Instituce a kulturní zařízení

Po uvedení následoval koncert francouzského klarinetisty Liliana Lefebvra, vítěze 1. ceny na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro 2022, kterého doprovodilo Stamicovo kvarteto. Společně vystoupí také v rámci festivalu EuroArt a Lilian Lefebvre se představí v květnu s PKF – Prague Philharmonia na festivalu Pražské jaro.

J. E. Alexis Dutertre, velvyslanec Francie v České republice, řekl: „V návaznosti na rok 2022, který byl výjimečný díky francouzskému a následně českému předsednictví Rady Evropské unie a během kterého jsme nabídli kvalitní a různorodý kulturní program, bychom rádi v roce 2023 kladli i nadále důraz na to, aby se více než kdy jindy v našem programu odrážely hodnoty a kontinuita evropského pocitu sounáležitosti a aby se upevňovala významná dlouhodobá kulturní partnerství, která se podařilo navázat mezi francouzskými a českými institucemi. Také chceme podpořit šíření povědomí o našich umělcích a jejich tvorbě. S potěšením v roce 2023 nabízíme, ve spolupráci s nejprestižnějšími českými institucemi, špičkový program, jehož součástí jsou nejvýznamnější kulturní události v České republice, v Praze i v regionech. Vybrali jsme velké projekty, které na nejvýznamnějších událostech českého uměleckého kalendáře ukazují tvůrčí sílu našich dvou národů a jejich trvalé vazby. “

Rok 2023 se ve spolupráci s Národní galerií ponese mimo jiné ve znamení 100. výročí nákupu „Francouzské sbírky“ Československým státem. Nákup, který zaštítil prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk, byl dokladem dlouhodobého zájmu české kulturní scény o francouzské umění a zároveň byl i politickým aktem potvrzujícím úzké vazby mezi mladým Československem a Francií. O výročí bude natočen dokumentární pořad České televize a vznikne cyklus podcastů a přednášek historiků.

Francie od 8. do 18. června představí dva pavilony na téma udržitelného rozvoje na Pražském Quadriennale, největší světové akci věnované scénografii a divadelnímu prostoru - pavilon Země a regiony a pavilon Studentská výstava, jejž připraví studenti osmi francouzských scénografických škol. Projekt proběhne ve spolupráci s francouzským Ministerstvem kultury.

V oblasti vážné hudby se velvyslanectví s potěšením připojí k 78. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, kam je jako rezidenční umělec pozván fenomenální francouzský violista Antoine Tamestit. Bude předsedou poroty první soutěže oboru viola, povede masterclass a vystoupí na sérii koncertů.

Ve spolupráci s Collegiem 1704, Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA a festivalem KoresponDance velvyslanectví podpoří světovou premiéru u příležitosti 300. výročí úmrtí architekta Jana Blažeje Santiniho: představení Zelená hora v pohybu na červencovém festivalu KorresponDance.  V rámci tohoto výjimečného představení se spojí barokní soubor Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse s francouzským souborem současného tance Fêtes Galantes pod vedením Beatrice Massin. Hudba Jana Dismase Zelenky zazní v kapli na Zelené hoře, která je zapsána na seznamu UNESCO. O představení chystá Česká televize v koprodukci s Arte 30minutový film.

Francouzský institut v Praze a Francouzské velvyslanectví také oslaví 20 let spolupráce s barokním souborem Collegium Marianum v oblasti šíření a výuky francouzského barokního repertoáru, a to prostřednictvím série masterclass a každoročních Letních slavností staré hudby a projektu Akademie Versailles.

Francouzský institut v Praze a 6 Francouzských aliancí v Brně, Českých Budějovicích, Plzni, Pardubicích, Ostravě a Liberci představí v průběhu roku Microfolies, digitální zařízení, které na obrazovkách a tabletech prezentuje nejvýznamnější díla 12 francouzských muzeí. Umožní pořádat specializované programy pro rodiny, výtvarné semináře, workshopy pro středoškoláky a studenty francouzštiny, a to hravou a interaktivní formou.

