Co se děje

„Je skvělé, že se každý rok lidé z knižního oboru zapojí do Světa knihy Praha a pomáhají z něj udělat opravdovou radostnou oslavu literatury, knížek a čtenářství. Stejně tak nás těší zájem čtenářů, kteří se k nám sjíždějí v tak hojném počtu z celé republiky,“ okomentoval letošní ročník ředitel festivalu Radovan Auer, „návštěvnost byla podobná jako v loňském roce, tedy na hranici šedesáti tisíc. S tak obrovským množstvím návštěvníků jsme spokojeni. Letošní ročník zároveň potvrdil vzrůstající mezinárodní rezonanci Světa knihy Praha. Velké množství zahraničních profesionálů, kteří dorazili na náš Central And East European Book Market, bylo spokojeno s poskytovaným servisem i programem, který jsme pro ně připravili.“

„Velký posun vnímáme ve festivalové části Světa knihy Praha. Díky opravdu atraktivnímu programu tu čtenáři tráví ne hodiny, ale celé dny a mají prostor projít stánky do většího detailu. Na našich prodejích vidíme 20% navýšení. Přispívá k tomu i fakt, že jsme jedni z mála, kdo prodává knihy také v angličtině,“ říká Jana Kaizrová z nakladatelství Slovart. Podobné zájmy o knihy potvrdil i Miroslav Balaštík z brněnského nakladatelství Host: „Dokonce jsme na sobotu i na neděli kvůli velké poptávce museli dovézt další auto s knihami.“

Čestným hostem 29. ročníku byl tradiční festivalový projekt Das Buch, pro rok 2024 pod názvem Das Buch – německojazyčná literatura. Svět knihy Praha provázel citát Franze Kafky „Kniha musí být sekerou na zamrzlé moře v nás“ a veletrh si řadou akcí připomínal sté výročí úmrtí tohoto světoznámého literáta z Prahy. Bohatého programu, který čítal 482 pořadů, se v rámci čtyř dnů zúčastnilo 804 účinkujících ze 40 zemí, mezi nimiž byli oblíbení světoví a čeští autoři, odborníci, filosofové a literární kritici. Svou produkci nabídlo návštěvníkům 416 vystavovatelů.

„Pro tento rok jsme se u festivalové části zaměřili především na dramaturgii čtvrtečních a nedělních pořadů. Jsem rád, že se to projevilo jako krok správným směrem. Většina programových sálů po celou dobu konání festivalu byla naplněna do posledního místa. Dokonce jsme u několika autorů museli díky zájmu doplnit další program i autogramiádu. Např. na podpis Karin Lednické čekali její fanoušci ve frontě přes tři hodiny. Literární festivalová část Světa knihy Praha získává na větší popularitě. A tyto čtyři dny považuji jako velmi reprezentativní oslavu literatury a autorů,“ shrnul své dojmy dramaturg festivalu Guillaume Basset.

„Děkuji pořadatelům Světa knihy Praha za příležitost setkat se se čtenáři a doplnit při debatě moderované Ivem Mludkem to, co se do knih nevměstnalo. Chtěla bych smeknout pomyslný klobouk před svými čtenáři, kteří zcela zaplnili Sál Franze Kafky a pak při autogramiádě vystáli tříhodinovou frontu na sluncem rozpálené dlažbě. Cítím velký vděk za tak srdečné přijetí. A stejně tak děkuji za  příležitost setkat se s Narine Abgarjanovou při debatě moderované Tomášem Glancem. Svět knihy Praha byl jako vždy plný neobyčejných a příjemných setkání,“ prozradila své zážitky spisovatelka Karin Lednická.

„Děkujeme návštěvnicím a návštěvníkům Světa knihy Praha za opravdu velký zájem o pestrý program Das Buch – německojazyčná literatura. Naše hostky a hosté z Německa, Rakouska a Švýcarska opakovaně zaplnili nejen největší Sál Franze Kafky, několik českých nakladatelství nám s radostí oznámilo, že vyprodali všechny nové překlady autorek a autorů Das Buch, které na veletrh přivezli. Také náš stánek zaujal nejen svým designem, ale i nabídkou: uskutečnilo se na něm asi tucet autogramiád, konal se tu sraz ke kurzům jódlování a němčiny, velký úspěch měla pojízdná kavárna i zbrusu nová videohra Playing Kafka. Věříme, že si všichni odnesli domů nejen řadu skvělých knih, ale také nezapomenutelných zážitků a nového poznání,“ svou účast zhodnotili organizátoři programu čestného hosta.

„Nadcházející jubilejní ročník se bude konat 15.-18. května 2025 opět na Výstavišti Praha a už teď mohu říct, že k oslavám chystáme spoustu překvapení,“ zve na 30. ročník Auer „Čekání si naši fanoušci mohou po celý rok zkrátit na Youtube záznamy z programů tohoto ročníku.“

Svět knihy Praha 2024 v číslech:

Veletrh:

■            Počet vystavovatelů: 416

■            Počet stánků: 212

■            Plocha: 3.056 m²

Literární festival:

