Co se děje

Bohaté kulturní dědictví v podobě Šumavského trojhradí tvořeného hrady Kašperk, Velhartice a Rabí, kostelů, zámečků a regionálních muzeí je více než hodno bližšího prozkoumání. Vyžití na Sušicku najdou také profesionální a amatérští sportovci, a to v podobě turistických tras nebo cyklotras, zázemí pro vodáky a skvěle vybavených sportovišť. V neposlední řadě Sušicko nabízí nepřeberné množství aktivit pro rodiny s dětmi. Ty se v Pošumaví výborně zabaví i při nepřízni počasí - v moderním aquaparku, v kině, při kurzu keramiky, návštěvou městské galerie SIRKUS nebo v přes léto otevřené herně umístěné v Galerii Hrádek. Přímo v srdci oblasti leží na zlatonosné řece Otavě město Sušice. Místo s jedinečným geniem loci poskytuje ideální zázemí pro výlety a objevování. Kvalitní gastronomie, příjemné ubytování a hřejivá  atmosféra malebného venkova nezatíženého davovým turismem, to je Sušicko. Prozkoumejte jedinečnou bránu Šumavy, místo nabité zážitky.

Kulturní poklady Sušicka

V šumavském podhůří se nachází tři monumentální středověké stavby - Kašperk, Rabí a Velhartice. Toto Šumavské trojhradí pořádá pravidelně takzvané Dny Šumavského trojhradí, na nichž  mají návštěvníci možnost seznámit se nejen se zajímavostmi spojenými se zmíněnými hrady, ale také s jejich okolím. Hrad Kašperk byl postaven na příkaz římského císaře a českého krále Karla IV. a jedná se o nejvýše položený královský hrad v Čechách (886 m n. m.). Obranný hrad Rabí byl založen v první polovině 14. století a zajímavostí je, že při jeho obléhání během husitských válek přišel o své pravé oko Jan Žižka. Třetí ze staveb, státní hrad a zámek Velhartice, patří mezi nejromantičtější šumavské objekty. Jeho návštěvu si proto nesmí nenechat ujít žádný milovník historie a architektury. Vedle hradů si pozornost zaslouží i kostely, například kostel sv.Mořice na Mouřenci u Annína, zámečky - Zámek Hrádek a regionální muzea, mezi něž patří Muzeum nezamyslických kostelů, Muzeum šumavských minerálů ve Velharticích nebo Muzeum Lamberská stezka Žihobce.

Tipy pro rodinné aktivity

Dovolená s dětmi na Sušicku je trefou do černého. Vedle sportovních aktivit a objevování historie se děti vyřádí v Galerii Hrádek, kde se nachází v několika patrech Zámecká herna komtesy Adély a Jana Ferdinanda. V ní si mohou hrát na dámy, gentlemany nebo vojáky. Dozví se o tehdejším stylu oblékání, stolování a písmu. V naučné herně pátera Ferdy se seznámí s dobovým kupeckým krámem a osvojí si informace z přírodopisu, zeměpisu a mineralogie. Součástí expozice je také každoroční sezónní výstava. Když je žádoucí děti trochu unavit, vyrazí se s nimi na paintball, do lanového centra nebo na lezeckou stěnu do Sušice. Vybírat se dá z mnoha zážitků. Zámek Hrádek nabízí adventure golf, Jiřičná zase jízdy na koních. Celou rodinu zabaví stanování, sjíždění Otavy v kanoi nebo na raftu, kolo nebo procházky.

Maximální vyžití pro milovníky cyklistiky a dalších sportů

Sušicko je skvělou volbou pro příznivce cykloturistiky. Nejznámější cyklotrasou je Otavská cyklostezka, která vede podél řeky a zvládnou ji i menší děti. V okolí se nachází nespočet dalších zajímavých cest vhodných pro cyklisty - například podél Lamberského panství nebo krajem Horažďovicka. Cílem může být třeba Frymburk, vesnička s největší koncentrací slunečních hodin u nás. Náruživí sportovci a majitelé elektrokol zase ocení  Farmářskou naučnou stezku, která je náročnější, ale vede nádhernou krajinou. A pro ty, co hledají něco odvážnějšího, nabízí Sušicko keltské traily. Nedaleko Sušice z vrchu Sedlo, který byl kdysi obýván bájnými Kelty, vedou ty nejkrásnější a také nejtěžší trailové trasy v Čechách. Pošumaví je rájem pro celou řadu dalších sportů - na své si přijdou vodáci, ale i pěší turisté. Ti mají opravdu z čeho vybírat. Vydat se mohou k zapomenuté kapli na Dolejším Krušci, projít si některou z naučných stezek (Rýžování zlata, Šumavskými vesnicemi) nebo se jen tak toulat nezničenou přírodou. Přímo v Sušici se nachází bazén, hřiště na volejbal a fotbal, tenisové kurty nebo skatepark.

