Co se děje

Přestože pandemie poslední jmenované téma zastínila, přijímající náruč přírody v roce 2020 posloužila jako nedocenitelné útočiště. V rámci prvního bloku se tvůrci podělí o formy prožitků prostřednictvím citlivosti ke svému okolí i vnímání pocitu nejistoty či ekologické, nebo chcete-li klimatické, úzkosti. Všechny výstavy, nebudou-li galerie zpřístupněny, budou prezentovány také online na stránce pragovkaonline.com a zahájeny prostřednictvím online streamu dne 19. 1. v 18:00 na sociálních sítích Pragovka Gallery.

Právě poslední jmenovaný fenomén ekologické úzkosti je tématem i názvem prvního bloku výstav v galeriích Pragovky — Pragovka Gallery, sloužící umělcům nastupující generace, a umělecké „kuchyně” The White Room, dedikované výstavám rezidentů Pragovky. První část bloku výstav s názvem Ekologická úzkost, která bude zahájena online vernisážemi 19.1.2021 v 18:00, prostřednictvím jednotlivých projektů představí expozici postojů, jaké současní umělci zaujímají k  aktuální situaci:

Realizace velkorysé instalace s názvem Up in the sky intermediálního umělce Maxe Vajta z nastupující umělecké generace se věnuje otázkám, které nastoluje fiktivní dystopický příběh 86 pasažérů na palubě letadla, které nemůže přistát jako pomyslnou metaforu současné společnosti. V protikladu k instalačně-digitálnímu projektu Up in the sky se sousedící výstava Marty Fišerové s názvem Čtvrtý skleník přímo zabývá střetem mezi přírodou a kulturou prostřednictvím pokusu o přenos konkrétního starodávného skleníku z panství Myslibořice do prostoru galerie. Projekt Adama Hudce, slovenského umělce trvale usazeného ve Vídni a úspěšného v mezinárodním kontextu (jmenujme například Bi-City Biennale v Šen-čenu či Design Biennale BIO 26 v Lublani), pak přímo zkoumá poškození životního prostředí v projektu Vzduchoprachy prostřednictvím specifických, vizuálně přitažlivých a hlavně funkčních objektů, které v reálném čase měří a ukazují prachové znečištění ovzduší v dané lokalitě. Poslední z nově otevíraných výstav (v galerii The White Room) pak bude výstava Michaely Munzarové a Marcela Rozhoně s názvem Půl na pool, která se v reakci na uzavření kulturních institucí obrací do virtuální reality, kde bude přístupná jako interaktivní hra. Michaela Munzarová je rezidentkou Pragovky, a zároveň také autorkou všech dosud uveřejněných 3D variant výstav Pragovky. Marcel Rozhoň patří též mezi dlouhodobé rezidenty.  Všichni jmenovaní umělci se rozhodli svá díla prezentovat i s rizikem, že je možné, že díla i fyzicky nainstalovaná výstava bude s největší pravděpodobností přístupná pouze v online podobě.

“Podle našeho názoru je jednou z rolí uměleckých institucí přinášet kulturní program i za ztížených podmínek a pokusit se divákům umění přetlumočit zvláště v dobách, které jsou pro nás pro všechny náročné. Proto jsme se již při první vlně loni na jaře rozhodli, uskutečňovat program byť i jen v online verzi. Zároveň, všechny výstavy budou umístěné v galerii fyzicky, výstava Vzduchoprachy bude přístupná přes sklo, ostatní pak s týdenním odstupem po vernisáži na našem webu,” shrnuje situaci Lucie Nováčková, umělecká ředitelka galerie a dodává: “Samozřejmě však doufáme a všem nám přejeme, aby situace byla brzy natolik stabilizovaná, že bude možné bez zdravotních rizik otevřít nejen galerie, ale i další kulturní instituce.”

Pragovka se tak i v této nelehké době snaží zpřístupňovat současné umění veřejnosti. V souvislosti s právě otevíraným tématem roku se jedná o nelehký úkol: kurátoři Pragovky zvolili pro rok 2021 křehké téma s ještě křehčím názvem — Tichá síla uncool being. Toto zaměření plyne z přesvědčení, že spodní proudy výtvarného umění mohou pomoci lépe nahlédnout do těch nejniternějších a nejzákladnějších poloh skutečnosti. Vyzvali tedy umělce a kurátory projektů, aby se vydali na cestu k vlastní podstatě výtvarného díla a zrevidování důvodů, jež k jeho tvorbě vedou. Za neopominutelný lze pokládat také požadavek na environmentální zaměření projektů, srozumitelné přetlumočení vlastních východisek směrem k divákovi a soudržnost uměleckých skupin, již autoři tématu chápou jako jednu z možných odpovědí na problémy současné společnosti.  Návštěvníci Pragovka Gallery se v roce 2021 mohou těšit také na projekty pracující přímo s místem i pokusy o odpovědi či řešení současné klimatické krize, jakkoliv aktivistické či utopické. Stejně jako v minulých letech se příznivci umění mohou těšit také na bohatý doprovodný program, který podpoří zaměření tematického bloku výstav s názvem ekologická úzkost.

Všechny programy budou v případě přetrvávajících omezení uvedeny online formou. Změna programu vyhrazena.

Zahájení synchronizovaných vernisáží výstav můžete shlédnout na facebookovém profilu Pragovka Gallery:

https://www.facebook.com/events/237241291231150/

https://www.facebook.com/pragovkagallery/

S odstupem zhruba týdne po zahájení budou výstavy přístupné navíc také v 3D variantě na stránkách 

http://pragovkaonline.com/

Tichá síla Uncool Being: EKOLOGICKÁ ÚZKOST - výpis výstav 1. bloku a jejich doprovodný program přiložen.

