Instituce a kulturní zařízení

Silný ženský příběh na počátku českých dějin odstartoval zájem o českou historii. Projekt Putování za kořeny na něj navazuje a nabízí možnost přibrzdit v rychlém světě, kdy lidé hledají cestu ke své identitě. „Připomenutím osobnosti Ludmily na úsvitu našich dějin se nám snad povedlo probudit zájem o naši historii a křesťanské kořeny naší identity a kultury, a proto chceme na původní projekt navázat právě poutní turistikou a seznamovat veřejnost s památnými místy, spojenými i s českými světci, přibližovat jejich život a pořádat různé mezigenerační akce. To vše ve spojení s přírodou a putováním, kde se mohou zapojit celé rodiny,“ říká Martin Hrdlička, předseda spolku SVATÁ LUDMILA, z. s.

Ve středu 14. září se koná od 13 hodin na Svaté hoře v Příbrami konference s názvem Putování za kořeny. Tam se setkají zástupci různých spolků, turistických uskupení i odborníci na značení tras s představiteli obcí, aby společně diskutovali o spolupráci a rozvoji poutního turismu právě ve Středočeském kraji, který je kolébkou české státnosti. Konferenci pořádá spolek SVATÁ LUDMILA, z. s. za podpory Středočeského kraje.

 

Fenomén poutnictví

21. století a události posledních let ukazují, že nikdy nebylo poutnictví aktuálnější. Historie poutních míst ve světě sahá až do doby antické, kdy se věřící odebírali do posvátných chrámů zasvěcených bohům s cílem vyžádat si jejich pozornost či přímluvu. U nás poutní tradice zapustila své kořeny ve středověku. V České republice je fenomén poutnictví spojený s postavami českých světců, objevuje se proto už v 10. století. Zpočátku se poutě omezovaly jen na osobu panovníka a jeho družiny, případně na církevní hodnostáře a vyšší šlechtu. Již tou dobou byly významnými poutními místy středočeský Levý Hradec, Stará Boleslav anebo Tetín, místa spojená s prvními českými světci – svatou Ludmilou a svatým Václavem. Vrcholné období gotiky (14. století) je spojeno s rozmachem mariánské úcty a s ním souvisejícím vznikem celé řady lokálních poutních míst.

 

Konference Putování za kořeny – podrobný program

13.00 – 13.20 Úvodní slova

Václav Švenda

radní pro oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu Středočeského kraje

Martin Hrdlička

předseda Svatá Ludmila, z. s.

David Horáček

administrátor Římskokatolické farnosti u kostela Nanebevzetí Panny Marie Příbram – Svatá Hora

 

13.20 – 15.30 Prezentace

Cyrilometodějská stezka

Dana Daňová, předsedkyně Řídicího výboru sdružení Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje

Svatojakubské cesty a jejich značení

Tomáš Jindřich, předseda spolku Ultreia

Via Czechia

Jan Hocek, autor projektu

Možnost využití potenciálu poutního turismu

Hana Musílková, koordinátorka DMO, Středočeská centrála cestovního ruchu, p. o.

Cestujte pěšky jako kdysi naši předkové

Mezidestinační produkt cestovního ruchu DMO Berounsko a DMO Brdy a Podbrdsko

Rozvoj a podpora pěší turistiky

Veronika Janečková, ředitelka odboru produkt

managementu, CzechTourism

Oprava staveb – možnosti financování

Irena Lapešová, TNT Consulting

Poutní turistika – příležitost pro obce a města

Radka Vladyková, výkonná ředitelka Svazu měst a obcí ČR

 

15.30 – 16.00

Putování za kořeny, Svatá Ludmila, z. s.

Strategie a marketing

Rostislav Křivohlávek, projektový poradce

Aplikační podpora projektu

Miroslava Janičatová, výkonná ředitelka

Pavel Žemlík, manažer kartografické redakce, Seznam.cz

 

16.00 – 16.30

Řízená diskuze a vyhodnocení možností spolupráce

 

16.30 – 17.00

Konec programu, volná diskuze

 

17.00 – 18.00

Komentovaná prohlídka areálu Svaté Hory

 

Svatá Ludmila 1100 let, z. s. – dnes již jen Svatá Ludmila, z. s.

Spolek Svatá Ludmila 1100 let realizoval v loňském roce národní oslavy 1100. výročí mučednické smrti sv. Ludmily. V České republice pořádá již od svého vzniku v roce 2016 řadu kulturních a vzdělávacích aktivit a své působení rozšiřuje i do zahraničí. Ve výročním roce se spolku podařilo vydat reprezentativní monografii, realizovat mezinárodní konferenci, Národní pouť na Tetín, poutnické aktivity a řadu akcí v regionech po celé ČR. Více na www.svataludmila.cz.
 

