Instituce a kulturní zařízení

Dohoda formalizuje dlouhodobě využívaný úspěšný model ochrany národního kulturního dědictví, díky kterému má Česká republika v oblasti navracení nezákonně vyvezených kulturních statků dlouhodobě nejlepší výsledky v rámci Evropské unie.  Podepsaný dokument poslouží jako inspirace a vzor pro zahraniční subjekty, partnerské organizace Ministerstva kultury v boji proti nezákonnému nakládání s kulturním dědictvím.

V roce 2022 došlo na území České republiky celkem k 166 případům krádeží starožitných a uměleckých předmětů, přičemž navráceno bylo 12. Nejčastěji byly postiženy soukromé objekty – byty, rodinné domy a rekreační objekty. Umělecké předměty mizely také v církevních objektech, kdy byly předmětem zájmu pachatelů šperky, obrazy, hodiny, sochy a sbírkové mince.

Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví nedávno oslavil již třicet let své existence. Původně vznikl v reakci na rostoucí počet krádeží kulturního dědictví v 90. letech 20. století a postupem času se proměnil na celosvětově unikátní komplexní program spojující
v sobě navzájem se doplňující legislativní, finanční a systémové složky.

Dnes uzavřená dohoda, jako součást systémové složky Integrovaného systému ochrany, stanoví pravidla pro spolupráci a koordinaci mezi třemi klíčovými institucemi, což výrazně zlepší účinnost vymáhání práva a ochrany kulturního dědictví v České republice, ale zejména zrychlí navracení odcizených předmětů zpět jejich zákonným vlastníkům.

Každá z institucí má jednotlivé specifické úkoly, přičemž se vhodným způsobem, s ohledem na svou působnost a odbornou způsobilost, doplňují. Ministerstvo kultury je například odpovědné za podání žádosti o vyhledání kulturního statku, zahájení řízení k jeho navrácení a spolupráci
s členskými státy.

„Spolupráce s NPÚ a PČR je pro nás všechny zásadní. Tyto postupy prakticky fungují na bázi nepsaných pravidel. Je skvělé, že dnešním podpisem dohody vše formalizujeme,“ říká Martin Baxa, ministr kultury. „Uvedu jeden konkrétní příklad. V roce 2002 byly dvě dřevořezby soch andílků odcizené z oltáře sv. Anny v kostele Nejsvětější Trojice v obci Pernink. Po několik let trvajícím soudním sporu byl rakouským soudem uznán nárok České republiky na navrácení těchto kulturních statků a oba andílci tak mohli být slavnostně předáni na půdě Ministerstva kultury 19. 7. 2021 zástupci poškozeného vlastníka Římskokatolické farnosti Ostrov. Při strhávání plastik z oltáře
sv. Anny pachatelé vylomili každé ze soch křídlo, a tato křídla zůstala upevněná na oltářním nástavci po dobu následujících téměř dvaceti let jako smutné memento řádění band vykrádajících církevní stavby v pohraničí.“

Národní památkový ústav provádí vyhledávání nezákonně vyvezených kulturních statků
v příslušných databázích a poskytuje odborná stanoviska, která jsou pochopitelně klíčovými podklady pro každý jednotlivý případ. NPÚ také zajišťuje školení pracovníků v oboru, což zvyšuje kapacity pro ochranu kulturního dědictví.

„Dohoda je završením dlouhodobě probíhající praktické spolupráce mezi MK, PČR a NPÚ při ochraně movitých památek naší země. Již nyní tato spolupráce funguje na nadstandardní úrovni
a jsme rádi, že v ní můžeme i nadále pokračovat. Dokladem toho, že to má smysl, je řada nalezených nezákonně vyvezených uměleckých děl a jejich navrácení původním vlastníkům,“ uvedla Naděžda Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu.

Policie České republiky spravuje informační systém PSEUD (portál systému evidence uměleckých děl) a spolupracuje s mezinárodními policejními orgány. Důležitým aspektem její činnosti je také koordinace interních databází a systémů s moderními mezinárodními nástroji k uchovávání informací a vyhledávání odcizených uměleckých děl a dalších kulturních statků, například PSYCHE INTERPOLu, kde v roce 2022 bylo celkem 1091 českých záznamů.

„Odcizené kulturní statky na rozdíl od věcí běžné denní potřeby v čase neztrácí hodnotu, spíše naopak.  Jsou proto cenným artiklem na černém trhu, přičemž je potřeba počítat nejen škody finanční, ale také společenské, historické a kulturní. I tímto pohledem se na problematiku díváme
a jsem si jistý, že ačkoliv naše spolupráce funguje, její formalizací v podobě podpisu trojstranné dohody přispějeme k návratu cenného dědictví i v budoucnu,“ uvedl policejní prezident Martin Vondrášek.

