středa
17. července 2024
svátek slaví Martina

Cestovní ruch

Jana Gajdová - V pohybu

CHEB: Výstava v Klubu G4. Amatérská kresba a malba členky chebského sdružení výtvarníků. Vernisáž: 31. března 2023 od 18:00 h. Kulturní program: Jakub Hnilička (kytara). Výstava potrvá do 31. května 2023

 

Galerie 4, p. o. Karlovarského kraje, Františkánské náměstí 1, Cheb

E/ galerie4@galerie4.cz | W/ www.galerie4.cz

Otevírací doba Klubu G4: Út–Pá 10.00–17.00 nebo dle dohody

od 31.03.2023 do 31.05.2023
18:00 - 17:00
Autor článku: 
Galerie 4

Cestou na Seznam – Masopustní mečové tance na Uherskobrodsku

ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 31 položek. V loňském roce přibyly jako nejčerstvější zápis do tzv. národního seznamu „Masopustní mečové tance na Uherskobrodsku“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Marta Kondrová, vedoucí etnografického oddělení Slováckého muzea v Uherském Hradišti.

Autor článku: 
Irena Koušková

Pod tzv. nemateriální kulturu řadíme vedle folkloru zvyky, obřady, oblast tzv. lidové religiozity, kam spadají vědomosti a představy o člověku, přírodě a vesmíru, o nadpřirozených silách, magie, věštby, pranostiky; léčení a hygienu. V širším pojetí potom problematiku rozličných společenství, rodinných a příbuzenských vztahů, sociálních vazeb v určité komunitě nebo skupině.

 

Tradice mužských mečových tanců je dodnes neoddělitelnou součástí každoročních masopustních obchůzek na Uherskobrodsku, které zde patří mezi nejrozšířenější obyčeje zvykoslovného cyklu. Spojení mužských mečových tanců se zvykoslovím je jejich nejpodstatnějším rysem.

Prvotní magický zápas a zahánění zlého hlomozením kovových šavlí nebo kroužků na dřevěných šavlích tanečníků či vydávání výrazných zvuků při tanci postupně doplnila funkce oslavná a zábavná. Masopust jako synkretický soubor obyčejů poskytujících lidem zábavu před nastávajícím zemědělským rokem a možnosti toto období magickými praktikami ovlivnit, je dodnes pro existenci mužských mečových tanců zásadní. Ojedinělý nemateriální statek lidové kultury, kterým masopustní mečové tance jsou, se na našem území zachoval ve své původní podobě především na Uherskobrodsku. Tradice těchto tanců spojených s masopustními obchůzkami, regionálně nazývané „fašank“, se udržela pouze ve třech obcích – Strání, Komni a Bystřici pod Lopeníkem. (Zdroj: Ministerstvo kultury)

 

„Spojení mužských mečových tanců se zvykoslovím je jejich nejpodstatnějším rysem.“ Je tedy úspěšné pokračování této starobylé tradice přímo svázané se životaschopností masopustních obyčejů? Můžete vysvětlit?

Tanec nazývaný také Pod šable je skutečně přímo svázán s fašankovou obchůzkou. Tančí se před domem nebo v případě Strání v domě. Považuje se za poctu pro majitele přivítat fašančáry, bobkovníky, skakúny, jak se tanečníkům mečových tanců v jednotlivých obcích říká. Mečové tance patří ke starobylým a jejich význam můžeme spatřovat především v zobrazení zápasu – mezi křesťany a příslušníky jiného vyznání, ale také symbolického boje odcházející zimy a nastupujícího jara. Měly vlastně znázorňovat přemožení protivníka nebo obecně zlých sil.

Právě v oblastech, kde se statek stal součástí výročně obyčejové tradice, konkrétně tradice masopustní, můžeme mečové tance prováděné v kruhu s opakujícími se figurami vnímat i jako analogii k pohybu slunce a cyklickému střídání ročních období.

Právě o fašanku má tedy provádění mečových tanců svůj hluboký význam a jeden bez druhého by v těchto obcích nemohly smysluplně existovat. I proto jsme při zpracování nominace zvolili jako zastřešující název pro tento jev – Masopustní mečové tance.

 

Od úspěšného zápisu na tzv. národní seznam je to jen pár týdnů. Dostavil se pocit úlevy, zadostiučinění, radosti, štěstí? Vrylo se vám něco hluboko do paměti, ať už z profesního hlediska jako etnografce, nebo čistě osobně?

Samozřejmě jsme nesmírně rádi, že se masopustní mečové tance dostaly na národní seznam, kam podle názoru nejen mého bezesporu patří. Zápis je ale zadostiučiněním především pro nositele této tradice, a to nejen pro lidi, kteří tanec každoročně provádějí, věnují se jeho výuce a přenášení na další generaci. Je mnoho obětavých lidí, bez nichž by nebylo možné fašanky a s nimi spojené obchůzky s mečovými tanci provádět. Od žen, které chystají kroje, přes muzikanty, organizátory připravující zázemí a občerstvení, až po obětavce řídící v obci dopravu a mnoho dalšího. Těch jmen by v každé vesnici bylo několik desítek, mnozí se stali místními legendami ještě za života. Je třeba si však uvědomit, že tito lidé odcházejí, ale bez nich a jejich práce by mečové tance dnes nežily. Za všechny si dovolím jeden příklad osobnosti, jež neúnavně a jaksi mimo přímou pozornost pracovala na zachování tradice, a bez níž by komenský fašank s tancem skakúnů nevypadal tak, jak ho dnes známe.

Ludvík Valerián neuvěřitelných 60 let prováděl malování nebo jak v Komni říkají maskování hlavních figur fašanku, hlavně skakúnů, policajta, slaninářa, šašků a dalších. Sám nominaci mečových tanců podporoval, poskytl nám cenné fotografie a podařilo se ho filmově zachytit v loňském roce při maskování jeho posledních fašanků. V létě bohužel pan Valerián zemřel a zápisu se tak nedočkal. Já osobně tedy vnímám potvrzení zápisu na národní seznam také jako poctu generacím nositelů těchto tradic, kteří se zasloužili, že tyto dnes žijí, mohou být předávány dál a můžeme se s nimi právem chlubit jako s významným kulturním dědictvím.

 

Jak probíhala příprava nominace statku na tzv. národní seznam? Co stálo u zrodu této myšlenky? Kdo ji inicioval? Jak časově náročný je to proces? Proč jste se rozhodli se o to pokusit?

