Cestovní ruch

Svět Oberonu potřebuje hrdiny! Vydejte se princeznou Ellenou, princem Janem z Calderonu a alchymistkou Amélií na cestu po místech, která jsou spjatá s filmem Princezna zakletá v čase a jeho pokračováním, jež zamíří do kin letos v listopadu. Na středočeském hradě Točník navštívíte sídlo zlé čarodějnice Murien. V Lipnici nad Sázavou můžete kamennému Uchu tajemství odhalit pravdu. V Třeboni zase objevíte Schwarzenberskou hrobku, prastarou svatyni alchymistů ukrývající mocnou prvorunu elementů.

V rámci putování se můžete dále podívat na hrad Bouzov nedaleko Olomouce, malebný zámek Sobotín u Šumperka, impozantní zříceninu hradu Gutštejn nedaleko Konstantinových lázní, monumentální Helfštýn poblíž Přerova, vysoko nad okolními stromy čnící hrad v Hukvaldech nebo pražskou čtvrť Radotín. „Chtěli jsme filmovým fanouškům co nejvíce přiblížit svět Princezny zakleté v čase. Dali jsme proto dohromady seznam tipů na výlety po natáčecích místech, při jejichž návštěvě se alespoň na chvíli mohou ze všedního dne přesunout do pohádky,“ vysvětluje režisér Petr Kubík, který svět Princezny zakleté v čase vytvořil spolu se scénáristou a hudebním skladatelem Lukášem Danielem Paříkem a producentem Viktorem Krištofem.

Na všech filmových místech vás čeká informační cedulka s QR kódem. Po jeho naskenování mobilním telefonem se dozvíte, jakou má místo symboliku pro svět Princezny zakleté v čase a jak to vypadalo, když si ho „do parády“ vzali herci a filmaři. Zároveň z kódu získáte do své sbírky i jedno z písmen runové abecedy, které vám pomůže vykouzlit magické ceny.

Už za návštěvu jediného místa můžete vyhrát vstupenky na slavnostní premiéru pokračování pohádky Princezna zakletá v čase, knihu nebo podepsaný plakát. Pro největší dobrodruhy, kterým se podaří navštívit tři místa, jsou připravené luxusní premiérové pohádkové pobyty v Resortu Sobotín a Hotelu Marriott. „Jsme rádi, že můžeme divákům, bez kterých by Princezna nebyla tam, kde je dnes, umožnit hrát i o takové ceny, jako jsou lístky na slavnostní premiéru, kde budou moci hrdiny z pohádky potkat naživo,“ říká producent filmu Viktor Krištof. Přesná pravidla najdete na webové stránce www.oberon-studios.cz/soutez.

První díl pohádky Princezna zakletá v čase z roku 2020 slavil i přes překážky spojené s pandemií koronaviru velký úspěch, a to jak ze strany diváků, tak kritiky. V listopadu dorazí do českých kin jeho pokračování, které bude ještě kouzelnější a výpravnější. Diváci se mohou těšit na Elišku Křenkovou, Marka Lamboru, Natalii Germani, Romana Zacha a na novou tvář druhého dílu, herce Vojtu Kotka.

Film vznikl za podpory Olomouckého, Plzeňského a Moravskoslezského kraje. Film podpořil Státní fond kinematografie částkou 4 miliony korun a jeho hlavními partnery jsou TV Prima, resort Sobotín a Marriott Hotels & Resorts.

Po stopách Princezny
29. srpna–11. listopadu
Po celé ČR (Točník, Lipnice nad Sázavou, Třeboň, Olomouc, Sobotín, Gutštejn, Helfštýn, Hukvaldy, Radotín)
Více informací na (www.oberon-studios.cz/soutez)

„Tato akce pořádána Národním památkovým ústavem již od roku 2010 je tradičním vyvrcholením návštěvnické sezony, a to nejen na zámcích, ale i v hradech, klášterech či různých vilách,“ popisuje akci kastelán bíloveckého zámku Eduard Valeš a pokračuje: „Hradozámecká noc, která je vždy poslední prázdninový víkend, představí památky ve zcela netradiční podobě a s netradičním programem jako místa neustále živá, kam má smysl se vracet.“ Hlavní program této celorepublikové akce se každý rok odehrává na jiném místě, se svými programy se však mohou zapojit další místa, podmínkou je, aby byla památka již návštěvnicky známá a byl připraven speciální program. A ten v Bílovci bude opravdu zajímavý!

„Letos se v rámci Hradeckozámecké noci přeneseme do života panské služby na zámku,“ hlásí kastelán zámku Eduard Valeš a pokračuje: „Návštěvníci během nevšedních prohlídek zjistí například, jaké mělo služebnictvo povinnosti, kdy začínal a končil jejich pracovní den. Jak se dříve bělilo prádlo, drhla kamenná podlaha, či jak sluha vymetl komín, aniž by se zašpinil. Snadné to neměly ani služebné dam, protože ty se několikrát za den převlékaly a složité róby si nebyly schopna obléci bez pomoci komorné.“

Po celou dobu Hradecko zámecké no i bude otevřená Zámecká kavárna, Galerie Moritz a expozice historických kol.