Jako reprezentativní příklad úspěšných repatriací v posledních letech lze uvést několik kulturních statků, včetně rozměrného obrazu sv. Kateřiny Alexandrijské od významného malíře Josefa Führicha, dřevěné sochy klečícího anděla, dvou dřevořezeb soch andílků, dřevěné busty sv. Václava či dřevěné socha sv. Jana Nepomuckého. V neposlední řadě pak Venuše s tělem Adonise od autora Alessandra Turchiho. Ten byl odcizen z Zwingeru v roce 1945. Po letech bylo zjištěno, že obraz se nachází v prostorách pražské pobočky jedné z aukčních síní. Právě díky skvělé spolupráci všech zainteresovaných složek byl obraz zajištěn a čeká v současné době v ideálních bezpečnostních
i environmentálních podmínkách v depozitáři Národní galerie Praha na definitivní rozhodnutí úřadů o jeho navrácení do Německa.

Analýza, kterou si nechali radní zpracovat od renomované agentury, doporučuje spojení Moravské filharmonie Olomouc (MFO) a Moravského divadla Olomouc pod jeden nově vzniklý subjekt při vnitřní existenci dvou orchestrů. Konkrétní podoba kroků, nezbytných pro tento úkon, analýza neobsahuje, má je ve spolupráci s radnicí navrhnout a realizovat v budoucnu jmenovaný manažer. Otázky, které ve vztahu k tomuto záměru současná situace vyvolává, řešili zástupci Moravské filharmonie v čele s ředitelem Jonášem Harmanem přímo s náměstkem primátora Viktorem Tichákem. „Spolu se zástupci zaměstnanců MFO jsem panu náměstkovi předal souhrn požadavků, které by tento případný proces měl zahrnovat. Pokud by nastala tolik diskutovaná transformace, je pro nás zcela zásadní body naplnit, aby byla zachována umělecká autonomie MFO i svébytnost její značky, a aby se eliminovala rizika, která i samotná analýza v doporučovaném budoucím modelu fungování identifikuje,” říká ředitel MFO Jonáš Harman.

Vznik nového subjektu, transparentní komunikace i výběrová řízení a ukotvení přínosů, které analýza identifikuje

Předložené požadavky staví především na otázkách a identifikovaných rizicích, které v navrhovaném modelu zůstávají otevřeny. Doposud není například známo, zda by došlo k fúzi sloučením nebo splynutím. Tyto rozdílné přístupy jsou zásadní pro samotný proces, kdy při sloučení pokračuje jedna z organizací ve své existenci jako společnost nástupnická, zatímco při splynutí dochází ke vzniku zcela nového subjektu.

Otázky vyvolávají také organizační a personální změny. Všechny strany se na jednání shodly, že v případě organizačních změn, kdy podle prognózy v analýze by mělo dojít na 20% redukci zaměstnanců v orchestrech, bude potřeba postupovat se zřetelem na maximální možný sociální smír a rovný přístup. V otázce výběru budoucího ředitele a případně i hudebního šéfa orchestrů pro novou instituci padla shoda na otevřeném, transparentním a patřičně promovaném (medializovaném) výběrovém řízení.

Dalšími podněty, které staví na prognóze analýzy o budoucím stavu a silných stránkách spojené organizace, je požadavek na zpracování jasného a transparentního systému motivačního odměňování zaměstnanců. Systém by měl být patřičně progresivní zejména v návaznosti na výkon a kvalitativní rovinu práce zaměstnanců. Nezbytný by byl také vznik dlouhodobého plánu investic s garantovaným a adekvátním podílem zřizovatele a jejich skutečná realizace, a to zejména do zázemí a technickém vybavení Reduty a obnovy hudebních nástrojů.

Garance autonomie filharmonie

Pro Harmana je zachování značky Moravské filharmonie Olomouc nepřekročitelná podmínka k tomu, aby případné spojení neznamenalo konec bezmála osmdesátileté historie druhé nejstarší filharmonie u nás. „Svébytná značka a samostatné umělecké složky musí být zakotveny v zakládacím dokumentu případné nové organizace. Se zástupci zaměstnanců i zřizovatelem se shodujeme na zřízení a pevném ukotvení garanční rady v organizačním schématu nové instituce s uměleckým zastoupením MFO za účelem vyvážené proporcionality dramaturgie a působení uměleckých složek instituce,” dodává Harman.