■            Počet účinkujících: 804

■            Počet programů: 482

■            Počet výstav: 11

Země a regiony: 40

Argentina – Arménie – Belgie – Bělorusko - Bulharsko - Burundi - Česká republika – Dánsko – Finsko – Francie – Chile – Irsko - Itálie – Kolumbie - Korejská lidově demokratická republika - Korejská republika - Kuba – Maďarsko – Mexiko – Německo – Nizozemsko - Norsko – Peru – Polsko – Portugalsko – Rakousko – Rumunsko – Rusko - Řecko - Slovensko – Slovinsko - Srbsko – Španělsko – Švédsko – Švýcarsko – Tchaj-wan – Turecko - Ukrajina – USA - Velká Británie

Pořadatel: Svět knihy, s.r.o., společnost Svazu českých knihkupců a nakladatelů

Finanční podpora: Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hl. m. Prahy, MČ Praha 7, Nadace PPF, Pro Helvetia, Česko-německý fond budoucnosti

Partneři: Das Buch, České literární centrum, Moravská zemská knihovna, Národní galerie, Národní knihovna ČR, Skandinávský dům; Auroton Computer, Magnesia

Hlavní mediální partner: Česká televize

Mediální partneři: Český rozhlas, Deník.cz, týdeník Echo, Echo 24, Knižní novinky, Host, A2, Deník N, Forum 24, Vltava Labe Media, Radio1

Od 14. do 16. října 2022 se v akusticky příznivých prostorách zámku v Mikulově konal 63. ročník celostátní hodnocené přehlídky sborového zpěvu dospělých Choralia Mikulov 2022, který byl součástí XXII. ročníku mezinárodního sborového festivalu Kampanila Mikulov. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu a spolek Kampanila Mikulov se rozhodli spojit síly zkušeného pořadatele mezinárodního festivalu a celostátní hodnocené přehlídky a nabídnout sborům tři dny plné inspirativních hudebních vystoupení i přátelských setkání. Přehlídka připomněla rovněž dvě významná hudební jubilea, sto let od narození hudebních skladatelů Ilji Hurníka a Otmara Máchy.

Sbory do Mikulova přijely už v pátek, aby se jako posluchači zúčastnily zahajovacího koncertu festivalu Kampanila Mikulov, na němž se v kostele sv. Václava představil celovečerním recitálem akademický sbor FT UTB Zlín Cantica laetitia (sbm. Josef Surovík). Mezi precizně provedenými kratšími skladbami zahraničních autorů (Reinis Sējāns, Ēriks Ešenvalds, Josu Elberdin, Peter Anglea, Lars Jansson, Vaclovas Augustinas) a duchovní skladbou Terezy Surovíkové zazněly dvě části ze Schnittkeho cyklu Three Sacred Hymns, tři části z Missy festivy Johna Leavitta a Five Hebrew Love Songs Erica Whitacra. Sbormistr Surovík předvedl se svým sborem špičkový výkon, provedení skladeb bylo po intonační i rytmické stránce vyrovnané, jen v některých náročnějších skladbách sboru chybělo větší obsazení krajních hlasů. Zasloužený a dlouhotrvající potlesk ocenil nejen náročný repertoár, ale rovněž skvělý a sugestivní dirigentský výkon.

Na sobotní přehlídce se ve velkém sále zámku Mikulov představilo 8 sborů v 10 soutěžních i nesoutěžních vystoupeních, celkem se na pódiu vystřídalo přes 200 zpěváků. Soutěžní přehlídku hodnotila pětičlenná porota – předsedkyní poroty byla Jana Suchomelová (sbormistryně Městského divadla Brno), dalšími členy poroty byli Tatiana Švajková (Prešovská univerzita, sbormistryně Collegium Technicum), Jiří Skopal ml. (Univerzita Hradec Králové, sbormistr smíšeného sboru Kácov a Smíšeného sboru UHK), Jan Steyer (sbormistr Pěveckého sboru ČVUT) a Lenka Polášková (sbormistryně smíšeného sboru Smetana Hulín, pedagožka Konzervatoře P. J. Vejvanovského Kroměříž, sbormistryně DPS Moravské děti). Přehlídka byla vyhlášena podle schválených propozic ve čtyřech soutěžních kategoriích (Kategorie A – sbory komorní (12–24 členů), Kategorie B – sbory smíšené (od 25 členů), Kategorie C – sbory stejnohlasé (od 25 členů), Nesoutěžní (festivalová) kategorie D).