V programu dalšího online koncertu Moravské filharmonie se symbolicky potkávají tři největší jména hudebního klasicismu – Mozart, Haydn a Beethoven. První dva prostřednictvím skladatele Alfreda Schnittkeho, který své největší vzory na začátku kariéry viděl právě v Mozartovi a Haydnovi. Skladba Moz-Art à la Haydn je ukázkou Schnittkeho smyslu pro humor a parodii. Přestože je dílo velmi vážné, je zároveň lehké a příjemné na poslech.

Petr Iljič Čajkovskij choval k Mozartovu kompozičnímu umění velký obdiv a úctu. Není proto divu, že svou skladbu pro violoncello a orchestr Variace na rokokové téma napsal v „mozartovském“ stylu a pro obvyklé klasicistní obsazení hudebních nástrojů. Samotné hlavní téma však nepochází z doby rokoka, vymyslel ho sám Čajkovskij.

Beethovenova Druhá symfonie D dur je považována za jednu z jeho posledních skladeb pevně zakotvených ve stylových intencích klasicismu. Obě závěrečné věty skladatel obohatil pro něj typickými hudebními žertíky, které podle dobových pramenů údajně rozhořčily některé přísné kritiky.

„Jsme velmi rádi, že můžeme alespoň touto formou online koncertů přispívat v této nelehké době tím, co umíme nejlépe, a alespoň symbolicky nahradit koncerty, které bychom normálně v Redutě v tuto dobu hráli.“ říká Jonáš Harman, ředitel Moravské filharmonie Olomouc, a dodává, „i proto jsme se rozhodli pro program, který svou lehkostí a více či méně skrytou žertovnou veselostí pomůže alespoň na chvíli odložit starosti všedního dne a dovolí zaposlouchat se do libých tónů klasické hudby.“

Program koncertu „Klasika plná žertů“:

Alfred Schnittke: Moz-Art à la Haydn

Petr Iljič Čajkovskij: Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr op. 33

Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 2 D dur op. 36

Účinkují:

Tomáš Jamník – violoncello

Moravská filharmonie Olomouc

Petr Popelka – dirigent

Více informací o účinkujících:

Tomáš Jamník – vítěz soutěže Pražského jara 2006, v současnosti žijící v Berlíně. Jeden z mála představitelů nastupující mladé generace interpretů, kteří se úspěšně začínají prosazovat i v zahraničí.

Petr Popelka – šéfdirigent Norského rozhlasového orchestru v Oslu a hlavní hostující dirigent Janáčkovy filharmonie Ostrava. V sezóně 2019-20 zastával jako vůbec první v historii pozici asistenta šéfdirigenta orchestru NDR Elbphilharmonie v Hamburku.

Moravská filharmonie Olomouc patří k předním a nejstarším symfonickým orchestrům v České republice. Na jejím uměleckém vývoji se podílely významné osobnosti české i světové hudební scény. Za dobu své existence si Moravská filharmonie Olomouc vytvořila mimořádně rozsáhlý a rozmanitý repertoár: věnuje se především klasickému symfonickému repertoáru, propaguje však i soudobou českou a světovou hudební tvorbu, o čemž svědčí uvedení více než 250 novinek. Moravská filharmonie Olomouc má bohatou diskografii a vystupuje na významných mezinárodních hudebních festivalech doma i v zahraničí. Především je ale kulturní institucí, která se zásadní měrou podílí na organizaci uměleckého a koncertního života v Olomouci a okolí. Pořádá festivaly Dvořákova Olomouc a Mezinárodní varhanní festival Olomouc. Mezi její činnosti patří také řada vzdělávacích aktivit pro děti a mladé lidi.

Laterna magika: multimediální i multižánrové divadlo

Radim Vizváry plánuje otevřít Laternu magiku novým uměleckým výzvám a spolupracím i novým typům projektů. „Laterna magika prošla za svou existenci mnoha proměnami, hledala své nové podoby a snažila se držet krok s rozvojem divadla i audiovizuálních technologií. Dnes se neobejde bez progresivnějšího využití nových technologií a silnějšími impulzy směřujícími k multižánrovosti. Vážím si odkazu Josefa Svobody a Alfréda Radoka a věřím, že jejich nadčasové myšlenky budeme nejlépe naplňovat právě tím, když se stane Laterna magika prostorem experimentu,“ uvádí ke své nové koncepci.

Využití nových technologií by měla pomoci spolupráce s vědci i studenty technických oborů, stejně tak jako s digitálními umělci a dalšími profesemi, jež nemusí být nutně divadelní. „Národní divadlo má v tuto chvíli jedinečnou možnost vytvořit platformu pro plnohodnotný čtvrtý žánr,“ komentuje Radim Vizváry. „Máme příležitost propojit umělecké styly, směry a obory, které doposud jen sloužily nebo byly podřízenou součástí historicky zakořeněných tradičních žánrů. Mám na mysli například současný tanec, fyzické divadlo, pantomimu, akrobacii, loutkové divadlo nebo nový cirkus. Zaslouží si svůj vlastní prostor, ve kterém by se mohly stát plnohodnotným reprezentantem současného divadelního umění.“

Laterna magika by měla využívat nejen již existující prostředky, ale technologie vytvořené na míru pro její potřeby. „Z již vytvořených technologií by tvůrci inscenací měli využívat takové, které se na divadelních jevištích objevují jen výjimečně anebo se neobjevují vůbec. Měli bychom zkoumat a využívat nové materiály a nové postupy v práci,“ zdůrazňuje nový umělecký šéf. „Na každý projekt plánuji pozvat jiného režiséra, z tuzemska nebo zahraničí, s tím, že mu budu doporučovat další umělce ke spolupráci. Dovolím si také jednu zásadní věc, a to hlídat tvůrce, aby se neodklonili od poetiky, kterou chci pro Laternu vytvořit,“ dodává. Laterna magika bude otevřenou platformou pro tvůrce i interprety, bude podporovat mladé talenty a dávat prostor zkušeným tvůrcům i mladé generaci.

