Plzeňský kraj

Jaký byl mezi tebou a Tomášem vztah, když jste byli malí?

Čtyři roky jsou přece jen značný věkový rozdíl. Každý z nás měl už v dětství svůj okruh zájmů, a tak jsme občas – byť bráchové – žili spíš vedle sebe než spolu. A občas jsem ho – jako každý starší sourozenec – upřímně nenáviděl. Měl jsem pocit, že je trvale zvýhodňován, že stačí, aby uhranul rodiče, a to, co jsem si já tak složitě vybojovával, on směl mnohem dřív. Samozřejmě říkám to napůl z legrace, ale určitý osten tam byl.

 

Chceš říct, že díky tomuto „zvýhodnění“ se Tomáš začal zajímat o divadlo dřív než ty?

Ne, k divadlu jsme se dostali oba stejně, protože jsme museli absolvovat nejrůznější soutěže tvořivosti mládeže. Táta nám tehdy vyrobil takové zvláštní loutky, které se posazovaly na hlavu – v mém případě na starou hokejovou helmu. Samozřejmě se brzy ukázalo, že Tomáš po tátovi podědil, co mohl: veškerou manuální zručnost, výtvarné cítění, ale hlavně řemeslný grunt. Vlastně všechno to, co ho předurčovalo k loutkářství.

 

Nešlo samozřejmě jenom o geny, které se hlásily ke slovu, ale také o určité milieu. V prostředí, ve kterém jste vyrůstali, se asi divadlu nedalo uniknout…

Nedalo, a to doslova. Dokud jsme bydleli v Praze v Římské ulici, hned naproti divadlu, často k nám chodil Miloš Kirschner a traduje se, že kvůli mně dostal cukrovku. Jako dítě jsem vůbec nejedl a on po mně dojídal sladké krupicové kašičky, a tím si prý způsobil tuhle chorobu.

 

Táta si vlastně jen odskakoval přes ulici do divadla…

A máma taky. Ta si zase odskakovala přes ulici domů, protože já jsem měl na postýlce připevněný mikrofon a do divadla vedly dráty, které přes ulici natáhli divadelní technici. Byla to vlastně jedna z prvních „chůviček“. Když jsem se probudil a začal řvát, máma to hned slyšela a přišla mě ukonejšit. Pracovala jako Skupova sekretářka, a protože peníze byly potřeba, vrátila se do práce brzy po tom, co jsem se narodil.

 

V té době působil táta s Milošem Kirschnerem v tvůrčí skupině Salamandr – a alfou a omegou u vás doma asi bylo loutkové divadlo.

Loutkové divadlo - a pak se k němu ještě přidal loutkový film. Natáčelo se u nás v kuchyni a pamatuji si jako kluk, jak tam svítily reflektory. Nebyl to přímo kreslený ani loutkový film, říkalo se mu papírkový. Loutky vystříhané z papíru měly zespodu upevněné kovové části. Pak už jen stačilo umístit je na desku a pohybovat pod ní magnety. Animace tak byla mnohem rychlejší, než když se natáčelo klasicky.

 

V tomhle rodinném prostředí bylo zřejmě od počátku jasno, že vy dva se budete věnovat spíš humanitním zájmům, než abyste si zašli někam „začutat s mičudou“?

Naopak, já jsem se tenkrát pokoušel hrát fotbal za žáčky Dukly a brácha – ten byl vůbec velký sportovec! Také později v Hradci Králové, kde ještě stačil prožít důležitý kus dospívání, se věnoval judu a sportovní gymnastice. Není pravda, že by nás v dětství nejvíc bavilo loutkové divadlo, nebo že by nás k němu rodiče cíleně směřovali. Ani jeden z nás se vlastně nijak extra divadlu věnovat nechtěl.

 

Táta netoužil po tom, abyste šli v jeho stopách?

Ne, on nás do ničeho nenutil. Byl jako zkušený vinař, který nechá všechno pořádně vykvasit v dobrých podmínkách. Ale aby do toho přidával tu cukr nebo něco jiného…? To se prostě nedělá. V tomhle byla jeho výchova fantastická. Trpělivě čekal, až dospějeme, až dozrajeme a sami si zvolíme, čemu se chceme věnovat. Takže brácha šel na kamenickou školu do Hořic a divadlo ho opravdu dlouho netáhlo. Také já jsem se mu téměř programově vyhýbal. Hlavně v pubertě, kdy se chce člověk osamostatnit – tak proč jít v otcových šlépějích? Proč hrát divadlo? Moje plány byly docela jiné.

 

A Tomáš?

Ten se najednou rozhodl během té hořické průmyslovky. S tátou jsme si pak dělali srandu, že dodatečně zjistil, že s tím kamenem je to těžký, zato s loutkami to jde. Tehdy ještě fungovala Loutkářská katedra DAMU, ne jako dneska alterna, jak říkají loutkáři trošku pohrdavě, protože mají pocit – a myslím, že dost oprávněný –, že těch loutek je tam čím dál tím míň a že už to není ono. Tak si řekl, že to zkusí, a vytáhl básničku, se kterou absolvoval všechny soutěže tvořivosti mládeže. On se snad nikdy jinou ani neučil – Okarínu od Jaroslava Seiferta.

 

Přeskočme do let, kdy už jste oba tak či tak působili v divadle. Kdy a jak začala vaše tvůrčí spolupráce?

