Co se děje

„Z festivalu mám velkou radost. Navzdory zrušenému představení běloruských loutkářů byl program po okraj naplněn a zejména v sobotu se těšil zájmu diváků. Malá loutková inventura je komorní festival, který připomíná kukskou loutkářskou tradici starou jako sám Kuks. Jeho cílem je představit divákům současné loutkové divadlo a oživit obec loutkářským uměním. Naše publikum tvoří jak profesionální loutkáři, tak široká veřejnost. Zejména poetické inscenace souboru Musaši Entertainment Company nadchly jak děti, tak dospělé. Dospělí diváci ocenili také detailní práci a hravost loutkáře v inscenaci Pitva,“ shrnuje dojmy z uplynulého festivalu Kateřina Bohadlová.

Poslední dny festivalu poznamenalo zamítavé stanovisko žádosti o vízum pro běloruský soubor Dům snů. Ten nakonec nedorazil. Inventura ale měla i tak co nabídnout.

Loutkové tělo prozkoumala Pitva v podání jičínského loutkáře a scénografa Roberta Smolíka, který se inspiroval texty Jana Jesenia, Jindřicha Štyrského, Jaroslava Durycha, ale také pomíjivostí života a známým heslem memento mori. Inscenace tak ještě umocnila všudypřítomné kukské téma smrti.

Ve spolupráci s Královéhradeckou centrálou cestovního ruchu a infocentrem v Kuksu jsme v rámci akce Zkus obec Kuks nabídli vedle loutkových představení také řezbářský workshop s Jiřím Nachlingerem.

Sobotní odpoledne s řezbářem mělo obrovský úspěch nejen u dětí, ale hlavně u dospělých. Možnost vyzkoušet si práci s lipovým dřevem spojuje zážitek z tvorby s vůní dřeva, který se většině lidí moc často nenaskytne. Nachlinger vyprávěl mimo jiné příběh loutky od stromu k hotovému dílu a popisoval vlastní zkušenosti představitele čtvrté generace rodinné řezbářské tradice.

Loutkářské řemeslo má v Kuksu už třísetletou tradici. Na tu navazuje také expozice Braunova socha loutkou, jejichž autorem je právě Jiří Nachlinger. Unikátní soubor loutek inspirovaných sochami Matyáše Bernarda Brauna, ve kterém se najdou přátelé hraběte Šporka, místní řemeslníci, poustevník, anděl i čert, je hlavním lákadlem, které ožívá prostřednictvím prostorového zvuku v interaktivní prohlídce Theatrum mundi Kuks. Tento oživlý příběh z doby hraběte Šporka si mohli návštěvníci výjimečně vychutnat i v noci, což mu dodalo lehký hororový nádech.

Divadelní společnost Musaši Entertainment Company se představila během Malé loutkové inventury hned dvakrát – dětem předvedla pohádku z lesa Fabula Sylvestris, ve které se v roli záporáka představil zákeřný igelitový pytlík a pobavily přírodní bytosti ochutnávající vše, co se v lese nabízí. Na večer Musaši připravili experimentální inscenaci Esej o světle, jejímž protagonistou bylo právě světlo v mnoha podobách. Inspirovali se teoretickými texty o světle, ale také vlastní imaginací či umělou inteligencí, čímž téma s řemeslnou přesností a současně vtipně a zábavně rozvinuli.  

Atmosféru narozeninové oslavy přinesla inscenace Vše nejlepší divadla FRAS složená ze tří autorských povídek členů souboru a tří různorodých sad loutek. V sobotu odpoledne tak oslavili narozeniny na zahradě Rentzova muzea barokního tisku tuleni, mafiánská dcera a termití královna.

Nedělní program pozvolna ukončily prohlídky Galerie loutek. Ty budou v Kuksu přístupné i během celé turistické sezóny.

Celkem na víkendový festival dorazilo kolem dvou stovek diváků. V srpnu chystá organizační tým festivalu ještě další divadelní událost. V srpnu se bude konat už 23. ročník multižánrového festivalu THEATRUM KUKS s podtitulem „Baroko, jak jej nečekáte“. Ten letos oslaví výročí 300 let od příjezdu italské opery do Kuksu.
 

Pořadatelem Malé loutkové inventury je Theatrum Kuks v koprodukci s Novou sítí.

https://www.galerieloutekkuks.cz/projekt/mala-loutkova-inventura/

THEATRUM KUKS

21.—25. 8. 2024
https://theatrum-kuks.cz/

Sošku pro nejúspěšnějšího skladatele a textaře populární hudby a současně pro nejúspěšnějšího streamovaného autora si odnesl Calin. Společně s Davidem Kopeckým stojí autorsky také za vítěznou populární skladbou roku, kterou se stala Hannah Montana.

Zlatou cenu OSA za celoživotní přínos obdržel hudební skladatel a zakladatel Moravanky Jan Slabák. Do Zlatého fondu OSA byl zapsán hudební skladatel a textař známý zejména v oblasti dechové hudby Karel Vacek (in memoriam) a skladba Stín katedrál, jejímiž autory jsou Karel Svoboda a Ivo Fischer.

