Instituce a kulturní zařízení

Naděžda Hloušková uvádí svou již pátou výstavu. Její práce si budete moci prohlédnout v kulturním Salonu Maryška na náměstí T. G. Masaryka (vedle kavárny). Vernisáž proběhne v pátek 22. září od 17 hodin, výstava potrvá od 22. září do 10. listopadu 2023.

O autorce

Autorka prostřednictvím své tvorby vynáší na světlo mezilidské vztahy ve spojitosti s kulturou, architekturou, přírodou, každodenností a minulostí ostravského regionu. Svůj pohled tak neupírá jen na vytěžený kraj, ale hlavně na ty, kteří okolní zaprášené terény zalidňují, na ty, jejichž tváře se do urbánního reliéfu v našem okolí obtiskly. Její obrazy sice citlivě ohledávají dopady neurvalé průmyslové činnosti na lidskost člověka, na Ostravsku tolik zkoušeného, jenže Naďa umí i drtivě zobrazovat to, čemu hrozí v důsledku plynutí času a regenerace naší krajiny zapomenutí. Její znepokojující plátna tak probouzí k životu minulost kraje v celé šíři emocí i podob. Vystupuje z nich děsivý půvab mizející industrie i její zničující síla, která huntuje lidská těla a nezřídka traumatizuje duše zdejších obyvatel a rodáků. Svou tvorbou reflektuje neurčité i zcela konkrétní momenty, lidi a místa v Ostravě, Karviné, Bohumíně, Orlové i Rychvaldu. 

Naděžda o sobě říká:

„Obklopena šedí, rzí, mastným prachem, uhelnými doly i velmi svérázným humorem a hrubiánským chováním jsem pocítila naléhavou potřebu začít přemýšlet nad palčivými otázkami týkajících se krajiny, ve které žiju. Dlouhé chvíle strávené venku i v ateliéru mi přinesly jasnou odpověď. Nyní vidím krásu, tam, kde není na první pohled patrná. Je ukryta pod vrstvami prachu, smogu, minulosti, smrti i života, radosti i smutku, vidím ji v pracovitosti, nelidské dřině a pozůstatcích nejen industriálních staveb, ale i zdejšího člověka jako takového. Díky tomu jsem se dostala k historii okolních měst, zajímavým neotřelým místům a pochopila mnohé – lidi, kteří byli často konfrontováni s nenadálou smrtí, pracovali v těžkých podmínkách, netečně přihlíželi devastujícím proměnám krajiny a museli si vytvořit své vlastní pojetí života. To vše mě okouzlilo natolik, že jsem měla chuť a touhu své prožitky a dojmy propojit a zaznamenat.“

Uskuteční se tu například workshopy, besedy, a kromě dalších kulturních akcí, zde nakoupíte za speciální ceny.

Cílem projektu Malá Strana září, který připravuje tým okolo Lemarketu a malostranského concept storu Ones, je ukázat, že nejkrásnější pražská čtvrť nepatří jen turistům a místní zde mohou posbírat nezapomenutelné kulturní i estetické zážitky.

„Právě v concept storu Ones vznikla celá myšlenka o tom, že Malá Strana září. Je to místo plné lokálního designu, ale také se zde setkávají kreativci. Proto jsme zrovna tady pochopili, že vybrané obchody, kavárny a restaurace Malé Strany si zaslouží pozornost Pražanů,” vysvětluje organizátorka Elena Janota.

O to, aby žádný ze zapojených podniků, neunikl vaší pozornosti, se postará tištěná mapa, kde najdete nejen seznam vybraných míst, ale také informace o tom, jaký druh akce se u nich koná.

Na webu www.malastranazari.cz najdete podrobnosti o projektech, které září. Zjistíte, že sem například patří mýdlárna Heleny Heinz, kterou do svého legendárního průvodce zapojil i Louis Vuitton, luxusní šperky 27jewelry, designér Alois Ficek nebo restaurace Café Savoy či galerie Křehký.

Nově zapsaná památka se skládá ze dvou částí. První je Žatec coby centrum chmelařské oblasti. Představuje množství staveb zaměřených na zpracování chmele a působí zde instituce spojené se světovým obchodem a s výzkumem chmele. Žatec je zapsán v rozsahu historického městského centra (chráněného formou památkové rezervace) a navazujícího dříve průmyslového Pražského předměstí (chráněného formou památkové zóny). Druhou částí je Žatecká chmelařská krajina, kterou tvoří chmelnice okolo vesnic Trnovany a Stekník (chráněného formou vesnické památkové zóny) se stejnojmenným státním zámkem. Obě části společně představují víc než sedm století dlouhou tradici pěstování, zpracování a obchodování s nejznámější odrůdou chmele na světě. 