Budiž řečeno, že jsem nikdy nebyl Tomášovým hlavním dodavatelem textů. Dlouhodobě a úspěšně spolupracoval především s dramaturgyní Naivního divadla Liberec Ivou Peřinovou. V tomhle tvůrčím tandemu vznikla spousta krásných textů jak pro Liberec – třeba slavná trilogie: Bezhlavý rytíř, Alína aneb Petřín v jiném dílu světa a Alibaba a čtyřicet loupežníků, tak pro plzeňské divadlo, např. fantastické představení Jeminkote, Psohlavci.

Když Iva „odešla“, stal se jeho „dvorním“ autorem její syn Vítek. Pokud jde o mne, nepředstírám, že mám cit pro loutky a pro akci. Jsem člověk slova, mou doménou jsou texty založené na slovním humoru. Když Tomáš takovou hru potřeboval, obrátil se na mě a řekl mi, co by chtěl. S jedinou výjimkou přišel nápad ode mě, ale trvalo léta, než jsem ho prosadil. Tomáš byl skeptický, tvrdil, že předloha není pro loutky vhodná. Pak se ukázalo, že měl pravdu.

 

O co šlo?

Pes baskervillský, moje oblíbené téma. Naivně jsem si myslel, že v loutkovém divadle krásně vyzní. Jenže loutky přece jen nedovedou věrohodně interpretovat tolik textu, kolik u tak brilantní detektivky musí odeznít. Byla to moje první věc pro loutkové divadlo, na které jsem se učil. Několikrát jsem text musel předělávat, aby byl Tomáš jakž takž spokojený. Vybavuji si, že se pořád jen škrtalo a já jsem trpěl a trpěl.

 

Hrálo se to vůbec?

Hrálo, řekněme s takovým průměrně slušným úspěchem. Byla to naše první společná inscenace.

 

Co bylo dál?

Po několika letech mi nabídl Kiplinga, autora, kterého jsem nikdy neměl příliš v lásce, vlastně jsem od něho znal jen Knihu džunglí. Jenže Tomáš přišel s povídkou a ta mě hned zaujala. Rikki-tikki-tavi – příběh Munga, který bojuje s kobrou. Zalíbilo se mi prostředí anglické rodiny žijící v Indii, ta konfrontace divočiny a anglického klidu, nadhledu a jistoty, že správného Angličana nic nesmí vyvést z míry – a tak jsem spáchal adaptaci. A jak už jsem byl vycvičený ve škrtání, text mi vyšel moc krátký. Aby hra měla patřičnou délku, musel jednu scénu dopsat plzeňský dramaturg Pavel Vašíček a udělal ji skvěle, naprosto se trefil do mého stylu. Inscenace se moc líbila – a nejen publiku, ale i divadelním kritikům. Petr Pavlovský o ní tehdy napsal krásnou recenzi do Loutkáře, kde ji vychválil do nebes. Dokonce jsem za úpravu Kiplingovy povídky dostal cenu na Skupově Plzni a Tomáš byl tamtéž oceněn za režii jiné inscenace. Tehdy jsem viděl našeho tátu strašně pyšného na oba své syny.

 

Jak se vaše spolupráce vyvíjela dál?

Tomáš se jednou za čas, když něco potřeboval, ozval s tím, že vždycky přišel s konkrétním nápadem. Jednou to byl Dlouhý, Široký a Bystrozraký, z toho jsem měl velkou radost, potom verze pohádky Sedm jednou ranou a zatím poslední realizovaná adaptace byla podle pohádky Ivana Binara Kilo jablek pro krále. Tam se to ale poprvé zadrhlo. Když jsem začal psát, umřel táta a já jsem opravdu nebyl ve stavu, kdy bych měl chuť pokračovat. Trvalo rok a půl, než jsem to vstřebal. A pak se totéž přihodilo ještě jednou. Hrozně se mi líbili Lichožrouti od Pavla Šruta. Tentokrát jsem přišel s nápadem já a brácha kupodivu souhlasil. Ale do toho zase umřela máma a já už se k textu nechtěl vrátit. Najednou jsem měl pocit, že vždycky, když na něčem začnu pracovat, stane se něco takového.

 

To je tvé definitivní rozhodnutí?

Upřímně řečeno, dnes už se mi do psaní ani nechce. Já nejsem autor, který vymýšlí příběhy nebo velká témata, nejsem kumštýř, ale řemeslník. A možná už jsem použil všechny slovní fóry a nerad bych se vykrádal. Ale rodina je rodina, a pokud se brácha ozve, tak si třeba spolu ještě dáme labutí píseň.

 

Tomáš je zapřisáhlý loutkář, který hraje především s marionetami…

Tomáš je dnes jedním z posledních už téměř vyhynulých gruntovních loutkářů, který ještě věří loutkám, protože ten alternativní způsob divadla je prostě válcuje. Ale hraje nejen s marionetami, využívá všech typů loutek. Stejně jako já nepřekračuju svůj stín, a když píšu pro loutky, jako bych psal pro „živý lidi“, tak brácha právě opačně. Jakmile režíruje ve velkém činoherním divadle, uplatňuje loutkářské principy a cpe tam buď celé loutkářské výstupy, nebo aspoň výtvarnost a pózy loutkového divadla.

 

Vybavilo se mi tátovo krédo, že divadlo – to je především humor a blaho. Není to také Tomášův „vývěsní prapor“?