Náměstek Tichák podněty přijal. Zda se stanou pro další postup relevantní, ukáže jednání zastupitelstva 15. prosince, kde dojde k hlasování o dalším postupu ve spojení Moravské filharmonie Olomouc a Moravského divadla Olomouc.

Moravská filharmonie Olomouc vznikla v roce 1945 a patří k předním a nejstarším symfonickým orchestrům v České republice. Na jejím uměleckém vývoji se podílely významné osobnosti české i světové hudební scény, mezi které patří např. dirigenti Otto Klemperer a Václav Neumann, houslisté Josef Suk a Gidon Kremer či violoncellista Pierre Fournier. Za dobu své existence si vytvořila mimořádně rozsáhlý a rozmanitý repertoár. Věnuje se především velkým tvůrcům světové hudby 19. a 20. století, propaguje však i soudobou českou a světovou hudební tvorbu, o čemž svědčí uvedení více než 250 novinek. Orchestr se rovněž řadí k autentickým interpretům klasiků české národní hudební kultury: Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Těleso má bohatou diskografii a vystupuje na významných mezinárodních hudebních festivalech doma i v zahraničí. Především je ale kulturní institucí, která se zásadní měrou podílí na organizaci uměleckého a koncertního života v Olomouci a okolí. Pořádá festivaly Dvořákova Olomouc a Mezinárodní varhanní festival Olomouc. Mezi její činnosti patří také řada vzdělávacích aktivit pro děti a mladé lidi.

„Po více než třech letech přichází Národní památkový ústav (NPÚ), územní odborné pracoviště v Telči s knižní novinkou. Její symbolický křest, spojený se sklenkou dobrého vína, je tedy výjimečnou událostí. Při ní bude prezentována kniha pana Vladimíra Čeřovského s poněkud odlišnou perspektivou na mnohokrát opakované dějiny města Telče“, konstatuje Miloslav Záškoda z telčského pracoviště NPÚ, který se na přípravě knihy podílel.

Autor knihy přišel do Telče v roce 2012, město si zamiloval a s rodinou zakoupil dům v Seminářské ulici. Začal se zajímat o jeho historii a osudy jeho dřívějších obyvatel. Z původního zájmu se pak stal časově náročný koníček trvající mnoho let. Jeho výsledkem je nyní předkládaná kniha, která na základě bádání v archivních pramenech shrnuje historii domu a osudy jeho dosavadních obyvatel. Autorovi se podařilo dohledat jen stěží uvěřitelných 339 jmen.

„Nad archivními záznamy jsem strávil stovky a stovky hodin a s přestávkami jsem na svém díle pracoval krásných osm let. Upřímně říkám, že to bylo veliké dobrodružství a radost“, přiznává v úvodu knihy autor Vladimír Čeřovský.

Historie domu trvá skoro 500 let, neboť první zmínka o něm pochází již z roku 1542. Mezi jeho prvními známými majiteli se objevují Kašparka „soukeníkova“ a Jakub „kožešník“. V knize se dozvíme o mnohých zajímavých událostech i osobnostech. Na počátku byl dům zřejmě dobrou investicí pro bohaté měšťany a mistry cechovních řemesel. Jeho existence snad souvisela s provozem řeznického řemesla a jatek v těsném sousedství. Pobýval zde také Martin Švejna, významný jezuitský misionář, a v sousedství bydlel méně významný, ale o to více známý řidič Leopold Lojka. Osudy obyvatel v 19. století jsou pak úzce spjaty s obdobím industrializace a tehdejší Langovou (později Biedermannovou a Lannerovou) fabrikou.

Mnohem více však prozradí kniha samotná. Navíc zde mnozí Telčané naleznou jména předků svých rodin, přátel, sousedů a známých. Knihu také doprovází dosud nepublikovaná obrazová příloha, často pocházející z rodinných archivů bývalých obyvatel domu a jejich potomků. Méně fotograficky přitažlivá ulice Seminářská svým osobitým kouzlem přilákala pozornost telčského malíře Františka Havelky, který zachytil dům čp. 85 na svých akvarelech uložených v telčské pobočce Muzea Vysočiny Jihlava.

„Kniha by určitě nevznikla bez podpory a spolupráce několika institucí a jednotlivců, kteří ochotně svolili se zveřejněním reprodukcí obrazového materiálu v knize Příběh jednoho domu. V této souvislosti je třeba všem poděkovat za jejich vstřícnost“, dodává Záškoda.

