Instituce a kulturní zařízení

„Od chvíle, kdy jsem začal pracovat v hradecké filharmonii, jsem hledal novou cestu, jak uchopit koncerty pro mladé publikum a děti s rodiči. Podobně na tom byli i kolegové v Klicperově divadle. Mě zaujala forma, kterou nabízela Komorní filharmonie Pardubice, dramaturgyně Lenka Smrčková z Klicperova divadla si přivezla inspiraci z Ostravy. Přesně v této chvíli se naše cesty sešly, a to dalo vzniknout koncertům v podobě, kterou jsme si prověřili s našimi posluchači. Dirigent tu vystupuje zároveň jako průvodce, který hravou formou seznamuje publikum s hudební teorií, postavy dětí zase interagují s posluchači v sále,“ shrnuje ředitel Filharmonie Hradec Králové Vladimír Šrámek a dodává, že úspěch koncertů byl strhující. Spolupráci mezi oběma institucemi považuje za mimořádně zajímavou a obohacující, protože přináší oběma velký ohlas.

O tom, že projekt slaví úspěch, svědčí i několikrát vyprodaný sál – už po prvním koncertu z této řady posluchači sdíleli množství pochvalných komentářů a příznivou zpětnou vazbu. Jedna ze škol, které se přijely na koncert podívat, dokonce poslala obrázky od nadšených dětí, které zachycovaly dirigentku s orchestrem a herci na pódiu. Koncert S rytmem v patách potvrdil, že tento druh koncertů si v Hradci Králové našel své pravidelné publikum. Děti si během programu vyzkoušely vytleskávat rytmus v různém tempu a přesvědčily se o tom, jak je důležité pro to, aby hudba měla ten správný šmrnc, aby se netáhla, ale ani nepředbíhala.

Z vybraných klasických skladeb zazněla předehra z Mozartova Únosu ze serailu, ale také Smetanova Vltava, kterou si publikum připomnělo letošní Rok české hudby. Slavný kankán z operety Orfeus v podsvětí vysekla za doprovodu hradecké Filharmonie herečka Martina Czyžová. Společně s ní si zatančily i děti, a to dokonce na pódiu. V sále tak v jedné chvíli bylo opravdu živo. Publikum dojala také Píseň samotářky z muzikálu Bídníci v podání Lucie Andělové a pobavil i herec a saxofonista William Valerián, jenž si s orchestrem zahrál Bizetovu Habaneru z opery Carmen.

Autorkou scénáře koncertů tzv. Oranžové řady – určené mládeži a dětem s rodiči – je dramaturgyně Klicperova divadla Lenka Smrčková, režie představení se ujal umělecký šéf divadla Pavel Khek. Dirigentka Michaela Rózsa Růžičková je pak zárukou, že orchestr bude dobře naladěn. Zároveň ale také ztvárňuje postavu „tety Míši“, za kterou děti v podání herců Lucie Andělové (Emy), Martiny Czyžové (Dominiky) a Williama Valeriána (Matěje) přicházejí na zkoušky orchestru.

Lenka Smrčková zve už nyní posluchače na třetí koncert Oranžové řady. „Poslední letošní díl nese název Hitmakeři klasické hudby. Často známe slavné melodie, ale neumíme říct, kdo je složil či jaký příběh se za danou skladbou nebo jejím autorem skrývá. A právě na to se společně s našimi hrdiny podíváme 13. dubna.“

Do projektu je zapojeno šedesát pět žáků a dvacet pět filharmoniků. Čeká je několik zkoušek v následujících třech měsících, děti navíc pracují na individuální přípravě se svými pedagogy ve školách. Projekt představí také tři vybrané talentované sólisty.

„Dramaturgie programu nabídne průřez tvorbou světových autorů, důraz však klade na českou hudbu, ale také moravskou muzikalitu a vztah k folkloru skrze skladbu Jiřího Pavlici. Ten se koncertu s uvedením své skladby zúčastní osobně,” popsala předsedkyně pořádajícího spolku Martina Hniličková

Vedení orchestru se ujal výrazný představitel mladé generace českých dirigentů, šéfdirigent FBM Robert Kružík, laureát ceny Jiřího Bělohlávka pro umělce do třiceti let. Asistentem dirigenta bude uznávaný klavírista a pedagog Jiří Kadavý.