Po celý rok bude Buquoyský palác otevírat své brány během cyklu koncertů v Hudebním salonu. Koncerty budou věnovány francouzsko-českým hudebním vztahům a uskuteční se ve spolupráci s významnými českými soubory a institucemi: v dubnu se například bude konat literárně hudební večer z díla Suzanne Renaudové a Bohuslava Reynka ve spolupráci s Česko-francouzským centrem v Petrkově, 21. června u příležitosti Svátku hudby vystoupí klavírista Ziad Kreidy, představí se ale také Collegium Marianum, PKF – Prague Philharmonia…

Dvě významné francouzské inscenace se představí po boku nepřehlédnutelných bratří Formanů na festivalu nového cirkusu Arena na přelomu června a července.

V oblasti současné hudby v roce 2023 francouzské velvyslanectví podpoří sérii koncertů v Paláci Akropolis včetně skvělého francouzského DJ Wax Taylora 8. června a také představí francouzskou produkci na bezplatném open-air festivalu United Islands 5. a 6. května. 

Francie se s předními autory zúčastní květnového mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy 2023.

V průběhu celého roku bude také pořádat řadu konferencí a debat, jejichž ústředními tématy budou evropská identita a mládež, udržitelný rozvoj, přechod na nízkouhlíkové technologie a rovnost žen a mužů.

V audiovizuální oblasti se rok 2023 ponese ve znamení nepřehlédnutelného Festivalu francouzského filmu, který od 23. do 29. listopadu oslaví svůj 26. ročník s mnoha předpremiérami, novými filmy a hosty v Praze i v regionech. Francouzské filmy a delegace budou přítomny na nejvýznamnějších českých festivalech.

Bude pokračovat strukturální podpora FAMU, návštěvy francouzských režisérů a také návštěvy českých studentů na francouzských festivalech, jako jsou festivaly v Cannes a Annecy.

A konečně, vědecké ceny francouzského velvyslanectví letos oslaví 29. výročí své existence pod záštitou a za přítomnosti nositele Nobelovy ceny za chemii Jeana-Marie Lehna. Oceněny budou úspěchy mladých českých vědců ze všech českých vysokých škol a výzkumných institucí v 7 různých oborech: chemie, medicína, farmacie, informatika, životní prostředí, jaderné vědy a společenské a humanitní vědy.

Francouzský institut v Praze nabízí po celý rok promítání a premiéry v Kině 35, multimediální výstavy v Galerii 35 a četné akce ve své mediatéce, která má k dispozici 30 000 dokumentů k zapůjčení (knihy, časopisy, komiksy, filmy, stolní hry, videohry atd.).

Knihu S malou pomocí přátel i spoustu dalších titulů je možné objednat na e-shopu Pointy a ve všech tradičních knihkupectvích nebo na e-shopech.

S malou pomocí přátel

Autor: Jan Švancara

Žánr: detektivka

Počet stran: 160

Rozměry: 130 x 200 mm

Vazba: vázaná s laminovaným potahem

ISBN: 978-80-7650-853-8

Datum vydání: 13. 2. 2023

Cena: 379 Kč

Pointa.cz | S malou pomocí přátel

Anotace

V Brně před justičním palácem je za bílého dne postřelen muž, v jehož kapse se najde vizitka detektiva Náplavy. Soukromému očku tak nezbývá nic jiného než rozlepit víčka, překonat ranní kocovinu a pustit se do pátrání. Ve druhém příběhu brněnské série vás samorostlý detektiv vezme s sebou nejen do svého oblíbeného baru, ale i do kasáren nebo do manželské poradny. S malou pomocí starých i nových přátel vám Viktor namíchá koktejl záhad, napětí a ironie, ze kterého vás nebude bolet hlava.

Pro koho je kniha určena

S malou pomocí přátel je příběh pro ty, kdo milují detektivní zápletky a zároveň se u knížky rádi zasmějí. Na své si přijdou všichni, kdo už si detektiva Náplavu stačili oblíbit v prvním dílu, ale i ti, kteří jej ještě neznají.

Proč knihu napsal

Chce psát proto, aby lidi pobavil a aby si u jeho příběhů odpočinuli, protože svých starostí má v životě každý dost. Detektivky a špionážní romány se často hemží oduševnělými hrdiny, jimž ženy padají k nohám jako jablka na Isaaca Newtona. Jeho hrdina naopak bojuje s trapností a nezřídka tento boj prohrává. Duchapřítomnost se mu obloukem vyhýbá stejně jako pozornost žen. Přesto se mu už podařilo najít cestu k srdcím čtenářek, které jej pravděpodobně litují, i čtenářů, kteří mohou ocenit, že Viktor mužům nenasazuje laťku příliš vysoko.