Workshopy, site-specific intervence i mezinárodní spolupráce

Pro soubor Laterny magiky budou pořádány pravidelné workshopy různých divadelních žánrů, aby interpreti pravidelně získávali nové zkušenosti a dovednosti, zejména když bude nyní kladen větší důraz na multižánrovost. Stejně tak se rozšíří i činnost tanečního studia, jehož činnost bude obnovena, až to dovolí protipandemická opatření, nově pod názvem Studio Laterny magiky. Laterna magika se vydá i cestou site-specific projektů mimo Novou scénu ND, aby se svým divákům více přiblížila a umožnila jim zažít divadlo i jinak, v neobvyklých lokalitách nebo ve veřejném prostoru.

Zaměří se také na tvorbu takových produkcí, které budou vhodné pro zájezdovou činnost, a to jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Laterna magika by měla více využívat i možností, které skýtají mezinárodní dotační programy, zejména International Visegrad Fung a další. Mezinárodní spolupráci pak podpoří také vlastním festivalem, který bude probíhat jako bienále multižánrového a multimediálního divadla. Měl by se stát místem setkávání umělců, jimž jsou poetika Laterny magiky a propojování žánrů blízkou formou. Pilotní ročník proběhne v červnu roku 2022. Dramaturgie Laterny magiky bude vyváženější ve vztahu k dětskému publiku, jež je třeba citlivě formovat. Po rekonstrukci Nové scény ND bude uvádět každý rok dvě premiéry, z toho jednu celovečerní produkci a jednu inscenaci vytvořenou cíleně pro rodinné publikum.

Premiéra rodinné inscenace již na jaře

První premiéra, kterou Laterna magika pod vedením Radima Vizváryho uvede, je již v procesu zkoušení. Inscenace s názvem Zázrak (s)tvoření, kterou Vizváry sám režíruje, bude určena pro rodinné publikum. Hlavním poselstvím autorského díla, které bude kombinovat současný tanec, nový cirkus, loutkohru a ruční animace, je prostá myšlenka, že svět bude vždy takový, jaký si jej vytvoříme sami. „Hrdinou je chlapec, který tváří v tvář nicotě vytváří svůj svět z fantazie a prostého materiálu, bílého papíru. Zažije různá dobrodružství a naučí se mnoho o sobě i o tom, co je potřeba udělat, aby o křehký svět, který si vytvořil, nepřišel,“ přibližuje Radim Vizváry téma inscenace. Autorem scény a kostýmů je Marek Cpin, choreografie se ujal Matyáš Ramba, člen Losers Cirque Company, hudbu skládá Ivo Sedláček, animace a projekce vytváří Maria Procházková, která v Laterně magice režírovala inscenaci Vidím nevidím, a jako light designér bude spolupracovat Karel Šimek. Premiéry jsou naplánovány na 11. a 12. březen 2021, pokud to dovolí aktuální protipandemická opatření.

Laterna magika na Expu 2020

Na Světové výstavě Expo 2020, která bude probíhat od října 2021 do března 2022, nebude chybět ani Laterna magika. Radim Vizváry uvede již jako její umělecký šéf svou autorskou inscenaci Robot Radius. Kanceláří generálního komisaře pro účast ČR na Všeobecné světové výstavě Expo byl osloven před dvěma lety, aby vytvořil inscenaci na téma dramatu Karla Čapka R.U.R. Tato významná divadlení hra slaví v letošním roce 100 let od prvního uvedení a Vizváry se v tomto svém sólovém projektu inspiroval jednou z jejích postav. Již předtím, než dostal nabídku Národního divadla na šéfovský post, uvažovalo komisařství o propojení tohoto projektu právě s Laternou magikou, která jako divadelní fenomén vznikla na Světové výstavě Expo 58 a slavila úspěchy i při účasti v letech 1968 a 1970. Nyní je spolupráce již oficiálně stvrzena. Česká premiéra proběhne 10. a 11. září 2021 na Nové scéně ND a světová premiéra v říjnu v Dubaji. Na tvorbě úzce spolupracuje skladatel a kytarista Michal Pavlíček, který bude v inscenaci vystupovat živě na každé repríze. Režie se ujme další výrazná osobnost českého nonverbálního divadla, Miřenka Čechová.

----------

Radim Vizváry je mim, autor, režisér, choreograf a pedagog. Patří mezi nejvýraznější mezinárodně uznávané osobnosti současného mimického divadla v Evropě. Je absolventem Hudební a taneční fakulty AMU v Praze, kde dosáhl nejvyššího, doktorského vzdělání, titulu Ph.D. Je držitelem Ceny Thálie 2016 v kategorii Balet, pantomima nebo jiný tanečně dramatický žánr za herecký výkon v autorské představení Sólo. Na jubilejním 70. ročníku světového divadelního festivalu v čínském městě Haikou obdržel v listopadu 2018 výroční medaili ITI (International Theatre Institute – World Organization for the Performing Arts) za dlouhodobé vynikající výsledky v divadelním umění. Je nositelem mnoha dalších ocenění u nás, v Evropě nebo USA. Od roku 2014 je zařazen mezi významné osobnosti Oxford Encyclopedia. Jako autor, režisér nebo choreograf má na svém kontě stovku představení a jako interpret představil svou uměleckou práci téměř v celé Evropě nebo v USA, Asii a Africe. Ve své vlastní tvorbě se nejvíce specializuje na pantomimu, rozvíjí ji do současné podoby a řeší problematiku nonverbálního divadla, a to i ve sféře pedagogické a teoretické. Je uměleckým šéfem divadelního uskupení Mime Prague, spoluzakladatelem a ředitelem mezinárodního festivalu MIME FEST a uměleckým šéfem mezinárodního festivalu pouličního divadla v Táboře Komedianti v ulicích. Spolupracoval s mnoha prestižními institucemi, např. NDT/Korzo Theatre v Haagu, University of Arts Helsinki a další. V Národním divadle v Praze vytvořil choreografie k inscenacím Z mrtvého domu, Juliette (Snář), Sen čarovné noci, Billy Budd a režii operní grotesky Poprask v opeře nebo opery Láska ke třem pomerančům. V současné době společně s uskupením Losers Cirque Company vytváří novou scénu nového cirkusu a pantomimy Divadlo BRAVO! (v bývalém Branickém divadle).