„Celý náročný projekt má smysl z hlediska budoucnosti. Mladá a nadšená generace dětí je budoucí publikum filharmonie, nebo po několika letech studia, naši noví kolegové,” řekl ke spolupráci se zlínskou filharmonií její šéfdirigent, Robert Kružík.

Projekt se představí zlínskému publiku během premiéry 4. května ve zlínském Kongresovém centru. O den později program zazní v Uherském Brodě.

„Tento projekt je natolik intenzivním propojením teorie s praxí, že může mít zásadní vliv na směrování i smýšlení zapojených dětí a nejen jich. Výchovné koncerty zdaleka nemohou tak zásadně vstoupit do života mladé generace, ale i jejich spolužáků, či rodin. Je to velice intenzivní a nepřenosná zkušenost,” doplňuje ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová.

Program třetího ročníku dá vyniknout také třem sólistům ze ZUŠek ve Zlínském kraji. „Jsou to výjimeční mladí lidé, vítězové řady soutěží na národních i mezinárodních úrovních - klavíristka Julie Poláková, houslista Matouš Pospíchal a akordeonistka Julie Vajdáková,“ popisuje Jana Kubáčová.

Projekt v minulosti podpořily tak významné osobnosti jako je Magdalena Kožená, generální ředitel České filharmonie, David Mareček, či světově uznávaný dirigent Tomáš Netopil. Tento ročník také podpořilo Ministerstvo kultury České republiky, Zlínský kraji i město Zlín. Záštitu mu poskytla také ředitelka národního festivalu ZUŠ Open, Irena Pohl Houkalová.
 

www.kulturazlin.cz

„Potřeba bytů pro obyvatele města, ať již se jednalo o městské úředníky, profesory učitelského ústavu, nynějšího gymnázia, či lékaře a později i pro důstojníky přidělené do muniční továrny, podnítila v Poličce po 1. světové válce čilý stavební ruch. Nejzřetelnější byl na téměř nezastavěném území „za rybníkem“, jižně od města, kde dosud stála pouze budova c.k. učitelského ústavu a několik stodol.“ vysvětluje hojnou stavební činnost v Poličce historik umění PhDr. David Junek. „Nesporný rozhled představitelů města, jejich odvaha, iniciativa i šťastná ruka vedly k modernizaci města při dodržení vysokých urbanistických a estetických hledisek. Výsledky byly pozoruhodné – vzorová nová čtvrť za rybníkem s činžovními domy, školou, evangelickým kostelem a divadlem,“ dodává.  

Při příležitosti Mezinárodního dne průvodců můžete tyto pozoruhodné výsledky obdivovat v rámci komentované procházky s poutavým výkladem PhDr. Davida Junka. Sraz je v sobotu 24. února ve 14.00 hod. v parku na mostu ke gymnáziu.

Více na www.cbmpolicka.cz

Masopust představoval v minulosti období mezi dvěma postními dobami. Byl oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo třeba se dosyta najíst, protože následovalo období čtyřicetidenního půstu. Doba Masopustu nastává po svátku Tří králů a její konec je závislý na datu Velikonoc, končit tedy může od poloviny února až do počátku března o Masopustním úterý před Popeleční středou. Probíhaly během ní taneční zábavy, zabijačky a také svatby. Toto období vrcholí na Tučný čtvrtek, kdy bývala zabíjačka a hostina a v poslední tři dny (neděle, pondělí, úterý), které se nazývají Končiny, Ostatky, Fašank nebo přímo Masopust, se konají různé rituální úkony, průvod masek, scénické výstupy a taneční zábavy. Počátky Masopustu a Masopustních obchůzek je třeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. Původně šlo o pohanské svátky – antické slavnosti, tzv. saturnálie, což je jeden z nejvýznamnějších a nejradostnějších svátků římského náboženství slavený na zimní slunovrat k poctě Saturnově. Karneval tedy souvisí patrně s předkřesťanskými oslavami obnovy přírody na začátku jara. (Zdroj: Zuškoviny, 6. číslo, 17. ročník, 2023)

