středa
17. července 2024
svátek slaví Martina

Cestovní ruch

V Zikmundově vile začaly komentované prohlídky pro veřejnost

ZLÍN: Nadační fond Zikmundova vila zahájil 27. 10. 2022 prodej vstupenek na komentované prohlídky. Vstupenky lze koupit přes webové stránky fondu. Pro návštěvníky je nachystáno i překvapení. Některé prohlídky povede nevlastní dcera Miroslava Zikmunda, Jana Macalíková. Zpřístupnění kulturní památky bylo možné i díky podpoře Fondů EHP (Evropského hospodářského prostoru).

Autor článku: 
Magdaléna Hladká

Necelý rok od rozloučení s cestovatelem Zikmundem se veřejnost může podívat do míst, kde strávil většinu svého života. Dveře jeho zlínské vily se počínaje říjnem otevřely hostům, kteří ji budou mít možnost navštívit zpravidla jedenkrát měsíčně. Během prohlídkového dne se domem projdou vždy čtyři šestičlenné skupiny, a to obvykle v časech 9:30, 11, 13 a ve 14:30 hodin. „Kapacita skupiny je předurčena možnostmi interiéru. Návštěvníci totiž vkročí nejen do velkorysého přízemí s knihovnou a s exponáty z cest, ale vystoupají i do komornějšího patra – do soukromých prostor, které dosud sloužily jen Miroslavu Zikmundovi a jeho nejbližším,“ vysvětlila Magdaléna Hladká, ředitelka Nadačního fondu Zikmundova vila.

Do legendární pracovny a soukromé ložnice budou hosté pouze nahlížet. „Vycházíme ze zvyklosti Mirka Zikmunda, který do své pracovny hosty nepouštěl. Ctíme toto rozhodnutí. Chceme tak zároveň uchovat genia loci místa, které v sobě nejintenzivněji nese Mirkův otisk,“ uvedl Čestmír Vančura, předseda nadačního fondu a současný majitel Zikmundovy vily. Rozlehlá zahrada bude účastníkům komentované prohlídky naopak přístupná bez omezení.

Vstupenky v jednotné výši 400 Kč na osobu jsou již v prodeji. Jejich nákup je možný výhradně online, a to na stránkách www.zikmundovavila.cz. Na tomto webu je uveden i přehled vypsaných termínů, popis prohlídkového okruhu a další nezbytné informace. Termíny bude nadační fond na stránkách průběžně doplňovat. Podle Vančury cestovatel Zikmund nechtěl ze svého domu dělat řadovou atrakci, čemuž odpovídá i četnost prohlídek. Vzhledem k dosavadnímu vysokému zájmu je tak pravděpodobné, že si někteří budou muset na zážitek chvíli počkat – obdobně, jako je tomu například u vily Tugendhat.

Ve Zlíně však mají pro návštěvníky připravený bonus. Některé skupiny domem provede přímo dcera životní partnerky Miroslava Zikmunda, Jana Macalíková. Hosté budou mít možnost zeptat se jí třeba na zajímavosti z cestovatelova soukromého života. „Bude mi ctí provázet touhle vilou, kterou znám od malička, a navíc to cítím vůči Mirkovi jako milou povinnost a malou splátku za vše, co pro nás udělal,“ komentovala spolupráci na zpřístupnění vily Macalíková. „Věříme, že tuto přidanou hodnotu veřejnost ocení,“ dodal Vančura.

Ikonický dům, který byl postaven ve 30. letech firmou Baťa jako služební byt pro prvního hejtmana zlínského okresu Januštíka, jedenáct roků patřil oscarovému režisérovi Klosovi a téměř 70 let byl domovem cestovateli Zikmundovi, se ve formě komentovaných prohlídek otevírá veřejnosti historicky poprvé. Díky péči dosavadních majitelů je zachován v nadstandardně dobré kondici. Uvnitř vily se nachází vybavení z 50. let, kdy objekt prošel adaptací pod vedením architekta Zdeňka Plesníka. Zůstala zde i ucelená kolekce nábytku od designéra Miroslava Navrátila nebo Zikmundovy osobní předměty. „Kromě nezbytného zabezpečení jsme interiér domu prohlídkám nepřizpůsobovali. Vše je 100% autentické, původní. Návštěvník neuvidí umělou expozici, ale prostor v podobě, jak si ho zabydlel Miroslav Zikmund. I proto ve vile snadno získáte pocit, že slavný cestovatel jen na chvíli odešel a co nevidět se opět vrátí,“ uzavírá Hladká.   

O Zikmundově vile

Dům byl postaven ve funkcionalistickém stylu firmou Baťa v letech 1934-1935, a to jako služební byt pro prvního hejtmana zlínského okresu, vládního radu, JUDr. Josefa Januštíka, který zde žil v pronájmu s ženou Marií do roku 1953. Už v roce 1942 ale vilu od firmy Baťa koupil oscarový režisér, Elmar Klos – syn Marie Januštíkové z prvního manželství. Klos tak pomohl zajistit rodičům bydlení i po odchodu vládního rady do penze. V roce 1953 byli Januštíkovi kvůli nepohodlnosti komunistickému režimu vyhoštěni ze Zlína. Klos tak objekt s rozlehlou zahradou čítající téměř 9 000 m2 prodal cestovateli Miroslavu Zikmundovi, který společně s Jiřím Hanzelkou zpracovával v té době ve zlínských ateliérech své filmy z první expedice. Zikmund vilu nechal v témže roce přestavět dle návrhu architekta Zdeňka Plesníka do dnešní podoby. O vybavení interiéru se postaral designér Miroslav Navrátil. Od roku 2000 je dům společně se zahradou zapsán mezi kulturní památky. Miroslav Zikmund na Nivách strávil téměř 70 let. Vilu prodal až v roce 2020, a to Čestmíru Vančurovi, zlínskému podnikateli a mecenáši. Vančura ve shodě s přáním Miroslava Zikmunda založil nadační fond, který se v současnosti o dům stará. Díky podpoře Fondů EHP se unikátní prostor opředený řadou příběhů otevřel po téměř 90 letech privátního užívání široké veřejnosti.

Vstupenky lze koupit přes nově spuštěné webové stránky www.zikmundovavila.cz.

Před Palácem Evropy ve Štrasburku a před Pantheonem v Paříži vyrostla celosvětově známá Lennonova zeď

ZAHRANIČÍ: Jedním z pěti nejnavštěvovanějších míst v Praze v České republice je celosvětově známá Lennonova zeď, která je symbolicky spojena s mírumilovným odporem vůči násilí a nespravedlnosti kdekoli na světě. Díky mezinárodnímu kulturnímu projektu „ZEĎ SVOBODY A ENERGIE / LENNON WALL PRAHA“, který je součástí předsednictví ČR v Radě EU, Francouzi mohli Lennonovu zeď spatřit na vlastní oči ve Štrasburku a v Paříži.

Autor článku: 
NetwIN production

Podle motta EU „Jednotná v rozmanitosti“ vznikl projekt vytvoření společného uměleckého díla umělců z 27 zemí EU a dvou speciálních hostů Ukrajiny a Norska na téma svobody a energie na slavné Lennonově zdi v Praze, symbolu svobody a míru. Během jednoho dne umělci vytvořili velkoplošné umělecké dílo o velikosti 35 x 5 metrů.

