Co se děje

Motto 31. setkání divadelní, taneční hudební, literární, výtvarné a jiné alternativy zní Divadelní tramping. Což v sobě nese několik rozmanitých východisek. „Jednak se letos zaměřujeme především na ekologické a přírodní látky. Inscenace s těmito tématy uvedeme nejen v divadlech, plánujeme hrát také venku – na Stránské skále. A v neposlední řadě chápeme tramping jako politické a společenské gesto, vyjádření svobody a nekonformity, což nás a naše umělce charakterizuje znamenitě,“ vysvětluje kurátorka festivalu Lenka Dombrovská.

Festival zahájí v sobotu pohádka Neboj, Houbo, která je určena pro nejmenší milovníky přírody. Autorkou i herečkou inscenace pro děti od čtyř let je Antonie Rašilovová. Večer se v sále HaDivadla bude konat koncert doprovázený rejem pohyblivých kreslících objektů, které zanechávají na zemi velkoplošný stopový obraz. Prchavé hadí partitury připravují Petr Nikl, Martin Kyšperský, Martin Janíček a Aleš Pirgl speciálně pro festival.

Neděli započne festival performativní procházkou Petra Stranensis, ve které se zkoumá vztah přírody a člověka. Pouť na úpatí Stránské skále připravilo Divadlo Setkání. Odpoledne se bude v několika prostorách HaDivadla konat fotografická eko-dílna propojená s filmovo-divadelní performancí Mladý princ No. 2. Je pokračováním dlouhodobého cyklu environmentálních projektů nové umělecké skupiny DÍLO. Závěr festivalu pak bude patřit nesnesitelně nostalgické divadelní básni Krajina s bažantem, zajícem a srnkou, kterou režíroval Jan Mocek. 

Festival …příští vlna/next wave… obdržel v únoru 2024 Cenu Česká divadelní DNA za mimořádný dlouhodobý přínos, rozvoj a podporu nového divadla a živé kultury.

Program brněnské části

Sobota 12. 10.

HaDivadlo

16.00 Kolektiv TMEL – Antonie Rašilovová: Neboj, Houbo

19.30 Petr Nikl a kol.: Prchavé hadí partitury

Neděle 13. 10.

Stránská skála

11.45 a 14.45 Divadlo Setkání – Petra Stranensis

HaDivadlo

17.00 Skupina DÍLO: Mladý princ No. 2

19.30 Jan Mocek: Krajina s bažantem, zajícem a srnkou

Více informací naleznete na: www.nextwave.cz.     

„Posláním Signal Festivalu je zpřístupnit moderní umění co nejširší veřejnosti, včetně těch, kteří si běžně nemohou dovolit účast na podobných akcích. Věříme, že umění by mělo být dostupné všem, bez ohledu na jejich finanční možnosti. Zakoupením vstupenek návštěvníci pomáhají udržet festival otevřený z části zdarma. Zároveň jim vstupenky poskytují možnost vidět vybraná díla v klidnějším prostředí, bez velkého množství lidí a front. Díky tomu může moderní umění oslovit širokou veřejnost a nabídnout jedinečné zážitky každému,“ říká Martin Pošta, ředitel festivalu.

Galerijní zóna představí instalace předních českých i světových umělců a umělkyň. Díky spolupráci se Správou Pražského hradu propojí v Jízdárně Pražského hradu jihokorejská umělkyně Seohyo architekturu naší metropole s generativním uměním. Její projekce Coded Tapestry: Prague odráží rytmus města, inspirovaná Pražským hradem a mozaikou městské dlažby.

Jiří Příhoda, jeden z předních českých umělců, vystaví ve Šternberském paláci Národní galerie Praha tři sochařská díla. Jeho instalace na pomezí architektury a sochařství zahrnuje díla Capriccio, oválný objekt UAPs využívající umělou inteligenci a experimentální příbytek Karbola. I přes statický charakter děl navozují iluzi pohybu díky precizní práci s geometrií, světlem a stínem.

Ve Schwarzenberském paláci Národní galerie Praha představí Michael Bielický a Kamila B. Richter multimediální projekt Columbus 2.0, který promění digitální zprávy do vln informací obklopujících návštěvníka. Téma odkazuje na výzvy, kterým čelí současný člověk při orientaci v záplavě informací, podobně jako Kolumbus při plavbě do neznámých vod.