Jarka Holasová je učitelkou literárně-dramatického oboru v ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř. LDO ve škole v září 1988 zakládala. Zároveň hraje loutkové pohádky podle klasických autorů v mateřských školách. Je členkou Odborné rady pro loutkové divadlo NIPOS-ARTAMA jako lektorka praktických dílen spolupracovala s různými organizátory dalšího vzdělávání pedagogů v Česku a ve Slovinsku. Je členkou Spolku pro podporu tradic loutkářství a Volného sdružení východočeských divadelníků, se svými žáky založila školní měsíčník „ZUŠkoviny“, který řídí doteď. Pod jejím pedagogickým vedením se školní loutkářské soubory pravidelně a často úspěšně účastní krajských přehlídek dětského, loutkového a studentského divadla.

Masopustní veselice se konají na mnoha místech naší země a mají různý průběh, délku, charakter… Jak probíhá ta vaše? Jaké tradiční masopustní postavy, maškary a děje u vás nesmějí chybět?

Jarka Holasová: U nás se už za tu dobu, co s masopustním průvodem chodíme, ustálil čas na masopustní úterý. Některé roky nám to překazily jarní prázdniny, potom jsme vyšli už na Tučný čtvrtek. Mezi maškarami nechybějí klibna, bába s nůší, velký a malý medvěd, smrtka a pak různí řemeslníci a profese jako řezník, kuchařky, kominík, pekař... Většinou se namaškaříme za babky a dědky nebo kluky a holky z Ladových obrázků. Kostýmy spidermanů a princezen zůstávají doma ve skříni. Každoročně vyrážíme podpořeni muzikanty z hudebního oboru a lidovými písničkami v jejich podání. Děti z dramaťáku potom předvádějí scénicky zpracovaná lidová říkadla a masopustní zvyky. Prodáváme klibnu, která umí různé kousky, na povel se dokáže změnit ve velblouda nebo zatančit letkis, letos poprvé bude mít šest nohou. Aby narostlo hodně brambor a vysoký ječmen, musí si každá hospodyně skočit s medvědem mazurku. Za tu všechnu legraci nám už v prvním ročníku (rok 2006) chtěli diváci platit. Druhý rok jsme tedy vzali s sebou do průvodu na případné příspěvky charitativní kasičky. A tak vznikla tradice našich Masopustních ohlédnutí v Domově sv. Josefa v Žirči, kam každoročně s masopustním programem zajedeme a finanční dary z jaroměřského průvodu předáme. Jde jen o malý příspěvek klientům nemocným roztroušenou sklerózou, ale hlavně o veselé chvilky strávené s nimi.

Kostýmy, hudba, divadelní výstupy, scénky… Liší se jednotlivé ročníky něčím? Připravili jste si tentokrát něco nového?

Jarka Holasová: Máme základní masopustní „výbavu“, která se postupně rozšiřuje, co se týče repertoáru i kostýmů. V dramaťáku to funguje jako to kdysi bývávalo… všichni umějí všechno, v rolích se střídají, podle toho, kdo je zrovna po ruce nebo kdo zrovna může. A role a funkce si děti postupně předávají, to mě na tom hodně baví. Holčička, která začínala jako babka s nůší, když vyroste, chodí v kostýmu smrtky nebo prodává koně. Medvědem bývá nejvyšší kluk, většinou po tanečních, což tančící hospodyně také rády ocení. Program je připraven v základních bodech, ale improvizovat je také hodně potřeba. Nejdříve bavíme pana starostu, protože nám ferulí udělí tzv. povolení. Za ty roky na nás před radnicí už diváci čekávají. A potom se vydáme i po obchodech. Před lety se k nám přidal místní spolek Pronáměstí, který připívá k atmosféře stánky s občerstvením a veselými diváky.

Zažili jste jistě už masopust mrazivý, deštivý, covidový… Děti na poslední chvíli onemocní, musí se improvizovat. Vzpomínáte si na nějakou opravdu veselou nebo náročnou chvíli?

