PLZEŇ: Divadlo J. K. Tyla chystá taneční novinku Geiko inspirovanou autobiografií Mineko Iwasaki, nejslavnější gejši své doby, jež dělala společnost nejvýznamnějším celebritám, hodnostářům i členům britské královské rodiny včetně královny Alžběty II. Dílo, které zavede diváky do tajuplného světa japonských gejš, je autorským počinem choreografa a dlouholetého sólisty plzeňského baletu Richarda Ševčíka a skladatele Jana Matáska. Světová premiéra Geiko je naplánována na 25. května na Malé scéně DJKT.
Richard Ševčík v Geiko, což je výraz, který se od 20. století vžil pro mladé gejši, odkrývá příběh mladičké Mineko, jejíž talent a píle ji předurčují k velkolepé kariéře. Ta je však vykoupena zřeknutím se sama sebe, svých tužeb i pocitů. Mineko na její cestě k úspěchu zasáhne nevraživost a žárlivost ostatních dívek, tragická ztráta blízké přítelkyně i osudová láska. „V baletu jsem chtěl ukázat, jaký rozdíl je mezi tím, jak tyto dívky vystupují na veřejnosti a jak se ve skutečnosti cítí. Naše hlavní hrdinka zaujímá dvě role: jednu jako dospělá žena a druhou jako její dětská vzpomínka,“ přibližuje své pojetí choreograf, který v baletu využil i prvky z japonského tradičního tance. „Choreografii i kostýmy jsme konzultovali s Lucií Hayashi, odbornicí na japonský tanec,“ dodává.
„Divadlo J. K. Tyla připravilo působivou inscenaci s ukázkou neodmyslitelného a typického symbolu tradiční japonské kultury – ze světa gejš. Osudy Mineko Iwasaki, japonské byznysmenky, spisovatelky a bývalé proslulé gejši jsou pro nás exotickým a zajímavým tématem. O to více, že půjde o originální baletní zpracování v režii a choreografii Richarda Ševčíka, držitele Umělecké ceny města Plzně,“ uvedla Eliška Bartáková, radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče.
Pro Richarda Ševčíka a skladatele Jana Matáska je to po baletech Vánoční koleda, Sedmero krkavců a dosud neuvedené Královně Margot čtvrtá spolupráce. „S Honzou jsme chtěli, aby každá postava v Geiko měla svůj specifický nástroj. Sice jsem si nedokázal představit, že v Česku seženeme hudebníky, kteří nám zahrají na tradiční japonské nástroje, Honzovi se to ale povedlo a zkomponoval poutavou scénickou hudbu, která vás při poslechu přenese do země vycházejícího slunce,“ říká Ševčík. Inscenační tým doplňuje kostýmní a scénická výtvarnice Andrea Pavlovičová.
„Termín gejša se skládá ze znaků umění a osoba a označuje obecně umělce, které si bohatí šlechtici zvali na své dýchánky, aby jim zpestřili dlouhou chvíli hraním na nástroj, zpěvem, recitací poezie, komickým výstupem, vyprávěním nebo tancem. Od vyučených gejš se očekávalo, že jedna z nich po své aktivní kariéře převezme vedení domu a výchovu další generace dívek. Následovat vlastní lásku do manželství nebo mateřství znamenalo navždy opustit tento tajemný svět prchavosti a pomíjivosti,“ vysvětluje Lucie Hayashi, japanoložka a taneční vědkyně.
Hlavní roli Mineko si v alternacích zatančí Mami Mołoniewicz a Afroditi Vasilakopoulou, Mineko jako dítě ztvární Shiori Nirasawa, Michela Quartiero nebo Kako Sawai, v roli filmového herce a milence Mineko se objeví Gaëtan Pires, Justin Rimke či Marius Mathieu. Dále se diváci mohou těšit mimo jiné na Jarmilu Hruškociovou, Androniku Tarkošovou, Kristýnu Miškolciovou, Saru Antikainen, Zuzanu Hradilovou a hosty z činohry Janu Kubátovou či Apolenu Veldovou.