Slavnostním večerem, který se konal na scéně Archy+, provedla po dvouleté pauze opět moderátorská dvojice Petr Prokop a Ondřej Cihlář. Hlavním mediálním partnerem Výročních cen OSA se stala ČT, a tak bylo poprvé v jejich historii možné sledovat jejich udílení v přímém přenosu na ČT art.

V oblasti vážné hudby se dařilo hudebnímu skladateli Janu Valtovi, který se stal nejúspěšnějším skladatelem roku, a současně jeho skladba Kingdom Come: Deliverance – suite for choir and orchestra zvítězila v kategorii Vážná skladba roku. Nejúspěšnějším autorem v zahraničí se stal Theodor Vachler. Ocenění pro nejúspěšnějšího nakladatele získala společnost A-Tempo Verlag spol. s r. o.

OSA nezapomíná ani na mladé autory do 35 let – nejúspěšnější autorkou vážné hudby byla vyhlášena Darja Kukal Moiseeva a v populární hudbě uspěl producent Daniel Suchánek známý jako ÜBeatz. Vítězové obou kategorií obdrželi kromě skleněné sošky, za jejímž designem stojí uznávaný hudebník a výtvarník Milan Cais, navíc šek v hodnotě 50 000 Kč, který OSA každoročně věnuje úspěšným mladým autorům.

Ocenění vychází přímo ze statistik OSA. Dle pravidel zahrnují skladby a autory, kteří poprvé v posledních dvou letech zaznamenali mimořádný úspěch ve vysílání rozhlasu a televize, v koncertním provedení, v prodejnosti nosičů, na internetu a při dalších užitích hudby, a to bez ohledu na datum jejich registrace u OSA. 

Kategorie, které se neudělují na základě dat, ale na základě rozhodnutí dozorčí rady OSA, jsou Zlatá cena OSA za přínos české hudbě, Zlatý fond OSA za dlouhodobě nejhranější skladby nebo autory a Cena za propagaci a šíření české hudby.

Tématem slavnostního večera byl národní folklor jako zdroj inspirace pro hudební tvorbu. O hudební doprovod se postarala Hrubá Hudba ve složení: Petr Mička – primáš, housle, zpěv; Aleš Mička – housle, zpěv; Marek Smaženka – viola (kontry), zpěv; David Řičica – basa, zpěv; Martin Drlík – klarinet, tenorsax, zpěv; Marek Steyer – trubka, zpěv; Martin Čech – bicí; Jiří Hradil – klávesy, buben, zpěv.  S nimi vystoupili Dan Bárta a Václav Dufek, Gabriela Eibenová a Adam Viktora, Ondřej Havelka, Katarzia, Kato a Kamila Tomšejová.

Hlavním mediálním partnerem akce se stala Česká televize, která odvysílala Výroční ceny OSA v přímém přenosu na stanici ČT art 10. června od 20.15 hod. a iVysílání. „Jsem velmi potěšen nově navázanou spoluprací s Českou televizí a jejím generálním ředitelem Janem Součkem. Uvedení udílení Výročních cen OSA v přímém přenosu na ČT art vnímám jako významný signál směrem k autorské obci, ocenění jejich práce a významu pro českou hudbu i kulturu obecně. Tato spolupráce nám umožňuje přiblížit široké veřejnosti úspěchy a přínosy našich autorů, a tím posilovat povědomí o významu autorské tvorby v naší společnosti,“ doplňuje Roman Strejček, předseda představenstva OSA.

Od 10. 6. 2024 budou k dispozici také v archivu ČT na iVysílání. Dalším mediálním partnerem je magazín Autor in.

Letošní 19. ročník udílení Výročních cen OSA se konal pod záštitou Ministerstva kultury.   

Více informací naleznete na www.cenyosa.cz.

Ocenění 19. ročníku Výročních cen OSA:

Zlatá cena OSA: Jan Slabák
Zlatý fond OSA – autor: Karel Vacek
Zlatý fond OSA – skladba: Stín katedrál – Karel Svoboda, Ivo Fischer
Cena za propagaci a šíření české hudby: Jiří Chvála
Populární skladba roku: Hannah Montana (David Kopecký, Călin Panfili)
Vážná skladba roku: Kingdom Come: Deliverance – suite for choir and orchestra (Jan Valta)
Nejúspěšnější skladatel a textař populární hudby: Calin
Nejúspěšnější streamovaný autor: Calin
Nejúspěšnější skladatel vážné hudby: Jan Valta
Nejúspěšnější nakladatel: A-Tempo Verlag spol. s r. o.
Nejúspěšnější mladý autor populární hudby: Daniel Suchánek (ÜBeatz)
Nejúspěšnější mladá autorka vážné hudby: Darja Kukal Moiseeva
Nejúspěšnější autor v zahraničí: Theodor Vachler