A co vše si můžete prohlédnout na bíloveckém zámku při běžné prohlídce? „Letos jsme opět vylepšili prohlídkovou trasu zámku. V hraběcí pracovně byla zřízená malá erbovní galerie. Jsou zde zastoupeny erby všech významných šlechtických návštěv na našem zámku v letech 1780–1918. Do velké jídelny a loveckého salónku jsme vrátili některé obrazy i další kusy původního nábytku. Jde například o krásné vyřezávané židle z konce 19. století, psací stůl nebo vysokou vitrínu na porcelán. Z obrazů mohu jmenovat kardinála Lea Skrbenskho z Hřiště, rodáka z nedalekých Hukovic, portrét hraběnky Idy Sedlnitzké z Choltic nebo původní fotografii posledního šlechtického majitele bíloveckého zámku,“ popisuje novinky v expozici zámku jeho kastelán Eduard Valeš s tím, že na jaře byly opraveny také poškozené části historického nábytku a celý zámek prošel důkladnou očistou, aby bylo pro návštěvníky vše takzvaně naleštěno.

Novinkou je také zpřístupnění nádvoří bíloveckého zámku turistům a zájemcům v průběhu celého týdne, a to po vyzvednutí klíče v informačním centru. „Nově jsme také vybudovali v prostorách navazujícího letního kina nové lapidárium, které jistě potěší milovníky historie,“ zve návštěvníky nejen do zámku, ale i do přilehlých prostorů starostka města Bílovce Renata Mikolašová.  Vstupné do zámku zůstává dobrovolné.

Většina vinobraní má podobný základní koncept. Velmi zjednodušeně se jedná o společenskou akci s možností ochutnávat víno a burčák, k tomu zakousnout něco dobrého, a to vše s doprovodným kulturním programem. Každá tato událost je ale trochu jiná a hledá si svůj způsob, jak zaujmout. Některým dodává na atraktivitě jedinečné místo konání, netradiční výhledy či nečekaný program. A jaké tedy jsou ty menší unikáty?

Trojské vinobraní (10. září)

Možná pro někoho trochu překvapivě, ale hned několik vinobraní se koná také přímo v Praze. To v pražské Troji určitě není zanedbatelná akce, ale pravá vinařská slavnost, jak má být. Letos se tak můžeme těšit již na 24. ročník a opět ji tradičně hostí působivý areál barokního Trojského zámku, kde kromě stánků s převážně českým vínem a různým občerstvením, kterých je opravdu dostatek, nechybí ani zajímavý kulturní program. Vinice v Troji mají dlouhou historii. V současnosti zde najdeme hned tři vinařství – Salabka, Vinice sv. Kláry a nejmladší Vinařství Zilvar.

Karlštejnské vinobraní (24. – 25. září)

Když ještě chvílí zůstaneme v Čechách, tak narazíme hned na další zajímavé vinobraní, tentokrát v obci a na hradě Karlštejn. Náš možná nejznámější hrad je neodmyslitelně spjat s císařem a králem Karlem IV. a v tomto duchu se nese také místní vinobraní. Bohatý historický program, gotické odívání, výuka historických tanců, souboje šermířů a mnoho dalších vystoupení přenese návštěvníky do doby dávno minulé. K tomu samozřejmě nechybí ochutnávky vín a burčáků a mnohé gastronomické speciality. Vrcholem programu je pak průvod Karla IV. s chotí Eliškou Pomořanskou a družinou královských dvořanů.

Retro vinobraní (17. září)

Teď už se ale přesuneme na Moravu, kde se každoročně koná většina vinobraní. Málo koho nejspíš překvapí, že za vinobraním na jižní Moravě zamíříme nejprve do Valtic. Kde jinde by se měl konat tento hlavní vinařský svátek než právě v hlavním městě vína. Kromě tradičního vinobraní na zámku se tu ale pořádá i jedno takové speciální a tím je Retro vinobraní a mistrovství ve sběru hroznů. Jedná se o jedinečnou vinařskou akci svého druhu, navíc v retro stylu. Návštěvníci si oblečou montérky, zástěry, rádiovky a šátky jako správní brigádníci z 50. a 60. let a vydají se sbírat hrozny do vinohradu. Nechybí samozřejmě dobroty jako čerstvý burčák, chleba se škvarkovou pomazánkou nebo poctivý guláš. O zábavu je zde postaráno a navíc lze zažít něco netradičního.

Bzenecké krojované vinobraní (16. – 17. září)

Vinobraní nechybějí ani na Slovácku, v další významné vinařské oblasti. Pokud se kromě dobrého vína chcete seznámit také s místním osobitým folklórem, tak vyrazte třeba do Bzence. Zdejší vinobraní je unikátní zejména slavnostním průvodem krojovaných, v němž nechybí Bacchus s nymfami a hraběnka se správcem. Těšit se také můžete na lákavou přehlídku souborů a muzik a samozřejmě také ochutnávku burčáků a vín slováckých vinařů v búdách, jak zde nazývají zdejší sklepy. Nechybí dále ani jarmark řemeslných výrobků, různé výstavy, koncerty, ale i pouťové atrakce a taneční veselice. Zkrátka pořádná porce zážitků a dobrého vína.