Ta myšlenka se rozhodně nerodila těžce. Ve Slováckém muzeu jsme se po dokončení úspěšného zápisu Tradičních hodů s právem na Uherskohradišťsku chtěli na mečové tance jako významný fenomén zaměřit. Byly zcela logicky na řadě, a navíc ve stejnou dobu přišel s nabídkou spolupráce na nominaci PhDr. Pavel Popelka, CSc., který se fenoménu straňanského tance Pod šable věnuje dlouhá léta. Na toto téma hojně publikoval, stál u zrodu festivalu masopustních tradic a ve výčtu jeho aktivit v tomto směru by se dalo ještě dál pokračovat.

První podmínkou, aby mohl být jakýkoli jev z oblasti tradiční lidové kultury zapsán na národní seznam (Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky) je to, že musí figurovat na seznamu krajském. Každý kraj má totiž svou obdobu tohoto národního seznamu. Nám se podařilo Masopustní mečové tance z Uherskobrodska zapsat na seznam Zlínského kraje v roce 2021, a to už zároveň běžely práce na nominaci na seznam národní.

Vlastnímu zpracování nominačního formuláře, který je poměrně obsáhlý s nutností vyplnit několik desítek bodů, předchází výzkum obvykle trvající několik let. U jevů, jako jsou masopustní mečové tance, musí tyto výzkumy navazovat na starší dokumentaci, na níž se dá dokladovat kontinuita, vývoj či naopak minimální změny, které daný jev vykazuje. Součástí nominačního formuláře jsou souhlasy nositelů tradice a jejich zástupců. Rozhodně nesmí chybět souhlas zastupitelů obce, protože obec je územím, na němž se tyto obchůzky konají a bez její podpory většinu takových aktivit nelze provádět. Souhlas vyjadřují různé spolky, soubory, uskupení, ale také jednotlivci, kteří ovládají některou z dovedností nutných pro správné provádění zvyku (připravují kroje, jsou doprovázejícím muzikantem, učí aktivně novou generaci tanečnímu umění apod.).

Když je nominační formulář konečně sepsán, má obvykle několik desítek stran. Pak je nutné jej v termínu k poslednímu únoru odeslat na Ministerstvo kultury včetně všech požadovaných příloh zahrnujících fotografie a případně i videodokumentaci.

 

S jakými obtížemi jste se museli popasovat? Co bylo na přípravě podkladů nejtěžší nebo nejsložitější?

Kromě získání souhlasu nositelů tradice, o kterém už byla řeč, je složité hlavně zkoordinovat výzkum v terénu, jehož zásadní část probíhá v rámci jednoho dvou dnů, kdy se obchůzky konají. Nám se navíc vyskytla vážná komplikace v podobě pandemie Covidu 19. Z toho důvodu se v roce 2021 masopustní průvody v žádné obci nekonaly, a tudíž nebyly ani prováděny tance, a my jsme nemohli pořídit aktuální video a fotodokumentaci. Museli jsme tedy vystačit se staršími materiály. Naše muzeum disponuje bohatou fotodokumentací, protože fašank jezdíme každoročně dokumentovat nejen já, ale všichni moji kolegové dlouhá léta a před námi i naši předchůdci. V případě videodokumentace nám velmi vyšli vstříc kolegové z Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě, kteří jsou mj. spolupořadateli Festivalu masopustních tradic ve Strání. Navíc se věnují dlouhá léta, ba desetiletí, systematické videodokumentaci obchůzek a tanců na profesionální úrovni. Patří jim za to velké poděkování.

 

Jak se tento pradávný obyčej odehrává a co symbolizuje? Proč se udržel pouze ve třech obcích moravskoslezského pomezí? Má zde stejnou podobu, nebo existují místní specifika? Liší se např. i meče jako hlavní rekvizity? V čem je tato tradice unikátní?

U mečových tanců z Bystřice pod Lopeníkem, Strání a Komně je možné vysledovat společný základ i charakteristické rysy, které je činí výjimečnými a nezaměnitelnými. V jednotlivých obcích se liší pojmenování tance, tanečníků i podoba prováděných figur. Svá specifika mají kroje, šavle i další artefakty používané při provádění tance.

Ve Strání je mečový tanec nazýván Pod šable a tancuje ho vždy pětice mužů s dřevěnými šavlemi doplněná gazdou řídícím obchůzku, nosícím dřevěný rožeň, na který napichuje nebo přivazuje darované naturálie. Figury tance mají svůj pevný řád a jsou spojeny s konkrétními písněmi. Hudebním doprovodem byly v minulosti především gajdy, v současné době hlavně akordeon či hudecká muzika. Tanec se tančí s dřevěnými šablami natřenými červenou barvou pobitými kovovými plíšky a kroužky, aby při tanci řinčely. Co se týká krojového ustrojení, fašančáré nosili přes rameno přehozené kanice-šerpy, na širácích-kloboučkách měli do hvězdice přišité růžové stuhy harasky, gazda obléká halenu. Krojových variant může být ale několik. Platí, že v jedné skupině jsou fašančáré oblečeni ve stejné krojové variantě. Tanec se ve Strání provádí v domě – fašančáré s gazdou vcházejí přímo do domů, nevyjímaje faru, hospodu, obecní úřad, školu, školku. Specifickou součástí tance může být „vytínání“, obřadní bití tanečníka pod záminkou přestupku.

Bystřici pod Lopeníkem byli představiteli mečového tance mladí muži, kteří toho roku dovršují 18 let a v minulosti by odcházeli na vojnu. V současnosti je osmnáctiletých málo, a tak skupinu doplňují i starší mládenci. Jejich počet není přesně stanoven. Mají povinnost obejít všechny domy v obci, před každým zatančit a za dary, které obchůzkou získají, uspořádat zábavu. Jejich znakem jsou složené červené turecké šátky uvázané kolem pasu a přes levé rameno. Tanečníci, v Bystřici zvaní bobkovníci (dříve také babkovníci), tančí s dřevěnými šavlemi (spíše meči) za doprovodu harmonikáře. Doprovází je košař, který zpívá, nosí dlouhý dřevěný rožeň na slaninu a koš s pokladničkou.

