Co se děje

Body shaming, tedy forma šikany namířená na vzhled člověka, se ve společnosti objevuje v opakujících se vzorcích, a to zejména ve zranitelném období dětství a dospívání, přičemž zanechává trvalé stopy na psychice. „Během natáčení se nám pro zúčastněné podařilo vytvořit bezpečné terapeutické prostředí, díky němuž získali odvahu sdílet své příběhy a zkušenosti. Otevřeně hovořili nejen o nepřijetí a s ním spojenými psychickými problémy – bulimií, anorexií, bigorexií, rozpadem vztahů nebo sebepoškozováním, ale také o způsobech, jak body shamingu čelit,“ popisuje kreativní producentka a autorka námětu Veronika Slámová.

Ponižování, posměšky a nevhodné komentáře mohou vést k posedlosti jídlem, váhou či vzhledem a být příčinou deformovaného vnímání sebe samých. Původci nevhodných komentářů jsou přitom často lidé z blízkého okolí, jimž důvěřujeme nejvíce – příbuzní, učitelé, trenéři, spolužáci. „Jak aktuální a zároveň alarmující je to problém ve společnosti, ukazuje i to, kolik se nám na základě výzvy ozvalo lidí. Bylo to spousty zájemců, nejen z řad žen, ale také mužů, kteří chtěli své velice silné příběhy sdílet a tím i ukázat možná řešení těm, kteří něco podobného zažívají,“ vypráví o natáčení režisérka Dagmar Smržová v Domě ČT na MFF Karlovy Vary. Záměrem snímku je podnítit pozitivní zájem o druhé a jejich příběhy.

Součástí experimentu byly také osobní zkušenosti hudebníka Raega, herečky Báry Jánové a plus size modelky Natálie Debnárové, kteří si body shaming zažili na vlastní kůži. Byli přítomní ve studiu, a poskytli tak podporou těm, kteří svůj příběh sdíleli poprvé. Doplnil je i psycholog Jan Kulhánek, který se této problematice dlouhodobě věnuje. „Dokument Tělo v mé hlavě mi přijde speciální v tom, kolik v něm vystupuje lidí, do kterých byste na první pohled ani neřekli, že by mohli mít takové potíže. Líbí se mi, že otvírá diskusi o tom, jestli v naší společnosti musí být krása definovaná vždycky fyzicky a zda nemůže být respektována i ta duševní,“ navazuje na režisérku projektu na besedě v Domě ČT hudebník Raego, který je autorem závěrečné písně Mý tělo odrážející jeho osobní reflexi body shamingu.

Na ČT edu budou pro školy připraveny atraktivní výukové materiály pro učitele do hodin ve formě komiksů. Ty učitele provedou tím, jak o těchto složitých tématech mezi žáky ve třídě mluvit. K tomu jim poslouží srozumitelné návody.

Dokument byl uveden v soutěži festivalu Jeden svět 2024 a vznikl ve spolupráci s O₂ Czech Republic a jejich projektem O₂ Chytrá škola. Součástí projektu je osvětová kampaň, kterou ve vysílání a na sociálních sítích provází spoty s pěti dobrými radami proti body shamingu. Jejich kompletní verze budou k vidění také na www.o2chytraskola.cz.

Režie a scénář: Dagmar Smržová // kamera: Prokop Souček // střih: Krasimira Velitchkova // zvuk: Michal Janoušek // produkce: Jana Vokrouhlíková, Petr Morávek // kreativní producentka: Veronika Slámová // účinkují: Raego, B. Jánová, N. Debnárová, J. Kulhánek, M. Kyšperský a další

 „Seriály či filmy inspirované životními osudy reálných postav naší historie jsou nedílnou součástí původní dramatické tvorby České televize. Z těch, které měly v poslední době značný úspěch u diváků, zmíním například minisérii o císařovně Marii Terezii, dramata Jan Hus či Rašín nebo Americké dopisy, které připomněly Antonína Dvořáka. Teď se k těmto osobnostem přidá Bedřich Smetana, a to navíc v roce, kdy si v rámci projektu Rok české hudby připomínáme jeho významné výročí,“ říká programový ředitel ČT Milan Fridrich.

Pro režii filmu Smetana oslovil kreativní producent Jan Lekeš Marka Najbrta. „Náš film Smetanu představí jako člověka, který ve svém oboru zcela neoddiskutovatelně převyšuje své současníky a kvůli tomu musí bojovat nejen proti závisti okolí, ale i proti vlastnímu pocitu výlučnosti. A také jako člověka donuceného vyrovnat se s postupnou ztrátou sluchu, což v případě skladatele a dirigenta znamená fatální existenciální ohrožení,“ přibližuje Jan Lekeš a Marek Najbrt ho doplňuje: „Děj filmu se odehrává během posledních šestnácti let Smetanova života. Jednalo se o velmi dramatický čas, protože deset let před svou smrtí ohluchl a svá vrcholná díla z té doby komponoval, aniž by je mohl slyšet. Kromě hudby jde v našem příběhu také o Smetanův bouřlivý vztah s jeho druhou manželkou Betty Smetanovou a také o nadstandardní přátelství s Eliškou Krásnohorskou.“

Masku s charakteristickým plnovousem připravil Českým lvem oceněný umělecký maskér Martin Valeš pro herce Václava Neužila. Ten po postavě legendárního atleta Emila Zátopka přijal ve své kariéře už podruhé roli historické postavy, tentokrát tedy Bedřicha Smetany: „Když jsem byl malý, hrál jsem na klavír asi deset let, tak jsem to mohl oprášit. Jednu skladbu jsem dokázal zahrát, je to Jiřinková polka, kterou Bedřich učí Elišku Krásnohorskou. Na zbytek skladeb bych neměl, ani kdybych se připravoval dva roky. Taky jsem se spojil s dirigentem Janem Chalupeckým, abych uměl vzít správně do ruky taktovku, a absolvoval jsem taneční výcvik s choreografem Markem Zelinkou, protože se ve filmu vyskytne velká taneční scéna,“ popisuje Václav Neužil, jak důkladná byla jeho příprava na roli.

Autor scénáře Martin Šafránek vystavěl dějovou linku filmu Smetana na milostném trojúhelníku. Do děje tedy vstupuje jak skladatelova žena Betty, tak i o mnoho let mladší spisovatelka a libretistka Eliška Krásnohorská. „O této ženě toho víme hodně, ale v kontextu se Smetanou toho zase tolik není. Ona spálila jejich korespondenci, a vnímáme ji tak hodně skrze Smetanovy oči. Ten film se nejmenuje Eliška Krásnohorská, takže se diváci nedozvědí nic o její tvorbě ani o tom, jak žila. Bojovala tvrdě, ne nadarmo se o ní mluví jako o jedné z našich prvních feministek,“ zmiňuje Denisa Barešová.