Královopolské vinobraní (9. – 11. září)

K jižní Moravě samozřejmě neodmyslitelně patří také Brno. Stejně ale jako v případě Prahy si ho mnozí s vínem nespojují, a proto zde možná ani nečekají vinobraní. Opak je pravdou, Brno jako centrum Moravy, má nesmazatelnou vinařskou historii, kterou každoročně oslavují Královopolským vinobraním. V letošním roce je navíc spojena se 700. výročím narození Jana Jindřicha Lucemburského, moravského markraběte, který ve 14. století významným způsobem přispěl k rozvoji vinohradnictví na Moravě. Kromě možnosti ochutnat víno a pobesedovat s vinaři a dozvědět se tak něco o jejich víně, je připraven také bohatý program. Rytířské turnaje, taneční vystoupení folklorních souborů, cimbálová muzika, atrakce pro děti, ohňová show nebo sabráž sektů, na to vše a mnohem více zde můžete narazit.

Přehled vinobraní na Moravě i v Čechách naleznete na webu Vína z Moravy, vína z Čech.

Vinobraní se konají téměř ve všech vinařských obcích a městech a každé vinobraní je trochu jiné a něčím zvláštní. Existují ale tři, které se právem řadí mezi nejoblíbenější v republice a opravdu stojí za návštěvu. Jaké to jsou?

Znojemské historické vinobraní (9. – 11. září)

Vinobraní ve Znojmě je největší a spolu s tím Pálavským zároveň nejznámější v naší republice. Každoročně se sem sjíždějí desetitisíce návštěvníků, kteří si tuto velkolepou akci nechtějí nechat ujít. Čeká je tu velkolepá historická slavnost, rytířské turnaje, historické tržnice s ukázkami řemesel, vojenská ležení a bohatý kulturní program, který probíhá na několika místech. Na každém náměstí se něco děje a téměř všude lze ochutnat něco dobrého a zažít a vidět něco zajímavého. Návštěvníci se mohou zastavit nejen na hlavních scénách na Masarykově a Horním náměstí, kde vystoupí hvězdní umělci, ale také zavítat na Vinný trh, do uličky chudiny, nebo k rotundě sv. Kateřiny kde se koná regionální festival VOC vín. Základním pilířem historického programu je pak unikátní průvod krále Jana Lucemburského, který je lákadlem pro milovníky výpravných historických slavností. Jde o monumentální divadlo za účasti více než 450 kostýmovaných postav. V pátek tradičně za svitu pochodní projde městem průvod, zakončený ohňovou show na hlavní tribuně. Sobotní odpolední průvod graduje historickou scénou. Víno a burčák je k dostání nejenom u stánků a na různých degustacích, ale jsou otevřeny také desítky mázhauzů, kde rádi nalejí každému, kdo má na něco chuť.

Pálavské vinobraní (9. – 11. září)

Pálavské vinobraní je tradiční festival vín, gastronomie a kultury s prestižní vinařskou soutěží a exkluzivním uměleckým programem ve městě vína v Mikulově. Patří mezi nejznámější a nejvíce navštěvované vinobraní. Oblibu si získalo nejen mezi lidmi žijícími v okolí, ale sjíždějí se sem návštěvníci z celé republiky a často i ze zahraničí. Všichni zde chtějí nejenom ochutnat dobrá vína, ale strávit příjemné chvíle v krásném historickém městě s bohatým kulturním doprovodem. Součástí programu jsou koncerty hvězd české i slovenské hudební scény, stánky s vínem, burčákem a gastronomickými specialitami, pochodňová show, průvod královské družiny, spousta krojů, řemeslná tržnice, národopisné soubory, cimbálová muzika i dechová hudba. Po dobu vinobraní také probíhá v hlavním sále zámku veřejná ochutnávka vín z Národní soutěže vín Mikulovské vinařské podoblasti.

Mělnické vinobraní (16. – 18. září)

Vinobraní ale není jen doménou Moravy a nemusí se za ním cestovat výhradně tam. I na území Čech se koná několik zajímavých akci. Navštívit kolébku vinařské tradice v Čechách a vychutnat si atmosféru tradičních slavností vína i krásného historického města na soutoku Labe a Vltavy lze také v Mělníku. V průběhu tří víkendových dnů vystoupí na dvou hudebních scénách řada kapel a souborů a k dostání je víno i burčák vyhlášených mělnických vinařů, ale i okolních vinařství z vinařských Čech. Nechybí ani oblíbené gastronomické speciality. Dobová scéna na nádvoří zámku Mělník zase návštěvníky přenese do různých období a stylů. Pro rodiny s dětmi je připravena dětská scéna s bohatým hudebním i divadelním programem a výtvarnými dílnami. Vyvrcholením bohatého sobotního programu je průvod Karla IV., který tradičně zakončí ohňostroj. K vinobraní na Mělníku patří již tradičně také zóna s pouťovými atrakcemi a během slavností jsou otevřeny památky a jiné zajímavosti města.

Více informací o moravských a českých vínech a další tipy kam na vinobraní najdete na www.vinazmoravyvinazcech.cz.