Rozsáhlý výstavní projekt, který v loňském roce v Praze přilákal více jak 12 000 návštěvníků, připravila Villa Pellé ve spolupráci s kurátorem Tomášem Prokůpkem. Vedle Sekorovy ikonické tvorby, známé několika generacím Čechů i Slováků, představuje i jeho takřka neznámá díla. Nabízí knižní ilustrace, novinové kresby a karikatury, ale i loutky vytvořené podle Sekorových návrhů. „Ondřej Sekora je několika generacím československých čtenářů znám především jako ilustrátor a kreslíř. Jeho knížky byly hojně překládány samozřejmě i do slovenštiny a my jsme velmi rádi, že můžeme našim slovenským sousedům Sekorovo dílo představit nově a současně. Prostředí výjimečné Galerie Danubiana je pro to ideálním místem a věřím, že stejně jako v Praze výstava vzbudí velký zájem veřejnosti,“ komentuje spolupráci se slovenskými kolegy Vladana Rýdlová, ředitelka Galerie Villa Pellé. Výstava pod názvem Ondřej Sekora známy aj neznámy bude veřejnosti v Danubiana Meulensteen Art Museum přístupná do 1. září 2024.

Vizuálně atraktivní a informacemi nabitá podívaná pro všechny generace vznikla ve spolupráci s Moravským zemským muzeem a Kunsthalle Praha. Výstava reflektuje všechny důležité autorské polohy Ondřeje Sekory, který nezanechal stopu jen v dějinách československé žurnalistiky a literatury pro děti a mládež, ale i v oblastech sportu, divadla, audiovizuálních médií a komiksu. Návštěvníci Danubiany se tak mohou těšit na Sekorovy ilustrace s ikonickou postavu sympatického mravence s červeno puntíkovaným šátkem kolem krku, ale i na dokumenty vztahujícími se k jeho dalšímu novinářskému působení. Překvapivé jsou ukázky scénografických projektů a také Sekorova soukromá malířská tvorba, jejíž nejzajímavější část byla inspirována dílem francouzského výtvarníka Henriho Rousseaua. Sekoru představí stejně jako v Praze kurátor výstavy Tomáš Prokůpek, původem architekt, který v současnosti působí jako badatel a historik v oblasti československé komiksové tvorby a vedoucí Oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea v Brně. „Sekorova všestrannost vždy poněkud komplikovala plné docenění jeho díla. V každé umělecké disciplíně byl vnímán trochu jako vetřelec, mezi literáty jako píšící výtvarník, mezi výtvarníky jako kreslící literát a dost podobně i v dalších oborech,“ zamýšlí se Tomáš Prokůpek a dodává: „Chceme ukázat jak Sekorovu povědomou tvář, tak připomenout polohy, které jsou stále známé spíše jen specialistům na dané oblasti.“

Ondřej Sekora se narodil 25. září 1899 v Králově Poli, dnes městské části Brna. V roce 1918 byl odveden jako jednoroční dobrovolník do rakouské armády. Po válce studoval práva v Brně, ale studia nedokončil a v roce 1921 nastoupil do brněnské redakce Lidových novin, kam přispíval karikaturami, kresleným humorem, obrázkovými seriály, ale i sportovními reportážemi. V letech 1923–1924 působil jako zahraniční dopisovatel v Paříži, odkud referoval o dění na letní i zimní olympiádě, a v roce 1927 absolvoval jako reportér v doprovodném voze slavnou Tour de France. Vřelý vztah ke sportu ho přivedl také k ragby, jako první přeložil jeho pravidla, trénoval několik týmů a působil také jako rozhodčí. V Paříži, kde pobýval i v letech 1927–1928, navštěvoval rovněž výtvarné kurzy v akademii na Montparnassu a na přelomu 20. a 30. let vytvořil první cyklus olejů a pastelů inspirovaných Henrim Rousseauem.

Sekorův obrázkový seriál Ferda Mravenec začal v Lidových novinách vycházet 1. ledna 1933. Původní komiksy obsahovaly i dosti drastické válečné scény a teprve v jejich následné prozaické úpravě získal Ferda svou definitivní podobu, která je dětem dodnes blízká. Úspěch knížek s Ferdou Mravencem mu otevřel dveře ke spolupráci s divadlem, rozhlasem a filmem. V letech 1941-1942 byl ve filmových ateliérech ve Zlíně v režii Hermíny Týrlové natočen první filmový Ferda Mravenec. V té době už byl Ondřej Sekora bez práce, výpověď z Lidových novin dostal kvůli židovskému původu své druhé manželky Ludmily Roubíčkové a sám byl na konci války internován v pracovním táboře. Po okupaci spoluzakládal satirický týdeník Dikobraz a v časopise Mateřídouška se vrátil k obrázkovému seriálu o Ferdovi. Od počátku 50. let byl ve svobodném povolání a věnoval se především knižní tvorbě. V roce 1964 prodělal mozkovou mrtvici, která ukončila jeho umělecké aktivity. Zemřel 4. července 1967.

Výstava Ondřej Sekora známy aj neznámy, která představí Ondřeje Sekoru jako malíře, ilustrátora, redaktora a autora loutek, proběhne v prostorách Danubiana Meulensteen Art Musea v Bratislavě – Čunovu od 7. června do 1. září 2024. Více informací na www.danubiana.sk.