O autorovi

Je otec pěti dětí, kterého doma nepustí ke slovu, a proto se uchyluje k psaní. Nemaje mnoho volného času píše, kde se dá; v autobuse cestou do práce, v šatně sportovního zařízení, kde trénuje některé z jeho dětí, nebo na lavičce psího výběhu.

O Pointě:

Pointa je online nakladatelská služba, která autorům pomáhá sestavit knižní tým a zafinancovat vydání knihy s pomocí crowdfundingu. Následně je provede celým procesem, zajistí tisk a distribuci a pomůže s propagací.

●    pointa.cz                    

●    facebook.com/Pointa.cz                    

●    instagram.com/pointa.cz                   

●    blog.pointa.cz

Každý z večerů HOW WE ARE otevře setkání a povídání s příchozími a přizvanými hostkami a hosty, jimiž jsou Sára Arnstein, Ewan McLaren, Kateř Tureček a Zai Xu.  “Zahajujeme každý večer speciálním setkáním. Vedle prezentace umění nás zajímá, kde se nacházíme, jak se nám daří, v jakých vztazích a přátelstvích působíme, s jakými emocemi přicházíme do sdíleného prostoru událostí, jaké jsou naše potřeby tady a teď.” říká Petr Dlouhý, kurátor Studia ALTA. 

Po diskusní části bude po oba večery následovat taneční představení. V pátek půjde o první uvedení hybridního projektu UNDER THE SURFACE Kateřiny Szymanski (Collective Waves) & Fertilizer, v sobotu pak SURFACE berlínské performerky a tanečnice Evgenie Chetvertkove. Obě představení nechávají vyvěrat na povrch zkušenosti a vědomosti vystavěné na dlouhodobém uměleckém výzkumu. Do živé performance ale záměrně propouští především ty nejvíce hmatatelné části vlastní přítomnosti na jevišti. Frustrace, naštvanost a odhodlání přicházející z naslouchání vydolované krajině či architektura vztahů a významů vlastního těla performerky vystaveného pohledům publika. 

“Dramaturgií HOW WE ARE mapujeme vlastní situovanost, jak a na koho působíme, a hledáme cesty k novým spojenectvím v novém působišti. Chceme hledat blízkost mezi uměním a širším prožíváním každodennosti na rozbouřených vlnách probíhajících krizí a změn,” dodává Petr Dlouhý. 

Studio ALTA pokračuje i v nové lokalitě ve vstupném PAY WHAT YOU CAN. Systém, inspirovaný bruselskými KAAI Theater, Ateliérem 210 a londýnským Battersea Arts Centre, umožňuje zvolit si výši vstupného dle vlastních možností. 

VSTUPENKY 17. 2.  https://bit.ly/hwa-patek

VSTUPENKY 18. 2.   https://bit.ly/hwa-sobota

SVĚTOVA 1

je neziskový umělecký prostor a platforma zaměřující se na současná, queer a sociální témata. Jde o holistickou entitu vedenou umělci a umělkyněmi, která prostřednictvím výstav a veřejných programů reaguje na aktuální dění ve Světě. Není důležité jen to, co prezentuje, ale také jak. Formy a proces jsou klíčovou součástí výsledku. Jejím cílem je naplno se vyjádřit, dosáhnout celkové udržitelnosti, praktikovat radikální inkluzivitu a nabídnout útočiště těm, kteří ho potřebují. Usiluje o to být institucí. Zdravou – ne jako ty, které jste znali dřív.

Ale v čem vlastně takové rande s knihou spočívá?

Čtenář si vybere z nabídky – do červeného obalu nepřehlédnutelně zabalených – utajených knih tu svou. Zvolenou knihu si u pultu nechá načíst jako běžnou třicetidenní výpůjčku. Poté, co si ji odnese domů, rozbalí a začte se, začíná jeho schůzka naslepo. Pokud by snad čtenář očekával, že v knihovně touto cestou najde životního partnera, bude asi trochu zklamán, i když nikdy nevíte, že? Hlavním smyslem akce je především přilákat do knihovny nové čtenáře a těm stávajícím nabídnout čtivo, po kterém by třeba za normálních okolností možná nesáhli. Získají tak možnost objevit pro sebe doposud neznámého autora či titul a rozšířit tak své literární obzory.

