Instituce a kulturní zařízení

Letos soutěž rozšiřujeme

Období od vzniku prvního společného státu Čechů a Slováků do jeho finálního rozpadu 31. prosince 1992 trvalo přesně 27 093 dní. Ty naplňovaly dějinné události plné zvratů, zajímavé osobnosti, ale i pro pochopení doby důležitá každodennost obyčejných lidí. Mnoho z těchto reálií však stále čeká na zpracování do podoby článků na české Wikipedii. I proto Wikimedia Česká republika letos již tradiční soutěž rozšiřuje na celé období trvání společného státu.

Mezi tipy na chybějící články tak najdete kromě jmen desítek politických vězňů, disidentů, umělců anebo novinářů také názvy dobových předmětů a pojmů, nebo témata týkající se tehdejšího umění a kultury, jako je např. chalupa Václava Havla na Hrádečku.

Hlavní editaton v Hradci Králové

Projekt připomíná, že psát Wikipedii může každý, stačí najít relevantní zdroje a dodržet pravidla. Zapojit se tedy mohou jak zkušení editoři, tak úplní nováčci. Těm s editací pomohou lektoři  každé pondělí od 18 hodin ve Wikiporadně online nebo 23. listopadu od 15:30 na editačním maratonu v Muzeu východních Čech v Gayerových kasárnách v Hradci Králové, kam se bude také možné připojit vzdáleně.

„Během prvorepublikových, pozdějších nesvobodných, a nakonec prvních polistopadových let se toho pro Čechy i Slováky událo mnoho. Velké množství důležitých československých témat však stále na české Wikipedii chybí. Chceme proto oslavit vztahy mezi Čechy a Slováky i naši společně vydobytou svobodu tím, že popíšeme období, v němž nás spojovaly společné dějiny, a zachováme toto povědomí pro další generace,“ říká výkonná ředitelka WMČR Klára Joklová.

V uplynulých třech ročnících přibylo či bylo vylepšeno 176 článků a nahráno 219 fotek, letos se s rozšířením soutěže věří v další nárůst. Motivací účastníkům mohou být ponožky v národních barvách pro prvních 100 soutěžících. Ponožky daroval Klub Pánů z Ponožkovic, který je partnerem soutěže. Nejlepší přispěvatelé vybraní porotou navíc obdrží knihy od nakladatelství Academia a nakladatelství Historického ústavu AV ČR.

Odpovědi na tyto a řadu dalších otázek zazněly během dvoudenní konference Hortus Musicalis, která se konala 10. a 11. října v broumovském klášteře. Ze strany řečníků, mezi kterými nechyběli šéfové velkých českých festivalů nebo zástupci organizací podporujících české talenty, zaznělo opakovaně, že tuzemští umělci často podceňují marketing a PR. Zároveň v dostatečné míře nevyužívají možnost čerpat podporu na prezentaci na showcasových přehlídkách v Česku i v zahraničí, které navštěvují promotéři, booking agenti i zástupci nahrávacích společností.

„Jejich úloha na první pohled slábne – a to i s ohledem na proměnu způsobu produkce hudby, která často vniká v nezávislých studiích nebo v přímo počítačích samotných hudebníků. S tím souvisí i její distribuce – hlavně mladší publikum funguje podle algoritmů sdílených platforem. Zároveň ale online prostředí vytvořilo pro umělce zcela nové možnosti: počínaje komponováním hudby pro počítačové hry, filmové projekty nebo vlastní obsah na sociálních sítích. Jak se shodli přítomní řečníci, jde o kanály, které otevírají tuzemským muzikantům dveře do celého světa,“ uvedl Jiří Hlinka z týmu festivalu Rock for People, který se podílel na přípravě programu konference.

Praktické workshopy a lekce druhý den konference rozvinuly podstatná témata, která rezonovala už úvodním dnem. Patřila k nim schopnost orientovat se v digitálním marketingu nebo grantových a dotačních titulech Ministerstva kultury ČR.

Obohacující byla přítomnost zástupkyň norské organizace NOPA, sdružující norské autorky a autory. Jejich příspěvky i aktivní vstupy do diskusí vtiskly celému setkání, jehož se zúčastnily na 40 desítky aktivních hudebníků, promotérů nebo manažerů v oblasti hudby z celé České republiky, obohacující mezinárodní rozměr.