Jarka Holasová: Ona je to celé veselá chvíle… a protože je masopust, vše je dovoleno! Takže si to s vrchností i pěkně hlasitě vyříkáváme. Leckterý řidič je zaskočen, když uprostřed silnice zastavuje provoz smrtka nebo strážníkům městské policie věští budoucnost cikánka. Za tu dobu nám pršelo jednou, zachraňovalo nás podloubí. A když byla covidová distanční výuka, vymysleli jsme Masopust z obýváků, rodiče posílali své domácí videopříspěvky a vznikl dlouhý, ale moc pěkný pořad.

Masopust z obýváku - YouTube

Ještě se musíme zastavit u multižánrového alternativního festivalu Jařinec, který se letos na jaře (10. – 12. 5. 2024) bude konat v souměstí Josefov-Jaroměř už popáté. Také na něm má literárně dramatický obor ZUŠ F. A. Šporka zásadní podíl…

Barbora Maksymovová: Již popáté a určitě ne naposledy! Multižánrový rodinný festival Jařinec organizují absolventi Literárně-dramatického oboru ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři. Všichni jsme spolu chodili na dramaťák k Jarce Holasové, které se podařilo udělat z nás velkou partu přátel, která se i v profesním životě rozhodla věnovat divadlu v různých formách. Stále nás ale spojuje Jarka, ZUŠka a Jaroměř, kam chceme každoročně dovést zajímavé projekty, inscenace, workshopy a kapely, které nás během roku zaujmou a myslíme si, že by o ně Jaroměř neměla být ochuzena. Jařinec je specifický i svou lokací, celá sobota a nedělní dopoledne se odehrává v umělecké kolonii Bastionu IV., jenž má své kouzlo a díky němuž má Jařinec pohodovou a rodinnou atmosféru mezi pávy.

Jaká je dramaturgie letošního ročníku? Opět se soustředí hlavně na loutkové a experimentující divadlo amatérů i profesionálů? V minulých letech vystoupili například fyzický básník Petr Váša, divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten, písničkářky Bára Zmeková a AN-NA nebo třeba klezmerová kapela Mi Martef. Na co se můžou těšit návštěvníci tentokrát?

Barbora Maksymovová: S radostí můžu oznámit, že dramaturgii pro letošní ročník máme již kompletně potvrzenou a lákadel je opravdu hodně! Celý náš program si opět držíme v alternativní rovině. Určitě srdečně zveme na loutkové pohádky od souborů TMEL, DAMÚZA nebo od žáků z jaroměřské ZUŠ. Dále naše pozvání přijal spisovatel Pavel Novotný, sbor Veselé chvíle, jazzová kapela Hlas kontrabas, indie rockový Island Mint a trocha balkánské hudby dorazí s kapelou Yamaha oriental. Každý rok také zasazujeme do dramaturgie důležitou událost pro naše město. Minulý rok jsme sázeli dub s cílem vysadit dalších 150 do historické pozice na jaroměřské bažantnici, na místo, kde před 150 lety stálo 700 dubů a byly vykáceny za účelem zřízení fondu ke kulturním a jiným potřebám. V letošním roce považujeme za zásadní výročí 650 let od první písemné zmínky o školství v našem městě. Plánujeme součinnost s místními školami, pro které dovezeme do Městského divadla profesionální představení, nicméně výsledek spolupráce bych ráda nechala jako překvapení.

Obnova josefovského opevnění získala na sklonku loňského roku cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro. Před pár dny jsme přinesli tiskovou zprávu, že se chystá rozsáhlá revitalizace josefovské pevnosti. Máte jako ZUŠ s tím spojené nějaké plány, sny a vize?

Vlastimil Kovář: Myšlenka revitalizace tzv. „čtvercáků“, obrovské budovy čtvercových kasáren, přišla už před několika lety. Možnost zachránit jedinečnou součást josefovské pevnosti navrhl sám Královéhradecký kraj. K hledání vize, jakým způsobem oživit prostor kasáren, byli pozváni nejprve zástupci z kulturní oblasti města, později celá veřejnost. Nápadů se sešla obrovská kupa a i naše ZUŠka několika přispěla.