V soutěžní kategorii A (sbory komorní) se představily čtyři sbory. Šumperský sbor ŽAVEZ (sbm. Vít Sochora) získal stříbrné pásmo a stal se vítězem kategorie – porotu zaujal provedením sboru Zdeňka Lukáše Veselá kopa i výběrem lidových písní v úpravě Zuzany Vlčinské. Ve stříbrném pásmu se umístily i Spojené sbory VUS Pardubice a Salvátor Chrudim (sbm. Tomáš Židek), u nichž publikum ocenilo procítěné provedení sboru Pomyšlaju deň strašnyj Alexandra A. Archangelského i Slováckou voničku  Oldřicha Halmy. Ženský komorní sbor Jirkov (sbm. Šárka Navarová) se představil na přehlídce nejen jako pokračovatel Jirkovského dětského sboru, ale předvedl zde pestré aranže muzikálových melodií, které porota ocenila bronzovým pásmem. Komorní kategorii uzavřelo vystoupení sboru KOS Nový Jičín (sbm. Vendulka Bervicová, Kamila Zajacová) s četnými aranžemi lidových písní a duchovními skladbami, jehož výkon porota zařadila také do bronzového pásma. V soutěžní kategorii C (sbory stejnohlasé) se představila dvě tělesa – stříbrné pásmo získal sbor Regina z Vodňan (sbm. Romana Rédlová), jehož dramaturgie byla pestrá, avšak výběr skladeb se hodil spíše pro sbor dětský. Zlaté pásmo a cenu pro absolutního vítěze přehlídky si odnesl sbor Vox novus (sbm. Petra Nová), který v současné době patří mezi vynikající tělesa s mezinárodním renomé – sbormistryně Nová pravidelně získává významná ocenění i za českými hranicemi. Porota ocenila hlasovou kulturu sboru i zajímavý soutěžní repertoár (Heinrich Schütz, Tereza Surovíková, Petr Koronthály, Eva Ugalde, Zdeněk Lukáš). Překvapivý zájem vzbudila i nesoutěžní (festivalová) kategorie D. Spojené sbory VUS Pardubice a Salvátor Chrudim si odnesly zvláštní cenu za přesvědčivé uvedení Křičkova sboru V dobrém jsme se sešli a jejich sbormistr Tomáš Židek získal zaslouženě cenu za dirigentský výkon. Zde bychom rádi vyzvedli dlouholetou Židkovu snahu o uvádění zapomenutých českých autorů a rovněž jeho velkou zásluhu na propagaci (nejen) Křičkova díla – město Chrudim může být na svého sbormistra opravdu pyšné. Komorní sbor Alter ego z Bystřice nad Pernštejnem (sbm. Lenka Macháčková) získal cenu za přesvědčivé uvedení skladby Jay Althouse A Festive Gloria, Sborissimo z Písku i jeho sbormistryni Lenku Halamovou porota ocenila za energický a přesvědčivý výkon. Ženský komorní sbor Jirkov (sbm. Šárka Navarová) si v této kategorii odnesl cenu za kultivovaný projev. Po skončení přehlídky následoval v sále zámku společenský večer. 

Nedělní dopoledne vyplnil ateliér společných skladeb, který vedl sbormistr Josef Surovík. Pro zpěváky si připravil skladbu A na zemi upokojení z Lounského graduálu Jana Táborského, úpravu lidové písně Dolino, dolino od Václava Hálka a populární Spirit of God Jamese E. Moora. Výběr skladeb sbory zaujal a my si přejeme, aby se některá z nich dostala i do repertoáru zúčastněných sborů. Paralelně s ateliérem probíhal rozborový seminář sbormistrů s porotou, po jehož skončení následovalo slavnostní vyhlášení výsledků. Většina sborů využila nabídky festivalu Kampanila Mikulov a zúčastnila se odpoledních koncertů v Kostele sv. Jiljí v Dolních Dunajovicích a v Kostele sv. Barbory v Pavlově. 

Velké poděkování za úspěšnou realizaci přehlídky i festivalu patří zejména obětavým a ochotným členům spolku Kampanila Mikulov, kteří společně s NIPOS obě akce připravovali po celý předcházející rok, zejména pak předsedkyni Michaele Bálintové, uměleckému řediteli festivalu Kampanila Mikulov Martinovi Franzemu a obětavé organizátorce Haně Čadové, poděkování patří také Městu Mikulov a Zámku Mikulov. Mikulovská přehlídka Choralia se konala z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury, pod záštitou ministra kultury a za přítomnosti ředitelky NIPOS Lenky Lázňovské a ředitelky Odboru regionální a národnostní kultury Zuzany Malcové, které byly vzácnou návštěvou letošního ročníku.

Nezbývá mi než srdečně pozvat všechny sbory dospělých k účasti na letošních přehlídkách v Praze (25. 3. 2023), Chrudimi (20. 5. 2023) a v Mikulově (13. – 15. 10. 2023), jejichž uzávěrky se rychle blíží. Těšíme se na vás!

Pro další informace vizte: https://www.nipos.cz/artama-ho-sz

 

 

Jaromír Nohavica si pro Valašský špalíček připravuje sólový set a Iva Bittová přiveze Čikori

Valašský špalíček začne ve středu 19. června a potrvá až do sobotní noci 22. června. Během těchto čtyř dnů se na šesti různých scénách uskuteční celkem třicet hudebních vystoupení, která představí mezinárodní umělce z Česka, Švédska, Polska, Velké Británie, Jihoafrické republiky, Chorvatska, Slovenska, Švýcarska a Itálie. Valašský špalíček se řadí mezi festivaly, které se zaměřují na tradiční hudební formace a zároveň představují nové talenty. Festival je kromě zajetých jmen o poznávání a rozšiřování si hudebních obzorů. Není divu, že Valašský špalíček přivezl do Česka kapely i jedince, kteří se pak na hudebních prknech dostali na ty nejvyšší laťky.

Valašský špalíček se ve své programové skladbě zaměřuje na různá hudební jubilea. Úctyhodným jubileem je rozhodně 60 let, které na scéně působí kapela Jazz Q Martina Kratochvíla, 50 let nejzásadnějšího alba českého undergroundu Plastic People of the Universe Egon Bondy´s Happy Hearts Club Banned, jež připomíná formace P.P.U složená z muzikantů Josefa Janíčka, Vladimíra Dědka, Tomáše Schilly, Ivana Bierhanzla a Jana Brabce i 65 let divadla Semafor, jež připomene Emil Viklický Trio.