„Účast na konferenci pro nás byla skvělou zkušeností. Seminář k hudebnímu průmyslu v České republice byl plodným a uspokojivým uzavřením našeho partnerství s Broumovem. Členka představenstva organizace NOPA Tove Bøygard přednesla prezentaci o výzvách, kterým často čelí hudební tvůrci a interpreti v Norsku. Její zkušenosti se zdály být relevantní a pro české diváky zajímavé. Vzdělávací a kulturní centrum Broumov spolupracuje s NOPA od roku 2019 a my oceňujeme dobrou práci našeho partnera. V posledních třech letech strávili čtyři norští skladatelé měsíc v klášteře. Spolu se čtyřmi českými skladateli pracovali na různých projektech, zapojili se do místní komunity a ponořili se i do vlastní tvorby. Projekt Hortus Musicalis Broumov díky tomu přinesl novou hudbu, zapojil a inspiroval mladé lidi v Broumově a přispěl k vytvoření nových přátelství a navázání pevných vztahů. Vzdělávací a kulturní centrum Broumov má skvělou kvalifikaci pro evropskou spolupráci a v budoucnu chceme pokračovat ve společném úsilí iniciováním nových projektů,“ uvedla Tine Tangestuen z organizace NOPA.

Projekt “Hortus Musicalis Broumov – rezidence, kulturní výměna, komunita” rozšiřuje nabídku Vzdělávacího a kulturního centra Broumov o nové programy, posiluje kapacitu instituce, včetně posílení spolupráce a kulturní výměny mezi Českou republikou a Norskem, a zároveň přispívá k rozvoji regionu a k posílení soudržnosti místní sociálně různorodé komunity. Projekt byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Fondů EHP 2014–2021, z programu KULTURA. 

Tomáš Měšťánek se narodil v Březolupech, malé slovácké obci u Uherského Hradiště, ve kterém následně vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu a většinu život v něm žil. S pětiletou přestávkou, kdy v letech 1971–1976 studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Karla Součka, tou dobou vedoucího ateliéru figurální malby a někdejšího člena Skupiny 42. Podle Tomášova přítele, novináře Jana H. Vitvara byl Tomáš Měšťánek „malíř Prahy, který nebyl z Prahy. Měšťánkův ideální vlak jezdil na trase Uherské Hradiště – Praha a zpět. Jak ukazují jeho zachovalé skicáky, do hlavního města jezdil pravidelně i po skončení školy a dělal to až do konce života. Ve městě na řece Vltavě hledal a nacházel témata, které mu město na řece Moravě nemohlo poskytnout. Přitahoval ho rej tepajícího velkoměstského organismu, ve kterém sice nikdy nedokázal žít, ale zároveň ho nikdy nedokázal opustit. V Praze potkával své opilce a noční běsy, díky kterým se jeho rukopis během let postupně proměnil v divoce expresivní kroniku plnou prolitých a propálených stránek, tak jako byly prolité a propálené životy lidí, jejichž stopy najdeme na jeho obrazech“.

Pohled na život umělce, a především formu jeho výtvarné vyjádření otevírá PhDr. Milada Frolcová, historička umění, kurátorka jeho výstav a rodinná přítelkyně: „Ve svém ateliéru v Uherském Hradišti chrlil s nepolevujícím zápalem po desetiletí malby, skici a kresby, které jsou strhující svou expresivitou, barevností a energií. Jako by malovat znamenalo dýchat. Jako trénovaný boxer se uměl prát. S ostatními i s životem. Byl malířem – figuralistou, který se orientoval na výrazové pojetí malby, založeném na smyslovém přístupu k tématu, tvarové modifikaci a uvolněném malířském způsobu práce. Stavil na skutečném prožitku a obsahovosti, syrovosti námětů, nikdy nic neidealizoval. Zaznamenával náhodný okamžik, atmosféru, zobrazoval stav věcí a světa, ve kterém žijeme své tragikomické životy. Svým životním osudem připomínal postavy jakoby vystřižené z hrabalovských povídek.“