Případné nové prostory by pomohly s tím, že nám současná školička začíná být malá. Zároveň by pro svou specifičnost otevíraly další možnosti využití ve výuce všech uměleckých oborů školy. Naše soubory pořádají často víkendová soustředění a ono je sice spaní ve škole vždycky jedinečný zážitek, ale pokud bychom měli kvalitní zázemí ve „čtvercácích“, bylo by to ještě lepší. Také bychom mohli pro Literárně dramatický obor, který patří mezi nejlepší u nás, mít odpovídající zázemí s divadelním prostorem a se skladem kulis, loutek. Protože všechny kulisy si naši dramaťáci vyrábějí v rámci výuky, mohli by mít i opravdové dílenské zázemí. Ve výtvarném oboru, který sdílí jednu učebnu, bychom mohli mít učebny zvlášť pro plošnou tvorbu, zvlášť pro sochařinu, keramické studio a ještě k tomu učebnu pro počítačovou grafiku. A také výstavní prostor by se nám hodil. Všechny tyto oblasti se na naší zušce vyučují a vězte, že srovnat je do jedné místnosti je často velmi těžké.

A hudební obor, kde funguje řada souborů, zaplňuje náš koncertní sál do poslední minuty. Kdybychom mohli mít zkušebnu zvlášť pro sbor, zvlášť pro velký dechový orchestr a big band, ale také smyčcový orchestr a zkušebnu pro rockové kapely – to by bylo jedinečné. Každý ze souborů totiž pro svoji práci potřebuje odlišně vybavený prostor, především co se týká akustického nastavení. Také bychom mohli mít učebnu – nahrávací studio, která by sloužila nejen pro potřeby zušky, ale mohl by se v ní vyučovat předmět elektronické zpracování hudby. Prostory by mohly ožít nejen výukou, ale i akcemi, koncerty, představeními, festivaly, výstavami pro veřejnost. Tím vším by bylo možné velkorysý objekt kasáren naplnit a oživit. A zabralo by to jeho nepatrnou část. Takže plány, sny a vize máme.

Festival Jařinec pořádá Kolegium hraběte Šporka. Spolek byl založen jako občanské sdružení v říjnu 2008 s cílem podporovat rozvoj kulturních a uměleckých aktivit mládeže v Jaroměři a okolí a získávat granty a finanční příspěvky, o které nemůže žádat základní umělecká škola. Asi největší akcí, kterou uspořádal, byl mezinárodní projekt nastudování dětské opery Brundibár Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera v roce 2009, tedy před patnácti lety. Můžete přiblížit aktuální činnost spolku?

Vlastimil Kovář: V každém školním roce jsme pod hlavičkou Kolegia, které funguje při ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, uspořádali několik akcí. Spolek totiž může realizovat akce, které jsou mimo možnosti zušky. Byli jsme třeba s žáky na velkém projektu v Turecku, vystupovali jsme v Albánii, také v rumunském Banátu. Tradičně na podzim jsme pořádali jazzový minifestival JAZZOMĚŘ. V současné době tvoří páteř činnosti aktivity spojené s pořádáním multižánrového festivalu Jařinec, které se začínají rozprostírat nejen na dny, kdy festival probíhá. Jednou z nich je projekt ke znovu osázení Dubiny, místa, z něhož byly před desítkami let pokáceny desítky vzrostlých dubů a prostředky z jejich prodeje potom město investovalo do jaroměřského školství a kultury. A byla to dobrá investice. Tak ji chceme naší činností za pomoci ostatních aspoň trochu vracet.

www.zus-jaromer.cz

Kolegium hraběte Šporka | Facebook

Pražská výtvarnice a ilustrátorka, pro jejíž dílo je typická vystřihovaná grafika, kresba a práce s textilem, má v sobě hluboce zakořeněný vztah k folklóru a tradici našeho kraje. Od studentských let působila ve folklórním souboru Hradišťan a po přestěhování do Prahy se stala členkou Slováckého krúžku. „Jako vsetínská rodačka sleduje po celý svůj život tradici lidového umění Valašska a Slovácka, a právě to se jí stalo zdrojem inspirace pro její originální výtvarnou tvorbu. Kromě vystřihovaných grafik a ilustrací s motivy starých obyčejů a folklóru tvoří Kornelie Němečková také koláže a tapisérie, které můžete najít doslova po celém světě,“ říká autorka výstavy a historička umění PhDr. Milada Frolcová.

