května ve 14 hodin, jedna z organizátorek.

Hudební doprovod tentokrát obstará místní písničkářka. Nessie – neboli Anežka Malá rozezní svoje ukulele a zazpívá své malé příběhy, které vyprávějí jejími vlastními slovy věci, které ne vždy dávají smysl, ale rozhodně vždy rozehřejí posluchače.

Texty ze své, zatím jediné, sbírky V zahradách přečte sama autorka – básnířka Michaela Horynová.

Součástí akce bude také bleší trh, mobilní cykloservis Bajkazyl nebo swap neboli výměna květin, sadby a semínek s Komunitní zahradou Střelák.

Stálicemi na SOUSEDÁNÍ jsou pojízdná knihovna Divá bába s českými klasiky, blešák a výtvarná dílna, ale také malování na chodníku a prostor k setkání se sousedy i nesousedy, které zajímá Hradec a chtějí se účastnit života v něm. Aktuální novinkou na SOUSEDÁNÍ bude tančírna, která přislíbila lekci tance. Začne v 17 hodin a uzavře odpolední program akce.

SOUSEDÁNÍ začíná na Malém náměstí 21. května ve 14 hodin a končí v 18 hodin. Akce je po příchozí zdarma, materiál na výtvarné aktivity bude připraven na místě.

ZÁZNAM Z VYHLÁŠENÍ NAJDETE ZDE.

Oceněná kniha vzešla z 23 přihlášených titulů, z nichž byla nominována tři díla do užšího výběru. Kromě vítězné sbírky Filipa Klegy Andrstán porota nominovala na Cenu Jiřího Ortena 2023 také básnickou sbírku Anny Sedlmajerové Bizarrum multiflorum (edice Mlat, nakladatelství Větrné mlýny) a krátké prózy spisovatele a divadelního režiséra Ondřeje Škrabala Cesta k billboardu (Listen).

Další čtyři knihy z 23 přihlášených titulů zaujaly svými kvalitami porotu natolik, že ačkoli nebyly zahrnuty do trojice nominovaných titulů, jsou zařazeny na tzv. long list knih, které stojí za přečtení. Jedná se o básnickou sbírku Atrina Matuštíka Naše řeč (nakladatelství Adolescent), básnický debut Eleny Pecenové Jako bych očima fotografovala stále ty stejné snímky (Akademie výtvarných umění), sbírku Kostlivec světa / Cyklolineár (nakladatelství Adolescent) od Ladislava Zářeckého a prozaický debut scenáristky Sáry Zeithammerové Stehy (Listen).

Vítěze vybrala odborná porota, v níž zasedli spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus, literární kritik a filozof Petr Fischer, redaktor a básník Jonáš Hájek, básník a literární teoretik Libor Staněk a literární historička a teoretička Alena Šidáková Fialová. Předsedou poroty se stal Petr Fischer.

Filip Klega se narodil v roce 1992 v Ostravě. Je členem undergroundového uskupení Vítrholc, kde recituje a hraje na baskytaru. Spolupořádá autorská čtení Omlatina. Knižně publikoval v básnické antologii Pandezie (2021) a v mezinárodní básnické antologii Lines from Visegrad (2022).  Ve své debutové sbírce Andrstán, kterou vydalo nakladatelství Větrné mlýny v edici Mlat v roce 2022, se představuje Filip Klega jako přední představitel „nového undergroundu“:

„Sen o pokračování undergroundové estetiky dlouho připomínal nostalgickou hru. Brněnské uskupení Vítrholc však vytrvalo a dočkalo se nástupu nové generace, která underground nejen vzývá, ale je nucena ho také nově žít. Filip Klega je předním představitelem tohoto „nového undergroundu“ – nejen, že ví, co znamená trapná poezie, ale jejími prostředky dovede umně vytvářet gesta a mikropříběhy typické pro věk prekarizace. Klegova sonda do nižších pater společnosti nepostrádá posvěcující humor, komunitní vtípky pak podtrhují celkové vyznění i pro čtenáře, kteří nejsou insidery mezi outsidery: „Kdybych nebyl my / tak bych nás vyfotil“,“ shrnuje odborná porota.

„Mé texty lavírujou mezi cestopisy, trapnou poezií, hláškami a příběhy postaviček – za tímto vším ale stojí neodkladná existence, sociální kritika a jedno velké „nic“ v každém z nás. Když o něm víme, může se stát cokoliv," dodává Filip Klega.

Cena Jiřího Ortena 2023 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum (ČLC), které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.

Všichni nominovaní od ČLC obdrží překlad ukázky z jejich díla do AJ, FJ a NJ pro účely zahraniční propagace. Cena Jiřího Ortena je podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč. Od roku 2020 jsou 10 000 Kč odměněni i oba další nominovaní.

Klegova poezie stojí na obou stranách zdi, jak té pomyslné, tak té berlínské. Svět, Evropa, Brno. A nelze vše poznat lépe než zespodu: jak to chodí pro ty, kteří jsou tady doma, a pro ty, kteří jsou doma všude. Za nadhledem cestopisů, trapné poezie, hlášek a příběhů postaviček vězí ale směr jediný – postoj a touha neotáčet se před čímkoliv, co je před námi, i když je to většinou pouze život, a to, jak říkával Seifert, mrazivě holý. A někdy před Klegou nestojí ani sám život, ale jen otázka po důvodu – a odpověď nic. Tehdy zbývá psát o tom, co chceme, ale co zřejmě ani nedostaneme. Budeme o tom mluvit – a pak se to stane. Pak bude už celý svět v undergroundu.

Filipa Klegy si vážím. Jde do psaní tělem. Nebojí se být blbý. A při tom riskantním podnikání si dovede před světem i před sebou ubránit to neméně důležité – odstup. Jeho texty jsou chytlavé, reprezentují typ spotřební poezie, vhodné pro veřejná vystoupení. Nejsou ale „jen“ vtipné, používají vtipnost pro svůj účel.

Proč Filip Klega chce, aby byl celý svět v undergroundu? Je underground ještě nebo zase potřeba? Nikdo přece nemusí mýt okna, protože mu někdo zakázal vykonávat povolání. Každý může do Francie přesvědčit se, že pivo stojí dvě stovky. Za své řeči můžeš být i na Ortena nominován. Potíž s kapitalismem je jiná: pokud chceš být básníkem, opravdu básníkem a ničím jiným, nezbude ti nic jiného než mýt okna. A ještě si za to můžeš sám. Obvinění z příživnictví se ve vzduchu vznáší pořád – proto jsou tolik výmluvné Klegovy básně o zahálce.

Před čtyřiceti lety vzdal Magor poctu Egonu Bondymu slovy: „Bez tebe byl bych bez poetiky / seděl jak vůl / a lepil jen pytlíky“. Klega se k Bondymu hlásí obdobně silným způsobem: v městečku Bigbítov, zjevné narážce na někdejší bítovská setkání básníků, se ulice jmenují „samozřejmě po básnících / a náměstí podle Bondyho“. Za to, že prokazuje životnost této tradice, si Filip Klega Cenu Jiřího Ortena nepochybně zaslouží. Pokud by se udělovala v Andrstánu, koupil by si za ni barák v Obřanech.

Cena Jiřího Ortena se uděluje autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, kterému v době vydání díla není více než 30 let. Toto prestižní ocenění se uděluje od roku 1987, od roku 2009 jej organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Mezi laureáty Ceny Jiřího Ortena patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová, Petra Soukupová, Marek Šindelka, Sára Vybíralová, Anna Cima, Hana Lehečková, Šimon Leitgeb či Vojtěch Vacek.

www.cenajirihoortena.cz