Přijměte tedy pozvání autora a Národního památkového ústavu na křest zajímavé a širší čtenářské obci určené knihy, abychom se společně mohli vypravit za historií domu čp. 85 v Seminářské ulici.

Do Lannerova domu, sídla NPÚ, je však možné zavítat již od 14 hodin, neboť v tu chvíli zde začne druhý ročník předvánoční akce Kniha, štrúdl, káva, kde bude možné prohlédnout si knižní nabídku rodinného nakladatelství, přivonět ke starým knihám z jihlavského antikvariátu či jenom posedět u horké kávy a teplého čaje. Akce bude ukončena kolem 16:30 hod. a pak se návštěvníci budou moci, dle zájmu, přesunout na křest nové knihy pana Vladimíra Čeřovského.

Budeme se těšit na společně strávené předvánoční odpoledne.

www.npu.cz/uop-telc

Součástí slavnostního odpoledne bylo již tradičně vedle oznámení výsledků také předání cen oceněným restauracím. Letos exkluzivně také křest dvou hodnotných knih, Velké kuchařky šéfkuchařů nejlepších restaurací a ročenky Nejlepší restaurace, Guide 2024. Na jednom místě se sešla stovka těch nejlepších ambasadorů zážitkové gastronomie v Česku.

Nejvýznamnějšími finančními podporovateli jsou oboroví partneři, společnost Bidfood, významný výrobce a distributor potravin, a značka CUPRA, výrobce automobilů. Partnerem projektu je Pražská plynárenská, dodavatel energií.

Všechny informace jsou dostupné na stránkách nakladatelství: www.toplifeczech.cz.

Josef Vláčil, předseda ZO UNIE-odborového svazu orchestrálních hudebníků ČR Moravská filharmonie, současnou situaci komentuje: „Prvořadým úkolem odborů je hájit zájmy zaměstnanců, a z tohoto důvodu naše odborová organizace už od představení záměru sloučit MFO a MDO upozorňuje na četná provozní, ekonomická a sociální rizika, která z tohoto záměru vyplývají. Na úrovni vládnoucí koalice bohužel marně.“ Analýza naprosto jasně vypočítává, že kýžené úspory se dosáhne hlavně za předpokladu razantního snížení zaměstnaneckých stavů. Druhý nejstarší český orchestr s téměř osmdesátiletou tradicí by tak přišel až o 20 % hráčů.

Radnice se při rozhodování o budoucnosti institucí opírá o analýzu, kterou si nechala zpracovat specializovanou agenturou. Přestože dokument u tohoto modelu odhaduje ušetření ve výši zhruba 14 milionů ročně, nenabízí odpovědi na otázky z řad zaměstnanců a odborné veřejnosti. Podle odborů analýza podává zavádějící obraz například o vytížení zaměstnanců a některých dalších aspektech fungování filharmonie.

Mají tady existovat dva orchestry pod jednou organizací, avšak zatím není jasné, jak mají být velké a jakou mají mít náplň práce. Zůstane filharmonické těleso tím větším orchestrem a přibude mu povinnost hrát operu, nebo to bude jinak? Jakým způsobem má probíhat selekce hudebníků a zaměstnanců administrativních složek? Kolik si město přeje divadelních premiér a kolik symfonických koncertů?

Tyto a další otázky jsou naprosto zásadní, protože budou mít největší vliv na podobu olomoucké kultury i na stabilitu, výkon a skutečnou nákladnost nově vzniklé instituce. A právě proto měla především tyto možné konkrétní návrhy analytická společnost nabídnout, aby výběr mohl být součástí veřejné, odborné a zejména politické debaty v orgánech samosprávy. Místo toho se tyto fundamentální otázky přesouvají do zákulisí na bedra budoucího ředitele nové organizace, což jde úplně proti smyslu moderní a kvalitní reformy. Celé toto pseudoreformní soukolí je tak od samého začátku bohužel poháněno kupředu pouze obecným zadáním „jedna instituce + dva orchestry" s nejistou úsporou v jednotkách miliónů korun.

Filharmonie žádá záruky

Zástupci zaměstnanců MFO tedy předali náměstkovi primátora pro kulturu Viktoru Tichákovi (Pir.) soupis klíčových požadavků pro případ, že se ke sloučení politická reprezentace rozhodne.  Za stěžejní považují odbory nutnost zachování autonomie a svébytné značky MFO prostřednictvím jasného ukotvení ve zřizovacích listinách nové instituce, dále jasné a transparentní výběrové řízení na ředitele celé nové organizace a rovněž transparentní výběr hudebního ředitele, který bude šéfem obou orchestrů.