Výstava Strange Attractions, vzniklá ve spolupráci Signal Festivalu a Kunsthalle Praha, zkoumá hranici mezi řádem a chaosem. Britské studio UVA (United Visual Artists), známé spoluprací s Massive Attack, manipuluje s divákovým vnímáním pomocí kinetického kyvadla, LED panelů a laserové projekce. Výsledkem je zážitek, který propojuje hmotné s nehmotným a viditelné s neviditelným.

Na nádvoří Clam-Gallasova paláce proběhne ve spolupráci s Laternou magikou taneční performance Iron Horse: Fractured od Miřenky Čechové. Diváci se ocitnou v roli cestujících na peróně, kde jen letmo zachytí příběhy postav, jako by sledovali projíždějící vlak.
V Barokním refektáři dominikánského kláštera americký umělec Bill Fontana připomíná křehkost kultury a klimatu. Zakladatel sound artu v instalaci Silent Echoes propojuje zvony pařížské katedrály Notre Dame se zvuky ledových jeskyní rakouského Dachsteinu. Dílo vzniklo ve spolupráci se zahraniční institucí festivalem Ars Electronica a zahraničními institucemi.

V CAMPu italské studio Quayola uvede sérii videí Effets de Soir, která zachycují přírodní jevy pozorovatelné za soumraku a svítání. Tyto přechody světla a stínů zachytil umělec v zahradách francouzského středověkého hradu pomocí moderních technologií. Zahraniční program letošního Signal Festivalu vzniká díky podpoře Nadace PPF.

Festival nabídne v jedné vstupence přístup k 7 uměleckým dílům z oblasti light designu, vizuálního a digitálního umění, umělé inteligence a konceptuálního umění. Vstupenky jsou ve dvou verzích: Signal Plus umožňuje opakovaný vstup na všechny instalace během čtyř dnů festivalu, zatímco Signal VIP navíc poskytuje výhody jako přednostní vstup, komentované prohlídky s umělci a kurátory, welcome drink v Kunsthalle Praha a dopravu vozy Mercedes-Benz mezi Kunsthalle a Pražským hradem. Program, trasy a další informace představí festival v online kampani ve spolupráci s Kooperativou. Na sociálních sítích zveřejní šest videoprůvodců, které vytvořila agentura Sweatshop.

O Signal Festivalu:

Signal je festival digitální a kreativní kultury. Spojuje současné vizuální umění, městský prostor a moderní technologie. Stal se nejnavštěvovanější kulturní událostí v České republice. Program je tvořen renomovanými zahraničními i českými umělci z oblasti vizuálního umění a light designu. Signal Festival je jedním z největších producentů současného umění u nás. Podporuje nejmladší české tvůrce, pořádá doprovodné programy pro odbornou veřejnost, studenty i děti. Spolupracuje s celou řadou zahraničních festivalů a kulturních institucí. Signal Festival 2024 se koná od 10. do 13. 10. 2024.

Festival vzniká za podpory: hlavní město Praha – Signal Festival je podporován grantem hl. m. Prahy ve výši 6 000 000 Kč, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR 

Hlavní partneři: Mercedes-Benz, Kooperativa, Skupina ČEZ

Zahraniční program Signal Festivalu 2024 vzniká díky podpoře Nadace PPF

Oficiální partner: Pražská plynárenská

Prémiový partner: ZDR Investments

Generální mediální partner: Česká televize

Hlavní festivalový deník: Deník N
Hlavní mediální partneři: Český rozhlas, JCDecaux, Respekt
VIP Partner: Forbes
Mediální partneři: CzechCrunch, Art&Antiques, CZECHDESIGN, Refresher, Prague Morning
Partneři: glo, PrusaLab, prototypová dílna Josefa Průši, Technologie hl. m. Prahy, Správa Pražského hradu, Praha 1, Praha 2, Kunsthalle Praha, CAMP, IPR Praha, Freshlabels, Národní galerie Praha

Více informací na: signalfestival.com

Facebook: facebook.com/SignalFestival

Instagram: instagram.com/signalfestival

V roce 1998 vytvořil Olivier de Sagazan dílo, které mu přineslo celosvětový věhlas a stalo se ikonickým. Bylo prezentováno na významných festivalech a v galeriích po celém světě, včetně Festivalu d'Avignon, Benátského bienále, MoMA PS1 v New Yorku a dalších prestižních institucích. Jeho performance inspirovala nejen divadelní a uměleckou scénu, ale také filmaře a tvůrce ve vizuálním umění, čímž si Sagazan získal mezinárodní uznání jako inovativní a radikální umělec.