Programová a PR pracovnice Jitka Hrušková k tomu říká: “U reálné schůzky naslepo také nikdy nevíte, kdo přesně Vám přijde a přesně tak je tomu i u valentýnských výpůjček.“

Letošní „randění“ ovšem doznalo jistých inovací. Oproti tomu májovému již nejsou knihy genderově rozděleny na „ženské“ či „mužské“. Žádné nápovědy. A další změnou jsou malá valentýnská překvapení, které v několika utajených knihách čtenář může najít. Jaká? Kromě poukazu na knihu do vlastní péče či roční registrace do knihovny zdarma na některé účastníky „randění“ čeká exkluzivní soukromá prohlídka knihovny v doprovodu konkrétního pracovníka. Perličkou je prohlídka s ředitelem knihovny Romanem Hájkem osobně.

Kdy:                     13. – 18. 2. 2023

Kde:                     Středočeská vědecká knihovna v Kladně, ul. Gen. Klapálka 1641, www.svkkl.cz

Co:                        Valentýnské rande naslepo… s knihou – akce na podporu čtenářství

Více podrobností naleznete na webu knihovny www.svkkl.cz.

„Když jsem se dozvěděl, že je Ivan i famózním malířem, začal jsem se o jeho tvorbu zajímat ještě v širších souvislostech. Uvědomil jsem si, že je tak trochu posedlý za každou cenu pobavit své okolí, přestože sám vyhledává samotu a klid. Jeho výjimečnost je právě v tom, že dokáže člověka rozesmát hned v několika disciplínách –⁠ mluveným slovem, písní, ale i výtvarnem. Humor zastřešuje jeho život a jeho osobnost, a já jsem potěšen, že nám dovolil, abychom s ním dokument natočili,“ říká režisér snímku Patrik Ulrich.

Mládka proslavily dnes již zlidovělé písničky s doprovodem banja a typický humor. Méně se už ví, že je tvůrcem originálního hudebního nástroje guitariano, autorem několika stolních her, ale především malířem obrazů, pro které si sám vynalezl teorii obrácené perspektivy a styly jako posunismus, akční minimalismus nebo umělecké rýsování.

Mnoho let spolupracoval se Zdeňkem Svěrákem, jenž pro něj psal hudební texty. „Skamarádili jsme se na jeho popud. Ivan Mládek za mnou jednou přišel do Malostranské besedy, že píše písničky, ale že mu je v rádiu nechtějí vysílat, protože jim připadají hloupé nebo naivní, divné. To se stává lidem, kteří jsou originální. Vybral si mne jako člověka s podobným viděním světa, který ale není tak bláznivý jako on. První naše skladba byla Láďa jede lodí,“ vzpomíná v dokumentu na setkání s Ivanem Mládkem scenárista, herec a autor textů Zdeněk Svěrák.

„Přiznám se, že mě trochu inspiroval k psaní textů písniček. Když jsem ho viděl zpívat, řekl jsem si, že je to jediný člověk, který může zpívat tyhle moje ‚voloviny',“ vysvětluje spolupráci s Luďkem Sobotou Ivan Mládek. „Je můj celoživotní kamarád, nikomu nedokáže nic odepřít. Nápady měl vždy skvělé,“ doplňuje Mládka herec Luděk Sobota, s nímž se podílel na nespočtu televizních scének s hudebním doprovodem.

V bezmála hodinovém filmu se Mládek vydává na místa spojená s významnými epizodami svého života. Dokumentární snímek se dotkne i hlubších témat a otázek spojených s dosud neprobádanou stránkou jeho tvorby a celoživotní vášní – malováním. O umělcově humoru i lidských vlastnostech vyprávějí jeho kolegové, spoluhráči a kamarádi. Kromě Zdeňka Svěráka a Luďka Soboty například také tubista Václav Dědina nebo sběratel Mládkových obrazů a autor textů o nich Petr Zajíc.