Ano, a v jeho případě to neplatí jenom o divadle, ale obecně o životě. On všechno dělá s takovou činorodostí a takovým gustem, že je to až nakažlivé.

 

Kdybys měl charakterizovat, v čem jste vy dva přes všechny spojitosti odlišní, co bys řekl?

Stačí se podívat, jak docela jinak se chováme, když jdeme na ryby. Zatímco já si sednu, medituju, koukám se okolo a čekám, jestli nějaká čudla zabere, brácha vezme prut, nasadí sveřepý výraz a jde! Vzhůru po potoku nebo řece, brodí se po pás ve vodě, pustí se do těch nejnepřístupnějších tůní, kde není možné nahodit, ale on se tam dostat musí, aby se fyzicky utahal, aby měl ten dobrý pocit. A já právě naopak. My jsme takové zosobněné aktivum a zosobněné pasivum. On se prostě pořád s něčím musí rvát.

 

Rozhovor byl publikován v knize o režiséru Tomáši Dvořákovi - Tichý, Zdeněk A. a kol. Jak s Tomášem Dvořákem šily všechny loutky. Pimprlová komedie o čtyřech dějstvích. Divadlo Alfa, Plzeň, 16. 12. 2016., a ve zkrácené verzi v časopise Loutkář, roč. LXVI, 4/2016.

 

 

Dvořák Tomáš (1. 6. 1956, Havlíčkův Brod)

Loutkoherec, loutkářský technolog, výtvarník a divadelní režisér.

Je synem známé české loutkářské osobnosti Jana Dvořáka (v letech 1965–976 ředitele Východočeského loutkového divadla DRAK, viz heslo Jan V. Dvořák). K divadlu však nezamířil přímočaře. Nejprve vystudoval v Hořicích Střední průmyslovou školu kamenickou, kde maturoval v roce 1975. O čtyři roky později absolvoval obor loutkoherectví na loutkářské katedře DAMU. Ročníkovým pedagogem byl Emil Havlík. Poslední rok studia už působil v plzeňském Divadle Alfa, kde také zůstal. Jen v roce 1989 strávil jednu sezonu v libereckém Naivním divadle, s nímž dodnes spolupracuje.

Jeho režijní debut z roku 1982 se uskutečnil ještě ve spolupráci se souborem přátel Pedluke Padluke. S marionetami Petra Kavana a Jakuba Krejčího nastudoval Posvícení v Hudlicích, oblíbený kus jeho otce, ve kterém sám účinkoval. 

Celý svůj profesní život spojil s Divadlem Alfa; nejprve jakou loutkoherec, technolog loutek, později jako režisér a umělecký šéf. Jeho první samostatnou  režií na domovské scéně byla rozhlasová adaptace muzikálu Ivo Fischera My se vlka nebojíme, 1985. V následujících letech přibyly dvě další pozoruhodné inscenace:  Mauglí (a: R. Kipling, úprava: Jan V. Dvořák, 1986) a Oberon (a: A. Dudková a F. Váša, 1988). Od roku 1990 už pracoval výhradně jako režisér a v dubnu 1991 se stal i šéfem uměleckého souboru.

Ačkoli sám tíhne k prostředkům tradičního loutkového divadla, které ovšem staví do nového kontextu, vždy dbal o to, aby herci a diváci měli šanci poznat i jinou poetiku. Proto zval k hostování do plzeňského divadla i renomované činoherní režiséry (J. Kačer, J. A. Pitínský, A. Goldflam, R. Lipus).

Patří mezi „ortodoxní loutkáře“ – „je snad jediným skutečným pokračovatelem tradičního českého iluzivního loutkového divadla, často navíc experimentuje s tím, co všechno ´loutky na scéně dovedou´.“ (Kateřina Lešková-Dolanská, in http://www.divadelni-noviny.cz/treti-gong-aneb-loutky-hraji-divadlo-recenze.)

Četné gagy, které jsou doménou jeho režií, umí na loutkové scéně naplno rozehrát a má cit pro jejich načasování a gradaci.

Charakteristickým rysem jeho režijní tvorby je rovněž týmová spolupráce. Její princip formuloval už ve své diplomové práci: „Současná situace v loutkových divadlech stále víc vyzdvihuje ideál ´týmové spolupráce´. Co to znamená? Režisér opouští svoji nedotknutelnou skořápku a od samého začátku živě diskutuje s výtvarníkem, komponistou a choreografem.“ (Tichý, Zdeněk A. Jak s Tomášem Dvořákem šily všechny loutky. Pimprlová komedie o čtyřech dějstvích. Divadlo Alfa, Plzeň, 16. 12. 2016.)

Mezi jeho spřízněné tvůrčí duše dlouhá léta patřila dramaturgyně a scénáristka Iva Peřinová. Spolu se scénografem Ivanem Nesvedou (pracoval na více než polovině Dvořákových inscenací) uvedli v Naivním divadle v Liberci inscenace navazující na komediálnost českých marionetářů, např.: Bezhlavý rytíř, 1993, Alibaba a čtyřicet loupežníků, 1994, Alína aneb Petřín v jiném dílu světa, 1996, Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla, 2005, Labutí jezírko, 2009.

Téměř pět desítek textů pro něho upravil či napsal plzeňský kolega, dramaturg Pavel Vašíček, ke spolupráci několikrát přizval také svého bratra Jana (A. C. Doyle: Pes baskervillský, R. Kipling: Rikki-tikki-tavi, J. J. Dvořák: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Ivan Binar: Kilo jablek pro krále).

