TEPLICE: Vernisáž výstavy "MOZART VE VÍDNI" se koná ve čtvrtek 24. 1. 2008 v 17.00 h ve výstavních místnostech teplického zámku.
Součástí vernisáže bude prezentace nové knihy TAJNOSTI DEPOZITÁŘŮ ANEB PŘEDMĚTY S PŘÍBĚHEM. Jedná se o ojedinělou publikaci, ve které 16 muzeí a galerií Ústeckého kraje představuje exponáty, jejichž jedinečnost spočívá v příběhu, který vyprávějí. Vydání této knihy bylo umožněno díky podpože Ústeckého kraje.
MĚLNÍK: Prvními dvěma svazky nové ediční řady Šlechtické rody Mělnicka, a sice pojednáním o rodu Kropáčů z Krymlova a studií o Vlinských z Vliněvsi Regionální muzeum Mělník navazuje na svou edici Dějiny měst a městeček na Mělnicku, v níž již vyšla knížka o středověkém Mšeně a další publikace k tématu se připravují.
„Šlechtická“ edice by měla být jednak skromným příspěvkem v bádání na poli konjunkturální tematiky, jednak by chtěla doplnit chybějící mezery v genealogiích méně významných českých rodů, především však ale posloužit poučeným laikům (nejen) z regionu k poznání těch střípků z historie, které jim dosud zůstávaly utajeny. Edice se primárně zaměří na drobnější šlechtu, nikoli na aristokraty typu Lobkoviců, Černínů či Chotků, jejichž dějiny by si zasloužily hutné monografie. První z popisovaných rodů Kropáčové z Krymlova (a posléze z Hohenfallu) spojili s regionem kolem soutoku řek Labe a Vltavy jen díl své historie, původně totiž byli pražskými měšťany. Jedním z hlavních odkazů působení tohoto rodu v regionu, je jméno vsi – Kropáčova Vrutice. Vlinští z Vliněvsi patří mezi typické zástupce drobné nižší šlechty na Mělnicku, jejíž původ spočívá ve zprvu služebném postavení vůči panovníkovi nebo jeho manželce, držitelům mělnického hradu, a církevním institucím. Pravděpodobně již ke konci 14. století se rod z této služebné role částečně vymanil a jedna z větví se zařadila mezi vlastníky svobodných statků. V polovině 16. zakoupili a dále rozšiřovali liblické panství.
Knihy jsou v prodeji v pokladně muzea, nebo je lze objednat na dobírku (srbova@muzeum-melnik.cz,
tel. 315 630 932).
Ceny: Kropáčové z Krymlova - 190,- Kč, Vlinští z Vliněvsi -160,- Kč
Publikace „Poselství dřeva“ je nejen vynikajícím knižním počinem, ale i zdrojem cenných informací.
Když Václav Šplíchal a Marie Otavová vydali před třemi lety 285stránkovou publikaci „Člověk a dřevo v orlickém a podorlickém kraji“, byl to knižní počin, který se u nás hned tak neobjeví.
Dospěli jsme na počátek 21. století, ale tato autorská dvojice vzbudí náš zájem o koptáře s koptem, máselníky s dřevěnou putnou, kvasničkáře s pivovarskými kvasnicemi, kohátníky (dobyvatele pařezů), drvaře, haluzáky odvážející pokácené kmeny, trákaře nebo taky austrákaře (nosiče, pomahače), valiče dřev plavící dříví spolu s pltníky a voraři, dřevníky (překupníky dřeva), výtoníky (výběrčí poplatků za plavení dřeva), lesáky obchodujícími s prkny, pilaře, struhaře, dehtáře, kolomazníky, smolaře, popeláře, kteří pálili dřevo na popel, draslaře, flusaře či o korábníky co získávali a prodávali kůru stromů kožařům. Nestačí? Pak tedy kdo dnes ještě zná pintery, brdaře, dřevaře, nádobníky, neckaře, rourníky, mostníky, šindeláře, ohradníky, plotaře, lodnaře, stolečníky či stoličníky, truhličníky, lavičníky, lůžkaře, postelníky, pokladníky, loculifiesy (výrobce rakví), kolebečníky, tornatáře nebo taky struhaře, pohárníky, číšíře, kalamářníky, vrhcábníky, šachovníky, přesličníky, vřetenáře a paterníky… Nu a koncem roku 2007 se stal další vydavatelský zázrak. Stejní autoři vydali ve spolupráci s Historickým ústavem Fakulty humanitních věd UHK a Občanským sdružením Zlaté ruce v Letohradě ještě obsáhlejší, a to 702stránkovou a zhruba 3 kg vážící reprezentativní práci „Poselství dřeva“. Je prvním svazkem edice Zlaté ruce (s vysvětlujícím podtitulem „Poselství dřeva – most mezi minulostí, přítomností a budoucností – historická paměť – svědectví – vize“). Toto monumentální dílo s celorepublikovým záběrem, opatřené českým, německým a anglickým résumé a rejstříky jmenným a místním a mj. hodnocené