Více informací a tipů na zážitky naleznete na Sušicko jako místo pro zážitky | Destinace Sušicko (susicko.cz).

„Pozvali jsme jedenáct skupin a produkujeme pět projektů. Jedná se o nový cirkus plný překvapení, intimní současný tanec anebo setkání s různými kulturami. Zejména doporučuji představení OMMA, které vytvořil světový tanečník a choreograf Joseph Nadj pro osm afrických umělců, pocházejících z osmi různých zemí. Jde o kulturní konfrontaci plnou energie, humoru, citlivosti a síly. Pak magické představení Materia, kde Andrea Salustri přetváří pohybové umění v iluzi prací s obyčejnou hmotou, polystyrenem, s níž tvoří neuvěřitelné světy a příběhy. Dále si nenechte ujít novocirkusovou performanci Runnes, kterou vytvořila skupina Hippana.Maleta: žongléři v ní promlouvají o svém životě v kontinuálním běhu, zatímco jsou nečekaně řízeni hudbou. Ale i další česká a zahraniční představení budou neméně poutavá! Letošní program je skutečně pestrý s ambicí oslavit desetileté výročí, jak se patří! “ láká na žďárský KoresponDance jeho ředitelka Marie Kinsky.

Festival 14. července zahájí mezinárodní taneční projekt BeInternational, kdy mladí choreografové v několika speciálních site-specific představeních zcela změní tradiční pohled na ulice Žďáru a nečekaná místa. Benefiční koncert pro mír s hudebnicí Ekaterinou Levental ve večerních hodinách nabídne klasickou i tradiční hudbu z celé Evropy, nejen z Ukrajiny nebo Ruska. Vstupné na koncert je dobrovolné a výtěžek poputuje na konto Oblastní charity Žďár nad Sázavou na pomoc ukrajinským uprchlíkům.

Podobně jako při první, červnové části festivalu v Pražské kabelovně si i v rámci žďárského festivalu klade jeden z jeho hlavních projektů ambici spojit ale i konfrontovat umění s industriálním prostředím. Australský choreograf James Batchelor zapojí do svých Metasystémů ve žďárské továrně TOKOZ přímo její zaměstnance, aby veřejnosti nabídl zcela výjimečný pohled na to, jak zde probíhá jejich každodenní práce.

Vedle prvního z letošních témat, kterým je Továrna v pohybu, probírá 10. ročník festivalu další z důležitých i palčivých témat současnosti, jímž je Voda. Do této dramaturgické linky se mimo jiné zapojí i jedna z unikátní site-specific trilogie uskupení Bollwerk, které vystoupí přímo ve vodě, a to v rekreačním areálu Pilák. V dalších představeních nás ale také zavede na magickou Zelenou horu i do továrny TOKOZ. Přítomní se stanou diváky i aktivními účastníky a získají novou perspektivu, jež jim pozmění vnímání městské reality. Cirque Inextrémiste si budou pohrávat s rizikem a prostřednictvím interaktivního představení Damoclès pomohou získat publiku kontrolu nad jeho komfortní a nekomfortní zónou. Výsledek bude jistě poutavý i napínavý.

Katarzní bude duet performerky Markéty Stránské a tanečníka a choreografa Jeana Gaudina. Inscenace Or to Be reflektuje tísnivou prázdnotu, kterou současný svět zažívá za hutného doprovodu neustálé komunikace a nekonečného vršení zážitků. Streets of Žďár, to je site-specific mezinárodní setkání mladých umělců, které v sobě propojuje sborový zpěv, klasickou hudbu, architekturu a street dance a rozezvučí i roztančí nádvoří zámku.

O tom, že s tancem je možné začít prakticky kdykoliv, přesvědčí izraelská choreografka a performerka Galit Liss. Ve svém projektu I’m Here 1 vykouzlí nečekanou taneční podívanou, jejímiž aktérkami se stanou seniorky z Vysočiny. Připojí se i dámy z Izraele, které vystupují ve většině jejích děl a přispějí ze svých zkušeností ke kulturní výměně. Mezi hlavními osobnostmi nebude chybět ani výtečná finská choreografka Maria Nurmela. Tentokrát přiveze svůj abstraktně intimní spektákl Closer to the Wild Heart. Osobitá poetika díla jde ruku v ruce s výraznou scénou a citlivým důrazem na křehkost lidského bytí a těla. Zároveň však utvoří zajímavý kontrast mezi prostorem a tanečnicí, monumentálním středověkým zámeckých sklepem a jemností ženského těla.