Skvěle sehraný tým později vytvořil i se scénáristou Vítem Peřinou a výtvarníkem Markem Zákosteleckým (např. James Blond, 2009, oceněný mj. oborovou loutkářskou cenou Erik; U kanónu stál aneb Bitva u Hradce Králové, 2011).

Z jeho plzeňských režií zcela mimořádného úspěchu dosáhla inscenace hry Ivy Peřinové – Jeminkote, Psohlavci (režie: T. Dvořák, výprava: P. Kalfus, hudba: J. Koptík, dramaturgie: P. Vašíček), jež byla Nadací Alfréda Radoka prohlášena „hrou roku 1999“. Na 23. Skupově Plzni získala tato inscenace sedm cen z jedenácti. Byla zvána i na mezidruhové přehlídky od DIVADLA ´99 po Divadlo evropských regionů. Úspěch měla i na Slovensku, v Maďarsku, ve Francii a v Japonsku. Natočila ji Česká televize.

Tento úspěch o sedm let později ještě předčila inscenace maňáskové grotesky podle A. Dumase: „Tři mušketýři“ (sezóna 2005/2006; scénář: T. Dvořák – I. Nesveda – P. Vašíček, režie: T. Dvořák, výprava: I. Nesveda, hudba: M. Vaniš, texty písní: B. Josephová-Luňáková, dramaturgie: P. Vašíček), která za 4 roky získala 26 ocenění v ČR i v zahraničí (mj. byla prohlášena inscenací r. 2006, získala 2 nominace na cenu A. Radoka, oborovou cenu ERIK, 5 cen na SP 2006, 4 ceny na festivalu „PIF“ v chorvatském Záhřebu atd.). Divadlo s ní hostovalo ve více než 20 zemích.

Za režii inscenace Labutí jezírko (a: Iva Peřinová) Tomáš Dvořák získal cenu Českého literárního fondu 2009.

Mimo domovské divadlo a libereckou scénu hostoval např. v pražském Divadle Minor (Voda čerstvosti, 2000), Divadle Drak v Hradci Králové (U kanónu stál aneb Bitva u Hradce Králové, 2011), dvakrát režíroval v zahraničí (Štětín, Kráska a zvíře, 1989; Drážďany, Aladinova kouzelná lampa, 1992). Vyzkoušel si také režii činohry a muzikálu, např. v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla (Limonádový Joe, 2007 a Fantom Moorisvillu, 2011) nebo v Městském divadle v Karlových Varech, kde samozřejmě nemohly chybět loutky.

„Jakmile režíruje ve velkém činoherním divadle, uplatňuje loutkářské principy a cpe tam buď celé loutkářské výstupy, nebo aspoň výtvarnost a pózy loutkového divadla.“ (Jan Dvořák, in Jaklová, Lenka. Tomáš se musí pořád s něčím rvát. Loutkář, roč. LXVI, č. 4/ 2016, s. 10– 11)

 

Medailon pro Encyklopedii loutkářů (NIPOS), autorka: Lenka Jaklová

 

 

 

 

 

Spolupráce kreativního prostoru, největšího plzeňského filmového festivalu a týmu zkušených produkčních se vyvedla nad očekávání organizátorů. Ve velmi krátkém čase se podařilo vytvořit autokino, které je na velmi vysoké technické i dramaturgické úrovni. Protože se akce setkala s velkým ohlasem mezi diváky, je o ní velký zájem a nás baví, že můžeme pomáhat znovuobnovení plzeňské kultury, budeme dále pokračovat.

I v následujících víkendech nabídneme nezaměnitelný filmový zážitek

„Jsme rádi, že naši diváci jsou spokojení s konceptem a službami, které jim poskytujeme. Jsme nadšeni ze spolupráce s našimi partnery, kteří události poskytují tu nejlepší možnou kvalitu obrazu a servisu. Jsme přesvědčeni, že je jednou z nejlepších v České republice. Také díky tomu, že projekce probíhá na 12metrové LED obrazovce, můžeme nabídnout skvělý obraz i v podvečerních hodinách, kdy klasická projekce na plátno není možná. Díky tomu, že nám AutoDEPOkino dělá radost, dohodli jsme se na pokračování projektu a doufáme, že návštěvníci budou mít o naše projekce zájem i nadále,“ uvedl za DEPO2015 programový ředitel Jan Štěpán

Program je i tentokrát rozmanitý a každý si v něm najde to své. Obsahuje zfilmované muzikálové klasiky, české filmy, zahraniční drama, dobrodružné filmy i fantasy. Projekce probíhá přímo na parkovišti v DEPO2015 na LED obrazovku širokou 12 metrů. Jedná se o největší možnou kvalitu, co se týká velikosti, obrazu a zvuku. Na místě bude připravena možnost využít občerstvení s bezpečným roznosem přímo do vozu (jídlo i pití).

Během prvního víkendu se diváci se mohou těšit na promítání těchto snímků: Chlap na střídačku, Mamma Mia! Here We Go Again, Pomáda, V síti, Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw, Hanebný parchanti, Jumanji: Další level a Spider-Man: Daleko od domova.

Projekce začíná ve čtvrtek a poběží až do neděle po 2 filmech denně, vždy ráno a večer. (časový harmonogram níže) Doporučená věková hranice všech snímků je 15+. Program na další víkend včas zveřejníme.