Nevšední audiovizuální zážitek je zaměřený především na exteriéry – park, okolní lesy a louky a vesnici Vysoká u Příbramě. „Procházky po okolí zámečku, kde skladatelův památník sídlí, byly pro Dvořáka jednou z nejdůležitějších aktivit. Během nich totiž poslouchal zvuky přírody a komponoval svoji hudbu. Prostřednictvím Říše zvuků chceme našim návštěvníkům zpřítomnit podobné zážitky, jaké tehdy na Vysoké zakoušel i sám Antonín Dvořák. V hudebním doprovodu se zaměříme na skladby, které u nás na Vysoké zkomponoval. Patří k nim opera Rusalka, ale i Humoreska č. 7 či symfonická báseň Vodník,“ vysvětluje ředitel Vojtěch Poláček.

Zámeček, kam Dvořák dříve tak rád jezdil, je obklopený malebným parkem a jezírky. A nadále zůstává výjimečným místem, kde se historie propojuje s uměním a přírodou. „Byla to ostatně příroda, která sem Antonína Dvořáka, jenž zavítal do Vysoké na pozvání hraběte Kounice, kdysi přilákala,“ dodává Poláček.

Poznávací procházka v mnoha podobách

Jednou z variant, které aplikace nabízí, je naučná stezka – pětikilometrový okruh po Vysoké a jejím okolí. Lidé se tu seznámí s nejdůležitějšími dvořákovskými lokalitami.  „Mezi ně patří Rusalčino jezírko, kostel v Třebsku, někdejší hospoda u Fenclů a také místo kde stála budova Dvorku. Tam Dvořák zprvu bydlel. Tato budova ve staroanglickém střihu dnes již bohužel nestojí. Roku 1871 do ní udeřil blesk a vyhořela. V rámci naší nové aplikace bychom ji však chtěli virtuálně obnovit. Pomocí původních architektonických plánů, starých fotografií a historických leteckých snímků jsme vytvořili její digitální model. Návštěvník zamíří telefonem na louku a budova se mu na displeji objeví na původním místě v celé svojí kráse,“ popisuje Poláček.

Na trase nechybí také Vila Rusalka, skladatelův památník a přilehlý nádherný anglický park. Cestou se návštěvník setká i s několika – z části fiktivními – pamětníky. „Ti ho seznámí s nejrůznějšími tradovanými příběhy, které jsou spojené s Dvořákovým pobytem na Vysoké,“ říká Poláček

Další variantou je pak Říše zvuků. Ta nabídne návštěvníkům asi 25 bodů v okolí, které si budou moci projít v libovolném pořadí. Kromě stručné informace uslyší i zvukovou stopu, která se snaží rekonstruovat historické zvuky z Vysoké kolem roku 1900. Říše zvuků bude zároveň fungovat jako důmyslný zvukový puzzle. Jako odměnu za sestavení všech 25 dílků totiž návštěvník získá krátkou hudební skladbu. Napřed ovšem musí obejít všechny body na trase.

Zábava pro děti i dospělé

Procházku slovem i hudbou si užijí i děti, pro které je připravena speciální verze aplikace plná drobných zvukových a vizuálních her. „Pro dětské návštěvníky jsme aktuálně dokončili také další hru určenou pro park Památníku Antonína Dvořáka. Bude založena na plnění drobných úkolů a sbírání speciálního pexesa,“ říká Poláček.

Rozšířená realita je dnes v muzeích podle Poláčka velmi populární. „Zaměřuje se však většinou na nejrůznější hry s obrazem. Vzhledem k tomu, že tématem našeho památníku je primárně hudba, chtěli jsme dát naproti tomu dominantní úlohu zvuku. Naše aplikace je tak opravdu výjimečná,“ doplňuje ředitel památníku. Podle jeho slov pak aplikace bude sledovat i pohyb pomocí GPS. Návštěvníci v ní budou mít také mapu a kompas, aby nezabloudili.

Ještě do konce roku bude možné v památníku navštívit tradiční cyklus koncertů Hudební podzim. „Na říjen chystáme také novou výstavu a rádi bychom koncem roku pokračovali i v úspěšných výchovných koncertech,“ uzavírá Vojtěch Poláček. 

Víte že…

Antonín Dvořák chodíval ráno pravidelně na mše do kostela v Třebsku? Často také zašel na návštěvu ke Kounicům v dnešním Památníku Antonína Dvořáka nebo do někdejší hospody u Fenclů, kde hrál s místními karetní hru Darda. Anebo do jednoho zdejšího statku, kam chodíval pravidelně s dětmi na oběd. Pokud tedy podávali jedno z jeho oblíbených jídel, jakým byly švestkové knedlíky či nejrůznější smetanové omáčky. V jedné boudě v lese se prý také setkával a povídal si s hajnými.

slavný skladatel velmi často neměl konkrétní cíl – komponoval a bloumal zdejšími hlubokými lesy? Byl při tom tak zabraný do práce, že nevnímal, kam přesně jde. Podle některých svědectví musel proto s sebou mít průvodce, mladého chlapce, který na něj dával tak trochu pozor. Když pak byl ten správný okamžik jít domů a zapsat si nápady do not, musel navrhnout co nejkratší cestu.