Přestože náměstek Tichák dokázal některé z obav zmírnit, např. příslibem založení „garanční rady“, která by případný proces dozorovala a dokázala zajistit splnění dohodnutých podmínek, většina otazníků zůstává nadále na stole bez jakýchkoli jistot.

Náměstek chce, aby umělci mlčeli

Filharmonici jsou také nespokojeni s komunikační strategií magistrátu, který nesmyslně zdržuje vydání tiskové zprávy z jednání s odbory MFO. Zmíněná schůzka se reálně uskutečnila již minulý týden, avšak oficiální komunikační kanály olomouckého magistrátu o ní doposud mlčí. Zaměstnanci filharmonie se tak domnívají, že se jedná o politickou strategii téma do jednání zastupitestva, které proběhne 15. prosince 2023, ve veřejném prostoru tutlat. „Nevíme, proč magistrát nechce, aby veřejnost byla průběžně a včas informována o průběhu a výsledcích naší schůzky.“, doplňuje Vláčil. Ze strany vedení MFO bylo odborům rovněž sděleno, že se k uskutečněnému jednání zatím vyjadřovat nebude. Odbory se však domnívají, že nejen zaměstnanci MFO, ale i všichni občané města, si zaslouží znát veškeré podrobnosti o tomto velmi citlivém tématu. „Koneckonců Moravská filharmonie je tady skoro 80 let a bylo by nerozumné, aby její odkaz pohřbila politická reprezentace, která na radnici už za tři roky být vůbec nemusí. Ale chápeme, že vyhodit dvacet procent muzikantů není krok, který bude stavěn na odiv“, krčí rameny Patrik Sedlář, člen výboru odborové organizace, koncertní mistr orchestru MFO a člen Umělecké rady MFO.

Látky ve fialové barvě, zdobené krajky a stuhy stejného odstínu, jehly, nitě. Salon Maryška se před časem opět proměnil v malou šicí a kreativní manufakturu. Krojovanky, tvůrčí skupina žen spolku Maryška, se nechala unášet na vlně a vůni levandule. „Letos jsem narazila na malou rodinnou farmu Bylinky od Jezinky z Horní Líštné na Třinecku, která pěstuje levanduli. Slovo dalo slovo, navázali jsme spolupráci a inspirovalo nás to k ruční tvorbě,“ popsala okolnosti námětu krojovanka Ludmila Uhrová.

Pod rukama kreativních žen vznikly originální panenky aneb levandulové voňky v nevšední podobě. Pro postavičky, vyplněné sušenou levandulí, Krojovanky našily malé šaty i čepce ze zdobené krajky. „Postavičky jsou poměrně malé, takže to byla titěrná práce, ale na to jsme vzhledem k mnohaletému šití bohumínských krojů a vyšívaní detailů zvyklé,“ prohodila s úsměvem Ludmila Uhrová.

Levandulové voňky, mýdla, esence, oleje a taky starší dekorativní předměty a poklady z truhlic našich babiček, starší hračky, a mnohé další. Nápadité vánoční dárky zakoupíte na vánočním minijarmarku v Salonu ve středu 13. a ve čtvrtek 14. prosince od 9 do 18 hodin. Výtěžek podpoří činnost Krojovanek.

Bohumínský spolek Maryška

Na pódiu budou znít koledy a vánoční písně v podání kapely Kamarádi z pískoviště (písecká country-folková skupina) a žesťového kvarteta Kasiopea pod vedením Martina Kosána. Krátké divadelní představení s názvem Cesta k Ježíškovi si připravily děti ze školní družiny ZŠ Bernartice v rámci programu Divadýlko.

Výstavu betlémů budeme moci obdivovat díky laskavé zápůjčce rodiny Pokorných z Hvožďan.

Lidové umělkyně nám předvedou svojí precizní řemeslnou práci. Půjde o tvorbu vizovického pečiva, háčkování, pletení z papíru, výrobu korálkových ozdob a drátkování. Tuto křehkou krásu si budou moci návštěvníci zakoupit.

V Bernarticích nemůže chybět ani tvořivá dílna pro děti. Součástí bohatého programu na dvoře budou prodejní stánky s nabídkou nákupu posledních dárků pro své blízké před blížícím se Štědrým dnem.

Přijeďte do Bernartic pozdravit se se svými přáteli a popřát si navzájem radost a štěstí v nadcházejícím roce.

