Knihy, literatura, média

Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, NIPOS, který seminář „Marketing, fundraising a management kulturních zařízení v kontextu proměny vnímání a motivace návštěvníka“ pořádal, přislíbil, že na tento rok 2024 připraví pokračování. Jeho lektorkami opět budou doc. Ing. MgA. Lucie Pešl Šilerová, Ph.D., vedoucí Katedry hudební produkce Hudební fakulty JAMU, a doc. PhDr. Ingeborg Radok Žádná, rektorka Akademie múzických umění v Praze.

 

Anketa Místní kultury – Knihobot

Knihobot je český startup, který se zaměřuje na výkup a prodej použitých knih. Aktuálně působí v Česku a na Slovensku, pod značkou Bookbot funguje od roku 2023 v Rakousku a Německu. (Zdroj: Wikipedie)

 

V jakém kraji ČR působíte?

Působíme v celé ČR, na Slovensku, v Německu a Rakousku.

 

Kolik lidí má propagaci vaší organizace, instituce, akce na starosti? Kolik členů má „marketingový tým“? Jak si dělí práci?

Náš tým už čítá 12 lidí na plný úvazek. Práci si dělíme podle expertízy a podle regionu –Německo a Rakousko obstarává samozřejmě primárně tým, který hovoří německy, ale důležitější je pro nás dělení podle různých odborností. V týmu máme tvůrkyni obsahu, specialistky na placenou výkonnostní reklamu, na e-mailing nebo grafickou designérku.

 

V jakém finančním rozmezí se pohybuje výše rozpočtu na marketing na daný rok? 1) 50 000–250 000 Kč, 2) 250 000–500 000, 3) 500 000–1 mil. 4) 1 mil. a více.

V našem případě 1 mil. a více.

 

Jaké jsou pro vás nejužitečnější nástroje sebepropagace? Bez přímého využití internetu? S přímým využitím internetu?

Nejúčinnější je rozhodně online reklama. Kombinujeme klasické produktové inzeráty s propagací obsahu na sítích, s brandovými videi nebo spoluprací s influencery a ambasadory. Mimo online svět pak využíváme PR v tištěných médiích nebo spolupráce s jinými značkami nebo institucemi.

 

Co je brandem vaší organizace? Kým chcete být? Čeho chcete dosáhnout? Jaké jsou vaše hodnoty? Kdo by měli být vaši fanoušci? Jak chcete, aby vás vnímali? Kdo je vaše konkurence a jak se můžete odlišit?

Představujeme nejjednodušší způsob, jak dát přečteným knihám nový život, a také jak si moci dovolit mít velkou a často obměňovanou knihovnu. Prodávat knihy přes nás je snazší, než dělat to jakýmkoli jiným způsobem. A pokud jde o nakupování, kombinace široké nabídky – širší než ve většině klasických knihkupectví – a nízkých cen nám umožňuje dělat knihy dostupnější. Chceme, aby knihy z druhé ruky nakupovala a prodávala celá Evropa, a nejen pokud jde o starší antikvariátní kousky – chceme, aby lidé knížky z druhé ruky kupovali třeba i pod stromeček. Věříme, že udržitelnost nespočívá v neupřímném natírání věcí na zeleno a v předstírané ekologičnosti, ale v řešeních, která jsou pro nás i pro zákazníky dlouhodobě výhodná.

Naše konkurence jsou jiné online antikvariáty a knihkupectví, ale taky třeba sklep, ve kterém přečtené či nechtěné knihy postupně plesniví, protože jejich majitelé nemají čas nebo energii řešit jejich prodej.

No a našimi zákazníky jsou všichni, kdo shánějí něco ke čtení a chtějí to pořídit levně, a ještě navíc udržitelně; a všichni, kdo chtějí přečtené nebo nechtěné knihy poslat dál. Chceme, abychom byli vnímaní hlavně jako ten, kdo dělá knihy dostupnějšími.

 

Good Practices: Představte jeden váš projekt, který byl mimořádně úspěšný svou návštěvností, prodejností, sledovaností. Proč byl úspěšnější než jiné?

Pokud jde o PR, řešili jsme při expanzi do zahraničí budování důvěry zákazníků i médií, navázání spolupráce s klíčovými partnery nebo zkoumání potřeb zákazníků. Zjistili jsme, že to je něco, co se jen online dělat nedá. Osvědčilo se nám účastnit se akcí, které jsou vyloženě zaměřené na setkávání s novináři, nebo případně se zákaznictvem. Zúčastnili jsme se Austrian Press Days, a tak se nám na jednom místě podařilo potkat s desítkami novinářů a influencerů, což by jinak trvalo měsíce. Nebo jsme se prezentovali na vídeňském knižním veletrhu, kde jsme pro změnu měli možnost mluvit s desítkami potenciálních zákazníků a tváří v tvář se dozvědět o jejich potřebách a problémech a představit naše řešení. Pro online projekt, jako je Knihobot, se jedná o nepostradatelnou zkušenost, která se hned projeví na zájmu (třeba na objemu internetového vyhledávání Knihobotu).

 

Vyplatila se vám investice do kampaně? Testujete si úspěšnost svých komunikačních strategií? Jak testujete, jaké nástroje k tomu využíváte, jaké ukazatele vás zajímají, podle čeho určujete úspěšnost/neúspěšnost? Monitorujete konkurenci, jak? Pokud jste v minulosti ukončili nějaké propagační aktivity, z jakého důvodu?

Testujeme a vyhodnocujeme naprosto vše – vždy porovnáváme náklady a přínos a dlouhodobě pokračujeme jen v aktivitách, kde přínos převáží. Ukončili jsme například spolupráci na online televizním pořadu, protože nepřinášel dost nových návštěvníků na web v porovnání s jinými aktivitami. Využíváme nástroje Googlu nebo Mety, snažíme se zvyšovat poměr návštěv či nákupů, u kterých umíme rozklíčovat, kudy k nám přišli, a snižovat poměr těch, u nichž to určit neumíme.

 

Sbíráte kontakty na své cílové skupiny? Jak a kde?

Ano, na webu a z objednávek, následně je oslovujeme e-mailem, kde se snažíme komunikaci co nejvíce personalizovat a upravit podle toho, co daný výsek naší cílové skupiny zajímá (třeba podle žánrů, které si u nás prohlíží) – pokud to samozřejmě aktuální legislativa spojená s ochranou osobních údajů dovolí.