Čokoládu milují snad všichni – muži i ženy, velcí i malí. Platilo to i v době socialismu. Do života v 70. a 80. letech v Československu se lze snadno podívat díky Retro muzeu Praha. Dopřejte si tedy na Mezinárodní den čokolády nejen nějakou tu sladkost, ale i návštěvu tamní expozice obalů od čokolád. Nejsladší den v roce je speciální příležitostí, jak objevit, případně si připomenout historii cukrovinek v Československu. Návštěvníci neuvidí jen obaly od čokolád, ale také plechovky od kakaa a dalších sladkostí či papírové a dřevěné kazety.

Pestrá expozice obalů od čokolád je vypůjčena z největší sbírky tohoto typu obalů na světě. Tu vlastní sběratel Stanislav Krámský. Většina vystavených obalů lákala k mlsání v 70. a 80. letech, některé kousky jsou ale i starší. Smutné Vánoce by byly třeba i bez dnes populárních Arabesek, tedy želé v čokoládě. Jako dárek, který neurazí, se dávaly i v 70. a 80. letech bonboniéry Zora či Maryša. Podle barev se z krabičky vyzobávaly Lentilky. A z dovolené v Jugoslávii se coby suvenýr vozila čokoláda Kraš. Mnohé názvy čokolád známe i dnes, jen už často s obaly v jiné podobě. Expozice obalů od čokolád v Retro muzeu Praha proto poutavě ilustruje také reklamní design v Československu. Snadno rozpoznatelná byla žlutá Kofila s mouřenínem na obalu, ale věděli jste, že vznikl i speciální obal ke spartakiádě v roce 1956? Oblíbenou sérií slovenské značky Figaro byla ta s vyobrazením zvířat, Orionka zase ve spolupráci s časopisem pro děti Mateřídouška umisťovala na obaly obrázky a vtipné texty. 

Po znárodnění v roce 1948 z čokoládového a cukrovinkářského průmyslu – až na výjimky –   zmizely tradiční firmy, jako odpad skončila spousta obalů. Ale třeba logo s bohyní lovu vídaly na obalech cukrovinek Diana děti za Rakouska-Uherska i ty za socialismu. Na počátku 60. let čítal sortiment čokoládových výrobků na 220 položek, sice se postupně zužoval, i tak ale bylo v socialistickém Československu z čeho vybírat a čokoládové výrobky byly dostupné všem. I díky zvyku odborových organizací obdarovávat pracovníky každé Vánoce tradiční kolekcí. U některých druhů se dařilo udržet vysokou kvalitu, ale třeba sójové nebo arašídové pochoutky připomínaly čokoládu spíš vzdáleně. Složení se na obalech začalo nicméně uvádět až koncem 80. let. Kvalitní čokolády se daly sehnat v Tuzexu, třeba Lidka nebo Studentská pečeť, která se v osmdesátkách balila do fólie. Obalové materiály byly překvapivě na vyšší úrovni v 50. a 60. letech, kdy se používal kvalitnější tisk i zlatá ražba. Později ovšem zas bonboniéry a kolekce obohatily různé umělohmotné předěly a výplně. Technici čokoládoven vyvíjeli rovněž speciální stroje, třeba na automatické balení vícedruhových dezertů.

Expozice čokoládových obalů je jen jednou z částí Retro muzea Praha. Ve čtvrtém patře OD Kotva představuje design, trendy i běžný život v 70. a 80. letech minulého století v Československu. Rozkládá se na více než 2 000 metrech čtverečních a ukazuje zhruba 12 000 unikátních předmětů. Husákovy děti a jejich rodiče mnohé poznají, ale co mladší generace? Ti starší mohou v Retro muzeu Praha zavzpomínat, ti mladší se atraktivním způsobem seznámit s historií.

Retro muzeum Praha

OD Kotva, 4. patro

náměstí Republiky 656/8

110 00 Praha 1

Česká republika

Otevírací doba:

Denně 9:00 - 20:00

www.retromuzeumpraha.cz

Retro muzeum Praha provozuje spolek Art Salon S založený v roce 2014. Pod vedením předsedy Roberta Vůjtka má spolek za sebou realizaci na čtyři desítky úspěšných výstav v Praze i po zbytku republiky. Představil dobové výstavy jako Retro 70. a 80. let, Retro hračky za socíku, Retro zima za socíku nebo Retro biják, organizoval retrospektivu Bořka Šípka, výstavu Memories Roberta Vana i několik výstav Káji Saudka. 