Životním a nevyčerpatelným zdrojem malířovy inspirace se stala sociální témata – člověk a společnost, život na periférii, realita viděná z nekonvenčního úhlu. Jako na filmovém plátně se v jeho obrazech a kresbách promítá psychóza a hysterie dnešní doby. S nadsázkou a sarkasmem ve výstižných metaforách ztvárnil „kapesní katastrofy světa“ i absurditu vztahů v něm. Svá plátna plnil osobními běsy i velkými příběhy. K jeho oblíbeným motivům patřil don Quijote, kterého ztvárňoval mnoha různými způsoby a opakovaně se k němu vracel. Fascinoval ho motiv Krysaře, Poeova Havrana, Kafkovy romány, francouzská nová vlna i příběhy českých odbojářů. Ať už maloval cokoli, bylo to vždy se zápalem připomínajícím boxerský souboj. Maloval opilce nočních barů i krásky v nesnázích, barvy filmových plakátů a blues temných uliček, přeplněné popelníky nádražních hospod, donquijotské hrdiny a v neposlední řadě boxery. Zachycoval atmosféru nasáklou vnitřním napětím, drogami, lhostejností, okenou. Napětí, disharmonie, kontrast. Vše je namalováno, tedy řečeno. Bez zábran, bez servítek. A „Bez sentimentu“ – tak jak byla nazvaná výstava v pražském Centru současného umění DOX na jaře letošního roku, která byla první malířovou retrospektivní výstavou a ukázala několik různých poloh a proměn, kterými umělcova tvorba během jeho života prošla.

Tomáš Měšťánek však vycházel především z osobní zkušenosti, z pozorování nejrůznějších situací, z přemýšlení o tom, co se kolem nás odehrává. Často šlo o náhodné děje v ulicích města, které jsou ovšem pro naši dobu příznačné. O vyjádření hospodské atmosféry, o zachycení výrazu lidí, kteří tupě zírají do prázdna, o ironický pohled do nejisté a neznámé budoucnosti. Jeho malba je výrazově silná, vyzařuje z ní zájem o osudy ostatních. „Autor si přitom uchovává nadhled, umí se vyjádřit s nadsázkou. Navíc dokáže své pocity ztvárnit výraznými gesty a ostrou, ale vždy opodstatněnou deformací tvarů. Jeho obrazy, ať už s jakýmkoliv tématem, vyjadřují na jedné straně až beznaděj a na druhé straně přece jen doufání ve zlepšení vztahů mezi lidmi. Ti stále na cosi čekají, jen není úplně jasné, zda vědí či aspoň tuší na co nebo zda mají šanci se dočkat. Někdy jde o ty, kteří ztratili svůj cíl, jindy zase o ty, kteří se ho ještě snaží najít,“ charakterizuje malířovu tvorbu teoretik výtvarného umění, PhDr. Jiří Machalický.

„Měšťánek uměl s přesvědčivostí ztvárnit osamění jednotlivce a zároveň nevybíravost v jednání, absurditu přesně zvolených příběhů a situací. Dokonale ovládal klasické výtvarné prostředky, tedy kresbu a malbu. Jeho obrazy přirozeně vycházejí z odkazu některých avantgardních proudů umění 20. století, ale podněty z minulého vývoje se v nich samozřejmě osobitě přetavují. Promítá se do nich vliv expresionismu i několika vln symbolismu, postupně rozvíjených už od závěru 19. století. Můžeme z nich vyčíst, jak je mu vlastní středoevropské cítění i způsob myšlení. Jeho projev byl neopakovatelný, nenahraditelný,“ uzavírá Milada Frolcová, která si v průběhu výstavy vezme za své rovněž komentované prohlídky.

www.slovackemuzeum.cz

Krušnohorská krajka

Krušnohorská krajka je představena Miroslavou Brůnovou z Oblastního muzea v Chomutově.

Krušnohorské krajkářství má v regionu silné historické zázemí. Tradiční lidové řemeslo v současné době ožívá díky nespočtu spolků a osobností, které na území Ústeckého kraje tvoří. V regionu působí jediné uskupení krajkářek, které se ve své tvorbě věnují krajce šité i paličkované. Krušnohorská krajka patří mezi rozpracované návrhy k zápisu do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Ústeckého kraje.

Poslechněte si podcast. 

Krušnohorská hračka

Krušnohorská hračka je představena Mgr. Jiřím Šlajsnou z Oblastního muzea Mostě.