„Paní Němečková vytvořila také animované filmy, ilustrovala knihy, časopisy, plakáty či přebaly gramofonových desek. Za emisi poštovních známek získala v osmdesátých letech 20. století dokonce i ocenění. Divákům však nejvíce utkvěla v mysli tradiční znělka Zpívánek,“ doplňuje Frolcová.

Kornelie Němečková se narodila ve Vsetíně roku 1932, ale více než sedmdesát let žije v Praze. Po válce začala studovat nejprve na sociálně zdravotní škole, posléze na Střední uměleckoprůmyslové škole (1949–1953) v tehdejším Gottwaldově, dnešním Zlíně, obor modelářství a návrhářství obuvi. Zde se také seznámila se svým budoucím manželem, známým sochařem Zdeňkem Němečkem, a ještě během studií se vzali. U obuvi však dlouho nevydržela. Láska k folklóru ji přivedla k práci s dětmi (výtvarné kroužky), módnímu návrhářství a volné tvorbě. Titěrná práce s papírem a jednoznačnou barevností pro ni představovala protipól k rozměrnějším tapisériím. Mohla se hravou formou podvědomě vracet k rodnému regionu: jarnímu ránu zalitému sluncem, lidové muzice, čirým potůčkům, čarovnému lesu, zimnímu sáňkování a bruslení, švitořícím ptáčkům, zajícům a veverkám, folklórním tradicím a životu prostého člověka.

Pro dětského návštěvníka bude k výstavě, která potrvá do 21. dubna 2024, připraven program s tvořivou dílničkou Zvídálkové, vzhůru do muzea! s názvem Kouzla, nůžky, papír, teď! zaměřený na výrobu vystřihovánek. Uskuteční se v neděli 17. března, od 13 do 17 hodin.

„K výstavě nabízíme i výukový program pro děti, v rámci kterého si povíme o životě autorky křehkých pohádkových vystřihovánek, připomeneme si s dětmi nejznámější písničky a samozřejmě si zkusíme vyrobit jednoduchý vystřihovaný obrázek,“ dodává muzejní edukátorka a lektorka MgA. Petra Tománková.

www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum

Kvartet složený z polských a českých jazzových hráčů (Štěpánka Balcarová – trubka, Nikola Kołodziejczyk – klavír, Jaromír Honzák – kontrabas a Grzegorz Masłowski – bicí) vystupuje momentálně s programem Emotions. Osm kompozic zásadním způsobem odráží základní lidské emoce, jako je radost, důvěra, strach, překvapení, smutek, znechucení, hněv a očekávání.

„Album Emotions bylo vydané v létě 2023, ale až nyní ho prezentujeme českému publiku živě. Koncert v ArtCafé je součástí pětidenního turné po Česku. Program dále zazní v Praze, Pardubicích, Uherském Hradišti a v Kyjově. Inspirací ke kompozicím mi byly zkušenosti posledních několika let spojené s mateřstvím. Prožívání některých emocí dostalo s mateřstvím a výchovou mých dětí úplně nový rozměr. Dříve jsem si třeba myslela, že vím, co je to hněv – jak si ho vysvětlit, vyvodit důsledky a pak ho v klidu přijmout. S dětmi se ale člověk dostává do situací, kdy tento odstup nemá a učí se prožívat každou emoci jakoby nanovo, do větší hloubky a na dřeň. Tento princip se nepromítá jen do negativních emocí, ale naštěstí i do těch pozitivních. Každou z nich jsem se naučila vnímat úplně jiným způsobem a pokusila se je převést do hudby," uvedla Štěpánka Balcarová, která v Broumově nebude koncertovat poprvé.

