Plzeňský kraj

Porota Herecké asociace, která Ceny Thálie udílí, v nominaci uvedla, že „Petr Borovský těží ze své letité zkušenosti v práci s loutkou/marionetou a navazuje ve svém podání několika postav na inspirující tradici českých lidových loutkářů. Činí tak s nadhledem, vtipem a poučeností z řady předchozích inscenací Divadla Alfa (Don Šajn, Faust a naposledy Jenovéfa)“. https://cenythalie.cz/profil-umelce/petr-borovsky/

„Petr Borovský patří řadu let k oporám Alfy, jeho zvučný hlas i mistrovskou práci s loutkou si oblíbili diváci nejen v České republice, ale také třeba v Japonsku. Cenu Thálie by si určitě zasloužil,“ uvedl ředitel Divadla Alfa Jakub Hora.

Petra Borovského (*1966, Plzeň) přivedl do Divadla Alfa v roce 1990 kmenový režisér a dlouholetý umělecký šéf Alfy Tomáš Dvořák, pod jehož vedením si Petr Borovský zahrál v řadě inscenací, které Alfu proslavily doma i v zahraničí. Mimo jiné ve slavných „Třech mušketýrech“, se kterými divadlo vystupovalo v USA, Kanadě a v Japonsku, z aktuálních inscenací v „Cirkusu zlodějů“, „Třech silácích na silnici“ nebo v „Tajemném hradu v Karpatech“. Nejnověji pak v oceňované „Jenovéfě“. Petr Borovský spolupracoval i s mnoha dalšími režiséry, například s Janem Kačerem, J. A. Pitínským, Jiřím Bartou, Arnoštem Goldflamem nebo Radovanem Lipusem. Má také vlastní režijní ambice, což poprvé prokázal už v roce 2005, kdy v Alfě nastudoval maňáskovou komedii „Číňané“. Pro druhý režijní počin si vybral ve spolupráci s dramaturgem a autorem divadelní adaptace Pavlem Vašíčkem „Pohoršovnu“ Daniely Fischerové. Třetím vstupem Petra Borovského do role režiséra byla v roce 2018 inscenace „Honza. Honza? Honza!“, kterou napsal na motivy pohádek o českém Honzovi. Plzeňští diváci znají Petra Borovského i z rolí v inscenacích Divadelního léta pod plzeňským nebem, jako moderátora či organizátora Plzeňského festivalu stepu. Na svém kontě má ocenění z festivalů Lutke (2008, Ljubljana), 44. PIF (2011, Zagreb) a 30. Skupova Plzeň 2014. Své zkušenosti předává jako vedoucí lektor třetího cyklu Loutkářské konzervatoře.

Příznivci Alfy mohou loutkářské umění Petra Borovského sledovat v sobotu 7. 11. od 17 hodin v přímém přenosu inscenace Pozor, Zorro! v režii Tomáše Dvořáka.

Další inscenace jsou k vidění ze záznamu na YouTube kanále divadla Alfa zírá.

Ve 27. ročníku Cen Thálie byli za mimořádný jevištní výkon v kategorii muzikál, opereta nebo jiný hudebnědramatický žánr nominováni Pavel Režný za roli Smrti a Michaela Štiková Gemrotová za titulní roli v muzikálu Elisabeth, který měl v Plzni českou premiéru v režii šéfa souboru muzikálu DJKT Lumíra Olšovského v listopadu 2019 na Nové scéně. Za výkony v muzikálu Elisabeth se uznání v podobě širší nominace na Cenu Thálie ve stejné kategorii dostalo také jejich alternacím – Soně Hanzlíčkové a Janu Křížovi. Širší nominaci získali také Pavel Klimenda a Lukáš Ondruš za přesvědčivé ztvárnění mladíků, utíkajících před stereotypním životem na předměstí, v punkrockovém muzikálu Green Day’s American Idiot, který se souborem taktéž v české premiéře nastudoval americký režisér a choreograf Steve Josephson. V kategorii opera byli širší nominací ohodnoceni umělci Václava Krejčí Housková za titulní roli v opeře Carmen, která měla premiéru na začátku tohoto roku v režii ředitele divadla Martina Otavy, a Jaroslav Březina a Jan Hnyk za své výkony v opeře Šelma sedlák, kterou uvedlo plzeňské divadlo v režii dramaturga opery Zbyňka Brabce.