Projekt vznikl za finanční podpory programů Ministerstva kultury ČR Národní plán obnovy a Podpora profesionálních kulturních aktivity vysílaných do zahraničí a Ministerstva kultury SR.

Projekt vznikl ve spolupráci s Moravským zemským muzeem a Kunsthalle Praha.

„Výstavní koncept umělecké sezony 2024 zkoumá svobodu mnoha způsoby: svobodu umělců tehdy a dnes, stejně jako svobodu sběratele dát jejich umění jiný kontext. Oslavuje rozmanitost a osobní vizi,“ upozorňuje jedna z kurátorek a majitelek zámku Nicole Stava.

Výstava Avantgarda z rodinné sbírky Stava, vytvořená kurátorkami Nicole Stava a Claudií Rajlich, představuje poprvé v jedné expozici exkluzivní výběr děl ze sbírky rodiny Stava. Více než 133 děl a 41 umělců umožňuje ve třech patrech historické sýpky návštěvníkům nahlédnout chronologicky do rozmanitosti avantgardního umění 20. století.

Výstava se dotkne avantgardních směrů v abstraktním umění v Evropě, zvláštní pozornost je věnována různým osobnostem tohoto období, jako jsou Ernst Ludwig Kirchner, Pablo Picasso a další. Poválečný obrat k abstrakci dokládají díla  Maxe Ackermanna či Julese Bissiera. Významné místo zaujímá tvorba Joana Miròa i Sergeho Poliakoffa. Výstava přibližuje také abstrakci v Itálii a švýcarské Asconě v polovině dvacátého století a pohled se přesune dále do Francie k Alexandru Calderovi a Fernandu Légerovi. Od nuly a zbaveni balastu dějin chtěli tvořit tzv. noví realisté jako César, Jean Tinguely a Arman, jehož tvorba taktéž zaujímá významné místo ve sbírce. Výstava končí úvahami o umění, které se stalo více či méně otevřeně výmluvným, mimo jiné v sérii Chocolate Buddha Keitha Haringa.

Druhá výstava Současné umění a Sochařský park pak vzniká ve spolupráci kurátorky Nicole Stava s italskou Galerií Continua. Prezentuje pět umělců, čtyři umělecké instalace a dvě sochy, zabývající se tématy jako absurdita lidské existence, realita versus koncept, rozmazání hranic mezi uměním a životem nebo sociopolitické a kulturní otázky.

Jedním z centrálních děl Sochařského parku se stala instalace nazvaná Pétalos de Piedra. Barevné kameny obklopující fontánu jako okvětní lístky v trávě vytvořil Pascale Marthine Tayou z Kamerunu. Původní připomínka postkoloniálního dědictví působí v jiném prostředí jako symbol míru. „Zámek Bechyně je místem svobody, místem radosti z umění, výměny myšlenek a sdílení poznatků, což rezonuje s Tayouovým pozitivním pohledem na budoucnost,“ upozornila Nicole Stava. Přímo v nejstarších zámeckých prostorách návštěvníci narazí například na labyrint z vlnitého kartonu a zrcadla symbolizující studni od italského mistra Michelangela Pistoletta. Procházení bludištěm přináší nový zážitek a má vést k zamyšlení nad labyrintem života. Svobodu projevu v dnešním umění dokládá tvorba také dalších umělců z Galerie Continua: belgického multidisciplinárního umělce Hanse Opa de Beecka a dvou tvůrců instalací, Američana Nariho Warda a česko-amerického umělce Jiřího Příhody, který se specializuje na architektonické zásahy.

Umělecká sezona na zámku Bechyně se stala novodobou tradicí, která od roku 2021 poskytuje na významné kulturní památce v jižních Čechách příležitost pro profesionální, kritický a tvůrčí dialog. Zámek Bechyně postavený v 16. století v krásné krajině nad soutokem řek Lužnice a Smutná je ideálním místem pro setkání a debaty o kulturním dědictví, jeho významu a moderním vývoji. Spolukurátorka umělecké sezony 2024 Nicole Stava vede rodinnou firmu Panství Bechyně společně se svou sestrou Silvií a se zkušenostmi ze slavného aukčního domu Christie’s spravuje rodinné sbírky starých mistrů, klasického moderního i současného umění a nábytku umístěné v Bechyni a Curychu.

Renomovaná italská Galerie Continua za tři desetiletí své činnosti kromě profesionálního zprostředkování tvorby mezinárodních umělců iniciovala mnoho projektů s partnery v Itálii i v dalších zemích: ve Francii, na Kubě, v Brazílii, ve Spojených arabských emirátech i v čínském Pekingu, kde otevřela jako první zahraniční galerie s mezinárodním programem.

Claudia Rajlich je historička umění specializující se na moderní a současné umění a malbu obecně. Má bohaté zkušenosti jako autorka, kurátorka, manažerka uměleckých sbírek a umělecká poradkyně pro veřejné i soukromé instituce. Claudia studovala dějiny umění a mezinárodní obchodní administrativu na Americké univerzitě v Paříži a následně dějiny umění a archeologii na Sorbonně.