Významné jubileum, 25 let, slaví také polský čtvrtletník Twój Blues. Ten několik ročníků přiváží do Valmezu to nejlepší z tamní bluesové scény. A tyhle narozeniny je třeba náležitě oslavit. A jak jinak než speciálním koncertem, na němž se sejdou polské hvězdy Magda Magic Piskorczyk, Adam Kulisz, Michał Kielak, Bartek Szopiński a rytmická sekce kapely Boogie Boys. Oslavy doprovodí další koncerty kapel Coffee Experiment, Lucky Troubles, Amiya, Silesian Hammond Group a Boogie Boys, jejichž poslední vystoupení na Valašském špalíčku dřímá v hlavách snad všem, co jej na I. nádvoří před několika lety viděli. Působení magazínu bude reflektovat také připravovaná výstava.

Čtyři dny nabité, bez pochyby kvalitní hudbou, dále lákají na Jakuba Nohu, Krásné nové stroje, Jana Hrubého, Story s Milanem Kňažkem, The Primitives Group, Riccarda Staraje & The Midnight Bluesband, Geralda Clarka se speciální dechovou sekcí a mnoho dalšího. Návštěvníci mají každoročně v rámci festivalu také možnost shlédnout výstavy v galeriích v areálu zámku Žerotínů.

Vstupenky jsou k sehnání na stránkách festivalu www.valasskyspalicek.cz. V současné vlně jsou v prodeji čtyřdenní lístky na celý festival. Jednodenní vstupenky budou uvolněny začátkem června, a to pouze v případě, že nedojde k vyprodání čtyřdenních permanentek.

 

(smo#2024)

Richard Ševčík v Geiko, což je výraz, který se od 20. století vžil pro mladé gejši, odkrývá příběh mladičké Mineko, jejíž talent a píle ji předurčují k velkolepé kariéře. Ta je však vykoupena zřeknutím se sama sebe, svých tužeb i pocitů. Mineko na její cestě k úspěchu zasáhne nevraživost a žárlivost ostatních dívek, tragická ztráta blízké přítelkyně i osudová láska. „V baletu jsem chtěl ukázat, jaký rozdíl je mezi tím, jak tyto dívky vystupují na veřejnosti a jak se ve skutečnosti cítí. Naše hlavní hrdinka zaujímá dvě role: jednu jako dospělá žena a druhou jako její dětská vzpomínka,“ přibližuje své pojetí choreograf, který v baletu využil i prvky z japonského tradičního tance. „Choreografii i kostýmy jsme konzultovali s Lucií Hayashi, odbornicí na japonský tanec,“ dodává.

„Divadlo J. K. Tyla připravilo působivou inscenaci s ukázkou neodmyslitelného a typického symbolu tradiční japonské kultury – ze světa gejš. Osudy Mineko Iwasaki, japonské byznysmenky, spisovatelky a bývalé proslulé gejši jsou pro nás exotickým a zajímavým tématem. O to více, že půjde o originální baletní zpracování v režii a choreografii Richarda Ševčíka, držitele Umělecké ceny města Plzně,“ uvedla Eliška Bartáková, radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče.

Pro Richarda Ševčíka a skladatele Jana Matáska je to po baletech Vánoční koleda, Sedmero krkavců a dosud neuvedené Královně Margot čtvrtá spolupráce. „S Honzou jsme chtěli, aby každá postava v Geiko měla svůj specifický nástroj. Sice jsem si nedokázal představit, že v Česku seženeme hudebníky, kteří nám zahrají na tradiční japonské nástroje, Honzovi se to ale povedlo a zkomponoval poutavou scénickou hudbu, která vás při poslechu přenese do země vycházejícího slunce,“ říká Ševčík. Inscenační tým doplňuje kostýmní a scénická výtvarnice Andrea Pavlovičová.

„Termín gejša se skládá ze znaků umění a osoba a označuje obecně umělce, které si bohatí šlechtici zvali na své dýchánky, aby jim zpestřili dlouhou chvíli hraním na nástroj, zpěvem, recitací poezie, komickým výstupem, vyprávěním nebo tancem. Od vyučených gejš se očekávalo, že jedna z nich po své aktivní kariéře převezme vedení domu a výchovu další generace dívek. Následovat vlastní lásku do manželství nebo mateřství znamenalo navždy opustit tento tajemný svět prchavosti a pomíjivosti,“ vysvětluje Lucie Hayashi, japanoložka a taneční vědkyně.

Hlavní roli Mineko si v alternacích zatančí Mami Mołoniewicz a Afroditi Vasilakopoulou, Mineko jako dítě ztvární Shiori Nirasawa, Michela Quartiero nebo Kako Sawai, v roli filmového herce a milence Mineko se objeví Gaëtan Pires, Justin Rimke či Marius Mathieu. Dále se diváci mohou těšit mimo jiné na Jarmilu Hruškociovou, Androniku Tarkošovou, Kristýnu Miškolciovou, Saru Antikainen, Zuzanu Hradilovou a hosty z činohry Janu Kubátovou či Apolenu Veldovou.

Mineko Iwasaki vydala knihu Geisha of Gion, známou také pod názvem Geisha, a life, po neshodách s autorem slavné knihy Gejša (Memoirs of a Geisha) Arthurem Goldenem. Iwasaki Goldenovi pod slibem anonymity poskytla důvěrné informace, spisovatel však její jméno v knize odtajnil. Iwasaki následně odsoudila jeho román za nepřesné vyobrazení života gejš a autora žalovala za pomluvu.

Vstupenky mohou diváci zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.