Vstupenky jsou k dispozici na platformě Plzeňská vstupenka, v síti GoOut i přímo na místě. Cena je 390,- za auto v předprodeji a 450,- na místě. Součástí vstupenky je také malé občerstvení. Počet lidí v autě je libovolný a nabízí se tak možnost sdílet zážitek s rodinou nebo s přáteli a cenu vstupenky tím zvýhodnit. Speciální akce platí pro řidiče veteránů, starších nad 30 let. Ti mají cenu vstupenky za 200,-. Kapacita areálu je 120 aut na jedno promítání.

Pro výběr svého oblíbeného filmu stačí prozkoumat program na webu DEPO2015.

 

Projekt, který přišel na svět díky snaze adaptovat se na nepříznivou situaci aktuálně postihující celou kulturní sféru, si klade za cíl proměnit nemilé v příjemné. Chce i dnes nabídnout dříve tak normální a oblíbený zážitek, jako je společná návštěva kina a možná tak divácký zážitek, oproti tomu klasickému, svou formou posunout ještě o kousek výše. Projekce bude na LED obrazovku širokou 12 metrů, ve zvukovém formátu zvaném: Silent Disco. Jedná se o největší možnou kvalitu projekce, co se týká velikosti, kvality obrazu a zvuku.

Nabídka titulů je kultovní, nevšední i pestrá – výběr z českých, zahraničních produkcí, art i mainstream. Projekce bude přímo na parkovišti v DEPO2015 na LED obrazovku širokou 12 metrů, ve zvukovém formátu “Silent Disco”.

Můžete se těšit na promítání těchto snímků:
14.5. Rivalové
15.5. Vlastníci a Joker
16.5. Poslední aristokratka a Tenkrát v Hollywoodu
17.5. Příliš osobní známost a Rambo: Poslední krev

Promítat se budou 2 filmy denně, jejich doporučená věková hranice je 15+ a zahraniční budeme uvádeět s českým dabingem.

Předprodej vstupenek
https://www.plzenskavstupenka.cz/cs/mista/14-depo-2015
https://goout.net/cs/kulturni-centra/depo2015/alx/

Cena je 390,- za auto v předprodeji a 450,- na místě. Součástí vstupenky je také malé občerstvení. Speciální akce platí pro veterány, kteří brázdí silnice minimálně 30 let. Vstupenky mají za 200,-

Kapacita areálu je 120 aut na jednu projekci, brány otvíráme hodinu před začátkem filmu a o vaše chuťové buňky se postará Hey Mama.

Odkaz na facebookovou událost: 

https://www.facebook.com/events/244774366769226/

 

Na programu ale nadále zůstává druhá letošní novinka Poslední zrnko písku, kterou pro festival připravuje soubor studentů DAMU Činohra 16-20. Diváci se mohou těšit i na reprízy komedie Švanda dudák, která vznikla vloni pod vedením režiséra Marka Němce. V rámci doprovodného programu se bohužel neuskuteční večer Jsme muzikál!, který festival plánoval ve spolupráci s Divadlem J. K. Tyla, zůstává ale tradiční Improzápas a Open Air Slam. Konat by se měl i příměstský divadelní tábor.

Vstupenky na Divadelní léto se začnou prodávat prostřednictvím sítě GoOut ve středu 13. května v 10:00.

„Rozhodování, zda a jak letošní festival uskutečnit, bylo za 13 let existence Divadelního léta tím nejtěžším úkolem. Nechtěli jsme ale zklamat naše diváky a také jsme nechtěli připravit o práci tým více než 80 lidí, kteří festival tvoří,“ uvedla ředitelka Divadelního léta Marcela Mašínová.

Divadelní léto přizpůsobuje podobu festivalu aktuálním vládním opatřením, největší změnou je v tuto chvíli výrazné snížení počtu diváků na jedno představení. Výtěžek ze vstupného tvořil vždy větší část rozpočtu festivalu a nezisková organizace PaNaMo, která od počátku Divadelní léto pořádá, se tak ocitá v nelehké situaci. „Abychom dokázali festival udržet, musíme snížit počet představení. I když nás to velmi mrzí, nemůžeme si dovolit nastudovat výpravnou premiérovou inscenaci Shakespeare v Hollywoodu. Divadelní léto se uskuteční především díky příspěvkům města Plzně, Plzeňského kraje, našich partnerů a také díky úžasné vstřícnosti všech, kteří na festivalu pracují a přistoupili na radikální snížení honorářů,“ upozornila Marcela Mašínová.

O původně plánovanou hru amerického autora Kena Ludwiga Shakespeare v Hollywoodu diváci nepřijdou. Po dohodě s režisérem Radovanem Lipusem přesouvá festival její nastudování na rok 2023. Hlavní letošní novinkou se stává Poslední zrnko písku, inscenace, která vzniká pro Divadelní léto v rámci rezidence souboru studentů DAMU Činohra 16-20. Režisérkou je Aminata Keita a dramaturgem Jaroslav Jurečka. S jejich prací se diváci Divadelního léta seznámili díky skvělé komedii Jak se vám líbí, která byla vloni součástí doprovodného programu. Poslední zrnko písku je inscenací autorskou, a kromě režisérky a dramaturga je pod ní podepsán celý kolektiv. „Všichni to známe. Dlouho máme trpělivost, a potom nečekaně dopadne poslední kapka. Nebo poslední zrnko písku v přesýpacích hodinách. A najednou je všechno jinak. Právě o téhle chvíli v našich životech budou přemýšlet mladí tvůrci. A já se na výsledek jejich práce moc těším,“ řekl o chystané novince programový ředitel Divadelního léta Jan Anderle.