Prostor dostane také taneční koncert stepařky Marie Nije a její malé kapely. Koncert zároveň povypráví o neklidných začátcích stepu, jeho společných kořenech s jazzovou hudbou a divákům přinese souhru jazzového tria s tanečnicí. Čistý a brilantní tanec na sklonku festivalového programu ztvární úspěšná pražská tanečnice Johana Pocková se svým ženským kolektivem PocketArt. V projektu Treatment of Remembering se budou ženy prostřednictvím tance společně s diváky rozpomínat v čase, kdy člověkem vyčerpaná příroda již neexistuje.

Festival nezapomíná ani na děti. Ty s profesionálními umělci uvedou představení, v jehož středobodu budou obě z letošních témat – voda i průmysl, nebo se mohou zapojit do kreativně-vzdělávacího projektu Škola tančí. V průběhu celého festivalu bude probíhat i bohatý Doprovodný program. Ve filmové části se návštěvníci mohou těšit na dvacet tanečních filmů z jedenácti zemí včetně těch z produkce KoresponDance. Profesionální i běžné publikum včetně dětí pak dostane možnost zúčastnit se workshopů a masterclassů.

Vstupenky je možné zakoupit v předprodeji v síti GoOut nebo na místě. K dispozici je celodenní, víkendové i rodinné vstupné. Festival se koná za každého počasí. Další informace o programu a vstupenkách jsou dostupné na www.korespondance.cz.

Oficiální trailer 10. festivalu KoresponDance: https://youtu.be/fo98N75zz5I

f @korespondance          ig @Festival Korespondance        ytb Festival Korespondance

Ojedinělá show symfonického orchestru, který standardně čítá více než šedesát talentovaných mladých hudebníků, přinese populární a další známé skladby v jejich vlastním podání. Tohle uskupení využívá sílu symfonického zvuku nejen prostřednictvím filmové hudby, ale dokáže svůj elán přenést i do tanečních a rockových vypalovaček, co nechybí na žádném správném letním mejdanu. A nejinak tomu bude na pražském Výstavišti, kde to nejlepší ze svého zejména večírkového repertoáru opře o stálé, ale i hostující pěvce a své hudební hosty. Bacha ani Mozarta nečekejte, co vás ale nemine, je protančený večer se stočlenným uskupením na jednom pódiu, co vás nenechá sedět! Zkrátka tenhle večer k vám nezasednou symfonici ve fracích!

Mejdan, co vás nenechá sedět

Speciálními hosty, které orchestr doprovodí, jsou Barbora Poláková, Jan Maxián nebo Jakub Tengler a Michal Šupák z Noisy Pots, kteří svůj styl sami nazývají jako DIY kitchen electro. Neotřelý zvuk tvoří za použití hrnců, kýblů a dalších "bicích nástrojů" z kuchyně či garáže v kombinaci s elektronikou, synthy a vokály. Mezi dalšími se představí hudební seskupení Brass Avenue – dechový showband, který svými covery roztančí opravdu každého.

Celý koncert budou doprovázet vodní trysky a speciální osvětlení fontány. Chybět nebudou světelné efekty stejně jako unikátní zvuk hudebních nástrojů ve venkovním amfiteátru. V jeden večer dojde ke spojení symfonického aranžmá ze světa filmové, populární, rockové i swingové hudby.

O Police Symphony Orchestra

PSO je symfonický orchestr složený z mladých nadšeneckých muzikantů. Jejich domovem a zázemím je Police nad Metují, kde PSO v roce 2010 založili sourozenci Petra a Jakub Soukupovi. Dnes tvoří těleso 60 hudebníků a stále zkouší v polickém klášteře. V repertoáru PSO najdete různé hudební žánry – populární a filmovou hudbu, rock, swing i klasiku. Orchestrální tvorbu doplňuje kvarteto stálých zpěváků – Jan Sklenář, Vendula Příhodová, Karolína Soukupová a Karel Telecký, dirigentskou taktovkou nyní vládne Joel Hána a Kryštof Koska.

Za dvanáct let své existence spolupracovalo PSO s umělci jako Tomáš Klus, Marta Kubišová, Ivo Kahánek, Ondřej Ruml, Dasha ad., a uměleckými soubory z Divadla Járy Cimrmana, Baletu Národního divadla nebo Kühnova smíšeného sboru. Od roku 2019 doprovází hudebníky televizní kamery – v koprodukci s Českou televizí se o tomto fenoménu mezi mladými orchestry točí celovečerní dokument. Do kin půjde v r. 2023.

https://www.navystavisti.cz/udalosti/police-symphony-orchestra   

Zvonu požehnal děkan ThMgr. Adam Depa. Spodní průměr činí necelých 50 cm a celková hmotnost je 69 kg, vznikl v dílně Petra Rudolfa Manouška. Není bez zajímavosti, že se jedná o první zvon na světě s touto dedikací. Prvotní myšlenka k pořízení nového zvonu vznikla v roce 2021, kdy si v Podlažicích připomínali šestisté výročí vypálení tamního opatství benediktinů a také 300 let od vysvěcení současného kostela, který tvoří výraznou dominantu v krajině. Místo je spojeno se vznikem slavné Ďáblovy bible.

