čtvrtek
29. února 2024
svátek slaví Horymír
České vize do programu zařazují školní projekce pro základní a střední školy z Ústí nad Orlicí.
© Foto: Barbora Doleželová



70. filmařské České vize v procesu proměny

ÚSTÍ NAD ORLICÍ: Už posedmdesáté se v termínu 15.–18. června sjedou do Ústí nad Orlicí filmoví nadšenci, neprofesionální autoři krátkých filmů, aby na jedné z nejstarších celostátních přehlídek amatérského umění konfrontovali svá díla s diváky i odbornými porotami. Kromě projekcí je totiž tradičně podstatnou částí filmové přehlídky odborný program sestávající z rozborových seminářů, dílen, workshopů a masterclass. S bohatou tradicí v měnícím se světě pracuje už čtvrtým rokem generačně obměněný tým, který hledá cesty, jak přehlídku, zaštítěnou Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu (NIPOS) a Klubcentrem Ústí nad Orlicí, otevřít i mladším autorům. O tom, jak bude jubilejní ročník Českých vizí letos vypadat a co nabídne nového, jsme si povídali s jeho programovým ředitelem, MgA. Jiřím Forejtem, Ph.D.

od 15.06.2023 do 18.06.2023
Autor článku: 
Irena Koušková

České vize – 70. ročník celostátní přehlídky filmové tvorby. Tématem letošního ročníku jsou příznačně MOSTY – napříč generacemi i tvůrčími a technickými možnostmi. Jak vnímáte tradici, na kterou navazujete? 

České vize se mohou opravdu pochlubit bohatou tradicí celostátní přehlídky. Bohužel se její identita mnohokrát měnila, a to včetně názvů. Existovala pod označením Český videosalon, Zlaté slunce, Český lvíček… Ostatní celostátní přehlídkové systémy amatérského umění jsou dlouhodobě jednotné − každý ve veřejném prostoru zaslechl např. Jiráskův Hronov, aniž by se o amatérské divadlo nějak více zajímal. My se museli nejprve popasovat s tímto hendikepem roztříštěného názvu, vždyť za patnáct let se akce přejmenovávala třikrát. Dá se říci, že od Českého videosalonu, jehož pojmenování nám znělo spíše „devadesátkově“, jsme začali podnikat postupné kroky k tomu, abychom se otevřeli mezigeneračnímu dialogu a mladším autorům pod názvem České vize.

Co se zrodu naší přehlídky týče, tak někde na začátku toho pomyslného mostu stál v roce 1953 mentor oboru, teoretik a historik amatérského filmového hnutí, metodik amatérského filmu a autor řady kompilačních knih Emil Pražan. Zásadním předpokladem pak byl fakt, že se vyvinuly nové úzké filmové formáty 16 mm a 8 mm, tak se demokratizoval přístup k filmové surovině a i s vývojem lehčích kamer mohl točit prakticky každý, i když samozřejmě s dnešní dostupností techniky se to srovnat nedá. Natáčet ale najednou mohly nejen velké firmy a profesionální studia, ale i jednotlivci. Nejdříve to byly rodinné filmy, pak se ale začali jednotliví amatérští filmaři sdružovat do volnočasových spolků, třeba při výrobních závodech, do amatérských klubů, krásně to zpracovává třeba film Amatér od Krzysztofa Kieślowského. Neměli, kde filmy promítat, kina sloužila pro celovečerní formát, pásem krátkých filmů vznikalo málo, tak se organizace přehlídek stala jedinou cestou, jak je ukázat divákům.

Vyloženě zlaté časy prožíval amatérský film v době, kdy se postupové přehlídky konaly i na okresní úrovni; v současnosti by to ale nebylo efektivní. V ČR existuje několik dalších amatérských filmových přehlídek, některé z nich jsou naše partnerské, koná se tu např. výběr pro kategorie dětského a mladého filmu. Spolupracujeme s fungujícími akcemi, jako jsou Animánie, Juniorfilm, Zlaté slunce… v kategorii dětí a mladých lidí. Dospělí se můžou hlásit na celkově pět přehlídek. Dnes už je možné nechat film zapsat na kteroukoli přehlídku, nejen v rámci daného kraje. A samozřejmě s možností digitální distribuce se otevřely úplně nové dveře do světa, ale k tomu se ještě dostaneme.