 

Jak intenzivně využíváte sociální sítě? Jaký typ obsahu tvoříte? Kterou ze sítí vaše cílová skupina preferuje? Kde jsou fanoušci nejvíce aktivní?

Sociální sítě vidíme jako místo, kde lidé sami od sebe tráví hodně času, a proto tam chceme být s nimi. A také jako kanál, který je pro řadu lidí nejpřirozenější cestou, jak se na něco zeptat, takže je bereme i jako místo pro zákaznickou podporu a péči. Pokud jde o obsah, snažíme se kombinovat ten zábavný, který je na dané síti trendy, s tím, jenž informuje o naší službě a o knihách. Publika se na Facebooku, Instagramu nebo TikToku liší a my se tomu snažíme přizpůsobovat – naši cílovku najdeme na všech sítích, protože je široká.

 

Máte uzavřená mediální partnerství? Co z toho pro vás plyne? Jaká plnění nabízíte a co od partnerů očekáváte?

Právě začínáme spolupracovat s novým mediálním projektem Jakuba Zelenky a Apoleny Rychlíkové Page404.cz. Budeme společně připravovat obsah o knihách, poskytovat prostor a spolupráci při pořádání literárních debat. Očekáváme, že nám to pomůže více se propojit s kulturní veřejností a s příslušnictvem Gen-Z, na kterou projekt cílí.

 

Připravujete pro své příznivce nějaké speciální akce nad rámec běžné činnosti, díky kterým si upevňujete vzájemné vztahy – například soutěže, setkání s herci, akce pro děti? Je o tyto aktivity ze strany vašich cílových skupin zájem? A ten roste, klesá, drží se na stejných číslech? Máte nějaké domácí, případně zahraniční vzory?

Pravidelně připravujeme soutěže, v e-mailingu posíláme křížovky, jejichž tajenkou jsou slevové kódy, pořádáme i literární akce v našem holešovickém výběrovém knihkupectví, v neposlední řadě moc rádi diskutujeme na sítích na témata jako „nejhorší knižní lovestory“ nebo „kniha, která se vám líbila, ale trochu se za to stydíte“. Zkoušíme všechno možné, vyhodnocujeme si zájem a to, co se našemu zákaznictvu zalíbí, pak opakujeme a variujeme.

 

Myslíte si, že se vám povedlo něco, co by mohlo být inspirací i pro další píáristy? Nemusí to být celá komunikační strategie, někdy stačí drobnost, nápad, vychytávka…, které vedly ke zvýšení prodeje, sledovanosti, návštěvnosti…

Povedlo se nám medializovat trochu netradiční témata mimo jiné prostřednictvím bulváru. Jednak se k nám dostaly padělky knih Jiřího Kulhánka, které jsme odhalili, a jednak se dvakrát po sobě stalo, že kolegyně zpracovávající knihy, které k nám poslali zákazníci do prodeje, v nich našly větší částky peněz – v jednom případě přes 100 000 Kč, v druhém několik set eur. Když o příběhy projevila zájem bulvárnější média, rozhodli jsme se toho „neštítit“, ale naopak to naplno využít. Inspirací tedy může být nebát se dostat své jméno mezi lidi i prostřednictvím něčeho prozaičtějšího, než je kultura nebo ekologie. (smajlík)

knihobot.cz

 

 

 

Občanům Zlínského kraje je k dispozici 302 veřejných knihoven a jejich 86 poboček. Celkem tedy 388 knihoven, z toho 265 knihoven v menších obcích. Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně jejich činnost sleduje, poskytuje knihovnám metodickou pomoc, pořádá pro knihovníky školení a vydává pravidelně také ročenku o jejich fungování. Ročenka je určena jak knihovnám, tak jejich zřizovatelům, aby měli povědomí o trendech v oblasti knihovnictví, ale i o tom, jak je na tom jejich konkrétní knihovna v „řeči čísel“. 

Celkový počet uživatelů knihoven, kteří byli v roce 2023 registrováni a zaplatili registrační poplatek, byl ve Zlínském kraji 80 880. Oproti roku 2022 je to nárůst o 3 364 uživatelů. K nárůstu došlo i u fyzických návštěv knihoven, kterých se uskutečnilo 1,4 milionu (nárůst o 12%). Vzrostl také počet návštěvníků studoven, uživatelů internetu i návštěvníků kulturních a vzdělávacích akcí. Počet eVýpůjček vzrostl o 32 %. Tuto službu poskytuje svým čtenářům 22 větších knihoven kraje. Pro zajímavost - nejvíce pravidelných čtenářů v poměru k počtu obyvatel je v Knihovně v Horní Lidči, kde je registrováno 32 % čtenářů z počtu obyvatel obce.

„Jsem šťastný, že jsme po náročných covidových letech a dlouhém období stagnace či poklesu v loňském roce opět zaznamenali nárůst zájmu o knihovny, počtu čtenářů, návštěvníků i celkového počtu výpůjček. Nárůst registrovaných uživatelů v celém kraji činí 4 %, dětských čtenářů dokonce 8 %. Nárůst výpůjček přesahuje 3% - v celém kraji to jsou 3 miliony výpůjček. Jen v krajské knihovně si čtenáři odnesli domů přes 914 000 dokumentů. Toto číslo naši knihovnu řadí na 4. místo v rámci celé ČR, na což jsme patřičně hrdí,“ uvádí ředitel knihovny Jan Kaňka.

Z dalších úspěchů na celorepublikové úrovni lze jmenovat umístění Místní knihovny obce Halenkovice, která získala prestižní titul Knihovna roku ČR 2023.

„Rostoucí čísla dokazují význam a potřebu knihoven i v dnešní uspěchané době, kdy si každý může snadno najít informace na internetu. Role knihoven se však postupně mění a přizpůsobuje potřebám současných uživatelů. Nabízejí nejen kvalitní literaturu, ale i nové služby a aktivity, jako jsou eVýpůjčky, online výpůjčky audioknih, vzdálené přístupy do databází, deskové hry, nové technologie i zajímavé akce a kurzy. Největší zájem však stále je o tištěné knihy. Do knihoven našeho kraje bylo v roce 2023 pořízeno přes 100 tisíc nových dokumentů. V přepočtu na počet obyvatel svou knihovnu nejvíce novými knihami doplnila knihovna ve Slušovicích,“ uvádí Jana Tomancová, vedoucí Útvaru regionálních služeb knihovnám Zlínského kraje.

