středa
1. února 2023
svátek slaví Hynek
Eva Koudelová, výřez z maturitního tabla reálného gymnázia ve Vysokém Mýtě (1940)
© Archiv Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě



Stopy v písku / Eva Koudelová

VYSOKÉ MÝTO: Na prahu 21. století bychom našli mnoho mužů a žen, jejichž životní příběh protnula 2. světová válka a jejichž stopy zavál čas. Mezi zapomenutými jsou desítky pohnutých osudů, které stojí za to, aby znovu ožily. Jedním z nich je i příběh Evy Koudelové, obětavé dívky z malého východočeského městečka Vysokého Mýta, který v následujícím článku připomíná badatelka a spolupracovnice redakce Místní kultury Soňa Krátká.

Autor článku: 
Soňa Krátká

Eva Koudelová – obětavá a dnes zapomenutá pomocnice židovských spoluobčanů

Na začátku pátrání po ní bylo jméno, které zaznělo několikrát ve výpovědích dvou osob přešivších holocaust. Nechme vyprávět dopis, ve kterém Otta Schwarz z Luže svému bratrovi, v té době ještě v londýnském exilu, dává na vědomí, že přežil. Popisuje válečné útrapy sebe, své ženy i jejich rodičů a širokého příbuzenstva. Dopis je uložen v rodinném archivu: „O Evu a o mne se starala Eva Koudelová z Vysokého Mýta (dívka Kajova) a to takovým nádherným způsobem, že mohu bez nadsázky říci, že jí vděčím a rovněž tak má Eva za svůj život“.

O několik listů dále najdeme další zmínku: „O týrání, mlácení hnusnými esesáky ani nemluvím. A opět mne zachraňuje svými balíčky, jež konečně nám jsou povoleny Eva Koudelová."

To je první zmínka o Evě Koudelové, přítelkyni Karla (Kaji) Picka. Další nalézáme na webovém portálu Centropa (https://www.centropa.org/). Zde lze prostudovat zachycené vzpomínky mnoha stovek osob z celého světa, jejichž jedinou spojkou bylo utrpení pro židovský původ během 2. světové války.

Anna Mrázková rozená Poláková z Luže byla ochotná ke stáru vzpomínat a svoji zpověď zaznamenat na videozáznam…. Tato zpověď pak byla přepsána a uveřejněna na webu Centropa. Anna Mrázková například zmiňuje okolnosti svého návratu z koncentračního tábora a popisuje je takto: „Do Vysokého Mýta jsem dorazila tuším kolem 15. července 1945, a jelikož byla neděle, spojení do Luže už nebylo. Rodina Evy Koudelové mi nabídla, že bych mohla přespat u nich ve Vysokém Mýtě a pak v pondělí je to Luže. Na přivítání a pohoštění mi její rodina udělala vepřovou pečeni s knedlíky, zelím a pečenou husu.“

Anna Mrázková je také zároveň jediná, kdo ve své výpovědi zcela mimoděk poskytl drobnou, ale zásadní informaci poukazující na vzhled Evy Koudelové – „vypadala jako deset židů, ta vypadala židovštějc než ten její Kája, kterej byl žid“.

Kdo tedy byla Eva Koudelová? Dívka zasnoubená s židovským chlapcem Karlem Pickem. Dívka, která podle výpovědí přeživších běsnění holocaustu bez zaváhání posílala balíky a dopisy se zásobami celé široké rodině svého snoubence a která se o navrátilce obětavě starala. Pomoc nabízela v době, kdy už věděla, že její snoubenec Karel byl v koncentračním táboře zavražděn.

Několik odpovědí se podařilo objevit při pátrání v archivních pramenech.