 

Jan Matásek je český hudební skladatel, trombonista, herec a pedagog. Je známý především svou scénickou hudbou pro česká divadla, spolupracuje s mnoha divadelními režiséry a od roku 2001 působí v divadle Minor v Praze. Kromě toho komponuje i artificiální hudební formy, například Requiem uvedené v roce 2023 v Norsku. Je také autorem hudby k televizním seriálům Kombajn je fajn a TvMiniUni v České televizi. V roce 2018 zkomponoval celovečerní balet na motivy povídky Vánoční koleda Charlese Dickense uváděný v Divadle F. X. Šaldy v choreografii Richarda Ševčíka. Dále byl v roce 2020 proveden jeho další balet Sedmero krkavců ve stejném divadle. Jako lektor se účastní divadelních festivalů a hudebních a edukativních workshopů pro děti a dospělé a od roku 1995 vede hudební semináře na Univerzitě Karlově.

 

 

Výstavy motýlů v botanické zahradě jsou velmi oblíbené. Letošní přehlídku Motýli: Dobrodružná cesta už vidělo přes 70 000 zájemců. Návštěvu výstavy motýlů ve skleníku Fata Morgana lze spojit s příjemnou procházkou rozkvetlou zahradou a o víkendu 24. – 26. 5. také s nákupem krásných muškátů, balkonových rostlin a bylinek. Botanická zahrada ve spolupráci se Specializovanou základní organizací Českého zahrádkářského svazu Pelargonie pořádá muškátovou burzu, která se uskuteční v Horní zahradě v blízkosti expozice Svět sukulentů. Ve výstavním sále botanické zahrady je zase k vidění unikátní panelová výstava věnovaná skleníku Fata Morgana, od jehož otevření uplyne 12. června 20 let. Celou procházku pak mohou zájemci zakončit skleničkou vína ve Vinici sv. Kláry.

Fotografie „záhadné ženy” má ve Světozoru už přes padesát let své vyhřáté místo. Návštěvnictvo kina se často domnívá, že se jedná o Markétu Lazarovou resp. Magdu Vašáryovou ve Vláčilově kultovním snímku. Ve skutečnosti je na ní ale zachycena herečka Andrea Čunderlíková, známá např. jako sestřička Ina ze seriálu Nemocnice na kraji města. Fotografie Tarase Kuščynského byla ve Světozoru nainstalována v roce 1973 jako součást výstavy k přehlídce českých a slovenských filmů. Současné vedení kina se rozhodlo léty opotřebenou fotografii oživit a zakomponovat ji do zářivé, odvážné a o něco méně záhadné umělecké instalace Andrea 2.0. „Propojením fotografie Tarase Kuščynského s neonovou instalací spojujeme dva světy, které chceme Světozoru v jeho dalších dekádách dopřát. Původní s progresivním, tradiční s odvážným,“  doplňuje ředitel kina Julián Naglmüller.

Zpracování nového díla se ujal vizuální umělec Michal Cimala, který studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Kovu a šperku. Po škole se začal věnovat mnoha oblastem výtvarného umění: malbě, sochařství i navrhování interiérů. Právě díky jeho širokému rozhledu se vedení kina rozhodlo pro navržení instalace umělce oslovit. „Cílem bylo zrestaurovat fotografii Tarase Kuščynského, kterou jsme chtěli pojmout v moderním a lehce odvážném pojetí. Michal Cimala má ke Světozoru letité vazby a díky jeho portfoliu práce s neonem jsme se rozhodli pro instalaci oslovit právě jeho. S Michalem jsme celý tvůrčí proces intenzivně řešili od první myšlenky až po konečnou realizaci a výsledkem je unikátní dílo, které spojuje historické kořeny Světozoru společně s moderním a progresivním pojetím provozu kina,“ popisuje záměr ředitel.

Vernisáž instalace proběhne 29. května v 19:30 v rámci předpremiéry filmu Priscilla, kterou kino uvede z 35mm filmového pásu. Současná neonová instalace se tak pomyslně propojí s analogovou technologií.

Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 25. května od 14 hodin.

Čím je sport pro umění? Je sport uměním? Přesně tyto otázky si položili Matěj Forman s přáteli, když začali plánovat výstavu pro Regionální muzeum a galerii v Jičíně. Aréna představivosti je již třetí instalací konceptu Imaginárium pro prostor Valdštejnovy konírny na jičínském zámku. Jak název a samotné otázky napovídají umělci tentokrát hledali inspiraci ve světě sportu. Výstava řeší témata, jako hravost, soutěživost, fair play a přátelství. Všechno zmíněné je řešeno tak, aby se neustoupilo z principů kouzelného divadelního světa a hodnotné řemeslné práce.

Řada vystavených objektů byla navržena pro rozsáhlou výstavu v Theatre L´Avant Seine, která vznikla jako doprovodný program k letním olympijským hrám, jež hostí právě francouzská metropole.

Výstava vzbudila ve Francii velký ohlas a za necelé dva měsíce ji navštívilo přes 8 000 návštěvníků. O Imagináriu referovala media jako Le Monde, Parisien a Le Figaro.

Další objekty budou představeny poprvé v Jičíně. Instalace jičínské výstavy vzniká v koprodukci s Theatre L´Avant Seine a Theatre L´Estive z Foix. Přes vznosné názvy francouzských divadel se můžete těšit na známé výtvarníky. Výtvarný tým opět září pod vedením Matěje Formana, který je i autorem celého konceptu výstavy.