Sváteční odpoledne bude probíhat od 14 do 17 hodin. Vstupné je zdarma. Poté od 17 hodin doporučujeme návštěvu koncertu pro Miladu v kostele sv. Martina.

Soubor čtrnácti historických radnic zahrnuje radniční stavby z širokého časového rozmezí od středověku až po počátek 20. století. Radničním stavbám věnovali měšťané mimořádnou pozornost, což se projevovalo na jejich dominantním umístění v sídelní struktuře města a na jejich reprezentativní podobě. Jsou jedním z hlavních symbolů dlouhé a bohaté historie a politického, hospodářského a kulturně-společenského významu našich měst, neboť upamatovávají na nabytá městská práva, udělená privilegia, na váženost, moc, obchodní talent, slávu a výtvarný vkus někdejších měšťanů, městských rad a samospráv. Soubor je mimořádně významným dokladem stavební typologie vývoje radničních budov v České republice, který obsahuje nejvýznamnější reprezentanty slohových období a úrovně městské kultury.

„Každá z dnes nově prohlášených národních kulturních památek je výjimečná svojí hodnotou, ať již mimořádnou architektonickou, uměleckohistorickou, urbanistickou či krajinotvornou. Historické radniční budovy našich měst jsou zcela specifickou a jedinečnou součástí kulturního dědictví České republiky. Tyto významné městské stavby představují mimořádně cennou pokladnici historických architektonických stylů a přehlídku kvalitních tradičních uměleckých řemesel. Je dobře, že pokračujeme v zavedené praxi, která nám umožňuje rozšířit či obohatit spektrum našeho kulturního dědictví, ale i naše poznání o minulosti jako takové. Dnešní soubor národních kulturních památek je dalším významným dílem do mozaiky našeho historického vědění i souvislostí,“ řekl ministr kultury Martin Baxa. 

Pro zařazení Pomníku krále Jiřího z Poděbrad v Poděbradech a Hradu a zámku Poběžovice mezi národní kulturní památky svědčí nejen jejich mimořádná hodnota architektonická, urbanistická a uměleckořemeslná, ale i jejich symbolický význam v rámci dějin Evropy. Hrad a zámek Poběžovice je spojený s rodem Coudenhove-Kalergi, zejména s všestrannou osobností Richarda Mikuláše hraběte Coudenhove-Kalergi, jenž byl zakladatelem panevropského hnutí, ideového předchůdce Evropské unie. V tom je v mnohém blízký osobnosti kališnického krále Jiřího z Poděbrad. Obě osobnosti spojuje v mnohém svou dobu předbíhající myšlenka mírové organizace jednotné Evropy.  

Vybraný soubor dvou nových movitých národních kulturních památek obsahuje Primátorskou tramvaj z roku 1900 a Křižíkovu tramvaj z roku 1899. Pro tento soubor je určující mimořádná hodnota technická, uměleckohistorická a uměleckořemeslná. Jedná se o dva nejcennější historické tramvajové vozy v České republice, s mimořádným významem pro dějiny techniky a průmyslu v českých zemích.  

Nově prohlášenými národními kulturními památkami jsou:

1. v hlavním městě Praze Malostranská radnice v Praze,
2. ve Středočeském kraji Pomník krále Jiřího z Poděbrad v Poděbradech,
3. v Jihočeském kraji Stará radnice královského města Prachatice,
4. v Plzeňském kraji

 - Radnice královského města Plzeň,

- Hrad a zámek Poběžovice,

1. v Ústeckém kraji

 - Radnice královského města Kadaň,

- Radnice královského města Litoměřice,

1. v Libereckém kraji

- Nová radnice města Jablonec nad Nisou,

- Radnice města Liberec,

1. v Královéhradeckém kraji Radnice města Hostinné,
2. v Kraji Vysočina Radnice královského města Havlíčkův Brod,
3. v Jihomoravském kraji

- Stará radnice královského města Brno,

- Radnice komorního města Kyjov,

- Radnice královského města Znojmo,

1. v Olomouckém kraji Nová radnice města Prostějov,
2. v Moravskoslezském kraji Nová radnice města Ostrava.

Za národní kulturní památky se prohlašují tyto movité kulturní památky:

1. v hlavním městě Praze Primátorská tramvaj z roku 1900,
2. v Plzeňském kraji Křižíkova tramvaj z roku 1899.

Národní kulturní památky tvoří nejvýznamnější a nejautentičtěji dochovanou část kulturního bohatství České republiky. Návrh na vyhlášení připravuje Ministerstvo kultury ve spolupráci s Národním památkovým ústavem. Návrhy na NKP musí na rozdíl od kulturních památek, které vyhlašuje samo Ministerstvo kultury, projednat vláda.