Neméně důležitá je komunitní role knihoven, které jsou skvělým centrem, kde se lidé mohou setkávat a sdílet své zájmy. Pořádá se zde nepřeberné množství akcí pro veřejnost od odborných přednášek, přes autorská čtení, po pořady s regionální tematikou či akce a dílny pro děti nebo únikové hry. Na pravidelné bázi se konají čtenářské kluby i rukodělná setkání. Běžnou součástí nabídky větších knihoven jsou nové technologie jako 3D tiskárny, ozoboti nebo brýle virtuální reality.

Nechybí ani vzdělávací kurzy, jako např. Virtuální univerzity a akademie 3. věku, které probíhají kromě krajské knihovny také např. v Brumově, Luhačovicích, Valašských Kloboukách, Chropyni, v Zubří, ale také v malých knihovnách např. v Kyselovicích na Kroměřížsku nebo ve Spytihněvi.   

Kulturních a vzdělávacích akcí pro děti i dospělé, které knihovny organizují, také stále přibývá, v roce 2023 se jich uskutečnilo 9 280, což je více než v předcovidovém roce 2019. Nejvíce akcí v přepočtu na počet obyvatel v loňském roce uspořádaly knihovny Babice, Dolní Němčí a Slavičín.

Významnou cílovou skupinou knihoven, které je věnována obzvláštní pozornost, jsou děti. Ty se knihovny snaží oslovovat jak prostřednictvím spolupráce se školami, tak setkání s rodiči. Knihovny zřizují a upravují dětská oddělení a koutky, aby tito čtenáři v knihovně našli prostor pro hraní a objevování. Výborně se to v loňském roce podařilo např. v Městské knihovně v Rožnově pod Radhoštěm. Péče, kterou knihovny dětským čtenářům věnují, se odráží v nárůstu počtu dětských čtenářů, který se v rámci kraje v roce 2023 meziročně navýšil o 8 %. Knihovnou, kterou pravidelně navštěvuje největší procento dětí, je Městská knihovna Hulín, kde dětští čtenáři představují téměř polovinu (48 %) veškerých registrovaných uživatelů.

V roce 2023 se knihovny ve Zlínském kraji dočkaly mimořádné podpory díky dotaci Zlínského kraje, která umožnila jejich další zapojení do mezinárodního projektu Bookstart – S knížkou do života. Tento projekt je zaměřen na podporu čtenářské gramotnosti již od útlého věku a cílí především na miminka, batolata a jejich rodiče. V uplynulém roce se do projektu nově zapojilo 64 knihoven napříč celým Zlínským krajem. V rámci projektu knihovny zrealizovaly celou řadu akcí podporujících čtení a vzdělávání dětí i jejich rodičů od čtenářských dílen přes divadelní představení po besedy s autory knih.

Kromě mimořádných dotací podporuje Zlínský kraj činnost veřejných knihoven každoročně prostřednictvím programu regionálních funkcí. „Tato finanční dotace umožňuje poskytování odborných a vzdělávacích služeb knihovnám a zprostředkování souborů knih i do nejmenších knihoven v kraji. Kraj tak pomáhá tak provozovatelům knihoven v obcích a městech, jejichž role je pro zajištění dostupnosti knihovních a informačních služeb pro všechny obyvatele zásadní,“ uvádí Zuzana Fišerová, radní Zlínského kraje pro oblast školství a kultury.

 

Publikace Knihovny Zlínského kraje je k zapůjčení ve všech knihovnách kraje a v elektronické formě na  bit.ly/3LYFk96.

Komorní divadelní „meditace“ přiblíží divákům životy a dílo Sigismunda Ludvíka Boušky, Jana Anastáze Opaska, Josefa Škvoreckého, Karla Kryla, Marie Stryjové a dalších osobností spojených (nejen) s krajem pod Hvězdou. Na inscenaci z autorské dílny režiséra Radovana Lipuse a básnířky, překladatelky a dramatičky Renaty Putzlacher se budou podílet jak hostující profesionální herci: Michal Bumbálek, Zuzana Černá, Martina Longinová, Kajetán Písařovic, Zdeněk Trčálek a Jana Kozubková, tak i místní účinkující Jakub Šafář, František Masopust, Regina Přibylová, Anežka Pumrová, Matyáš Agnolozzi a Tomáš Valášek. Hudbu k představení složil Jan Matásek, scénografii má na starosti David Bazika, kostýmy Eva Kotková, osvětlení Martin Bitala. Inscenace vzniká k 20. narozeninám Agentury pro rozvoj Broumovska a částečně naváže na předchozí inscenaci HRA-NIC-e.

„Je to vzácný a nádherný návrat do inspirativního prostředí broumovského kláštera. Jsem moc rád, že máme díky podpoře Jana Školníka a dalších, možnost připomenout s úžasnými kolegy – nejen z Broumova, ale i Brna, Kolína, Litomyšle, Ostravy, Prahy či Uherského Hradiště – některé statečné a výjimečné osobnosti spojené se zdejším klášterem a krajem. Jsme v plné práci, dej Bůh, ať naše snaha v požehnané a dobré dílo zraje,“ uvedl režisér inscenace Radovan Lipus.

Premiéra se bude konat ve čtvrtek 15. srpna od 19 hodin v Opatských sálech broumovského kláštera, následovat budou reprízy: 16. 8. od 19 hodin a 17. 8. od 14 hodin. Premiéra i tyto dvě reprízy jsou již vyprodány, proto tvůrci přidali třetí reprízu – v neděli 18. 8. od 14 hodin. Vstupenky za 330 a 150 Kč lze už nyní zakoupit v předprodeji na smsticket.cz nebo na pokladně prohlídkového okruhu broumovského kláštera. Na místě pak bude vstupné za 390 a 190 Kč. Inscenaci připravuje Agentura pro rozvoj Broumovska ve spolupráci se Vzdělávacím a kulturním centrem Broumov. K inscenaci vznikly také originální autorské tisky od Jakuba Horského z grafického studia Upupæpop, které je možné zakoupit v kanceláři Agentury pro rozvoj Broumovska.