Na projektu se výrazně podílel místní varhaník a kostelník, člen Společenstva dědictví Zemí Koruny České, pan Miroslav Pošvář. V rámci svých časových možností vždy rád provede návštěvníky chrámem. Díky jemu zní často místem rakouská hymna a samozřejmě nejinak tomu bylo i v tento slavnostní den. V neděli 10. července 2022.

Během letošního roku se v kostele odehraje ještě několik koncertů a dalších kulturních akcí, jejichž cílem bude vybrat zbývající díl z celkové sumy. Vyvrcholením bude upevnění zvonu ve věži kostela.

Sladká vzpomínka na dětství u babičky, ale i inovativní zákusky v moderním provedení. Pohodlí šumavské cukrárny, ale i minimalistický design a odhalené stropy. Taková je Cukrárna Povidloň v Lipně nad Vltavou. Investor HOREKA LIPNO, s. r .o,. stojící mimo jiné za zdejším hotelem Element nebo restaurací Stodola, oslovil pro spolupráci šéfcukráře Michala Mandyse, který ctí tradice, ale zároveň drží krok s moderní cukrařinou. Tomu dokonale notuje i interiér. Architektonický ateliér A8000 citlivě převedl do prostoru jemný a minimalistický grafický koncept od studia Bechyňský.

„Základním architektonickým principem je spojení tradice s 21. stoletím. Stejně jako pracuje šéfcukrář Michal Mandys, který povýšil do moderních podoby známý lokální dezert, jsme postupovali i při úpravách prostoru. Samotnou výrobu jsme přivedli do odbytových prostor. Vznikl tak společný prostor, ve kterém si plně užijete zážitek z nakupování a ochutnávání lahodných zákusků, a ještě můžete pozorovat výrobu na vlastní oči,“ popisuje architekt Martin Krupauer.

Strop prostoru cukrárny je otevřený a přiznává rozvody technologií včetně vzduchotechniky. Ta je však obarvena na růžovo, čímž jsou odlehčeny tvrdé linie interiéru. Dispozici cukrárny vévodí průhled do výrobny zákusků, která je viditelná už z ulice velkým výkladem. Návštěvníci mohou výrobu dezertu sledovat ale i uvnitř, a to u barového pultu umístěného pod oknem. Ilustrace od studia Bechyňský jsou vidět také v malbě na stěnách. Vizuální identita a interiér cukrárny tak tvoří nerozdělitelný celek.

Hlavní prvky vybavení cukrárny jsou svařené z černých kovových jacklových prvků. Doplněné bílou kovovou mřížovinou a akustickými lamelami tvoří kontrast k pastelovým barvám krabic, balicích papírů a propagačních materiálů vystavených za pultem cukrárny. Tradičně tvarované židle od firmy Ton v pastelových odstínech reflektují barevnost značky cukrárny. Retro dlažba zase dotváří atmosféru kontrastů.

AUTORSKÝ TÝM: Martin Krupauer, Pavel Kvintus, Stanislava Blažková, Rita Correia
STAVEBNÍ ŘEŠENÍ ZA A8000: Michal Žižka, Ladislav Krlín

Ateliér A8000 založený Martinem Krupauerem a Jiřím Stříteckým patří po více než tři dekády mezi přední česká architektonická studia. Pracuje na nejširším spektru projektů velkého významu, rozsahu i obtížnosti. V roce 2020 byl oceněn titulem Stavba roku za projekt Společenského centra Sedlčany. Mezi nejvýraznější realizace studia patří například architektonické řešení multifunkčního sálu Fórum Karlín v Praze. 

Osobou Martina Krupauera se významně zapojuje rovněž do veřejné diskuse a rozvoje území. Vedle architektury se Krupauer soustředí také na vize a strategie proměny transformačních oblastí a brownfieldů v České republice i mimo ni. Vedoucí ateliéru byl členem komise hl. města Prahy pro nový metropolitní plán 2017. Nyní vede tým, který připravuje výstavbu Vltavské filharmonie v Praze, první významné pražské kulturní stavby za posledních 100 let.

Ateliéry designu oděvu, malby a grafického designu Soukromé střední umělecké školy v Řepích produkují každý rok širokou škálu zajímavých uměleckých děl, která by byla škoda nepředstavit veřejnosti.

