středa
26. června 2024
svátek slaví Adriana

Knihy, literatura, média

Knihy, literatura, média

Příběhy československých legionářů v ilustracích a obrazech 1918-1938

ROŽĎALOVICE: Výstava předloh Zdeňka Buriana pro ilustrace k legionářské literatuře, obrazů a grafik dalších autorů pořádaná ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví a soukromým sběratelem panem Milošem Trnkou. 

od 29.06.2018 do 30.10.2018
16:00
Autor článku: 
Eugenie Hančarová

Slavnostní zahájení proběhne 29. 6. 2018 od 16 hodin.

Při vernisáži také promítneme dlouho neviděný film z Rožďalovic a Rajmanovy knihařské dílny, natočený před více než 60 lety.

Marťan – recenze knížky Tam nahoře ovce nejsou

ČR: Nejpozději od ikonického díla Marťanská kronika od klasika žánru sci-fi Raye Bradburyho víme, že planeta Mars je obyvatelná. Ať v naší fantazii anebo za již dostupných technických prostředků. Bradburymu se povedlo cosi výjimečného: propojit technologickou vizi s psychologickou. Autor novely Tam nahoře ovce nejsou, k mému překvapení, směřuje ke stejné metě.

Autor článku: 
Richard Erml

Nikdy nezapomenu na scénu z „Kroniky“, v níž pozemšťan potkává domorodého Marťana, který před jeho očima snaživě mění podobu podle jeho utkvělých představ, koho že to má před sebou. Pro mě to je obraz mířící do budoucna daleko za orwellovské vize Velkého bratra. Fantazie Edy Vlasáka je skromnější, o to však naléhavější. A vlastně i aktuálnější.

Vlasák neřeší nic menšího než schopnost dnešního lidstva si představit fantaskní možnost osídlení jiné planety. A pro zatěžkávací zkoušku této možnosti nabídl čtenářům svůj osobní příběh. Pochopitelně si nemůžeme myslet, že ústřední postava Lukáše je totožná s autorem, avšak jako každý poctivý autor v ní jistě rozpustil mnohé ze svých vzpomínek, emocí a myšlenek.

Aby bylo jasno: Lukáš s handicapem svého dlouhého života odlétá na Mars, kde je již očekáván jako další expediční člen stávající „marťanské“ komunity osadníků. Paralelní linií příběhu jsou  velmi aktuální problémy a starosti už etablovaných „Marťanů“. Čtenářskou radost jistě vyvolá jejich autorský popis i lehce ironický úsměv nad tím, že i na Marsu zůstává psychologie osadníků skrz naskrz pozemská.

Vyzrazovat vlastní děj, v němž jsou promyšleně namíchány napínavé peripetie kritických momentů z života osadníků a vzpomínkové pasáže ze života Lukáše, není nutné. Podstatná je nosná idea celého příběhu, vycházející z pocitu, že člověk nemusí být zajatcem svého dosavadního života. Vždycky tu je šance i možnost, jakkoli fantaskní, jej změnit a tím i svým způsobem zachránit.

 

Eda Vlasák: Tam nahoře ovce nejsou (2018)

sci-fi / memoir

120 stran, velikost 12,4 x 19 cm

nakladatel: CrowdPress

Knihu můžete zakoupit a podpořit tím její vznik v předporodeji do 27.6. na www.ponozkynamars.cz

 

Výuku na Multimediálních technikách zakončí OPEN DAY

OPAVA: Jsme otevřeni všem! To je základní filozofie dvoudenní akce s názvem OPEN DAY, kterou pro veřejnost i zaměstnance univerzity pořádají ve dnech 19. - 20. června pedagogové a studenti oboru Multimediální techniky Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.

od 19.06.2018 do 20.06.2018
Autor článku: 
Zuzana Urbánková

Návštěvníky čeká projekce studentských děl, pedagogů i hostů akce, vystoupení cimbálové muziky a další doprovodný program s možností přespání v rámci areálu kampusu.

Od úterý 19. června do středy 20. června se mohou studenti, zaměstnanci univerzity i zájemci z řad veřejnosti v univerzitním kampusu v Hauerově ulici 4 zúčastnit netradičního a zajímavého programu. OPEN DAY tak stejně jako v předchozích pěti letech ukončí semestr na výše zmíněném studijním oboru.

„Touto akcí cílíme zhruba na tři skupiny. Na veřejnost, kterou zajímá netypický akademický život na našem oboru Multimediální techniky, dále na uchazeče a nakonec je společným setkáním studentů a pedagogů prezentujících studentské výsledky odvedené za uplynulý semestr. Studenti díky tomu získají důležitou zpětnou vazbu, což je primární účel celé iniciativy,“ uvedl pedagog a vedoucí oboru Mgr. Martin Petrásek.

Letošní akce je ale v jedné věci speciální - úterní program bude večer obohacen o cimbálovou muziku Konopjan, která bude v ateliéru hrát dlouho do večera. „Srdečně zveme všechny zájemce. Přijďte, nudit se určitě nebudete,“ doplnil na závěr Martin Petrásek.

 

Program

Místo: Kampus Slezské univerzity v Opavě na Hauerově 4

19. 6.