Na nové podobě zdi se mimo jiných umělců podíleli například Anaëlle Bouard z Francie, Iva Mrázková & Pitt Brandenburger z Lucemburska, Denis Klatt z Německa, Carlota Corzo Álvarez ze Španělska, Jan Wessel z Dánska, Sara Place z Malty, Vanessa Power z Irska, Boris Bare z Chorvatska, Maria Wolfram z Finska, Mattia Varini z Itálie, Fork Imre z Maďarska, Garance Coppens z Belgie, Charlien z Česka a mnoho dalších.

Po oficiálním odhalení nové podoby Lennonovy zdi byla tato historická vrstva malby nafocena a vytištěna na nafukovací zeď ve stejné velikosti, která se jako první představila na prostranství před Palácem Evropy ve Štrasburku a o dva dny později na Place du Panthéon v Paříži.

Mezinárodní kulturní projekt „ZEĎ SVOBODY A ENERGIE / LENNON WALL PRAHA“ je součástí předsednictví ČR v Radě Evropské Unie. Autorem a kurátorem projektu je český výtvarník Pavel Šťastný, spoluorganizátorem projektu je kulturní producent Robin Suchánek. Projekt vznikl ve spolupráci s panem Michelem Fleischmannem, velvyslancem České republiky v Paříži a s panem Janem Horníkem, místopředsedou Senátu Parlamentu ČR.

„Je to zeď, která nás nerozděluje, ale spojuje. Na cestě po Evropě tak prezentuje jedinečný a společný pohled umělců na téma lidské svobody a energie umění,“ říká autor a kurátor projektu Pavel Šťastný.

„Vážím si nejen toho, že byl projekt zařazen do vládních kulturních projektů CZ PRES, ale především dlouhodobého přátelství a spolupráce s panem Michelem Fleischmannem, bez jehož pomoci a podpory bychom tento náš společný projekt o svobodě a energii nemohli ve Francii zrealizovat. Nafukovací zeď vyrobila česká firma Kubíček Visionair. Bez barev Dulux bychom nic společně s umělci nenamalovali. Umělce v Praze hostil nádherný historický hotel The Mozart Prague u Karlova mostu, který miluje kulturu, stejně jako jeho sesterská francouzská společnost My Hotel Match,“ dodává Šťastný.

„Každá zeď dělí. Jen ta Johna Lennona spojuje. A proto i přes to, že ji naplníme vzduchem Prahy, Bruselu, Paříže, vzduchem svobody, posléze ji vyfoukneme. Lidské vztahy jsou o vůli být spolu, bez zdi. Lennonova zeď zůstane v Praze jako symbol svobody, která každou zeď zbourá,“ říká Michel Fleischmann, velvyslanec České republiky v Paříži.

Ve čtvrtek 20. října proběhlo v Paříží před Pantheonem oficiální představení projektu za účasti autorů a vzácných hostů. Na pódiu vystoupil také zpěvák, textař a kytarista Thom Artway, který aktuálně patří k nejuznávanějším mladým muzikantům české hudební scény.

„Thom Artway se řadí do generace písničkářů, kteří vyrůstali s kytarou v ruce na ulicích světových měst. Má podobný příběh, jako jeho slavnější irský hudební kolega Ed Sheeran. A navíc jako busker začínal hrát u Lennonovy zdi v Praze,“ vysvětluje spoluorganizátor projektu a kulturní producent Robin Suchánek důvod, proč si pro vystoupení vybrali právě tohoto zpěváka.

Thom Artway mimo hraní u Lennonovy zdi strávil také pět měsíců v Austrálii, kde se věnoval cestování a pouličnímu hraní. Když vydal svůj první singl I Have No Inspiration, okamžitě se stal hitem a na více než rok a půl ovládl přední příčky českých hitparád. Za svou kariéru vydal zatím tři řadová alba, za která posbíral mnoho ocenění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Fanoušci jej mohli slyšet například na legendárním festivalu Sziget v Maďarsku, na showcase festivalech The Alternative Great Escape v UK, Waves Vienna ve Vídni, MaMA v Paříži či BUSH v Budapešti.

Videoklip: https://www.youtube.com/watch?v=LLklH8cwUi4

 

Na nové podobě zdi se podíleli tito umělci:

Mariano Grandval - Austria, Garance Coppens - Belgium, Nikola Rumenov Mihov - Bulgaria, Boris Bare - Croatia, Yeti Yeti - Cyprus, Lenka Brázdilová - Charlien - Czech Republic, Jan Wessel - Denmark, Martin Roosna - Estonia, Maria Wolfram - Finland, Anaëlle Bouard - France, Denis Klatt - Germany, Aikaterini Kanakaki - Greece, Fork Imre - Hungary, Vanessa Power - Ireland, Mattia Varini - Italy, Eriks Caune - Latvia, Ettoja - Lithuania, Iva Mrázková & Pitt Brandenburger - Luxembourg, Sara Pace - Malta, Jesse Safier - Netherlands, Noriaki - Poland, Hugo Lami - Portugal, Robert Obert - Romania, Andrea Klváčková - Slovakia, Azram Ramz - Slovenia, Carlota Corzo Álvarez - Spain, Xenja Jonsson - Sweden, Viktoriia Savchuk - Ukraine, Pippip Ferner – Norway

 

Co-Curators of the artists selection:

Giovanna Aguirre & Lars Jonnson - Sweden, Melanie Von Schilling & Kiki Hahner - Germany / Czech Republic, Misha Lebeda - Czech Republic / Belgium, Carlota Corzo Álvarez - Spain, Michal Štochl - Czech Republic, Robin Suchánek - Czech Republic

 

Historie Lennonovy zdi:

John Lennon, frontman legendárních Beatles, se stal obětí atentátu v New Yorku 8. prosince 1980. Bezprostředně poté začali lidé na zeď v Praze malovat graffiti připomínající jeho život a myšlenky. K tomuto spontánně vytvořenému pietnímu místu postupně začaly proudit stovky lidí, kteří zde pokládali květiny a zapalovali svíčky. Komunistický režim brutálně potlačoval všechny tyto aktivity. Proto byly také texty a malby vyjadřující touhu po svobodě a míru mnohokrát zabíleny. Lidé je ovšem obratem na zeď opět dopsali.

Během desítek let vznikaly historické vrstvy mnoha dalších maleb. Po Sametové revoluci v roce 1989 se Lennonova zeď konečně stala svobodným místem pro vzkazy a umělecké vyjádření. Je to jedno z pěti nejnavštěvovanějších míst v Praze.

Lennonova zeď je symbolicky spojena s mírumilovným odporem vůči násilí a nespravedlnosti kdekoli na světě. Zeď inspirovala mnoho umělců po celém světě k vytvoření její kopie. Jen v Hong Kongu jich je 77.

Než vznikla čerstvá malba, která bude odhalena ve Štrasburku a v Paříži, předposlední tvář Lennonovy zdi vznikla společně s desítkami umělců z České republiky i zahraničí v roce 2019 při příležitosti oslav 30. výročí od pádu komunistického režimu. Tuto malbu inicioval český výtvarník Pavel Šťastný, který je také autor loga Občanského fóra, symbolu Sametové revoluce.