námět, scénář, režie: Patrik Ulrich // kamera, střih: František Svěrák // dramaturgie: Vít Poláček // výkonná producentka: Kateřina Kovářová // kreativní producent: Jiří Hubač // účinkují: Ivan Mládek, Zdeněk Svěrák, Luděk Sobota, Václav Dědina, Zdeněk Kalhous, Lenka Hraj (Plačková), Petr Zajíc, Děda Mládek Illegal Band a další

Vladimir 518: Cargo. Trans. Logistic. 
Čtrnáct dní trvala cesta z Prahy do Brna podél dálnice D1. Hudební a vizuální umělec Vladimir 518 se prostřednictvím osamělé cesty, fotografií a deníkových záznamů setkává s vyloučenou a vyčerpanou krajinou, jejími přírodními obyvateli i se sebou samým uprostřed asfaltu, betonu, odpadků a hluku, kde bez ohledu na rychlost i výkon nebude nikdo vítězem. Pro Galerii Vzlet připravil rozsáhlou výstavu kombinující médium fotografie, textu a instalace. Vizuálně rovněž zpracovává fasádu domu, kam přináší obrazový zážitek ze svého nesnadného dystopické putování, jakési noční můry budoucnosti. Vladimir 518 si do svého deníku zaznamenal: "Probouzím se na kraji borovicového lesa, pode mnou je výhled do mělkého údolí, zezadu mě ovšem válcuje nikdy nekončící hluk přesouvajících se těl a zboží. Je to zrychlený tok hmoty, kterou zajímá jediná věc, a to je dynamika a pohyb. ".  Autor se tak pohybuje v krajině, která vlastně už neexistuje, jeho cesta je nejen bolestivým důkazem toho, jak moc jsme uvěřili hodnotám čísel a utopické představě blahobytu, ale i sebeobrazem skutečného významu v celistvosti biosféry. Meditace nad svou vlastní hodnotou se totiž nemusí odvíjet v poutích do Santiago de Compostela, ale klidně cestou do Brna.

Soud s trojicí vyšetřovatelů, mezi nimiž budil největší pozornost Alois Grebeníček, jehož syn byl v době natáčení předsedou KSČM a poslancem, pocit katarze nepřinesl. Jak se k temnému dědictví, které ztělesňuje zatím stále zchátralý objekt v centru města, stavíme dnes, o více než patnáct let později?

Vedle dokumentu Kauza Uherské Hradiště bude promítnut krátký film ze ZŠ ve Štítné nad Vláří od žákovské dvojice Vojtěch Staša a Lucie Hýblová paní učitelky Renaty Chromíkové. Zaznamenává a do kontextu zasazuje vzpomínky dvou pamětnic represí 50. let z regionu jižního Valašska, v nichž také sehrála svoji neblahou roli hradišťská věznice.

Po filmové projekci se s diváky v diskusi setkají přítomní autoři, včetně režisérky Kristiny Vlachové, spolu s Markem Junkem, historikem a ředitelem Historického muzea Moravského zemského muzea, který je odpovědný za vznik památníku a muzea v hradišťské věznici. Co se po patnácti letech od natočení Kauzy Uherské Hradiště změnilo, co zůstává stejné? A jakým směrem se ubírají úvahy o podobě budoucí paměťové instituce v areálu bývalé věznice?

S čím na projekci svého filmu zve Kristina Vlachová? „V současné době se dozvídáme ze zpráv o válce na Ukrajině, že Rusové mučí některé z ukrajinských zajatců elektrickým proudem. To pro nás tady ve střední Evropě není celkem nic zvláštního… Alespoň v Uherském Hradišti rozhodně ne. Zároveň vedoucí představitelé Evropské unie jednají o tom, zda soudy za válečné zločiny, mezinárodně definované jako zločiny proti lidskosti, budou se konat u mezinárodního trestního tribunálu někde na území EU, nebo u místních soudů na území Ukrajiny. Časosběrně natočený dokument České televize ,Kauza Uherské Hradiště – Další kapitola z novodobé historie české justice‘ přinesl divákům tohoto veřejnoprávního média již v roce 2007 řadu mimořádně důležitých svědectví nejen z úst bývalých politických vězňů, ale i bývalých bachařů, vyšetřovatelů StB, soudců i právníků. Ale film není jen o tom, jak v období budování socialismu v našich zemích vypadalo mučení politických vězňů elektrickým proudem. Je především o tom, jak neuvěřitelně těžké je zrealizovat na území bývalých sovětských satelitů takzvané ,vyrovnávání s minulostí‘…“ Díky filmům Kristiny Vlachové se podařilo nejen uchovat a zpřítomnit zkušenosti politických vězňů z 50. let, ale její filmy rovněž utvářely názor mladé generace, která se tomuto tématu začala věnovat ve svobodných poměrech po roce 1989.