„Do Broumova se vždycky ráda vracím. Broumov je pro mě synonymem splněných snů. Díky Vzdělávacímu a kulturnímu centru Broumov se v minulosti v Broumově realizovaly a také uvedly dva obrovské projekty: v roce 2016 Vánoce s Concept Art Orchestra a s Danem Bártou a v roce 2023 jazzová oper(k)a O ztracené vodě," dodala Balcarová.

Vstupenky na koncert je možné koupit v předprodeji na smsticket.cz za 200 Kč, za 150 Kč pro členy klubu ArtCafé nebo za 100 Kč děti a studenti do 26 let. Vstupné na místě: 250 Kč, 180 Kč pro členy klubu ArtCafé, 100 Kč děti a studenti do 26 let. Koncert pořádá: Vzdělávací a kulturní centrum Broumov, o. p. s.

DALŠÍ KONCERTY ARTCAFÉ:

Druhý únorový koncert se bude konat ve středu 28. 2. 2024 od 19 hodin v klášterní Kreslírně.  Večer s názvem „Humor v rytmu bossa novy“ přivítá v Broumově osobnosti, které spojilo Divadlo Ypsilon a láska k jazzové muzice. Jan Jiráň je herec, hudebník, režisér a dramatik a stejně jako vynikající houslista Jan Bradáč také člen legendární Ypsilonky. František Uhlíř je jazzový kontrabasista a skladatel, který hostuje v divadle Ypsilon ve dvou hrách.

Ve středu 13. 3. 2023 od 19 hodin nabídne ArtCafé koncert kapely Krajina Ró, pro kterou je typické propojování přirozeného dívčího altu a vlídně i nevlídně obhroublého mužského barytonu. Oba hlasy jsou doma v klidných poetických textech i v drsném házení slov po milovnících decibelů. Zvuk kapely charakterizují především nenapodobitelné efekty, éterické melodie a nevídané rockové riffy elektrické kytary, propojené s celým zástupem kouzelných krabiček. Baskytara a bicí jsou pak nejen dokonale pracující strojovnou, ale i sólovými nástroji, které svou barevností a kreativitou rozšiřují Krajinu Ró ještě o další rozměr. Vstupenky na všechny koncert bude možné zakoupit na smsticket.cz.

Mystička, vizionářka, zv. Sibyla Rýnská. Zakladatelka klášterů, se stejnou mírou úcty k Bohu, církvi, lidem. Léčitelka, první literárně činná lékařka, znalkyně flory, fauny, přírodovědkyně. Básnířka, tvůrkyně abecedy k zapsání svých děl. Autorka spisu SCIVIAS/CESTY VĚZ, z něhož 1. díl, přeložen do češtiny Poznej cesty vyšel 3x, potřetí roku 2014. Autorka hudebně sborových skladeb s duchovním nábojem. 

Text-Citace-Myšlenky v podání Olgy SZYMANSKÉ, Jany KLEČKOVÉ, Pavla BUCHTY prolnou skladby abatyše Hildeggardy.

Úterý 12. března 2024 od 17.30 hodin - Modrý salonek Městské knihovny Frýdek-Místek, Hlavní 112, část Místek. 

Pořad je zahrnut do programu NOC Kostelů 2024.

„Komedie spojuje stejné téma – intimní prostor dvou lidí je narušen zásahem mocenské entity zvenčí. To vytváří řadu komediálních až absurdních situací, založených na četných nedorozuměních. Kohoutovy aktovky ze 70. let patří k proudu absurdního divadla. To do českého kontextu přinesl především Kohoutův přítel Václav Havel, pro něhož bylo absurdní divadlo po celý jeho život bytostným sebevyjádřením,“ říká dramaturgyně divadla Věra Mašková a dodává: „Autenticita prostředí navozuje zcela jiný druh zážitku, než je běžná divadelní produkce. Mizí totiž takzvaná čtvrtá stěna, diváci jsou od herců doslova pár centimetrů, stávají se tak bezprostředními účastníky.“ 

To potvrzuje i herečka Eva Leimbergerová: „Těším se na absolutní blízkost s diváky a tedy i jiné herecké, výrazové prostředky než člověk využívá v klasickém kukátkovém divadle a na velkých scénách. Diváci navíc ocení a pobaví se texty Pavla Kohouta, které jsou podle mého názoru výjimečné - výjimečně skvělé. A těšit se můžou na netradiční prostory divadla MANA, ve kterých se budou aktovky odehrávat.“

Kdo založil požár během svatební noci a kdo přišel na návštěvu?