Představitelka Betty Smetanové Sarah Haváčová svoji hrdinku popisuje coby pilíř Smetanovy rodiny: „Byla velice chytrá, uměla několik světových jazyků, byla schopná se přizpůsobit. Byla milující matka, milovala i Žofii, dceru z Bedřichova prvního manželství, měla podle mě velké srdce. Žel bohu, Smetanovo divadelní prostředí jí blízké nebylo. Byli hodně jako oheň a voda. Pro mě to byla hrdinka.“

 

Od 3. listopadu 2024 bude film Smetana dostupný také v iVysílání České televize.

režie: Marek Najbrt // scénář: Martin Šafránek // kamera: Jan Šuster // střih: Michal Hýka // zvuk: Jiří Melcher // dramaturgie: Veronika Slámová, Jan Lekeš // hudební poradce: Aleš Březina // architekt: Jan Vlasák // masky: Martin Valeš, Jana Bílková, Martin Větrovec // kostýmy: Andrea Králová // výkonné producentky: Romana Špiková, Karolína Vodičková // kreativní producent: Jan Lekeš // hrají: Václav Neužil, Sarah Haváčová, Denisa Barešová, Jana Plodková, Igor Bareš, Pavel Řezníček, Jiří Maryško, Viktor Zavadil a další

 

 

V nové inscenaci si Ollé pohrává s myšlenkou vězení: každá situace a každé místo v opeře je metaforou zkažené společnosti a toxické atmosféry, které Kateřinu obklopují a vedou ji na zoufalou cestu plnou ztrát. Kateřina představuje ideál ženy, který se mění v metaforu nedosažitelné budoucnosti někoho, kdo má dávat život, ale nakonec je zdrojem smrti. Žena podrobená tradičnímu patriarchálnímu systému a uvězněná v neměnné rodinné struktuře s ženskou sexualitou redukovanou na plození dětí. Opera, která před devadesáti lety odvážně prolomila nové hudební hranice, vyniká v Barceloně výtvarným pojetím. Scénograf Alfons Flores pokryl jeviště bazénem s kapacitou 10 000 litrů, právě ve vodě Kateřina zemře ve snaze konečně uniknout svému poníženému životu. „Pojetí Šostakovičovy opery je v Barceloně opravdu velkolepé. Inscenačnímu týmu se, myslím, podařilo nastudovat operu tak, aby dokázala oslovit současné publikum a přitom neztratit nic z její naléhavosti, hloubky a emocí,“ dodává Pavel Černoch. Opera Lady Macbeth Mcenského újezdu bude v Barceloně uváděna až do 7. října.

V polovině října vydává Pavel Černoch sólové album Smetana Arias, které nahrál společně s Českou filharmonií a dirigentem Tomášem Netopilem. V listopadu vystoupí Pavel Černoch společně s Pražským filharmonickým sborem v Kostele sv. Šimona a Judy a v prosinci jej pak čeká koncert v newyorské Carnegie Hall, opět po boku Pražského filharmonického sboru. V příštím roce zamíří například do Bavorské státní opery v Mnichově nebo do Státní opery ve Vídni.

 

Více informací na www.pavelcernoch.cz a www.liceubarcelona.cat.

 

Pavel Černoch patří k nejvyhledávanějším tenoristům současnosti. Kritici vyzdvihují hebkost, jemnost i tvárnost jeho hlasu a oceňují také jeho herecký talent, díky němuž přesvědčivě ztvárňuje složité operní charaktery, jako jsou Laca v Janáčkově Její pastorkyni, Princ ve Dvořákově Rusalce či Cavaradossi v Pucciniho Tosce. Na mezinárodní scéně na sebe upozornil debutem v Bavorské státní opeře v Mnichově v roce 2009 jako Števa v Její pastorkyni a od té doby je pravidelně zván do předních evropských a světových operních domů, jako jsou Teatro alla Scala v Miláně, newyorská Metropolitan Opera, Staatsoper Unter den Linden a Deutsche Oper v Berlíně, Staatsoper v Hamburku, Opernhaus Zurich, Královské divadlo La Monnaie v Bruselu, Opéra National v Paříži, Opéra de Lyon, Teatro Real Madrid, Nizozemská národní opera v Amsterdamu, Královská opera v Covent Garden v Londýně či Theater an der Wien v rakouské metropoli. Jeho první letošní premiérou bylo nové nastudování Rusalky v berlínské Staatsoper Unter den Linden.

Renomé si získal v rolích italského, francouzského a slovanského repertoáru, například jako Alfredo v La Traviatě, Gabriele Adorno v Simonu Boccanegrovi, Don Carlos, Rodolfo v Bohémě, Pinkerton v Madame Butterfly, Cavaradossi v Tosce, Don José v Carmen, Lenský v Evženu Oněginovi, Števa i Laca v Její pastorkyni, Albert Gregor ve Věci Makropulos, Boris v Kátě Kabanové, Princ v Rusalce či Jeník v Prodané nevěstě a dalších.

Jako sólista vystupoval se špičkovými orchestry, jako jsou Birmingham Symphony Orchestra či Boston Philharmonic Orchestra, účinkoval na BBC Proms nebo na festivalech v Bregenz, Salcburku či v britském Glyndebourne. Mezi dirigenty, se kterými Pavel Černoch doposud spolupracoval, patří osobnosti jako Daniel Barenboim, Kirill Petrenko, Simon Rattle, Andris Nelsons, John Eliot Gardiner, Charles Dutoit, Jiří Bělohlávek nebo Jakub Hrůša.

Základy jeho celoživotního propojení s hudbou položilo účinkování v dětském sboru Kantiléna. Na brněnské JAMU vystudoval hudební management a za svým pěveckým snem poté odešel do zahraničí. Hned v úvodu své pěvecké dráhy se seznámil s pedagogem Paolem De Napoli, který se mu stal celoživotním mentorem a učitelem.

Pavel Černoch je ambasadorem Roku české hudby, který probíhá celý rok 2024. Tradice oslav české hudby se ve čtyřkových letech koná pravidelně již od roku 1924 a jejím cílem je vyzdvihnout význam českých skladatelů a interpretů pro domácí i zahraniční kulturní prostředí.

Nedělní benefici Společně to zvládnem! si na obrazovkách České televize nenechalo ujít téměř 400 tisíc diváků. „Děkuji všem divákům a dárcům, kteří během včerejšího koncertu podpořili sbírku SOS Povodně. A jsem vděčný také všem kolegům, kterým se benefici podařilo uspořádat v tak krátké době. Dobrá věc se podařila,“ říká generální ředitel České televize Jan Souček.

Z vybraných darů přispívá Člověk v tísni potravinovým bankám, zakupuje úklidové sady, dodává čerpadla, generátory a odvlhčovače nebo také zajišťuje dodávky balené pitné vody a mnoho dalšího. „Chceme všem dárcům poděkovat, lidé prokázali neuvěřitelnou solidaritu. Je to pro nás velký závazek. Ta pomoc bude potřeba. Škody jsou na mnoha místech daleko drastičtější, než co jsme viděli v roce 1997 nebo 2002. Na místě zůstaneme ještě dlouho po opadnutí zájmu a odjezdu záchranných složek,“ říká vedoucí mediálních a informačních projektů Člověka v tísni Tomáš Urban.

Do sbírky mohou dárci přispívat i po konci benefičního koncertu. Nadále zůstává otevřený i sbírkový účet 72027202/0300 nebo možnost zaslání dárcovské SMS ve tvaru DMS SOSPOVODNE 30, 90 nebo 190 na číslo 87 777. Finální částka získaná během přenosu bude známá během tohoto týdne, a to vzhledem k časové prodlevě u některých bankovních převodů.

 

Přímým přenosem z hudebního klubu Doupě provázeli moderátoři Ester Janečková a Daniel Stach.

Young Film Fest je jediným festivalem v Česku, který se zaměřuje na nejlepší evropskou krátkometrážní tvorbu pro děti a mládež. "Festival skrze komplexní a náročná témata rozvíjí kritické myšlení, přičemž mladý divák není pouze pasivním příjemcem, ale aktivním účastníkem dialogu. Festival kromě toho uvede desítky krátkých filmů, které byly prezentovány a oceněny na nejvýznamnějších filmových festivalech, jako jsou Sundance, Berlinale, Benátky, Palm Springs, Clermont-Ferrand, Locarno, a to včetně filmů nominovaných na Oscara a Evropské filmové ceny. 

 

Program festivalu je k dispozici na webu www.youngfilmfest.cz.