Zápis na Seznam světového dědictví UNESCO je výsledkem dlouholeté spolupráce mnoha subjektů samosprávy, státní památkové péče, pěstitelů chmele i Chmelařského institutu a v neposlední řadě odborníků Národního památkového ústavu a Českého národního komitétu ICOMOS. 

Město Žatec a památky spojené se zpracováním chmele byly už v roce 2007 zapsány na tzv. Indikativní seznam ČR, který obsahuje potenciální uchazeče o zápis na Seznam světového dědictví. Národní památkový ústav byl jedním z iniciátorů této nominace. „Už v listopadu 2013 jsem ráda připojila svůj podpis pod memorandum o spolupráci při přípravě nominace. Tomuto tématu, tolik populárnímu v České republice, jsme od počátku věřili. Národní památkový ústav byl u všech fází projektu a také svůj výzkum zaměřil v letech 2016–2020 na dokumentaci historických staveb sloužících pro zpracování chmele na území Žatecka,“ uvedla Naďa Goryczková, generální ředitelka NPÚ, která se účastní jednání Výboru pro světové dědictví v Rijádu.

Stavby v historickém centru Žatce názorně ukazují různé historické etapy, od staršího tradičního způsobu sušení chmele na půdách, přes jedinečné sušárny, sklady, stavby se sirnými komorami a vysokými komíny, po objekty pro certifikaci kvality chmele. Tyto technické památky jsou soustředěné na relativně malém území Pražského předměstí. Některé z nich už neslouží své původní funkci, ale jsou konstrukčně a materiálově autentické, s mnoha specifickými detaily. 

První verze nominace s názvem Žatec – město chmele byla zaměřená pouze na urbanistické a technické dědictví v Žatci. Výbor pro světové dědictví v roce 2018 označil projekt za zajímavý a vyzval Českou republiku k přepracování a rozšíření o příběh pěstování chmele v okolní krajině. Ve spolupráci města, zástupců chmelařů, pod odbornou asistencí NPÚ a domácích i zahraničních expertů byla vybrána krajina chmelnic na Steknicku spolu se Státním zámkem Stekník. Ten je architektonickou dominantou krajiny a současně jako rezidence místní vrchnosti spojené s pěstováním chmele dobře doplňuje komplexní historii úspěšného pěstování chmele na Žatecku.

„Jsme rádi, že bylo možné do projektu zapojit i Státní zámek Stekník, jehož obnově Národní památkový ústav v posledních letech věnuje zvýšenou pozornost,“ uvedla Naďa Goryczková a doplnila: „Status světového dědictví bezpochyby napomůže zvýšenému zájmu o tuto výjimečnou památku. Jedinečnost krajiny chmelnic propojené s vesnicemi se zemědělskými usedlostmi a místy pro zpracování, skladování a následné obchodování s chmelem, představí v budoucnu také naše nové expozice. Věříme, že prestižní status světového dědictví pomůže získat větší zájem domácí i zahraniční veřejnosti.“ 

Na počátku roku 2021 byla rozšířená nominace podepsána ministrem kultury a odeslána Centru světového dědictví do Paříže. 1. února 2021 začal proces hodnocení. 

Zápis na Seznam světového dědictví je dalším velkým úspěchem širokého kolektivu zapojených subjektů a jednotlivců. Česká republika obohatila tento seznam UNESCO o fenomén pěstování a zpracování chmele, a to v celé jeho šíři „od pole do skladu“. Doplnila tak početný soubor zapsaných produkčních zemědělských krajin, které uchovávají tradice pěstování různých plodin, včetně staveb na jejich zpracování. Z nich je nejvíc viničních krajin v různých zemích (zejména evropských – Francie, Itálie, Maďarsko), jsou zde i plantáže pěstování čaje (Indie, Čína), tabáku (Kuba), agáve (v Mexiku), kávy (v Kolumbii), kakaovníků nebo rýžová pole (na Filipínách nebo v Číně), olivové háje (Palestina, Andalusie ve Španělsku) nebo i sady s korkovými duby (Španělsko).