Adam Ondra: Posunout hranice

ČR: Dokumentární film mapuje cestu Adama Ondry za jeho fenomenálními sportovními výkony. Adam už jako zázračné dítě udivoval a dodnes udivuje svět svými lezeckými úspěchy a posouváním hranic lidských možností v této oblasti. Z introverta se postupně stala světová sportovní hvězda. Film zachycuje také Adamovu přípravu na olympijské hry v Tokiu, kde bylo sportovní lezení poprvé uznáno za olympijskou disciplínu. Prostřednictvím jeho příběhu ve filmu sledujeme i proměnu sportovního lezení a sportu obecně, vliv komerčních tlaků, médií a diváků toužících po show, ve kterou se lezecké závody mění.

Autor článku: 
TZ/ika

                                                                                                          

Délka: 80 minut

Žánr: dokumentární

Scénář a režie: Jan Šimánek, Petr Záruba

Premiéra: 27. října 2022

 

Jaká je skutečná cena za úspěch?

Celovečerní dokument o lezecké ikoně dneška. Adam Ondra začal s lezením ve stejném věku, ve kterém se naučil chodit, a od té doby již nepřestal. Sbírá medaile, rekordy a posouvá hranice toho, co je v lezení ještě možné. Tvůrci filmu doprovázeli Adama Ondru celé 3 roky nejen na lezeckých závodech, při lezení v přírodě na skalách nebo při náročném tréninku, ale točili s ním i doma, při společných chvílích s rodiči, a především s přítelkyní Ivou. Iva se během natáčení stala nejen Adamovou ženou, ale také velmi důležitou postavou našeho filmu, která je Adamovi velkou oporou, přestože její role není vždy snadná.

Adam Ondra, největší lezecká ikona současnosti, dosahuje fenomenálních sportovních výkonů. Z nemluvného introverta se stala světová sportovní hvězda a z touhy lézt úkol vždy zvítězit. Skrze Adamův příběh a jeho tvrdou přípravu na olympiádu v Tokiu ve filmu sledujeme proměnu sportovního lezení a sportu obecně, vliv komerčních tlaků, médií a diváků toužících po show, ve kterou se lezecké závody mění.

V kontrastu se samotou, která provází Adama při jeho každodenním tréninku, a s přírodou, která jej obklopuje při lezení na skalách, se ke konci filmu ocitáme na největší sportovní akci vůbec - na letních olympijských hrách. Zde heslo "není důležité zvítězit, ale zúčastnit se" již dávno nahradilo nové: "vítěz bere vše".

Součástí Adamova světa je mnoho lidí, kteří mu v jeho cestě pomáhají: trenér, fyzioterapeuti, poradci či rodiče, kteří jej od malička podporovali. A především manželka Iva, která je jeho největší oporou. Jaké to je žít po boku vrcholového sportovce a celebrity? Lezení je vášeň a touha. Adam Ondra posunul hranice tam, kde se to zdálo být mimo lidské možnosti. Lezení obětoval doslova vše a teď ho stále naléhavěji čeká nová výzva – rodinný život.

Ve věku 16 let vyhrál svůj první světový pohár a v současné době má na svém kontě řadu zlatých i dalších medailí z mistrovství světa, jejichž počet průběžně rozšiřuje. V roce 2016 zvládl vylézt legendární Dawn Wall v Yosemitském národním parku v USA v rekordním čase 8 dní. O rok později vylezl nejtěžší trasu na světě, kterou pojmenoval Silence. Stal se světovou hvězdou, přesto zůstává ve svém jádru stejný - pokorný, pracovitý a naprosto oddaný horolezectví.

www.bontonfilm.cz

                                                                            

Den dýní 2022

29.10.2022
10:00 - 19:00
Autor článku: 
Kristýna Hamáková

ŽĎÁR NAD SÁZAVOU: Oblíbený dýňový den na zámecké terase tentokrát doplníme také jablky v různých podobách i skupenstvích. Těšte se na dýňové i jablečné pochoutky nebo tvoření s dýněmi a jablky. Vyvrcholením letošního Dne dýní bude magická večerní světýlková dílna… V případě deště se akce koná v zámeckém Konventu na II. nádvoří.

 

Hlavní program

17.00–19.00

Světýlková dílna

Vyvrcholení letošního Dne dýní. Rozsviťme společně zámecké světlo a pomozme probudit staletého ducha přírody… A kouzlo může začít…

Tvořivé dýňové a jablečné dílny

10.00–16.00

Vyřezávání dýní

10.00–16.00

Dýňovo-floristický workshop

10.00–16.00

Dýňové svítící brože a dřevěné dýňové puzzle

Program pro vás připravili Vědátoři.

10.00–16.00

Jablečné tvoření

Dílny s Chytrou rukou

10.00–16.00

Keramický workshop

10.00–16.00

Slámové tvoření

10.00–16.00

Smaltované hrnky

Dílnu připravila Horácká galerie.

10.00–16.00

Truhlářský workshop

10.00–16.00

Mýdlová dílna

Doprovodný program

10.00–16.00

Dýňové MAXI hry

Zahrajte si dýňový mlýn, piškvorky nebo házení kroužků na dýně.

10.00–16.00

Není jablko jako jablko

Naučná stezka pro teenagery.

10.00–16.00

Opékání jablek

10.00–16.00

Ukázka moštování

10.00–16.00

Jarmark

Jarmark s dýňovými a produkty a gastrospecialitami.

10.00–16.00

Otoč kytku

Máte doma přebytky sazeniček zeleniny, pokojových květin, bylinek nebo jiných kytiček, které už nepotřebujete a je vám líto je vyhodit? Připadáte si doma jako v pohádce o Šípkové Růžence a těžko se každý den prosekáváte ven? Zapojte se do naší štafety Otoč kytku a přineste rostlinky o víkendu na zámeckou terasu. Jak štafeta funguje?

  • kytku (sazeničku / řízek rostlinky / výpěstek) dejte do květináčku a přineste ji do stánku Otoč kytku na zámeckou terasu,
  • ke kytce píchněte cedulku (třeba na špejli) s názvem rostliny, pokud má rostlina nějaký příběh, přidejte jej také,
  • vezměte si kytku podle svého výběru od ostatních,
  • pokud nedonesete kytku, můžete přispět na štafetu libovolnou částkou do vázičky ve stánku.

9.00–19.00

Dýňové speciality v zámecké kavárně

Kola FESTKA s designem od uměleckého dua Ondrash & Kašpárek

ČR: Společnost FESTKA je český výrobce špičkových karbonových kol, jehož výrobky jsou mimo jiné známé díky unikátním grafickým designům a společným projektům se známými umělci. Poslední takový projekt, na němž se podílelo umělecké duo Ondrash & Kašpárek (Ondřej Konupčík a Radim Kašpárek), se loni na podzim setkal s velkým zájmem médií a dvě kola, která O&K udělali, se stala nejpopulárnějšími příspěvky Festky na sociálních sítích za celý rok 2021.