 

SOUTĚŽNÍ PROGRAM: CENA YOUNG FILM FESTU – ODBORNÁ POROTA? NIKOLIV, ROZHODNOU PŘÍMO MLADÍ DIVÁCI 

Festival se dlouhodobě zaměřuje na to, aby klíčové slovo patřilo mladým divákům. Jako jediný festival na světě nabízí unikátní program, ve kterém se diváci rozvíjejí v kritickém myšlení prostřednictvím metodické kritické reflexe a workshopů. Tyto workshopy se zaměřují na střih a manipulaci obrazu, tvorbu s využitím umělé inteligence, hudbu a význam dalších nástrojů v kontextu umělé inteligence a kritického vnímání audiovizuální tvorby. Do soutěže se nominovaly filmy jako Jmenuji se Edgar a mám krávu režiséra Filipa Diviaka, francouzský krátký film Osmého dne, britský snímek Hodnej kluk s Benem Wishawem v hlavní roli či česko-libanonský film Mořská sůl a mnoho dalších.

Programová ředitelka festivalu Kateřina Šafaříková dodává: „Young Film Fest je festival, který se nebojí jít až na dřeň. Otevřeně diskutujeme o tématech, která jsou vhodná i nevhodná, boříme hranice mezi diváky, lektory a tvůrci. Programy pojímáme tak, jak by si jiní netroufli. Studenti vedou rovnocenné diskuse nejen mezi s sebou, ale i s tvůrci a odborníky, jedná se o opravdu unikátní formát dialogu.“

 

NESOUTĚŽNÍ PROGRAM

Ve středu zahájí festival výběr nejlepších krátkých filmů nominovaných na Oscara. V pátek festival představí zcela nový program zaměřený na ženské tvůrkyně v oblasti animace, který bude doprovázen živou hudbou. Sobota se ponese ve vážnějším duchu s Fokusem na ženy a ukrajinský filmový průmysl. Hostem diskuze bude Sasha Prokopenko, filmová dramaturgyně a vedoucí programu Mezinárodního festivalu krátkých filmů v Kyjevě. „Je pro nás důpežité, aby se mladí diváci nebáli diskutovat i o složitých tématech, a toto je jedno z nich. Jak vypadá skutečný život a umění v zemi, která je ve válce? I to jsou důležité otázky, kterými je nutné se zabývat,“ vysvětluje Radka Hoffmanová, vedoucí industry programu.

 

ŽENY V ANIMACI A HUDBĚ: ROZTOMILÉ A EXPRESIVNÍ ANIMÁKY S ŽIVOU HUDBOU  

Ohňostroj frustrace, zkoumání hranic vlastního těla, popis jednoho zápasu s úklidem, různé fáze lásky na půdorysu životního cyklu jedné planetky a narušení křehkosti ekosystémů. Pletené, plstěné, akrylové, roztomilé, rozmáchlé nebo expresivní krátké snímky představují pestrý exkurz do světa současného animovaného filmu. Nastupující generace talentovaných tvůrkyň z Finska, Francie, Kolumbie, Maďarska a Velké Británie za použití rozličných postupů a výtvarných technik přibližují poutavou formou zásadní, obyčejné i třeskutě zábavné životní situace. Pásmo animovaných filmů ženských režisérek uvedou Julie Marková Žáčková a Dagmar Sedláčková z Girls in Film Prague, spolu s režisérkou a animátorkou Michaelou Režovou, která stojí také za platformou f-a-t (film-animace-teorie). Filmy budou uvedeny za speciálního doprovodu živé hudby od hudebnic Nina Rosa a Never Sol!

 

KRÁTKÉ HRANÉ FILMY NOMINOVANÉ NA OSCARA 

Festival mimo jiné uvede také krátké hrané filmy nominované na filmovou cenu Oscar, včetně oceněného filmu Nezlomný (Kanada, r. Vincent René-Lortie) - inspirován skutečným příběhem, film Nezlomný vypráví posledních 48 hodin v životě Marc-Antoina Berniera, 14letého chlapce na zoufalé cestě za svobodou. Rytíř štěstí (Dánsko, r. Lasse Lyskjær Noer) - ztráta milovaného člověka, žal, riziko žloutnutí kůže a rakev, to je na Karla příliš. Červená, bílá a modrá (USA, r. Nazrin Choudhury) - Rachel je samoživitelka žijící od výplaty k výplatě. Když neočekávané těhotenství ohrozí její už tak nestabilní situaci, je nucena překročit hranice států ve snaze o potrat. Poté (Velká Británie, r. Misan Harriman) /OSCAR 2024/ - při brutálním útoku kdysi přišel o člena rodiny. Jako taxikář pak sveze mladou holku, která ho přiměje postavit se svému trápení čelem. Podivuhodný příběh Henryho Sugara (Velká Británie/USA, r. Wes Anderson) - bohatý muž se rozhodne získat výjimečnou schopnost, aby mohl podvádět při hazardních hrách. Adaptace oblíbeného příběhu od Roalda Dahla z dílny Wese Andersona.

 

INDUSTRY PROGRAM: UČITELÉ PRO UČITELE

V rámci projektu FilmED: Učitelé pro učitele zavítají na festival ve čtvrtek 26. 9. přední osobnosti učitelského oboru a přední odborníci na práci s filmem. „Chtěli jsme vytvořit platformu, kde by učitelé mohli zazářit a stát se hvězdami našeho festivalu,“ vysvětluje Adéla Lachoutová, vedoucí oddělení audiovizuální výchovy. Na úvod vystoupí Remon Klik z Nizozemska, držitel ocenění Filmový učitel roku, který ve své prezentaci ukáže, jak zapojit publikum již od prvních minut filmu a jak vytvářet napětí pomocí profesionálních filmových technik. Dalším hostem bude Martin Ganguly, učitel a vedoucí školního projektu na festivalu Berlinale, který představí projekt filmové výchovy na Gymnáziu Johna Lennona v Berlíně. V Kině Kavalírka se k nim připojí novinář a youtuber Janek Rubeš, jenž v rámci Filmové akademie pro učitele přiblíží téma mediální manipulace.

 

MEZINÁRODNÍ FÓRUM: NEJVĚTŠÍ V ČESKÉ REPUBLICE 

Mezinárodní fórum pro audiovizuální výchovu se zaměří mj. na Cinekid, největší filmový a mediální festival pro děti a mládež, podívá se také na Quai10, jedinečné místo v belgickém městě Charleroi, kde se prolíná film a videohry nebo na činnost Sítě filmové výchovy v Nizozemsku. Fórum dále představí inovativní přístupy k předškolní filmové výchově v Deutsches Filminstitut & Filmmuseum a Dánském filmovém institutu, přiblíží sběr dat o mladých divácích a představí agendu KIDS Regio, lobbistické iniciativy za kvalitní a rozmanitou evropskou kinematografii pro děti a mládež. Heleen Rouw, ředitelka Cinekidu bude hovořit o specifikách práce s dětským publikem, o tom, co znamená být největším dětským festivalem, jaké výzvy to přináší a co by měl kvalitní festival pro mladé publikum nabízet nebo čemu by se měl raději vyhnout. "Jedná se o největší industry program zaměřený na audiovizuální výchovu v Česku. Nejdůležitější osobnosti a instituce z různých zemí Evropy se sjedou do Prahy a představí přelomové a inovativní metody pro rozvoj dětí a mládeže v rámci programu The Visegrad Young Film Days," dodává Radka Hoffmanová.