Zámek Bechyně, Zámek 1, 391 65 Bechyně
Web: https://www.art-bechyne.cz
Instagram: https://www.instagram.com/panstvibechyne/ | @panstvibechyne
Virtuální prohlídka: https://www.resort-bechyne.cz/data/virt/index.htm

Výstavy:

Avantgarda z rodinné sbírky Stava – kurátorky Nicole Stava a Claudia Rajlich

Současné umění a Sochařský park – kurátorka Nicole Stava ve spolupráci s Galerií Continua

Vernisáž výstav: 7. června 2024, 17 hod.
Zámek a výstavy budou otevřené od 7. června do 29. září 2024

Otevírací doba:
červen, září | čtvrtek – neděle | 10  – 16 hod.
červenec, srpen | úterý – neděle | 9 – 16:30 hod.

O ZÁMKU:

• Zámek v Bechyni patří k těm nejhezčím u nás. Leží nad soutokem řek Lužnice a Smutná ve městě Bechyně, 120 km jižně od Prahy.
• Původně gotický hrad nechal v roce 1269 vybudovat Přemysl Otakar II. a v 2. polovině 16. století jej přestavěl na honosné renesanční sídlo Petr Vok z Rožmberka.
• Důvody, proč bechyňský zámek obdivovat, jsou například nádvoří zdobící fresky od malíře Bartoloměje Beránka, Vokův sál, jedna z největších evropských sbírek obrazů dětských portrétů nebo stromový sál s pískovcovým pilířem ve tvaru suchého kmene.
• Místními dějinami prochází i rod Paarů, který sídlo vlastnil 233 let, nechal zbourat celé předhradí a založil anglický park.
• Moderní doba stavbě nepřála, než v roce 1992 přišli současní majitelé, sloužila ve vlastnictví státu jako ubytovna Akademii věd.
• Rodině Stava se podařilo po restituci zámek i jeho budovy zrekonstruovat. Dnes jsou již interiéry opět v zámeckém stylu a to včetně nábytku, obrazů i nástěnných maleb. V parku ve voliérách poletují ptáci. Od roku 2021 zde navíc pořádá Nicole Stava mezinárodní výstavy současného umění, koncerty a další kulturní i společenské akce.

Orchestr Musica Florea na zahajovacím koncertu v klášterním kostele zahraje Mou vlast v podobě, která odpovídá časům Bedřicha Smetany. „Naším cílem je navrátit jeho hudbě takový výraz a muzikalitu, která byla během 20. století pod tlakem technokratického přístupu značně omezena,“ vysvětluje dirigent a umělecký vedoucí souboru Marek Štryncl.

Bedřich Smetana a jeho nejhranější skladba naplňuje letošní motto festivalu „Z českých luhů a hájů“ v maximální míře. V roce České hudby připomíná nejen mnohá výročí našich významných skladatelů, ale také obrací pozornost ke kráse krajiny, jíž festival od června do září postupně prochází. Na 15 pozoruhodných míst v Jeseníkách a okolí představí ve 22 koncertních večerech na 200 účinkujících z České republiky i ze zahraničí.

MÁ VLAST ORIGINÁLNĚ

Mou vlast si budou moci diváci poslechnout během festivalu ještě třikrát, pokaždé v jiné podobě. V Jeseníku ji zahrají na dva klavíry čeští špičkoví klavíristé Ivo Kahánek a Miroslav Sekera. V Karlově Studánce předvedou části cyklu na dvě harfy Jana Boušková a Minja Stojanović a festival uzavře skladba inspirovaná Mou vlastí „Her Country“ skladatelky Nikol Bókové v podání Baborák Ensemble.

UMĚLECKÝ PATRON

Právě světově proslulý hornista Radek Baborák se stal uměleckým patronem letošního ročníku Klášterek: „Patronát je čestná funkce, znamená to, že si s daným partnerem rozumíme a že se posluchači s mým jménem a mými projekty setkají častěji.“ Nejprve se Baborák představí sólově 30. června v mystickém klášteru Na Hedeči u Králík. Na koncertu 15. června v Šumperku se zapojí jako člen Afflatus Quintetu a v režii souboru Baborák Ensemble proběhne závěrečný koncert 30. září.

„Letos chceme uctít české hudební velikány a poukázat na obrovskou škálu české interpretační rozmanitosti,“ vysvětluje ředitel festivalu Roman Janků a dodává: „Právě proto zveme mimořádné interprety, kteří se zasazují o dobré jméno české hudby ve světě a mnohdy posouvají hranice hudebních směrů.“

RODÁK VELIKÁNEM

V rámci doprovodného programu již tradičně festival připomíná významné osobnosti kraje. Letos chce výstavami, přednáškami a komentovanými prohlídkami upozornit na barokního malíře severní Moravy a Slezska Jana Kryštofa Handkeho, rodáka z Janovic u Rýmařova. Handke se podílel na výzdobě mnoha církevních, ale i světských staveb na Moravě, v Čechách i v Polsku. Jeho výročí 330 od narození a 250 let od úmrtí bylo impulsem k rozšíření koncertních míst do Kaple v Lipkách u Rýmařova a do baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce. V obou stavbách se Handke významně podílel na výzdobě.