V Transfiguration kombinuje prvky malby, sochařství a divadla. „Jsem naprosto fascinován tím, jak lidé považují za normální být naživu. Veškerou svou pozornost věnuji odhalení této podivnosti bytí ve světě,“ řekl o své 50minutové performance Olivier de Sagazan. Během ní nanáší na své tělo a tvář hlínu, barvy a další materiály. Proces změny je fascinující, až děsivý, protože ztrácí lidskou formu a přechází do čehosi nepoznatelného. Performance je procesem transformace, ale také připomínkou smrtelnosti a rozkladu. Sagazan tímto způsobem ukazuje, jak je lidská forma nestálá, náchylná k proměně a zániku, a to jak na fyzické, tak na symbolické úrovni. Sochařství se zde stává procesem a současně i dílem, což dává performanci výraznou dynamiku.

Transfiguration je vysoce vizuální a emocionálně intenzivní, často vyvolávající silné reakce v celé škále emocí. Práce Oliviera de Sagazana inspiruje tvůrce po celém světě, od těch divadelních přes filmové až po výtvarné umění. Jeho dílo je široce uznáváno a obdivováno jako průlomový příspěvek k soudobému performativnímu umění a sochařství.

Performance se uskuteční před olomouckým Telegraphem ve čtvrtek 9. října 2024 od 18 hodin jako hlavní a zahajovací bod programu Telegraph Film Festivalu. Vstupenky jsou v prodeji za 450 Kč na webu Telegraph.cz.

OLIVIER DE SAGAZAN

Olivier de Sagazan je francouzský umělec, performer a sochař, známý pro svou jedinečnou a provokativní práci, která spojuje prvky malby, sochařství a performativního umění. Narodil se v roce 1959 v Brazzaville v Kongu, ale většinu svého života strávil ve Francii, kde rozvinul svůj charakteristický styl, který je hluboce ovlivněn otázkami identity, tělesnosti a proměnlivosti lidské existence. Vedle performativní tvorby je Sagazan také uznávaným sochařem a malířem, který ve svých dílech často pracuje s koncepty přeměny, rozkladu a rekonstrukce. Jeho umělecké vize jsou silně zakořeněny v otázkách existence, smrtelnosti a vnitřní lidské divokosti, což z jeho díla činí hluboce filozofický komentář k lidskému stavu.

Více informací o Telegraph Film Festivalu najdete na:

webu: https://telegraph.cz/teff

Instagramu: https://www.instagram.com/telegraph.cz/

Facebooku: https://www.facebook.com/telegraph.cz

Akreditace a vstupné:

1) FESTIVAL PASS (4 DNY): 590 Kč

FP zaručí volný vstup na filmové projekce

+ 100 Kč sleva na performance TRANSFIGURATION: Olivier de Sagazan  (9. 10. 2024 od 18:00)

2) CINEPHILE PASS (4 DNY): 1 090 Kč

Podpoříte náš festival a CP vám zaručí volný vstup na všechny akce TEFF 2024 + dárky, vouchery do PULSE a náš merch!

3) VSTUPENKY na jednotlivé body programu je možné zakoupit na recepci Telegraph nebo online.

Spolek Díky, že můžem k příležitosti 35. výročí sametové revoluce vydává naučný zpěvník, který zvláště mladé generaci představuje známé hity v neznámém kontextu. Soubor vzdává hold hudebním ikonám a představuje jejich tvorbu v době, kdy rozhodně nebylo každému do zpěvu. Kniha nese sedmnáct písní v pěti kategoriích, které udávaly tón své doby. Od uvolněných šedesátých let a převzatých hitů západu přes okupační protestsongy, normalizační střední proud i underground až po osmdesátá léta a sametovou revoluci. Zpěvník doprovází krásné ilustrace od studia Tomski & Polanski. Doslov k výběru písní Adély Hrdličkové napsal hudební kritik Honza Vedral a doprovodné texty konzultoval historik Petr Hlaváček. Publikaci vydává nakladatelství Kniha Zlín. K zakoupení je na e-shopu Díky, že můžem i v knihkupectvích.