 

OD ŠKOLEK PO ŠKOLY 

Pro mateřské školy je připraven unikátní evropský program Cinemini, který přináší historické i současné, animované i experimentální filmy pro děti ve věku 3 - 6 let. „Přinášíme tak jedinečnou možnost dětem představit skvělé filmy a hravou formou je učit pojmenovávat svoje pocity, myšlenky, ale také tvořit,“ vysvětluje Adéla Lachoutová a dodává: „V rámci festivalu bude představen jako školní program projekt Young & Short, kde mladí studenti vybrali nejlepší evropské filmy, které následně jdou do distribuce. A nejen to, připravili také workshopy pro učitele, které povedou přímo studenti a také propracované metodické a pracovní listy pro školy. Je to program, který je celý zaměřený peer-to-peer, studenti studentům a všichni zapojení studenti ho velmi oceňují, chtějí být partneři v diskusi, a to jim nabízíme.“

 

Celý program festivalu naleznete na webu.

Organizátor:

krutón, z.s.

Spoluorganizátor:

Kino Kavalírka, Centrum současného umění DOX

 

Partneři:

Kino Kavalírka podpořili: Hlavní město Praha, MČ Praha 5

Cinemini podpořili: Ministerstvo kultury ČR, MČ Praha 5

Young & Short byl podpořen Státním fondem kinematografie

Young Film Fest a Visegrad Young Film Days podpořili: Visegrádský fond, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kinematografie, Hlavní město Praha, MČ Praha 5, Kancelář Kreativní Evropa

 

FilmED byl podpořen:

Financováno Evropskou unií. Názory vyjádřené jsou názory autora a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.

 

Partneři projektu FilmED: 

Goethe-Institut e.V., krutón, z. s., Centrum Kultury Filmovej im Andrzeja Wajdy, krutón, z. s., National Film Institute Hungary, National Institution Cinematheque Of Republic Of North Macedonia, Kino Úsmev

 

AUDIOVIZUÁLNÍ VÝCHOVA JAKO KLÍČOVÉ ŘEŠENÍ 

Každodenně jsme vystaveni rostoucí záplavě videoobsahu, který stále intenzivněji proniká do našich životů a formuje naše vnímání reality. Tento tlak nejvíce doléhá na děti a mladistvé, kteří konzumují obrovské množství obsahu bez dostatečných nástrojů pro jeho kritické zhodnocení. 

Audiovizuální výchova se v posledních letech stává jedním z nejdůležitějších světových trendů, protože reaguje na obrovský vliv audiovizuálních médií na mladé generace i na společnost jako celek. Tento přístup podporuje rozvoj kritického myšlení, estetického vnímání, respektu k názorové pestrosti, odolnosti vůči manipulaci a zároveň podněcuje demokratické procesy. Klade důraz také na nové možnosti osobního vyjádření a kreativity, které jsou zásadní pro budoucnost naší společnosti. 

Školy dnes často postrádají dostatečné kapacity a kvalifikované odborníky, kteří by byli schopni efektivně reagovat na rostoucí vliv audiovizuálního obsahu na děti a mladistvé. Učitelé jsou přetíženi množstvím úkolů a povinností, což vede k tomu, že se audiovizuální výchova ocitá na okraji zájmu. Tento přístup však představuje zásadní riziko, kterému bychom měli věnovat více pozornosti. Právě nyní je klíčové tuto oblast výrazně posílit, aby byly naše děti lépe připraveny čelit výzvám moderního světa. 

 

YOUNG FILM FEST

Young Film Fest je mezinárodní filmový festival, který je zaměřený na světovou filmovou tvorbu určenou pro děti a mládež. Svou programovou náplní se každoročně snaží o mezigenerační dialog o filmu, filmové výchově a tématech, která jsou očima současné mládeže důležitá a která rezonují i v těch, kteří jsou (klidně i dávno) za hranicemi jejich věku. 

Festival do programu pod hlavičkou Visegrad Young Film Days zařazuje svůj Industry program a tvoří tak místo, kam se sjíždí filmoví zasvěcenci z celého světa i ze všech koutů naší republiky, aby zde společně formovali budoucnost filmové výchovy. Jedná se o festival, který si nebere servítky. Mluví o vhodných i nevhodných tématech otevřeně, smývá hranice mezi divákem a lektorem a bez přehnaných formalit pojímá filmovou výchovu tak, jak si jiní netroufnou.

 

 

Celý projekt vznikl jako vzájemná spolupráce Ošetřovatelského domova Prahy 3, kulturního centra Atrium Žižkov a městské části Prahy 3.  
„Každý výstavní panel je věnovaný životnímu příběhu, který se odehrával na zdánlivě všedních místech, míjených bez většího povšimnutí. Přitom pro své obyvatele i dnes tato místa zůstávají těmi nejdůležitějšími v životě, na které nezapomenou. Smyslem projektu „To je moje místo“ je nejen propojení umělců různých žánrů, ale také přiblížení každodenního života starší generace a připomenutí toho, že tu žijeme všichni společně, se stejnými starostmi a radostmi. Pro místní je samozřejmě zároveň zajímavé i vidět, jak se v čase měnila podoba a obyvatelé v jejich sousedství“, říká Nikol Kroužek, místostarostka Prahy 3 pro sociální politiku.

Aktéři výstavy se na území Prahy 3 stěhovali převážně v průběhu 50. a 60. let a následně zde zakládali rodiny, pracovali, chodili se bavit, postávali ve frontách v samoobsluhách a prožívali každodenní události podobné těm, které na stejných místech zažívají i dnešní obyvatelé.

Životy seniorů a seniorek literárně pojali respektovaní tvůrci jako spisovatelka Petra Hůlová, Petr Borkovec, nebo Klára Vlasáková. „Životní obtíže Toni Patočkové, její osudová láska, radost z tramvajového zaměstnání, složení kolínské vody Chat Noir a jedna písnička Milana Chladila. A respekt k tomu, co a jak o sobě řekla sama. Tohle byla moje vodítka“, říká k tomu, jak s příběhem pracoval, Petr Borkovec, jeden z autorů. Výtvarné podoby portrétů se pak podobně ujali renomovaní výtvarníci jako Lela Geislerová, Jaromír Šeda nebo Jindřich Janíček, to vše ve spolupráci s produkčním týmem Galerie Atrium Žižkov v čele s kurátorem Ondřejem Horákem.

„Mám radost z oboustranně přínosné spolupráce naší galerie se sociálním odborem a domovem seniorů. Otevírat zajímavá celospolečenská témata je jedním z hlavních poslání naší galerie. A tím stáří, propojování generací a sdílení lidských příběhů je. Svědčí o tom i zájem všech umělců a umělkyň, které náš kurátor Ondřej Horák pro projekt oslovil. Přesně v takových přesahových projektech vnímám velký význam lokálního kulturního centra a tentokrát pro to byla velmi unikátní příležitost“, říká Marie Kašparová, ředitelka organizace Kultura Praha 3.

K přečtení budou v průběhu měsíce října události banální, úsměvné, ale i tragické. Původní výpovědi zaznamenala v zimě roku 2024 Petra Gabriel Lojdová, ředitelka Ošetřovatelského domova Prahy 3, pobytové sociální služby pro seniory, kteří nemohou žít bez pravidelné pomoci doma. Vizí zařízení je vytvářet důstojné a klidné místo a v době pořizování rozhovorů v domově všichni aktéři žili. „Pro starého člověka je velmi důležité být součástí komunity, někam patřit a neztratit smysl života. Naši senioři pro nás nejsou jen anonymními klienty. Jejich životní příběhy jsou dobře známé mně i mým kolegům, rádi je posloucháme a vnímáme a právě to stálo na začátku celého projektu“, říká Petra Gabriel Lojdová. Autentické audiozáznamy s těmi, kteří jí vyprávěli, jak vypadalo „moje místo“, je možné si poslechnout skrze QR kód umístěný na každém panelu.