jako projekt 21. století, vydala firma GOLEMPRESS s.r.o. Letohrad, za podpory 11 největších podniků papírenského a dřevařského průmyslu a hejtmanů kraje Královéhradeckého, Pardubického a Vysočina. Tolik zatím o publikaci samé. Zmínku si totiž zaslouží i v ní uvedení betlemáři, jejichž artefakty vyjely před Vánoci 2004 do Londýna a do skotského Edinburghu, a to Ladislav Štichauer z Rychnova nad Kněžnou a Anna Vítová z Vysokova u Náchoda. Díky iniciativě honorárního generálního konzula ČR Paula Millara, který zápůjčku ze sbírek Třebechovického muzea betlémů zprostředkoval a zajistil finanční prostředky, mohly být jejich betlémy vystaveny v katolické katedrále St. Mary´s hlavního města Skotska. Přepravu hradilo naše velvyslanectví v Londýně. České betlémy měly na britských ostrovech velký úspěch, jejich fotografie přinesl britský tisk na titulních stránkách. Jeho Eminence Keith Patrick kardinál O´Brien oběma betlémům požehnal v novogotické katedrále (viz foto) za účasti skotských dětí a sboru české menšiny a dokonce je použil na své novoročenky. A co že se o Ladislavu Štichauerovi, tomto málem zapomenutém českém géniovi, v již zmíněné publikaci V. Šplíchala a M. Otavové vlastně dočteme? Narodil se 22. června 1874 v Rychnově nad Kněžnou v početné soukenické rodině, jako šestiletý byl zasažen bleskem a zdravotní postižení nesl po celý život. Pohyblivá mu zůstala jen levá ruka, školu nedokončil, dřel v soukenické továrně, kde se mu stal další těžký úraz. Krátce pak pracoval v soukenické valše, než se stal obecním metařem. Žil v chudobinci a byl známou svéráznou postavou. Staří Rychnováci vám povědí, že vyřezával různé figurky a soubory betlémů. K těm větším patří betlém děkanského kostela svatého Havla, který lze vídat každoročně o Vánocích, nemluvě o těch dalších v soukromém držení. A že Ladislav Štichauer vytvořil i pannu na jelenu ze znaku města (Rychnov n. Kněžnou připomíná tento rok 750. výročí první zmínky), je taky fakt; zemřel na Mikuláše roku 1950 v Albrechticích nad Orlicí... Ale nejen o tom kniha „Poselství dřeva“ vypráví. Jejím neskutečně činorodým autorům Václavu Šplíchalovi (*1932), bývalému řediteli Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách, a Marii Otavové (*1960), ředitelce Městského muzea v Žamberku patří velký obdiv a dík. Být to ve folku, zvolal bych: „Umí!“
BOHUMÍN - Minimálně dalších pět tisíc knih nabízí svým čtenářům od listopadu knihovna K3 Bohumín. Nová výpůjční místnost s 3000 knihami vyrostla v dospělém oddělení knihovny. Výraznou reorganizací prošlo také dětské oddělení.
Na výpůjční ploše přibyly regály, které umožnily rozšířit stávající nabídku dětských knih o dalších přibližně 2000 kusů. Knihy, které v obou odděleních přibyly na výpůjční ploše, byly dosud jen v zázemí knihovny a čtenáři si je mohli vyžádat pouze podle katalogu. Knihovnice jim pak šly konkrétní titul vyhledat do skladů knihovny.
Čtenáři museli čekat a navíc si nemohli předem knihy prohlédnout a přečíst jejich anotace. „V dospělém oddělení jsme zrušili prostornou kancelář. Postavili jsme do ní nové regály a vznikla tak nová, čtvrtá výpůjční místnost v tomto oddělení. Její kapacita je tři tisíce knih. Čtenáři v ní najdou naučnou literaturu. Orientaci v ní zlepší také nové rozřaďovače, tedy cedulky, které naučné knihy dělí do pěti desítek kategorií, podle jejich zaměření,“ řekl ředitel K3 Bohumín Karel Balcar. V dětském oddělení přibylo místo pro knihy logičtějším uspořádáním regálů a jejich vytažením ze zázemí knihovny do prostor pro dětské čtenáře. Na ploše tak přibyly knihy naučné, ale také beletrie pro všechny tři dětské věkové kategorie. I v dětském oddělení se mohou čtenáři lépe orientovat díky novým rozřďovačům.
Součástí vernisáže bude prezentace nové knihy TAJNOSTI DEPOZITÁŘŮ ANEB PŘEDMĚTY S PŘÍBĚHEM. Jedná se o ojedinělou publikaci, ve které 16 muzeí a galerií Ústeckého kraje představuje exponáty, jejichž jedinečnost spočívá v příběhu, který vyprávějí. Vydání této knihy bylo umožněno díky podpože Ústeckého kraje. 