 

V čele Českých vizí stojíte už čtyři roky. Co se zatím podařilo kromě názvu změnit?

Přebíral jsem agendu těsně před covidem po Miroslavu Tušákovi, který ji měl dříve na starosti. Za celým systémem stojí letitá práce, kterou je třeba posunout dál a umožnit užší prolínání generací, např. tím, že jsme dříve místem a termínem oddělené dospělácké a dětské kategorie přivedli k sobě. Přehlídku jsme rozdělili do tří festivalových sekcí tak, aby podchytily všechny věkové kategorie:

Malé vize / přehlídka filmové tvorby dětí, mládeže a tvůrčích skupin do 19 let

Přehlídka filmů vzniklých v prostředí škol či volnočasových kroužků nebo vytvořených jednotlivci do 19 let. Vyústění celoroční festivalové sezóny partnerských přehlídek tvorby dětí a mládeže: Animánie, Pražský filmový kufr, Juniorfilm a Zlaté slunce. V průběhu celostátní přehlídky uděluje tříčlenná porota kurátorská ocenění v kategoriích pedagogických i autorských. V průběhu akce je udělena také Cena Borise Jachnina za přínos oboru filmové výchovy. Přehlídka klade důraz na odborné semináře pro pedagogy a workshopy pro autory.

Zkrátka vize / umělecká rezidence

Zkrátka vize dává začínajícím autorům příležitost prezentovat své nápady a náměty a dostat se tak do širšího povědomí jak svých kolegů, tak filmových profesionálů. Všichni přihlášení autoři dostanou zpětnou vazbu ke svým námětům a vybraní tvůrci pak budou mít možnost prezentovat svůj projekt před odbornou porotou. Festival se snaží podporovat realizaci námětů začínajících tvůrců a hledá platformy a způsoby, jak následně hotové projekty dostat k publiku.

České vize / přehlídka filmové tvorby od 18 let

Přehlídka České vize je vyústěním celostátního postupového systému přehlídek v Praze, Červeném Kostelci, Zruči nad Sázavou, Kroměříži a Svitavách. Tříčlenná porota uděluje ocenění v kategoriích hraného filmu, dokumentárního filmu a reportáže, animovaného filmu, experimentálního filmu, videoklipu a filmů studentů filmových škol. Doprovodný program je posílen o masterclass besedy s osobnostmi amatérského i profesionálního filmu, ale také o prezentaci kolekcí zahraničních partnerů z UNICA.

 

Jak vlastně dnes vypadá komunita amatérských filmařů kolem Českých vizí?

Pokud jde o amatérský filmový svět a komunitu kolem něj, kterou znám z Ústí nad Orlicí, tak je třeba brát v potaz, že teprve loni jsme měli první plnohodnotný ročník. Hodně je ovlivněno transformací, covidem, předchozí ročníky proběhly online nebo za odlehčených karanténních opatření. Loni na místo dorazilo cca 150 autorů, 100 diváků a pracujeme také s místními školami, za tři dny se tu sešlo asi 500 lidí. Ano, není to masová akce, přijedou hlavně lidé, kteří chodí do kina kvůli autorskému zájmu, učitelé hledající inspiraci, co předávat svým svěřencům. Letos ale chystáme novinky, které věříme, že přitáhnou úplně nové tváře i z té nejmladší generace.

 

Přehlídka zastřešuje všechny kategorie neprofesionálního filmu – amatérské, studentské i nezávislé filmaře. Je rozdělení na tyto sekce stále aktuální?

V nejstarší generaci převažuje označení amatérští filmaři, protože tak si říkali dříve. Ve střední generaci se mluví o nezávislém filmu a tito nadšenci využívají digitální technologie, rádi se spolkově sdružují a jejich velkou ambicí je dostat se do velkých kin. Většina z nich se věnuje filmu při jiné práci, ale nemají tendenci se označovat za amatérské filmaře. Drahou profesionální techniku už si totiž málokdo pořizuje, natáčí se na telefony, investice za zvuk a světla se pohybují se střihovým počítačem v řádu desítek tisíc, už to nejsou statisíce a miliony. Když si s něčím nevědí rady, na vše existuje tutorial, komunity se stáhly do online prostoru, kde jednotlivé skupiny sdílí své zájmy.