O písních a lidech. Tak zní podtitul nové hudební publikace Písničkou ke svobodě, kterou v těchto dnech vydává Kniha Zlín v rámci nakladatelství Albatros Media a spolek Díky, že můžem. K příležitosti 35. výročí sametové revoluce tak vznikla ojedinělá kniha, která provází čtenáře naší nedávnou minulostí v kontextu hudební tvorby.

Zpěvník obsahuje sedmnáct písní, které představují „průlet“ českou hudební scénou minulého režimu. „Vybrali jsme písničky, které přirozeně prošly sítem doby a dnes stále zní z rádia, od táboráku nebo se zpívají ve školách na hudebce. Zpěvník je rozdělený do pěti kapitol od uvolněných šedesátých let a převzatých hitů západu přes okupační protestsongy, normalizační mainstream i underground až po pád režimu,“ komentuje výběr písní do zpěvníku autorka textů a výběru písní Adéla Hrdličková. Za Pramínkem vlasů Jiřího Suchého, Milenci v texaskách a hitem Já budu chodit po špičkách tak čtenáři nalistují například písničky Časy se mění, Bratříčku, zavírej vrátka Karla Kryla, Slunečný hrob Vladimíra Mišíka, Muchomůrky bílé Mejly Hlavsy nebo i Jožina z Bažin a song Štěstí je krásná věc. Sborník pak uzavírá symbolicky píseň Modlitba pro Martu.

„Kultura a historie jsou neodmyslitelně spjaté. Historie poskytuje kultuře kontext, kultura naopak může formovat myšlení a hodnoty lidí a jejich pohled na události. A právě to, jak daná doba ovlivňovala československou hudební scénu a naopak, chceme touto knihou ukázat mladým lidem. Písně jsou proto doplněny o text se zajímavostmi jak o autorech, tak okolnostech vzniku písní a jejich dobovém významu. Své si najde každý – učitelé dějepisu či hudební výchovy, pamětníci s chutí si zazpívat, ale i mladí milovníci táboráků,” doplňuje Bára Stárek, ředitelka spolku Díky, že můžem. Písničkou ke svobodě je tedy nejen zpěvník, ale také kus naší historie zabalený v příběhu hudby. „Tato kniha je jedinečným prostorem, jak připomenout současným mladým čtenářům dobu dnes už vzdálenou, přesto pro současnou společnost stále tolik zásadní,“ doplňuje autorka Hrdličková.

Ilustrace do knihy ke každé ze 17 písní odkazující symbolicky na předrevoluční časy vytvořilo studio Tomski&Polanski. Naživo si tyto ilustrace veřejnost může prohlédnout do 7. října také v kavárně Mlýnská na pražské Kampě. Na internetových stránkách dobrobot.cz pak probíhá jejich aukce. Výtěžek bude použitý na podporu organizace Díky, že můžem a rozvoj jejích aktivit pro mladou generaci. Publikace samotná je k dostání na e-shopu Díky, že můžem i v kamenných knihkupectvích. 

Písničkou ke svobodě – O písních a lidech: průlet českou hudební scénou minulého režimu.

Autorka textů a editorka obsahu: Adéla Hrdličková.

Historická revize textů: Petr Hlaváček, Ústav pro studium totalitních režimů

Doslov: hudební publicista Honza Vedral

Ilustrace: Tomski&Polanski

Vydalo nakladatelství Kniha Zlín (Albatros Media) v roce 2024

Sametem to neskončilo. Právě naopak!

Před více jak deseti lety jsme si řekli, že Národní třída by 17. listopadu neměla zůstat prázdná a že připomínat si svobodu, kterou jsme sametovou revolucí získali, bychom měli vlastně každý den. Dneska si toho říkáme víc. Revoluci jsme sice nezažili, ale to neznamená, že nabytou svobodu nemůžeme aktivně oslavovat a chránit.

Díky, že můžem je neziskovka plná studentů a mladých lidí, kterým není lhostejný okolní svět. Chceme společnost spojovat, vzdělávat a podněcovat v ní chuť aktivně se na naší budoucnosti podílet. Postupně se z nás stala organizace, která nejen slaví svobodu v centru Prahy, ale stojí za spoustou celoročních projektů, které sahají do všech regionů. 