Její zpracování koordinovala Francie. Na české straně se do příprav kromě Ministerstva kultury a Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici zapojilo i Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou jako národní koordinátor, další muzea, školy, profesní asociace, ale především zástupci sklářských hutí, sklářů a dalších řemeslníků pracujících se sklem. 

Tradiční sklářské řemeslo je projevem umu a tvořivosti, které jsou předávány z generace na generaci již po staletí, a i v dnešní globalizované době udržovány komunitou řemeslníků, a to i v nelehkých podmínkách současné ekonomiky. V České republice ve stovkách skláren, rodinných dílen a ateliérů pracuje více než 5 000 sklářů, brusičů, rytců, malířů, výrobců bižuterie a šperků, sklářských výtvarníků a designérů. Ruční výroba skla je rozmístěna po celé zemi, přičemž hlavní centra se nacházejí v Libereckém kraji, na Vysočině a ve Zlínském kraji. Mezi další významné sklářské lokality patří také Karlovy Vary (Karlovarský kraj) nebo Nižbor (Středočeský kraj).

„Gratuluji všem, pro které je tradice sklářství důležitá, a kteří se podíleli na tomto krásném nadnárodním projektu. Tradiční výroba skla je s Českou republikou spojována odnepaměti a přinesla naší zemi věhlas; české sklo bylo známo vysokou kvalitou řemeslného provedení a je dodnes vnímáno jako symbol dovednosti našeho národa. Mnoho dílen, hutí a sklářských ateliérů bohužel v průběhu doby zaniklo, o to víc si můžeme vážit těch, které jsou stále činné, a dědictví předků předávají dalším generacím, aby tato tradice nevymizela. Velmi mě proto těší uznání mezinárodního společenství. Tento fantastický úspěch nás zároveň zavazuje k systematické podpoře tradiční výroby skla, její popularizaci a propagaci,“ uvedl k zápisu ministr kultury, Mgr. Martin Baxa.

V roce 2020 slavily úspěšný zápis na Reprezentativní seznam vánoční ozdoby z foukaných skleněných perlí, jejichž ruční výroba se dochovala ve firmě Rautis v Poniklé na Semilsku. Aktuální zápis ruční výroby skla ale má širší záběr, od výroby sklářské suroviny přes všechny techniky ručního zpracování, jako je broušení, malování, vinuté perle, výroba trubiček či bižuterních tyčinek až po stylové představení finálních výrobků. Česko má mezi spolupředkladateli výjimečné postavení: v ostatních zemích jde vždy pouze o některou z technik, zatímco v Česku jsou dosud zastoupené všechny. V českých zemích můžeme hovořit o nepřetržité tradici ruční výroby skla od 13. století. Je též oblastí, kde na konci 17. století vzniklo křišťálové sklo, které se stalo celosvětovým fenoménem, stejně jako skleněná bižuterie. Exkluzívní postavení ručního českého skla v mezinárodním kontextu v průběhu 18. a 19. století posílila řada technologických inovací, novinek a zdokonalení. Přes neustálý tlak na mechanizaci a automatizaci, zejména od počátku 20. století, zůstala ruční výroba důležitou součástí českého sklářství.

Česká republika má nyní i s ruční výrobou skla celkem devět položek zapsaných na Reprezentativním seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO: Slovácký verbuňk (2005), Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku (2010), Sokolnictví (2010 – přidružení ČR k nadnárodní nominaci koordinované Spojenými arabskými emiráty), Jízdy králů na jihovýchodě České republiky (2011), Slovenské a české loutkářství (2016 – společná nominace Slovesné republiky a České republiky), Modrotisk (2018 – společná nominace České republiky, Maďarska, Německa, Rakouska a Slovenské republiky), Ruční výroba ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek (2020), Vorařství (2022 – společná nominace ČR, Lotyšska, Německa, Polska, Rakouska a Španělska).

Kdysi tu mívali galanterii rodiče Franzy Kafky, dnes zde najdete centrum nezávislé módy. Základním principem architektonického řešení je variabilita. SLÁVA! totiž bude sloužit módním přehlídkám, obchodním setkáním i samotnému prodeji autorské módy.