Dnes existuje velmi užitečný nástroj Film Free Way. Je to webová stránka pro filmaře, kde mohou přihlašovat svá díla na stovky filmových festivalů po celém světě. Jednoduše sem film za poplatek nahrají a ukážou ho díky digitální distribuci celoplošně, žádnou přehlídku k tomu nepotřebují. Samozřejmě, že na to musel systém Českých vizí reagovat a také se proměnit. Do popředí se nyní dostala úloha sdružovací, přehlídka je nyní více než dřív o síle osobního setkání. Poznání dalších autorů je nenahraditelný benefit, vytvářejí se zde přátelství, která pak přetrvávají jako profesní. Klademe proto důraz na doprovodný program, workshopy, dílny, poroty udělující zpětné vazby, to vše je nadmíru aktuální v dnešním digitálním věku.

 

Když je dnes možnost díky digitálním technologiím předvést svůj film na velkých zahraničních festivalech o tolik snazší, nepozbývá systém postupových přehlídek vlastně smyslu?

U celostátních přehlídek šly naše filmy do světa vždy, jsme provázaní s UNICA, což je celosvětová postupová přehlídka. (pozn. red.: Union Internationale du Cinéma je mezinárodní filmová asociace sdružující filmové amatéry a nezávislé filmaře z celého světa. Organizace funguje pod patronací UNESCO. Každoročně pořádá soutěžní přehlídku, na které jsou představovány kolekce filmů z jednotlivých členských zemí. První přehlídka proběhla v roce 1931 v Bruselu. V Československu a České republice se během své takřka devadesátileté historie odehrála třikrát: v Mariánských Lázních (1948), Hradci Králové (1994) a Blansku (2018).) Každý členský stát zde představí svou filmovou kolekci, je to velká tradice už od Alexandra Hackenschmieda (pozn. red.: jedna z nejvýznamnějších osobností české filmové a fotografické avantgardy. V roce 1965 obdržel cenu americké filmové akademie Oscar za film Žít! (To Be Alive!) v kategorii krátkometrážních filmů), ale generační obměna nutně probíhá také zde a nastavený systém se výrazně přehodnocuje.

Je ale třeba si uvědomit, že film se sice může díky nahrání na nejrůznější platformy objevit na deseti dvaceti festivalech, ale stejně to nenahrazuje postupový systém. V digitálním prostoru navíc funguje řada predátorských, parazitních festivalů, které se chlubí úžasným renomé, ale za přihlašovací poplatek prakticky nabízejí jen promítnutí filmu v místním kině a čestné uznání. Je to potom stejné jako dát film na YouTube a také ho uvidí lidé po celém světě. Ale nikdo vám nedá zpětnou vazbu, nepotkáte se s inspirací jiných lidí, mentorů…

Filmové přehlídky mají význam i v éře Netflixu a streamovacích platforem, protože pracují s publikem jinak. Není to jen pasivní forma diváctví. Také České vize jdou tomuto vývoji vstříc – dřív se odpromítaly filmy, byly rozbory a neformální družení, nyní zařazujeme více dalšího programu. V letošním roce bude opravdu členitý, pro všechny věkové kategorie autorů. Nejmladší tvůrkyně a tvůrci se mohou těšit na dílny filmové scenáristiky, filmového svícení, herní zónu věnovanou studentským projektům. Účastníci umělecké rezidence Zkrátka vize dále rozpracují své filmové náměty, aby z nich porotkyně a porotci nakonec vybrali projekty, které budou realizovány v České televizi. Vedle toho připravujeme přednášky a dílny o zvukové postprodukci, financování výroby krátkých filmů, storyboardu, dotkneme se ale také práce s analogovým filmem – účastníci můžou točit na 8mm kamery, následně film vyvolat, stříhat a promítat.  

 

A jaké novinky jste pro letošní rok vymysleli?