 

To je moje místo:

Miroslava Červená, Slezská 144:

„Maminka měla ráda společnost a já jsem ji musela doprovázet. Moc mě to nebavilo. Kluci chodili po zábavách a já jsem byla s mámou“. Seznamte se s proměnami Slezské ulice od předválečné doby až po dnešek skrze životní příběh paní Miroslavy Červené. Dcera divadelního truhláře a nevidomé maminky, kterou doprovázela na návštěvy, vzpomíná na všechny životní události s nadhledem. Vyrůstala na Vinohradech v době, kdy byly zdejší ulice vyhrazené družstevním bytům pro dělníky, později se vyučila se laborantkou a u profese zůstala celý život. 

 
Jitka Dobrovolná, Biskupcova 57 (panel na rohu ulic na Vápence a Hartigova):

„Byli jsme s manželem rebelanti, se vším jsme jen tak nesouhlasili“. Rodačka z Táborska se do Biskupcovy ulice se přistěhovala v roce 1959 do tehdy právě dostavěných novostaveb a Žižkov už nikdy neopustila. Jitka Dobrovolná, povoláním učitelka, vypráví o práci s dětmi ve speciálních třídách na Jarově nebo o oblíbených obchůdcích u kina Aero. Po padesáti letech ovdověla a i když už v Biskupcově nebydlí, s přáteli z ulice je v kontaktu dodnes. Možná i proto, že známým nikdy neváhala pomoct třeba
v těžké životní situaci.

 
Libuše Zlatníková, Seifertova 46 (panel na místě Seifertova 89):

„Nikdy to nebyla klidná ulice. Bylo tu hodně rušno a navíc tehdy pořád cinkal tramvajový průvodčí. To byly koncerty“. Do Seifertovy, tehdejší Kalininovy ulice, se paní Libuše Zlatníková v mládí stěhovala jen z nedalekého Jarova. Na Seifertovu vzpomíná jako na ulici plnou obchůdků se svým oblíbeným kinem Obzor.

 
Antonie Patočková, U Kněžské louky 30:

„Na Třešňovku jsme si chodili hrát a na kopec naproti jsme se chodili prát. Hlavně s Vysočanskýma.“ Antonie Patočková prožila velkou část života na Kněžských lukách v domě, který získal pro svůj vzhled přezdívku krabice. Vdávala se na žižkovské radnici a celý život jezdila Žižkovem tramvají jako řidička. 

https://atriumzizkov.cz/

Nový tým tvoří choreografka, performerka a kurátorka Alica Minar, divadelní dramaturg, režisér a kurátor Roman Poliak, tvůrce, performer, dramaturg a kurátor mezioborových projektů Tobiáš Nevřiva a Orin Rodriguez, performer, divadelník a aktivista. Čtyřčlenné seskupení postupně přebírá odpovědnost za program od dosavadních uměleckých vedoucích Lucii Kašiarové a Petra Dlouhého. Předání zodpovědnosti je naplánováno tak, aby zajistilo plynulý přechod a kontinuální rozvoj instituce s více než patnáctiletou tradicí. 

Nový tým má ambici navázat na dlouholetou práci současného vedení a rozvíjet Studio ALTA jako prostor pro současné performativní umění a kreativní dialog. Poradit si přitom bude muset s probíhající rekonstrukcí vnitřních prostor či stále relativně novým územím pražské Libně, kam se Studio ALTA v minulém roce přestěhovalo. „Pokud náš odchod umožnil přichod takového úžasného programového týmu, nemohli jsme udělat lepší rozhodnutí. Věříme, že po letech, kdy jsme byli neustále v pohybu, kdy jsme hledali a zabydlovali nový prostor a hledali nové způsoby fungování, bude Studio ALTA moct konečně zpomalit a naplno se soustředit na všechny procesy, kterých je součástí,“ uvádí současní vedoucí Kašiarová a Dlouhý.

Současně probíhá celková rekonstrukce horní budovy bývalého pivovaru, která zahrnuje opravu budovy a důležité úpravy zaměřené na energetickou úspornost. Stavební práce začnou po dlouhých přípravách v listopadu 2024.

I když kvůli rekonstrukci probíhají veškeré akce v exteriéru, Studio ALTA stále nabízí bohatý podzimní program plný rozmanitých akcí. Hlavním lákadlem podzimní sezóny je ZAŽÍT LIBEŇ, sousedský den připravený ve spolupráci s místními spolky a Městskou částí Praha 8. Dále se mohou návštěvníci těšit na dvoudenní program ALTA SLOVENSKÁ, který představí tvorbu slovenských umělců a jejich aktuální situaci nebo říjnové SYMPOSIUM PŘÍSTUPNOSTI, vyvrcholení projektu Parent-Friendly Culture v rámci projektu On Mobilisation. Kompletní program je dostupný na www.altart.cz.

www.studioalta.cz

Hra Lajf popisuje příběh pěti lidí, kteří se do té doby neznali. Ti se na sociálních sítích dohodnou, že společně spáchají sebevraždu. Zdánlivě jde o velmi podobné charaktery. „Jejich motivace jsou ale rozdílné a vzájemně se nechápou. Rozhodnutí jednoho nedává smysl druhému. Nedůvěra, strach a předsudky i v tak vypjaté chvíli by nás měly pobavit a snad i rozesmát,“ popisuje talentovaný scenárista Marek Epstein. Hru Lajf napsal pro vršovickou scénu. „Přijít může každý, kdo někdy přemýšlel o tom, jaký smysl mu život dává, jaký on dává smysl světu, jestli se jeden bez druhého obejde a jestli stojí vůbec za to, aby svůj život dožil. Vzhledem k naší konečnosti si troufám věřit, že se takové zamyšlení může přihodit skoro každému. Zklamu ale ty, kdo čekají jasné odpovědi, rozhřešení a recept na život,“ dodává Epstein.

Jedné z rolí se ujala Kateřina Macháčková, zkušená herečka s aristokratickou noblesou. „Lajf  je -  pro mne, i pro mou postavu - ŽÍT v každém okamžiku,“ říká Macháčková a zve diváky na výborně napsané i nečekané zápletky a na neobvyklá setkání pěti nesourodých lidí v mezní situaci.

 

Nečekaný konec v režii diváků

Vršovická scéna připravuje na 20. října hned další titul: scénické čtení, ve kterém budou v závěru hlasovat diváci, jak to nakonec dopadne. Režisérem inscenace s názvem Bůh je Josef Kačmarčík. Jde o dílo německého dramatika a právníka Ferdinanda von Schirach. „S tvorbou tohoto autora jsme se už v našem divadle setkali v inscenaci Teror.  Hra vznikla na podobném principu. Opět se jedná o soud, tentokrát o rozhodnutí, zda zcela zdravý muž, jemuž se už nechce žít, má právo na asistovanou sebevraždu,“ vysvětluje Věra Mašková. Dodává, že hra je součástí projektu Otevřená zpovědnice. “Dřívější téma  - zneužívání v církvi - přitáhlo velkou pozornost. Proto jsme se rozhodli v této aktivitě na pomezí divadla a aktu občanské angažovanosti pokračovat. Na jevišti uvidíme herečku Stanislavu Jachnickou, Danu Černou, Danu Sedlákovou, Milana Kačmarčíka, Lukáše Jurka a další. Následovat bude debata s odborníky na danou tématiku jak z řad církve, tak i laické veřejnosti,“ uzavírá dramaturgyně. Projekt se koná ve spolupráci s Náboženskou obcí Církve československé husitské ve Vršovicích za podpory Ministerstva kultury České republiky.