Poněkud odlišná je situace v Komni, kde jsou tanečníci mečového tance zvaní skakúni součástí velké družiny tvořené maskami. Skakúni jsou čtyři mladíci ve věku odvedenců, jsou tedy vždy osmnáctiletí. Jejich typickým oděvem jsou černé kalhoty, vysoké holínkové boty, do černého saka oblékají košili s křížkem vyšitým límečkem a vonicemi zdobený klobouk. Zvláštností je jejich výrazné malování na tvářích. Tanec s kovovými šavlemi se za doprovodu dechové hudby tančí před každým domem v obci.

 

Analogii mečových tanců z Uherskobrodska můžeme nalézt také jinde v ČR i v zahraničí. Jsou zde rovněž spjaty s masopustní tradicí?

V České republice se tančí např. v jižních Čechách (Krumlovsko, Rožmbersko, Kaplicko, Trhovosvinecko a Doudlebsko). Zde je význam zápasu představován náznakem střetu či soupeřením dvou skupin koledníků (pravá a slaměná koleda) v závěru obchůzky. Tomuto tanci či obchůzce s tancem se říká též růžička a meče zde nahrazují bílé kapesníky jako symbol vítězství křesťanů nad pohany.

Na Slovensku se mečové tance vyskytují o masopustu v regionu zvaném Búry – Borský Mikuláš, Borský Peter, Šaštín. V zahraničí je předváděn například na chorvatských ostrovech Lastovo a Korčula, v Itálii v městečku Bagnasco. Doložen je i ve Francii a Belgii, a rozšířen je i v Anglii. Prakticky všude můžeme mečový tanec nalézt jakou součást masopustní tradice, někde byl prováděn ale také řemeslnými společenstvy nebo skupinami polovojenských organizací, tzv. kumpanijí.

 

Uvažujete o možné nadnárodní nominaci mečových tanců do seznamu UNESCO?

To by byla otázka spíše na Ministerstvo kultury, protože nominace by skutečně vzhledem k analogiím mečových tanců v dalších zemích musela být nadnárodní, a to už není zcela v silách jednoho muzea. Tým zpracovatelů by musel být daleko širší. Zápis na krajský a národní seznam jsme zvládli ve tříčlenném kolektivu – PhDr. Pavel Popelka, CSc., kolegyně etnografka Slováckého muzea Mgr. Gabriela Směřičková a moje maličkost.

 

Co existenci statku ohrožuje nejvíce? Byla jedním z důvodů nominace obava o udržení tradice? Co je nejdůležitější v péči o její zachování?

V případě mečových tanců v obcích na Uherskobrodsku nejde o bezprostřední ohrožení existence tance v řádu několika let. Nicméně nejen mečové tance, ale řadu dalších prvků tradiční lidové kultury ohrožuje všeobecná kulturní globalizace a urbanizace. Společnost celkově podléhá kulturním změnám, které způsobuje technický a ekonomický rozvoj, čímž může docházet ke ztrátě významu kulturních hodnot. Jistou obavu v době zpracování nominace mohla vyvolat také pandemie a s ní související omezení dopadající především na kulturní akce, které se projevily v letech 2020–2021. Naštěstí už v loňském, ale především v letošním roce se ukázalo, že pro obce má fašank a mečové tance takový význam, že kontinuita nebyla přerušena. Nepochybně nejdůležitější pro zachování tradice je ochota místních lidí zapojit se do kulturního života v obci a předávání tohoto vědomí také nejmladší generaci.

 

Jsou v dnešní době masopustní mečové tance stále živým prvkem v kultuře místních obyvatel, nebo jen pouhou připomínkou dávného rituálu, a co to dokládá?

To, že jsou mečové tance živou a důležitou součástí společenského života v obcích a mají pro své nositele i pro celou komunitu velký význam, je nezbytným předpokladem, aby mohla být nominace úspěšná, a aby byl statek vůbec na národní seznam nemateriálních statků zapsán. Toto jsme museli v nominaci doložit a velmi dobře zdůvodnit. Všude se do tance zapojují místní obyvatelé, a to jak tanečníci, tak muzikanti jako nezbytný hudební doprovod, navíc běžní obyvatelé obce připravují pro fašančáry pohoštění.

Specifikem straňanských fašankových obchůzek je, že fašančáři vchází do domů, přičemž samozřejmou součástí je zapojení hospodyně do párového tance straňanská, který následuje po mečovém tanci. O zásadním společenském významu svědčí také přijetí a pohoštění na obecním úřadě. Např. v Komni si organizátoři obchůzky na obci od starosty/starostky musí vyzvednout fašankové právo a žádat o povolení obchůzky s prováděním tance. Neformální atmosféru a společenský význam pro obyvatele obce Strání podtrhuje i fakt, že obchůzky s prováděním tance Pod šable se dodnes konají v úterý před Popeleční středou a většina místních obyvatel si zařídí na tento termín volno, protože jej považují za jeden z nejdůležitějších dní v roce.

V Bystřici pod Lopeníkem předvádějí bobkovníci tanec před každým domem v obci. Místní na ně čekají s pohoštěním i darem a celá obec vnímá obchůzku a tanec jako nezbytný každoroční kolorit, který upevňuje sousedské vztahy. Podobně je tomu u skakúnú v Komni, kteří musí zatančit tanec před každým domem v obci a prakticky se nenajde domácnost, kde by neotevřeli. Připravit pohoštění pro fašankový průvod se považuje za čest a prestiž. V Komni se aktivně účastní průvodu, připravuje masky, rekvizity i typické líčení hlavních postav několik desítek občanů. Tím, že se do přípravy a realizace mečových tanců zapojí větší počet lidí, posiluje se vědomí příslušnosti k určitému společenství, místu původu a zdejším tradicím. Utužují se neformální společenské vazby a sousedské vztahy, které jsou důležité pro stmelování vesnice.

 

Kdo jsou vlastně nositelé statku? Jsou jejich role přesně určené genderově, věkově…? Co musejí umět, aby své role mohli správně vykonávat? Zapojují se také ženy a nepřebírají původně mužské role?