PRAKTICKÉ INFORMACE

Přehledný seznam všech koncertů, termínů a míst konání najdete na www.klasterky.cz, na facebookovém a instagramovém profilu nebo si o něj napište na festival@klasternihudebnislavnosti.cz. Vstupenky jsou v prodeji online na www.klasterky.cz, www.goout.cz, nebo osobně v běžných předprodejích měst, kde se konají koncerty.

Na vybrané koncerty v regionu bude zajištěna autobusová doprava ze Šumperka a zpět.

Festival Klášterní hudební slavnosti se od roku 2007 koná na mnoha pozoruhodných místech Jeseníků. Často jsou to církevní stavby nebo stavby s církví majetkově provázané v Olomouckém a částech Moravskoslezského a Pardubického kraje. Je největší a jediný svého druhu, který se v dané lokalitě v období letních měsíců koná.

Výrazem uznání a podpory projektu je opakovaná záštita ministra kultury a také dlouhodobá záštita hejtmana Olomouckého kraje.

2.7.2024, 20:00

HARAFICA

Cimbálová muzika z Uherskohradišťska nezůstává pouze u folkloru. Na koncertech doma i v zámoří sklízí úspěchy díky svému jedinečnému přednesu, prolínání hudebních žánrů a originální autorské tvorbě svých členů.

3.7.2024, 20:00

DOROTA BAROVÁ

Zpívající violoncellistka, držitelka ceny Anděl, známá hlavně z kapel Tara Fuki, Vertigo, Tugriki i z kapely Anety Langerové ukazuje na svých koncertech dokonalou harmonii a krásu svého nástroje a hlasu.

„​Dorota Barová má cit pro míchání žánrů, ale její hlavní síla je zpěv nabitý emocemi.“            Jan Mazura, ČRo Vltava.

5.7.2024, 20:00

JANÁČKOVO KVARTETO, LETNÍ ORCHESTR

Poslední koncert festivalu bude oslavou české hudby. V podání Janáčkova kvarteta zazní, u příležitosti dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany, jeho kvartet „Z mého života“, Letní orchestr, složený z účastníků hudebních workshopů, bude pod taktovkou Richarda Kružíka pokračovat sérií skladeb českých mistrů. Orchestr doprovodí také skladbu pro harfu.

Vstupenky je možné si rezervovat od 1.6. na www.slunohrani.cz, zakoupit ve festivalové kavárně před Horáckou galerií či před začátkem koncertu.

Akci pořádá Komorní hudba dnes, z.s.

www.slunohrani.cz

Cílem výzvy Hostování zahraničních lektorů III. je podpořit vzdělávací projekty v magisterských a doktorských výukových programech zaměřené na oblast kulturní a kreativní tvorby. Díky možnosti pracovat s hostujícími zahraničními lektory budou moci studenti uměleckých a kreativních oborů vysokých škol rozvíjet svoje kompetence a znalosti v oboru.

Pro projekty realizované z této výzvy byly alokovány 3 000 000 Kč.

Podrobné znění výzvy, její podmínky a veškeré podklady k žádosti naleznete zde: https://mk.gov.cz/hostovani-zahranicnich-lektoru-vs-iii-vyzva-c-0411-2024

Cílem výzvy Podpora projektů kreativního učení III. je rozvoj dovedností pracovníků kulturního a kreativního sektoru, spočívající v realizaci inovativních kulturních projektů, zaměřených na vzdělávací a popularizační aktivity, kreativní spolupráci s dětmi a dospívajícími, rozvoj tvůrčí činnosti a zájmu žáků o umění a kulturu.

Výzva je v aktuální podobě vypsaná pouze ve dvou okruzích:

1. Projekty kreativního učení realizované ve vzdělávacích institucích (ve školách)
2. Projekty zaměřené na koordinaci aktivit v oblasti kreativního učení

Pro projekty realizované v této výzvě bylo alokováno 13 000 000 Kč.

Podrobné znění výzvy, její podmínky a veškeré podklady k žádosti naleznete zde: https://mk.gov.cz/podpora-projektu-kreativniho-uceni-iii-vyzva-na-skolni-rok-2024-vyzva-c-412

POZOR! Žadatele o dotaci v rámci výzvy Podpora projektů kreativního učení III srdečně zveme na ON-LINE SEMINÁŘ, který se uskuteční V PONDĚLÍ 10.6.2024 v 10 hodin:

https://mkcr.webex.com/mkcr/j.php?MTID=m07d089f6a9d7ef30e4f3dc7ed79ceb79

Všechny předkládané projekty v rámci obou výzev musí být realizovány v termínu 1.9. - 31.12.2024.

Žádosti lze podat prostřednictvím Dotačního portálu MK do 8.7.2024 (15:00).