 

www.vrsovickedivadlo.cz

 

Víte že…

… Ferdinand von Schirach, příslušník významné německé rodiny, je profesí právník? A to dokonce právník velmi prominentní. Vedle své advokátní praxe se ale už mnoho let věnuje literatuře, která je ovšem s jeho profesí hluboce svázána. Nastoluje ty otázky, na které společnost dosud nemá uspokojivé odpovědi, ani právní ani morální. Po hře Teror přichází s inscenací Bůh, která se věnuje tématu euthanasie. Před etickou lékařskou komisí probíhá slyšení s mužem, který žádá o euthanasii. Je zcela zdráv. Jen se mu už nechce být na světě, protože ho život omrzel. Před komisí defilují právníci, představitelé lékařské profese i znalci v oboru teologie. Všichni se snaží dobrat nejen toho, zda má být v tomto konkrétním případě provedena euthanasie, ale mají zároveň vytvořit precedens pro další rozhodování. Konečný verdikt je ovšem v rukou veřejnosti - v tomto případě samotných diváků.  

… Marek Epstein je podepsán i pod úspěšným titulem Vršovického divadla MANA Mléčné sklo v hlavní roli s Martinem Dejdarem? 

… Lajf a scénická zpovědnice jménem Bůh se dotýká tématu euthanasie? Je to správné? Je to morální? Nebo je to nebezpečné? Speciální kapitolou je pak i téma euthanasie a církev. Máme právo rozhodnout o okamžiku, kdy má lidská bytost opustit tento svět?

… Divadlo MANA je scéna působící v sakrálním prostoru? „To nás pochopitelně zavazuje zabývat se i tématy těžkých životních situací, k nimž nesporně patří i poslední cesta člověka. Strašák, o kterém se hovoří a dokonce žertuje, přestává děsit. Věci, kterým se lze smát, lze také přijmout,“ říká dramaturgyně Mašková.

… Marek Epstein je jeden z nejúspěšnějších scenáristů mladé generace? Sám o sobě skromně říká, že je pouhým „lapačem příběhů“. Scénárista, dramaturg a spisovatel, který je mimo jiné podepsaný pod úspěšným scénářem k filmu Šarlatán režisérky Agnieszky Holland, se narodil v Praze. V dětství se věnoval atletice. Jako sprintér závodil za pražskou Slavii. V roce 2003 absolvoval obor scenáristika a dramaturgie na pražské FAMU. A hned ve stejném roce získal Cenu Sazky v rámci Českého lva za nejlepší nerealizovaný scénář Rebarbora.  Úspěšný byl i o rok později s textem Roming. Ten posléze jako film natočil režisér Jiří Vejdělek. Jejich úspěšná spolupráce pokračovala snímkem Václav. V roce 2008 získal Elsu - cenu za nejlepší televizní scénář k filmu BrainStorm. Vstoupil tak do dalšího úspěšného tvůrčího tandemu s režisérem Jiřím Strachem.  Koncem první dekády nového milénia přednášel na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku a napsal další scénáře, podle nichž vzniklo například drama Ve stínu (rež. David Ondříček), komedie Vrásky z lásky (rež. Jiří Strach), Signál (rež. Tomáš Řehořek) a pohádka Anděl Páně 2 (rež. Jiří Strach). 

… Marek Epstein je také autorem více než desítky TV scénářů, mj.  Brainstar, Šejdrem, Poste-restante, Šťastný smolař, Clona, Osmy (cena Prix Europa 2014), Klec, Svatá, divadelních her Veterán či Mléčné sklo i rozhlasových her: Pro nepřekonatelný odpor, Pescho (Grand Prix Nova 2015), Na věky věků. Jeho knižní debut Ohybač křížů vyšel v r. 2006), podepsán je i pod tituly Ocucanej konec, Dravec, Srabáček a ZeMě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po zahájení Podzimu s Ukrajinou vystoupí ukrajinistka a překladatelka Rita Lyons Kindlerová.

Představí knižní překlady ukrajinské literatury do češtiny po r. 1989 a vyloží, jak se situace vyvíjela do prvního desetiletí 21. století, především se zaměřením na dílo Oksany Zabužko. 

Dalších šest literárních večerů a setkání českých autorů ukrajinského původu se uskuteční 3., 10., 17., 24. a 31. října + 7. listopadu, vždy od 17 hodin v kanceláři Českého centra Mezinárodního PEN klubu v Kolowratském paláci, Ovocný trh 6, Praha 1 (2. patro).

3. října ukrajinista a muzikolog Petr Kalina představuje svůj překlad románu Sofije Andruchovyč Amadoka, který letos vyjde v nakladatelství Větrné mlýny, pohovoří také o předchozím románu této autorky Felix Austria.

10. října představí svou tvorbu básnířka, spisovatelka a překladatelka Marie Iljašenko, překladatel a publicista Alexej Sevruk pohovoří o kritikou oceněném románu Evropanka evokujícím ukrajinské nedávné dějiny pomocí navzájem propletených příběhů.

17. října vystoupí česko-ukrajinská básnířka a překladatelka Iryna Zahladko, držitelka nejvýznamnější ukrajinské literární ceny pro mladé autory a autorky. Dále se představí Tim Postovit, básník a slamer.

24. října přivítáme překladatelku Jiřinu Dvořákovou, která pohovoří o překladu románu Jevhenije Kononenko Kamenopád. Spolu s autorkou budou mluvit nejen o obsahu knihy, ale i o jejích zdrojích inspirace.

31. října se předství překladatel Miroslav Tomek a pohovoří o románu Serhije Žadana Jazz na Donbase, který letos na podzim vychází česky a považuje se za autorovu nejzdařilejší prózu. Diskuse o knize se zúčastní i redaktorka Veronika Chaloupková.

7. listopadu se uskuteční debata s názvem Jak se překládá v kolektivu? a zúčastní se jí Jekaterina Gazukina, Tereza Chlaňová a Alexandra Vojtíšková. Spolupráci na překladech demostrují  na příkladu knih Jetotak Tarase Prochaska, Bod nula Artema Čecha a Za všechna jablka světa Maksyma Dupeška.

Naší snahou je obeznámit veřejnost s činností a snahami Ukrajinského PEN klubu a s kulturními aktivitami současné Ukrajiny, které právě v této těžké době nabývají na významu a intenzitě. Nabízíme náš vhled do současného kulturního prostředí Ukrajiny, které v podstatě neznáme. Kulturní a literární odkaz Ukrajiny nám stále splývá s Ruskem, které celá desetiletí emancipaci ukrajinské kultury potlačovalo. Tvorbu současných ukrajinských spisovatelů a překladatelů až na výjimky v podstatě neznáme. Starší generace se asi učila o Tarasu Hrihorovičovi Ševčenkovi, mladší už o Juriji Andruchovičovi nebo Oksaně Zabuško – ale dál? Šíření současné ukrajinské kultury u nás významným způsobem přispívá k lepšímu pochopení nezbytnosti svobody Ukrajiny a zachování její celistvosti.

Podzim s Ukrajinou se koná s podporou Ministerstva kultury ČR, matematika a sociálního inovátora Karla Janečka a Asociace soukromého zemědělství ČR. Připravilo ho České centrum Mezinárodního PEN klubu ve spolupráci s Českou asociací ukrajinistů a všechny pořady jsou součástí cyklu Literatura bez hranic jako způsob vzájemného dorozumění - projekt Celoroční činnost PEN klubu. 

Ondřej Vaculík, předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu

 

Více o účinkujících:

Rita Lyons Kindlerová vystudovala ukrajinštinu a novořečtinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dle Národní knihovny České republiky převedla k roku 2017 jako překladatelka z ukrajinštiny do češtiny jak díla ukrajinských literátů, mezi které náleží Jurij Vynnyčuk, Oksana Zabužko, tak i ukrajinského arcibiskupa Svjatoslava Ševčuka nebo výtvarnice Oksany Buly. Rita Kindlerová byla vyznamenána ukrajinskou mezinárodní literární cenou Hryhorije Skovorody "Zahrada božských písní" za rok 2012. Členka Výboru pro mezinárodní literární a umělecké Prize Panteleimon Kuliš.