Eva Koudelová (pokřtěná Eva Marie Milada) se narodila 3. května 1921 do úřednické rodiny, otec Alois pracoval jako pokladní Československé průmyslové banky. Sídlo peněžního ústavu bylo přímo na náměstí ve Vysokém Mýtě. Otec se narodil roku 1895. Matka Milada (rozená Knittlová) se narodila roku 1897 v Orlici čp. 73 v okrese Žamberk. Mimo dcery Evy měli manželé ještě druhou dceru Olgu, narozenou v roce 1922. Eva se narodila v čp. 208 Mánesově ulici a zde v podnájmu u otce bydlela ještě v roce 1947. Lze tedy předpokládat, že k tomuto domu se vztahují veškeré vzpomínky osob zmiňovaných v textu tohoto článku. Eva Koudelová se z Vysokého Mýta odhlásila 22. března 1947 a odstěhovala se do Prahy do Spálené ulice.

Velkou neznámou představovala ona zmiňovaná „židovská“ podoba Evy. Ta roku 1940 maturovala na reálném gymnáziu ve Vysokém Mýtě. Jejím spolužákem byl například František Frischmann, zavražděný v Osvětimi v červnu 1943. Další spolužačkou byla dcera profesora latiny Karla Finka, Helena Finková provdaná Zounková. Kontakt na potomky Heleny Zounkové jsem už v minulosti hledala, a tak stačilo zkusit štěstí a zeptat se, zda si nepamatují na dívku tohoto jména. Neuvěřitelná náhoda – bývalé spolužačky ze třídy zůstaly kamarádkami po celý zbytek života. Eva Koudelová a Helena Zounková se setkávaly ještě v 60. letech 20. století. Dcery Heleny Zounkové si Evu Koudelovou dodnes velmi dobře pamatují. Nikdy ji neslyšely vyprávět zážitky z války, zároveň také věděly, že Eva Koudelová se nevdala a neměla děti. Další střípek z života dívky Evy postupně přibyl do mozaiky a zaplnil tak prázdné místo. Díky dcerám Heleny Finkové Zounkové se podařilo zrekonstruovat podobu mladé dívky Evy. A tak z tváří maturitního tabla vykoukne Eva s tmavými vlasy, temnýma mandlovýma očima a výrazným orlím nosem. Skutečně byla Eva Koudelová „židovštější než deset židů“. A další prázdné místo se zaplnilo.

O obětavé a nezištné pomoci potřebným během 2. světové války a těsně po jejím konci bychom ve Vysokém Mýtě vůbec nevěděli. Eva Koudelová pravděpodobně o své činnosti neuvažovala jako o výjimečné, naopak jako zcela automatické – jejím cílem bylo pomoci milému chlapci a jeho rodině. Nikomu také nevyprávěla, co se jí, a zřejmě i její rodině v nebezpečných válečných letech událo. Informace o její nezištné pomoci máme jen díky přeživším holocaust. Materiální pomoc, kterou ochotně zasílala, je třeba obzvlášť ocenit v kontextu doby, kdy bylo obtížné zajistit základní potraviny pro sebe a rodinu. Pro internované v táborech, trpící ve všech směrech, potravinová pomoc znamenala onu tenkou hranici před smrtí vyhladověním a vyčerpáním. Každý drobný příspěvek navíc představoval víc sil na práci, tudíž větší naději uniknout selekci. Eva Koudelová zjevně zasílala balíky více lidem z rodiny svého chlapce do různých táborů, a rovněž se aktivně starala o jejich osud i po válce, kdy po nich pátrala a snažila se jim pomoci s návratem domů.

Zmínka přeživší Anny Mrázkové také naznačuje, že Eva Koudelová s rodinou působila jako přirozená kontaktní osoba také pro další navrátilce z koncentračních táborů.

Autorce článku se podařilo objevit osobu v jejím rodném městě dnes zcela neznámou. Podařilo se zjistit maximum informací, oživit podobu a celou řadu velmi důležitých drobností. Eva pravděpodobně zůstala skromnou a o svém mládí nevyprávěla. Ve Vysokém Mýtě není pohřbena a na výzvy při hledání pamětníků nikdo nereagoval. Pokud budou náhodou tento text číst lidé, jimž její jméno, podoba a životní data budou povědomá, budou vítáni se svými informacemi na adrese sona.bezdickova@seznam.cz.