Na výstavě se podílel tvůrčí tým vystavujících, mezi které patří Renata a Martin Lhotákovi, Tereza Komárková, Andrea a Josef Sodomkovi, Veronika Podzimková, Jana Paulová, Barka Zichová, Pavel Macek, Irena Vodáková, Matěj Forman a další. Autorem konceptu výstavy je Matěj Forman, osvětlení připravil Igor Schmidt, zvuk Philippe Leforestier, produkce se zhostil Jakub Hradilek a stavbu provedli ve spolupráci s autory Petr Pasler a Jonáš Prašivka .

Výstava Imaginárium: Aréna představivosti Divadla bratří Formanů a jejich přátel bude otevřena od 26. dubna do 15. září v zámecké galerii v Jičíně.

Zájemci si mohou vybrat ze třech úseků – 3, 5 a 10 km nebo si vyzkoušet štafetu. Připraveny jsou i dětské závody o délce 500 nebo 1000 m podle věku dítěte. Startovné a začátek se liší u každého závodu a vše je uvedeno na webu akce (https://www.run-tour.cz/cs/kalendar/usti). Registrace je možná v pátek (24. 5.) od 15 do 19 hodin a v sobotu (25. 5.) od 8:30 až do startu závodu.

Partnerem pro prevenci je zdravotní pojišťovna OZP, která si pro účastníky v Ústí nad Labem připravila „masážní zónu“. Ve speciálním prezentačním stanu bude k dispozici několik masérů, zájemci rovněž mohou zdarma vyzkoušet analýzu složení lidského těla a nechat si poradit ohledně naměřených výsledků. Na místě budou i pracovníci regionální pobočky OZP.

ČEZ RunTour je seriál běžeckých závodů, který je určen pro rodiny s dětmi, začátečníky i tzv. hobby běžce, zkrátka pro každého, kdo má chuť běžet. Dlouhodobě patří závody mezi nejoblíbenější tuzemské sportovní akce. Letos bude mít RunTour celkem osm zastávek a to ve městech – České Budějovice (13. 4.), Kopřivnice (27. 4.), Ústí nad Labem (25. 5.), Plzeň (22. 6.), Olomouc (20. 7.), Brno (14. 9.), Praha (5. 10.) a Pardubice (19. 10.).

„Hledali jsme pro přehlídku venkovských divadel městečko, kde jsou aktivní divadelníci, krásné vybavené divadlo, nadšené publikum, kde jde dostatek ubytovacích kapacit i možnost strávit volné chvíle mezi představeními procházkami v přírodě nebo po městě,“ říká Martina Erbsová, ředitelka Centra uměleckých aktivit, které je hlavním pořadatelem festivalu. HROM do Police navíc podpořilo i město Police nad Metují.

Soutěžní přehlídky, pro kterou vybrali název sami divadelníci, se mohou zúčastnit soubory, které působí v obcích do 5 tisíc obyvatel. Mezi takové obce patří i Police nad Metují, jejíž Divadelní soubor Kolár se ale letošního festivalu nezúčastní. Přesto je ale důležitou součástí celé akce. Místní ansámbl se bude starat diváky a zázemí vytvoří i pro účinkující hostujících souborů.

„Hrom znamená akustický třesk. Něco, co je slyšet daleko po kraji. Doufáme, že naše přehlídka bude mít hlas jako hrom, najde si své pravidelné účastníky i věrné diváky. Přáli bychom si, aby se tu všichni cítili dobře a rádi se vraceli,“ vysvětluje dramaturgyně a produkční přehlídky Kateřina Fikejzová Prouzová.

Přehlídku, která je pro zúčastněné divadelníky možným postupovým článkem na Krakonošův divadelní podzim, zahájí v pátek 7. června v 16 hodin Divadlo Okrouhlice s rybářskou komedií Jak to vidí ryby z vody. DS Zdobničan z Vamberku pak v 19 hodin nabídne romantickou a duchařskou komedii Láska mezi nebem a zemí.

V sobotu 8. června v 10 hodin se děti se svými rodiči mohou těšit na bajku O oslovi v pruhovaném pyžamu v podání souboru Futeř Vlkánov. Ve 14 hodin pak naváže komedie plná jemného humoru, romantiky i vážnějšího zamyšlení Kouzelný duben v nastudování Nechanického ochotnického spolku. Večer od 19 hodin diváci uvidí DS J. K. Tyl Meziměstí a fraška o neuvěřitelném lháři a nevěrníkovi Dámský krejčí.

Divadlo s názvem Kdo se ptal z Březnice v neděli 9. června v 10 hodin zaujme detektivním příběhem Lord, láhev a zločin. Festival uzavře DS Lucerna Vilémovice se situační komedií z prostředí plastické chirurgie Uděláte mě to znova?

Jednotlivé výkony bude posuzovat odborná porota. V jejím čele stane režisér a ředitel Těšínského divadla Petr Kracik. Další lektorkou je Regina Szymiková, odbornice na jevištní mluvu, režisérka a pedagožka DAMU. Sestavu uzavírá režisér, herec a pedagog Josef Jan Kopecký. O představeních se bude debatovat v širším plénu. Vítězný soubor postoupí na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim, který se koná ve Vysokém nad Jizerou.