Autor článku: 
Ondřej Hampl/ika

Technika, kterou Ondrash & Kašpárek používají, spočívá v přenášení akrylových barev z vodní hladiny na plátno. Touto metodou vznikají působivé abstraktní obrazy složené z organických různobarevných tvarů převážně na bílém podkladu. Přenést takové obrazy na trojrozměrný povrch jako je rám kola, vidlice, představec a sedlo představovalo pro oba umělce velkou výzvu.

„Produktový design nás lákal už delší dobu, a když se nás kluci z Festky zeptali, jestli bychom nechtěli zkusit něco s jejich rámy, byli jsme oba bez váhání pro. Nemalujeme přímo na plátno nebo 3D objekt. Malujeme na hladinu vody napuštěné v mělké nádrži. Barvu na hladinu lijeme pomocí vlastnoručně vyrobených nástrojů, kterým říkáme pádla. Jsou speciálně navrženy tak, aby udržely jednotlivé barvy v paralelních pruzích, které pak rozfoukáváme a manipulujeme s nimi do požadovaných tvarů. Plátno nebo 3D objekt, který malujeme, leží pod hladinou. K přenosu pak dochází velmi pomalým vypouštěním vody z nádrže," popisují techniku oba umělci.

Festka věnovala projektu speciální microsite na svém webu. Zákazníci zde najdou návod, jak postupovat, v případě zájmu o rám od dvojice Ondrash & Kašpárek. To je ale jenom první krok, po kterém následují konzultace s umělci a příprava návrhů a vzorků barevného provedení. Nikoho asi nepřekvapí, že první zákazník se objednaného kola dočkal až nyní. Jedná se o stoprocentně zakázkové kolo Festka Rover v převážně zelenofialovém provedení. Stačí jeden pohled a je jasné, že to čekání určitě stálo za to!

Lidi z Festky dvojnásobně těší, že kolo v takovém unikátním provedení neskončí pověšené na zdi. Zákazník je nadšený jezdec, který jistě dá tomuto všestrannému gravelovému kolu pořádně zabrat. A to jak na silnici, tak mimo ni, protože si objednal rovnou dva páry kol. Přesně podle zamýšlené koncepce modelu Rover, který je stejnou měrou doma na obou površích.

Kolo zákazníkovi předali ve svém atelieru sami umělci. Součástí malé ceremonie bylo i předání plátna se stejnými obrazci, jaké zdobí rám. Takové plátno si mohou zákazníci za příplatek objednat ke každému kolu od dua Ondrash & Kašpárek.

Kdybyste náhodou na šťastného majitele tohoto kola narazili v Hamburku, nedivte se. Toto severoněmecké přístavní město je vedle Prahy jeho druhým domovem.

Design od dua Ondrash & Kašpárek je k dispozici pro všechny modely Festky kromě ONE a Doppler. Na webu společnosti Festka je ve zvláštní sekci návod, jak by měli zájemci postupovat. Na řadě příkladů jsou zde vidět různé možné varianty provedení. Festka ovšem upozorňuje na důležitou okolnost, že se jedná o uměleckou práci, která není stoprocentně opakovatelná a vyžaduje od zákazníků jistou míru flexibility výměnou za získání něčeho skutečně jedinečného.

Kolo Festka Scout, který umělci udělali v počáteční fázi projektu, bude k vidění na říjnové výstavě kol Bespoked v Londýně.

 

ABSTRACT GRAVEL — FESTKA

Ondrash & Kasparek — FESTKA

FESTKA x ONDRASH & KASPAREK — FESTKA

 

Ondrash & Kasparek je umělecká dvojice, kterou tvoří Ondřej Konupčík a Radim Kašpárek. První z nich je nejvyhledávanějším českým tatérem s početnou zahraniční klientelou. Druhý je všestranný šikula s talentem na řešení technických problémů. Když Radim přišel k Ondřejovi před deseti lety na tetování, zjistili, že sdílejí zájem o abstraktní umění. Zůstali v kontaktu a sem tam se spolu podělili o nápady. Experimentovat spolu začali před pěti lety, ale teprve když covid odčerpal Ondřejovy zakázky na tetování, začali spolu pracovat navážno. Za poslední dva roky nejenže vychytali svou techniku založenou na přenášení barev z vodní hladiny na plátno, ale vytvořili již desítky děl, které ve velmi krátké době vzbudily značný zájem kupujících.

www.ondrashkasparek.com

 

O společnosti Festka 

Společnost Festka sídlí v Praze, kde od roku 2010 vyrábí špičková karbonová kola na zakázku. Mezi své klienty počítá mnoho zajímavých lidí - od hollywoodských celebrit po lidi z velkého byznysu, ale i ty, kteří cyklistiku objevili až v pozdějším věku jako svou oblíbenou formu pohybu a chtějí (a mohou si dovolit) jezdit na výjimečném kole. Festka je známá svou spoluprací se špičkovými institucemi, jako je Evropská kosmická agentura (ESA) nebo České vysoké učení technické. Firmu založil bývalý profesionální cyklista Michael Moureček a jeho přítel, podnikatel Ondřej Novotný. Vizuální identitu Festky má od počátku na starosti Tomáš Hnida. Až 90 % produkce firmy jde na export, přičemž 80 % vývozu směřuje mimo EU - zejména do Asie (Čína, Thajsko, Jižní Korea, Malajsie, Filipíny) a USA.

www.festka.com

https://www.facebook.com/festka

https://www.instagram.com/festka/

SRDCAŘI – 25 let Nadace Via

ČR: Krásné výročí slaví letos Nadace Via, která už od roku 1997 podporuje aktivní lidi, kteří společně pečují o své okolí a kteří darují druhým, zkrátka Srdcaře. Pomohla tak zhruba 8 000 komunitním a filantropickým projektům po celé České republice. To znamená přes 600 milionů Kč investovaných do iniciativ lidí s dobrými nápady a více než jednu miliardu zprostředkovanou stovkám neziskových organizací díky portálu Darujme.cz. Téma dobrovolnictví v kultuře, umění i ve společnosti je blízké také Místní kultuře, stejně jako příběhy těch, kteří svůj volný čas i finanční prostředky věnují činnosti prospěšné okolí. Řada důvodů k setkání s ředitelem nadace Zdeňkem Mihalcem.
Autor článku: 
Irena Koušková

Nadace Via se zrodila 4. září 1997. Od té doby ušla dlouhou cestu a v mnohém se proměnila, ale její základní myšlenky a cíle – podpora komunitního života, aktivit lidí "zespoda"– živých sousedství, dárcovství, filantropie, demokracie – zůstaly stejné. Je těch 25 let důvod k oslavám, nebo obavám?

Určitě k oslavám. Lidi berou věci do svých rukou, tento trend v ČR neobyčejně narostl. Poznáme to na množství neziskových organizací, spolků, iniciativ, dárců. Stoupá počet velkých filantropů, mecenášů, byznysmenů. Jako v anglosaském světě to zatím sice není, ale trend je jasný. Nicméně i přesto obavy zůstávají. Demokracie je křehká vždy. Nebezpečí vidím především v jednoduchých řešení, která jdou proti těžce a dlouhodobě budovanému společenskému ekosystému, zkrátka že to někdo po několika dekádách rozbije, tato obava bohužel sílí.