Marie Iljašenko je česká básnířka, spisovatelka, překladatelka a redaktorka ukrajinského původu, držitelka ceny Toma Stopparda (2023)^. Narodila se v Kyjevě ukrajinskému otci a matce s polskými a českými kořeny. V roce 1991 se její rodina přestěhovala do Police nad Metují. Vystudovala literární komparatistiku a východoevropská studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Byla jednou z editorek časopisu Plav a editorkou Labyrint Revue. V roce 2015 vydala knihu básní Osip míří na jih, která byla nominována na cenu Magnesia Litera 2016 v kategorii Objev roku za „Kulturní, historický a společenský vklad, jenž se prosévá celou knihou, vypovídá vedle uvedeného také o židovských, starozákonních, středo- či východoevropských podnětech“. Byla též nominována na Drážďanskou cenu lyriky (2014) a Cenu Václava Buriana (2016). Její básně byly přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, maďarštiny, ukrajinštiny a dalších jazyků. Knižně publikovala v Polsku. Píše také povídky, eseje a pravidelnými sloupky přispívá na server iLiteratura.cz. Za esej Jsem všudejzdejší byla v roce 2023 oceněna cenou Toma Stopparda. Překládá z polštiny a ukrajinštiny především současnou poezii a jako editorka uspořádala knihu reportáží o válce na Ukrajině Chleba z minového pole (Slovart, 2022). Žije v Praze a pracuje jako nakladatelská redaktorka a překladatelka.

Petr Kalina vystudoval hudební vědu a ukrajinistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde pusobí jako odborný asistent. Z ukrajinštiny překládá prózu i poezii a za své dosavadní překlady byl na Ukrajině opakovaně oceněn (např. Gogolova cena, 2016; Skovorodova cena, 2017; Cena Serhije Vasylkivského, 2020) a roku 2015 byl jmenován akademikem Mezinárodní literárně-umělecké akademie Ukrajiny. Jako muzikolog odborně reflektuje nejruznejší aspekty hudby slovanských národů. Na své domovské fakultě je garantem studijního programu Ukrajinská studia.

Alexej Sevruk vystudoval ukrajinistiku a všeobecnou slavistiku na FF UK v Praze. Tamtéž obhájil disertaci o takzvaném suržyku v současné ukrajinské literatuře. Spisovatel, publicista a překladatel žije v Česku od svých dvanácti let. Spolu s Miroslavem Tomkem z ukrajinštiny přeložil román Moskoviáda Jurije Andruchovyče a sbírku povídek Big Mac Serhije Žadana. Samostatně pak Žadanovu básnickou sbírku Dějiny kultury začátku století. Naopak do ukrajinštiny převedl experimentální prózu Patrika Ouředníka Europeana. Debutoval sbírkou povídek Divadlo tančících loutek (2016). Loni vydal román Evropanka.

Iryna Zahladko je česko-ukrajinská básnířka a překladatelka, vystudovaná teoretická fyzička, od roku 2019 žije v Praze. Vydala dvě knihy v ukrajinštině, jednou v polštině a Tváření (Protimluv, 2023) a Jak se líčit v nemoci (Bílý Vigvam, 2024). V roce 2017 získala cenu Smoloskyp – nejvýznamnější ukrajinskou literární cenu pro mladé spisovatelky a spisovatele. Má za sebou publikace v řadě časopisů, vydávání zinů, organizování festivalů, kurátorství výstav, slamy, performance a různé kolaborace s autorstvem napříč českou a ukrajinskou uměleckou scénou.

Tim Postovit je český básník, slamer, překladatel a lektor ukrajinského původu. Po absolutoriu střední zdravotnické školy nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval obor rusistika. Pracoval jako lektor českého jazyka, překládá texty z ruštiny a pořádá autorská čtení. Některé jeho překlady publikoval čtvrtletník Revolver Revue. Z nich lze zmínit například projekt Újezdní básně. V roce 2019 debutoval se svou oficiálně první sbírkou Magistrála, básně z ní nakladatelství Host uveřejnilo v ročence Nejlepší české básně. Postovitovy texty vyšly například na serveru Literarni.cz, v Deníku referendum, magazínu Legalizace, Vogue a dalších. V roce 2021 vyšla jeho druhá kniha Motýlí pavilon (Host). Žije v Praze. Tim Postovit patří také mezi přední české slam poetry performery. V roce 2019 se stal společně s Šimonem Felendou mistrem České republiky v duoslamu.

Jiřina Dvořáková

Ukrajinskou filologii vystudovala na Univerzitě Palackého v Olomouci, na sekci ukrajinistiky vedené prof. Josefem Anderšem. Věnuje se různým typům překladů z ukrajinštiny (právo, historické dokumenty, tlumočení), včetně uměleckého překladu. Z ukrajinské prózy vyšly např. romány Tady na Jihu od Olese Uljanenka (Větrné Mlýny, 2016), Katovo poslední přání od Jevhenije Kononenko (Volvox Globator, 2020), Dcerka Tamary Dudy (Host, 2024). Rovněž přeložila několik dětských knížek: Tak to vidím od autorské dvojice Romana Romanyšyn a Andrij Lesiv (Argo, 2019), Neobyčejná povolání Ally Huntičenko (Host, 2021), Kdo roste v zahradě Kateryny Michalicyny (Host, 2023) a Vřesová můrka Oksany Buly (Host, 2023). Podílela se také na vydání českého překladu knihy o ukrajinských dějinách Brány Evropy (Jota, 2023), jejímž autorem je renomovaný ukrajinsko-americký historik Serhii Plokhy.

Jevhenije Kononenko

Spisovatelka, překladatelka, autorka několika románů, novel, ale i řady kratších textů pochází z Kyjeva, kde vystudovala katedru teorie pravděpodobnosti na matematicko-strojní fakultě Ševčenkovy univerzity, a také francouzskou filologii. Do ukrajinské literatury se zapsala nejprve jako překladatelka z francouzštiny, později začala vydávat vlastní tvorbu. Mezi její výrazná prozaická díla patří např. Imitacija (2001), Bez mužyka (2005), Rosijskyj sjužet (2012) či Nostaľhija (2013). Do češtiny byl kromě několika kratších próz přeložen román s historickým námětem sovětských represí Ostanně bažaňňa (2015), a to pod názvem Katovo poslední přání (2020, Volvox Globator). Po propuknutí ruské agrese vydala tři esejistické knihy, včetně díla o významné ukrajinské literární ikoně Lesje Ukrajince. Aktivně překládá z francouzštiny, mj. knihy Simone de Beauvoir a Annie Ernaux. Literární styl autorky je čtivý, s náznaky ironie, vyznačuje se jemnou propracovanou psychologizací. Díla jsou často zaměřena na ženy, mají detektivní náměty. Této charakteristice odpovídá i román Kaminna orhija z roku 2021, který bude uveden v českém překladu pod názvem Kamenopád.

Miroslav Tomek je překladatel a publicista. Překládá především z ukrajinštiny a běloruštiny, věnuje se také popularizaci ukrajinské kultury. Do češtiny převedl například román významného ukrajinské spisovatele a básníka Serhije Žadana Internát (Internat, 2017, česky 2023) či knižní esej běloruského filozofa Ihnata Abdziraloviče Odvěkou cestou (Advěčnym šljacham, 1921, česky 2021). Pracuje v Českém rozhlase.

Veronika Chaloupková je redaktorkou nakladatelství Argo.