Vstupenky jsou k dostání v předprodeji na webových stránkách www.pellyhodomy.cz a www.policko.cz, nebo také v informačních centrech v Polici nad Metují, Hronově a Náchodě.

Program:

Hrom do Police 2024–1. ročník přehlídky venkovských divadelních souborů

7.-9. 6. 2024 / Kolárovo divadlo v Polici nad Metují

 

pátek 7. června

16:00 / Divadlo Okrouhlice

J. Koloděj: Jak to vidí ryby z vody

Komedie pro tři rybáře a jednu obětavou manželku.

Délka představení: 55 minut, bez přestávky

 

19:00 / DS Zdobničan, Vamberk

P. Valentine: Láska mezi nebem a zemí

Romantická a dojemná duchařská komedie současné britské autorky.

Délka představení: 125 minut včetně přestávky

 

sobota 8. června

10:00 / Futeř Vlkánov

Š. Hak: O oslovi v pruhovaném pyžamu

Bajka pro malé i velké.

Délka představení: 30 minut, bez přestávky

 

14:00 / NOS – Nechanický ochotnický spolek

M. Barber: Kouzelný duben

Komedie plná jemného humoru, romantiky i vážnějšího zamyšlení.

Délka představení: 135 minut včetně přestávky

 

19:00 / DS J. K. Tyl Meziměstí

G. Feydeau: Dámský Krejčí

Fraška o neuvěřitelném lháři, který je ochotný pro zakrytí manželské nevěry udělat téměř cokoli.

Délka představení: 120 minut včetně přestávky

 

neděle 9. června

10:00 / Kdo se ptal, Březnice

Tomáš Adlof: Lord, láhev a zločin

Lord Henry byl nalezen mrtvý a policie přijíždí vyšetřit, co se vlastně stalo.

Délka představení: 60 minut, bez přestávky

 

13:00 / DS LUCERNA Vilémovice

L. Ruquier: Uděláte mně to znova?

Francouzská situační komedie, která si bere na mušku ožehavé téma plastické chirurgie.

Délka představení: 120 minut včetně přestávky

 

https://www.cuahk.cz/akce/prehlidka-venkovskeho-divadla-2024

 

www.cuahk.cz

 

 

 

Lucia Moholy: Exposures   
30. května – 28. října 2024   
Galerie 1 & Galerie 2 v Kunsthalle Praha, 900 m2  
Kurátorský tým: Meghan Forbes, Jan Tichy a Jordan Troeller 

Výstava Exposures, první komplexní prezentace výtvarné i textové tvorby Lucie Moholy, chronologicky sleduje její mnohovrstevnatý zájem o fotografii, výtvarné umění, publikační činnost i informační vědu. Přestože Moholy k rozvoji těchto oblastí významně přispívala, jen zřídka se jí dostávalo patřičného uznání za její ikonické snímky architektury i představitelů a představitelek Bauhausu. Kurátorský tým ve složení Meghan Forbes, Jan Tichy a Jordan Troeller se ponořil do nově objevených materiálů a přináší na světlo i dlouho přehlížená témata v díle Lucie Moholy, jako jsou umělecké experimenty, fotomechanická reprodukce a dokumentalistika.  

Lucia Moholy, narozená jako Lucie Schulz v Praze, vyrůstala v německo-židovské rodině a během první světové války se přestěhovala do Německa, kde pracovala ve vydavatelství a zapojila se do činnosti Svobodné německé mládeže. Ve společensky pulzující poválečné době poznala významného maďarského umělce Lászla Moholy-Nagye. Po sňatku v roce 1920 společně začali zkoumat vizuální, textové i zvukové reprodukční metody. Své poznatky zformulovali ve vlivném eseji Production-Reproduction [Produkce – reprodukce], který vyšel v roce 1922 v předním časopise De Stijl.  

Od poloviny dvacátých let fotografovala Lucia Moholy své vrstevnice a kolegy na Bauhausu ve Výmaru a později i na novém kampusu školy v Desavě. V této praxi pokračovala i po přesunu do Berlína začátkem třicátých let, kde vyučovala na Itten-Schule a byla v kontaktu s lidmi z dalších radikálně pedagogických institucí, zejména Lohelandu a Schwarzerdenu. Tato unikátní sbírka portrétů, jež je na výstavě k vidění, vypráví vizuální příběh osobní a profesní komunity Lucie Moholy, v meziválečném období tvořené převážně ženami. K významným portrétovaným osobnostem patří Florence Henri, Otti Berger, Clara Zetkin a další.  

Z Berlína musela Moholy uprchnout kvůli sílícímu fašismu v roce 1933. Při spěšném odchodu s sebou nemohla vzít své skleněné fotografické negativy, které byly příliš těžké a křehké. Zanechala tak stovky z nich v rukou Waltera Gropia a Lászloa Moholy-Nagye. Tyto negativy byly nesmírně cenné nejen pro Moholy jako ztělesnění její životní práce, ale také pro ty, jejichž díla na nich zdokumentovala. Fotografie Lucie Moholy byly poté hojně zveřejňovány, aniž jí bylo přiznáno autorství. Sehrály klíčovou roli v tom, jak veřejnost vnímala roli a význam Bauhausu.   