 

Co se změnilo za těch pětadvacet let? Je už na čem stavět?

Ze začátku tu existovalo pár jednotlivců, bláznů, co se vymykají, šťouchali do pasivního okolí, které bylo přirozeně nečinné po předchozích dekádách. Pak přibyli lidé, co se vraceli ze světa, z ERASMU atd., kde nabrali rozhled a zkušenosti a vrátili se do svého rodného města a začali si klást otázku, jak tady žít, když se tu nic neděje. Postupně vznikaly spolky i v Sudetech a pohraničí. Spolky už netvoří pár jednotlivců, bláznů, ale staly se dobrým mainstreamem. Takto vzniklé party lidí pak jdou do komunální politiky a velmi často uspějí.

Velkou výzvou pro nás je propojovat jednotlivé skupiny, iniciovat spolupráci spolků, municipalit, ministerstev, církve, byznysu. Zatím to u nás moc není. Chceme být tmelem společnosti.

 

Existují nástroje, jak přibližovat jednotlivé sektory?

Ano, otevřená radnice, participativní nástroje, komunitní setkávání a plánování. V nadaci poskytneme konzultanta ke zprostředkování dohody. Klasický příklad – místní chtějí oživit prostranství uprostřed vsi, musí se dohodnout, co tam bude stát. Na vybudování pódia jim poskytneme grant, oni přiloží ruce k dílu, starají se pak také o údržbu lépe, než kdyby vše bylo zaplaceno pouze z evropských grantů. Dobrovolnická práce je pak i pro obec levnější a funguje to dlouhodobě.

 

V Sudetech a odlehlých regionech poptávka po společných aktivitách ale zrovna velká není…

Sounáležitost lidí na jižní Moravě se budovala po generace a je značná, ukázalo to i tornádo. V Sudetech vznikly příkopy mnohem větší. Kolem velkých měst, hlavně ve Středočeském kraji, funguje občanská společnost velmi dobře, těch spolků, dobrovolnických organizací a malých institucí existuje hodně, takže se chceme více zaměřovat na periferie. Známe ale i místa, kde to žije – Jeseník, Broumov, která jsou už i zdrojem nějaké energie. Jedná se ale spíše o výjimky. Jako rodák z Jeseníků vím, že stačí třeba deset lidí, kteří zvládnou úplně změnit atmosféru daného místa, je to až neuvěřitelné. Nabalí se na ně další, pořádají festivaly, vznikne škola, stěhují se noví lidé a dobře se tam žije. 

 

Loňský rok byl pro nadaci Via mimořádně úspěšný hlavně díky humanitárním aktivitám – Moravou se prohnalo tornádo, covid, probíhající válka na Ukrajině lidé jsou během katastrof štědřejší, a své také dělá snadno dostupná možnost pomoci na stále populárnějším portálu Darujme.cz. Jaký je pro vás ten rok letošní? Jste i v těchto těžkých časech optimista, co se týče filantropie, dárcovství, ochoty pomáhat nejen v krizových situacích, a nejen v oblastech, jako je pomoc nemocným, sociálně vyloučeným nebo handicapovaným, ale také třeba kultury, umění, památek?

Letošní rok je v číslech ještě úspěšnější než loňský. Teď zase přichází energetická krize. Když dárcovství poklesne, tak zkušenost říká, že už to nebude na tu úroveň, která byla před krizí. Lidem přináší umění darovat pocit štěstí a naplnění a jsou rádi součástí většího celku.

Dárcovství na kulturu a umění patří stále k oblastem spíše podfinancovaným. Důvod tkví v tom, že jde o sféru méně atraktivní vyžadující už dobře prosperující společnost. Chceme ukazovat témata, která nejsou tolik podporovaná a nasvícená, mezi ně například umění patří, ale také třeba otázka drogově závislých, která je nyní na okraji zájmu, zatímco v devadesátých letech to bylo velké téma.

Humanitární aktivity Nadace Via nikdy nebyly hlavní náplní činnosti. Tou je podpora dárcovství a demokracie odspodu. Pokud ale přijde krize, chceme reagovat na aktuální výzvu – covid, tornádo, Ukrajina. Plníme ovšem roli propojovatelů, koordinujeme aktivity, dopomáháme svými zdroji humanitárním organizacím.

 

Prostřednictvím Ceny Via Bona jste oceňovali inspirativní filantropické počiny. Celkem bylo v historii Ceny nominováno přes 1 000 příběhů a za své aktivity bylo oceněno 140 jednotlivců, kolektivů i firem. Název Srdcaři jsme si vypůjčili právě od vás – dvě kategorie ocenění Srdcař a Mladý srdcař se udělovaly v rámci Ceny Via Bona až do roku 2020. Nyní už je tu nenajdeme. Kam se ztratily? Všimla jsem si, že se pozměnila celá struktura programů… Jaká jsou nová témata, která především je třeba ve společnosti podpořit?

Cena Via Bona vznikla v 90. letech, aby ukázala první vlaštovky – dárce, aktivní lidi, kteří něco změnili. Dnes už bychom nevěděli, koho oceňovat dříve. Vzniká spousta jiných cen. Společnost se posunula, už i média chápou, že pozitivní příběh má svou roli. Dává nám teď větší smysl pracovat na propojování sektorů, jak jsem o tom mluvil výše. Dárce máme, organizace na místní úrovni také, schopné radnice s dobrými starosty… Posunuli jsme se. Plánujeme proto filantropickou konferenci na příští rok, kde by se setkávali dárci s organizacemi, státní správou. Umění se dohodnout a dělat věci v konsensu, to je základ demokracie. Spolupráce napříč.

Všichni tito lidé, které podporujeme, jsou srdcaři, dělají to ve svém volném čase, nemusejí, nikdo je nenutí, nemají z toho peníze, jenom nervy, ale je v nich nějaká energie, že by měli dělat něco víc, nejen pečovat o svůj život osobní a svou rodinu, to je dělá Srdcaři. Touha změnit místo, kde žijí a zlepšit o kousek život lidem ve svém okolí.

Je to ale nevděčná práce, která si vybere svou daň. Často ztrácejí sílu, vyhoří. Chceme přijít s podporou, aby dlouhodobě vydrželi, pracovali efektivněji a dokázali přilákat další, musí si umět rozdělit role – někdo dělá fundraising, někdo komunikaci, plánovat. Nejdřív jejich činnost všichni kritizují a pak, když skončí, jim řeknou, jak to, že to není, my si už zvykli…

 

Součástí vaší práce je fundraising a péče o dárce. Nadace Via totiž čerpá peníze výhradně od dárců, firem a z výnosů nadačního jmění, čímž udržuje svou nezávislost. Je to ta část ředitelských povinností, která vás nejvíce baví?