„Televizní studio Ostrava představuje nedílnou součást vysílání České a dříve Československé televize. Jeho stěžejním přínosem je pokrytí všech významných regionálních událostí a jejich zprostředkování divákům po celé republice, a to především ve vysílání zpravodajské stanice ČT24,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a dodává: „Ostravské studio do vysílání České televize ale významně přispívá rovněž investigativní publicistikou, zábavní i hranou tvorbou, a to včetně vánočních pohádek a oblíbených seriálů jakými jsou třeba Zkáza Dejvického divadla nebo minisérie Spravedlnost.“

Úvahy o televizi v Ostravě se zrodily po válce

Ostrava byla po Praze prvním městem, ve kterém vzniklo vlastní studio Československé televize. O možnosti regionálního studia se začalo mluvit již po druhé světové válce. Důležitou roli sehrál rozvinutý těžký průmysl stěžejní pro tehdejší režim a potřeba pracovní síly. Aby vláda do Ostravy nalákala nové pracovníky, nařídila v lednu 1954 vznik místního vysílače pro příjem pražského televizního signálu. Jeho propojení se ovšem nepodařilo včas dokončit, a proto se nadšení technici rozhodli, že vysílání zprovozní vznikem vlastního televizního studia.

Jen v průběhu prvního roku bylo ze studia odvysíláno 140 celovečerních hraných filmů, 34 pohádkových příběhů, 54 dokumentárních a publicistických relací, 27 pásem poezie a ukázek z místního divadla a 29 estrád, inscenací, oper, operet či zpravodajských měsíčníků. Ještě téhož roku došlo k původně plánovanému technickému propojení mezi Ostravou a Prahou, což umožnilo vzájemnou výměnu pořadů a tím i rozšíření televizního programu. Úspěch vysílání byl natolik významný, že představoval inspiraci pro vznik i dalších studií, v Brně a Košicích.

Vůbec první regionální studio Československé televize od počátku věnovalo prostor reálným problémům tehdejší společnosti a lidem, kterých se týkaly. Pro komplex pořadů natočených od konce padesátých do konce šedesátých let se vžilo souhrnné označení „ostravská televizní publicistická škola“. Mezi její hlavní představitele patřili scenárista Jan Neuls nebo režisér František Mudra, kteří stáli za vznikem významných relací, jakými byly Ostravské vteřiny, Lovy beze zbraní nebo Negordický uzel, zachycující pestrost i problematičnost regionu.

Z několika desítek k šesti tisícům m²

Jako první diváky ostravského vysílání Československé televize přivítala 31. prosince 1955 v půl osmé večer hlasatelka Eva Mudrová (dříve Kunertová). „Když se blížil prosinec pětapadesátého roku, tak mě coby rozhlasovou hlasatelku požádali, abych ve vysílání přečetla úvodní hlášení. Brala jsem to tehdy tak, že je to jako na mikrofon v rozhlase, akorát mě bude vidět,“ vzpomíná Eva Mudrová a dodává: „Televize tehdy sídlila na kopci nad městem, na vysílači na Bobrovníkách. Tam se nacházelo malé studio šest krát pět metrů, ve kterém bylo kvůli světlům snad padesát stupňů, a jedna vysloužilá kamera z Prahy.“

Od té doby prošlo Televizní studio Ostrava kompletní proměnou a prvotních několik desítek metrů čtverečních se rozšířilo na bezmála šest tisíc. Dnes sídlí hlavní budova studia v bývalém Divadle Petra Bezruče v centru Ostravy, kde disponuje dvěma studii. Třetí, zejména pro prostorově náročnější pořady, se pak nachází mimo centrum, v Ostravě-Radvanicích. Ostravské studio disponuje celkem 250 stálými zaměstnanci.

Úspěšné ostravské formáty

Kromě zpravodajského obsahu vytváří ostravské studio řadu pravidelných pořadů jako jsou Bydlet jako…, Dobré ráno nebo Sama doma (vždy 1x za 14 dní). Stojí také za vznikem divácky oblíbených sérií Doktor Martin, Stockholmský syndrom, Zkáza Dejvického divadla, Herec nebo za Českými lvy oceněnými seriály Dabing Street a Spravedlnost. K tvorbě studia neodmyslitelně patří také dětská produkce (Bludiště, DějePIC!, Draci v hrnci) a dokumentární tvorba (Infiltrace, Modrá krev).

V současnosti studio dokončuje natáčení nového kriminálního seriálu Radima Špačka Stíny v mlze. Ve dvanácti bezmála hodinových dílech se divákům v hlavních rolích představí Petra Špalková, Jiří Vyorálek, Jaroslav Plesl nebo Miroslav Hanuš.

Výročí oslaví studio na obrazovce i online

V rámci oslav výročí regionálního studia odvysílá ve čtvrtek 14. ledna program ČT art v přímý přenos Novoročního koncertu Janáčkovy filharmonie Ostrava. Následující víkend uvede také koncerty Jaromíra Nohavici a Marie Rottrové nebo inscenaci Pestré vrstvy.

Stanice ČT2 pak v premiéře představí originální trikový koprodukční Cesta do nemožna, a to v sobotu 16. ledna od dvaceti hodin. Třetí lednový víkend divákům Dvojka nabídne rovněž průřez úspěšnými pořady, které na severu Moravy vznikly – snímky Nespavost či Ženy, které nenávidí muže, pohádky Čerte, drž se svého kopyta!, Království potoků nebo O králi, hvězdáři, kejklíři a třech muzikantech. Chybět nebude ani vzpomínka na oblíbený pořad To bylo Neváhej a toč! či premiéru epizody televizního fejetonu Postřehy odjinud: Horní Rakousko očima Pavla Poláka.