Uznání výjimečné světové hodnoty památek Žatecka je nyní velkým společným závazkem, jak toto dědictví ještě lépe chránit a prezentovat široké a odborné veřejnosti. 

Porota vyzdvihla „neuvěřitelnou samostatnost a akčnost žáků a žákyň, ale také zájem o jejich okolí a nedávnou historii. Na projektu také ocenila, že je dlouhodobý a že si žáci důkladně promysleli postup obnovy. Dohledali si informace k zaniklé osadě a zajímali se o původní obyvatele obce. Projekt má hmatatelný výsledek, přesah i mimo jejich komunitu a může být inspirací nejen pro jejich vrstevníky.“  Zdroj: https://www.gratiastibi.cz/cs/finaliste-2023

Otázky pro Mgr. Věru Ingrovou a MgA. Zdeňku Morávkovou, Ph.D.

Mgr. Věra Ingrová byla průvodcem projektem Kamenná v prvních dvou letech. V Montessori ZŠ Vápenná nyní garantuje rozvoj a metodu Montessori pedagogiky ve druhém trojročí.

MgA. Zdeňka Morávková, Ph.D., vedla žáky třetí rok projektu. V Montessori Vápenná nyní garantuje rozvoj a metodu Montessori pedagogiky ve třetím trojročí.

Paní učitelky, proč se „vaše děti“ do celého projektu pustily? Do jaké míry to byla jejich iniciativa a nápad z vlastních hlav? Co je přesvědčilo, že svůj nejen školní, ale i volný čas věnovaly právě tomuto místu a úsilí, aby Kamenná nebyla zapomenuta? 

VI: Jsme škola, která vzdělání dětí staví na principech vytvořených Marií Montessori, italské lékařky, vědkyně a pedagožky. Ta vypozorovala, že u dospívajících dětí 12 až 15 let dochází k významnému a rychlému vnitřnímu i vnějšímu vývoji, který nese velké změny. Tyto změny vyžadují zcela jiné potřeby, než ty, jež jsou nabízeny dětem v „klasických” školách. Proto stanovila pro dospívající několik pilířů výchovně-vzdělávacího procesu. Na nich leží celý koncept vzdělávání dětí v 7., 8. a 9. ročníku Montessori. Program pro dospívající pojmenovala Děti země. Jeho cílem je propojit intelektuální práci ve škole, praktické činnosti mimo školu a práci pro komunitu tak, aby byly děti v závěru základní školní docházky připraveny uvažovat o svém povolání/poslání v životě a specializovat se v oblasti svého zájmu, talentu, který jim umožní přispět samostatným a smysluplným způsobem celé společnosti. Z tohoto důvodu jsme společně s dětmi navrhovali a hledali oblast, které bychom se tři roky věnovali a naplnili tak výchovně-vzdělávací cíle výuky na II. stupni.

Na stole nám tehdy leželo několik nápadů. Postavit altán na školní zahradu, pronajmout si pozemek a pěstovat zeleninu,… Nakonec vyhrála zaniklá osada Kamenná. Je možné, že hlas pro Kamennou byl ovlivněn nejen tím, že jsme se v té době právě věnovali tématům spojeným s obdobím 2. sv. války, ale také že jsme oblastí bývalých Sudet, kde na vás historie z těchto těžkých časů kouká takřka za každým rohem.

Co v dětech zažehlo chuť Kamenné věnovat nejen školní, ale hlavně svůj volný čas, přesně nedokážu říci. Ale přesvědčení o smyslu projektu a také radost z obnovení pramene, která se dostavila po prvním roce realizace, se přenesla i do druhé fáze stavby zvoničky a pokračovala až k jeho zdárnému finiši – postavení útulny.

ZM: Tím, že jsem do projektu „naskočila“, když už byl rozběhnutý, tak jsem se snažila motivaci dětí zmapovat hned zkraje mého převzetí. To bylo velmi cenné a ukázalo mi to, s jakou skupinou vůbec pracuji. Projevilo se například, že ne každý je nadšený ze stavby útulny a bylo třeba zmapovat talenty nebo alespoň předpoklady jednotlivých dětí a jejich vlastní potřeby. To bylo klíčové proto, aby cítily chuť se na tak dlouhodobém projektu ještě podílet. Někomu byla bližší stavařina, jinému vedení týmu a rozpočtu, dalším divadlo nebo výtvarná tvorba. Tohle bylo sice náročné skloubit a udržet pohromadě, ale pomáhalo to k získání a udržení osobní motivace každého jednotlivce a díky tomu mohl vzniknout nakonec tak pestře zaměřený projekt.