Když jsem před covidem zvažoval, zda nastoupit do funkce ředitele, tak fundraising bylo něco, co mě od toho odrazovalo. Chodit za bohatými lidmi a žádat je o peníze jsem si neuměl představit. Postupem času jsem ale zjistil, že to tak není, fundraising spočívá v něčem jiném – budování vztahu důvěry mezi dárcem a organizací. Nejde o to říct si o peníze, to je až sekundární věc, primárně se soustředíme na diskusi s dárcem, jak on by chtěl změnit svět, v němž žijeme, jaké on má vnitřní představy, co ho trápí tady v Čechách, co ho štve, každý to vidí jinak. Komunikace s dárcem ukáže, jestli to, co nadace dělá, mu dává smysl. Třeba to není jeho téma. Snažíme se trpělivou, spolehlivou prací ukázat, že se dá nadaci věřit, dělá reálnou práci, má dopad, který se dá i změřit, což je pro byznysmeny, vědce, investory důležité − mít data, a že nadace má nějakou kontinuitu. Trvá dlouho, než se odhodláme říci si o dar. Fundraising má zkrátka své profesní standardy. Značná část mého pracovního času jsou schůzky s dárci. Spolupracujeme s firmami, nadacemi, filantropy, se zahraničními nadacemi. Budujeme dárcovské vztahy. Dary musí pokrýt rozpočet vyšších desítek milionů korun ročně, tyto peníze je třeba získat.

 

Zaměříme se na programy, které nejvíce souvisejí se zacílením Místní kultury, tedy Místo, kde žijeme a Dobro-druzi.

Programy dělíme do jednotlivých okruhů: pro mladé lidi do 26 let jsou tu Dobro-druzi: pro ty, co chtějí být aktivní a měnit místo, kde žijí. Program pro dospělé Místo, kde žijeme: velký balík různé podpory. Pro ty, co vstupují do komunální politiky, máme ještě speciální vzdělávací program. Často překvapivě uspějí díky svým komunitním aktivitám a najednou musí vládnout. Chceme jim v začátcích pomoci.

 

Kolik žádostí o podporu v rámci programu Místo, kde žijeme ročně přijmete a kolik peněz na granty vyplatíte? Určitě je řada projektů, které jste se rozhodli nepodpořit. Co bývá nejčastějším důvodem, že žádosti nemůžete vyhovět? Vidíte v těch žádostech postupem času nějaký posun?

Místo, kde žijeme – obsahuje velký balík podpory pro spolky, dobrovolnické organizace – desítky tisíc korun dostanou na realizaci svých plánů, propojíme je s dalšími organizacemi, dostanou základní vzdělávání, ukážeme jim, kde získat další zdroje. Na portálu Darujme.cz jim založíme sbírku a dvojnásobíme do dvaceti tisíc její výtěžek. Chceme je přimět, aby se naučili v místě, kde žijí získat si vlastní zdroje od sousedů, místních firem. Příště to mohou udělat bez nás.

Každoročně lidé vyplní přes 400 vstupních dotazníků, jak chtějí změnit místo, kde žijí a my se jim ozveme zpátky a prodiskutujeme to společně. Letos jsme podpořili přes 200 projektů. U Dobro-druhů je to méně.

Často se stává, že jdeme se stejnými lidmi delší cestu. Začnou jako mladí v jednom programu, pak dostanou větší grant, pečují o krajinu, dělají něco většího a vstoupí do komunální politiky. Krásným příkladem je Petra Soukupová, zakladatelka Police Symphony Orchestra, mladého symfonického orchestru z Police nad Metují, která získala jednu z cen Via Bona. Dnes má orchestr evropské ambice. Z dobrovolnické aktivity přesahující už dnes hranice regionu může vzniknout něco velkého. Drobnými granty je stále podporujeme.

Kolik peněz na granty vyplatíme za rok? Složitá otázka, protože takový standard je 30 mil. Kč ročně, ale tím, jak bylo tornádo a krize, tak rozpočet stoupl. Zahrnout musíme i spolupráci s firmami a podporu místních uskupení i mimo ČR. Do budoucna chceme být alespoň v omezené míře aktivní i směrem na Západ. Geograficky jsme ve středu Evropy a pro všechny blízko, tak proč toho nevyužít.

A proč jsme některý projekt nepodpořili? Většinou kvůli nízké míře spolupráce. Nechceme podporovat uskupení, které vyvolává ve vesnici velké tenze. Musí docházet ke konsensu, součinnosti, zapojit různorodé skupiny, žijeme v době sociálních bublin a právě tyto komunitní projekty mají moc, že se spolu začnou bavit lidé, kteří by se jinak nepotkali – lidé různých profesí, názorů, věku, a to chceme. Samozřejmě hlídáme také dopad a rozpočet – efektivitu projektu.

 

Chcete lidem pomoci vytvářet místa, kde je radost žít. Jak takové místo vypadá? Mluví z toho i vaše vlastní zkušenost z rodného Bruntálska? Říkáte, že ubývá míst, kde „chcípl pes“. Když se dnes rozjedete na Jesenicko, došlo tu k výrazné proměně také díky vaší pomoci? Je nějaký z regionů v ČR výrazně aktivnější co do počtu žádostí o podporu? Litovali jste někdy nějaké uskutečněné pomoci?

Je to místo, kde se dobře žije v mnoha ohledech. Ekonomické aspekty, solidní životní prostředí a infrastruktura, kde někoho znáte, je energie, bezpečí, kde se člověk necítí izolován a osamocen, kde je otevřená radnice, dobrá škola, můžete se zapojit do něčeho, funguje kulturní život, je kam jít s rodinou, dobře se najíst. Dobrý starosta, který ví, co dělá. Pak se nechcete stěhovat pryč. Je tu spolkový život, sousedi, vztahy, řada důvodů, proč neodejít, vytvoří se identita místa.

Pocházím z jedné vesničky na Bruntálsku. Před dvaceti lety tam měla nadace svůj projekt a ten dokázal spojit lidi a dát jim prostor, aby se líp seznámili, budovat historii místa a vztah k místu, dát jim pocit, že tam patří, což je důležité právě v Sudetech, kde zakořenění není tak silné.

Příkladem pozitivní proměny na Jesenicku je Tančírna v Račím údolí, zrenovovaná secesní restaurace s tanečním sálem, jejíž majitelé chtějí, aby to tu žilo koncerty a tanečními lekcemi, nebo obec Bílá Voda, která se stala všeobecně známou díky úspěšném románu Kateřiny Tučkové, unikátní místo s dobrou komunitou lidí. Nadace oba projekty před časem podpořila. Je to region specifický a vlastně těžký na život.

Aktivnějšími regiony jsou městečka okolo Prahy – Mníšek pod Brdy, Říčany, ale také třeba Liberec, Velvary, Mnichovo Hradiště. Méně žádostí chodí z Moravskoslezského kraje. Občanská pasivita je tu větší.

Ne vše je vždy snadné. Když intervenujete ve společnosti, může se stát, že někomu dáte peníze a tím si znepřátelíte jiné a vyvoláte konflikt. Stalo se to. 1−2 projekty ze 300 za rok jsou problémové. Patří to ale k naší práci. Je třeba si připustit, že když dáme peníze jednomu spolku, můžeme zapříčinit v komunitě problémy. Samozřejmě existují metody, jak tomu předejít, např. si komunitu předem zmapovat. Pokud se jedná o větší projekt, jede tam konzultant, protože čím je podpora vyšší, tím stoupá i riziko, že nebude po chuti všem.