Projekce proběhne ve čtvrtek 23. 2. od 17.30 ve velkém sále kina Hvězda v Uherském Hradišti, vstup na akci je zdarma. Program pořádá Memoria – Iniciativa za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti, ve spolupráci s Městskými kiny Uherské Hradiště, příspěvkovou organizací města Uherské Hradiště.

Ještě před hlavním programem, od 16.00 v kavárně kina Hvězda, se budou moci zájemci dozvědět od členů spolku Memoria o nejnovějším vývoji ve věci přeměny areálu bývalé uherskohradišťské věznice.

Projekce filmu Kauza Uherské Hradiště se koná v rámci cyklu pořadů věnovaných nejrůznějším přesahům historie uchované za zdmi hradišťské věznice pod souhrnným názvem Dějiny v kině. Ten navazuje na předchozí cyklus Věznice ve filmu, během něhož byly na přelomu let 2021 a 2022 uvedeny tři celovečerních filmy, které se natáčely v prostorách uherskohradišťské věznice. Šlo o snímky Veliká příležitost (1949), Jen o rodinných záležitostech (1990) a Klíček (2009). Po únorovém úvodním dílu cyklus Dějiny v kině nabídne další tři pořady. 

V pátek 17. 3. dojde za osobní účasti influencera a youtubera Kovyho a autora snímku Ivo Bystřičana k projekci filmu Kovy řeší dějiny (2020). Doplní jej krátké studentské filmy z projektu Příběhy našich sousedů organizace Post Bellum – Paměť národa. Filmový program ve čtvrtek 20. 4. se zaměří na téma Co dělá muzeum. Jak by mělo vypadat muzeum evropského, a proč ne rovnou světového, střihu, které právě začíná vznikat v hradišťské věznici? Poslední setkání v pondělí 22. 5. se pak za účasti autorů i tvůrců ohlédne za dosud nejvýraznějším uměleckým zpracováním témat přímo spjatých s minulostí hradišťské věznice, inscenací Slováckého divadla z let 2014–2016 Cena facky aneb Gottwaldovy boty.

„Kromě podněcování zájmu o věznici a spojování lidí, kterým osud tohoto areálu není lhostejný, spolek Memoria již řadu let v podstatě supluje činnost instituce, která by se profesionálně věznici věnovala. Naštěstí nyní jsme vzniku takovéto instituce o kus blíže. Dobrovolnická energie není nevyčerpatelná, těšíme se na dobu, kdy náš spolek bude moci předat práci dál,“ říká předsedkyně Memorie Anna Stránská. A dodává: „Věznice nás toho může všechny ještě spoustu naučit, je to široké pole k úvahám nejen nad dějinami, ale i samotným životem tady a teď. I nyní, dokud stále neexistuje paměťová instituce, se dá dělat mnohé. Náš apel směřujeme především k pedagogům všech stupňů vzdělávání, aby se věznici nejrůznějšími způsoby věnovali. Už třeba jen díky řadě školních prací došlo k zajímavým objevům z minulosti a také k potřebnému dialogu mezi generacemi.“

V roce 2028 by se veřejnost měla dočkat otevření rekonstruovaného areálu věznice, jehož podstatnou součástí bude i Národní památník věznice Uherské Hradiště zahrnující pietní místo a muzeum. Mělo by jít o moderní a živou paměťovou instituci – a na tom je podle přesvědčení spolku Memoria nutné pracovat už teď, kdy fyzická podoba muzea zatím existuje jen ve formě architektonické studie. Cyklus tematických pořadů v kině může být vnímán jako určité předznamenání způsobu práce budoucího muzea. Pro naplnění smyslu muzea bude důležitá i spolupráce se školami a tedy i s aktivními vyučujícími historie a společenských předmětů. Z naplánovaného programu je patrné, že i tuto rovinu mají jeho tvůrci na paměti.  