Program abonmá

Divadelní spolek JEDL se rozhodl uvést své představení Reynek: Slova a obrazy z Petrkova v knihovně Gabriel Loci. V tomto útulném a zachovalém prostoru bývalého kláštera sv. Gabriela budou moci diváci zhlédnout poetickou performanci v podání nezávislého autorského divadla 12. září. 

Představení nabídne propojení slova, hudby a obrazu. Všechny portréty i grafiky při inscenaci jsou zachycené okem dokumentárního fotografa Bohdana Holomíčka. Herečka a scénáristka Lucie Trmíková otevírá Reynkův svět slovem a písněmi. Hudbu skladatele Martina Dohnala, který zhudebnil Reynkovy básně, interpretuje violoncellista Libor Mašek.

Bývalý klášter sv. Gabriela, dnes Gabriel Loci, nabízí na pražském Smíchově kulturní a umělecké vyžití. V letních měsících mohou návštěvníci posedět ve venkovním baru. Magické místo láká nejenom divadelní umělce, ale i filmové produkce. Prostory jsou často vyhledávány pro jakoukoliv firemní, soukromou nebo kulturní akci a v letních měsících pro svatební hostiny. Pořádají se zde festivaly, koncerty nebo hudební show a letní scéna pak slouží jak pro promítání filmových trháků, tak pro divadelní představení.

Klášter sv. Gabriela koupila v roce 2020 od České pošty společnost Cimex, která objekt postupně přeměnila na kulturní a umělecké centrum. Gabriel Loci si vydobyl své jedinečné postavení na pražské kulturní scéně. Již potřetí zde také proběhne největší designový festival ve střední Evropě, Designblok. Klášter je v současné době domovem více než 30 umělců, kteří zde nejen čerpají nápady a ideje pro svou práci, ale mají zde i plnohodnotné zázemí.

 

Bar Gabriel je otevřen každý den od 16:00 do 22:00. Bar poskytuje širokou nabídku alkoholických a nealkoholických nápojů, vybraná vína z různých koutů světa a nabídku masových a vegetariánských pokrmů.

Místo: Gabriel Loci, Holečkova 106/10, Praha 5 – Smíchov

 

Termín: 12.9.2022 ve 19:00 hod

 

Délka představení: 1 hodina bez přestávky

 

Cena: 195 Kč – 600 Kč

 

Vstupenky lze zakoupit na: https://program.gabrielloci.com/program/reynek-slova-a-obrazy-z-petrkova/

 

Hlavními hvězdami koncertu budou zpěvákova manželka Olga Matušková a jeho syn Waldemar jr. "Moc se s Waldíkem těšíme. Velice často mě ohlasy lidí, Waldových fanoušků, utvrzují v tom, že je nenahraditelný. Určitě tam zazní jeho velké hity, které hravě vystačí na celý večer. Jen se bojím, že nám oběma, tam bude moc chybět. Chtěli bychom tímto koncertem dokázat, že ne všechno odnes čas.“, říká ke vzpomínkovému večeru Olga Matušková.

Koncertem bude provázet Waldemarova dlouholetá kamaráda a kolegyně Helena Vondráčková, která také několik písní z Waldemarova zpěvníku zazpívá. „Moje přátelství s Waldou začalo v roce 1964 na Libereckých výstavních trzích“, vzpomíná Helena. „A pak jsme byli po tři roky v angažmá v Divadle Rokoko. Nazpívali jsme řadu krásných duetů, ke kterým se dodnes ráda vracím na svých koncertech. Jako třeba na mém červnovém Narozeninovém koncertě ve vyprodané pražské Lucerně, kdy jsem si náš stříbrnou Bratislavskou lyrou oceněný duet To se nikdo nedoví, který jsem si zazpívala s Bohušem Matušem.“, dodává Helena. 

Na jevišti Divadla Broadway se objeví i několik hostů. Mezi nimi např. i Bohuš Matuš. Waldemarovy hity jsou už řadu let neodmyslitelnou součástí jeho repertoáru a Bohušovi nejen sluší, ale on se v nich i našel.

S jednatelem Agentury MM Praha Martinem Michalem vázalo Waldemara Matušku velké osobní přátelství. Agentura byla následně také tou, která pořádala poslední rozloučení s Waldemarem Matuškou na Žofíně v roce 2009, když hrdinný baryton, kovbojský romantik ve vysokých botách, co se toulá v dálkách, odešel do muzikantského nebe.

Mediálním partnerem koncertu je Rádio Blaník.