Vedle Bauhausu se další část výstavy zabývá obdobím, které Moholy strávila v Londýně ve svém portrétním ateliéru. Fotografovala například členy Bloomsbury Group a další významné osobnosti z uměleckých, vědeckých i intelektuálních kruhů, u nichž se řada angažovala v britském antifašistickém hnutí. Přispěla k počátkům debat o založení prvního muzea fotografie a napsala první kulturní dějiny fotografie určené pro širokou laickou veřejnost. Sto let fotografie 1839–1939 vyšlo v září 1939 v nákladu čtyřiceti tisíc výtisků, které se brzy rozprodaly.  

Když Moholy po bombardování Londýna přišla o ateliér, našla uplatnění v tehdy vznikajícím odvětví mikrofilmu využívaném v informační vědě. Pracovala v prostorách Victoria and Albert Museum jako ředitelka oddělení ASLIB (Association of Special Libraries and Information Bureaux) Microfilm Service, kde pořizovala kopie pašovaných německých vědeckých publikací pro strategické využití Británie za války. Vymyslela také zařízení na promítání textu, díky němuž by si mohli zranění vojáci číst v leže. Ve výstavě je tento návrh reprezentovaný interaktivní instalací Jana Tichého. Později Moholy založila vlastní konzultační kancelář s názvem Documentary Services, Díky tomu získala později pozici technické expertky při UNESCO. Po druhé světové válce cestovala na Blízký východ, úzce spolupracovala s univerzitami a knihovnou v Ankaře a nezávisle fotografovala tento region.  

Výstava mapuje také působení Moholy na umělecké scéně v Curychu, kam se přestěhovala v roce 1959. Tvořila zde v dialogu s mladšími švýcarskými umělci a umělkyněmi, jako byli například Giorgio Hoch nebo Vera Isler, a získala si pověst významné fotografky. Od osmdesátých let byla součástí feministických revizí kánonu dějin umění a fotografie, částečně díky úsilí švýcarské historičky umění Angely Thomas. Moholy také pravidelně psala umělecké kritiky pro Burlington Magazine a působila jako redaktorka uznávaných publikací jako např. Who’s Who In the Graphic Arts.   

I v této době nadále neúnavně sledovala, jak její fotografie z Bauhausu kolují bez uvedení autorství, a to i v tak významných publikacích, jako byl katalog výstavy v MoMA (Museum of Modern Art v New Yorku). Lucia Moholy aktivně kontaktovala své bývalé kolegyně a kolegy ve snaze vysledovat a znovu získat své negativy ztracené během druhé světové války. Díky dopisové kampani zjistila, že si je odvezl Walter Gropius z Německa do USA na konci třicátých let a nadále je využíval k budování odkazu Bauhausu v zahraničí.  

Po letech právních jednání jí bylo v roce 1957 mnoho negativů vráceno. V osmdesátých letech napsala článek, v němž o ukradených negativech konečně veřejně promluvila, a ačkoliv Gropia nejmenovala, popsala tento proces jako „zdrcující zážitek“. Dnes je 230 z těchto 560 negativů uloženo v Bauhaus-Archivu v Berlíně, přičemž 330 negativů podle kartového katalogu, jež si Moholy osobně vedla, stále chybí. Na téma chybějících děl navazuje v několika dílech současný český umělec Jan Tichy, který vyučuje na katedře fotografie na School of the Art Institute of Chicago. Vystavené instalace reagují na život a profesní dráhu Lucie Moholy. Reflektují vztah fotografie k uchovávání kultury, status fotografie jakožto umění a podřadnou roli žen na Bauhausu. Dílo Installation no. 30 (Lucia) [Instalace č. 30 (Lucia)] (2016) obsahuje projekci na 330 skleněných desek, které reprezentují chybějící bauhausovské negativy Lucie Moholy. „Přestože patří k jiným generacím, Tichý a Moholy sdílejí leccos společného: oba vyrostli v Praze, oba zakusili život rozdělený mezi několik zemí, oba experimentálně přistupují k médiu fotografie,“ přibližuje Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle Praha.  

K podnícení nových diskusí a zapojení širšího publika Kunsthalle Praha a Goethe Institut v Praze společně pořádají jednodenní sympozium zaměřené na život a dílo Lucie Moholy. Autorkami konceptu jsou Hana Buddeus a Meghan Forbes. Sympozium nazvané Různé perspektivy pro Lucii Moholy: Fotografie, gender a místo v kontextu 20. století se koná 30. května 2024 a prozkoumá témata jako fungování fotomechanické reprodukce, gender a sexualita nebo individuální dopady geopolitické dynamiky během života této umělkyně. Vystoupí na něm Camilla Balbi, Estelle Blaschke, Karel Císař, Sabine Hartmann, Julia Secklehner a Angela Thomas. V rámci série TransformArt v září Kunsthalle Praha pořádá přednášku o Lucii Moholy od historičky umění Robin Schuldenfrei, která přednáší na Courtauld Institute of Art na University of London.  

Souběžně s výstavou Kunsthalle Praha vydává doprovodnou publikaci, jejíž editorkou je Jordan Troeller, mezinárodní distribuci zajišťuje Hatje Cantz. Kunsthalle Praha rovněž vydává první český překlad bestselleru Lucie Moholy Sto let fotografie 1839–1939 z roku 1939. Kniha v překladu Jakuba Hausera přispěje ke snaze zachovat odkaz umělkyně.  

instagram.com/kunsthallepraha / www.kunsthallepraha.org   
Otevřeno denně 11—19, ve středu 11—21. V úterý zavřeno.  
Pro členky a členy zdarma, https://www.kunsthallepraha.org/stante-se-clenem.