Mineko Iwasaki vydala knihu Geisha of Gion, známou také pod názvem Geisha, a life, po neshodách s autorem slavné knihy Gejša (Memoirs of a Geisha) Arthurem Goldenem. Iwasaki Goldenovi pod slibem anonymity poskytla důvěrné informace, spisovatel však její jméno v knize odtajnil. Iwasaki následně odsoudila jeho román za nepřesné vyobrazení života gejš a autora žalovala za pomluvu.
Vstupenky mohou diváci zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.
Jan Matásek je český hudební skladatel, trombonista, herec a pedagog. Je známý především svou scénickou hudbou pro česká divadla, spolupracuje s mnoha divadelními režiséry a od roku 2001 působí v divadle Minor v Praze. Kromě toho komponuje i artificiální hudební formy, například Requiem uvedené v roce 2023 v Norsku. Je také autorem hudby k televizním seriálům Kombajn je fajn a TvMiniUni v České televizi. V roce 2018 zkomponoval celovečerní balet na motivy povídky Vánoční koleda Charlese Dickense uváděný v Divadle F. X. Šaldy v choreografii Richarda Ševčíka. Dále byl v roce 2020 proveden jeho další balet Sedmero krkavců ve stejném divadle. Jako lektor se účastní divadelních festivalů a hudebních a edukativních workshopů pro děti a dospělé a od roku 1995 vede hudební semináře na Univerzitě Karlově.
ČR: Česká televize se v roce 2024 stala nejsledovanějším tuzemským vysílatelem. S podílem 30,43 % obhájila svoji pozici posedmé v řadě, ve srovnání s rokem 2023 dokázala svůj výkon navýšit o více než půl procentního bodu. Lídrem trhu byla ve sledovanosti za celý den, nadprůměrný výsledek zaznamenala ČT také v hlavním vysílacím čase, kdy podíl na sledovanosti dosáhl na 30,75 %. Nejvyhledávanějším pořadem roku se stalo finále mistrovství světa v ledním hokeji, ze seriálové tvorby byl nejsledovanější Docent II, ze zábavních pořadů pak StarDance. Rekordní zájem od začátku svého vysílání slaví ČT :D a ČT sport.
ČR: V roce 2025 se můžete těšit na dvě nové poutní cesty z naší produkce. A to na Stezku sv. Ludmily a prodlouženou Vintířovu stezku.
Stezka sv. Ludmily propojí místo rodiště (Mělník), s místem smrti (Tetín) sv. Ludmily. Jedenáct stanovišť by, kromě poskytnutí životopisných a historicko-kulturních informací, chtělo také postupně vyzdvihnout určité inspirativní období Ludmilina života, tak, aby se i poutník sám mohl nad určitou svou životní etapou zamyslet.
Aktuální Vintířova stezka, zatím dlouhá 162 kilometrů, vede takřka neobydleným krajem po jedné z nejstarších obchodních stezek. Začíná v Německu, vede přes místa, kde Vintíř působil a končí v Blatné.
Spolek Svatá Ludmila se tedy chystá prodloužit stezku z Blatné až k Břevnovskému klášteru, kde jsou dle legend uloženy Vintířovy ostatky.
Více na: www.svataludmila.cz
TĚŠÍN: Na sklonku letošního roku vydalo Muzeum Těšínska výpravnou publikaci „Putování za krásou“ s podtitulem „Národopisná kolekce Jiřiny Králové“. Jak název knihy napovídá, bylo záměrem autorek, etnografek Evy Hovorkové a Lucie Kaminské, představit široké veřejnosti unikátní sbírku a celoživotní dílo Jiřiny Králové (1911–1998), rodačky z orlovských Lazů, jež systematicky dokumentovala vývoj a podobu lidového oděvu užívaného na Těšínsku, Opavsku a v přilehlých severomoravských oblastech.