Tanečníky mečových tanců na Uherskobrodsku jsou výlučně muži z příslušné obce. Jejich označení, věk, vnější znaky či organizační zaštítění tanečníků i celého zvyku je však v každé ze tří obcí jiné. Ve Strání může tančit Pod šable kterýkoliv z chlapců či mužů. V současnosti se schází v úterý před Popeleční středou několik věkově odlišných skupin fašančárů. (V roce 2020 zaznamenána účast asi 60 fašančárů – tanečníků.) Obvykle se jedná o neformální uskupení, většinou o kamarády, kteří se organizují spontánně. Důležité je, že členství v jakémkoli z dětských nebo v dospělém souboru Javorina není podmínkou pro provádění tance. Na organizaci Festivalu masopustních tradic, který ve Strání existuje od roku 1987, se podílí neformální štáb, jenž úzce spolupracuje se spolkem SPOKOS (dříve Osvětovou besedou), Muzeem Jana Amose Komenského v Uh. Brodě, a především s vedením obce Strání.

V Bystřici pod Lopeníkem jsou nositeli statku mládenci, v minulosti tzv. odvedenci, odcházející na vojnu. Taneční a písňový repertoár přejímají každoročně od svých starších předchůdců. Pro potřeby předvedení tance na různých slavnostech byl v minulosti založen i neformální spolek Bobkovníci, který se scházel příležitostně v různém složení. Pomoc s nácvikem a organizací vlastní masopustní obchůzky s tancem je však v současnosti spíše na aktivních jednotlivcích. V Komni jsou nositeli statku taktéž osmnáctiletí mládenci, dříve odvedenci, které zde při obchůzce doprovází několik desítek masek. Masopustního průvodu se tak účastní celé společenství obce. Organizačně se v pořádání fašankového průvodu a večerní zábavy pravidelně střídají čtyři místní spolky – Dechová hudba Komňané, Fotbalový klub, Sbor dobrovolných hasičů a Tělovýchovný spolek.

Pokud se týká žen – jak bylo řečeno, tanečníky mečových tanců jsou výlučně muži. Prapůvod v symbolice boje nebo zápasu příslušejícího mužskému elementu předurčuje do role tanečníků mladé muže, v Bystřici a Komni přímo mládence v rozpuku mládí, kteří byli odváděni k vojenské službě. Ženy tedy mečové tance v našem prostředí nikdy netančily a v kontextu masopustních obchůzek byly především v roli hospodyní připravujících pro tanečníky pohoštění nebo si zatančily, jako např. ve Strání párový točivý tanec následující po mečovém tanci.

 

Přináší nositelům statku tento zápis nějaké přímé výhody kromě zasloužené prestiže?

Hlavním účelem Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky je ochrana, zachování, rozvoj a podpora nemateriálního kulturního dědictví na území České republiky. Znamená to tedy, že se Mečové tance z obcí Strání, Bystřice pod Lopeníkem a Komňa dostaly mezi jevy, které jsou významné či jedinečné a zaslouží si pozornost a podporu, aby mohly být předávány dalším generacím. Pro nositele tradice Masopustních mečových tanců i samotné zpracovatele nominace je zápis potvrzením toho, co už dlouho víme: že tato tradice je výjimečná a stojí za to ji udržovat a věnovat jí péči. Spíše než výhodou je tento zápis závazkem pro další práci, která ale může být podpořena v rámci některého z dotačních titulů Ministerstva kultury.

 

Nebojíte se zvýšeného zájmu turistů např. na Festivalu masopustních tradic ve Strání?

Festival masopustních tradic byl založen právě proto, aby popularizoval a přibližoval veřejnosti místní tradice, ale také je konfrontoval s jinými regiony, které reprezentují pozývané folklorní soubory. V tomto ohledu jsou ve Strání na návštěvníky připraveni a zaměřeni. Ostatně ve všech obcích s jistou mírou pozornosti počítají, proto v rámci masopustu např. v Bystřici pod Lopeníkem pořádají v místním muzeu ochutnávku masopustních specialit, v Komni zpřístupňují místní památku lidového stavitelství nebo v letošním roce uspořádali výstavu fotografií z historie komenského fašanku.

 

Jak přebírá tradici mladá generace? Má o ni zájem? Nese s sebou role fašančáře, bobkovníka či skakúna určitou společenskou prestiž uvnitř místní komunity?

Předávání statku je ve všech lokalitách přirozené, spontánní a děje se především v rámci kamarádských vztahů vrstevníků. Ve Strání se díky zapojení do Festivalu masopustních tradic a posilování lokálního patriotismu setkávají s fenoménem mečového tance už děti. Každoročně několik skupin fašančárů zavítá do mateřské i základní školy, a děti tedy vidí mečový tanec jako přirozenou součást života v obci a stejně přirozené je pro ně v pozdějším věku obléknout kroj, začlenit se do kolektivu vrstevníků a učit se s nimi jednotlivé taneční kroky a figury. V Bystřici pod Lopeníkem a Komni, kde jsou masopustní mečové tance důsledně prováděny před každým domem v obci, je opět přirozeným koloritem doprovod dětí, které tanec od starších pasivně vstřebávají a přirozeně stmelují kolektiv stejně starých chlapců v obci. Nezanedbatelnou je ve všech obcích úloha mateřských i základních škol, kde se děti už od nejútlejšího věku učí písňový repertoár a taneční figury mečových tanců v rámci hudební výchovy a pohybové průpravy. V Komni už několik desítek let pořádají úžasný dětský fašank – v pátek nebo dokonce až v úterý před Popeleční středou. Účast několika desítek dětí a mladých lidí v masopustních průvodech dává tušit, že toto je správná cesta, jak tradici předávat.

 

Má Slovácko stále co nabídnout, pokud jde o další adepty na zápis? Připomeňme, že za Zlínský kraj jsou už zapsány: Slovácký verbuňk (2009), Jízdy králů na Slovácku (2009), Valašský odzemek (2012), Tradiční hody s právem na Uherskohradišťsku (2019). Slovácký verbuňk a Jízdy králů na Slovácku jsou také zařazeny do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva (UNESCO).

V oblasti tradiční lidové kultury a v dodnes udržovaných zvycích i rukodělných technikách má skutečně Slovácko výjimečné bohatství. Přesto si dovolím neuvést žádnou konkrétní položku, která by v dalších letech mohla nebo měla na seznam zamířit. Od okamžiku soustředění se na některý jev až po jeho zápis to trvá několik let. Navíc bychom měli jako odborníci velmi citlivě vyvažovat, zda a kterému jevu může Zápis a s ním spojená mediální pozornost prospět a kterému by mohla naopak uškodit. Důležité je, aby sami nositelé vnímali pozitiva toho, že se věnují něčemu, co je součástí seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR.