Partnerem inscenace je Benediktinské opatství sv. Václava v Broumově, partnery jsou Hobra-Školník a Podnikatelský klub Broumovska. Inscenaci podpořili: Státní fond kultury ČR, Královéhradecký kraj a Město Broumov. Diakonie Broumov poskytla materiál na výrobu kostýmů. Mediálními partnery jsou Český rozhlas Hradec Králové a Naše Broumovsko.

 

 

Slavnostní zahájení FIFELI proběhne v pátek 30. srpna 2024 od 18:00 v kině Máj. V distribuční předpremiéře uvedeme snímek Amerikánka režiséra a producenta Viktora Tauše. Amerikánka vypráví svůj příběh netradičním stylizovaným jazykem, který připomíná surrealistický gejzír pestrých vzpomínek plný barev, života a snů. Ačkoli ve filmu není jediná realistická scéna, intenzivní pocit reality mysl diváka ani na chvíli neopustí. „Je to skutečný příběh desítek tisíc dětí, které vyrůstaly v dětských domovech v komunistickém Československu. A byť ve filmu na první poled není skutečné nic, všechno, co uvidíte, skutečné je. Všechno. Příběh. Postavy. Jizvy. Všechno je autentické. Je to příběh holky, kterou nedostali, emotivní odysea, která je oslavou vnitřní síly vyvěrající z naděje,“ říká o svém filmu Amerikánka jeho tvůrce Viktor Tauš, který přijede na FIFELI svůj film spolu s dalšími tvůrci osobně uvést. „Do koncepce letošního tématu ‚Úhel pohledu‘ tento film skvěle zapadá a věříme, že diváci si odnesou nejen filmový zážitek, ale také pohled na sociální rozměr filmu a tematiku potřeb dětí v ústavní péči, čímž získává úloha festivalu další rozměr,“ doplňuje Hana Galiová, ředitelka festivalu.

Festival zakončí nový film Martina Pavola Repky Od marca do mája, který obdržel Zvláštní uznání poroty soutěže Proxima na festivalu v Karlových Varech. Diváci uvidí také nový český loutkový film Velký Pán Radka Berana a očekávanou novinku Ještě nejsem, kým chci být Kláry Tasovské. Akce nabídne řadu světových titulů – mezi nimi íránskou klasiku Kde je dům mého přítele? Abbáse Kiarostamiho, hypnotický snímek Memoria thajského režiséra Apichatponga Weerasethakula či kultovní film Agnès Vardy Cléo od pěti do sedmi. Program najdete na oficiálních stránkách festivalu.

O hudební složku festivalu se postarají kapely Midi Lidi a Dukla. Elektropopová kapela Midi Lidi je známá svými originálními českými texty, v nichž přešlapuje mezi absurditou i dojemností každodenního života. V roce 2021 vydala kapela dvě nová alba: Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád a Heal The World, konečně!. Kapela Dukla, pražská formace, hraje kytarový pop inspirovaný novou vlnou, post-punkem a devadesátkovými kytarovkami. Má na kontě řadu singlů, několik EP a album Honza, nominované na hudební ceny Apollo za desku roku 2020. Letos kapela vydala nové album Stejný lepší.

Akreditace k zakoupení zde.

https://fifeli.cz/

Návštěvníky botanické zahrady čeká po celý srpen netradiční zážitek. Každý pátek a sobotu si mohou užít promítání letního kina. A tentokrát je čekají nejoblíbenější snímky posledních let – v pátek 9. 8. Mamma Mia! Here we go again s Meryl Streep v hlavní roli a v sobotu se dočkají fanoušci Toma Cruise v pokračování ikonického filmu Top Gun – Maverick. Promítání se koná v dolní části expozice Stráň od 20:30. Jako bonus k hlavnímu promítání botanická zahrada připravila projekci krátkometrážních dokumentárních filmů z produkce mezinárodního filmového festivalu o životním prostředí EKOFILM. A protože víkend v botanické zahradě bude ve znamení oslav svátku patronky Vinice sv. Kláry, letní kino si návštěvníci mohou užít v piknikovém duchu s lahví vína z místní vinařské produkce. Přijít je možné se standardní vstupenkou do botanické zahrady využitou během běžné otevírací doby od 9.00 do 19.00 hodin a na film lze prostě v areálu zůstat. Po 19. hodině platí snížené vstupné 150 Kč/dospělí, 100 Kč/děti do 15 let a senioři. Po 19. hodině je možné využít pouze dva vstupy – ze sídliště Bohnice a areálem výstavního objektu z ulice Nádvorní, kde je běžně v provozu pouze východ. Občerstvení je zajištěno v Café Ornament a u stánku pivovaru Budvar. Ke sledování filmu bude možné využít lehátka, lavice nebo si přinést vlastní piknikovou deku.

Dle nejnovějších údajů ze Satelitního účtu kultury, který vydává NIPOS ve spolupráci s ČSÚ, pracuje v kultuře přibližně 221,6 tis. osob. Data vycházejí z Výběrového šetření pracovních sil ČSÚ a zachycují průměr let 2021–2023. Údaje zahrnují všechny pracovníky v kulturních organizacích a dále ty, kteří se věnují kulturním a kreativním povoláním mimo kulturní organizace (např. knihovník na vysoké škole). Dále pak také podnikatele, kteří jsou zaměstnaní ve vlastním podniku nebo se věnují kulturním a kreativním činnostem jako osoby samostatně výdělečně činné. V kulturních organizacích pracuje přibližně 180,7 tis. osob. Zbylých 40,8 tis. osob sice vykonává kulturní povolání, ale pracuje pro organizaci či subjekt s jinou než převažující kulturní ekonomickou činností.

V kultuře pracuje 133,5 tis. zaměstnanců, z toho 111,3 tis. pracuje na plný pracovní úvazek. Podnikatelů v kultuře působí přibližně 87 tis. a zbylých přibližně 1,2 tis. osob jsou pomáhající rodinní příslušníci. Tyto počty vychází z vymezení kulturních a kreativních činností, tak jak je definuje Evropská komise a Eurostat. Týká se činností a povolání, které bychom mohli zařadit do tří sektorů – tzv. tradičního a uměleckého sektoru (např. scénické a výtvarné umění), audiovizuálního a mediálního sektoru (např. film a videohry) a kreativního sektoru (do této kategorie spadá pouze design, architektura a reklama). Podrobné vymezení kulturních činností a povolání je uvedeno v přílohových tabulkách Satelitního účtu kultury.