Víkend s pořady TSO doplní zpravodajské reportáže, soutěž z pětašedesátileté historie studia a výročí připomenou také facebookové podcasty.

Rozvozovou službu knihovna nabízela již před Vánocemi loňského roku a nyní se k této službě vrací. "Možnost rozvozu knih byla ze strany čtenářů velmi vítaná služba. A protože současný vývoj situace ohledně šíření koronaviru není bohužel příznivý, rozhodli jsme se tuto službu opět zavést. Je určena nejen pro čtenáře, kteří patří do rizikových skupin, ale i pro ty, kteří si z nějakého důvodu nemohou vyzvednout knihy přes náš bezkontaktní výdej v knihovně," vysvětluje vedoucí knihovny Pavlína Martiňáková.

Závoz knih pro Frenštát pod Radhoštěm a Trojanovic bude probíhat ve stejném režimu jako dříve, to znamená vždy v úterý odpoledne v době od 17.00 do 19.00 hodin a v pátek v dopolední době od 10.00 do 12.00 hodin. Nově bude rozvoz knih k dispozici i čtenářům z Bordovic, Lichnova a Veřovic. Do těchto obcí bude rozvoz realizován každou středu v odpoledních a podvečerních hodinách. Jedinou podmínkou využití této služby je platná čtenářská registrace a bydliště v konkrétních lokalitách. Vypůjčené knihy mohou čtenáři vracet při dalším závozu, případně osobně jakmile bude knihovna opět otevřená. Další možností je také vrátit knihy přes bibliobox, který stojí u knihovny a je k dispozici nonstop. Objednávky rozvozu knih je možné vyřizovat telefonicky na čísle 556 835 670 nebo e-mailem na knihovna@mufrenstat.cz.

"Knihy jsou v dnešní době potřeba možná více než jindy a to nemluvím o studentech, kteří knihy potřebují pro své studium. Snažíme se tedy udělat maximum a najít cestu, jak se mohou naši čtenáři ke knihám dostat. Doporučujeme všem sledovat internetové stránky naší knihovny, kde naleznete vždy kompletní a aktuální informace," dodává Martiňáková.

www.kulturafrenstat.cz

Anna Beata Háblová prostřednictvím poezie popisuje nepoetickou skutečnost ekologické destrukce. Název výstavy „Nevýslovný“ odkazuje ke skutečnosti, že konstatování o ničení přírody, jsou-li opakována stále dokola, začínají pomalu ztrácet svůj význam. Přitom však dopad změn klimatu a devastace krajiny může být v důsledku ekologických katastrof nevýslovně ničivý. „Pokud na řadu nepřijdou činy, ze slov se stanou jen cáry," konstatuje autorka.

Umělkyně dále dodává: „Poezie je forma, která úspornými prostředky rozestírá více vrstev. Chtěli bychom ji někam zařadit, ale ono to nejde. Básně vystavené v galerii Artwall by mohly být haiku, ale nejsou, mohla by to být textovka bez diakritiky, ale ta to není, mohlo by to být napsané na stroji, ale ani to není pravda. Podobná nejednoznačnost je i nejednoznačností naší budoucnosti.“

Slova básní psaná strojopisem často tvoří různé obrazce jindy zas jednotlivá písmena padají nebo přecházejí v postupně mizející řádky. To podstatné a zároveň nevyslovitelné se odehrává mezi řádky. Na pozadí strohého popisu banálních skutečností evokuje autorka krizi, která může přijít, pokud zůstaneme nečinně přihlížet. Touto netradiční formou se pokouší sdělit nevýslovné, a přitom vytrhnout diváky z lhostejnosti vůči budoucnosti životního prostředí i celé naší planety.

Výstavu Nevýslovný bude možné zhlédnout do 15. března. Vernisáž proběhne online 19. ledna v 18:00 na facebookové stránce galerie - www.facebook.com/artwallgallery. Její součástí bude eko-slam v podání Anny Beaty Háblové. Záštitu nad výstavou převzala radní Hlavního města Prahy Hana Třeštíková.  Více informací na www.artwallgallery.cz.

Projekt vzešel z otevřené výzvy galerie Artwall nazvané „Návrat k normálu není možný“. Galerie Artwall se ve výzvě zaměřila na téma proměny společnosti po pandemii COVID-19. V kontextu koronavirové krize často slyšíme výzvy, abychom se vrátili k normálu. Způsob života, který naše společnost považuje za normální, je však ve vztahu k naší planetě jednoznačně destruktivní a mohl by vést ke globálnímu kolapsu. „Krize nám může pomoci pochopit, že v předešlé normalitě nebylo nic racionálního nebo nezbytně nutného. Vzniklou šanci je zapotřebí využít k představení nových ekonomických a společenských modelů, které budou založeny na respektu k přírodě. Návrat ke špinavé budoucnosti by byl promarněnou šancí. Na to upozorňuje i výstava Nevýslovný na Artwall,“ uvádějí kurátorky galerie Artwall Lenka Kukurová a Zuzana Štefková.

Anna Beata Háblová je básnířka, slamerka, architektka, urbanistka, teoretička. Architekturu absolvovala na FA ČVUT, kde tamtéž roku 2017 dokončila i doktorské studium. Příležitostně moderuje večery s tématy poezie, umění a architektury. Za architektonické návrhy i teoretické práce získala ceny Young Architect Award 2010 nebo Young Planning Professionals Award 2012. V roce 2017 jí vyšla populárně naučná kniha Města zdí o historii, interpretaci a východiscích obchodních center ve vztahu ke městu. Od roku 2018 přispívá do Ranních úvah na rozhlasové stanici ČRo Vltava. Její poslední knihou na pomezí žánrů jsou Nemísta měst (Host, 2019) o opomíjených, pomíjivých a míjených místech. Publikovala čtyři básnické sbírky, její básně byly přeloženy do několika evropských jazyků. Je členkou Asociace spisovatelů.