Vstupenky na Vzpomínkový koncert na Waldemara Matušku v Divadle Broadway si fanoušci mohou zakoupit:

v síti Ticketportal.cz na  www.ticketportal.cz/event/Vzpominkovy-koncert-Waldemar-Matuska?idp=-1265381&fbclid=IwAR0Wac2kSH-x7iO-vUrkXIPRXjocNYjoMWN_kEvKGFlYU4nRTZZrQt5GzBk

nebo v pokladně Divadla Broadway.

,,Netušíme, kdo je vysadil,co všechno prožily…” Hana Strejčková (OPERA PLUS)

,,Strom jako svědek konfliktů, naděje i zpustošené země. Došli jsme k potřebě přenést projekt Witness z divadelního prostoru do města, kde jsou stromy zvláštními hosty, o nichž diskutujeme, které někteří kácí a jiní se proti tomu bouří. Kořeny představení (a to doslova, mluvíme totiž o stromech) jsou zapuštěny několik let zpět v New Yorku”, uvádí dramaturgyně projektu Marta Ljubková. ,,V roce 2021 dostal prvotní nápad pražskou jevištní verzi, která se úspěšně reprízuje v divadle Ponec, ale síla a šíře sesbíraného materiálu ukazují, že ještě nelze končit. Několik měsíců jsme experimentovali s pohybem lidského těla a tancem stromu – s živým člověkem a živým stromem. Změnilo to náš vztah k přírodě, změnilo to i nás…”

Inscenace Witness získala Cenu diváků na České taneční platformě 2022. Její adaptace Stories (Witness) vznikla mimo jiné z potřeby souboru mít na repertoáru dílo, které bude dobře přenositelné a nebudou jej svazovat příliš složité technologické či prostorové požadavky. Takové, které bude moci zakořenit zkrátka všude.

Věra Ondrašíková, autorka konceptu a choreografka inscenace, vystudovala výtvarné gymnázium a poté obor choreografie na pražské AMU. Jako tanečnice se podílela na projektech českých a zahraničních choreografů. Získala cenu „The Most Outstanding Dancer” na festivalu Masdanza na Kanárských ostrovech a hlavní cenu za skupinové dílo. Její představení byla uvedena na festivalech Biennale de la danse v Lyonu, Aerowaves v Londýně, Aerodance v Amsterdamu, Cynetart v Drážďanech atd. V prosinci 2015 měla premiéru její dosud nejúspěšnější inscenace GUIDE, která se dočkala několika desítek uvedení po celém světě a získala řadu cen: na České taneční platformě 2016 Cenu diváků, Cenu za světelný design a cenu Tanečník roku pro Jara Ondruše, v roce 2017 bylo představení vybráno mezi 20 nejzajímavějších evropských počinů v rámci mezinárodní sítě Aerowaves. GUIDE zahájil tuto prestižní přehlídku přímo v dánském Aarhusu, kde jej zhlédlo přes 300 zahraničních promotérů.

Premiéra Stories (Witness) zároveň může být považována za slavnostní zahájení činnosti souboru Věra Ondrašíková & Kolektiv. Jak uvádí sama choreografka, ,,je to
pro soubor významný okamžik. Ačkoliv fungujeme již více jak 10 let a kontinuálně na něčem stále pracujeme, až nyní se nám podařilo získat grant na celoroční činnost, což znamená především komplexnější a důstojnější fungování souboru. Mám radost, že můžeme naši “první oficiální sezonu” zahájit právě premiérou Stories (Witness) v krásných prostorách Volnočasového centra H55.” Nejen na stromy se tedy nyní soubor dívá z jiné perspektivy.

Premiéra Stories (Witness) proběhne 10. 9. 2022 od 17:00 a 19:00 ve Volnočasovém centru H55 (Hloubětínská 1138/5, Praha 14). Jedná se o inscenaci vhodnou i pro děti od 10 let. Více informací naleznete na webových stránkách H55 nebo facebookové události.

Tvůrčí tým:
Koncept a choreografie: Věra Ondrašíková
Dramaturgie: Marta Ljubková
Tanečníci: Jaro Ondruš, David Králík, Daniele Iemolo
Hudba: Filip Míšek
Projekce: Michal Rydlo
Světelný design: Pavel Kotlík
Produkce: Natálie Matysková, Věra Ondrašíková, Volnočasové centrum H55
Představení vzniklo v koprodukci s Tancem Praha z.ú./PONEC - divadlo pro tanec.
Podpořili: Magistrát hl. města Praha, Ministerstvo Kultury, Státní fond MK,
Volnočasové centrum H55, Tanec Praha z.ú./ PONEC - divadlo pro tanec.
 