 

Vstupenky na Divadelní léto se začnou prodávat ve středu 13. května 2020 v 10 hodin prostřednictvím sítě GoOut. „V současné době pracujeme s povolenou kapacitou 100 diváků na jedno představení, sedadla nejsou číslovaná a vstupné na tato místa je jednotné. Diváci budou komfortně usazeni v křesílkách, dodrženy budou stanovené rozestupy a další nařízení. Doufáme ale, že se situace s nemocí covid-19 zlepší, opatření se dále rozvolní a my budeme moci přidat další místa na elevaci. Věřím, že diváci si k nám i za ztížených podmínek cestu najdou a že po dlouhé divadelní pauze budou představení pod širým nebem o to větší zážitek,“ dodala Marcela Mašínová. Aktuální informace najdou diváci na www.divadelnileto.cz a na FB.

 

Divadelní léto

13. ročník, 8. – 27. 7. 2020, park U Ježíška, Plzeň

 

Švanda dudák

podle hry Strakonický dudák od Josefa Kajetána Tyla (premiéra 29. 6. 2019)

obnovená premiéra v úterý 14. července 2020 ve 20.30

reprízy 15. - 19. července ve 20.30

Režie: Marek Němec, scéna: Agnieszka Pátá-Oldak, hrají: Ondřej Rychlý, Eliška Hanušová, Martin Písařík, Klára Krejsová, Michal Štěrba, Tomáš Karger, Jana Kubátová, Bronislav Kotiš, Antonín Procházka ml., David Kubát a další.

 

Poslední zrnko písku

Činohra 16-20 (divadelní soubor studentů DAMU)

premiéra 25. července ve 20.30

reprízy 26. a 27. července ve 20.30

Režie: Aminata Keita, scénář: Aminata Keita, Jaroslav Jurečka a kol., scéna a kostýmy: Michal Spratek

Hrají: Jessica Bechyňová, Zuzana Černá, Kryštof Dvořáček, Michael Goldschmid, Jakub Svojanovský, Eliška Zbranková

 

Doprovodný program

Improzápas

8. července ve 20.30

Open Air Slam

9. července ve 20.30

 

„Představení budou určena pro veřejnost i pro školáky. Zdaleka ne všechny školy budou moci v červnu do divadla vyrazit a zdaleka ne všechny děti budou chodit v červnu do školy. Připravili jsme tedy představení zejména pro děti a rodiče, kteří by rádi po dlouhé pauze vyrazili do divadla, i pro všechny školní a dětské skupiny, které si chtějí zpestřit červnový program," řekl ředitel Divadla ALFA Jakub Hora.

Hrát se bude samozřejmě v souladu s platnými hygienickými nařízeními a omezeními. Alfa uvede jen menší loutková představení pro 20 - 40 diváků. Divadlo je pravidelně dezinfikováno, herci budou hrát se zakrytým obličejem či za dekorací. „Naštěstí loutkové divadlo využívá i nonverbální sdělení a za herce hovoří loutky. Herci tedy mohou hrát s rouškou, aniž by představení nějak změnili," dodal Jakub Hora. „Pravděpodobně provedeme i preventivní testování, abychom vyloučili onemocnění covid-19 u herců a personálu, kteří budou v kontaktu s diváky. V divadle ani v jeho okolí se infekce neobjevila, jsme tedy celkem klidní a v bezpečí."

V prvním červnovém týdnu si mohou nejmenší diváci užít novou pohádku Ťuk, ťuk, ťuk. Tučňák?!, kterou Alfa nazkoušela v polovině března, její premiéru už ale nestačila uvést. Alfa se poprvé ve své historii pustila ve spolupráci s ostravskými tvůrci Hanou a Tomášem Volkmerovými do tvorby pro nejmenší děti od dvou let. Inscenace vypráví nádherný příběh přátelství chlapce a tučňáka, který se najednou objeví u dveří. Představení se hraje vždy od 10 hodin dopoledne.

Druhý červnový týden uvede Alfa zbrusu novou premiéru Jenovéfa v režii Tomáše Dvořáka. Představení navazuje na geniální hity Alfy Don Šajn a Johanes Doktor Faust. Opět půjde o unikátní a dřevně loutkářské zpracování staré hry lidových loutkářů. A jak je v případě Alfy jasné, představení bude nabité jedinečným humorem a nadsázkou. „Narozdíl od běžného provozu, kdy uvádíme velkou páteční premiéru, tentokrát připravíme na každý den v týdnu jednu menší premiéru pro 40 diváků, tedy premiéry pondělí až pátek," vysvětlil Jakub Hora. Dále budou pokračovat i dopolední představení pro veřejnost."

 

Třetí červnový týden zahraje Alfa každý den dopoledne svůj poslední hit, slavnou mexickou legendu v loutkovém podání Pozor, Zorro!, která měla premiéru v prosinci.

V závěrečném červnovém týdnu se vrátí do Alfy představení pro nejmenší Ťuk, ťuk, ťuk. Tučňák?!