Dospěli jsme na počátek 21. století, ale tato autorská dvojice vzbudí náš zájem o koptáře s koptem, máselníky s dřevěnou putnou, kvasničkáře s pivovarskými kvasnicemi, kohátníky (dobyvatele pařezů), drvaře, haluzáky odvážející pokácené kmeny, trákaře nebo taky austrákaře (nosiče, pomahače), valiče dřev plavící dříví spolu s pltníky a voraři, dřevníky (překupníky dřeva), výtoníky (výběrčí poplatků za plavení dřeva), lesáky obchodujícími s prkny, pilaře, struhaře, dehtáře, kolomazníky, smolaře, popeláře, kteří pálili dřevo na popel, draslaře, flusaře či o korábníky co získávali a prodávali kůru stromů kožařům. Nestačí? Pak tedy kdo dnes ještě zná pintery, brdaře, dřevaře, nádobníky, neckaře, rourníky, mostníky, šindeláře, ohradníky, plotaře, lodnaře, stolečníky či stoličníky, truhličníky, lavičníky, lůžkaře, postelníky, pokladníky, loculifiesy (výrobce rakví), kolebečníky, tornatáře nebo taky struhaře, pohárníky, číšíře, kalamářníky, vrhcábníky, šachovníky, přesličníky, vřetenáře a paterníky… Nu a koncem roku 2007 se stal další vydavatelský zázrak. Stejní autoři vydali ve spolupráci s Historickým ústavem Fakulty humanitních věd UHK a Občanským sdružením Zlaté ruce v Letohradě ještě obsáhlejší, a to 702stránkovou a zhruba 3 kg vážící reprezentativní práci „Poselství dřeva“. Je prvním svazkem edice Zlaté ruce (s vysvětlujícím podtitulem „Poselství dřeva – most mezi minulostí, přítomností a budoucností – historická paměť – svědectví – vize“). Toto monumentální dílo s celorepublikovým záběrem, opatřené českým, německým a anglickým résumé a rejstříky jmenným a místním a mj. hodnocené jako projekt 21. století, vydala firma GOLEMPRESS s.r.o. Letohrad, za podpory 11 největších podniků papírenského a dřevařského průmyslu a hejtmanů kraje Královéhradeckého, Pardubického a Vysočina. Tolik zatím o publikaci samé. Zmínku si totiž zaslouží i v ní uvedení betlemáři, jejichž artefakty vyjely před Vánoci 2004 do Londýna a do skotského Edinburghu, a to Ladislav Štichauer z Rychnova nad Kněžnou a Anna Vítová z Vysokova u Náchoda. Díky iniciativě honorárního generálního konzula ČR Paula Millara, který zápůjčku ze sbírek Třebechovického muzea betlémů zprostředkoval a zajistil finanční prostředky, mohly být jejich betlémy vystaveny v katolické katedrále St. Mary´s hlavního města Skotska. Přepravu hradilo naše velvyslanectví v Londýně. České betlémy měly na britských ostrovech velký úspěch, jejich fotografie přinesl britský tisk na titulních stránkách. Jeho Eminence Keith Patrick kardinál O´Brien oběma betlémům požehnal v novogotické katedrále (viz foto) za účasti skotských dětí a sboru české menšiny a dokonce je použil na své novoročenky. A co že se o Ladislavu Štichauerovi, tomto málem zapomenutém českém géniovi, v již zmíněné publikaci V. Šplíchala a M. Otavové vlastně dočteme? Narodil se 22. června 1874 v Rychnově nad Kněžnou v početné soukenické rodině, jako šestiletý byl zasažen bleskem a zdravotní postižení nesl po celý život. Pohyblivá mu zůstala jen levá ruka, školu nedokončil, dřel v soukenické továrně, kde se mu stal další těžký úraz. Krátce pak pracoval v soukenické valše, než se stal obecním metařem. Žil v chudobinci a byl známou svéráznou postavou. Staří Rychnováci vám povědí, že vyřezával různé figurky a soubory betlémů. K těm větším patří betlém děkanského kostela svatého Havla, který lze vídat každoročně o Vánocích, nemluvě o těch dalších v soukromém držení. A že Ladislav Štichauer vytvořil i pannu na jelenu ze znaku města (Rychnov n. Kněžnou připomíná tento rok 750. výročí první zmínky), je taky fakt; zemřel na Mikuláše roku 1950 v Albrechticích nad Orlicí... Ale nejen o tom kniha „Poselství dřeva“ vypráví. Jejím neskutečně činorodým autorům Václavu Šplíchalovi (*1932), bývalému řediteli Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách, a Marii Otavové (*1960), ředitelce Městského muzea v Žamberku patří velký obdiv a dík. Být to ve folku, zvolal bych: „Umí!“ 