Kauza Uherské Hradiště • režie: Kristina Vlachová • Česká televize 2007
Kauzou tří vyšetřovatelů StB z Uherského Hradiště – Aloise Grebeníčka, Vladimíra Zavadilíka a Ludvíka Hlavačky se režisérka tohoto pořadu, Kristina Vlachová, v době natáčení profesně zabývala již 10 let. Tito tři muži byli stíháni za mučení politických vězňů od roku 1994. Časosběrný dokument nám připomene jednotlivé fáze tohoto případu, jsou zde zaznamenány cenné výpovědi mnoha bývalých politických vězňů, kteří se již vysílání tohoto filmu nedožili. Tento dokument by měl přispět k širšímu objasnění nelehkých otázek, týkajících se vyrovnávání naší společnosti s komunistickou minulostí. (Oficiální text distributora, upraveno.)

Více o věznici najdete na webových stránkách spolku Memoria – www.veznicehradiste.cz.

Závěr devatenáctého století znamenal pro farní kostel sv. Máří Magdalény řadu interiérových změn. U vítězného oblouku přibyl k sochám sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava oltář Panny Marie, zároveň byly nahrazeny původní varhany, které novobenátečtí občané odkoupili roku 1785 ze zrušeného kostela sv. Václava v Praze na Zderaze. Právě vestavěním stroje varhanáře Petra.

„Tento varhanní stroj byl vsazen do původní zachovalé varhanní skříně,“ prozrazuje Marek Miškovský, farář římskokatolické farnosti v Benátkách nad Jizerou s tím, že nové varhany ještě musel církevně posvětit benátecký děkan Václav Srb. Jako první je dle kroniky rozezněla píseň Tisíckrát pozdravujeme tebe a následně se varhany staly součástí bohoslužeb a městských slavností.

Změna nastala po roce 1948, kdy byla církev považována za nepřítele státu a ztratila veškerou podporu. To mělo vliv i na údržbu barokních varhan. „Každý hudební nástroj trpí, pokud se na něj nehraje. Problém částečně řešil děkan Bedřich Ťupa, který zval do farnosti členy slavného filharmonického rodu Bendů a její provoz se snažil zajistit ze zahraničních zdrojů. I on však byl v osmdesátých letech z farnosti vyhnán,“ líčí Miškovský.

Dnes je stav varhan nevyhovující. Jejich oprava započala před necelými dvěma lety a je rozdělena do tří etap. Během nich dochází postupně k renovaci cínových píšťal a dřevěných prvků v prvním a druhém manuálu, varhanního pedálu, vzduchového hospodářství, očištění skříně i k výměně kompletní elektroinstalace.

„Barokní varhany v kostele sv. Máří Magdalény mají obrovskou historickou i kulturní hodnotu přesahující mladoboleslavský region, což dokazuje jejich zařazení na Státní seznam movitých památek. Vnímáme tedy povinnost udělat maximum pro jejich zachování,“ říká Martin Hrdlička, člen správní rady Nadačního fondu ŠKODA AUTO, který opravu varhan podporuje v rámci grantu Tady jsem doma už od loňska.

Na podporu varhan se konají i benefiční koncerty, historické přednášky, komentované prohlídky či Běh pro varhany, který farnost pravidelně pořádá. Kromě toho se podílí na komunitním sázení stromů a dalších dobrovolných akcích.

O Nadačním fondu ŠKODA AUTO:

Nadační fond ŠKODA AUTO byl založený v roce 2018 s cílem zatraktivnit mladoboleslavský region. V roce 2021 rozšířil své aktivity i do zbývajících lokalit automobilky, zakladatele fondu – Rychnovska a Vrchlabska. Během tří let svého působení v těchto regionech podpořil přes 200 konkrétních projektů a studií. Mezi jeho priority patří rozvoj občanské společnosti a veřejného prostoru, podpora kultury, zdravotnictví a sociálních služeb. Je členem Fóra dárců a držitelem ocenění Známka kvality. Fond je také iniciátorem a hlavním partnerem platforem Nové Boleslavsko, Nové Rychnovsko a Nové Vrchlabsko, jejichž cílem je propagovat spolupráci a zajímavé projekty napříč regionem. 

www.nfsa.cz

Wikipedie

LinkedIn