Svoboda a demokracie je totiž radost, ale taky zodpovědnost. Nechceme poukazovat pouze na to, co nás ve společnosti trápí, ale vyzdvihnout také to, co nás spojuje.

Díky, že můžem! A díky, že nás v tom podporujete.

Web: https://dikyzemuzem.cz/

Facebook: https://www.facebook.com/dikyzemuzem

Instagram: https://www.instagram.com/dikyzemuzem

Youtube: https://www.youtube.com/@dikyzemuzem3700

TikTok: https://www.tiktok.com/@dikyzemuzem?_t=8pdicJZ3LEn&_r=1

Twitter: https://x.com/dikyzemuzem?t=7aFsm7UbRF4NlEzhmLXoBg&s=09

Písničkou ke svobodě: zde

PRAHA: Zveme na výstavu ve Ville Pellé – ADÉLA SOUČKOVÁ A ADRIENA ŠIMOTOVÁ: 1 + 1 = 1 ve Ville Pellé. Malířka, grafička a sochařka Adriena Šimotová patřila k nejvýznamnějším představitelům české umělecké generace šedesátých let. Opustila klasickou malířskou techniku a různými způsoby zpracovávala textil a papír, který prořezávala, muchlala a tvarovala, a vytvářela tak papírové sochy s obtisky tváře, dlaně, chodidel i celého těla. Současná intermediální umělkyně Adéla Součková je vnímána nejvíce jako kreslířka, která má ale blízko i k malbě, videu nebo performanci a tato média často i kombinuje. Název výstavy 1 + 1 = 1 odkazuje na odlišné generační zkušenosti obou tvůrkyň, které však v součtu potvrzují konstanty lidských představ a potřeb.

Výstava bude veřejnosti přístupná od 2. října do 10. listopadu.

Rezidence, které pořádá Vzdělávací a kulturní centrum Broumov, jsou součástí projektu Hortus Musicalis Broumov 2024, financovaného Evropskou unií, Národním plánem obnovy, Ministerstvem kultury ČR a Královéhradeckým krajem. Partnerem rezidence je gruzínská organizace Kunsthalle Tbilisi.

Lucie Páchová je zvuková umělkyně, která ve své tvorbě kombinuje práci s hlasem, prostorem, objekty, terénními nahrávkami, pohybem či videem. Zajímají ji vrstvy poslechu, způsoby naslouchání a utváření vztahu k místu, okolí a jeho živým i neživým součástem skrze zvuk a poslech. Spolupracuje s komorními ansámbly, interdisciplinárními umělci i divadelními soubory. Tvoří zvukové instalace, prostorové kompozice, experimentální i komunitně zaměřené projekty.

„Během říjnové hudební rezidence v Broumově se těším na spolupráci nejen s gruzínským rezidentem Alexandrem, ale také se studenty místního gymnázia, pro něž připravuji sérii zvukových workshopů, zaměřených na poslech a improvizaci,“ uvedla Lucie Páchová.

Alexander Mishelashvili je gruzínský perkusionista a hudebník, který vystudoval Státní konzervatoř v gruzínském Tbilisi a už více než 11 let působí v národním orchestru Georgia Philharmonic. Výměnný program na Katedře bicích nástrojů Hudební akademie v Oslu podnítil jeho vášeň pro elektronickou hudbu a po návratu do Gruzie se zapojil do místní undergroundové kultury spoluprací s gruzínskými hudebníky a umělci.

„V rámci rezidenčního pobytu v Broumově budu spolupracovat s místním hudebníkem Michalem Hrubým. Jeho hudbu a improvizace poslouchám s velkou chutí! Opravdu mě baví. Je to všechno o volné improvizaci a vyvážených, čistých akustických zvucích dechových nástrojů spolu s perkusivními prvky. Věřím, že bychom společně mohli vytvořit velmi zajímavé elektroakustické kosmické zvuky a těším se na to,“ vysvětluje Alexander Mishelashvili.

Oba hudebníci se v Broumově představí veřejnosti při závěrečném vystoupení na konci rezidenčního pobytu, jeho formát určí právě společný čas a tvorba v rámci rezidence.

Mladí, talentovaní, ale mnozí už i velmi úspěšní. To jsou autoři filmů, které se budou na trutnovském festivalu promítat. „Většina už své prvotiny dokonce dostala na uznávané zahraniční festivaly a někteří z nich získali i prestižní ocenění. Půjde o kvalitní snímky, diváci se tedy mají na co těšit,“ upozorňuje manažerka festivalu.