Cena Marka Ravenhilla je součástí projektu Centrum současné dramatiky, který od roku 2010 realizuje Divadlo LETÍ a letos byla udělena již potřinácté. Porota složená z osmi odborníků tentokrát vybírala z více než sta inscenací vzniklých v roce 2023, z nichž do finále nominovala sedm inscenací. Kromě výherní inscenace Autorka uváděné v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích byly nominovány: Cherry Man Národního divadla Praha, Trójanky a Na první pohled pražského Švandova divadla, Hanzelkazikmund (zde jsou lvi) ústeckého Činoherního studia, Třináckrát za svědka Slováckého divadla v Uherském Hradišti a Žena filmového kritika pražského Divadla pod Palmovkou.

Výběr vítězné inscenace zdůvodňuje členka poroty a dramaturgyně festivalu Dream Factory Ostrava Sylvie Vůjtková: “Autorka skotské dramatičky Elly Hickson je nesmírně provokativní a mnohovrstevnatá hra zabývající se otázkami genderové nerovnosti a uměleckých a životních hodnot nejen v divadelním světě. Hlavní hrdinka Ella se jak ve své hře, tak i v realitě nekompromisně vymezuje vůči zažitému společenskému řádu a pro ni zoufale konvenčnímu a neinspirujícímu divadelnímu prostředí. V režii Adama Svozila Na půdě Jihočeského divadla vznikla velice pozoruhodná inscenace, která otevírá zásadní témata dnešní doby, aniž by předkládala jednoduchá řešení nebo sama sebe brala příliš vážně, a daří se jí organicky propojovat silný apel s patřičným nadhledem. Velkou zásluhu na tom má herecké obsazení, které bravurně dokáže střídat křehce intimní polohy s bojovným apelem a humornou nadsázkou.“

Režisér Adam Svozil si Cenu převzal v Divadle VILA Štvanice 6. června 2024 v rámci slavnostního ceremoniálu, po kterém následovalo představení inscenace My, l'ud! hostujícího slovenského nezávislého Divadla na Peróne..Divadlo LETÍ tak ve spolupráci se Slovenským institutem v Praze pokračuje ve snaze představit českému publiku tvorbu slovenské nezávislé divadelní scény a navazuje tím na spolupráci z minulého roku, kdy Prahu navštívilo slovenské nezávislé Divadla Petra Mankoveckého s inscenací Nikdy Navždy v režii Mariána Amslera.

Cena Marka Ravenhilla za inscenaci nového textu je ocenění českých tvůrců za počin v oblasti inscenování současné dramatiky. Novým textem se rozumí takový text, který vznikl v období deseti let před příslušným udělením ceny. Oceněná inscenace je volena na základě konsensu členů Rady Ceny Marka Ravenhilla, kteří zohledňují symbiózu kvalitního textu a kvalitu jeho inscenování. Rada sleduje i výsledky autorské či kolektivní tvorby, u nichž rozhoduje výsledný text a jeho přenositelnost mimo kontext konkrétní inscenace a poetiky divadla, pro nějž vznikal.

Rada Ceny Marka Ravenhilla v roce 2023:

Tatjana Lazorčáková, teatroložka

Jana Soprová, divadelní publicistka a kritička

Marie Špalová, umělecká šéfka Divadla LETÍ

Lenka Veverková, dramaturgyně Českého rozhlasu

Sylvie Vůjtková, dramaturgyně festivalu Dream Factory Ostrava

Petra Zachatá, divadelní kritička

Luděk Horký, dramaturg České televize

David Drozd, teatrolog

Další nominované inscenace:

Národní divadlo Praha - Cherry Man // Ivan Vyrypajev
režie: Kasha Jandáčková

Jihočeské divadlo České Budějovice - Autorka // Ella Hickson
režie: Adam Svozil

Švandovo divadlo Praha - Trójanky // David Košťák
režie: Anna Turlo

Švandovo divadlo Praha - Na první pohled // Suzie Miller
režie: Lucie Ferenzová

Činoherní studio Ústí nad Labem - Hanzelkazikmund (zde jsou lvi) // Kateřina Součková & Adam Svozil
režie: Adam Svozil

Slovácké divadlo Uherské Hradiště - Třináctkrát za svědka // Jan Šotkovský

režie: Lukáš Kopecký

Divadlo pod Palmovkou Praha - Žena filmového kritika // Tomáš Dianiška, Petr Cífka

režie: Tomáš Dianiška, Petr Cífka & kol.

Centrum současné dramatiky

Od ledna 2010 Divadlo LETÍ realizuje pod záštitou Václava Havla projekt s názvem Centrum současné dramatiky. Cílem projektu je podpora vzniku nové dramatiky, podpora nových inscenací současné dramatiky, cirkulace textů, autorů, tvůrců a inscenací v rámci EU, teoretická reflexe současné dramatiky a propagace současné dramatiky mezi veřejností. Divadlo LETÍ se v rámci projektu mj. zapojilo do mezinárodní sítě divadel, věnujících se současné dramatice, Fabulamundi.