„Přemýšleli jsme, kde bychom prezentovali studijní výsledky našich šikovných studentů i jejich učitelů, protože věříme, že si zaslouží pozornost. Dávalo nám smysl oslovit prostor nám blízký, Sky Gallery Šestka v OC Šestka, kde už vystavovala řada českých uznávaných umělců. Pro mnohé žáky se jedná o naprosto první zkušenost s vystavováním mimo školu, a tím pádem komunikací se širší diváckou veřejností,“ vysvětluje MgA. Zbyněk Linhart, ředitel Soukromé střední umělecké školy designu v Řepích.

Ve Sky Gallery Šestka jsou tedy k vidění monumentální obrazy pedagogů školy, kteří představí vzorek rozmanitých přístupů k nahlížení na současnou malbu. Jedinou výjimkou je velkoformátový tisk prezentující dílo vizuální umělkyně Barbory Kotěšovcové, vedoucí ateliéru oděvu. V dalších poskytnutých prostorech pro prezentaci školy jsou vystavena studentská díla od obrazů přes grafické práce až po práce designérů oděvů. Celá expozice staví zejména na klauzurních a maturitních pracích napříč všemi ročníky jednotlivých ateliérů.

„Jsme rádi, že jsme mohli naši galerii propůjčit mladým talentovaným umělcům a jejich vyučujícím. Našim cílem je představovat zákazníkům obchodního centra nejen uznávané české a evropské autory, ale právě i šikovné studenty, z jejichž děl čiší mladistvé nadšení a nový závan inspirace,“ informuje Lenka Šátková, marketing manager OC Šestka.

První vystavená díla ve Sky Gallery Šestka patřila soudobým umělcům – malíři Lubomírovi Typltovi a sochařům Janu Kováříkovi a Ondřeji Filípkovi. Následovala výstava profesora Jiřího Načeradského představující reprezentativní výběr jeho malířské tvorby z 80. let minulého století, která je mimo jiné typická zaměřením na lidské tělo s někdy až erotickými motivy. Ještě před pár dny potěšil oči návštěvníků pohled na výběr pěti velkoformátových maleb ze zralého období nedávno zesnulého Ivana Ouhela, malíře světového kalibru.

„Umění chceme dávat co nejvíce prostoru, proto jsme Sky Gallery Šestka rozšířili o výstavní stěnu ve fitcentru Gymstory. Aktuálně tam můžete vidět cartoon a pop art díla autora Pasty Onera, který platí za jednoho z nejsvébytnějších představitelů současné české umělecké scény. A proč zrovna výstava ve fitcentru? Protože věříme, že sport a umění jdou společně ruku v ruce,“ dodává Lenka Šátková z OC Šestka. Více na https://www.oc-sestka.cz/sky-gallery/

„Toulavá kamera je přesně tím typem pořadu, který člověk musí dělat srdcem. Nám se povedlo dát za léta jeho existence dohromady partu lidí, kteří to tak mají. Vlastence každým coulem, kteří do každé reportáže vkládají i kus sebe. Mají rádi naši domovinu a svou práci dělají s láskou. Na výsledku je to znát a diváci to cítí. Možná i proto si Toulavku tolik oblíbili. Tato nejsilnější lidská emoce se totiž ničím ošidit nedá, natož nahradit,“ říká autorka a moderátorka magazínu o cestování Iveta Toušlová a dodává: „Víte, co je na tom nejkrásnější? Že nás na tisící díl upozornil jeden z našich věrných diváků. Pan Karel Bárta.“

Pořad se na obrazovkách objevil poprvé v únoru roku 2003. „Když jsme téměř před dvaceti lety s Toulavkou začínali, ani ve snu mne nenapadlo, že to dotáhneme až k tisícímu dílu. Je vidět, že pozitivní zprávy lidi stále přitahují. V našem případě reportáže o naší zemi i šikovných lidech,“ komentuje režisér Hanuš Hackenschmied.

Jubilejní díl se s diváky vypraví po stopách otce genetiky Gregora Johanna Mendela do Brna, představí nejzajímavější památky města Rakovník, zavítá do dílny řezbářky Anny Tomanové z Českých Chalup na jihu Čech a na hrad Hauenštejn na Karlovarsku. Průvodce pořadem Josef Maršál pozve diváky i na procházku po rozkvetlých krkonošských Bolkovských loukách a na výstavu věnovanou autoškolám do Národního památníku na Vítkově. „Byla by škoda si takové jubileum nepřipomenout. Napadá mě, kolik těch dílů ještě asi bude. Kdyby jich mělo být ještě jednou tisíc, a já se toho měl dožít, Toulavku bych uváděl jako pětasedmdesátiletý. Ale na druhou stranu, když se dívám na tvorbu Davida Attenborougha...,“ glosuje moderátor Josef Maršál.