 

Regionální srovnání – odvětví

Údaje z účtu kultury se zaměřují na výkony celé České republiky a vzhledem k tomu, že čerpají převážně z výběrových šetření, není možné získat data v tak podrobném členění, aby byla vypovídající i na regionální úrovni. K porovnání regionálních odlišností lze použít o něco starší, ale stále relevantní, data ze Sčítání z let 2011 a 2021. Tato data mohou kromě rozdílu mezi regiony více napovědět také o proměně struktury kulturních a kreativních činností a povolání v čase. Nevýhodou těchto dat je to, že nejsou k dispozici v potřebném statistickém detailu tj. na čtyři místa klasifikace CZ-NACE a CZ-ISCO. Některé ekonomické činnosti, které v dostupném statistickém členění obsahují jen část kulturní složky, je třeba buďto vyloučit nebo kulturní podíl odhadnout koeficientem z jiného datového zdroje. Proto se tato data budou lišit od celostátních údajů, které vycházejí z podrobnější úrovně klasifikací a pro zobrazení regionálních rozdílů budou použity ve většině případů pouze procentuální odhady.

Největší procentuální nárůst počtu pracovníků v kulturních a kreativních odvětvích zaznamenal mezi lety 2011 a 2021 Středočeský kraj s přibližně třetinovým nárůstem počtu osob pracujících v kulturních a kreativních organizacích. Na druhém a třetím místě se umístil Liberecký a Olomoucký kraj (nárůst o 22 a 21 %) a až na čtvrtém místě kraj Hlavní město Praha, kde došlo k pětinovému nárůstu počtu pracovníků v kulturních a kreativních odvětvích. Jak je patrné z Grafu 2, počet pracovníků v kulturních a kreativních odvětvích vzrostl ve sledovaném období v každém kraji, nejméně pak v Karlovarském (o 6 %) a Moravskoslezském (o 9 %).

Jak je vidět z Grafu 3, nejvíce jsou pracovníci v kulturních a kreativních odvětvích koncentrování do Hl. města Prahy, a to ve třetině případů. Tento podíl se mezi lety 2011 a 2021 nezměnil. Druhé místo obsadil Středočeský kraj, kde podíl pracovníků v kulturních a kreativních oblastech v rámci celé ČR vzrostl z 12 % v roce 2011 na 14 % v roce 2021. Na třetím místě se umístil Jihomoravský kraj, kde se koncentruje přibližně 11 % pracovníků kulturních a kreativních odvětví v obou sledovaných letech. Nejmenší podíl pracovníků v kulturních a kreativních odvětvích v celé ČR má Karlovarský kraj, kde pracovalo v obou sledovaných letech přibližně 2 % osob z celkového počtu pracovníků kulturních a kreativních odvětvích. Tato data reflektují jak kulturní povolání, tak jiná než kulturní povolání v rámci kulturních organizací (tedy např. jak herce, tak účetní v divadelních institucích). Nezahrnují však kulturní a kreativní povolání mimo kulturní organizace.

Regionální srovnání – povolání

Z dat sebraných v rámci Sčítání 2011 a 2021 lze získat také údaje o konkrétních kulturních povoláních. Ani zde se to však neobejde bez komplikací – část kulturních povolání není možné na dostupné úrovni klasifikace oddělit od povolání ne-kulturních, protože tvoří dohromady jednu kategorii. Z dostupných údajů lze vyčlenit šest typů kulturních povolání, jejichž přehled nabízí Graf 3. Z těchto vybraných povolání měli v roce 2021 největší zastoupení výkonní umělci a příbuzní specialisté, kterých se v roce 2021 v ČR vyskytovalo přibližně 32 tis. a jejichž počet vzrostl v porovnání s rokem 2011 o 29 %. Naopak nejmenší zastoupení z vybraných povolání měli technici v oblasti telekomunikací a vysílání, jejichž počet se v roce 2021 pohyboval kolem 7 tis. Celkově vzrostl počet pracovníků v těchto vybraných povoláních o necelých 21 tis. osob a jediným povoláním, kde počet pracovníků klesl, byli pracovníci v oblasti tradičních a uměleckých řemesel, jejichž počet poklesl z 18,5 tis. na 17,4 osob.

Co se týče regionálního srovnání, stejně jako u kulturních a kreativních ekonomických činností (odvětví), také u povolání dominují tři kraje – Hlavní město Praha, Středočeský a Jihomoravský. Velké zastoupení kulturních a kreativních povolání se vyskytuje také v Moravskoslezském kraji, kde se vybraným povoláním věnuje 21 tis. osob. Největší nárůst mezi lety 2021 a 2011 zaznamenal kraj Hlavní město Praha, kde vzrostl počet pracovníků v kulturních a kreativních povoláních o 16 % ze 49,4 tis. osob v roce 2011 na 57,2 tis. v roce 2021. Přibližně o 15 % vzrostl počet pracovníků věnujících se těmto povoláním ve Středočeském kraji a o 9 % v Jihomoravském kraji. Nejmenší zastoupení měla vybraná kulturní a kreativní povolání v Karlovarském kraji (6 tis. osob) a v kraji Vysočina (9 tis. osob).

Výskyt jednotlivých povolání v krajích kopíruje celkový trend ČR s výjimkou pracovníků věnujících se uměleckým a tradičním řemeslům. V rámci uměleckých řemesel má velmi silné postavení Liberecký kraj, který je známý svou sklářskou tradicí. V roce 2011 zde byl v porovnání s ostatními kraji největší počet takto zaměřených pracovníků (2,8 tis.). V roce 2021 pak tento počet výrazně poklesl na 1,7 tis. osob a prvenství ve výskytu pracovníků uměleckých a tradičních řemesel převzal Středočeský kraj s 2 tis. osobami věnujícími se této činnosti. Kraj Hl. město Praha se ve výskytu pracovníků uměleckých a tradičních řemesel umístil s takřka 1,4 tis. pracovníky až na pátém místě, přičemž třetí a čtvrté místo náleží Jihomoravskému kraji (1,6 tis. osob) a Moravskoslezskému kraji s více než 1,4 tis. pracovníky.