17:00 Start v kinosále v Hauerově ulici 4, projekce studentských prací

19:30 BBQ party na dvoře

22:00 Afterparty, Cimbálová muzika Konopjan (Ateliér), projekce, grilování, občerstvení

Přespání je možné (deku a karimatku s sebou)

20. 6.

10:30 Budíček, snídaně

11:00 Projekce děl pedagogů a hostů Multimediální techniky (např. režisérů Petra Jančárka, Jana Mudry, Antona Szomolányiho)

Po zbytek dne chill-out na dvoře

 

Mgr. Zuzana Urbánková

Centrum multimediální tvorby

Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě Slezská univerzita v Opavě

e-mail: Zuzana.Urbankova@fpf.slu.cz

Iren Stehli: Druhý život

BRNO: Výstava fotografií česko-švýcarské fotografky Iren Stehli prezentuje pohled na téma migrace skrze osudy Čechů a Slováků, kteří po roce 1968 opustili Československo a za svůj nový domov si zvolili Švýcarsko. Portrétní fotografie pětadvaceti osobností doprovodí příběhy o jejich druhém životě v nové zemi. Výstavu připravilo velvyslanectví Švýcarské konfederace v České republice u příležitosti 50. výročí pražského jara 1968 a 100. výročí založení Československa.

od 20.06.2018 do 29.07.2018
Autor článku: 
Petra Fujdlová

Okupace Československa armádami „spřátelených“ vojsk roku 1968 rozpoutala mimo jiné i masivní vlnu emigrace. Tisíce Čechů a Slováků sebraly odvahu a udělaly velký krok do neznáma, aby mohly žít důstojně a svobodně. Více než 40 000 lidí se uchýlilo do Švýcarska, 14 000 se zde usadilo natrvalo. Jak dnes, po padesáti letech, vnímají svoji identitu lidé, kteří si zvolili Švýcarsko za svůj druhý domov? Jakými cestami se odvíjely jejich osudy? Jaký vztah mají dnes ke své původní vlasti? To jsou otázky, které si klade česko-švýcarská fotografka Iren Stehli. Její portrétní fotografie pětadvaceti osobností doprovázejí texty, které umožní nahlédnout hlouběji do jejich příběhů. Doprovodí je také dokumentární snímek švýcarské režisérky a studentky FAMU Fiony Ziegler.

Mezi portrétovanými osobnostmi jsou například: spisovatelka Irena Brežná, která získala švýcarskou literární cenu za knihu, v níž se staví kriticky k postavení žen ve švýcarské společnosti a k jejímu postoji k uprchlíkům, prof. Ivan Lefkovits, zakladatel Imunologického ústavu v Basileji, jenž se zároveň zasazuje o uchování vzpomínek lidí, kteří stejně jako on přežili holokaust. Zakladatel skupiny Blue Effect Jiří George Kozel už rok po emigraci začal hrát na rockových koncertech po celém světě. Hokejista Jaroslav Krupička se stal jedním z úspěšných československých sportovců, kteří pozvedli švýcarský sport na světovou úroveň.

Iren Stehli (*1953, Curych) vystudovala slavistiku na Karlově Univerzitě v Praze a fotografii na FAMU, dokumentovala mimo jiné život v období normalizace, působila jako ředitelka švýcarské kulturní nadace Pro Helvetia Prague, dnes působí střídavě v Praze a v Curychu.

Tato putovní výstava se na jaře představila v Praze v Galerii kritiků a ve zlínské Galerii Václava Chada; po Brně se její putování uzavře v Galerii Ladislava Sutnara v Plzni, kam se přesune v září.

Výstava se koná pod záštitou primátora statutárního města Brna Ing. Petra Vokřála.

Doprovodný program:

20. 6., 17 h – komentovaná prohlídka s autorkou Iren Stehli

20. 6., 18 h – projekce filmu My a Matterhorn, Matterhorn a my a beseda s režisérem Bernardem Šafaříkem


 

Dětské knihy na léto

ČR: Doba dlouhých letních dnů přímo vybízí ke čtení knih. Proč se na chvíli neponořit do světa fantazie a literárních hrdinů třeba na sluncem zalité louce? Prázdniny mohou být rovněž výzvou pro rodiče, jak zaplnit svým dětem volný čas. Více je motivovat ke čtení knih si přeje i spisovatelka a překladatelka Daniela Krolupperová. Přečtěte si následující rozhovor.

Autor článku: 
er

Jste autorkou řady dětských knih. Jak jste se dostala k tvorbě knih pro děti?

Vždycky mě bavilo vymýšlet si příběhy a různá fantastická dobrodružství. Až jsem jednou jeden příběh poslala do nakladatelství. V Albatrosu se knížka líbila a vydali ji. Jmenuje se Proč mluvíme česky. Po ní potom následovaly další.

 

Napsala jste knihu Polární pohádka, která je inspirována severem. Milý příběh o sněhové vločce nás může v létě příjemně ochladit. Co vás inspirovalo k napsání této knihy?

Zjištění, že Česká republika má vlastní polární stanici na Špicberkách. To jsem vůbec netušila. Zaujalo mě to natolik, že jsem tam umístila pohádkový příběh.

 

Jaké knihy jste měla nejraději, když jste byla malá?