Tradiční výrobu krušnohorské hračky dnes představuje firma NBW s.r.o. v Nové Vsi v Horách na Mostecku. Navazují na původní výrobu soustružených dřevěných hraček. Tradiční dřevěná hračka z Krušných hor má dlouhodobou tradici, v minulosti se často na výrobě hraček podílela celá rodina. Krušnohorská hračka byla zapsána do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Ústeckého kraje v roce 2017.

Poslechněte si podcast.

Mariánská poutní tradice

Mariánskou poutní tradici Ústeckého kraje představuje ThLic. Jaroslav Havrlant, Th.D. z Oblastního muzea v Lounech

Poutní tradice k místům spojeným s Pannou Marií je duchovním svátkem s bohatou historií a živou současností. Řadí se mezi význačné nemateriální statky s přesahem do mnoha rovin společenského, náboženského, sociálního a kulturního života obyvatel nejen v Ústeckém kraji, ale v celé České republice a také za hranicemi v Německu. Mariánská poutní tradice Ústeckého kraje patří mezi rozpracované návrhy k zápisu do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Ústeckého kraje.

Poslechněte si podcast.

Šluknovské betlémařství

Šluknovské betlémářství představuje Mgr. Josef Rybánský z Oblastního muzea v Děčíně / Muzea v Rumburku.

Betlemářství na Šluknovsku má silné historické zázemí. Tradice vychází z lidové zbožnosti a rozvinula se zásluhou řemeslné zdatnosti místních tvůrců. Tato kombinace dala vzniknout betlémům různých typů, z nichž nejčastější byly betlémy řezané stavěcí, betlémy mechanické a ručně malované papírové betlémy. Šluknovské betlémářství bylo zapsáno v roce 2015 do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Ústeckého kraje.

Poslechněte si podcast.

Velikonoční jízda v Mikulášovicích

Velikonoční jízda v Mikulášovicích je představena Mgr. Josefem Rybánským z Oblastního muzea v Děčíně / Muzea v Rumburku.

Jedná se o tradici, která byla obnovena r. 2000 v Mikulášovicích panem Romanem Klingerem, který je pravnuk posledního starosty spolku velikonočních jezdců z Mikulášovic. Jízda se koná vždy o velikonoční neděli na Zmrtvýchvstání Páně. Tradice velikonočních jezdců, hudebníků a zpěváků na Šluknovsku i na Děčínsku byla v minulosti významnou událostí. Velikonoční jízda v Mikulášovicích byla zapsána do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Ústeckého kraje v roce 2016.

Poslechněte si podcast.

Krušnohorské betlémářství

Krušnohorské betlémářství představuje Mgr. Jan Hirsch z Oblastního muzea v Chomutově

Tvorba betlémů má v Krušných horách tradici, která sahá až do 17. století. Jejich stavění v kostelích bylo projevem silné lidové zbožnosti. V současné době v rámci Ústeckého kraje působí volné sdružení řezbářů-betlémářů, kteří navazují na historickou tradici krušnohorských jesliček. Nejvíce jich působí na Chomutovsku a Mostecku. Krušnohorské betlémářství bylo zapsáno v roce 2015 do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Ústeckého kraje.

Poslechněte si podcast.

www.muzeum-teplice.cz

„Letošní ročník programově velmi rozmanitého a žánrově obsáhlého festivalu Made in Prague je vyvrcholením oslav skvělých česko-britských kulturních vztahů, uměleckých inspirací, vzájemné spolupráce a porozumění, kterým České centrum Londýn, jako jeden z nejvýznamnějších hybatelů rozvoje kulturních vztahů, svou již třicetiletou činností přispívá“, uvádí Přemysl Pela, ředitel Českého centra Londýn.  

Peter Hames, britský kurátor, dramaturg a autor knihy The Czechoslovak New Wave (University of California Press, 1985), hodnotí:

„Festival Made in Prague přináší do Londýna českou kulturu již mnoho let. Obzvlášť filmový obsah festivalu, který je ve své podstatě dalším individuálním festivalem, poskytuje návštěvníkům jedinečný vhled to české kultury od Hrabala a Suchého až po Švankmajera či Zelenku. Made in Prague je tak nepostradatelnou přehlídkou odhalující úžasnou kontinuitu a hloubku české umělecké kreativity.“