Více informací: www.artwallgallery.cz

“V počtu nominací padl další rekord. O desátý titul soutěžilo neuvěřitelných 132 alejí a stromořadí ze všech krajů České republiky, pro které hlasovalo bezmála 7 tisíc lidí. Pro nás to je důkaz, že si lidé nádherných alejí váží a jsou na ně patřičně hrdí. Celonárodní i regionálním vítězkám gratulujeme a přejeme stovky let zdravého růstu,” říká Karolina Kostićová z Arniky.

Valchovská alej v Počátkách byla vysázena již v roce 1792 počáteckými soukeníky jako cesta k nově vystavěné valše. Je dlouhá 1 km a tvoří ji 170 lip. V roce 1996 byla vyhlášená významným krajinným prvkem. Vítěznou nominaci zaslala Miroslava Hromasová.

Kompletní výsledky ankety najdete na https://www.alejroku.cz/2020/vysledky-2020

Všech 14 regionálních vítězů se může těšit na dárkové balíčky s poukazy od FotoŠkoda, knihy o památných stromech, dárky od Muzea Karla Zemana, rodinné vstupenky do Muzea rekordů a kuriozit, vstupenky do botanických zahrad po celé České republice a mnohé další.

Cílem ankety Alej roku je přitáhnout pozornost lidí k alejím, které patří ke zdravé a fungující krajině. Nezáleží, zda jde o aleje známé, neznámé, vzrostlé, mladinké, ve městech, v krajině, kolem silnic nebo turistických tras. O vítězství může nakonec rozhodnout mimořádná krása, silný příběh, snaha o záchranu nebo úsilí místních patriotů uspět v konkurenci z celé republiky.

Krajina bez alejí je jako obraz bez rámu.

www.arnika.org

Rakousko-uherská monarchie se tak snažila vyřešit dostatečný přísun vojensky potřebného materiálu na frontu a zároveň zajistit základní zásobování civilního obyvatelstva. Za tímto účelem bylo obyvatelstvo rozděleno na tři kategorie a to samozásobitelé, „nesamozásobitelé“ a těžce pracující.  U některých produktů jako např. mléka byly zvýhodněny kojící matky a mladší děti do 6 let. Přídělový systém se týkal především masa, mléka, mouky (moučných výrobků -  chleba, housek, apod.), másla, tuků, cukru a tabáku. V roce 1915 vycházel týdenní příděl moučných výrobků na jednu dospělou osobu ve výši 2100 g pro samozásobitele, 1400 g pro nesamozásobitele a 2100 g pro těžce pracující, přičemž na konci války v roce 1918 byly dávky sníženy o 300-500 g na osobu týdně. Ještě markantnější byl pokles dávek např. u cukru. V roce 1916 vycházela 1 kg cukru na osobu na měsíc, nejvýše však 2 kg na domácnost, zatímco v roce 1917 to již bylo pouze 0,5 kg cukru na osobu na měsíc. Během válečných let však zásobování vázlo a potravinové lístky nebylo často ani za co směnit. Prudce rovněž vzrůstaly ceny potravin na černém trhu. Tzv. keťasení bylo velice rozsáhlé a dokázalo předražit některé produkty až o desetinásobky ceny, které byly obvyklé před válkou a několikanásobně zvedaly ceny oproti cenám na oficiálním (vázaném) trhu. Bylo tak možné koupit 1kg másla na černém trhu za 2,5x dráž než v oficiálních obchodech. Často však byl černý trh jediným způsobem jak se k některým potravinám dostat a na Teplicku byly využívány zejména kontakty na Lounsko a Litoměřicko, kam lidé odjížděli vlakem shánět nedostatkové zboží. Situace byla pro teplickou průmyslovou oblast Teplicko obzvláště složitá, jelikož zde bylo minimum samozásobitelů, tedy zemědělců s vlastní produkcí potravin. Špatné zásobování na konci války, příliv demobilizovaných vojáků a selhávání systému potravinových lístků bylo příčinou řady hladových stávek v regionu především na dolech na Duchcovsku a Bílinsku. Vyhladovělé obyvatelstvo rovněž špatně odolávalo poválečným nemocem, jako byl tyfus a španělská chřipka. Zásobování v regionu se podařilo plně stabilizovat až v roce 1921, kdy byl rovněž zrušen přídělový systém, včetně potravinových lístků.

Další období potravinových lístků bylo na Teplicku zavedeno s vypuknutím druhé světové války v roce 1939. Druhoválečný přídělový systém založený opět na potravinových lístcích byl do značné míry diskriminační a to zejména vzhledem k židovskému obyvatelstvu, které dostávalo nižší příděly na potravinových lístcích, než jaké dostávali obyvatelé německé národnosti. Příděly se také dělily nejen podle národnosti a náboženství, ale také podle věku, v kategoriích do 6 let, 6-18 let a nad 18 let. Z distribuce potravinových lístků byli vyčleněni rovněž zemědělci, kteří jako samozásobitelé ztráceli nárok na potravinové lístky některých produktů a potravin jako byla mouka, máslo, vejce, maso a mléko. Oproti prvoválečným potravinovým lístkům se změnila i platnost, respektive období platnosti archů, které obsahovaly potravinové lístky na čtyři týdny, oproti jednomu týdnu prvoválečných archů. Některé komodity jako bylo mýdlo, byly přidělovány v archu na celý jeden rok. Ztráta nebo odcizení, pak znamenala pro dotyčného velký problém. Užití potravinových lístků bylo nutné rovněž v hostincích a restauracích, kde zákazník zaplatil nejen penězi, ale také příslušným počtem potravinových lístků, které obsahovaly konzumovaná jídla a nápoje. Přídělovému systému podléhaly rovněž látky, obuv, tabák a další výrobky a potraviny. Zajímavá je rovněž délka období, kdy byl přídělový systém uplatňován. Přídělový systém na našem území vydržel nepřetržitě od roku 1939 do roku 1953, kdy byl zrušen společně s realizací měnové reformy.