Máte k Rychlebským horám osobní vztah? Jste rodačky? Jaká je historie Kamenné a jak to tu kdysi vypadalo?

VI: Obec byla založena 1692 jako Steingrunde. Měla i český název, Kamenička. Ten vznikl pravděpodobně od kamenité půdy, na které byla obec postavena. V roce 1723 přibyl mlýn. V roce 1816 tu vyrostla kaple a v roce 1837 i škola. Byla zde také hospoda a výrobna potaše. Většina obyvatel ale pracovala v lese. Největšího rozvoje dosáhla obec před 2. světovou válkou. Většina dřevěných domů byla zbourána a vystavěny zděné. Vznikl hasičský sbor a v roce 1937 hasičská zbrojnice. Po vysídlení německého obyvatelstva nebyla obec nikdy plně dosídlena a v roce 1961 ji československá armáda srovnala se zemí. Narodila jsem se v tomto kraji a z jedné čtvrtiny mám místní, sudetské kořeny.

ZM: Do Rychlebských hor jsem se přestěhovala před třinácti lety s mým mužem, který z Jesenicka pochází. Bydlíme v zaniklé osadě na hřebeni, který svým osudem Kamennou v něčem hodně připomíná. Rychlebské hory jsou krajinou, do které se romantici, co mají rádi nejrůznější výzvy a historii, musejí zamilovat. (úsměv)

Nejvýraznějším výstupem celého tříletého projektu je vznik útulny pro turisty. Co dnes takový plán obnáší, co bylo třeba zařídit, vykomunikovat, sehnat, odpracovat? Do jaké míry to vše zvládly děti? Co se díky tomuto školnímu projektu naučily? Jaká část práce je bavila nejvíce? S jakými profesionály spolupracovaly? V čem spočívala ta „neuvěřitelná samostatnost“, kterou porota soutěže vyzdvihla? Dokážou už dvanáctileté děti samy vést takový projekt?

ZM: Děti by zřejmě takový projekt napoprvé samy nezvládly. Jsou sice nesmírně zručné a nadšené, ale představit si, co to obnáší, je mnohdy výzva i pro dospělé. Klíčový je pro nás právě proces učení. Žáci se učí nejen nové znalosti, ale i kompetence. Role učitele je modelovat jim situace a ukazovat, jak probíhá plánování, vedení a realizace projektu. Stanovili jsme si např. společné deadliny, ke kterým měly být hotové návrhy a kresby na stavbu útulny. Poté je děti představily starostovi obce, na jejímž pozemku útulna leží. Vše musely prezentovat i na zastupitelstvu. Žádaly o různé granty a sponzoring. Učily se naplánovat rozpočet, dodržet ho, naplánovat termíny, pochopit technologii stavby, naučily se míchat beton, zacházet s různým nářadím, uplatňovaly matematiku při stavbě konstrukce, umějí už vytvářet plakáty v grafických programech, tvořit webové stránky, propagovat akci na sociálních sítích, uvádět festival, spolupracovat s kavárnami, zajistit občerstvení, celkově spolupracovat se subjekty mimo školu. Nejvíce je, myslím, bavil samotný festival. Už z nich spadla tíže nervozity a zároveň to byla oslava jejich tříleté práce. Myslím, že je mile překvapila vysoká účast z řad kamarádů, ale i nejširší veřejnosti a věřím, že oprávněně cítily hrdost. Závěrečné dotazníky, které jsem ale žákům na konci školního roku rozdala, ukázaly, že každý vnímal projekt jinak a že pro každého bylo přínosné a naplňující něco úplně jiného. Za to jsem moc ráda. Protože to bylo jedním z pedagogických cílů, poznat sám sebe, co mi jde i nejde, v čem se mohu překonat a jak mohu být součástí většího celku.

Co byste poradily těm, které váš příběh bude inspirovat?