VÝTVARNÉ UMĚNÍ

Festival zahájí 3. listopadu vernisáží multimediální výstavy Ultra-Super-Natural Barbory Šlapetové a Lukáše Rittsteina. Výstava, kterou mohli čeští návštěvníci vidět v roce 2020 v DOXu, je výsledkem 25letého projektu, kdy oba umělci pravidelně navštěvovali jedny z posledních prehistoricky žijících kmenů na Papui-Nové Guinei a zaznamenávali jejich postupný přechod do 21. století. Během této společné cesty vyslovili papuánští náčelníci přání setkat se s nejvyšším českým náčelníkem, či obdržet zprávu z nejvyššího patra planety. A tak byl do projektu zapojen Václav Havel nebo astronaut z NASA, který papuánským náčelníkům volal přímo z vesmírné stanice... Výstava, která obsahuje fotografie, kresby, animace a experimentální filmy Šlapetové a sochy Rittsteina, otevírá nejen letošní festival, ale také nový výstavní prostor Českého centra Londýn, zvaný Bouda.

FILM

Film je tradičně hlavním lákadlem festivalu a nejinak tomu bude i letos. V nabídce je 14 filmů a na své si přijde opravdu každý – diváci se mohou těšit na neotřelé dokumenty, současnou českou kinematografii, animaci pro celou rodinu, němý film, ale i české klasiky.

Nejočekávanější jsou tři speciální galaprojekce:

18. listopadu bude v oblíbeném nezávislém kině v Leicester Square v centru Londýna uveden snímek Il Boemo představující životní příběh a strhující hudbu Josefa Myslivečka, který byl v 18. století nejvyhledávanějším operním skladatelem v Itálii a obdivoval ho i samotný Mozart. Po projekci proběhne v kině debata s diváky, které se zúčastní i filmový představitel Myslivečka, herec Vojtěch Dyk, a režisér filmu Petr Václav.

Další galaprojekce proběhne ve futuristickém kině BFI IMAX 2. prosince a uvede nový český sci-fi thriller Bod obnovy, který měl premiéru na letošním festivalu v Karlových Varech. Po projekci bude následovat debata s režisérem filmu Robertem Hlozem, herečkou Andreou Mohylovou
a producentem Janem Kallistou.

Pomyslnou třešničkou na dortu k oslavám 30. narozenin Českého centra Londýn pak bude finální gala v kině Curzon Soho v londýnské čtvrti West End. 10. prosince zde letošní Made in Prague Festival vyvrcholí speciální projekcí dlouho očekávaného filmu One Life režiséra Jamese Hawese, který měl premiéru na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu a do kin půjde až
1. ledna 2024. Životopisný film je ohlédnutím za odvážným konáním britského humanisty Sira Nicholase Wintona, kterému se podařilo převézt 669 židovských dětí z okupovaného Československa do bezpečí Velké Británie před vypuknutím druhé světové války. Wintona, který se zpětně ohlíží za svým konáním, ve filmu ztvárnil velšský herec Anthony Hopkins.

Mimo stříbrné plátno čeká návštěvníky festivalu také pestrý literární program v podobě tří knižních křestů. 5. listopadu představí sociální antropoložka Zdenka Sokolíčková anglické vydání své knihy o norských Špicberkách. Kniha The Paradox of Svalbard: Climate Change and Globalisation in the Arctic, kterou letos vydalo britské nakladatelství Pluto. Křest knihy proběhne na akademické půdě prestižní University College London.

16. listopadu představí dvojnásobný vítěz ceny Magnesia Litera, autor Marek Šindelka, knihu sbírek o Praze The Book of Prague: A City in Short Fiction, kterou letos v říjnu vydalo nakladatelství Comma Press. Společně s Markem Šindelkou se křestu zúčastní spisovatelka Veronika Bendová a jeden z editorů knihy Jan Zikmund.

Trojici knižních křestů uzavře 28. listopadu debata k britskému vydání nejlepšího českého komiksu roku 2018 s názvem Sestry Dietlovy (The Sisters Dietl, Centrala Books). Autor komiksu, scénárista a režisér Vojtěch Mašek promluví o knize a uvede také svůj film Arvéd.

DIVADLO

Fanoušky divadelní produkce čeká scénické čtení poslední hry Petra Zelenky Fifty. Hru, která se na domácí scéně dočkala hned dvou cen divadelní kritiky, uvede festival v podání britských herců v netradičních prostorách viktoriánského divadla The Coronet 20. listopadu za účasti Petra Zelenky.