Týdeník nabízí obsah i mimo televizní obrazovky. Jeho tvůrci představili na červnovém veletrhu Svět knihy již 34. knižní podobu Toulavé kamery a aktivní jsou i na sociálních sítích, kde získávají divácké tipy na výlety. Ti pravidelně zapínají v neděli dopoledne ČT1, aby zhlédli nová pokračování. Jen v letošním roce se na každý díl dívalo průměrně 686 tisíc diváků starších patnácti let.

Monica Bubna-Litic je také zakladatelka Spolku přátel beuronského umění a Nadačního fondu Malakim a jako editorka nebo autorka se podílela na vydání několika publikací o beuronském umění a ojedinělé iluminační činnosti sester benediktinek.

Klášter sv. Gabriela koupila v roce 2020 od České pošty společnost Cimex, která objekt postupně přeměnila na kulturní a umělecké centrum. Pořádají se zde festivaly, divadelní představení, koncerty nebo hudební show. V létě nabízí venkovní posezení s bohatou gastronomickou nabídkou v Baru Gabriel a návštěvníci si také oblíbili Letní scénu, která slouží jak pro promítání filmových trháků, tak pro divadelní představení. Prostory využívají české a zahraniční filmové produkce a jsou vyhledávány pro jakoukoliv firemní, soukromou nebo kulturní akci a v letních měsících pro svatební hostiny. Již potřetí zde také proběhne největší designový festival ve střední Evropě, Designblok. 

Při komentované prohlídce budou mít návštěvníci možnost navštívit historické sály, včetně nejvýznamnější místnosti, Rajské zahrady, která byla ve 20. letech 20. století zakryta skleněnou střechou. Dále budou moci shlédnout křížovou chodbu s jedinou dochovanou malbou ze života sv. Benedikta. Monica Bubna-Litic dovolí hostům nahlédnout do života tamních sester v místnosti, kde si ukládaly chórové pláště – kukuly, navštíví také jejich jídelnu, cely a byt abatyše. 

Klášter sv. Gabriela patřil do roku 1918 ženskému benediktinskému řádu beuronské kongregace. Pro sestry ho vystavili beuronští benediktini z kláštera Emauzy na protilehlém břehu Vltavy, kteří se do Prahy přestěhovali z Beuronu v Německu. Jedná se o kulturní památku a exteriér je postaven v neorománském slohu.

V rámci komentované prohlídky budou mít dále návštěvníci možnost zavítat do kostela, který byl zasvěcen Zvěstování Panny Marie a od roku 1891 se zde konaly a dodnes konají bohoslužby. Kostel byl postaven do písmene L, a kromě původního mobiliáře se zde dochovaly i velmi ceněné beuronské nástěnné malby. Po odchodu benediktinek z Prahy v roce 1918-19 byl chór sester zazděn, několikrát přepažen, nástěnné malby zde byly zničeny. Monice Bubna-Litic se podařilo inventář, které si sestry odvezly při zrušení kláštera navrátit v roce 2008 zpět do Prahy. Interiér kostela tak vytváří souhrnné beuronské umění, které má mnoho specifikací umocněných tím, že některé malby malovaly samotné sestry benediktinky. Benediktinky zde zanechaly dílo nepředstavitelného uměleckého rozměru, i když ho tvořily jen necelých třicet let.

Unikátní komplex kláštera sv. Gabriela, který byl postaven na konci 19. století v novorománském stylu, má celkovou plochu 16 000 m². Beuronský styl, který zažil svůj hlavní rozkvět v Evropě v 19. století, se zde mísí s atmosférou totalitní doby, která se na stavbě také podepsala. Na své si zde přijde milovník historie, umění i kultury. Na začátku 20. století připadl klášter ministerstvu pošt a telegrafů a v rukách pošty setrval až do roku 2020. V chodbách kláštera se nachází kromě vitrážových oken a malovaných fresek umakartové zdi a linoleum. Absurdní důkazy dědictví této doby zde lze shlédnout téměř na každém kroku. Právě pro tuto rozmanitost návštěvníka duch místa ještě více pohltí.

Mgr. Monica Bubna-Litic se narodila do staré české šlechtické rodiny Bubna-Litic, které dnes patří zámek Doudleby v Orlických horách. Monica Bubna-Litic je příbuzná s Gabrielou hraběnkou Swérts-Sporck, donátorkou smíchovského benediktinského kláštera sv. Gabriela, který byl pojmenován po jejím křestním patronu. Z odkazu své příbuzné Gabriely se Monica Bubna-Litic stala propagátorkou a znalkyní tohoto umění, kterému se věnuje přes třicet let. Monica Bubna-Litic navázala již v devadesátých letech minulého století kontakt s benediktinkami, které byly nuceny klášter sv. Gabriela v Praze v roce 1918–19 opustit a přestěhovat se do Rakouska. Monica Bubna-Litic založila Spolek přátel beuronského umění a Nadační fond Malakim. Využila možnosti bádat v archivu sester i v Diecézním muzeu v Grazu a jako editorka nebo autorka se podílela na vydání několika publikací v obou výše zmíněných organizací.