Regionální muzeum v Teplicích disponuje ve svých sbírkách řadou archů i jednotlivých ústřižků potravinových lístků. Jako exponát měsíce jsme zvolili arch potravinových lístků z konce období přídělového systému, tedy z června 1953 a to včetně papírového pouzdra na ústřižky potravinových lístků.

Na vlastním archu potravinových lístků si lze všimnout dvou základních částí. Kmenová část byla informativní a obsahovala název, období, potraviny, pro které byl arch určen apod. Druhá, tedy ústřižková část, pak byla označena zbožím a množstvím, které bylo možné na daný ústřižek odebrat. Ve válečných letech byl navíc arch vázaný vždy na jednoho obchodníka, od kterého mohl zákazník zboží nakupovat a to zejména kvůli distribuci zboží k daným obchodníkům.

Přídělový systém platil souhrnem na území Teplicka přes 20 let a jednalo se tak o nedílnou součást života nejméně 4-5 generací lidí, které tento způsob distribuce potravin a zboží přímo ovlivnil.

Původně gotická tvrz byla ve 14. století přestavěna a rozšířena na hrad, jenž sloužil jako správní a hospodářské centrum pelhřimovského dominia pražského biskupství. Dnešní rozsáhlý areál nepravidelného šestibokého půdorysu vznikl renesanční přestavbou v 16. století, kdy si zámek postupně předávalo několik šlechtických rodů. Tato etapa vytvořila uměleckohistoricky nejhodnotnější části areálu, pro něž jsou typické prvky tzv. české renesance. V 17. století se znovu stal majetkem pražských arcibiskupů a až do roku 1948 sloužil jako centrum hospodářské správy. Poté zde byl umístěn archiv a také byty. Změna užívání objektu pro tyto účely se negativně podepsala  na jeho technickém i vizuálním stavu, stejně jako fakt, že většina budov a místností v nich posléze nebyla užívána vůbec a případná údržba se omezovala jen na některé kritické havarijní situace. V posledních letech získal zámek nového vlastníka, který s omezenými finančními prostředky včetně dotačních titulů z veřejných zdrojů započal s obnovou střešních konstrukcí na menší ploše střech. Zároveň byla však zpracována projektová dokumentace pro obnovu velké části areálu, která sloužila jako podklad pro žádost o podporu z výše uvedeného programu.

„Vzhled jedinečného zámku pevnostního typu ovlivnily nejvíce renesanční a barokní úpravy, přesto je i gotická fáze dodnes velmi čitelná. Cenné jsou především zachované typické znaky renesanční architektury – sgrafita s figurálními motivy, vysoké renesanční štíty, lunetová římsa či hřebínkové klenby," konstatuje Terezie Vohralíková z telčského pracoviště Národního památkového ústavu.

„Figurální sgrafitová výzdoba byla v minulosti restaurována podle našich dosavadních poznatků pouze v první polovině 20. století a jen na části objektů, např. na fasádě spojovacího krčku, tudíž se tu dnes můžeme setkat s nedotčenými originály z 16. století, byť v jen v menším rozsahu a zejména na plochách, které se vlivem pozdějších stavebních úprav dostaly mimo pozornost majitelů či správců. Krásné příklady této uměleckořemeslné techniky byly objeveny například na vnitřních plochách štítů na půdách, tyto zůstaly zachovány většinou změnou dispozice krovu, nebo na plochách stěn v soklové zóně, které byly zasypány při změně nivelety podlah,“ dodává Petr Severa rovněž z územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči.

Po roce 1990 nebyl zámek využíván. V té době jej získalo bytové družstvo Unimax. Nový vlastník projevil zájem ve spolupráci s příslušnými orgány památkové péče zastavit chátrání zámku. Kroky k záchraně areálu podnikal již mnoho let rovněž Spolek na záchranu památek červenořečických. V roce 2014 byl zámek prohlášen vládou České republiky za národní kulturní památku. Nyní jej vlastní družstvo Zámek Šebestián.

„Od září 2020 probíhá obnova celého areálu. Hlavním cílem projektu je zachovat, ochránit a rozvíjet potenciál národní kulturní památky a využít ho k vyváženému rozvoji území západní části Českomoravské vrchoviny. To znamená stavebně jej stabilizovat a obnovit, zároveň zpřístupnit některé dosud nezpřístupněné prostory památky a využívat jeho kulturní potenciál pro celoroční poskytování kulturních a vzdělávacích služeb veřejnosti. Projekt přitom klade důraz zejména na kvalitativní stránku náplně s využitím moderních a efektivních forem prezentace," uvedl majitel zámku Daniel David.  

Stěžejní část prací v  roce 2020 představovala oprava části střech a krovů, statické zajištění a sanace přístupového mostku k zámku a z oblasti restaurování konsolidace nejpoškozenějších částí sgrafitové výzdoby spojovací chodby. V následující etapě bude pokračovat také komplexní  obnova exteriérů i interiérů vstupního křídla a většiny fasád. Zejména v případě fasád bude velká část prací provedena uměleckořemeslným a restaurátorským způsobem, neboť cílem obnovy areálu je zachovat v maximální možné míře památkovou hodnotu zejména četných prvků výzdoby z kamene či štuku a také charakter historických omítek, které však bude nutno ve velké míře rekonstruovat obdobnou technikou, jako v době vzniku.