 

Vedete zejména mladé lidi k tomu, že je dobré dávat, je-li člověk o to požádán, ale mnohem lépe je pochopit a dávat (darovat a pomoci) bez požádání?

Je to jedna z cest. Ideální stav vypadá asi takto: každý z nás má trvalý platební příkaz na podporu organizace, která mu dává smysl. Nemusí to být velká organizace, stačí klub, místní školka, které dáváme něco navíc. Drobný příspěvek místnímu spolku, divadlu. Darování se stane běžnou součástí životů, protože to ve finále pomůže všem. Občanská společnost pak není závislá na státu, na dotacích. S pravidelným příspěvkem pak mohou nevládní organizace počítat. Prospěch plyne i pro darujícího, je prokázané, že člověk má touhu dělat něco více, podělit se o to, co mu společnost dala a darování mu přinese pocit naplnění. Společnost jako celek bohatne, stále více lidí si darování může dovolit a doplnit svým darem potřeby v oblastech, kam stát nedosáhne. Srdce je ale nejdůležitější, kdyby nebylo, zbyde pouhá technokracie.

www.nadacevia.cz

Malí a mladí dobrovolníci budou po tři dny pomáhat tam, kde to mají rádi

ČR: Více než 25 000 dobrovolníků v celé České republice bude 72 hodin zvelebovat své okolí, pomáhat druhým nebo přírodě. Naplánováno mají zatím přes 400 akcí, mezi kterými jsou například úklidy lesů, parků, dětských hřišť a školních pozemků, výsadby stromů a keřů nebo třeba sběr lesních plodů pro zvěř, výroba krmítek pro ptáky. Jinde si dobrovolníci naplánovali sociální projekty jako návštěvu seniorů, pomoc dětem s postižením nebo výpomoc v útulcích pro zvířata. Největší dobrovolnická akce pro děti a mládež – 72 hodin – bude probíhat po celém Česku od čtvrtka 13. října do neděle 16. října 2022.

od 13.10.2022 do 16.10.2022
Autor článku: 
Soňa Polak/ika

Akci pojedenácté pořádá Česká rada dětí a mládeže s cílem přivést mladé lidi k dobrovolné práci pro své okolí a ukázat, že mohou sami změnit věci, které se jim nelíbí. Za 10 let svého trvání přinesla Česku přes 5000 projektů. Spontánně v nich pomáhalo téměř 300 000 dobrovolníků.

Dobrovolnické příběhy jsou různé a mladé dobrovolníky najdete v každém kraji. Na této adrese stačí zadat svůj kraj a zobrazí se vám všechny projekty pomoci, které v něm budou probíhat.

www.crdm.cz

www.adam.cz

Signal Festival se vrací na náměstí Míru. Připravuje k 10. výročí velkolepý videomapping na baziliku sv. Ludmily

PRAHA: Signal Festival míří poprvé do Vršovic. Ročník 2022 nabídne celkem 15 instalací na 2 festivalových trasách – Centrum a Vinohrady/Vršovice, kde se vrátí na divácky nejoblíbenější lokaci náměstí Míru. Baziliku sv. Ludmily oživí videomapping po čtyřleté pauze. Projekci francouzského vizuálního kolektivu AV Extended doplní hudba českého hudebního producenta Aid Kida. Dílo tak oslavuje předání francouzského a českého předsednictví v Radě Evropské unie. Slavnostní zahájení Signal Festivalu proběhne na náměstí Míru ve čtvrtek 13. 10. 2022 od 19:00 hodin. Akce se koná pod záštitou MČ Praha 2.

od 13.10.2022 do 16.10.2022
Autor článku: 
Nikola Lörinczová

Signal Festival letos slaví 10 let. Jubilejní ročník si zaslouží velkou oslavu. Akce se proto po několika letech vrací znovu na náměstí Míru. Videomapping na průčelí baziliky sv. Ludmily patřil v minulosti k nejoblíbenějším instalacím festivalu, organizátoři se proto rozhodli návštěvníkům nadělit dárek a tento neogotický klenot opět rozsvítit. Kostel svaté Ludmily letos v srpnu navíc papež František povýšil na baziliku. Stala se tak pátou pražskou a šestnáctou bazilikou v České republice.

Autorem projekce je francouzský kolektiv AV Extended, který tvoří architekti, grafičtí designéři, hudebníci a softwaroví inženýři. Studio se věnuje tvorbě uměleckých děl, jimiž se snaží zlepšit vztah mezi architekturou a lidskou společností. Klíčovou osobností kolektivu je digitální umělec a architekt Jérémie Bellot, který navrhuje a vytváří architektonické, světelné a zvukové instalace, v nichž se zabývá rolí světla a vnímání prostředí skrze imerzivní audiovizuální díla. Unikátní projekci s názvem IRIS, která tematizuje perspektivy viditelného světa z hlediska jiných živočišných druhů, doprovodní hudba českého hudebního producenta Aid Kida. Videomapping tak představuje pomyslné předání francouzského a českého předsednictví v Radě Evropské unie.

Slavnostní zahájení Signal Festivalu proběhne na náměstí Míru ve čtvrtek 13. 10. 2022 v 19:00 hodin. Videomapping zde ale bude možné spatřit poprvé už den před samotným startem festivalu, tedy ve středu 12. 10. 2022 od 19:00–22:00 hodin. Podmanivou projekci doplní také interaktivní odpočet od dlouholetého festivalového partnera, značky Mercedes-Benz, do kterého se mohou zapojit samotní diváci. Skrz webové stránky signalmb.cz budou moci vyslat na baziliku sv. Ludmily vybraný model auta označený třeba osobními iniciálami. Interaktivní hra tak divákům předvede čtyři vybrané modely z portfolia osobních a velkoprostorových vozů.

„Náměstí Míru je srdcová lokalita Signal Festivalu. Stala se nám dokonce inspirací pro letošní festivalový vizuál. Rozetu baziliky sv. Ludmily totiž najdete v našem X neboli 10 let. Letošní Signal Festival je celkově pomyslnou oslavou naší první dekády. Jsme proto moc rádi, že se po čtyřech letech vracíme na náměstí Míru a přinášíme skvělou projekci, na které navíc spolupracovali čeští a francouzští umělci. Dlouhodobě spolupracujeme s celou řadou zahraničních festivalů a umělců, společný projekt je proto logickým výsledkem. Vedle nové trasy Vinohrady/Vršovice jsme připravili také největší galerijní zónu v naší historii,” popisuje ředitel festivalu Martin Pošta.

Ondřej Mikula neboli Aid Kid patří v současné době mezi nejznámější české představitele elektronické hudby. V dubnu 2015 vydal eponymní debutové album, které vzbudilo pozitivní kritický ohlas včetně ceny Vinyla pro Objev roku. V současné době působí v audiovizuálním kolektivu Lunchmeat, věnuje se filmové a scénické hudbě nebo proniká do galerijních prostorů. Živě vystupuje v kapelách Kittchen a Zvíře jménem Podzim, v improvizačním uskupení GTA Soundsystem (s Davidem Herzigem a Oliverem Torrem) nebo po boku Lenky Dusilové či Katarzie. Sólové koncerty staví na improvizaci svých skladeb s pomocí analogového i digitálního hardwaru. V rámci eklektických DJ setů se zaměřuje na aktuální klubové trendy, experimenty, ale i poslechovou elektroniku.