Za/tím neviditelná žena je divadelní projekt, který je vyvrcholením dvouleté spolupráce ambasadorů Studia ALTA Jiřího Šimka a Petera Šavela. Tématem je zpochybňování zažitých mužských rolí a ideálu muže. „Zkoumáme stereotypy, normy a očekávání, které jsme se naučili, které jsme si nechali vnutit, které jsme si vytvořili, které jsme si zautomatizovali a snažíme se je odlupovat. Hledáme, jak toto “odlupování” zpracovat jevištně,“ říkají o inscenaci autoři. Inscenace ovšem nepředkládá hotové teze, nýbrž nabízí prostor, v němž jsou diváci přizváni ke společnému zkoumání toho, čím muž má být a čím doopravdy je. 

Autoři experimentují s hranicemi toho, co a jak dokáží v divadle říct, a taky s tím, co ještě je divadlo. Nekladou si žánrové, formální ani výrazové hranice. Divadelní tvar chápou jako svobodné teritorium, kde je možné vše. Dokonce si i beztrestně zaplakat.

Studio ALTA si vybralo Za/tím neviditelnou ženu jako jednu z hlavních částí mezinárodního projektu CoHouses, ve kterém spolupracuje se dvěma norskými kulturními domy - Black Box Teater z Oslo a Baerum Kulturhus z města Sandvika. I díky tomu si mohli tvůrci dovolit naprosto nevídanou tvůrčí svobodu a komfortně a důstojně pracovat na tomto projektu po dobu dvou let na rezidencích v Norsku a na mnoha místech ČR.

I když Studio ALTA i Ufftenživot prezentují svoji hlavní činnost v Praze, projekt bude poprvé uveden v Plzni, kam se dostane díky spolupráci se zdejším kulturním aktérem Moving Station. Ten si vybral právě premiéru tohoto projektu a zařadil ji do své dramaturgické sekce “Johan uvádí”, která je součástí prestižního plzeňského festivalu Divadlo. Uvádění žánrově neuchopitelných a tematicky odvážných inscenací v regionech je jedním z hlavních cílů projektu CoHouses. 

Vzhledem k dlouhodobé povaze projektu a jeho mnohovrstevnatosti také vzniká webová prezentace www.neviditelnazena.cz, která zaznamenává proces vzniku inscenace. Diváci tak od září dostanou příležitost nahlédnout do poznámek, draftů a všech možných materiálů, které vznikly během tvůrčího procesu, ale do samotné inscenace se nevešly. 

 

Jiří Šimek – Peter Šavel – Marta Ljubková

ZA/TÍM NEVIDITELNÁ ŽENA – Můžou se i muži stát lidmi?

Ufftenživot & Studio ALTA

PERFORMEŘI: Jiří Šimek, Peter Šavel

DRAMATURGICKÁ A KREATIVNÍ SPOLUPRÁCE: Marta Ljubková

TECHNICKÁ PODPORA a LIGHTDESIGN: Štěpán Hejzlar, Zuzana Režná

PRODUKCE: Tereza Tomášová, Ludmila Vacková & Jiří Šimek

PRODUCENTI: Studio ALTA (ALT@RT, z.ú.), Ufftenživot

KOPRODUCENT: Moving Station (Johan, z.ú.)

REZIDENČNÍ POBYTY (chronologicky): Velvarská kostka, Rezi.dance v lese, Sprang Scene (Norsko), Baerum Kulturhus (Sandvika – Norsko), Studio ALTA, Moving Station

PODPOŘILI: MHMP a MKČR 

Inscenace ZA/TÍM NEVIDITELNÁ ŽENA je součástí projektu „Spolupráce kulturních domů: Studio ALTA, Baerum Kulturhus a Black Box Teater“, který je podpořen z finančních mechanismů EHP a Norska (EEA grants).

PREMIÉRA: 13. září 2022 19:00 v Moving Station v Plzni v rámci festivalu Divadlo

PRVNÍ REPRÍZA: 14. září 2022 16:30 v Moving Station v Plzni

FB událost: https://fb.me/e/6jzzVehZa 

www.neviditelnazena.cz 

www.studioalta.cz

Jan Evangelista Kubelík byl ve své době hvězdou světového formátu, dnes na něj veřejnost spíše zapomíná. Umělec, kterého přezdívali „nový“ nebo „český“ Paganini, procestoval celý svět, hrál belgické a britské královně, ale rád se vracel domů do Čech, kde zveleboval hudební scénu své doby. Jak svým fantastickým talentem, tak například finanční pomocí České filharmonii.