Srdcem celého prostoru je centrální meeting a chill-out zóna. Přesně zde se budou střetávat designéři, nakupující i potenciální zákazníci. Využít mohou bar či místo pro klidné schůzky. Další zónou je showroom s chytrým mobilním molem fungujícím pro přehlídky i jako piedestal pro kurátorské vystavování vybraných modelů. Zbytek oděvů je vystaven na sklopném systému. Prostor je plně variabilní, módní přehlídky mohou mít specifické uspořádání šité na míru jedinečným autorským projektům. Třetí funkční složkou je coworkingová dílna zaměřená na textilní design. Tento fashion hub, jehož podobu budou v blízké budoucnosti navrhovat studenti ČVUT podílející se na realizaci celého projektu, bude nabízet moderní technické vybavení, které mohou mladí designéři sdílet.

 „Ateliér A8000 dlouhodobě podporuje Budějovický Majáles. Když se nám ozval kolektiv Skin On The Market, který vychází ze stejného kreativního podhoubí, neváhali jsme a rádi jsme se pustili do spolupráce. Základní inspirací pro architektonické řešení byl samotný prostor a jeho multifunkční využití. Důležitá je proto naprostá variabilita prostoru. Dá se říci, že jsme vytvořili scénu pro vše, co se zde bude v budoucnu odehrávat – výstavy, přehlídky, obchod i příběhy místní komunity. Barevností i materiály jsme navázali na minulost. Využili jsme také historické dřevěné konstrukce zábradlí, které nově slouží mimo jiné jako bar. Je to nejen udržitelné, ale i citlivé řešení,“ vysvětluje architekt Petr Jakšík z ateliéru A8000.

Architektonický návrh reaguje na historii a kontext prostoru, využívá staré materiály i původní zdi, které odhaluje škrábáním na samou dřeň. Vzniká tak neutrální podklad, na kterém vyniknou vystavované objekty. Surovosti oškrábaných zdí kontrastují stávající jemné pastelové barvy – pastelově zelená a pastelová modrá dřevěných konstrukcí, které citlivě doplňuje růžová. Originální interiér umocňují také autorské světelné objekty od designéra Matěje Coufala.

„Mladí návrháři mnohdy nemají kde vystavovat své projekty. SLÁVA! proto bude designérům sloužit jako prodejní místo, prostor pro setkávání, domlouvání schůzek, výdejní místo pro e-shopy, ateliéry i jako sdílená dílna vybavená speciálními stroji,“ dodává designérka Tereza Váchová, zakladatelka projektu Skin On The Market, který organizuje unikátní módní eventy s kulturním přesahem propojující světy umělců a designérů.

Palác Hrzánů z Harasova se nachází nedaleko Staroměstského náměstí. Vrcholně barokní stavba vznikla na základech románského a goticky rozšířeného domu v letech 1702–1723 patrně podle projektu G. B. Alliprandiho. V roce 1911 byla hlavní budova zvýšena a byla nově postavena dvorní křídla. Pamětní deska na paláci dodnes připomíná velkoobchod s galanterním zbožím, který zde v letech 1906–1912 provozovali Hermann a Julie Kafkovi, rodiče Franze Kafky. Nynějším majitelem Paláce Hrzánů z Harasova je Nadační fond Stadler-Trier. Vedle fashion concept storu a kreativního hubu by zde v budoucnu měly vzniknout také rezidenční byty a ateliéry designérů.

Ateliér: A8000

Architekt: Petr Jakšík

Spolupráce: Matěj Coufal (světelné objekty, výstavní vitríny na šperky), studenti ČVUT (Anežka Kapková, Štěpán Doško, Ela Dlugopolská)

Stavba: Jan Pekárek a dobrovolníci

Ateliér A8000 pod vedením Martina Krupauera a Pavla Kvintuse patří po více než tři dekády mezi přední česká architektonická studia. Pracuje na nejširším spektru projektů velkého významu, rozsahu i obtížnosti. V roce 2020 byl oceněn titulem Stavba roku za projekt Společenského centra Sedlčany a v roce 2022 získal čestné ocenění Finalista České ceny za architekturu za rekonstrukci pavilonu Z na Výstavišti České Budějovice. Mezi nejvýraznější realizace studia patří například architektonické řešení multifunkčního sálu Forum Karlín v Praze. 

Osobou Martina Krupauera se významně zapojuje rovněž do veřejné diskuse a rozvoje území. Vedle architektury se Krupauer soustředí také na vize a strategie proměny transformačních oblastí a brownfieldů v České republice i mimo ni. Vedoucí ateliéru byl členem komise hl. města Prahy pro nový metropolitní plán 2017. Nyní vede tým, který připravuje výstavbu Vltavské filharmonie v Praze, první významné pražské kulturní stavby za posledních 100 let.