Celkem 15 prohlídek čeká na zájemce v červenci ve vybraných všedních dnech a o víkendech, podrobný rozpis je k dispozici na: https://program.gabrielloci.com/.

Průvodci budou kromě baronky také sestra Petra OSB, benediktinka z kláštera Venio na Bílé Hoře, Dr. Miroslav Kunštát z Institutu mezinárodních studií UK nebo Günter Krumpak z Arco akademy a některé budou probíhat v němčině.

Na ustavující schůzi 27. července 1863 byl předsedou spolku, jejž téměř od počátku zdobí jméno houslového virtuosa Josefa Slavíka (1806-1833), který v Hořovicích prožil dětství, zvolen Jan Macháček, bratr poslance Josefa Macháčka, ředitelem zpěvu učitel Josef Kulhavý, jeho náměstkem Jan Novák a tajemníkem spolku Václav Kokeš. Okázalá slavnost svěcení spolkového praporu se uskutečnila 18. července 1868 a v sedmdesátých 19. století byl Slavík jedním z nejpřednějších českých zpěváckých spolků. Jeho jméno se objevuje v programech četných slavností, akademií, koncertů, divadelních představení. Již v květnu 1868 byl spolu s dalšími 212 spolky účastníkem slavnosti položení základního kamene ke stavbě Národního divadla v Praze, zpíval na oslavách desátého výročí založení pražského Hlaholu (1871), na sjezdu Učitelských jednot (1872) či na Jungmannových slavnostech v Hudlicích v červenci 1873. V té době je členem Jednoty pěveckých spolků a později Podbrdské Zvonařovy župy. V závěru 19. století jeho činnost poněkud stagnuje, rozvíjí se však spolupráce s hořovickými ženskými spolky Libuše a Vlasta, s divadelními ochotníky i sousedními zpěváckými spolky.

V roce 1892 hořovičtí významně participovali při oslavách odhalení pamětní desky svého patrona Josefa Slavíka na obecné škole v Jincích. Protektorem dvoudenní slavnosti a donátorem artefaktu byl majitel hořovického panství a komárovských železáren Wilhelm kníže von Hanau (1836-1902), jehož komárovská knížecí kapela také slavnost doprovázela; z Hořovic se účastnili členové městského zastupitelstva, knížecí lesníci, zástupci Sokola, divadelní ochotníci, hasičský sbor i sbor vojenských vysloužilců. Spojené pěvecké sbory Příbrami a Hořovic zazpívaly kantátu a chorál Karla Bendla.

Významně spolek Slavík účinkoval při otevření nové hořovické radnice v červenci 1905, při slavíkovských oslavách v roce 1906 a od roku 1907 spolupracoval se spolkem pro pěstování hudby v Hořovicích Smetana. Jeho činnost však narušily dvě světové války. Ještě v roce 1933 se ale významně podílel na slavnostech při příležitosti převezení ostatků svého patrona do vlasti. Při této příležitosti probíhaly Slavíkovy oslavy v jeho rodných Jincích, v Hořovicích a v Praze, kde byl na Vyšehradském hřbitově pochován. Spolu s ministry, ministerskými rady, představiteli české šlechty, městskými radami, umělci a jinými činiteli byli v přípravném výboru také starosta Hořovic Josef Ptáček a majitel hořovického panství kníže Jindřich von Hanau hrabě von Schaumburg (1900-1971). V sále hořovické radnice zahráli tehdy Slavíkovy skladby studenti Pražské konzervatoře, mezi nimi Bedřiška Seidlová (1914-1995), poprvé a naposledy v Hořovicích Alexandr Plocek (1914-1982) a později v zahraničí velmi úspěšný přítel Bohuslava Martinů Petr Rybář (1913-2002).

Rok 1935 přinesl návrat na hrad Valdek a velký slavnostní koncert spolu s berounským Slavošem, komárovskou Ozvěnou a příbramským zpěváckým spolkem Lumír-Dobromila.

Svůj hudební život se spolkem SLAVÍK jako dirigenti spojili Josef Kulhavý, Karel Stanislav, hudební skladatel a právník Eugen Miroslav Rutte, hudební skladatel a pozdější dirigent Příbramské filharmonie František Forst, František Chodura, Jan Schneeweiss, Jiří Troup či Kliment Matějka.