Dvořák na Vysoké započal, dokončil nebo cele vytvořil přinejmenším 30 velkých kompozic, z nichž mnohé patří k vůbec nejvýznamnějším v rámci celé skladatelovy tvorby? Jsou to například Čert a Káča, Jakobín, Humoresky, Symfonie č. 8 a v neposlední řadě Rusalka, se kterou je zdejší příroda již navždy spjata. V lese za zámečkem se skutečně nachází jezírko, kam údajně chodil Dvořák na procházky a kde čerpal inspiraci pro svoji nejslavnější operu. Po Dvořákově smrti bylo jezírko nazváno Rusalčiným. A skladatelův letní dům dostal jméno Vila Rusalka.

na Vysokou odjížděl Dvořák zpravidla v květnu a do svého pražského bytu se vracel až v září či říjnu? Kromě roku 1893, kdy byl v americkém Spillville, nevynechal jediné léto.

http://www.antonindvorak.cz/

Každé místo, město, kraj má svá specifika v mnoha oblastech, kulturní nabídka a její uchopení je jednou z jejich nezbytných částí. Zatímco v Praze, Brně, Ostravě, ale i v menších okresních městech bývá možnost vybrat si z různých druhů kulturního vyžití několikanásobně vyšší, než co je člověk schopen navštívit a pojmout, v jiných částech republiky jsou lidé zvyklí za kulturou dojíždět, zorganizovat si akci sami nebo navštěvovat, co se jim nabízí bez větší možnosti volby.

Šluknovsko je krajinou plnou starých a dávno nefunkčních továren, které v minulosti sloužily k výrobě nití, textilu a skla. V budoucnu by mohly být při dobrém záměru a balíku peněz v zádech využity jako kreativní centra, místa rezidencí, sídel divadel či jiných kulturních spolků. Ale možná je to spíš utopie a nejistý podnik, i když náznaky, například v podobě Nové Perly Kyjov, která vznikla z iniciativy Nakladatelství Divus, se již v kraji objevují. Jedná se o ambiciózní projekt v bývalé továrně na nitě, jenž by do regionu mohl přivést návštěvníky nebo umělce. Součástí Nové Perly je galerie, obytné ateliéry, tiskárna, kavárna. V roce 2022 nabídla prostory jako dočasný domov ukrajinským uprchlíkům a pokračuje v úpravách interiérů, pořádání besed, výstav, jógových cvičení.

Místem s dlouhou tradicí a kulturním ostrovem ve výběžku je další bývalá níťárna − Fabrika Doubice. Doubice je malá vesnice, která se dostala do širšího povědomí nejen české veřejnosti jako místo, kde měl svoji chatu Karel Gott. Ve Fabrice se měnili majitelé, ale vždy bývala dějištěm koncertů, workshopů a setkávání. Některé kapely v prostorech Fabriky i zkoušely, za to pak odehrály koncert. Mezi nimi třeba UDG, Lenka Dusilová, Nightwork. Letos měla Fabrika v květnu na programu vyprodaný koncert Laca Decziho, během prázdnin vystoupil Gerald Clark, alternativní kapela Mutanti hledají východisko, Vladivojna la Chia s elektromantickou kapelou Tepe a září, v srpnu se chystá ještě Harmcore Jazz Band a Tros Discotequos. U Fabriky se nachází od roku 2020 Cifra Gallery − bílá kostka v přestrojení. V této galerii, která je otevřená během vernisáží a na požádání, se 19. 8. uskuteční vernisáž Vladimíra 518 – Cargo. Trans. Logistic. Dle facebooku Cifra Gallery v ní zároveň vzniká pozvolna v přilehlém sadu sochařský zahrada z děl některých umělců, kteří jsou na Cifru napojení.

Když se ohlédneme do minulosti, byl na poli kultury ve Šluknovském výběžku velmi aktivní varnsdorfský Kulturní dům Rozkrok. Jeho dramaturgie se změnila, ale i v současné době nabízí kulturní program, spíše však malých forem. Konají se tam vernisáže, vystoupil v něm Vladimír Václavek na koncertě pro ukrajinské uprchlíky, točil se v něm Odborný dohled nad výkladem snu. KD Rozkrok patří nyní spíše k sousedským klubům, jehož podkrovní prostory jsou vyhrazeny pro alternativní vzdělávání dětí, letos se v nich například koná příměstský tábor pro malé Ukrajince. Kulturu lidé na tento prostor napojení vnímají i ze širšího hlediska udržování kulturních tradic, u Rozkroku je sušárna, moštárna, povidlárna, konají se tam například dožínky a sousedské slavnosti. „Vzhledem k pokročilému věku sousedů a změn rodinného složení organizační skupiny kolem KD Rozkrok není v plánu vracet se k hlasitým koncertům, spíše chceme pokračovat cestou workshopů a podobného sousedského programu,“ říká Michal Šatník, zřizovatel KD Rozkrok.