Album renomovaného českého houslisty Pavla Šporcla – Pocta Janu Kubelíkovi – se křtilo v Obecním domě ve velkém stylu. Místo také nebylo zcela náhodně vybrané. „Obecní dům a konkrétně Smetanova síň je místo, které mám rád a kde také Jan Kubelík často hrával. Právě tady také odehrál svůj poslední velký koncert. Ve své době byl Kubelík superstar, cestoval po celém světě, odehrál koncerty v Indii, Číně, Austrálii, Africe, hrál po celé Evropě a uskutečnil několik turné po Spojených státech. Jeden z jeho koncertů v San Francisku poslouchalo téměř 100 tisíc posluchačů, to je jako šest O2 arén,“ vypráví zapáleně o svém vzoru Pavel Šporcl. „Dlouhodobě se zajímám o české houslisty historie. Před pár lety jsem vydal album Moje houslové legendy s jejich díly. Nahrát ve světové premiéře Kubelíkův Koncert č. 1 je troufám si říct velkým počinem. Jedná se o naprostý skvost, veledílo, ve kterém houslista musí ukázat jak skvělou techniku, tak obrovskou muzikálnost. Dílo, které trvá 35 min je nádherně a mnohdy i komplikovaně prokomponované s orchestrem, který je v této skladbě nesmírně důležitý. Moc děkuji Symfonickému orchestru hl. m. Prahy a dirigentu Tomášovi Braunerovi, že do toho se mnou šli. Naše spolupráce s FOKem je dlouhodobá a velmi plodná,“ dodává houslový virtuos.

Křest alba je současně slavnostní zahájení tour Pocta mistrům II.

„Na prvním turné Pocta mistrům I. jsem hrál virtuosní skladby různých autorů. Tentokrát se zaměřím na dva velikány houslové literatury a historie, Kubelíka a Mendelssohna-Bartholdyho. Oba byli mistři svého oboru, světově uznávaní muzikanti. Zahraji na 12 místech republiky. Na každém koncertě představím oba nahrané koncerty alba. To je samo o sobě unikátní a velmi náročné,“ vysvětluje houslista. Běžně sólista na orchestrálním koncertě odehraje přibližně 25 až 35 minut. Provést dva houslové koncerty za sebou klade vysoké nároky na výdrž umělce. „Je to takový rozdíl, jako kdyby atlet běžel 10 tisíc metrů nebo maraton. Já jsem úspěšně odehrál podobné turné už v roce 2003 a rád si takovou výzvu zopakuji s Kubelíkem,“ dodává Pavel Šporcl.

Kombinace dvou velikánů své doby, kteří se v historii minuli jen o pár let, Jana Kubelíka a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, není tak docela náhodná. Český houslista německého romantického skladatele hrával často. Týž houslový koncert, který Pavel Šporcl nahrál na nové album předvedl Jan Kubelík jako poslední sólový hudebník britské královně Viktorii.

Světová popularita nejznámějšího českého houslisty byla stejným dílem dána jeho neuvěřitelným talentem a pílí samotného umělce i jeho týmu. Na tehdejší dobu měli jeho agenti skvěle zvládnuté PR. Kubelík měl navíc neuvěřitelné charisma. „Kubelík měl uhrančivé oči a uměl je zaměřit na publikum. Rozhodně si nepředstavujte, že prkenně stál na pódiu a koukal do země,“ směje se Šporcl. „I díky jeho podmanivému charakteru mu říkali znovuzrozený Paganini,“ dodává.

Album Pocta Janu Kubelíkovi vyšlo v ČR 1. září v podobě fyzického CD, celosvětově pak i na všech streamovacích platformách 1. října. Jedná se o druhou nahrávkou pro světové německé vydavatelství Hänssler Classic. Předchozí album Paganiniana se dočkalo velmi kladného přijetí i pochvalných kritik. Mimo jiné získalo nominaci na prestižní cenu International Classical Music Awards (ICMA) v kategorii nejlepší sólový výkon.