Milovala jsem pohádky Václava Čtvrtka, Astrid Lindgrenovou, Julese Vernea, Karla Maye, Marka Twaina, Steklačova Boříka a spoustu dalších knížek.

 

Chtěla jste se stát spisovatelkou již v dětství?

Spisovatelkou jsem se chtěla stát, co si pamatuji.

 

Pracujete rovněž jako překladatelka ze skandinávských jazyků. Jak se vaše autorská tvorba doplňuje právě s touto prací?

Překládám ze severských jazyků. Překládání a psaní jsou činnosti navzájem hodně blízké. Určitě by bylo příjemné mít povolání, které by nemělo nic společného se psaním a sezením u počítače, ale sotva už se stanu dřevorubcem nebo pokrývačem. Tak se alespoň snažím sedavé zaměstnání co nejvíc vyvážit pohybem.

 

Kdo čte vaše knihy jako první?

Moje knihy čtou obvykle jako první redaktorky v nakladatelstvích. Jejich názor je pro mě důležitý, protože tvorbě pro děti skutečně rozumějí. Často také předčítám dětem na besedách různé ukázky, ale samozřejmě ne celou knihu. Reakce dětí je vždycky zásadní, píšu pro ně.

 

Máte tři dcery. Baví je čtení knih?

Čtení nejvíc baví nejstarší dceru. Ta začala číst ještě před příchodem elektronických médií, čtení si zautomatizovala a nijak ji nenamáhá. Prostřední dcera už není tak nadšenou čtenářkou. Nejmladší dcera zažívá bohužel obrovskou konkurenci elektronických médií, které dětem poskytují zábavu, aniž by je jakkoliv namáhaly. Je mnohem snazší chatovat, dívat se na Youtube, klikat a sledovat displej, než se obtěžovat čtením. Není snadné přimět ji ke čtení, ale doma o to velmi usilujeme. Obecně mi invaze elektronických médií u dětí a mladých lidí dělá starosti.

 

Na čem nyní pracujete?

Právě jsem dopsala detektivní příběh pro děti, který se odehrává v pražském Podskalí před téměř sto lety. Ilustruje mi ho skvělá Barbora Kyšková a vyjít by měl na podzim v nakladatelství Albatros. Teď pracuji na humorné fantastické pohádce ze současnosti, vyjít by měla také ještě letos v nakladatelství Mladá fronta. V létě bych ráda napsala dobrodružství dětí, které se učí zvládat běžné lidské slabosti – pýchu, lakomství, závist, hněv, lhostejnost, nestřídmost a lenost. Nezdá se to, ale je to boj často úpornější než bitva s drakem. O ději jsem přemýšlela velmi dlouho a teď se ho konečně chystám sepsat pro nakladatelství Portál.

Knihu Polární pohádka lze objednat na: www.obchod.portal.cz

 

Pohádky o princeznách - Dětské divadélko s loutkami
Loutkové divadlo mají rádi děti i dospělí. V nakladatelství Albatros byla vydána zajímavá kniha s divadélkem: Pohádky o princeznách - Dětské divadélko s loutkami. Celý set obsahuje knihu s pohádkovými příběhy a divadélko s kulisami a loutkami. Lehké papírové divadlo snadno složíte a vytvoříte tak kouzelnou scénu pro tři pohádkové příběhy: O Sněhurce, O Šípkové Růžence a O Popelce. Pokud jsou vaše děti ještě hodně malé, můžete jim příběh číst sami a děti mohou jen pohybovat loutkami, pokud jsou vaše děti starší, mohou vám zahrát celé představení. Hraní tohoto divadla vás zabaví na mnoho večerů.

Pohádky o princeznách - Dětské divadélko s loutkami lze objednat na: www.albatros.cz

 

Velká leporela plná poučení i zábavy

Nakladatelství PRESCO GROUP pod značkou ELLA & MAX vydalo několik různě zaměřených velkých obrázkových leporel. Ta jsou určena nejmenším čtenářům, pokud jsou ale vtipně vymyšlená, zabaví i starší děti. Npř. lVelká knížka SLOVÍČKA pro malé vypravěče pomáhá rozšířit slovní zásobu, starší čtenáři se díky ní naučí anglická slovíčka z nejrůznějších tématicky rozdělených oblastí: Co najdeme doma? Co najdeme za domem? Co najdeme v přírodě? Co slouží k přepravě? Čím chci být? Co najdeme v kuchyni? Co se děje během roku? Kniha navíc obsahuje dvoustranu se zmenšenými obrázky a můžete tak děti i snadno vyzkoušet, jaká slovíčka si zapamatovaly.  Pokud máte doma malého stavitele, určitě ho potěší Velká knížka o stavění pro malé vypravěče. Leporelo je plné ilustrací a skýtá mnoho zábavy.

Knihy lze objednat na: www.presco.cz

 

Letní slavnost

Co takhle uspořádat letní slavnost? Léto ke slavnostní náladě přímo vybízí. Zkuste se inspirovat knihou, která vyšla v nakladatelství Meander Dům myšek: Slavnost. Knižní série o malých myškách vás opět zavede do tajemných pokojíků plných miniaturních předmětů. Velké barevné fotografie, kterými jsou tyto knihy ilustrovány, odhalují, jak v tomto domě, který se nachází v podzemí, myšky žijí. Spletité chodby, příjemný svit lampiček a zajímavé vybavení malých pokojů vám leccos prozradí o obyvatelích tohoto zvláštního domu. Budete překvapeni, kam se tentokrát myšky Sam a Julie vypraví a koho při svých hrách potkají. Příběh o tajemném domě plném myšek a jejich dobrodružstvích vás letně naladí a možná vás i inspiruje k výrobě nového letního domečku pro látkové myšky Sama a Julii, které je možné objednat spolu s knihou.