VI: Dlouhý čas věnovaný projektu před jeho vlastní aktivní realizací, který byl plný diskuzí, přednášek a setkání s pamětníky či odborníky z různých oblastí, byl nesmírně důležitým aspektem, základem, jenž by neměl být opomenut či uspěchán. Odkryl dětem složitost a náročnost, postavil je do reality, na „zem“. Protože děti by nejraději začaly stavět už zítra. (úsměv)

ZM: Že učitelé mají v průběhu realizace pečovat i sami o sebe, dobíjet baterky a uvědomovat si znovu „proč“ to děláme. Práce po dobu tří let je pro děti velmi náročná. Učí se teprve pracovat s časem, plánovat jednotlivé kroky. V tomto musí být učitel trpělivý a také umět takový projekt oživit odlehčenějšími aktivitami, hrou, tím, že nabídne různé možnosti zapojení podle toho, co je kterému žákovi blízké. Z žádného projektu by neměla zmizet radost a chuť být spolu.

Jak probíhala spolupráce s Nadací Via, která už v minulosti podpořila také např. kampaň na oživení Tančírny v Račím údolí, jedné z nejkrásnějších staveb v Rychlebských horách? Přihlásili byste se do programu Dobro-druzi Nadace Via znovu? Co se při realizaci projektu osvědčilo?

VI: O finanční příspěvek se pokusily děti žádat hned v prvním roce projektu Kamenná, ale nedotáhly celou věc do konce a příspěvek nedostaly. Takovéto momenty nezdaru jsou nesmírně důležitými okamžiky v celém výchovně-vzdělávacím procesu Montessori pedagogiky.  Otvírají jiné cesty nebo vracejí zpátky – lépe a jinak.

ZM: Ve třetím roce projektu si část týmu dokázala vyhradit čas navíc a projít celým procesem žádání u Nadace Via znovu. Jako pedagog oceňuji nejen to, že žáci získali finance na realizaci festivalu, ale hlavně to, jak fantastickou podporu Nadace poskytuje metodicky. Např. to, že žáci svůj projekt představovali dalším skupinám z jiných koutů ČR. Jiné, dříve úspěšné skupiny byly vlastně v roli mentorů a říkaly našim žákům, na co si dát pozor. O takové učení ve vrstevnické skupině se opírá i celá Montessori metoda. Tento způsob učení je mnohdy mnohem efektivnější. Nadace žáky po celou dobu školila, na co si dát pozor, jak si rozdělit role. Pro mě jako pedagoga to byla další podpora a opora. Takže rozhodně doporučuji!

I letos se mohou do programu Dobro-druzi Nadace Via přihlásit skupiny dětí od 2. stupně základní školy a studenti středních i vysokých škol s vlastním nápadem. Mohou třeba pořádat za podpory nadace benefiční akce pro osobu nebo organizaci, kterou si sami zvolí, nebo také uspořádat sousedskou akci, přispět k obnově krajiny nebo zkrášlit své okolí.

Kdo nominoval váš projekt na cenu Gratias Tibi, kterou uděluje Člověk v tísni, symbolicky říkající všem soutěžícím Děkuji Tobě?

ZM: Na závěr celého projektu jsme s žáky uspořádali v obci Kamenná festival. Ten navštívili i někteří zaměstnanci z Nadace Via. Ohledně nominace se nám ozvali právě oni. Cenu znali a měli za to, že by bylo vhodné žáky nominovat. Vše tedy nakonec proběhlo právě ve spolupráci s Nadací.

Budete pokračovat akcemi, které vracejí místu život? Kdybyste měli tu moc, byla by tím největším cílem obnova původní sudetské osady Kamenná?

ZM: V projektech s žáky pokračujeme každoročně. Ale jak se říká, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, tak tento projekt byl v něčem naprosto výjimečný a i pro nás v nějakém smyslu neopakovatelný. Jako učitelé se také každý rok „ladíme“ na trochu jinou skupinu, která v trojročí vznikne a projekty by měly vycházet především z vnitřní motivace dětí. Pak jsou udržitelné. Víme, že pro některé z nich je projekt „Kamenná“ něčím, co by si opravdu přály zažít. Aktuálně hledáme, jak jim to dopřát a zároveň zvládnout projekty energeticky, protože pro učitele to je vždy významná dávka času navíc. Kdybych měla možnost, tak bych Kamennou nechala tak, jak nyní je. To místo je překrásné. Hlavně na jaře v květnu. A je živé i bez lidí. Je ale dobré si připomínat paměť míst a s jemností o ně pečovat. Někdy to může být věc trvalejší, jako je zvonička, jindy happening, kdy na místě s dětmi píšeme a čteme básně. Způsobů, jak se spojit s lidmi a místy je mnoho a já si cením toho, že je mohu spolu s dětmi citlivě objevovat.