Co se stane, když u vás během svatební noci začne hořet, přijedou hasiči a zároveň zařehtá úřední šiml? Kdo zapálil oheň, co shořelo a může za všechno opravdu jen kachna? Novomanželé, svatební noc, romantika a hasičský sbor. To je téma bláznivé komedie nazvané Požár v suterénu. Děj se odehrává v jednom skutečném sklepě, který je zařízený jako skromný příbytek novomanželů, a požár spolu s hasičským sborem zkomplikují mladému páru svatební noc. 

Pech pod střechou s malířem a jeho vysněnou láskou

Ve druhé komedii Pech pod střechou nahlédnou diváci do podkrovního uměleckého ateliéru, kam si nesmělý malíř pozve dámu svého srdce. „Jde vlastně o podkrovní zkušebnu ve věži, protože hlavní hrdina je malíř. Netuší, že další návštěvník přijde bez pozvání, zato s ideou všeobecného dobra, které mu velí nabourat se někomu do soukromí a snažit se ho spasit, bez ohledu na to, zda o to dotyčný stojí,“ líčí Mašková.

Do podkroví je podle Věry Maškové přístup pouze po točitém schodišti. „Kapacita hlediště je omezená, proto je třeba včasná rezervace,“ upozorňuje Mašková. Představení je určeno pro 25 diváků, kteří si budou moct sednout kamkoli a na cokoli, co není součástí hracího prostoru. Představení není vhodné pro osoby se sníženou pohyblivostí.

www.vrsovickedivadlo.cz

Víte, že…

…aktovka Pech pod střechou byla napsána v roce 1972, Požár v suterénu v roce 1973? To už byl dramatik Pavel Kohout, který se velice angažoval v procesu nazvaném Pražské jaro, označen jako nepřítel tehdejšího režimu a jeho dílo nesmělo být v Československu uváděno. Na česká jeviště se tyto aktovky sporadicky dostávají až v 90. letech, nikoli však dohromady, ale každá zvlášť. 

…bytové divadlo bývá často ztotožňováno s divadelními představeními pořádanými v soukromých bytech v období normalizace v prostředí disentu? K nejznámějším patřilo bytové divadlo Vlasty Chramostové, kdy měla tato herečka po podpisu Charty 77 zakázáno veřejně vystupovat. Divadlo se hrálo v jejím bytě a v bytech jejích přátel.

…bytová divadla byla ale kdysi i součástí aristokratické kultury v 17. a 18. století? V 19. století se pak tato praxe přenáší do měšťanských domů, a to nejen jako kratochvíle, ale i jako jeden z projevů národního obrození. Ve všech případech se však jednalo o produkce amatérské.

...na repertoáru divadla MANA je i hra To nemyslíš vážně, Pavlíčku inspirovaná životem mimořádného českého dramatika Pavla Kohouta? „Potěšitelné je, že na inscenaci velice dobře reagují mladí lidé, pro které je vše, co se tam odehrává, historií a často dost vzdálenou. Cirkusová atmosféra, množství klaunských gagů a výtvarných obrazů je koktejl, který ve vyprávění o časech nelehkých úplně nečekáte a pro většinu diváků je tak tohle představení příjemným překvapením,“ hodnotí dramaturgyně divadla Věra Mašková.

…ke konci divadelní sezóny divadlo MANA začíná zkoušet novou hru Marka Epsteina Lajf? Tu uvede ve světové premiéře. Jednu z hlavních rolí bude hrát Martin Dejdar. Divadlo Mana pokračuje také v projektu pro Čapkovu vilu nazvaný Čaj o páté u Čapků.