Pavel Šporcl své nové album představí na turné Pocta mistrům II, což bere také jako příležitost ke spolupráci s lokálními hudebními tělesy. „Na většině z nich mě bude doprovázet Severočeská filharmonie Teplice, na jednom Janáčkova filharmonie Ostrava a na dvou Moravská filharmonie Olomouc. Dirigentem bude velmi talentovaný Jiří Rožeň a také španělský dirigent Roberto Fores-Veses. Velmi speciální ale budou samozřejmě i dva pražské koncerty, na kterých zahraji společně se Symfonickým orchestrem FOK a dirigentem Tomášem Braunerem – tedy kolegy, se kterými je celé album natočené.“

Více informací k albu, turné a dokumentu z nahrávaní koncertu ve Smetanově síni naleznete na https://poctamistrum2.pavelsporcl.cz/

 

Eva Koudelová – obětavá a dnes zapomenutá pomocnice židovských spoluobčanů

Na začátku pátrání po ní bylo jméno, které zaznělo několikrát ve výpovědích dvou osob přešivších holocaust. Nechme vyprávět dopis, ve kterém Otta Schwarz z Luže svému bratrovi, v té době ještě v londýnském exilu, dává na vědomí, že přežil. Popisuje válečné útrapy sebe, své ženy i jejich rodičů a širokého příbuzenstva. Dopis je uložen v rodinném archivu: „O Evu a o mne se starala Eva Koudelová z Vysokého Mýta (dívka Kajova) a to takovým nádherným způsobem, že mohu bez nadsázky říci, že jí vděčím a rovněž tak má Eva za svůj život“.

O několik listů dále najdeme další zmínku: „O týrání, mlácení hnusnými esesáky ani nemluvím. A opět mne zachraňuje svými balíčky, jež konečně nám jsou povoleny Eva Koudelová."

To je první zmínka o Evě Koudelové, přítelkyni Karla (Kaji) Picka. Další nalézáme na webovém portálu Centropa (https://www.centropa.org/). Zde lze prostudovat zachycené vzpomínky mnoha stovek osob z celého světa, jejichž jedinou spojkou bylo utrpení pro židovský původ během 2. světové války.

Anna Mrázková rozená Poláková z Luže byla ochotná ke stáru vzpomínat a svoji zpověď zaznamenat na videozáznam…. Tato zpověď pak byla přepsána a uveřejněna na webu Centropa. Anna Mrázková například zmiňuje okolnosti svého návratu z koncentračního tábora a popisuje je takto: „Do Vysokého Mýta jsem dorazila tuším kolem 15. července 1945, a jelikož byla neděle, spojení do Luže už nebylo. Rodina Evy Koudelové mi nabídla, že bych mohla přespat u nich ve Vysokém Mýtě a pak v pondělí je to Luže. Na přivítání a pohoštění mi její rodina udělala vepřovou pečeni s knedlíky, zelím a pečenou husu.“

Anna Mrázková je také zároveň jediná, kdo ve své výpovědi zcela mimoděk poskytl drobnou, ale zásadní informaci poukazující na vzhled Evy Koudelové – „vypadala jako deset židů, ta vypadala židovštějc než ten její Kája, kterej byl žid“.

Kdo tedy byla Eva Koudelová? Dívka zasnoubená s židovským chlapcem Karlem Pickem. Dívka, která podle výpovědí přeživších běsnění holocaustu bez zaváhání posílala balíky a dopisy se zásobami celé široké rodině svého snoubence a která se o navrátilce obětavě starala. Pomoc nabízela v době, kdy už věděla, že její snoubenec Karel byl v koncentračním táboře zavražděn.

Několik odpovědí se podařilo objevit při pátrání v archivních pramenech.

Eva Koudelová (pokřtěná Eva Marie Milada) se narodila 3. května 1921 do úřednické rodiny, otec Alois pracoval jako pokladní Československé průmyslové banky. Sídlo peněžního ústavu bylo přímo na náměstí ve Vysokém Mýtě. Otec se narodil roku 1895. Matka Milada (rozená Knittlová) se narodila roku 1897 v Orlici čp. 73 v okrese Žamberk. Mimo dcery Evy měli manželé ještě druhou dceru Olgu, narozenou v roce 1922. Eva se narodila v čp. 208 Mánesově ulici a zde v podnájmu u otce bydlela ještě v roce 1947. Lze tedy předpokládat, že k tomuto domu se vztahují veškeré vzpomínky osob zmiňovaných v textu tohoto článku. Eva Koudelová se z Vysokého Mýta odhlásila 22. března 1947 a odstěhovala se do Prahy do Spálené ulice.