Veškeré stavební i vyklízecí práce probíhají v součinnosti s archeology z brněnského pracoviště Archaia a také za účasti pracovníků generálního ředitelství NPÚ, kteří mají na starosti průzkum a dokumentaci celého areálu.

Při takto rozsáhlé obnově začalo zákonitě docházet již v prvních měsících prací k zajímavým nálezům a zjištěním. Většinou se jedná o objevy řemeslně-uměleckých detailů, jež byly v průběhu staletí převrstveny novější stavební vývojovou etapou.

„Tímto způsobem se díky dobré spolupráci s realizační firmou a jejich pracovníky podařilo zachránit nově objevená sgrafita pohlcená interiérem dostavěného paláce, objasnit průběh nejstarší středověké hradby nebo zachránit dekorativní podlahu z biskupské ložnice. Všechny takové nálezy jsou dávány do kontextu s našimi dosavadními znalostmi o historii zámku a zároveň doplňují a cizelují závěry stále probíhajícího stavebně-historického průzkumu," doplňuje Vohralíková.

Celková obnova zámku v Červené Řečici by měla být dokončena v roce 2022, kdy bude tato národní kulturní památka zpřístupněna veřejnosti. Zámek byl v roce 2014 nominován na Cenu NPÚ Patrimonium pro futuro v kategorii záchrana a obnova památky. - Získal zvláštní ocenění generální ředitelky NPÚ. Před započetím této rozsáhlé obnovy byly záchranné a udržovací práce podpořeny Ministerstvem kultury z Programu záchrany architektonického dědictví.

Muzikanti z Police Symphony Orchestra hledají 1000 lidí pro #1050

Nejmladší členové Police Symphony Orchestra (PSO) jsou ještě na základních školách a snižují už tak nízký věkový průměr tělesa se zhruba pětašedesáti hráči. Jejich domovem je klášter v Polici nad Metují, kde mají zázemí a  zkušebnu, kterou postupně renovují a kde se (pokud to dovolují opatření) pravidelně dvakrát v měsíci schází. V jejich režii pak vznikají neotřelá hudební vystoupení, z velké části s charitativním podtextem. 

Teď sice naplánované koncerty muselo PSO vzdát, ale nevzdává se příprav na rozvolnění a rozhodně své fanoušky i sebe chce i v budoucnu těšit svou muzikou, energií
i nevšedními zážitky. 

Měsíční fungování hudební PSO domácnosti ale stojí přibližně 50.000 Kč, proto se
už v pondělí 11. ledna 2021 muzikanti obrátí na veřejnost a fanoušky, kteří by pravidelnou podporou pomohli pokrýt nezbytné náklady spojené s úpravami nových skladeb, servisem či doplněním hudebních nástrojů, a také s údržbou či další renovací zkušebny v polorozpadlém benediktinském klášteře. O to snazší pak bude pro hráče příprava dalších zajímavých projektů. „Jen naše nadšení a určitý druh bláznovství k životu nestačí. Proto zakládáme #1050. Hledáme tisíc fanoušků, kteří jednou za měsíc oželí třeba kafe nebo dvě piva.
A ušetřenou padesátikorunu pošlou právě nám“, vysvětluje zakladatelka a máma orchestru Petra Soukupová hlavní myšlenku projektu spoušteného na platformě Darujme.cz.

Doposud náklady na fungování orchestr pokrýval z příspěvků dlouhodobých partnerů a podporovatelů, které byly ale primárně určeny právě na vznik originálních hudebních projektů. Část příjmů pak plynula z nebenefičních koncertů. A i když samotní hudebníci hrají bez nároku na honorář, náklady spojené s provozem tělesa jsou i přesto v řádech desítek tisíc korun měsíčně. Proto orchestr hledá další zdroje financování s vědomím, že na kvantitě produkcí už přidat nelze, ale na kvalitě ano! 

Na www.darujme.cz/pso1050 je tedy možné se od ledna 2021 stát členem PSO rodiny a podpořit muzikanty, kteří jsou připraveni vše vracet v hudebních dárcích a dalším rozdáváním radosti. Každý z přispěvatelů #1050 bude pravidelně dostávat informace o dění v zákulisí a drobné kreativní benefity. 

PSO V ČÍSLECH:

• 65 nadšených mladých hudebníků
• 38 nabušených obětavých pomocníků - PSOborců
• 1 věčně ubulená máma
• 130 koncertů - včetně pouličního turné, Lucerny, živého koncertu pro Radiožurnál či  online koncertu se stotisícovou sledovaností
• 1 813 719 Kč darovaných na dobročinnost - péče o seniory, děti i zvířata; ekologie a kultura
• tisíce hodin zkoušení
• bezpočet plánů na nové projekty
• nekonečná zásobárna energie

PSO V AKCI:

Záznam živého koncertu – PS Online 31. 5. 2020:
https://www.facebook.com/watch/live/?v=193512408488843&ref=watch_permalink

Záznam živého koncertu ČRo – Radiožurnál 28. 8. 2020:

https://www.youtube.com/watch?v=cLodrTLgeXU

Fotografie z akcí:

https://drive.google.com/drive/folders/1-WMlXYbKWSiWtqpS7C4L92yUr6Q57OVV?usp=sharing

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

POLICE SYMPHONY ORCHESTRA založila v roce 2010 v Polici nad Metují tehdy čerstvě patnáctiletá Petra Soukupová se svým bratrem Jakubem. Dnes orchestr působí pod vedením dirigenta Joela Hány a sdružuje mladé muzikanty a další dobrovolníky z celého Královéhradeckého kraje. Převážně  se mu věnují ve svém volném čase bez nároku na honorář. Dosud odehráli přes 130 koncertů v ČR i v zahraničí pro více než 170 000 diváků, a to včetně mnoha benefic, na kterých dokázali vybrat více než 1,8 milionu Kč. 

www.policesymphonyorchestra.cz

www.facebook.com/PoliceSymphony

www.instagram.com/PoliceSymphony