Jekaterina Gazukina vystudovala ukrajinistiku a obor tlumočnictví a překladatelství ruština na FF UK. Již od studií se věnuje překladům prózy, dramat i dětské literatury. Společně s Alexandrou Vojtíškovou (Stelibskou) přeložila román současného ukrajinského spisovatele Tarase Prochaska Jinací (Pavel Mervart, 2012). Ten pak vyšel znovu ve výboru Prochaskova díla Jetotak (Pavel Mervart, 2021), na jehož překladu se také podílela. Od téhož autora překládá tetralogii dětských knížek o krtcích, na které s autorem spolupracovala Marjana Prochasko. Česky zatím vyšla první část pod názvem Odkud se bere sníh (Baobab, 2023). Společně s Terezou Chlaňovou přeložila divadelní hru Anny Jablonské Pohani (2014) a román Vladimira Rafejenka Dlouhé časy (Větrné mlýny, 2019). Posledním počinem je překlad knihy Maksyma Dupeška Za všechna jablka světa (Pavel Mervart, 2024), na němž spolupracovala s T. Chlaňovou i A. Vojtíškovou. Za své překlady získala několik ocenění.

Tereza Chlaňová vystudovala anglistiku a ukrajinistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vyučuje v Ústavu východoevropských studií FF UK převážně ukrajinskou literaturu 19. a 20. století, vede překladatelské semináře. Publikuje články o ukrajinské literatuře. Je editorkou knihy Putování ukrajinskou literární krajinou (Pavel Mervart, 2010). Překládá z ukrajinštiny (Halyna Petrosaňaková, Jurij Vynnyčuk, Vasyl Stus, Vasyl Holoboroďko, Hryhorij Čubaj, Volodymyr Rafejenko, ve spoluautorství s M. Lipavským např. poezii Jurije Darahana). Příležitostně překládá i z ruštiny v tandemu s J. Gazukinou (divadelní hra Anny Jablonské Pohani, román V. Rafejenka Dlouhé časy, Větrné mlýny, 2019). Je editorkou a spolupřekladatelkou sbírky povídek Tani Maljarčuk Bestiář (Větrné mlýny, 2018) a sbírky esejí ukrajinského spisovatele Artema Čecha Bod nula (Fra, 2023). V roce 2023 pro Městská divadla pražská přeložila divadelní hry V. Rafejenka (Signály života) a O. Mychajlova (Pták na půdě).

Alexandra Vojtíšková vystudovala ukrajinistiku a obor tlumočnictví a překladatelství ruština na FF UK. Věnuje se překladům prózy a publicistických textů. S Jekaterinou Gazukinou spolupracovala na překladu románu současného ukrajinského spisovatele Tarase Prochaska Jinací (Pavel Mervart, 2012) a výboru jeho díla Jetotak (Pavel Mervart, 2021). Z ruštiny přeložila román Kamenné sny Akrama Ajlisliho (Větrné mlýny, 2015). Letos vychází překlad románu Maksyma Dupeška Za všechna jablka světa (Pavel Mervart, 2024), na němž spolupracovala s Jekaterinou Gazukinou a Terezou Chlaňovou.

www.penklub.net 

Pražská část navíc přinese odpoledne aktuálně zařazenou debatu o současné situaci na Slovensku za účasti řady předních tamějších představitelů a představitelek nezávislé kultury. Plzeňské části debat se zúčastní i sociální antropologové ze spolku Socionaut, kteří pomohou reflektovat současný stav a zapojí i publikum nenásilným zážitkovým notýskem přímo na místě nebo v online prostoru. Nebude chybět ani tradiční večerní necenzurovaný kulturní kabaret - Open mic, pětiminutová stand up vystoupení. Vstup na konferenci je po registraci zdarma, průběh bude také přenášen online na YouTube kanále konference Culture Get-Together. Video pozvánka ke zhlédnutí zde. Více informací, přesný program i možnost registrace zde.

„Letos se ideově vracíme k prvním ročníkům. Zaměříme se na budování prostoru pro dialog mezi představiteli měst a pořadateli i na sdílení příkladů dobré spolupráce v kontextu městské kultury,” vysvětluje Adriana Světlíková, ředitelka organizace Nová síť, jejíž cílem je podpora živého umění a otevřené kultury. „Cílem je inspirovat a sdílet postupy i řešení, které umožní změnu zavedené praxe k lepšímu,” dodává dále Petr Pola, programový ředitel Nové sítě.

První den konference proběhne 1. října poprvé v Plzni. „Velice mě těší, že 5. ročník celostátní konference CULTURE GET-TOGETHER se poprvé odehraje v Plzni, symbolicky v prostorách Nového divadla, které letos slaví 10 let své existence. Za velmi přínosnou považuji diskuzi na téma městská kultura a sdílení příkladů dobré kulturní praxe z Plzně, Hradce Králové a Zlína v kontextu tématu městské kultury s cílem se vzájemně informovat, inspirovat a sdílet zkušenosti. Zajímavým aspektem bude pohled sociokulturních antropologů na kulturní dění a život v dané lokalitě i koncept tzv. ideálního města k žití, které budou sestavovat účastníci konference,“ uvedla Mgr. Eliška Bartáková, radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče. Ve třech blocích se formou diskuse i dialogu s publikem představí příklady dobré spolupráce v oblasti živé kultury ze tří měst. Debat se zúčastní za Hradec Králové například ředitelka neziskové organizace kontrapunkt Barbora Hodonická, ředitelka Centra uměleckých aktivit Martina Erbsová, za Zlín vedoucí odboru kultury a památkové péče Eva Ryndová, dramaturg zlínského spolku Zvěřinec Jan Tomšů, ředitelka příspěvkové organizace Živý Zlín Jana Kubáčová, z Plzně pak vedoucí odboru kultury magistrátu města Květuše Sokolová nebo spolumluvčí platformy Za Plzeň kulturní Roman Černík. Každý blok bude doplněn přítomností sociálních antropologů ze spolku Socionaut a jejich vhledem do situace daného města. Úvodní keynote speech přednese Karolína Koubová, bývalá primátorka města Jihlava a současná doktorandka Divadelní fakulty AMU v Praze. Den pak zakončí v prostoru Moving Station Kulturní open mic na téma Jak si vede?, necenzurovaný kabaret pětiminutových příspěvků od nečekaných hostů a hostek.

Pražská část konference 3. října v CAMPu se zaměří na Prahu a Bratislavu. Dopolední blok na srovnání podmínek a možností pro živou nezávislou kulturu obou metropolí s Jiřím Sulženkem a Ninou Vrbanovou - vedoucími odborů kultury a cestovního ruchu obou měst a dále například s zástupci Kreativní Prahy z.ú. nebo s ředitelem Paláce Akropolis v Praze Petrem Boháčem.

Odpoledne pak od 13 do 15 hodin proběhne debata pro širokou veřejnost na aktuální téma Jak se vede kultuře na Slovensku? Zúčastní se jí spoluzakladatel a dramaturg prostoru A4 v Bratislavě Slavo Krekovič, koordinátor slovenské sítě pro nezávislou kulturu Anténa Ľudovít Nápoký, správce Nadace města Bratislava Štefan Jurča, slovenská divadelní režisérka a iniciátorka vzniku asociace nezávislých divadel na Slovensku Júlia Rázusová a další.  

Konference Culture Get-Together je otevřena všem odborníkům a odbornicím v kultuře, zástupcům a zástupkyním veřejné správy, pedagogům a pedagožkám, umělcům a umělkyním i široké veřejnosti se zájmem o současnou situaci v oblasti živého umění a kulturní praxe. Cílem konference je motivovat ke spolupráci v kultuře zástupkyně a zástupce v oblasti převážně nezávislých scénických umění, samospráv a státního sektoru, ale také otevírat aktuální či tzv. nepopulární témata.

 

Více informací, přesný program i možnost registrace zde.

Konferenci pořádá Nová síť z.s., servisní organizace pro živou kulturu.