 

Zlínský Památník zve na pokračování přednášky k baťovským stopám

ZLÍN: Všichni milovníci výletů v propojení s baťovskou tematikou jsou zváni na druhý díl přednášky Baťovské stopy v krajině, a to v sobotu 25. 3. 2023 od 17:00 v prostoru Infopointu Památníku T. Bati (nám. T. G. Masaryka 2734, Zlín).

Jedná se o pokračování úspěšné únorové přednášky se zaměřením na neprůmyslové aktivity firmy Baťa (jako třeba filmová tvorba, vzdělávání, volný čas a mnohé další). Posluchači se budou moci inspirovat dalšími tipy na výlety či vycházky do míst v naší krajině, jež jsou přímo i nepřímo spojena s odkazem firmy, která nedělala jen boty. Tentokrát přednáška v podání průvodce a aktivního turisty Zdeňka Urbanovského zavede návštěvníky i na Slovensko.

První díl přednášky se shledal s velkým zájmem ze strany veřejnosti. Jelikož je kapacita na přednášku omezená, neváhejte a rezervujte si své místo včas. Nebo si můžete vstupenku přímo zakoupit online: vstupenky na přednášku

Další informace na www.pamatnikbata.eu

25.03.2023
17:00 - 18:00
Autor článku: 
Zuzana Bílá /jal

Svatý Jan Nepomucký byl umučen před 630 lety

NEPOMUK: Město Nepomuk čekají v březnu významné akce a výroční pouť. Připomene si totiž výročí 630 let od umučení celosvětově nejznámějšího českého světce, jednoho z hlavních patronů České republiky, hlavního patrona domu Habsburků, patrona kněžích, zpovědníků, vodních řemesel, velkého filantropa a místního rodáka sv. Jana Nepomuckého. Do Nepomuku navíc dorazí významná habsburská relikvie bl. Karla I. Rakouského. Do oslav se zapojí také Matice svatého Jana Nepomuckého, Římskokatolická farnost Arciděkanství Nepomuk a spolek SVATÁ LUDMILA s projektem Naši světci, který představuje důležité postavy svatých v historických souvislostech.

od 17.03.2023 do 19.03.2023
Autor článku: 
Hana Tietze/ika

Jeden z nejlepších právníků své doby, který vždy stál na straně pravdy, spravedlnosti a církve, zemřel po silném týrání shozením z Karlova mostu do Vltavy v Praze 20. března 1393. Dny připomínající legendárního světce a významnou duchovní a historickou postavu začnou 17. a potrvají do 19.  března 2023. Chybět nebude odborná přednáška, hudební koncert ani vrchol oslav – mše svatá v poutním kostele sv. Jana Nepomuckého. „Svatý Jan Nepomucký je v katolických zemích jedním z nejvíce znázorňovaných fenoménů hned za Ježíšem Kristem a Pannou Marií. Je známo, že na světě má přes 66 tisíc soch a farnosti i svatojánské spolky jemu zasvěcené lze stěží spočítat. Je to taková zvláštnost, přesto, že byl těžce mučen, mlčel a neprozradil nic, včetně zpovědního tajemství. Lidé k němu chovali velkou zbožnost už před tím, než se stal svatým. Stavěli mu kostely a oltáře. Tato úcta především pramenila z jeho pevné cesty stát vždy na straně spravedlnosti, pravdy a církve,“ říká Václav Česák, předseda Matice sv. Jana Nepomuckého.

„Spolek svatá Ludmila chce svojí činností v projektu Naši Světci prostřednictvím významných výročí připomínat důležité historické osobnosti a světce, kteří mají i dnes co říct. Odkaz sv. Jana Nepomuckého podle nás přesahuje i dnešní nelehkou dobu. Zveme proto všechny, aby se poutě účastnili, nebo navštívili místa spojená s tímto patronem po celé České republice,“ říká Martin Hrdlička, předseda spolku SVATÁ LUDMILA, z. s. V České republice se nachází desítky poutních míst spojených se sv. Janem Nepomuckým.

Vrchol jarní pouti v Nepomuku – uložení relikvie bl. Karla I. Rakouského

Oslavy začnou v pátek 17. března přednáškou ThLic. Miroslava Herolda SI, který seznámí zájemce, s deseti osobnostmi barokní doby (pozn. v baroku blahořečen) a jejich pohledem na sv. Jana Nepomuckého i s tím, jak změnil jejich život. V sobotu 18. března čeká na milovníky dobové hudby koncert gotické duchovní hudby v podání prof. Tomáše Hály a studentů Pražské konzervatoře, kde návštěvníci uslyší původní dobové nástroje. Oslavy vyvrcholí v neděli 19. března v 11 hodin mší svatou v poutním kostele sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku (pozn. postaven na místě rodného domu světce), při které uloží kněží za přítomnosti PhDr. Milana Nováka (představeného Modlitební ligy císaře Karla I. Rakouského za mír mezi národy v českých zemích a osobního pobočníka arcivévody Karla Habsburského) relikvii bl. Karla I. Rakouského. Právě Habsburkové v čele s císařem Karlem VI. Se zasloužili o započetí kanonizačního procesu tohoto mučedníka, který vyvrcholil v roce 1721 jeho blahořečením a posléze v roce 1729 jeho svatořečením.

Vybrané významné akce související s výročím 630 od umučení sv. Jana Nepomuckého

  • 17.3. 2023 18.00 – přednáška P. ThLic. Miroslava Herolda SI – hudební sál Arciděkanství Nepomuk
    Název: Sv. Jan Nepomucký očima svých ctitelů
     
  • 18.3. 2023 18.00 hod – hudební sál Arciděkanství Nepomuk – koncert " Gotická duchovní hudba doby Johánka z Pomuku"
  • – Guillauma Dufaye.
     
  • 19.3. 2023 11.00 hod poutní mše svatá – poutní kostel sv. Jana Nepomuckého Nepomuk – celebruje P. ThLic. Miroslav Herold SI.

Slavnostní uložení relikvie bl. Karla I. Rakouského, procesí vyjde v 10.45 hod z Přesanického náměstí.

Oslavy budou pokračovat vybranými akcemi také po celý rok. Podrobný program najdete na www.svataludmila.cz.

Svatá Ludmila 1100 let, z. s. – dnes již jen Svatá Ludmila, z. s.