https://montessori-vapenna.cz/

www.gratiastibi.cz

„Snad každý Čech (a též mnoho Slováků) se dme pýchou a neubrání se pověstnému ´co kdyby...?´ při pohledu na ony věčné železobetonové pomníky (zašlé) slávy pokusu o moderní demokratický stát obývaný politickým národem ve střední Evropě, rozbité staletými křivdami. Rozhodli jsme se tak nejít cestou omílání technikálií opevnění, ale podívali jsme se na věc z ´lidského´ pohledu," říká historik Jan Hrubecký.

"Chceme tak nejen doplnit bílou mezeru v historii fenoménu čs. opevnění, ale také vzdát hold všem, kteří zde zanechali svou stopu: ať již šlo o projektanty v kanceláři Ředitelství opevňovacích prací, konstruktéry ve zbrojovkách a firmách vyrábějících vnitřní vybavení nebo vojáky, kteří dobrovolně či nedobrovolně dostali do svých papírů proslavenou značku ZÚ znamenající ´zvláštní určení´ a tím i přidělení k hraničářským jednotkám," doplňuje Jiří Vaněček.

"Problémem je, že za námi nestojí žádné velké nakladatelství, a tak bychom se chtěli pokusit – vedeni příkladem několika úspěšných donačních záležitostí, kdy lidé přispěli např. na záchranu a rekonstrukci Škodováckých pevnostních zbraní – uspořádat na knihu sbírku, " dodává Jan Hrubecký.

Více informací najdete na: https://www.donio.cz/kniha-boj-v-tezkem-opevneni?token=4ee529af-ff34-4a74-9670-58189b6d3ede

„Na divadelním náměstí před Klicperovým divadlem se celé odpoledne odehrával bohatý program, který přilákal stovky diváků. Nechyběly písně v podání našich herců, speed dating nebo pohádka a výtvarné dílny pro děti. S největším úspěchem se setkala novinka letošního ročníku – divadelní kvízy, ve kterých se do soutěžních týmů spojili diváci s našimi herci,“ hodnotí akci Martin Sedláček z Klicperova divadla.

Pozitivní ohlas zaznamenali také pořadatelé na Malém náměstí. Akční skupina Divá bába tu nachystala pojízdnou knihovnu, dílnu s roboty Karla Čapka, tvořily se také květiny z látek a atmosféru akce ladil DJ Ondatra. Do akce na náměstí se zapojil také Bajkazyl – s občerstvením, mobilní opravnou kol a lingvistickým koutkem. Poznávačku léčivých rostlin připravila komunitní zahrada Střelák. Oproti minulému roku ještě chválí hlavně jednu okolnost, která letos hrála v prospěch akce – skvělé počasí.

Majitel kavárny MOKKA ODA zaujal „kávovou hádankou“. Návštěvníkům se ale líbilo i na zahrádce za kavárnou, kde byl celé odpoledne příjemný chládek. Ocenili také možnost občerstvení.

Pracovníci Filharmonie Hradec Králové byli překvapeni velkým zájmem – zejména rodin s dětmi. Akce Zažít město jinak se účastnili poprvé, ale už od začátku měli plno. Během odpoledne mimo tří prohlídek zákulisí stihli ještě odehrát varhanní koncert, který vystřídalo smyčcové Královéhradecké kvarteto a o poznání alternativnější podívanou se zasloužila kapela Kmeny, která hraje na vlastnoručně vyráběné nástroje z recyklovaných materiálů. Zaujala také akční malba na hudbu.

Centrum uměleckých aktivit muselo letos program přizpůsobit změnám v dopravě. V přilehlých ulicích totiž probíhají výkopy. Část programu proto probíhala i v budově, nebo na malém prostoru na chodníku:

„I když jsme letos nemohli připravit program v Tomkově a Klicperově ulici, tak jak jsme zvyklí, přesto se připravené aktivity těšily velkému zájmu ze strany procházejících. Téměř každý, velký či malý nechal svůj výtvarný otisk na velké papírové plachtě přímo na ulici. Návštěvníci si také mohli sednout do křesílek a dát si kávu před centrem či zhlédnout filmy z ulice z produkce My Street Films. Těšíme se ale, že příští rok akce proběhne již v tradičním módu,“ shrnuje letošní Zažít město jinak ředitelka Martina Erbsová.