 

Lístky na představení lze zakoupit v předprodeji Alfy na portále Plzeňské vstupenky, prostřednictvím www.divadloalfa.cz  nebo v pokladně divadla. Návštěvníci by měli mít roušky, tomu, kdo ji mít nebude, poskytne divadlo roušku u vchodu. „Roušky jsme hodně šili v březnu a dubnu pro seniory a lidi z Plzně, ty zbývající teď můžeme použít pro naše diváky," řekl Jakub Hora.

V červnu se měl uskutečnit festival loutkového a alternativního divadla Skupova Plzeň, protože se ale jedná o mezinárodní festival s bohatou účastí zahraničních umělců, byl 34. ročník z důvodu pandemie přesunut na říjen 2020. Nový termín soutěžní přehlídky českých a slovenských profesionálních souborů je stanoven na 14. – 18. října 2020 a centrem dění zůstává pořádající Divadlo ALFA.

 

Divadlo ALFA v květnu i v červnu pokračuje ve vystoupeních pro domovy seniorů na Plzeňsku.

 

Stále také vysílá a doplňuje nové pořady a programy na YouTube kanále ALFA zírá.

 

 „Když jsme na podzim zvažovali, jaké suvenýry připravit pro letošní Slavnosti svobody, nenapadlo nás, že plánovaný program bude muset být o rok odložen. Víme, že pro obyvatele Plzně a nejbližšího okolí jsou květnové oslavy výjimečným svátkem, a proto jsme rádi, že se nám i v této složité situaci podařilo dotáhnout projekt pamětních bankovek do konce. A doufáme, že případné zájemce potěší,“ uvádí Dalibor Linda, vedoucí Turistického informačního centra, které bude jediným prodejním místem.

Motiv na pamětní bankovce připomínající 75. výročí osvobození Plzně americkou armádou dokumentuje atmosféru v ulicích Plzně 6. května dopoledne, kdy nadšení Plzeňané společně s povstalci vítají posádku amerického tanku Sherman.

Vzhledem k současné situaci byla organizace Plzeň – TURISMUS nucena přistoupit ke změně způsobu prodeje. „Abychom předešli frontám a zbytečnému shromažďování lidí, připravili jsme rezervační systém. Jeho prostřednictvím bude možné si na emailu info@visitplzen.eu  rezervovat požadovaný počet bankovek. Spuštění rezervací je naplánováno na středu 6. května od 8:00 hodin. Maximální počet bankovek na osobu je patnáct. Objednávky budou vyřizovány v pořadí, v jakém došly,“ upřesňuje Dalibor Linda.

Spolu s potvrzením rezervace a referenčním číslem obdrží každý pokyny k vyzvednutí zásilky. Zájemci budou mít možnost nechat si zásilku poslat také poštou. V tomto případě bude požadována platba předem. Volný prodej odstartuje pravděpodobně až 25. května. Vše bude záviset na vývoji situace.

Cena bankovky je 80 korun za kus. Podrobná pravidla prodeje a pokyny jsou zveřejněny na webu www.visitplzen.eu. Podobně jako bankovka s motivem katedrály, která byla v prodeji na podzim, jsou také pamětní bankovky k 75. výročí osvobození Plzně vydávány v řadě Eurosuvenýru. Jejich limitovaná edice byla vytištěna v nákladu 15 tisíc kusů.

 

„Na základě zveřejněných opatření není možné během června počítat s realizací kulturních akcí s větším počtem návštěvníků, podzimní termín bude proto vhodnější,“ uvedl ředitel Divadla Alfa a festivalu Skupova Plzeň Jakub Hora. „Skupovu Plzeň pořádáme jako bienále, proto ji nelze odložit o rok. Festival je pro obor loutkového divadla klíčový a pro oblast českého divadla významný počin, bylo by nešťastné vynechat čtyři roky úžasné loutkářské práce.“ Přesun na říjen program festivalu nijak zásadně neovlivní. Soutěž českých a slovenských profesionálních divadel přinese ta nejlepší představení uplynulých dvou let. „Většina souborů nám již představení v říjnovém termínu potvrdila,“ dodal Jakub Hora.

Také atraktivní zahraniční program by měl být v hlavní části zachován. Letošní ročník festivalu má v plánu unikátní fokus do světa japonského loutkového divadla. „I japonské soubory jsou připraveny na festival přijet, pokud to mezinárodní situace dovolí,“ řekl Hora.

Vzhledem ke chladnějšímu říjnovému počasí festival omezí venkovní programy a většinu produkcí umístí do divadelních sálů, zejména v Divadle ALFA.

34. Skupova Plzeň chystá aktuálně v programu bezmála 40 inscenací od 25 souborů z České republiky, Slovenska, Japonska a dalších zemí. Program bude zveřejněn na stránkách festivalu do konce června.

 

Divadlo ALFA v této době nehraje, stejně jako všechny další soubory v zemi. Své brány je ale připravené otevřít hned, jak to bude možné. „Rádi bychom naše diváky uvítali v hledišti v průběhu června,“ uvedl Jakub Hora. Všichni, kterým se po Alfě stýská, se mohou prostřednictvím kanálu YouTube podívat na záznamy vybraných představení. Pod názvem ALFA zírá tu malí i velcí najdou nejen inscenace, ale i audio verze příběhů, či písničky, které si mohou společně s herci zazpívat.