Knihu lze objednat na: www.meander.cz

 

 

Jak se učí umění na soukromých vysokých uměleckých školách (2)

PÍSEK: Před časem jsme se v článku zde věnovali interpretaci statistických dat o vysokých školách s uměleckým zaměřením, jak těm veřejným, tak soukromým. A vzhledem k tomu, že soukromé umělecké vysoké školy jsou stále poměrně novými institucemi působícími v současném vzdělávacím systému, rozhodli jsme se tři takové školy oslovit a položit jejich vedení několik shodných otázek. V tomto článku představujeme odpovědi Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku (již zveřejněný článek o Vysoké škole kreativní komunikace najdete zde). Dotazy zodpověděla ředitelka FAMO, Mgr. Vladana Terčová.

Autor článku: 
ika

Můžete svou školu představit? S jakou vizí vznikla a jak se ji daří naplňovat? 

Soukromou vyšší odbornou školu filmovou v Písku založili v roce 1996 iniciátoři a zakladatelé Filmové školy Zlín, moji rodiče, Vladana a Miloň Terčovi. Vycházeli přitom ze získaných zkušeností a kontaktů na pedagogické pracovníky z řad renomovaných filmových a televizních tvůrců. Na těchto základech byla v roce 2004 založena Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Její zakladatelé byli vedeni ideou připravit mladým filmovým tvůrcům vysokoškolské umělecké filmové prostředí pro jejich profesionální přípravu.

Za dobu své existence vychovala škola řadu mimořádných tvůrčích osobností, které dnes mají za sebou realizaci nebo spolupráci na mnoha významných domácích i zahraničních projektech. Mnozí z absolventů jsou držiteli cen z domácích i zahraničních filmových festivalů. Všichni absolventi nacházejí plné uplatnění ve světě filmu, ti nejtalentovanější se vracejí a jsou pro výuku dalších absolventů velkým přínosem.

 

Jaké obory uměleckého vzdělání nabízíte a o jaký je největší zájem? 

Na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku je možné studovat v bakalářském a následně i v magisterském studiu scenáristiku a dramaturgii, režii, kameru, střih, zvuk, klasickou animaci a vizuální efekty a produkci. Největší zájem je již tradičně o režii. Naopak bychom rádi přijímali více uchazečů na obor zvuk, který má u nás mimořádně vysokou úroveň a absolventi tohoto oboru jsou na trhu práce velmi žádaní. Stejně tak bychom uvítali zájemce o studium produkce a producentství v bakalářském i magisterském stupni, kteří mohou tuto specializaci využít nejen ve filmu, ale i v široké oblasti kulturního managementu. Akreditace výše uvedených studií nám dovoluje realizovat výuku v jazyce anglickém pro zahraniční zájemce.

 

Máte k dispozici aktuální data statistik o počtu přihlášených, přijatých, absolvujících? Jaké je školné?

Vzhledem k tomu, že škola je povinna vést matriku a také proto, že sami máme zájem o uplatnění našich absolventů, jsou tyto údaje k dispozici. V akademickém roce 2017/18 se přihlásilo k přijímacím zkouškám na bakalářské studium 76 uchazečů, přijato bylo 66 a 59 z nich se zapsalo ke studiu. 27 absolventů obdrželo diplom. Na navazujícím magisterském studiu bylo přihlášeno ke zkouškám 18 uchazečů a z 16 přijatých všichni nastoupili. Diplom získalo 11 absolventů. Školné za jeden semestr studia činí 31.500,- Kč.

 

Čím se zde studium liší oproti veřejným školám, které poskytují vzdělání ve srovnatelných oborech?

Myslím, že největší rozdíl je dán velikostí školy a počtem studentů. Na škole vládnou téměř rodinné poměry, neboť se prakticky všichni znají. Tím ovšem nechci říci, že se to projevuje na snížených nárocích na studenty. Spíš naopak. Záleží nám na tom, aby naši absolventi dobře uspěli v praktickém životě a škole dělali dobré jméno. K tomu jim vytváříme podmínky v podobě kvalitních pedagogů a dobrého technického vybavení, které odpovídá současným profesionálním požadavkům spolu s velkým důrazem na budoucí profesionální praxi. 

Studenti se také podílejí na organizaci Mezinárodního festivalu studentských filmů, který má za sebou již sedmnáct ročníků své existence a získal si mezinárodní renomé. Zároveň díky bohaté mezinárodní filmové produkci slouží nejen k odborné komparaci, ale otevírá studentům cestu k aktivní účasti na dalších mezinárodních filmových festivalech.

 

Uplatnitelnost absolventů uměleckých škol je mnohdy problematická. Co děláte proto, aby byli vaši studenti v praxi úspěšní? 