Letos zařazujeme téma světa her a videoher, počítačových her, chystáme gamezónu. Chceme ukázat hry, které začaly vytvářet děti na SŠ. Zatím půjde o nesoutěžní, nultý ročník, na němž spolupracujeme s kolegy z Animánie – partnerské přehlídky, kteří už mají potřebné knowhow. Stále více se totiž ukazuje, že hlavní motivací mladých autorů, důvodem, proč se filmu věnují, je fascinace hrami. Současné hry se v horizontu 10–15 let způsobem vyprávění příběhů filmu vyrovnají, graficky i uměleckou hodnotou. Inspirací mi je brněnské kino Art, kde otevřeli Gamer Pie – herní svět a kombinují přednášky a hry nezávislých vývojářů a studentů herního designu. Na Vizích budou počítače s hrami, workshop na tvorbu vizuálních novel, dílna virtuální produkce. Budeme kombinovat filmové a herní postupy, protože pro současnou generaci je to často neodlišitelné. Zkusíme si třeba virtuální produkci pro tvorbu filmů v digitálním rozhraní – z herního enginu unreallu se stáhne naprogramovaná kulisa a dozáběruje se, vznikne digitální avatar, fotorealistický.

70. ročník tedy oslavíme nikoli velkou pompou, na tu nemáme prostředky, ale posílením pestrosti programu.

 

Jaké mají České vize vize do budoucna?

Prozatím nám stačí, když se usadí nově vzniklý tým a podaří se nám jej udržet, včetně externistů. České vize jsou financovány z MK a podporuje nás velmi také město Ústí nad Orlicí, v případě Pardubického kraje bychom potřebovali tuto podporu posílit. Obecně postrádáme větší podíl regionů na financování přehlídek. S Letní filmovou školou v Uherském Hradišti se srovnávat nemůžeme, tolik lidí mít nebudeme, ale jsme celostátní přehlídkou, která má nově mediální partnerství s ČT. Tak uvidíme, v jakém pořadu se o nás objeví reportáž. Také jsme o krok blíž tomu, jak dostat námět našich účastníků k producentům z České televize a k případné realizaci jejich filmu.

Do budoucna se budeme snažit o rozvoj okruhu našich diváků. Chceme být místem, kde mohou autoři a tvůrkyně sdílet své zkušenosti, ale také bránou do světa krátkého filmu pro širší veřejnost. Myslím si, že je velký potenciál v tom, ukázat lidem, že filmové umění může být opravdu metodou k nazírání světa, který nás obklopuje – k pochopení toho, jak funguje. Dostupná digitální technologie tento proces usnadňuje – práce s digitálními nástroji je lidem vlastní. My se můžeme snažit o to, abychom tuto oblast kultivovali a posouvali dál.

 

Jste koordinátorem projektu Oborová mapa Filmové a audiovizuální výchovy, který vzniká pod hlavičkou NIPOS a ASFAV. O co jde?

Oborová mapa Filmové a audiovizuální výchovy je výstupem výzkumu „Metodika audiovizuální výchovy pro učitele a lektory“, který je součástí spolupráce Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) a Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu (ASFAV). Projekt je realizován v letech 2021—2023. Oborová mapa FAV je takovou databází filmové výchovy pro všechny, kteří hledají orientaci v prostředí filmové tvorby. Pátráte po základní umělecké, střední či vysoké škole pro své děti s filmovým zaměřením? Hledáte lektora pro zajištění workshopu, přednášky nebo kurzu? Nevíte, na který festival přihlásit studentský film? Oborová mapa vám pomůže. Pokud tam ještě nejste, stačí vložit záznam: https://oborovamapafav.cz/

 

Vystudoval jste produkci na FAMU a věnoval se profesionálnímu filmu. Co vás přivedlo k tomu amatérskému?

Určitě filmová výchova. Loni jsem na FAMU ukončil doktorské studium disertační prací na téma filmové a audiovizuální výchovy. Připravuji zde také program pedagogického minima pro budoucí učitele. Jsem členem týmu, který se zabývá revizí rámcových vzdělávacích programů základního vzdělávání. Už v příštím roce by měla vyjít Filmouka, průvodce filmem a audiovizí pro žáky, učitele a rodiče.