Na programu třídenního festivalu je šest filmů celovečerních a zmíněné finálové krátkometrážní snímky z mezinárodní soutěže Youth Perspective ve třech kategoriích – krátký hraný film, animovaný film a dokument. „Promítat se budou finálové mezinárodní snímky, včetně českých. Na své si přijdou diváci všech generací a fanoušci zmíněných filmových žánrů. Páteční projekce soutěžních snímků budou určené školám, studenti budou mít rovněž hlasovací právo,“ zve manažerka.

Prezentace krátkých filmů má soutěžní charakter, snímky bude hodnotit odborná porota, hlasovat budou i diváci. České a polské celovečerní filmy budou doprovázené besedami s herci, autory či producenty, nebude chybět atraktivní doprovodný program.

Vše bude dramaturgicky spojovat festivalové téma Don´t assume, tedy Bez předsudků. Vybízí ke zvědavosti, překonávání zavedených vzorců a odvaze objevovat. Nebude nouze ani o kontroverzi. „Borcení předsudků přesně souzní s filozofií SCT. Posiluje vzájemné pochopení, a to je přesně to, co obzvláště v téhle době potřebujeme. Především proto jsem se rozhodl českou verzi festivalu uspořádat, a i díky zařazení tohoto projektu do žádosti o grant Národního plánu obnovy získalo město Trutnov necelých 70 milionů korun na rekonstrukci kina,“ říká ředitel SCT Libor Kasík s doplněním, že ho zhruba před dvěma lety oslovil významný polský producent a umělecký ředitel stejnojmenného festivalu v polské Svídnici Paweł Kosuń. 

„Často se omezujeme na známé způsoby vnímání reality, obrazů, filmů. Řídíme se zajetými vzorci, používáme zkratky. Máme tendenci soudit. Ale co by se stalo, kdybychom si dovolili svobodně znovu objevovat svět novým, odlišným způsobem?“ vysvětluje Paweł Kosuń.

Jubilejní desátý ročník původně čistě polského festivalu se letos poprvé přenese i do partnerského Trutnova, o dva týdny později proběhne ve Svídnici. Program chtějí organizátoři začít odtajňovat v pátek 13. září. Ve stejný den spustí také předprodej vstupenek.

uffo.cz/program/kino-vesmir

V rámci zahájení festivalu, které se uskuteční na jezeře Milada pod hlavičkou #kulturunezastavíš, se vrátíme k ohni – ke kořenům nás, lidí, divadla, společnosti. Návrat ke kořenům je zároveň úvodem do letošního tématu festivalu, kterým jsou Kořeny. „Téma festivalu zdůrazňuje, že kultura vyživuje a propojuje naši společnost, stejně jako kořeny vyživují a propojují stromy v lese. Festival KULT se stává místem setkávání a sdílení, a tím posiluje naše společenské vazby.“ dodává ředitelka festivalu Lenka Havelková.

Během festivalových dní se představí například Švandovo divadlo na Smíchově s inscenací Na první pohled, jedná se o monodrama v hlavní roli s Marií Štípkovou, která je za svůj výkon nominovaná na Cenu Thálie. V Činoherním studiu bude možné navštívit představení Žena divadelního kritika Divadla pod Palmovkou v režii Tomáše Dianišky, nebo pohybovou inscenaci Light in the Darkness Miřenky Čechové a Radima Vizváryho či Chladné dítě Divadla Disk. Ve Veřejném sále Hraničář bude možnost zhlédnout inscenaci A Vybuchla Setuza v režii Adama Ernesta, která vzniká v koprodukci Činoherního studia a spolku KULT. V premiérovém uvedení se diváci mohou těšit na inscenaci Červotoč domácího Činoherního studia. Divadlo Demago aneb Jiří Maryško chystá improvizované představení Neposlušné menisky. Jednou z netradičních lokalit festivalu, bude Střekovské nábřeží, kde se dostaneme s představením K Prameni ke kořenům, mytologii, původních obyvatel amerického kontinentu.