Spolek Svatá Ludmila vznikl v roce 2015 s cílem propojovat svatoludmilská místa (nejen) v České republice a pečovat o odkaz sv. Ludmily. Po realizaci 1100. výročí její smrti v roce 2021 rozšířil spolek svou činnost do projektu poutní turistiky, Putování za kořeny, s myšlenkou propagace více či méně významných poutních míst v Čechách a na Moravě. V rámci projektu Naši světci se dále věnuje připomínání odkazu národních světců a historických osobností spojených s počátky českého státu.

Více na www.svataludmila.cz.
 

Střední Čechy představí krásy i možnosti regionu na veletrhu Holiday World

PRAHA: Středočeská centrála cestovního ruchu (SCCR) představí v rámci 31. ročníku mezinárodních veletrhů cestovního ruchu a regionální turistiky Holiday World hlavní motivy, které mají přilákat turisty do regionu. V areálu pražského výstaviště PVA Expo otevře SCCR ve dnech 17. – 19. března novou expozici, kde se mohou návštěvníci inspirovat tématy a novinkami pro letošní turistickou sezónu. Na veletrh přiveze SCCR tipy na výlety, brožury a aktuální mapy s cílem zaujmout potenciální návštěvníky středních Čech.

od 17.03.2023 do 19.03.2023
Autor článku: 
TZ/Středočeská centrála cestovního ruchu

„Středočeský kraj je nejen největším krajem z hlediska rozlohy i počtu obyvatel, je také krajem, kde se nachází nepřeberné množství kulturních a historických památek, které každoročně navštíví tisíce tuzemských i zahraničních návštěvníků. Počty návštěvníků za loňský rok byly dokonce nejvyšší za posledních několik let. Zájem zahraničních, ale i tuzemských návštěvníků nás velice těší. Cítíme se ale zavázáni, abychom podporu cestovního ruchu z pozice kraje dělali opravdu smysluplně tak, aby zde návštěvníci měli stále co nového objevovat, a aby zde stále nacházeli dostatek atraktivních míst,“ uvedla hejtmanka Petra Pecková.

Expozice SCCR se ponese v duchu tématu Tradice, které navazuje na celorepublikovou komunikační kampaň agentury CzechTourism. „Chceme turistům ukázat, že ve středních Čechách je příležitost nejen něco vidět, ale také něco zažít. Věříme, že téma je atraktivní pro široké spektrum návštěvníků, ať už v tradiční nebo moderní podobě. V tomto pojetí prezentujeme všechny turistické oblasti regionu, konkrétní místa, cíle a služby, kde lze tradice zažít,“ řekl Jakub Kulhánek, ředitel Středočeské centrály cestovního ruchu. Koncept Tradic doplní na stánku SCCR ochutnávka vína z Vinných sklepů Kutná Hora, představení středočeského pivovaru Všerad nebo prezentace sklářské techniky vinutí perel od KuBeads. Knihtiskárna Muzea Kutná Hora návštěvníkům ukáže vlastnoruční tisk historickou technologií knihtisku. 

SCCR si pro veletrh připravila také řadu propagačních materiálů, které si mohou návštěvníci odnést. Na stánku bude k dispozici image brožura s 50 vybranými turistickými cíly  nebo nová brožura Poutní místa, kterou letos SCCR vydala. Jedná se o mapu 16 poutních míst, která zachycuje nejenom skryté příběhy těchto míst, ale i poutní stezky napříč regionem. Další tiskovinou bude mapa rozhleden, která zve za nejkrásnějšími výhledy středních Čech nebo mapa středočeských pivovarů. Tipy, kam vyrazit s obytným vozem nebo stanem nabídne mapa kempů a stellplatzů. Pro děti bude na stánku připraven cestovatelský deník „S pastelkami po středních Čechách“, díky kterému si mohou rodiny s dětmi naplánovat výlet plný poznávání, rébusů a hádanek. V rámci expozice poskytnou vlastní propagační materiály a mapy i jednotlivé oblastní organizace středních Čech nebo příspěvkové organizace z oblasti kultury. Na jejich pultech najdou zájemci další tipy na výlety.

Expozici SCCR najdou návštěvníci v hale 3, na stánku 3B07. Veletrh je přístupný odborné veřejnosti v pátek, pro veřejnost v sobotu a neděli.

www.strednicechy.cz

www.sccr.cz

Novinky turistické sezóny středních Čech: muzeum trampingu, zážitková štola nebo berounské hradby

STŘEDOČESKÝ KRAJ: Ne náhodou patří střední Čechy mezi nejnavštěvovanější tuzemské regiony. Kromě oblíbených hradů a zámků, technických památek nebo přírodních úkazů, nabízejí nové turistické cíle a možnosti výletů. Přehled novinek letošní sezóny představuje Středočeská centrála cestovního ruchu a zve do nových, upravených nebo znovu otevřených expozic, památek, zahrad i tras.

Autor článku: 
TZ Středočeská centrála cestovního ruchu

Tramping v Jílovém u Prahy

Regionální muzeum v Jílovém u Prahy se dlouhodobě věnuje trampingu a hornictví v Posázaví. Od března 2023 navíc zpřístupní zcela novou expozici věnovanou historii i současnosti trampingu. Bude hravá, interaktivní a osloví jak pamětníky, tak mladé zájemce o přírodu, chataření, muziku a sport v osadách. Součástí expozice bude replika dřevěného trampského srubu, velká interaktivní mapa osad, kajak s figurínou trampa a iluze řeky, lesa, přírody i ohniště s poslechem hudby.

Nový Dům přírody Českého krasu

Český kras loni oslavil padesát let od svého vyhlášení, a letos chystá otevření nového návštěvnického centra. Už na jaře by měl být hotový Dům přírody Českého krasu, který se stane reprezentativním návštěvnickým centrem a zároveň vstupním prostorem do Koněpruských jeskyní. Seznámit se můžete s přírodou a významem Českého krasu, chráněné krajinné oblasti, která byla vyhlášena k ochraně nejcennější části barrandienské pánve. Protože v Domě přírody Českého krasu myslí také na zábavu, těšte se na různé pokusy i prolézačku umělou jeskyní.