Jak jsem již uvedla, studenti jsou u nás vzděláváni lidmi z praxe, renomovanými tvůrčími i technickými pracovníky. Technická pracoviště a ateliéry jsou vybaveny profesionální technikou a softwary. Díky tomu se absolventi výborně uplatňují v praxi. V roce 2016 dělal Český rozhlas průzkum uplatnitelnosti absolventů jednotlivých vysokých škol v celé České republice. Skončili jsme suverénně na prvním místě se stoprocentní uplatnitelností. To je fakt, který nám dělá radost a zároveň nás žene stále dopředu v obavách, abychom neusnuli na vavřínech.

 

Uveďte některé úspěšné absolventy, kteří se ve veřejném prostoru neztratili.

Škola se může pyšnit mnoha úspěšnými absolventy, kteří dělají škole obrovskou reklamu. Prakticky všichni z nich po úspěšném studiu obsadí profesionální filmařské štáby, veřejnoprávní televizi i komerční stanice. Někteří z nich pak již brzy po opuštění školy natáčejí své vlastní filmy nebo seriály.

Z mnoha z nich stojí určitě za připomenutí Vojtěch Moravec – režisér některých dílů seriálu Vinaři nebo seriálu Gympl s (r)učením omezeným. Dále je to výtvarnice Eliška Podzimková, známá z mnoha internetových článků – po absolvování naší školy odcestovala do New Yorku, kde tvořila různé animace do fotografií a dále pracovala např. i na spotu pro kuchaře Jamieho Olivera. Kameraman Michal Hůla zase spolupracoval s F. A. Brabcem, pedagogem naší školy, na 3D muzikálu V peřině nebo na filmu Kajínek. S kamerou procestoval prakticky celý svět. Režisér Jiří Sádek se proslavil po absolvování FAMO v Písku svým celovečerním filmem Polednice, který byl úspěšný. Režisér Matěj Balcar se uplatnil pro změnu v Divadle Na Jezerce. Má za sebou hry Tři v tom, Alenka v kraji zázraků nebo Už je tady zas.

Mnoho dalších našich absolventů je možno vidět prakticky v každém novém českém filmu nebo seriálu na mnoha pozicích ve štábu. Je to důkazem toho, že naše škola produkuje šikovné absolventy dobře uplatnitelné v oboru. Mnoho televizních stanic jim dává přednost před ostatními absolventy filmových škol a zdůvodňují to velkou profesní připraveností přímo do praxe.  

(Pozn. red.: Pokud zůstaly některé otázky nezodpovězeny, neuvádíme je.)

 

Několik úspěšných absolventů školy jsme sami oslovili, aby FAMO v Písku představili ze svého pohledu na základě osobní zkušenosti, a položili také jim tři návodné otázky:

Anketní otázky:

1)      Proč jste si vybral/a pro další studium právě tuto školu?

2)      Co Vám škola dala, co považujete za její největší přínos?

3)      Uplatnil/a jste znalosti zde získané dalším profesním životě?

 

Absolventi:

MgA. Jan Pivoňka

2013 ukončení magisterského programu na FAMO v Písku

kameraman

1) Rodinná atmosféra školy FAMO v Písku si mě získala víc než jakákoliv jiná škola. 

2) Myslím, že studium bylo více individuální v tom smyslu, že bylo na každém, jak moc a kolik informací chce dosáhnout. Největším pozitivem na FAMO v Písku je fakt, že neleží v Praze, díky tomu člověk intenzivně žije na filmovém ostrůvku 100 km od Prahy a nemá úniku. 

3) Znalosti jsem určitě uplatnil. V tomto oboru platí, čím víc praxe, tím víc zkušeností, takže je třeba nelenit a stále něco dělat, třeba i jen něco pro sebe. 

 

MgA. Vojta Nedvěd

2016 ukončení magisterského programu na FAMO v Písku

hlavní zvukař ve společnosti Warhorse Studios

1) Měl jsem pocit, že chci realizovat své tvůrčí a technické vize v audiovizuální tvorbě a uplatnit se v praxi. Na FAMO v Písku vyučuje řada odborníků, kteří jsou nebo bývali špičkou ve svém oboru. Cesta k uplatnění mimo studium některé filmové školy existuje, ale je podle mého názoru poněkud trnitější, obzvlášť bez potřebných kontaktů.

2) FAMO v Písku je kreativní prostředí, kde skupina mladých lidí vkládá spoustu energie a prostředků do svých projektů. Škola mi ukázala, jak je filmová praxe nelehká, dala mi kontakty na různé lidi, přinesla mi nové přátele a také vědomosti a zkušenosti.

3) Ano, na škole jsem se naučil něco z filmové teorie, záznam kontaktního zvuku, záznam klasické hudby a základy zvukové postprodukce. Všechny tyto dovednosti denně využívám.

 

BcA. Porin Rašpica

2017 ukončení bakalářského programu na FAMO, nyní student magisterského studia

animátor

národnost chorvatská

1) A couple of reasons: i have grown accustomed to my surroundings in Pisek and the hospitable nature from people in  FAMO and far away from the needless stress that the large cities provide. Secondly, i could just continue my studies in Pisek without the trouble of finding a new place to stay, move and adapt to a new surrounding, school building, school rules, professors and way of studying. 