HUDBA

Pro hudební fajnšmekry je připraven již pátý ročník večera elektronické hudby a audiovizuálních efektů Electronica: Vision of Sound V, na které vedle slovenského a maďarského interpreta vystoupí český hudebník a etnomuzikolog Tomáš Reindl, známý jako Omnion.

Milovníky vážné hudby pak potěší dokumetární opera o životě a tvorbě hudebního skladatele, inovátora a experimentátora Jana Kapra KaprKód a již zmíněný film Il Boemo, ve kterém strhující hudba Jana Myslivečka ožívá v podání dobového souboru Collegium 1704 pod taktovkou Václava Lukse.

Kompletní program festivalu najdete na webových stránách Českého centra Londýn:

https://london.czechcentres.cz/en/projects/27th-made-in-prague-festival

Česká centra, příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí ČR, jsou stěžejním nástrojem veřejné diplomacie zahraniční politiky Česka a rozvíjejí kulturní vztahy mezi zeměmi. Jakožto kulturní institut jsou členem sítě zahraničních evropských kulturních institutů EUNIC. Prezentují naši zemi v široké škále kulturních a společenských oblastí: od umění přes kreativní průmysly až po propagaci úspěchů české vědy a inovací. Věnují se výuce češtiny v zahraničí. Zapojují se do mezinárodních projektů a slouží jako platforma pro rozvoj mezinárodního kulturního dialogu. V současnosti působí v zahraničí celkem 28 poboček na 4 kontinentech. Kromě Českých center spravují také Český dům v Bělehradě, Bratislavě a Jeruzalémě.

Facebook Instagram Twitter YouTube LinkedIn

www.czechcentres.cz

V první vesnici, která původně pochází z oblasti Stiftland, na hranici s Chebskem, vznikne malé tržiště s vybraným zbožím. Místní spolky, farmáři, řemeslníci a umělci z regionu i ze sousedních Čech se postarají o pestrý sortiment. Zahradnický spolek bude vázat adventní dekorace a věnce. Zastoupené budou výrobky ze dřeva, košíkářské zboží i keramika. Pořídíte zde originály šité, pletené i plstěné a kdo již hledá vánoční dárky, určitě zde něco hezkého najde: voňavé svíčky, skleněné ozdoby, zdobené medové perníčky, přírodní mýdla a nejrůznější delikatesy. Občerstvení samozřejmě také nesmí chybět a vůně cukroví, svařeného vína a grilovaných dobrot pozve návštěvníky k příjemnému zakončení dne.

Těšíme se na Vaši návštěvu!

www.freilandmuseum-oberpfalz.de

Skanzen se rozkládá ve venkovské části města Nabburg na 30 hektarech plochy a na návštěvu si naplánujte nejlépe celé odpoledne. Příjezd po dálnicích A 93 směrem na Mnichov nebo po A6 směr Norimberk, po sjezdu je cesta vyznačena tabulkami „Freilandmuseum“. Adresa pro navigaci: 92507 Nabburg, Neuath 200

Vstup do skazenu s muzejní vstupenkou, parkování je zdarma.

PŘÍBOR: Na úspěšnou výstavu „Vyrobeno v Tatře, ale tatrovka to není!“ navazuje nová výstava věnovaná nezdolné lidské tvořivosti. Tentokrát bude zaměřena na rozmanité projevy lidového kutilství.

CENTRUM TRADIČNÍCH TECHNOLOGIÍ PŘÍBOR–MUZEUM NOVOJIČÍNSKA

Vernisáž výstavy se uskuteční v úterý 31. 10.2023 v 17:00 hod.

https://www.muzeumnj.cz/pribor/akce/urob-si-sam-co-dovedou-kutilove

Komentované procházky

Poznejte osobnost, která se skrývá za jménem prvního českého starosty Ostravy.

• 28. říjen 2023
• 10:00
• Prokešovo náměstí

Začátek vždy na Prokešově náměstí. Prohlídky se konají v 10:00 a ve 14:00. 

Doba trvání je zhruba 100 minut a délka procházky je 2 km.

Prohlídky se konají za každého počasí a je nutné je předem rezervovat.