Ve výběžku se konal Čtverec, hudební festival původně metalových, později alternativních kapel, který se považoval za nejstarší a zároveň nejseverněji položený festivalu v Čechách. Uspořádal více než dvacet ročníků, pak změnil několikrát i místo působení a v současnosti již neprobíhá. U podobných akcí většinou záleží na síle, času a energii pořadatelů, kteří nezřídka mívají svá povolání a kultura je jejich koníčkem. V dnešní době vnímají většinou pořadatelé, a to nejen v této části republiky, že bez silného zázemí prostorového, technického a finančního je po dvou letech covidu a s narůstajícími cenami energií i služeb poměrně velká zátěž a někdy i risk uspořádat větší akci.

Do takového podniku se pustilo město Česká Kamenice, které v červnu uspořádalo velký dvoudenní hudební festival KAMEN!CE. Letos se konal již druhý ročník s kapelami zvučných jmen, mezi nimiž byla hudební skupina Zrní, Vypsaná fixa, Aneta Langerová, Ventolin, Vltava, ale v nabídce nechyběly ani film, divadlo, výstavy. Ohlasy návštěvníků jsou velmi pozitivní a akci vítají jako potřebné rozšíření kulturní nabídky, která je ve výběžku spíše roztříštěná a postrádá vlajkové akce, festival, velké podniky. A jak potvrdil Jakub Bureš, externí zaměstnanec organizační složky Kultura a cestovní ruch České Kamenice, tuto ambici festival má. Chce, aby „KAMEN!CE fest byla jednou s největších kulturních akcí v Ústeckém kraji, o které by po vyřčení jejího názvu věděl každý i na jiných místech České republiky, třeba ve Zlíně“. KAMEN!CE fest má obrovskou výhodu, osvícené vedení města. To alokuje na festival takovou část z jejího rozpočtu, díky které spolu s dalšími finančními zdroji z programu Evropské unie, Ústeckého kraje, Ministerstva kultury, sponzorů a výdělku ze stánků s jídlem či stanového městečka spolu s dobrovolným vstupným je celý festival soběstačný a neocitá se v červených číslech. Organizátoři festivalu chtějí pokračovat ve vysoko nasazené laťce, mezinárodním obsazení i dobrých kapelách, a mají stanovený termín na třetí ročník, 15.−17. 6. 2023.

Ještě jedna akce, která stojí za pozornost, se koná v České Kamenici. Divadelní Fest Broukovec. Letos se konal na začátku května a přivezl do České Kamenice pestrý program v podobě devíti divadelních představení, mezi nimiž nechyběly kusy pro děti, ale například i představení Antiwords pražské Spitfire Company. O České Kamenici bude asi ještě slyšet a rozhodně je jedním z tipů, kam se vydat na výlet, který může být spojený s návštěvou kulturní akce.

Kulturní program ve výběžku nabízí samozřejmě i několik kin, Městské divadlo Varnsdorf, rumburský kulturní dům. Mezi nárazové akce patří Loutkový festival v Dolní Poustevně, na samých hranicích s Německem, Mandava Jazz, přeshraniční hudební festival, který se koná od začátku září do 23. října. Na něm vystoupí na české straně například Dan Bárta a Illustratosphere, Bára Zmeková Trio. Kyjovský festiválek, na louce za obcí Kyjov, letos již 23. ročník. Fly, projekt Vladimíra Václavka, La Banda de Contenedor a další. Svatojánské slavnosti na Vlčí hoře, festival Eastern Tunes v Mikulášovicích zaměřený na podporu tibetské a asijské kultury, s tanečním workshopem, divadelním vystoupením, živou muzikou, jenž letos proběhl v červenci. Další z možností, jak se dostat za kulturou, je funkční spojení sportovní akce a kulturního programu, jako například při tradičním cyklistickém závodu Tour de Zelňák, který se koná v Rumburku vždy první sobotu v září, Houmerův triatlon v Jiříkově, největší triatlonová událost ve Šluknovském výběžku, který letos uspořádal v sobotu 6. 8. již 28. ročník. Ten bývá zakončen Houmerovým hudebním festivalem, letos na něm vystoupily mimo jiné kapely Vltava, Portless a Kamelot. Kulturní program bývá také součástí městských a vesnických slavností, návštěvníci mají možnost zavítat na Tolštejnské slavnosti na hradě Tolštejn, dominantě pod horou Jedlová, nebo Nožířské slavnosti v Mikulášovicích, kde se vyrábí legendární nůž rybička.

Ve Šluknovském výběžku je na poli kultury z čeho vybírat, i když se na návštěvníky nevalí jedna akce za druhou, je možnost najít si pro sebe program dle vlastní chuti. I když možná ne tak často, jak by si někteří přáli. Přesto není ani v tomto možná trochu zapomenutém kraji kultura rozhodně ztracena a v případě některých projektů ukáže budoucnost, jak uspěly a prosadily se.

A aby nebyl článek jen popisným shrnutím situace zvenčí, je doplněn o krátký rozhovor s Markem Doušou. Marek Douša, ilustrátor, kreslíř vtipů, publicista. A velký znalec Šluknovského výběžku, kde provozuje webový portál naseveru.net, výběžek.eu, cokolivokoli.cz. Marek Douša, s nímž jsme se na rozhovor sešli stylově přímo ve výběžku, žije v tomhle regionu od první třídy základní školy a kulturních akcí sjezdil a navštívil nepočítaně.