Signal Festival letos chystá také unikátní a vůbec největší galerijní zónu ve své historii. Jedná se o impozantní velkoformátovou projekci Refika Anadola (CAMP), hyperrealistické dílo Ondřeje Zunky (Kunsthalle Praha), dynamickou hru laserových paprsků od japonského umělce Shohei Fujimota (kostel u Salvátora), divadelní performance od Laterny magiky (Kateřinská zahrada), instalaci mladého pražského kolektivu Tabula Rasa (vršovická kulturní křižovatka Vzlet) a pohyblivou světelnou instalaci francouzského studia Collectif Scale (Heroldovy sady). Na zmíněné instalace je potřeba zakoupit vstupenku Signal Plus, se kterou lze díla navštěvovat opakovaně. Vstupenku Signal Plus je nyní možné pořídit výhodně za 240 Kč, od 21. 9. pak za 290 Kč. Na místě bude k dostání za 340 Kč. Vůbec poprvé lze zakoupit také vstupenku Signal VIP, se kterou mohou návštěvníci vyrazit do galerijní zóny už hodinu před oficiálním zahájením programu (18:00–19:00). Vyhnou se také veškerým frontám, se vstupenkou Signal VIP se totiž mohou okamžitě zařadit na její začátek. Signal VIP lze pořídit až do 12. 10. za 1 690 Kč, na místě pak za 1 990 Kč.

 

O Signal Festivalu:

Signal je festival digitální a kreativní kultury. Spojuje současné vizuální umění, městský prostor a moderní technologie. Stal se nejnavštěvovanější kulturní událostí v České republice. Program je tvořen renomovanými zahraničními i českými umělci z oblasti light designu, vizuálního a digitálního umění, umělé inteligence a konceptuálního umění. Signal Festival je jedním z největších producentů současného umění u nás. Podporuje nejmladší české tvůrce, pořádá doprovodné programy pro děti, odbornou veřejnost i studenty. Spolupracuje s celou řadou zahraničních festivalů a kulturních institucí. V roce 2022 proběhne 10. ročník festivalu.

Festival vzniká za podpory: Hlavní město Praha – Signal Festival je podporován grantem hl. m. Prahy ve výši
4 000 000 Kč, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR 

Hlavní partneři: Mercedes-Benz, Kooperativa, Skupina ČEZ

Zahraniční program Signal Festivalu 2022 vzniká díky podpoře Nadace PPF.

Oficiální partneři: Pražská plynárenská, PlayStation
Generální mediální partner: Česká televize
Hlavní mediální partneři: Český rozhlas, JCDecaux, Reflex
Festivalový deník: Deník N
VIP Partner: Forbes
Mediální partneři: Art&Antiques, CZECHDESIGN, Prague Morning, Hey FOMO
Partneři: Technologie hl. m. Prahy, Praha 1, Praha 2, Praha 10, PrusaLab, Centrum architektury a městského plánování, Kunsthalle Praha
Oficiální dopravce: Dopravní podnik hl. m. Prahy
Hotelový partner: MeetMe23

 

Více informací na: www.signalfestival.com

Facebook: www.facebook.com/SignalFestival

Instagram: www.instagram.com/signalfestival/

Miloš Zdražil - Oleum

CHEB: Olejomalby chebského rodáka, malíře a výtvarníka. Pro jeho malířskou techniku mezilaků se vžil název "pocitový abstrakt", který se vyznačuje skrytými strukturami, zejména obličejů, postav, ženských křivek, květů atd.

Vernisáž: 7. října 2022 od 18:00

Výstava potrvá do 2. listopadu 2022

 

Galerie 4, Františkánské náměstí 1, Cheb

E/ galerie4@galerie4.cz | W/ www.galerie4.cz

Otevírací doba Klubu G4: Út–Pá 10.00–17.00 nebo dle dohody

od 07.10.2022 do 02.11.2022
18:00 - 17:00
Autor článku: 
Galerie 4

Projekt „Bez graffiti“ bojuje proti vandalismu už přes rok. Znovu čisté jsou díky němu Novoměstské hradby, škola na Novém Městě nebo metro Ládví

PRAHA: Vrátit posprejované objekty města do původní podoby. To je cílem projektu, který začátkem loňského července spustila Praha spolu se svou městskou společností Technologie hlavního města Prahy (THMP). Pomáhá jim v tom aplikace Bez graffiti, prostřednictvím které zasílají občané podněty na odstranění nejrůznějších tagů a obrázků z městských objektů. Ve svém telefonu ji má staženo přes tisíc uživatelů.

Autor článku: 
Petra Macháčková

„Na základě hlášení od občanů jsme napříč Prahou vyčistili řadu bytových domů i památkově chráněných objektů. Mezi nimi například Novoměstské hradby ze 14. století, pomník Barikádníci v Praze 7, fasádu vyšší odborné školy a střední průmyslové školy na Novém Městě, schodiště ve vestibulu metra Černý Most, budovu metra Ládví nebo zeď krčského hřbitova,“ vyjmenoval radní hl. m. Prahy Jan Chabr, který má projekt ve své gesci. THMP od spuštění aplikace přijala téměř 700 hlášení.

Proces od nahlášení podnětu občanem po samotné vyčištění trvá několik týdnů, v případě památkově chráněného objektu se prodlužuje až na několik měsíců. Důvodem je nutnost projednání technologického postupu pro každý objekt zvlášť s odborem památkové péče. Podle místopředsedy představenstva THMP Tomáše Novotného, do jehož působnosti celý projekt spadá, i samotné finální čištění prochází několika fázemi: „Nejprve musíme povrch fasády na čištění připravit, to znamená zbavit jej nečistot a mastnoty. Pokud je potřeba jej i lokálně vyspravit, provedeme drobné úpravy povrchů. Poté už můžeme za použití chemických prostředků přistoupit ke kýženému odstraňování graffiti. Po zaschnutí ještě naneseme odpovídající barevný nátěr a ve většině případů i tzv. antigraffiti nátěr, díky kterému dokážeme případné další graffiti odstranit pouhým proudem vody.“

O opětovném poničení objektu se THMP dozvídá díky svému monitoringu. Průběžně očištěné objekty kontroluje a v případě zjištění nových graffiti je odstraňuje. „To byl příklad Novoměstských hradeb. V loňském roce jsme vyčistili 90 metrů památky, přičemž vandalové na sebe nenechali dlouho čekat a gotické hradby znovu pomalovali. Letos jsme tak malůvky na stejném místě vyčistili znovu,“ dodal Jan Chabr.

THMP odstraňuje graffiti z objektů vlastněných hlavním městem Prahou. V případě, že se graffiti nachází na budovách ve vlastnictví městských částí, předává THMP hlášení konkrétnímu pracovníkovi městské části. Poslední variantou jsou hlášení týkající se budov v soukromém vlastnictví, kde z majetkoprávních důvodů není možné z pozice THMP graffiti řešit.

Aplikace Bez graffiti je zdarma ke stažení na Google Play a App Store.

www.thmp.cz

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Cestovní ruch