 

www.divadloalfa.cz, www.skupovaplzen.cz

 

Určitě chodíte často okolo, ale sotva jste si toho místa všimli. V těsném sousedství krásné budovy Sokolovny ve Štruncových sadech v Plzni se “krčí” bývalá kuželna, na které se podepsal čas, netalentovaní sprejeři i nezvaní hosté. Co na tom, že je památkově chráněná a nachází se na naprosto ideálním místě – ve středu města a zároveň v oáze klidu ve Štruncových sadech. Nikdo o bývalou kuželnu, která později sloužila také jako truhlárna a byla několik let opuštěná, nejevil zájem. Teď z ní může být skvělé místo setkávání i díky vaší podpoře!

Spolek Bikeheart, který už dva roky v Plzni pořádá sportovní, vzdělávací a dobročinné akce určené zejména pro rekreační cyklisty, se rozhodl (polo)zapomenutou jednopatrovou budovu zrenovovat a vdechnout jí nový (cyklo)život. Společně s oceňovaným architektonickým studiem Kamil Mrva Architects spolek jednopodlažní budovu promění v unikátní centrum cyklistiky, které bude sloužit široké veřejnosti ─ s kolem i bez kola ─ k setkávání, relaxaci, vzdělávání a zábavě. V místě, které budou moci využívat také sportovní kluby pro své tiskové konference, schůzky a porady, vznikne i krásná kavárna.

Zanedlouho si v centru cyklistiky, které bude otevřené celoročně a bude fungovat jako komunitní prostor s DIY servisem, osvěžovna a infocentrum pro cykloturisty, opravíte kolo, zajdete na přednášku nebo se poradíte se zkušenějšími jezdci u kávy a občerstvení. Aby se tak stalo, je však třeba ještě sehnat chybějící finance. Spolek Bikeheart kromě pravidelných cyklo vyjížděk a vícedenních soustředění pořádá také charitativní cyklo bazárky. Teď však potřebuje vybrat peníze na svůj projekt, a tak jeho zakladatelka Vendula Mirošovská založila sbírku na platformě HitHit, na které se v minulosti vybírali peníze i na podporu dalších plzeňských projektů, třeba na DEPO2015, Busking fest nebo Náplavku.

„Máte rádi architekturu, sport a dobrou kávu? Přidejte se k naší snaze vrátit život památkově chráněné budově, ze které ještě letos vytvoříme komunitní Centrum cyklistiky pro širokou veřejnost. Bude to skvělé místo setkávání pro všechny. V Plzni takové místo chybí. Z architektonického hlediska to navíc bude prostor, jakých v republice moc nenajdete,“ uvedla Vendula Mirošovská, která na podporu projektu natočila i video.

Projekt můžete podpořit prostřednictvím sbírky na Hithitu, kde najdete celou řadu odměn. „Předkoupit“ si můžete vyjížďky na kole, tričko, plecháček, kávu nebo dortíky z kavárny, která vznikne i díky vašemu příspěvku.

www.bikeheart.cz

 

 

V době koronaviru a uzavřených divadel se ALFA vydává za svými diváky online cestou. „Je těžké zůstat ze dne na den bez možnosti hrát, rádi bychom byli s našimi diváky v kontaktu a dodali jim domů dobrou náladu. Využíváme k tomu náš bohatý archiv, který technicky upravujeme, například doplňujeme texty k písničkám, aby se je děti s rodiči mohly naučit zpívat. Nově tvoříme audioverze našich inscenací,“ vysvětlil ředitel Divadla ALFA Jakub Hora.

Balíček ALFA zírá je na YouTube volně přístupný a průběžně do něj budou přibývat další pohádky, příběhy a písničky. Nyní je možné se podívat například na záznam představení Hrnečku, vař!, Kašpárek a Indiáni nebo Perníková chaloupka, či si poslechnout audioverzi inscenace Cesta do středu Země (sopouchem Milešovky). Pro ty, kdo si chtějí zazpívat, jsou připravené písničky z inscenací Kosprd a Telecí, Tajemný hrad v Karpatech nebo Kolíbá se velryba. Herci také prozradí, jak se hraje loutkové divadlo s marionetami. V dalších dnech se obsah rozroste mimo jiné o audioverzi Pohádek ovčí babičky nebo písničky ze slavné inscenace Tři mušketýři, které tleskali diváci v mnoha zemích světa. Aktuální informace o novinkách na kanále ALFA zírá se dozvíte také prostřednictvím Facebooku divadla.

Divadlo ALFA nezahálí ani v době koronaviru, nadále se tu pracuje na přípravě hry lidových loutkářů Jenovéfa, jejíž premiéra je naplánovaná na 1. června. „Doufáme, že diváci o Jenovéfu nepřijdou, stejně jako o premiéru hry pro nejmenší diváky Ťuk, ťuk, ťuk. Tučňák?!, kterou jsme museli kvůli koronavirové pandemii posunout, zatím na neurčito. Otazník stále visí i nad konáním 34. ročníku festivalu Skupova Plzeň,“ dodal Jakub Hora.

Divadlo ALFA se zapojuje také do vysílání Gymnázia Františka Křižíka, které je určeno studentům středních škol.

 

 

 

Díky pondělnímu státnímu svátku (28. září) si budete moci užít prodloužený víkend s filmy a osobnostmi, které máte rádi. Místem konání i nadále zůstává Měšťanská beseda, Divadlo Dialog, Café Regner, MOOÖVEMENT či DEPO2015 – vše v Plzni. Organizátoři věří, že jim diváci zachovají svoji přízeň v těchto nelehkých časech a budou se společně s nimi těšit do kina.