Zpráva o Evě Koudelové včetně fotografií byla v loňském roce odeslána do památníku v izraelském Yad Vashem. Tento památník dokumentuje a archivuje vše o utrpení židů během 2. světové války. Pracovníci památníku pečlivě ověřují veškeré informace a vybraným osobám je pak uděleno ocenění nejvyšší – Spravedlivý mezi národy.  Při rozhodování o udělení titulu hraje velkou roli bezprostřední nasazení vlastního života při záchraně životů jiných osob. Velmi důležité je také možnost ověřit informace u žijících osob. Zpráva o Evině pomoci židovským spoluobčanům byla ověřena a zůstává natrvalo uložena v archivech památníků.

Eva Koudelová prozatím vysoké a vážené ocenění Spravedlivý mezi národy neobdržela, a ocitla se tak ve společnosti dalších neoceněných, například Sira Nicholase Whintona. A to je vskutku velmi dobrá společnost. Eva Koudelová zůstala po celý život spravedlivou, vnímavou a obětavou. Zemřela v polovině dubna 2004 v Českém Brodě v okrese Kolín. Čest její památce!

 

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: Na základě hodnocení dotační komise Odboru mezinárodních vztahů a EU Ministerstva kultury, které se uskutečnilo počátkem ledna 2023, získalo podporu 135 projektů v celkové výši 107 649 667 Kč.

Dotační titul Mobilita vznikl na podporu projektů konaných v zahraničí a na mezinárodní spolupráci. Podporuje aktivity zasíťování, ať už formou odborných konferencí, stáží či workshopů a profesních akcí orientovaných na stimulaci mezinárodní spolupráce, profesního růstu a rozvoje.

„Mezinárodní spolupráce v oboru přináší nenahraditelnou zkušenost, která tvorbu posouvá dál. Důležitou přidanou hodnotou pak je prezentace české kultury v zahraničí a navázání kontaktů pro spolupráci do budoucna,“ podotýká ministr kultury Martin Baxa.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní
Co se děje
01.02.2023

ČR: Celou řadu nových dokumentárních seriálů, pokračování oblíbených cyklů i solitérů připravila do vysílání Česká televize. Vysokou úrovní zpracování navazují na dlouholetou tradici a výjimečné postavení ČT v tomto žánru. Jejich tvůrci se zaměřili na sociální a společenskou problematiku, na portréty významných osobností, na historická a válečná témata. Prostor dostanou také divácky oblíbené cestopisy.


 

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média
Co se děje
31.01.2023

ČR: Přinášíme nový redakční žánr – PODCAST MÍSTNÍ KULTURY – dialogy s lidmi, kteří mají, co říci. Naším historicky prvním hostem je současný ministr kultury ČR Martin Baxa (1975). Následující rozhovor, k němuž vás zve rozhlasová publicistka a dokumentaristka Hana Soukupová, nabízí celou řadu témat – od těch radostných, jako jsou umělecké zážitky a návštěvy kulturních institucí, až po problémy spojené s financováním kultury v době energetické krize. Ministerstvo sice hospodaří s nejvyšším rozpočtem v historii, ale kýženého 1% státního rozpočtu se stále nedaří dosáhnout.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní
Články a komentáře
01.02.2023

ZLÍNSKÝ KRAJ: Do celostátní soutěže o titul Historické město roku 2022 je za Zlínský kraj nominováno město Valašské Meziříčí. Do Zlínského kraje tento titul putoval již dvakrát, poprvé v roce 1998 zvítězilo město Kroměříž, podruhé v roce 2012 titul získalo město Uherské Hradiště. Ve Zlínském kraji se letošního ročníku zúčastnila dvě města – Uherské Hradiště a Valašské Meziříčí. Celostátní vítěz soutěže a držitel titulu Historické město roku 2022 bude vyhlášen Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska v dubnu 2023.

Zlínský kraj
Instituce a kulturní zařízení, Památky, Soutěže a festivaly
Co se děje
31.01.2023