Celkově na akci Zažít město jinak přišlo několik stovek návštěvníků. Organizátoři už se těší na další ročník a někteří už mají v hlavě i plány na nové aktivity.
Na Malém náměstí se podobná akce s názvem SOUSEDÁNÍ odehraje ještě 15. října. Mimo sousedského setkání slibuje ještě společný běh po centru Hradce.

Festival skla a bižuterie byl zahájen vernisáží NAHUTI v běžně nepřístupné novorokokové kavárně Pošta. Expozice představila výrobky pěti známých sklářských mistrů – Jana Pačinka, Petra Novotného, Petra Kuchty, Martina Štefánka a Miroslava Liederhause. Pořadatelé nabídli účastníkům také komentovanou návštěvu Liebigova paláce s exkluzivními křišťálovými výrobky rodiny Ševčíků ze Železného Brodu..

K nezapomenutelným zážitkům patřila i návštěva Botanické zahrady v Liberci. Historické expozice skleněných výrobků v rostlinných formacích jednotlivých pavilonů působily vkusně a nenásilně. Diváci si mohli zasoutěžit a vyhrát na památku drobný sklářský produkt.

Návštěvníci města mohli pozorovat sklářské umělce přímo na náměstí Dr. Edwarda Beneše, v Krajské vědecké knihovně dostali možnost obdivovat i zakoupit  bižuterní výrobky, děti si dokonce mohly vyrobit svůj náhrdelník či náramek.

Materiál vychází z usnesení vlády z roku 2022, které se věnuje řešení dlouhodobě neutěšeného stavu vybraných historických objektů a fortifikací v pevnostních městech Terezín a Josefov. Stát se bude aktivně podílet na financování revitalizace šesti vybraných objektů Terezína a Josefova: Žižkovy kasárna, Zbrojnice, Proviantní sklad, Vojenská nemocnice (Terezín) a Čtvercová kasárna, Vojenská nemocnice (Josefov).

„Díky spolupráci státu, krajů a měst vznikl návrh, který konečně přináší jasnou perspektivu do budoucna. V letech 2024-2028 budeme prostřednictvím našeho havarijního programu na záchranu kulturních památek financovat revitalizaci unikátních historických objektů v Terezíně a Josefově. Jde o významné kulturní památky, v Terezíně navíc spojené s dramatickými událostmi a osudy mnoha lidí, na které nesmíme zapomenout. Jsem velmi rád, že tento dluh historické paměti můžeme splatit,“ říká ministr kultury Martin Baxa

Podpora bude poskytnuta prostřednictvím Havarijního programu Ministerstva kultury s předpokládanou dobou realizace do 5 let při čerpání finančních prostředků formou ex-ante. Základní podmínkou bude navýšení Havarijního programu nad obvyklý rámec. Celková hodnota projektu revitalizace pro obě města činí 1,73 mld.

Ministerstvo pro místní rozvoj zpracuje nový Systémový program obnovy a rozvoje pevnostních měst Terezín a Josefov s cílem zajistit dlouhodobou perspektivu udržitelného rozvoje tohoto území s předpokládanou dobou realizace do 10 let. S realizací se počítá v letech 2024–2033. Maximální účast státu bude do 120 mil. Kč ročně, celková maximální účast státu bude 1,2 mld. pro obě pevnostní města.

Pro úspěšnou realizaci Havarijního programu i Systémového programu je několik nutných podmínek:

1) finanční spoluúčast dotčených krajů a měst stvrzená písemnou dohodou všech zúčastněných stran;

2) povinnost existence fungujícího útvaru stálých pracovníků, případně ve spolupráci s krajem, jehož náplní bude práce na obnově historických objektů, jejich propagace a hledání budoucího využití a průběžné ověřování možnosti finanční podpory z fondů EU;

3) závazek předkládání pravidelných ročních zpráv vždy k 31.3. roku následujícího o využití prostředků státního rozpočtu a soupisu následujícího kroků.

Podpora bude směřována především k zastavení dalšího chátrání objektů, jejich stabilizaci, případně k celkovému řešení aktuálního stavu.