Posledním laureátem ceny (za rok 2022) se stala inscenace 27 (Exekuční show Jana Mydláře) v režii Petra Haška.

Projekt Cena Marka Ravenhilla je realizován za podpory Magistrátu hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Slovenského institutu.

www.divadlo-leti.cz

fb: Divadlo LETÍ

„Prvních osmadvacet let, od roku 1961, prožilo centrum v kulturním undergroundu, od roku 1977 za tiché podpory Univerzity Karlovy a mnoha osvícených a odvážných domácích i zahraničních učitelů, tvůrců a producentů,“ vzpomíná Antonín Schneider, předseda správní rady a manažer Tanečního centra Praha. „Na konci sedmdesátých let jsme přidali intenzívní výuku klasiky a začali jsme budovat eklektickou dramaturgii současného tanečního divadla. Centrum mělo kolem 150 ‚žáků‘ v přípravných odděleních a dvacetičlenný soubor produkující cca 50 uměleckých akcí za sezónu – navzdory oficiální vzdělávací a kulturní politice státu. Po roce 1989 jsme již veškeré síly věnovali vzniku unikátní vzdělávací koncepce ‚konzervatoř – gymnázium‘. Pomohli nám opět zahraniční experti (se zásadní supervizí Jiřího Kyliána a významných uměleckých center), důležitým impulzem byl také podrobný rozbor našeho tanečního školství a pozice tanečního umění v naší živé kultuře. První ročník jsme otevřeli 1. září 1994 v našem kultovním sídle – v menze UK na Větrníku. První absolventy jsme vypustili v roce 2002 – dnes už jich je 207. V roce 1999 jsme transformovali původní soubor na čistě studentské juniorské těleso Balet Praha Junior, které letos slaví pětadvacáté výročí. Protože jsme ani tak nestíhali uspokojit mimořádný zájem, založili jsme v roce 2004 ještě Baby Balet Praha – soubor letos slaví dvacáté výročí. Obě tělesa mají plně profesionální dramaturgické, umělecké i pedagogické vedení, produkci, umělecko-technický provoz scénických technologií a rehabilitační péči.“

Statistiky ukazují, že v posledním desetiletí (před covidem) soubory Balet Praha Junior a Baby Balet Praha uvedly 18 premiér, uspořádaly 875 představení ve 106 městech a oslovily ročně přibližně 23 000 diváků, čímž přispívají k rozvoji taneční kultury jak v Praze, tak i v regionálních oblastech.

Taneční centrum Praha vždy dbalo na podporu dětských tanečních center a základních uměleckých škol, spolupracovalo s domácími i zahraničními konzervatořemi a podílelo se na produkci a koprodukci uměleckých projektů s řadou institucí včetně Národního divadla, Baletu Jihočeského divadla, Pražského komorního baletu, České televize, FOKu a dalších.

V září 2021 byl v revitalizovaném památkově chráněném branickém pivovaru otevřen Dům tanečního umění Praha, který Taneční centrum Praha sdílí s řadou dalších institucí – s Pražským komorním baletem, agenturou Mezinárodní centrum tance, Nadací tanec a divadlo, Nadačním fondem a Institutem Pavla Šmoka a taneční školou Terpsichore – a poskytuje tak prostor pro rozvoj taneční kultury. V mimoškolním čase využívá systém ‚open gate‘ pravidelně 6 institucí (cca 180 dětí i dospělých, sportovní organizace a nezávislí taneční umělci).

Taneční centrum Praha, konzervatoř a gymnázium je první vzdělávací a umělecká instituce, která přinesla do české kultury moderní a jazzové taneční techniky a důsledně je propojuje s výukou klasického tance a dalšími oblastmi současného tanečního divadla. Tradice sahá až do roku 1961 – tehdy v undergroundu a později, pod záštitou Univerzity Karlovy a řady zahraničních odborníků, postupně vzniká centrum, které nyní zahrnuje osmiletou konzervatoř a osmileté gymnázium propojené do jedné vzdělávací koncepce doplněné studiem taneční pedagogiky s příslušnou aprobací. Studentská umělecká agentura, Mezinárodní centrum tance, produkuje umělecké soubory Balet Praha Junior a Baby Balet Praha, import a export tvůrců, pedagogů a souborů, pořádá festivaly i workshopy. Významným cílem centra je podpora všeobecné a odborné vzdělanosti tanečníků, jejich sebevědomé a kvalitní zapojení do interpretační praxe a následně schopnost řízení, produkce uměleckých i společenských organizací a projektů. Centrem prošlo několik stovek tanečníků, kteří pracují v českých souborech (Pražský komorní balet, Balet ND v Praze, Laterna magika a jiné), v zahraničí (Berlín, Frankfurt, Hamburk, Haag, Barcelona, Lisabon, Pécs a další) nebo absolvovali vysoké školy (Univerzita Karlova, HAMU a další). „Lidé z centra“ zastávají významné funkce v českých uměleckých, vzdělávacích a společenských organizacích.

www.tanecnicentrumpraha.cz