Data zahrnují jak povolání vykonávaná v kulturních organizacích, tak kulturní a kreativní povolání mimo kulturní instituce. Velká část osob, které se věnují kulturním a kreativním povoláním totiž nepracuje v kulturních organizacích – buďto vykonávají svá povolání v instituci, která se primárně nevěnuje kultuře (např. architekti stavebních firem) nebo jejich kulturní odvětví nelze relevantně vymezit prostřednictvím statistických klasifikací – to jsou např. pracovníci uměleckých řemesel. V rámci vybraných šesti povolání pracovalo v roce 2021 mimo kulturní organizace či mimo statisticky vymezené kulturní a kreativní odvětví 35,3 tis. osob, což představovalo přibližně třetinu z celkového počtu.

 

Platy v kulturních a kreativních povoláních napříč kraji

Podle posledních údajů zveřejněných v Satelitním účtu kultury se průměrná mzda (plat) v kultuře v roce 2022 pohybovala kolem 38,2 tis. Kč a zaostávala tak za celoročním průměrem roku 2022, který činil 39,9 tis. Kč o 4 %. Mzda se však výrazně liší podle zkoumaných oblastí. Zatímco v tradičním uměleckém sektoru (divadla, muzea, knihovny aj.) se pohybovala okolo 30,8 tis. Kč a zaostávala o 23 %, v audiovizuálním a mediálním sektoru (film, videohry, tisk aj.) dosahovala výše 47,4 tis. Kč a převyšovala průměr o 19 %.

Tyto rozdíly odráží také průměrná výše platu či mzdy v rámci konkrétních kulturních povolání. Z Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV) lze získat data o průměrném výdělku v ČR za rok 2023 a to až na čtyři místa klasifikace CZ-ISCO. Kulturní povolání vybraná pro tento článek pro analýzu dat ze sčítání obyvatel je možné v rámci tohoto datového zdroje pro celou ČR analyzovat o něco podrobněji a to jak v rámci platové, tak v rámci mzdové sféry. Zde opět platí, že u povolání, která najdeme nejčastěji v audiovizuálním a mediálním sektoru (grafici, novináři či moderátoři), se výdělky pohybují nad průměrem ČR, který činil dle údajů ISPV v platové sféře 47,5 tis. Kč a v mzdové sféře 45,5 tis. Kč. Naopak výdělky v rámci povolání, která najdeme spíše v tradičním a uměleckém sektoru (hudebníci, knihovníci či pracovníci uměleckých řemesel), se pohybovaly pod průměrem mzdové i platové sféry.

V rámci statistiky platů a mezd ISPV je možné získat údaje také na krajské úrovni. Z kulturních povolání vybraných pro tento článek lze však z tohoto zdroje použít ve všech krajích pouze data o platech knihovníků. Ten se v roce 2023 pohyboval okolo 35,6 tis. Kč a za celostátním platovým průměrem zaostával o 25 %. Plat knihovníků se ve všech krajích kromě Hlavního města Prahy pohyboval mezi 34 a 36 tis. Kč. V Hl. městě Praze sice dosahoval výše 41,3 tis. Kč, ale ve vztahu k průměrnému platu v roce 2023 v tomto kraji zaostával přibližně o 24 %. Nejblíže měl plat knihovníků v roce 2023 k průměrnému platu v Ústeckém kraji, kde zaostával za krajským průměrem o 17 %.

Z údajů zveřejněných ve výstupech z Informačního systému o průměrném výdělku lze částečně získat také data o pracovnících uměleckých a tradičních řemesel. Ta jsou však k dispozici pouze na druhé úrovni klasifikace CZ-ISCO a tradiční a umělecká řemesla jsou na této úrovni sloučena s polygrafií a k dispozici jsou navíc jen data za 6 vybraných krajů. V rámci srovnání průměrné mzdy v takto vymezené skupině povolaní a krajů překvapivě nedominuje Hl. město Praha, ale Jihočeský kraj, kde pracovníci tradičních a uměleckých řemesel a polygrafie se 44,5 tis. Kč mají nejenom nejvyšší průměrný plat z celé skupiny, ale dokonce převyšují i průměrnou mzdu v kraji o 7 %. Nejnižší plat v rámci srovnávané skupiny dosahují pracovníci řemesel a polygrafie v Karlovarském kraji a to 30,8 tis. Kč, což je přibližně 80% úroveň krajské průměrné mzdy.

K tomu, abys žil svobodně a šťastně, musíš obětovat nudu!

Mladý racek Jonathan je blázen do létání. Nepotřebuje se pachtit za potravou, jako to dělá většina jeho souputníků. Baví ho létat. Vysoko, daleko, střemhlav, prostě podle svého! Přes všechny pochybnosti o sobě a odmítnutí ze strany hejna, se mu díky vytrvalosti dostává svobody, poznání a radosti z bytí.

Legendární novela Richarda Bacha byla vydána před více než 50 lety, nicméně její odkaz spatřují tvůrci inscenace neustále aktuální: „V dnešní době, kdy často nevíme, čemu věřit, se více než kdy předtím otevírá možnost, která tu vždy je – důvěra v sebe sama. Důvěra je jako vnitřní kompas, který nás při dobrém záměru dovede dál, než sahají naše sny. Tímto přístupem se rád nechávám řídit jak při vzniku konceptu představení, tak při práci s tanečníky, kteří sami intuitivně reagují na podněty vycházející z předlohy. Postupně tak vzniká společné napojení na podstatu díla, která nás vede až k prvnímu uvedení.“ vysvětluje Ondřej Vinklát.