V padesátých letech jeho činnost umlká. K obnovení činnosti v plném rozsahu, jako se to podařilo blízkému berounskému Slavoši nebo nositeli stejného jména a odkazu, pacovskému Slavíkovi, přes některé nadějné pokusy, již nedošlo.

Komorní pěvecký soubor Základní umělecké školy Josefa Slavíka Hořovice (KOPES), který je nositelem i regionálních kantorských a hudebních tradic, se začal formovat před pětadvaceti lety, během roku 1997. V rozsáhlých cyklech Po stopách Emy Destinnové, Po stopách Marie Gärtnerové, v cyklech duchovních koncertů, zámeckých nokturn, divadelních představení i běžných koncertů, uskutečnil téměř 300 pořadů, je znám také svou bohatou a úspěšnou soutěžní činností. Vyrovnal se s generačními problémy i s nucenou covidovou pauzou. V březnu 2022 jej diváci mohli slyšet na benefičním koncertu pro UNICEF AVE MARIA v klášterním kostele Nejsvětější Trojice v Hořovicích, v dubnu na koncertě STABAT MATER DOLOROSA v kostele Narození sv. Jana Křtitele v Osově. Květen vedle vítězství v soutěžích přinesl debut člena souboru Filipa Strejce na Pražském jaru v kostele sv. Šimona a Judy v Praze, a také jeho pěvecké vystoupení na slavnostním koncertě absolventů prestižní Stipendijní Akademie MenART v Rytířském sále Senátu Parlamentu České republiky pod záštitou předsedy Senátu Parlamentu České republiky Miloše Vystrčila a senátorky Miroslavy Němcové.

Celý KOPES zpíval v sobotu 28. května 2022 ve Valdštejnské zahradě Senátu Parlamentu ČR ve vrcholném programu ZUŠ OPEN 2022, na kterém společně účinkovalo na 600 žáků a pedagogů z desítek základních uměleckých škol z různých koutů republiky. V závěru v jejich podání zazněla Missa brevis Jiřího Pavlici a skladba Modlitba pro budoucnost Tomáše Kača. Dirigoval skladatel a klavírista Jan Kučera. Čtvrtstoletí koncertní činnosti KOPES oslavil absolventským hudebně dramatickým pořadem Filipa Strejce, Eriky Řechtáčkové a Pavlíny Vokáčové TAJEMSTVÍ KOUZELNÉ FLÉTNY 16. června 2022 ve schodišťové hale zámku Hořovice a v závěru června participoval ve čtyřech vyprodaných unikátních představeních Dvořákovy opery RUSALKA, kterou uvedlo OPERA STUDIO PRAHA ve Vysoké u Příbramě. Dirigoval švýcarský dirigent Sébastien Thomas Bagnoud.

Co jsou to podlipnické kostely a jak se za uplynulých dvacet let proměnily? Jak středověké venkovské kostely v 21. století dobře využít? Jak jim vdechnout nový život? Jak citlivě skloubit staré a nové? To budou hlavní otázky letního setkání, které bude zahrnovat témata na pomezí obecné historie, dějin umění a památkové péče až po architekturu, liturgii či historickou a současnou hudbu. Setkání se zúčastní jak přední odborníci ze zahraničí jako historikové umění Bibiana Pomfyová nebo Marius Winzeler, tak i odborníci domácí: spisovatel Miloš Doležal, historici umění Jan Dienstbier, Jan Fiřt a Filip Srovnal, hudebník a muzikolog David Eben, historik Tomáš Petráček, restaurátor Michal Šelemba nebo architekti Miloslav Hanzl a Norbert Schmidt, literární historik Miloš Sládek, lipnický kastelán Marek Hanzlík a mnozí další. Součástí konference bude i zvuková hudební performance pod vedením skladatele Jana Trojana. 

Konferenci pořádají Přátelé podlipnických kostelů ve spolupráci s farností Lipnice nad Sázavou, Centrem teologie a umění při KTF UK a Národním památkovým ústavem.

Přátelé podlipnických kostelů se jako obecně prospěšná společnost začali zabývat záchranou a postupnou obnovou tří gotických kostelů stojících nedaleko hradu Lipnice již v roce 2001. Chrámy sv. Martina v Dolním Městě, sv. Jiří v Řečici a sv. Markéty v Loukově postavené ve 14. století jsou unikátní z více důvodů: Všechny tři byly v průběhu staletí jen minimálně přestavovány a upravovány. Ve všech se dochovaly původní nástěnné malby. Kostely se staly neodmyslitelnou součástí krajiny kolem hradu Lipnice a své stopy nesmazatelně otiskly i do mapy obecně kulturní, stejně jako do každodenního života místních obyvatel.

Více informací naleznete na:
www.podlipnickekostely.cz
https://www.facebook.com/podlipnickekostely