 

Už žáci základních škol by se měli do budoucna setkat ve výuce nejen s hudební a výtvarnou výchovou, ale také s dramatickou, taneční/pohybovou a filmovou/audiovizuální výchovou…

Ano, přál bych si, aby zjistili, že film může být jako umění, že ho můžeme vnímat podobně jako knihu nebo výstavu, že to není jenom populární zábava. Proto je dobré, aby měl film systematické zastoupení už na základní škole, aby ukázal mladým lidem, že se na něj mohou dívat nejen kvůli prokrastinaci nebo sledovat hollywoodské herecké hvězdy, ale že díky němu mohou poznat svět, sebe sama, že se může stát způsobem vyjádření a další formou vyžití. Jsme oklopeni audiovizí, ale je třeba její recepci kultivovat co nejdříve. Třeba se pak z lidí stanou i lepší kurátoři – vyberou si kvalitnější filmy, na které jít, tím se vychovává náročnější divák, který si možná vyzkouší i vlastní tvorbu.

 

https://www.ceskevize.cz/

 

Vizitka

MgA. Jiří Forejt, Ph.D.

Metodik Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS), dramaturg, lektor, absolvent filmové a televizní produkce na FAMU. Oborem filmové výchovy se zabývá dlouhodobě na různých pozicích: dramaturg (a zakladatel) společnosti Free Cinema, lektor mezinárodního projektu Cined, etc. Věnuje se aktivitám na poli alternativní filmové distribuce a producentství krátkých filmů. Příležitostně publikuje, např. je spoluautorem knihy Malí fotografové.

 

Mohlo by vás také zajímat...

LITEŇ: Na zámku v Litni se chystá připomínka kulatého výročí Jarmily Novotné, součástí slavnostního programu bude i otevření novorenesanční hrobky rodu Daubků.

Středočeský kraj
Cestovní ruch, Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Divadlo a tanec, Hudba, Výtvarné umění, Památky, Soutěže a festivaly, Vzdělávání
Co se děje
28.02.2024

PRAHA: Poslední únorovou neděli mohli diváci v Divadle v Celetné vidět první fázi jednoho zajímavého experimentu. Spolek Kašpar uvedl veřejnou zkoušku nově připravované inscenace hry Williama Shakespeara KRÁL LEAR v režii Jakuba Špalka, která vzniká rozfázovaně do několika etap.

Hl. m. Praha
Cestovní ruch, Instituce a kulturní zařízení, Divadlo a tanec, Památky
Co se děje
28.02.2024

ŠVÉDSKO-ČR: Česká historička Blanka Karlsson, žijící od roku 1984 se švédským manželem v Norrköpingu, patří k těm obětavým duším, které „na oltář vlasti“ dokážou přinést ohromnou spoustu času. K těm, kteří nelitují vlastních prostředků a s celoživotním zápalem se věnují svému vyvolenému tématu. Tím je pro ni zcela logicky mapování švédských pobytů dvou mimořádných postav české kultury a historie: Jana Amose Komenského a Bedřicha Smetany. Smetanovo 200. výročí narození 2. 3. 1824 dalo také vznik našemu dnešnímu rozhovoru na dálku.

S Blankou se známe díky natáčení dokumentu České kořeny ve Švédsku (2009) a dalším četným kontaktům, které se od něj odvíjely. Mohla jsem tak zblízka poznat její ryzí vlastenectví, které u mnohých často probudí až pobyt v zahraničí; ne tak u ní. Má jej zkrátka v krvi.

Výsledky svého třicetiletého bádání o Smetanovi ve Švédsku shrnula do své publikace vydané ve vlastním vydavatelství Blanka Pragensis.  

Celá ČR, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Hudba, Vzdělávání
Články a komentáře
28.02.2024

ČR: Výpravy po schwarzenberských místech je název už pátého dílu Výprav, osobitého cestopisu literárního publicisty a spisovatele Jiřího Peňáse. Autor svou pouť zahájil v létě 2023 ve společnosti Karla Schwarzenberga. Další destinace pak objel sám, protože do putování s knížetem zasáhl osud. Výsledkem je poutavé čtení. Z něj vystupuje originální portrét Schwarzenberga, s nímž Peňás napsal patrně poslední knižní rozhovor. Kromě toho Výpravy nabízejí zábavné, čtivě podané putování po krajině, historii a architektuře. Zápisky ze schwarzenberských míst v Česku a v Rakousku i tentokrát prostupují autorovy vtipné postřehy a osobní vzpomínky. Knihu vydává Echo Media. Zde je od 19. února k mání v e-shopu, v knihkupectvích se objeví od 28. února.

Celá ČR, Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Ostatní, Vzdělávání
Nepřehlédněte
26.02.2024