Do Prčice po nových dálkových trasách

Legendární pochod Praha–Prčice zná snad každý turistický nadšenec. Vydejte se do Prčice 20. května, kdy se jeho letošní 56. ročník uskuteční, nebo kdykoliv jindy během roku: chystá se totiž vyznačení sítě dálkových tras do Prčice pro pěší i cyklisty. Začínat budou v Táboře, Milevsku, Sedlčanech a následně i v Mladé Vožici, a umožní vám prozkoumat krásný kout naší země: oblast Toulavy. Poznat můžete místa vyhlášená i ta méně známá.

Revitalizované zámecké zahrady v Brandýse nad Labem

Oblíbeným letním sídlem habsburského panovníka Rudolfa II. byl renesanční zámek v Brandýse nad Labemobklopený zahradami, které od loňského roku procházejí revitalizací. Svého času totiž patřily k nejvýznamnějším na starém kontinentě. Letos se můžete těšit na novou Plantáž, obnoveny budou mlatové cesty, kašna, přibude nová zeleň i příjemné posezení v konturách bývalých hospodářských stavení. Dochází také k obnově zámeckého skleníku, který se stane místem pro komorní kulturní a společenské akce.

Královský Beroun znovu opevněný?

Berounské hradby, původně chránící důležité královské město, procházejí revitalizací, která bude v tomto roce dokončena. Památkáři spolu s restaurátory zachraňují za pomoci nejmodernější technologie další úsek opevnění města. Při opravách dojde i na zabezpečení bašt, které pro návštěvníky prozatím zůstávají přístupné.

„Beroun si navíc letos připomíná výročí 140 let od narození dirigenta světového formátu Václava Talicha, který je soukromým životem spjat právě s tímto městem. Proto se zde každoročně pořádá Mezinárodní hudební festival Talichův Beroun. Slavit budou letos i v Hudlicích nedaleko Berouna, kde se před 250 lety narodil národní buditel Josef Jungmann. Navštívit můžete i jeho památník,“ zmiňuje další aktivity na Berounsku Jakub Kulhánek, ředitel Středočeské centrály cestovního ruchu.

Kolínská dominanta opět přístupná

K závěru se blíží rekonstrukce chrámu svatého Bartoloměje v Kolíně na Bartolomějském návrší, který byl na nějakou dobu nepřístupný. Plné obnovení návštěvnického provozu téměř bez omezení se očekává už od letošního jara. Nadšeni budete i kostnicí, do které se při prohlídkách chrámu vždy dostanete. Jen na varhany si budete muset ještě chvíli počkat, hudební nástroj se sem vrátí až v průběhu léta a k použití bude připraven do konce října. V tuto chvíli probíhá sbírka na obnovu varhan, pojmenovaná Darujte tón.

Otevře se štola Bylanka v Kutné Hoře?

Nejspíš již tento rok bude v Kutné Hoře přístupný důl Bylanka, a to formou zážitkové turistiky. Za svitu hornických kahanů a s hornickým vybavením bude vstup umožněn těm, kteří mají rádi dobrodružství. Vyzkoušet si budou moci lezení po žebřících, místy i po kolenou, nebo brodění vodou. Důl bude vybaven historicky věrným způsobem. Původně to byla jen skála v lese na Bylance, odkud vyvěrala voda. Díky úsilí a vytrvalosti se členům kutnohorského Hornického spolku Barbora podařilo během čtrnácti let výzkumu postupně vyčistit, zprůchodnit a zmapovat více než kilometr odvodňovací štoly Bylanka IV.

Nejenom Kutnohorsko letos čekají oslavy 300 let od úmrtí významného českého architekta italského původu Jana Blažeje Santini-Aichela, který se proslavil svým jedinečným stylem nazývaným barokní gotika. „V Kutné Hoře – Sedlci zanechal výrazné stopy v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele. V nedalekých Horušicích postavil bývalou rezidenci sedleckých cisterciáků. V rámci oslavy výročí se připravuje řada akcí, která architekta a jeho tvorbu připomene,“ dodává ke Kutnohorsku Jakub Kulhánek.

Klášterní zahrady v Sázavě zvou k odpočinku

Prvního dubna se veřejnosti opět otevře severní zahrada Sázavského kláštera. Uvidíte i základy kostela sv. Kříže z 11. století, které svým tvarem připomínají čtyřlístek. Měkký travnatý koberec zdobí několik vzrostlých stromů a vybízí k odpočinku a rozjímání. Je velmi pravděpodobné, že od jara bude v části zahrady blízko svatoprokopské jeskyně probíhat další zjišťovací archeologický průzkum, ten ale přístupnost zahrady neovlivní.

www.strednicechy.cz

Oslavte MDŽ vstupem zdarma do Památníku T. Bati

ZLÍN: Tak jako v loňském roce je i na letošní Mezinárodní den žen, který připadá na středu 8. 3. 2023, otevřen Památník Tomáše Bati ve Zlíně se vstupem zdarma pro všechny ženy a dívky. Možnost prohlídek je v čase 10:00 – 16:30. Volné vstupenky je však potřeba si přijít vyzvednout nejdřív do Infopointu Památníku T. Bati (nám. T. G. Masaryka 2734, Zlín).

08.03.2023
10:00 - 16:30
Autor článku: 
Zuzana Bílá

Všechny ženy a dívky jsou srdečně zvány na prohlídky s volným vstupným do perly světového funkcionalismu k příležitosti blížícího se MDŽ! Milovnicím moderní architektury, ale i baťovské tematiky se tak naskytne skvělá příležitost přijít si vychutnat unikátní prostor zlínské architektonické ikony. Doporučujeme využít komentovaných prohlídek, které startují v každou celou hodinu, tzn. první komentovka začne v 10:00, poslední v 16:00. V rámci výkladu se dozvíte zajímavosti např. k historii, příběhu a architektuře Památníku, k životní cestě Tomáše Bati nebo o osudu Františka Lýdie Gahury, který je autorem této mimořádné stavby a mnoho dalšího.

Možnost rezervace volných vstupenek na konkrétní čas zde: vstupenky na bezplatný vstup 
Volné vstupenky je potřeba si před prohlídkou přijít vyzvednout nejdřív do Infopointu Památníku (adresa je nám. T. G. Masaryka 2734, Zlín) a odtud vás průvodce doprovodí přímo do Památníku, který je umístěn cca 120 metrů od Infopointu.