Měl jsem k tomu hned několik důvodů. Vyrůstal jsem v podobném prostředí, jako je Písek. Líbila se mi také pohostinná povaha lidí z FAMO a místo, které je vzdálené od zbytečného stresu velkých měst. Po skončení bakalářského studia jsem se rozhodl pokračovat zde i v magisterském studiu, aniž bych musel řešit hledání nového bydlení, stěhovat se a adaptovat se na nové prostředí, školu, pravidla, profesory a způsob studia.

2) The school thought me the industry standards of witch programs are frequently used in my profession and how to use them effectively to be good at what I do. To be professionals. But the most important lesson the school thought me was an indirect one, and that is time management. Regarding my line of work, it is not done in a short period of time, and if i would to sent in my animation on time, i should plan ahead of what to do and when. time is important for us.

Škola mě naučila základy řemesla, které potřebuji ve své profesi, abych mohl pracovat efektivně a profesionálně. Ale nejdůležitější lekce, kterou jsem ve škole dostal, nesouvisí přímo s jejím zaměřením, ale týká se time managementu - organizace času. Z povahy mé práce vyplývá, že je to běh na dlouhou trať. Abych ale práci odevzdal včas, musím dopředu vše dobře naplánovat - kdy, co a kolik práce musím udělat. Proto je čas pro mě velmi důležitý. 

3) Of course, all the time.

Samozřejmě, neustále.

/Poznámka redakce: překlad Vladana Terčová, Porin Rašpica/

 

Informace: http://filmovka.cz

Kontakt: facebookový profil školy

Když protestovat - tak něžně. Hana Bednářová sází do asfaltu v centru historického Hradce Králové květiny.

HRADEC KRÁLOVÉ: Málokterá událost v posledních dnech vzbudila na sociálních sítích takovou pozornost. Fotografka Hana Bednářová upozornila na katastrofální stav Velkého náměstí zkrášlováním výmolů a děr. Fotografie pestrých květin už dva týdny zveřejňuje na svém facebooku. Tento způsob protestu ve veřejném prostoru není nový. Neudržované silnice a chodníky budí emoce i jinde ve světě a občané se s tím nehodlají smířit. A jejich tlak má obvykle úspěch. Květiny zaplnily výmoly např. v New Yorku, britském Bathu nebo skotském Edinburghu.

Autor článku: 
jal

„Funguje to hlavně ve velkých městech. V češtině se tomu říká partyzánské zahradničení. Když jsem viděla video z New Yorku, napadlo mě, že by bylo fajn udělat to i tady. Několik týdnů jsem se rozmýšlela, už jsem měla doma čtrnáct dní koupenou květinu a pořád jsem si říkala JO – NE. Pořád jsem čekala, že to za mě udělá někdo jiný,“ říká se smíchem sympatická fotografka. 

Do smíchu jí ale zpočátku nebylo. Ostýchala se. S první květinou - lilií a prvními reakcemi lidí z ní však obavy spadly. „Nečekala jsem, že budu mít tak pozitivní odezvu. Je to asi ta nejfotografovanější zahrádka v České republice. Průměrně každou druhou minutu se tu někdo zastaví a fotí si ji.“

Jak to ví?

„Já v historickém centru léta bydlím a vidím z okna na ty největší díry, a mohu tak sledovat reakce lidí. Přijíždějí i autem, zastaví se a chápou, že to není jen legrace.“

Každý den přibudou v dlažbě, která se propadá, nové květiny. Hana Bednářová inspirovala i své spoluobčany. Teď už je sázejí i jiní, dokonce má své mecenáše. V jedné části náměstí - jako z jiného světa - vyrostla relaxační zóna. Kus opravdového trávníku vedle tvz. Gočárovy lavičky.

„Nedávno jsem viděla i zahraniční turisty, kteří zalévali „záhony“, a to mě potěšilo. A všichni říkali palec nahoru! Fandí mi samozřejmě  také moje rodina. Děti se nejdříve divily, proč kytky raději nesázíme doma, když se hned zničí, ale když jsem jim to vysvětlila a viděly ten ohlas, jsou rády, že jejich maminka za tím stojí.“

A co je pro ni cílem?

„Štve mě, že tak krásné historické náměstí Hradce Králové - Salonu republiky,  je dnes ostudou. A chci upozornit co nejvíc lidí, že to není v pořádku, a aby se tím někdo kompetentní konečně zabýval. Každý den vidím z okna nějaký incident. Auta, která si škrtnou o nájezd silnice, dokonce jsem byla svědkem, jak vylétla dlažební kostka a poškodila auto. Stav vozovky je nebezpečný i pro chodce, výjimkou není vymknutý kotník,“ říká unaveně a pokračuje. „Samozřejmě znám argumenty politiků, proč ani po letech nebylo možné začít s rekonstrukcí náměstí a že důvodem je odpor několika lidí, kteří ji zablokovali. Ale já se na to dívám jako obyčejný občan. Myslím si, že město by mělo s občany otevřeně komunikovat a mělo by se starat a pečovat o svůj majetek, který slouží veřejnosti.

A jaký je další krok, kterým chce Hana Bednářová ve svém „něžném“ protestu pokračovat?