Premiéra se uskuteční již na konci léta ve Dvoraně Rudolfina. Na jedné scéně se setkají nejlepší tanečníci současnosti a přední čeští herci Jiří Lábus a Vilém Udatný. S oběma umělci soubor váže dlouholetá spolupráce a přátelství. „S Ondřejem Vinklátem jsme se seznámili před několika roky v Národním divadle po představení Romeo a Julie. Ondra mi tehdy řekl, že mě obdivuje od svých sedmi let, a já jemu složil poklonu, že ho obdivuji od sedmi hodin večer, kdy vkročil na scénu. A ten obdiv trvá,“ říká Jiří Lábus a dodává:

„Na DEKKADANCERS se mi líbí, že se nebojí nevyzkoušených věcí, nechtějí ustrnout na místě. Často se vyjadřují k tématům, která jsou aktuální a pro společnost důležitá. Jejich tvorba nikdy není zábavou pro zábavu. Má přesah a důležitou výpovědní hodnotu. To vše ve formě, která není nudná, ale je nanejvýš zábavná.“

Hudbu k inscenaci složil Ivan Acher. Přímo na scéně ji živě zahraje 6 hudebníků České filharmonie pod vedením dirigenta Filipa Urbana. „Ve spojení s tanečním divadlem bude knižní předloha fungovat bezvadně. Její odkaz je v zásadě prostý, ale ve spojení s tancem a hudbou se nám ho podaří dostat právě do míst, kde se jeho síla znásobí. S choreografem Ondrou Vinklátem se dorozumíváme na stratosferických frekvencích, takže Racek bude v dobrých rukou. Pokud k tomu připočteme možnosti dvorany Rudolfina, kde jsem měl možnost premiérovat už svoji skladbu s Agon Orchestra, a byl jsem nadšený z dozvuku toho prostoru, tak myslím, že i s Českou filharmonií se máme na co těšit,“ nastiňuje spolupráci Ivan Acher.

 

DEKKADANCERS & Česká filharmonie

Jonathan Livingston Racek

• Režie a choreografie: Ondřej Vinklát
• Scénář: Ondřej Vinklát, Tomáš Vondrovic
• Režie mluveného slova: Tomáš Vondrovic
• Předloha: Richard David Bach
• Tanečníci: Natalia Metodijeva, Tereza Kučerová, Adriana Štefaňáková, Klára Jelínková, Florian Garcia, Patrik Čermák, Albert Kaše
• Herci: Jiří Lábus, Vilém Udatný
• Hudba: Ivan Acher 
• Dirigent: Filip Urban
• Zvuk: Jan Středa
• Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská 
• Světelný design: Lukáš Brinda

Délka: 60 minut / vhodné od 8 let / česky (s titulky)

Premiéra: 28. 8. 2024

DEKKADANCERS

Skupinu v roce 2009 založili tanečníci a choreografové Viktor Konvalinka a Tom Rychetský, společně s fotografem Pavlem Hejným. V roce 2015 se vedení ujímá tzv. druhá generace DEKKADANCERS – Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, Marek Svobodník. Dnes skupinu vede dvojice Pechar – Vinklát. DEKKADANCERS mají na svém kontě řadu produkcí a představení napříč žánry – od celovečerních tanečních inscenací, až po rozmanité projekty, jako jsou módní přehlídky, hudební videa a koncerty. V tvorbě často sází na humor a nadsázku, které jsou spojovacím bodem jejich inscenací a choreografií. Mimo vlastní produkce, tvořili pro řadu českých souborů a divadel (např. DJKT, Jihočeské divadlo, Divadlo F. X. Šaldy ad.), ale také zahraničních např. pro mnichovský Bayerische Staatsballett (Š. Pechar, O. Vinklát, M. Svobodník), nebo Divadlo K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče-Dančenka v Moskvě (O. Vinklát).

dekkadancers.net

S myšlenkou oživit prostor u řeky Radbuzy přišel jako jeden z prvních architekt Jakub Mareš, zakladatel spolku k světu., který pořádá akce ve veřejném prostoru od svého vzniku v roce 2012. Tehdy se také uskutečnil historicky první festival Náplavku k světu. právě na Radbuze. V tomto prostoru se konal až do roku 2016, poté na tři roky zakotvil na Mži, protože se chystala kultivace Náplavky na Radbuze. „Náplavka na Radbuze byl náš vysněný projekt, který vznikl úplně jinak, než jak jsme zvyklí. Vyzkoušeli jsme si roli iniciátora projektu. Šli jsme cestou participace s místními, následně jsme projekt a zadání prověřili formou kulturního festivalu,“ prozradil Mareš. „Teď se na Náplavku na Radbuze vracíme s kulturním programem. Jako architekti, kteří působí ve veřejném prostoru, ale víme, že to není jen o konání kulturních akcí. S městem v tuto chvíli pracujeme na tom, aby byla náplavka udržovaná, aby bylo opravdu příjemné v tomhle prostoru trávit volný čas. Příští rok na náplavce přibude další mobiliář, z čehož máme velkou radost. Do té doby si užijeme kulturu u vody, kde to máme rádi nejen my, ale i návštěvníci a naši známí a kamarádi,“ uvedl Mareš a dodal: „Velmi mě těší, že městu na kultivaci veřejného prostoru v Plzni záleží. Tímto bych chtěl poděkovat zejména primátorovi Romanu Zarzyckému, který projekty ve veřejném prostoru podporuje.“

„Vztah měst a řek prošel v poslední době dramatickou proměnou. Dlouho zanedbávané a nepovšimnuté, dnes znovu objevované a vysoce ceněné prostory u vody se stávají vyhledávaným místem k odpočinku, setkávání a zábavě. Stále více měst začíná využívat opomíjený potenciál těchto míst. Cílem našich snah je celkové propojení říčních břehů v kontextu blízké návaznosti na městské centrum a vytvoření relaxační zóny pro obyvatele města,“ podotkl Mareš, jehož spolek k světu. letos opět pořádá svůj tradiční kulturní festival Náplavka k světu., tentokrát na Úslavě na Doubravce a jehož Ateliér k světu. společně s dalšími ateliéry a profesionály stojí za návrhem na kultivaci Centrálního nábřeží na Mži. „Aktivit na plzeňských náplavkách je v plánu hodně, do budoucna vyhlásíme výzvu pro pořadatele, kteří by zde chtěli organizovat akce. Vše bude zastřešené pod projektem Plzeňské náplavky,“ prozradil Mareš. Některá města nemají ani jednu řeku, Plzeň je městem čtyř řek – Mže, Radbuzy, Úhlavy, Úslavy, každá je něčím specifická, každá má svůj příběh. Na březích těchto toků se konají kulturní akce, pracuje se na jejich rekultivaci. Pod hlavičkou Plzeňské náplavky tato místa sjednotíme a pořadatelům vytvoříme podmínky, aby tyto zajímavé veřejné prostory ožily kulturním životem a také aby pro návštěvníky bylo snadné se zorientovat a maximálně si užít potenciál, který tato místa skýtají,“ je přesvědčená Eliška Bartáková, radní pro oblast kultury a památkové péče města.