Velkou neznámou představovala ona zmiňovaná „židovská“ podoba Evy. Ta roku 1940 maturovala na reálném gymnáziu ve Vysokém Mýtě. Jejím spolužákem byl například František Frischmann, zavražděný v Osvětimi v červnu 1943. Další spolužačkou byla dcera profesora latiny Karla Finka, Helena Finková provdaná Zounková. Kontakt na potomky Heleny Zounkové jsem už v minulosti hledala, a tak stačilo zkusit štěstí a zeptat se, zda si nepamatují na dívku tohoto jména. Neuvěřitelná náhoda – bývalé spolužačky ze třídy zůstaly kamarádkami po celý zbytek života. Eva Koudelová a Helena Zounková se setkávaly ještě v 60. letech 20. století. Dcery Heleny Zounkové si Evu Koudelovou dodnes velmi dobře pamatují. Nikdy ji neslyšely vyprávět zážitky z války, zároveň také věděly, že Eva Koudelová se nevdala a neměla děti. Další střípek z života dívky Evy postupně přibyl do mozaiky a zaplnil tak prázdné místo. Díky dcerám Heleny Finkové Zounkové se podařilo zrekonstruovat podobu mladé dívky Evy. A tak z tváří maturitního tabla vykoukne Eva s tmavými vlasy, temnýma mandlovýma očima a výrazným orlím nosem. Skutečně byla Eva Koudelová „židovštější než deset židů“. A další prázdné místo se zaplnilo.

O obětavé a nezištné pomoci potřebným během 2. světové války a těsně po jejím konci bychom ve Vysokém Mýtě vůbec nevěděli. Eva Koudelová pravděpodobně o své činnosti neuvažovala jako o výjimečné, naopak jako zcela automatické – jejím cílem bylo pomoci milému chlapci a jeho rodině. Nikomu také nevyprávěla, co se jí, a zřejmě i její rodině v nebezpečných válečných letech událo. Informace o její nezištné pomoci máme jen díky přeživším holocaust. Materiální pomoc, kterou ochotně zasílala, je třeba obzvlášť ocenit v kontextu doby, kdy bylo obtížné zajistit základní potraviny pro sebe a rodinu. Pro internované v táborech, trpící ve všech směrech, potravinová pomoc znamenala onu tenkou hranici před smrtí vyhladověním a vyčerpáním. Každý drobný příspěvek navíc představoval víc sil na práci, tudíž větší naději uniknout selekci. Eva Koudelová zjevně zasílala balíky více lidem z rodiny svého chlapce do různých táborů, a rovněž se aktivně starala o jejich osud i po válce, kdy po nich pátrala a snažila se jim pomoci s návratem domů.

Zmínka přeživší Anny Mrázkové také naznačuje, že Eva Koudelová s rodinou působila jako přirozená kontaktní osoba také pro další navrátilce z koncentračních táborů.

Autorce článku se podařilo objevit osobu v jejím rodném městě dnes zcela neznámou. Podařilo se zjistit maximum informací, oživit podobu a celou řadu velmi důležitých drobností. Eva pravděpodobně zůstala skromnou a o svém mládí nevyprávěla. Ve Vysokém Mýtě není pohřbena a na výzvy při hledání pamětníků nikdo nereagoval. Pokud budou náhodou tento text číst lidé, jimž její jméno, podoba a životní data budou povědomá, budou vítáni se svými informacemi na adrese sona.bezdickova@seznam.cz.

Zpráva o Evě Koudelové včetně fotografií byla v loňském roce odeslána do památníku v izraelském Yad Vashem. Tento památník dokumentuje a archivuje vše o utrpení židů během 2. světové války. Pracovníci památníku pečlivě ověřují veškeré informace a vybraným osobám je pak uděleno ocenění nejvyšší – Spravedlivý mezi národy.  Při rozhodování o udělení titulu hraje velkou roli bezprostřední nasazení vlastního života při záchraně životů jiných osob. Velmi důležité je také možnost ověřit informace u žijících osob. Zpráva o Evině pomoci židovským spoluobčanům byla ověřena a zůstává natrvalo uložena v archivech památníků.

Eva Koudelová prozatím vysoké a vážené ocenění Spravedlivý mezi národy neobdržela, a ocitla se tak ve společnosti dalších neoceněných, například Sira Nicholase Whintona. A to je vskutku velmi dobrá společnost. Eva Koudelová zůstala po celý život spravedlivou, vnímavou a obětavou. Zemřela v polovině dubna 2004 v Českém Brodě v okrese Kolín. Čest její památce!

 

Výstava Gathering pracuje s konceptem podzimu jako času sklizně, jeho archetypálním významem, název současně odkazuje i k druhému významu, dání věcí dohromady. Setkání obrazových prvků a motivů v osobní „sklizni“, setkání obrazů, setkání obrazů s diváky. Kurátor výstavy Jan Kunze doplňuje: „Folklorní či ženské motivy se na obrazech a v instalaci stávají pouze výchozím momentem pro intuitivní práci, která autorce umožňuje nepopisovat, ale přiblížit se k čistotě a jednoduchosti. Můžeme cítit, že podzim je ve vzduchu.“

Výstava bude otevřena od 7. 9. do 17. 10. 2022.