Na facebook jsem napsala, že věřím, že jsem inspirovala také ostatní, aby se pokoušeli měnit věci, které se jim nelíbí. Když budou chtít v sázení pokračovat, ráda se o květiny postarám. Sama prozatím se sázením končím a budu věřit, že se město rozhodne stávající stav opravit. A pokud ne, tak udělám třeba akci Kup si svoji díru a společně se složíme na opravu, když hradečtí politici nedokáží peníze sehnat.“
 

České dokumenty v univerzitní kavárně Družba Plzeň

PLZEŇ: Celkem šest dokumentárních filmů, kteří si vybrali přímo diváci, se během tří dnů představí v Plzni v univerzitní kavárně Družba. Tuzemské dokumenty byly nominované na 12. cenu Pavla Kouteckého. Projekce se uskuteční 12. – 14. června v rámci Ozvěn festivalu ELBE DOCK 2018. Na diváky čekají tři krátkometrážní snímky a tři celovečerní filmy. Vstup na ně je zdarma. 

od 12.06.2018 do 14.06.2018
20:00
Autor článku: 
klapka

Program zahájí 12. června ve 20.00 hodin snímek Bohu žel, který vypráví příběh 7 uprchlíků, kteří žádají v České republice o azyl. „Ani jeden z nich si nevybral cestu uprchlíka dobrovolně a všichni doufají, že se jednou vrátí domů,“ přibližuje Andrea Vernerová, jedna z organizátorek projekcí. Ve středu 13. června ve 20.00 hodin navážeme projekcí dokumentu Až přijde válka režiséra Jana Geberta. Ten pojednává o Petru Švrčkovi, který kromě studia vysoké školy a randění s krásnou dívkou ještě běhá se zbraní v ruce po horských lesích v rámci výcviku domobranecké jednotky Slovenskí branci. Posledním celovečerním snímkem pak bude 14. června ve 20.00 hodin dokument Nic jako dřív. „Film diváky přenese do života obyčejných teenagerů, kteří dospívají v jednom českém pohraničním městě, navštěvují stejnou školu, připravují se na maturitu a jejich středoškolskou bezstarostnost střídá úzkost ze zodpovědnosti, která se blíží se vstupem do světa dospělých,“ doplňuje Andrea Vernerová. Celovečerní projekce doplní ve středu 13. června v 19.00 hodin blok tří krátkometrážních snímků. „Prvním z nich je dokument Bo Hai o mladých Vietnamcích. Ti myslí jako Češi, mluví jako Češi, ale přeci zůstávají Vietnamci. Film divákům přibližuje život ve večerce, kterou v Čechách vlastní režisérova rodina. Po něm bude následovat animovaný dokument Praha očima cizinců studentky FAMU, která v něm nechává líčit pražské cizince hořko-vtipné detaily života v Čechách ze své specifické perspektivy. Blok zakončí dokument Transformace / Výpary / Melanosis o temnotě vody, jejíž koloběh člověk nepřirozeně otáčí, šroubuje a přetváří, aby jej v zájmu rozvoje změnil v nezvratnou disharmonii,“ upřesňuje obsahovou část snímků další z organizátorek projekcí Lenka Hodoušová. Cena Pavla Kouteckého je prestižní ocenění pro nejlepší český celovečerní a krátkometrážní dokumentární film, které je udělované od roku 2007. V letošním roce se jedná již o 12. ročník. Porota byla letos ve složení Ivan Zachariáš, režisér a držitel Českého lva za seriál Pustina, moderátor Kazma a režisér Markus Krug, tvůrci nejsledovanějšího pořadu na českém internetu, dále také zpěvačka a novinářka Emma Smetana, laureátka ceny Czech Grand Design v kategorii Designér šperku Janja Prokić a ekologický zemědělec Daniel Pitek. Nově je Cena Pavla Kouteckého součástí Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů ELBE DOCK, který proběhl v Ústí nad Labem ve dnech 16. – 20. 05. 2018. Vítězným filmem v kategorii celovečerní dokument se stal snímek Švéd v žigulíku, který byl promítán na festivalu Jeden svět 2018. V kategorii krátkometrážních dokumentů zvítězil snímek Úhorná. Zvláštní uznání získal film Nic jako dřív Kláry Tasovské a Lukáše Kokeše. Plzeňské projekce v rámci Ozvěn festivalu ELBE DOCK 2018 pořádá regionální pobočka společnosti Člověk v tísni. „Promítané dokumenty byly vybrány z nominovaných snímků v rámci ankety na našem facebookovém profilu, takže diváci sami rozhodli o tom, které filmy chtějí vidět,“ upřesňuje výběr projekcí Andrea Vernerová.

PROGRAM PROJEKCÍ

12. června 20: 00 Bohu žel

13. června 19:00 3 krátkometrážní snímky (Bo Hai, Praha očima cizinců, Transformace / Výpary / Melanosis)

13. června 20:00 Až přijde válka

14. června 20:00 Nic jako dřív

Unikátní ostravský divadelní archiv

OSTRAVA: Ostravský divadelní archiv je ojedinělým projektem evropského formátu. Jeho spuštění pro veřejnost se plánuje u příležitosti 100. výročí NDM, tedy nejpozději na podzim roku 2019. Nyní se nachází v první fázi, v rámci které mapuje repertoár Národního divadla moravskoslezského i dalších ostravských divadel. Ambicí projektu je zmapování a zpřístupnění komplexní historie profesionálního divadla v Ostravě a jeho významných osobností.