 „V tuto chvíli bychom rádi všechny pozvali na pestrý program na Náplavce na Radbuze, který jsme s kolegy připravili na srpen a září,“ zve za spolek k světu. Lucie Chmelíková. Koncerty různých žánrů nejen lokálních kapel, ověřené a oblíbené Dance o páté, kouzlení, divadelní představení pro děti, divadelní performance, ozvěny Animánie nebo festivalu IRMF, je toho hodně a myslím, že si vybere každý,“ dodala Chmelíková, která se hodně těší na zářijový festival TUTO Jídlo.

Více informací a kompletní program na webu a na FB profilu.

 

 

7. července 2024 začal narozeninový odpočet, kdy na webu Protišedi vycházejí každý den nové nevydané fotky a texty, rozhovory a další materiály. „I když se knize přidávaly stránky, stejně se nemohlo vejít vše. Web je v tomto nafukovací, takže mě těší možnost zpřístupnit i texty a fotky, na které se v knize už nedostalo,“ říká její autorka Jana Kománková, kulturní novinářka a DJ Radia 1. „Knihkupectví mají i teď knížku ve výlohách, i skoro po roce chodí maily od potěšených čtenářů, na Databázi knih má kniha 100 % a některá média zařazují knížku mezi doporučené čtení na dovolenou, takže dává smysl nabídnout něco dalšího.“ Život v éteru je i audiokniha, i ona na posluchačských portálech získala plný počet hvězdiček od uživatelů.

„Další edici nebo druhý díl nyní neplánuji, přišlo by mi to jako ředění,“ říká autorka. „To dám raději materiál volně na web.“ Ke knize bude ještě beseda na píseckém festivalu Cool v plotě a z úspěchu jejího křtu vycházejí poslechové pořady Radio 1 nablízko, které se každé dva měsíce konají v Čítárně Unijazz.

K oslavám patřívají i soutěže o ceny a Život v éteru není výjimkou. „Soutěží se o knihy včetně limitované edice s bílým hřbetem, která se nedá koupit, ale třeba i o unikátní arch z tiskárny nebo nepotištěnou maketu, na které jsme testovali, jak se knížkou bude listovat,“ dodává autorka, která knihu vydala díky úspěšné crowdfundingové kampani, ve které se vybralo 180 % cílové částky.

Oslavy potrvají až do 7. srpna. A co bude potom? „Začala jsem pracovat na projektu Češi v Berlíně. Sbírám vzpomínky umělců i úplně běžných lidí, které zlákala tahle kreativní metropole, a ráda bych z nich udělala podobnou knížku. Jsou to často fascinující příběhy a zachytit je je úžasné lákadlo.“ Kniha by měla vyjít v roce 2025 opět nákladem protisedi.cz.

http://zivotveteru.cz

Čarodějnická pohádka je již devátou, kterou pro neslyšící Česká televize natáčí. „Původní myšlenka se zrodila před více než deseti lety mezi tvůrci pořadu Televizní klub neslyšících. Nejdřív měly podobu speciálů, postupně se ale etablovaly v samostatný formát a nyní jsou hrdým pandánem vánočních pohádek pro slyšící premiérovaných tradičně ve stejný den. Podstatné je, že se od prvopočátku na jejich tvorbě podílejí neslyšící herci,“ vysvětluje kreativní producent Luděk Horký s tím, že pohádky ve znakovém jazyce sbírají skvělé ohlasy také u slyšících diváků i u Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel. Zároveň upozorňuje na jejich důležitost: „Pohádky jsou velmi starý slovesný žánr, který má dar lidi v nejširším slova smyslu spojovat. Skrze jejich motivy se propojují nejen vzdálené generace, nýbrž i různé kultury. Tak proč by nemohly propojovat i světy neslyšících a slyšících? A věřte, že je co propojovat!“

Příběh vypráví o věčně rozhádaných sourozencích, mladých čarodějích, Klotyldě a Barnabášovi, kteří dělají jeden průšvih za druhým. A kvůli jednomu z nich dokonce budou muset zachraňovat svého otce Zachariáše i celý kouzelnický svět před zlým Vzdorodějem. „Chtěli jsme původní námět, který bude moderní, vizuálně zajímavý a umožní nám vykročit blíže k fantasy žánru. Zároveň ale musel být dobře uchopitelný ve znakovém jazyce, tudíž Říše čar a kouzel byla ideálním prostředím,“ vysvětluje výběr motivu režisér Ivo Macharáček, autor loňského filmu pro neslyšící Dvě Mařenky a obou dílů Tajemství staré bambitky. „Hlavním poselstvím Čarodějnické pohádky je, že i když mezi sebou mají sourozenci rozepře, tak v těžkých chvílích dokáží držet spolu a najít vzájemnou podporu a porozumění. A to je i náš vzkaz pro diváky: pevné sourozenecké vztahy jsou v životě velmi důležité a na to by se nemělo zapomínat,“ dodává.

Pohádka se natáčí nejen v ateliéru na Kavčích horách, ve kterém vznikly například interiéry kouzelnické vily, ale nabídne i atraktivní scény v exteriérech. Herci se proháněli na košťatech po Brdských lesech a také zavítali do Průhonického parku, kde ve stromech zasídlila Berta, přísná čarodějnická teta. „Díky zvolenému tématu můžeme nejen neslyšícím divákům přinést více vizuální zábavy. Kromě létání na košťatech a fantasy atmosféry se mohou těšit například na různé triky a kouzla. To vše podpoří zajímavé světelné efekty a neotřelé prostředí,“ popisuje režisér Ivo Macharáček. Pětidenní natáčení zakončí štáb 6. srpna. Česká televize Čarodějnickou pohádku odvysílá na Štědrý den.

režie: Ivo Macharáček // scénář: Michal Čunderle // námět: Michal Čunderle, Ivo Macharáček // kamera: Jan Kvasnička // dramaturgie: Markéta Hoskovcová, Radek Hosenseidl // kreativní producent: Luděk Horký // výkonný producent: Petr Nezval // hrají: Alan Ptáček, Kristýna Černá, Samuel Pavelka, Sergej Josef Bovkun, Diana Maroufová, Bohumil Vojtek, Andrea Krajčíková Kalců, Jindřich Mikulík, Stela Skýpalová, František Půlpán