Program festivalu nezapomíná ani na dětské diváky a divačky. S rodiči mohou navštívit například Pomerančovou lodičku od FysioART, na kterou navazuje pohybová herno-dílna nebo Pohádku pro odvážné, v hlavní roli s Andrejem Lygou, který byl za svůj výkon nominován na Cenu Thálie. Předposlední festivalový den věnujeme novému cirkusu v podání Cirk La Putyky s inscenací Hey, Earth! Festivalové zakončení proběhne v Hraničáři s festivalem Barevná planeta a jejich balkánským večerem.

Stejně jako v loňském roce, navazujeme na spolupráci s Ateliérem oděvní tvorby a designu, který vede Jan C. Löbl a před čtyřmi vybranými hlavními programy festivalu se uskuteční módní performance. Divadelní program pak také doplní besedy s tvůrci inscenací, nebo koncerty.

Detailní program a vstupenky na jednotlivá představení najdete na webu festivalkult.cz.

Partnery festivalu jsou město Ústí nad Labem, Ministerstvo kultury, Ústecký kraj, Státní fond kultury, Nadace ČEZ, MKM projekt, Agentura práce Gadasová, APERAM a SENEKA.

„Kronika šťastného dětství je vůbec první cyklus, který svou pozornost soustředí na něco, co je každému z nás vlastní a co je zároveň u každého unikátní – na dětství a dospívání. Hravým způsobem vystavuje naši paměť střetu s dobovými archivy a se vzpomínkami pamětníků. Ikonické seriály České televize a další záznamy tak staví dětské zážitky do souvislostí s dobovými tendencemi, módou i stereotypy. Ty v sérii navíc poutavě osvětlují a zařazují do kontextu zajímaví odborníci,“ říká kreativní producentka Veronika Slámová.

V pěti dílech dokumentární série se tvůrci vypravili do historie českého dětství od narození po dospělost. Pamětníci různých generací, historici, sociologové a psycholožka Vlaďka Bartáková, která se zabývá moderní výchovou dětí, se stali průvodci jednotlivými díly. Pořad staví na bohatém televizním a filmovém archivu, který výmluvně odráží postoje společnosti v různých dobách a zábavně glosuje historická fakta. Dobové poznatky doplňují příběhy současných dětí a dospívajících, a lze tak snadno porovnat, kam se společnost v péči o potomky a ve vnímání dětství posouvá.

První díl série odhalí, jak se v průběhu minulého století vyvíjelo porodnictví, jaké byly inovace v péči o rodičku a novorozence nebo jak probíhaly lékařské prohlídky těhotných žen. Prozradí také, jak porodnice zvládaly babyboom 70. let, jakou roli hrál vynález umělého mléka či kdo kojil děti žen z dělnické kolonie. Druhý díl se zaměří na fungování jeslí nebo výchovu dítěte a s tím spojené téma tělesných trestů. „Nikdy není pozdě začít rodičovství dělat líp. Když rodič něco zkazí, je čas to napravit,“ upřesňuje psycholožka Vlaďka Bartáková. Ve třetím díle tvůrce zajímalo, jak se proměnilo školství a co se děti učily v branné výchově.

O volnočasových aktivitách v podobě skautských kroužků, lidušek nebo základních uměleckých škol či oblíbených hrách poreferuje čtvrtý díl. „Velikou hitovkou se u nás v roce 1984 staly dostihy a sázky. Možná by nebyly tak slavné, kdyby Rudé právo nevydalo článek, že je to zápaďácký humus a děti by si měly vydělávat poctivou prací,“ prozrazuje herní archeoložka Alice Kavková. Proces dospívání v pátém díle završí ohlédnutí za důsledky neexistující sexuální výchovy a nedostupné spolehlivé antikoncepce nebo za fenoménem tanečních. „Taneční sloužily jako oficiální uvedení mladých do společnosti, neboť dříve, na začátku 20. století, bylo nemyslitelné, aby se dáma odvážila na ples před jejich absolvováním,“ dodává teoretička tance Daniela Machová.

režie a scénář: Kateřina Kořínková Sobotková, Šárka Loukotová, Adéla Klingohrová // kamera: Ludvík Otevřel, Tomáš Šťastný // střih: Hedvika Hansalová // hudba: Oliver Torr // animace: Zdeněk Durdil // dramaturgie: Petra Fujdlová // produkce: Radim Smekal // kreativní producentka: Veronika Slámová // účinkují: Milena Lenderová, Kateřina Lišková, Vlaďka Bartáková, Karel Rýdl, Ivana Königsmarková, Alice Kavková, Daniela Machová a další