Autor článku: 
ika

„Cílem je vytvoření digitální databáze zahrnující mimo jiné soupis repertoáru, premiér, inscenačních týmů či obsazení a rovněž soupis ostravských míst, na kterých probíhaly pravidelné divadelní produkce,“ říká vedoucí projektu Stanislava Hrušková. „Zároveň budou digitalizovány dokumenty, aby badatelé získali přehled o historických pramenech,“ pokračuje Hrušková.

Od jara roku 2018 probíhá již výzkum historie Národního divadla moravskoslezského, Divadla Petra Bezruče, Divadla loutek Ostrava, Komorní scény Aréna a nově se do projektu zapojilo i Divadlo Mír. Tento projekt má i svou historickou logiku – Divadlo Petra Bezruče i Divadlo loutek Ostrava byly administrativním rozhodnutím od roku 1980 na přibližně 10 let součástí Státního divadla Ostrava (dnes NDM).

S nápadem vytvoření Ostravského divadelního archivu přišel ředitel NDM Jiří Nekvasil v době, kdy se pod jeho vedením začal digitalizovat archiv Národního divadla moravskoslezského: „Je to velká věc mít jeden server, který bude mapovat veškerou divadelní historii ostravských profesionálních divadel. Oproti knize, která je jednou daná, se může tento server rozšiřovat o další a další informace,“ dodává Nekvasil.
 
Ostravský divadelní archiv bude sloužit nejen odborné, ale i laické veřejnosti a bude přístupný v elektronické podobě. Pokud chcete i vy obohatit tuto databázi, kontaktujte vedoucí projektu Ostravský divadelní archiv Stanislavu Hruškovou (stanislava.hruskova@ndm.cz).
 
Projekt, který bude pro veřejnost spuštěn u příležitosti 100. výročí NDM, tedy nejpozději na podzim roku 2019, je realizován za finanční podpory statutárního města Ostravy.
 

Tiché osudy aneb Neslyšící vyprávějí

ČR: Co se vám vybaví, když se řekne „neslyšící“? Někdo si možná vzpomene na olympionika, bobistu Jakuba Noska, jinému před očima oživnou vtipné scénky ze seriálu Čtvrtá hvězda. Ale chcete do světa neslyšících proniknout trochu hlouběji? Společnost Tichý svět ve spolupráci s Hatefree Culture spustila kampaň Tiché osudy, která v průběhu roku 2018 představí 12 neslyšících osobností.

Autor článku: 
Barbora Schneiderová

„Každý měsíc zveřejníme na sociálních sítích a na internetu jeden inspirativní příběh neslyšícího člověka,“ říká Eva Štípková, autorka kampaně Tiché osudy. A dodává: „Jejich životy jsou pestré, každý se věnuje něčemu jinému a mají různé životní cíle, ale jedno mají společné. Neviditelný hendikep, kterého si většinová společnost nevšimne, protože není na první pohled patrný. Neslyšící se tak často dostávají do nepříjemných a složitých situací.“

„Projekt Tiché osudy má za cíl odstranit rozšířené mýty o neslyšících a ukázat jejich příběhy tak, jak je vyprávějí oni sami. Jak vnímají své místo ve společnosti, co by poradili slyšícím, aby jim lépe rozuměli nebo co by naopak vzkázali neslyšícím, aby je podpořili,“ dodává Eva Štípková.

Projekt svým umem podpořila také fotografka a výtvarnice Eliška Podzimková, která do fotografií všech osobností doplňuje grafické koláže. Závěrem projektu tak vznikne 12 příběhů ve video i textové podobě s fotografiemi a jejími typickými ilustracemi.

V současnosti máme na sociálních sítích a na stránkách Hatefree Culture 5 příběhů. Mezi ty patří například vyprávění Jany Havlové, neslyšící právničky v Kanceláři veřejného ochránce práv, sportovkyně a polyglotky, která mluví 8 světovými jazyky. Rozhovor s ní máme k dispozici i v textové podobě a rádi poskytneme. Celý příběh najdete zde: https://www.facebook.com/tichysvet/videos/1905988882778498/

Další příběh se věnuje sportovci jménem Tomáš Pazdera. Ten si přivezl zlatou medaili jak z deaflympiády, tak z mistrovství světa neslyšících ve snowboardcrossu. Tvrdí, že neexistuje sport, který by neslyšící nemohli provozovat. „Záleží jen na kolektivu, jak neslyšícího přijmou.“ Celý Tomášův příběh najdete tady: https://www.facebook.com/tichysvet/videos/1838747706169283/

„Každý měsíc najdete nový zajímavý příběh na Facebooku Tichého světa a Hatefree Culture a také na jejich webech. Mezi další osobnosti, které plánujeme zpovídat, patří například snowboardista Tomáš Pazdera,“ uzavírá představování projektu jeho iniciátorka, Eva Štípková.

Další příběhy:

https://www.facebook.com/tichysvet/videos/1778266102217444/

https://www.facebook.com/tichysvet/videos/1801586616552059/

https://www.facebook.com/tichysvet/videos/1872437262800327/

web: http://www.tichysvet.cz/

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Knihy, literatura, média