Více informací: www.pamatnikbata.eu

Barevné Velikonoce na Zámku Žďár

08.04.2023
09:00 - 16:00
Autor článku: 
Kristýna Hamáková

ŽĎÁR NAD SÁZAVOU: Užijte si všechny barvy Velikonoc v jeden jediný den na Zámku Žďár nad Sázavou. Přijďte vstřebat sváteční atmosféru a inspirujte se! Zdobení velikonočních kraslic různými technikami, pletení pomlázek i první letošní jarmark s domácími dobrotami a tradičními řemesly.

Festival delikátních chutí – jaro 2023

PRAHA: Svěží chutě z nejrůznějších koutů světa i zahájení nové sezony food akcí, to bude jarní vydání gastronomického Festivalu delikátních chutí na Novoměstské radnici. Oblíbené cizokrajné pochoutky i dosud málo známé pokrmy či nápoje. Festival plný skvělých kuchařů, výborné atmosféry i kultur z celého světa je ideální zastávkou při nedělních procházkách v samém srdci jarní Prahy.

19.03.2023
10:00 - 18:00
Autor článku: 
NR/ika

Akce navazuje na tradici neformálního setkání sousedů z blízkých i vzdálenějších koutů Prahy, výletníků z celé České republiky i návštěvníků ze světa, kteří si na Novoměstskou radnici již zvykli přicházet vychutnat širokou škálu delikátních chutí, lahodných pokrmů i osvěžujících nápojů. Festival bude i tentokrát probíhat v zázemí Novoměstské radnice i v přilehlé části parku na Karlově náměstí. Tento sváteční den vám nabídne tradiční i netradiční pokrmy z různých koutů světa.

Ředitel Novoměstské radnice Albert Kubišta k festivalu říká: „Jarní vydání našeho festivalu ukázalo, že neděle je pro takovou akci ideální den. Lidé si rádi zajdou na sváteční oběd procházkou do centra Prahy, nebo se u nás zastaví po cestě z víkendu. Událost v sobě navíc spojuje skvěle dostupnou lokalitu hlavního města, jedinečnou historickou atmosféru Novoměstské radnice a kulturní vyžití v rámci metropole.“

Dramaturg a produkční festivalu Zuzana Menhartová dodává: „Nabídka na street foodových akcích se rok od roku zpestřuje, a to nesmírně vítáme. To pochopitelně souvisí jak s kvalitou účastníků, tak i s tím, že zákazníci jsou čím dál víc zcestovalejší a vybíravější, což je moc dobře. Nabídku již několik let sestavujeme tak, aby si na své přišel každý. Milovník masa i vegetarián, návštěvník konzervativnější i ten, kdo rád objevuje chutě z druhého konce světa. Velkým tématem je pochopitelně i veganství, celková udržitelnost (sezonnost, lokálnost atd.) a alternativní směry ve stravování. Také to nás zajímá a sestavu na festival se snažíme pokaždé vyladit tak, aby reflektovala potřeby návštěvníků i vývoj společnosti a jejích potřeb.“

Vstup zdarma

Kdy: neděle 19. 3. 2023 od 10:00–18:00 hod

Kde: Novoměstská radnice, Karlovo náměstí 1/23, 120 00 Praha 2

http://www.nrpraha.cz/program/1232/festival-delikatnich-chuti-jaro-2023/

Místní kultura je mediálním partnerem akce.

Výstava LOOS AND PILSEN byla zahájena v Plzeňském domě v Bruselu

ZAHRANIČÍ: Již druhým rokem putuje výstava LOOS AND PILSEN po světových metropolích. Počínaje Tel Avivem pokračovala přes New York, Vídeň, Paříž, Tokio a Mnichov do Bruselu, kde je nyní k vidění v Plzeňském domě. Západočeská galerie v Plzni připravila tuto výstavu pro Česká centra v roce 2020 u příležitosti 150. výročí narození Adolfa Loose. Záměrem výstavy bylo představit v zahraničí Loosovu unikátní tvorbu v plzeňských interiérech, neboť Plzeň je městem s druhým největším počtem jeho realizací po Vídni. Autorem výstavy je Petr Domanický, architekt a kurátor sbírky architektury Západočeské galerie v Plzni. Projekt byl finančně podpořen městem Plzeň.

od 09.02.2023 do 21.04.2023
Autor článku: 
Gabriela Darebná

Vernisáž výstavy se konala 9. února 2023 v Evropské kanceláři Plzeňského kraje v Bruselu. Návštěvníky uvítal Petr Vanka, náměstek hejtmana pro oblast regionálního rozvoje, IT a evropských záležitostí, dále promluvil Pavel Klucký, velvyslanec ČR v Belgickém království, a Kristýna Halounová, ředitelka Českého centra v Bruselu. Za spolupráci poděkoval Ondřej Kozibratka a o výstavě promluvila Gabriela Darebná, oba ze Západočeské galerie v Plzni.

Multimediální výstava je členěna na tři části. V té úvodní je představen světově uznávaný architekt Adolf Loos, jeho životní příběh a tvorba v Plzni. Prostřednictvím historických fotografií a textů na velkoformátových panelech přiblížil autor výstavy hlavní aspekty, díky kterým se Loosovo dílo stalo nadčasovým. Další část výstavy se zaměřuje na příběhy plzeňských investorů Loosových realizací, jejichž osudy mnohdy tragicky poznamenala druhá světová válka. Většinou se jednalo o bohaté rodiny obchodníků a průmyslníků, jakými byli Hirschovi, Beckovi, Krausovi, Brummelovi, Voglovi a Semlerovi. Poslední část výstavy dává nahlédnout do plzeňských loosovských realizací. Působivé velkoformátové fotografie interiérů v současné podobě po rekonstrukci přímo lákají k návštěvě Plzně. Výstava je doplněna o interaktivní obrazovky, které nabízejí více pohledů do interiérů, ale i dobové fotografie a další historické dokumenty. Závěr výstavy je věnován pátrání po osudech původních majitelů a jejich potomků.

Projekt vznikl ve spolupráci Českých center a Západočeské galerie v Plzni s podporou města Plzně  a organizace Plzeň-TURISMUS. V září tohoto roku bude výstava k vidění také v mázhausu plzeňské radnice.

Západočeská galerie v Plzni, Pražská 13, Plzeň

 

Web:    www.zpc-galerie.cz

Facebook:  zapadoceska.galerie

Twitter:   zpcgalerie

Instagram:  zapadoceskagalerie

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Cestovní ruch