Jak vidíš návštěvnickou základnu kulturních akcí ve výběžku?

Většinou jsou to lidi, kteří se večer dívají třeba na Primu a nechtějí nic jiného. Pro ty se často přiveze hotový program externích agentur nebo mainstreamové hvězdy, tím chci říct, že se tu s publikem moc nepracuje. Pro společnost nebo pro rozvoj kultury to ale moc dobré není, protože to je většinou nějaká estráda naživo… Zároveň je to ale lepší, než kdyby nebylo v nabídce nic. Snad.

Varnsdorfské divadlo má nějaké, řekněme, tradiční programy, abonmá, se stálou diváckou obcí, když ale pan ředitel Martin Musílek na podzim pořádá akci Vítr z hor, festival nezávislých divadel, hraje se tam přesilovka, lidé na to nepřijdou, nejsou na to připravení. Je výborný, že to dělá, ale nemá tam podporu, kterou by to potřebovalo.

Jsou akce, jimž se tu daří?

Jsou tu malé akce, které třeba dělává Jarda Navara v Kyjově, Kyjovský festiválek. Tam je situace trochu jiná v tom, že to dělá na své louce, ve své režii. Ve Fabrice v Doubici měly koncerty dlouholetou tradici, s diváky se pracovalo, vědělo se, že když tam člověk půjde v pátek nebo v sobotu, vždycky tam něco bude. Publikum nebylo nutně místní, chodili lidi z Prahy, co mají v Doubici chalupu nebo z Nového Boru, lidi z Doubice taky na všechno nešli. Doubice byla výborná v tom, že si dělali svoje divadlo nebo Velikonoce, svoje akce. To si myslím, že je něco, co chybí nejvíc. Takové to: národ sobě.

Ber to tak, že to vidím z břehu spíše undergroundu nebo nezávislé kultury a té se až tak moc nedaří, na druhou stranu nepotřebuješ skoro nic, takže já furt myslím, že se to vrátí do těch garáží.

Můžeš si vymyslet mega festival, potřebuješ ale spoustu peněz anebo budeš pořádat něco menšího, nenápadnějšího, ale bude trvat, než si lidi zvyknou a naučí se na to chodit.

Festival v České Kamenici je fajn a je skvělé, že se jim to letos povedlo. Na druhou stranu je v Kamenici kulturák, kde se bojíš, není v dobrém stavu, není to prostor, který by byl nachystaný na normální a moderní produkci. Pro mě by bylo pochopitelnější a rozumnější, kdyby dali dohromady prostor kulturního domu, aby byl nachystaný na všechny akce.

Pořádal jsi někdy nějaké kulturní akce ty sám?

Kdysi jsem dělal filmový festival, Šenovská svině neboli SORRTA, podle časopisu SORRY, v letech 1995 a 1996. Potom jsem po roce 2000 dělal severské filmy, to jich bylo jenom pár a distribuovala je jen jedna firma a bylo jednodušší se s nimi domluvit. Dělal jsem tam taky výstavy po hospodách. Kreslíři, fotografové… Ale i to tě po čase unaví. Přišel jsem na to, že je pro mě jednodušší, když vezmu tři lidi do auta a pojedu někam jinam a všichni si to užijeme, než abych někoho přemlouval, aby přišel na moji akci. Možná je to škoda pro kulturu, ale už jsem neměl sílu. Ztratíš energii, a když nejsou peníze, je cokoli pořádat těžké. Dotace jsou pro mě nastavené podle logiky, kterou nedokážu pochopit, jednat s některými úředníky je pro mě tak velké utrpení, že si to raději odpustím… Naposledy jsme dělali cyklus fotovýstav na Šluknovském zámku, do toho ale hodil vidle covid, a pak se na zámku vyměnili lidé, takže jsem vlastně moc nevěděl, s kým jednat.

Co by kultuře v odlehlejších částech republiky pomohlo?

Myslím si, že na venkově je to všude dost podobné. Je snaha, aby to vypadalo, že nějaká kultura probíhá. Z větší části je to taková kultura, jakou lidi chtějí. Až na výjimky velkých měst, tam většinou chybí dramaturgie, systematická práce, která by to někam posouvala a vyvážila. Potom jsou lidi, kteří kulturu dělají, někteří za cenu sebezničení nebo dokud to vydrží. Já nevím, jestli je to dobře nebo špatně, že se to dělá takhle, ale ti lidé zaplaťpánbůh jsou. Kamkoliv přijedeš, tak narazíš na někoho, kdo se snaží. Víš, kde je najdeš. Jdeš kolem hospody a úplně to cítíš, že to tam žije…

Nepřepočítával jsem to, ale má se za to, že celý výběžek má 55 000 obyvatel, to byl počet, se kterým vždycky někdo pracoval. Těch lidí, kteří chodili na akce a vždycky jsi je někde potkal, bylo plus minus 500. Na druhou stranu se často říká, že se tu nic neděje, ale když jsem to objížděl, najel jsem třeba 300 kilometrů za víkend. Teď bude vernisáž v Galerii Cifra. Vladimír 518, vlastně v Čechách dost velké jméno, ale vsadím se, že publikum bude hlavně přivezené. Je to pořád dokola. Kdysi tu bylo více škol, kde byly internáty a studenti, chodili. Ne všichni, ale chodili. Vznikají nové podniky, ale taky zanikají. Koloběh života.

Kam případně jezdíš za kulturou mimo výběžek?

Objíždím severní Čechy a nestíhám to. Ústecký Činoherák, liberecké galerie i divadlo, Česká Lípa… Všude se něco děje, ale lidi od nás moc nepotkávám. Jsem tu od první třídy a spolužáky ze třídy na gymplu, kteří tu zůstali, spočítám na prstech jedné ruky. Kdo chtěl něco dělat, odešel. Před časem jsme pracovali se dvěma studenty, kteří byli na gymnáziu teď, a je to stejné, říkají: „My bychom tu rádi zůstali, ale co tu budeme dělat?“.

Kdybys měl říct, co je tu největší držák, nejlepší akce?

Nejlepší je jít do lesa. I když je momentálně sežranej broukem a u Hřenska shořel… Ty stromy znovu vyrostou.

Výmlat obilí ve skanzenu a den muzejních zahrad 

Datum: neděle, 18.09. 2022, od 13 hodin

Muzejní pole jsou sklizena a úroda je již uskladněna ve stodolách. Na podzim pak přichází čas výmlatu a ten se ve skanzenu provádí ručně anebo s mechanickou mlátičkou. Na mlatu několik mlatců současně  mlátilo v určeném rytmu snopy a byla to fyzicky velmi namáhavá práce. Později se používaly mlátičky a návštěvníci se mohou podívat jak tyto stroje fungovaly. Muzejní koně budou následně vymlácené obilí a slámu transportovat do stodol a skladišť.

Muzejní zahrádky jsou ve skanzenu osázené podle dochovaných informací rostlinami tak, jak je dříve hospodyně mívaly. Zelenina a bylinky do kuchyně ,léčivé byliny pro domácí lékárnu, okrasné keře a květiny většinou pro určité slavnosti. Nahlédněte za plot těchto krásných selských zahrádek!

Sklízení brambor ve Skanzenu Horní Falce

Datum: neděle 25.09. 2022, od 13 hodin

Horní Falc je známá bramborářská oblast. Zdejší zemědělci pěstují na polích spoustu různých odrůd a také ve skanzenu máme samozřejmě na polích brambory. V září je čas sklizně a ta probíhá v muzeu jak jinak, než mechanicky. Za pomoci pracovních koní a vyorávače tzv. „čerta“ se bude sklízet. Na sbírání brambor bylo zapotřebí hodně pomocných rukou včetně dětí. 

Kdo bude mít zájem zdejší brambory ochutnat, může si cestou domů zakoupit pytlík čerstvých brambor v muzejním obchůdku. Program začíná opět ve 13 hodin a je v ceně muzejní vstupenky.

V neděli roztápí muzejní pekař pravidelně pekařskou pec a je pak k mání čerstvý kváskový chleba a nejrůznější pečivo.

Odpočinek po prohlídce skanzenu nabídne náš hostinec s příjemným posezením u kávy s koláčem nebo svačinku s pivem.

Těšíme se na Vaši návštěvu!

www.freilandmuseum-oberpfalz.de

„Při uvažování nad výstavou bylo jasné, že musím vymyslet instalaci, která bude vytvořena na míru tomuto unikátnímu prostoru  na břehu řeky Vltavy studia Brainwork architects architekta Petra Jandy. Něco jedinečného, jako je samotná architektura galerie, ale zároveň propojeného s místem a v souladu s architekturou, “ říká Lamr.

Nevelký prostor galerie působí monumentálně díky obrovské skleněné čočce. Lamr se proto rozhodl vytvořit 2,5 metru velký prosvícený objekt. Obraz je zavěšený v prostoru a v noci září jako měsíc nad řekou. Kruhový tvar komunikuje právě se skleněnou čočkou.

„Motiv korálů odkazuje na environmentální křehkost, propojuje instalaci s vodou v řece a do městské zástavby se snaží promítnout téma přírody. V noci zářící objekt má vyvolat zamyšlení, možnost zastavit se uprostřed rušné náplavky a meditovat,“ dodává Lamr.

Výtvarník a sochař Jan Lamr získal umělecké vzdělání studiem propagační grafiky na Vyšší odborné škole grafické v Praze, které ukončil v roce 2006.  Jan Lamr pracuje s abstraktním vyjádřením a zkratkou. Prvotní náměty pro svá díla nalézá v uvolněné, živelné kresbě, pro niž obvykle využívá akrylové fixy s různě silnými hroty. Vybrané motivy vzniklé automatickým tvořením dále rozpracovává na rozměrných plátnech. Dosud vystavoval v Městské galerii Litomyšl, Galerii Kroupa, Galerii Gambit, Galerii Chodovská tvrz aj.

10. – 29. 8. 2022 / (A)void Gallery / kobka č. 10 / Náplavka u Jiráskova mostu

FB událost: www.facebook.com/events/396571649240462

www.janlamr.com