Tradiční slavnostní večer v Národním divadle bude letos kvůli aktuální situaci nahrazen komorním předáním Cen Thálie v on-line prostoru prostřednictvím živého vysílání, které je naplánováno na sobotu 14. listopadu 2020 od 20.00.  Více informací na webových stránkách cenythalie.cz.

Nominace v kategorii muzikál, opereta nebo jiný hudebnědramatický žánr

Pavel Režný – Smrt, Elisabeth (režie Lumír Olšovský, premiéra 30. listopadu 2019 na Nové scéně)

Vyjádření odborné poroty: „Pavel Režný je synonymem pro spojení ‚komplexní muzikálový výkon‘, s každou další velkou rolí ‚roste‘. Postava Smrti klade na své představitele vysoké nároky, Režný nezaváhal ani ve skutečně ‚smrtících‘ výškách. Podmanivě uhrančivé pojetí učinilo z jeho role jednu z nejvýraznějších postav inscenace.“

Pavel Režný vystudoval muzikálové herectví na brněnské JAMU. Od roku 2014 je v angažmá DJKT, kde ztvárnil pestré spektrum rolí (Jerry – Sugar aneb Někdo to rád horké, Mungojerrie – Kočky, Melchior Gabor – Probuzení jara, Lorenc Pořízek – Zvonokosy, Clyde Barrow – Bonnie & Clyde, Tony – West Side Story, Anthony Hope – Sweeney Todd, striptér Buddy Keno Walsh – Donaha!, Sam Wheat – Duch, Uli – Dobře placená procházka). Za svůj mimořádný jevištní výkon v roli Tonyho ve West Side Story byl nominován na Cenu Thálie 2017. Hostoval v hlavní roli Dlouhého Jendy v pražské produkci muzikálu Ať žijí duchové! a jako jeden z trojice Kytaristů ve Starcích na chmelu ve Studiu Dva.

Michaela Štiková Gemrotová – Elisabeth, Elisabeth (režie Lumír Olšovský, premiéra 30. listopadu 2019 na Nové scéně)

Vyjádření odborné poroty: „Náročná titulní role Alžběty-Sisi se potkala s ideální pěveckou formou Michaely Štikové Gemrotové, jež zazářila i herecky. Problematický vztah k oběma partnerům, císaři i Smrti, sehrála v celém rejstříku role, od mladé dívky až po stárnoucí a umírající ženu.“

Michaela Štiková Gemrotová vystudovala zpěv na Pražské konzervatoři, ve studiích pokračovala na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a Akademii múzických umění v Praze. V roce 2014 ztvárnila hlavní roli Christine Daaé v české premiéře muzikálu Fantom opery v pražské GoJa Music Hall, účinkovala také v muzikálech Ples upírů, Angelika, Muž se železnou maskou, Casanova, Kvítek Mandragory, Tarzan nebo Evita – za ztvárnění titulní role byla nominována na Cenu Thálie 2018. Doménou repertoáru Michaely Gemrotové je ale opera (Kouzelná flétna, Figarova svatba, Don Giovanni, Faust, Rusalka ad.). Slavné operní árie interpretuje na jevištích i v rámci koncertní činnosti nejen u nás, ale také v dalších evropských zemích. Spolupracuje s předními českými symfonickými orchestry, natočila řadu nahrávek pro Český rozhlas i zahraniční nahrávací studia.

Širší nominace v kategorii muzikál, opereta nebo jiný hudebně dramatický žánr

Soňa Hanzlíčková – Elisabeth, Elisabeth (režie Lumír Olšovský, premiéra 30. listopadu 2019 na Nové scéně)

Vyjádření odborné poroty: „Elisabeth patří k nejnáročnějším muzikálovým rolím. Dlouhodobě vynikající Hanzlíčková ztvárňuje Sisi bravurním hereckým projevem plným emocí s hodnověrným aristokratickým vystupováním, skvělým zpěvem i tancem.“

Jan Kříž – Smrt, Elisabeth (režie Lumír Olšovský, premiéra 30. listopadu 2019 na Nové scéně)

Vyjádření odborné poroty: „Dvojnásobný držitel Ceny Thálie Jan Kříž opět potvrdil svůj talent. Je hlavním protihráčem a zároveň svůdcem titulní hrdinky – svým silným, temně zabarveným hlasem je přesvědčivý, charismatický, nepoddajný a majestátný.“

Pavel Klimenda – Johnny, Green Day ’s American Idiot (režie Steve Josephson, premiéra 15. února 2020 na Malé scéně)

Vyjádření odborné poroty: „Rolí Johnnyho získal protipól postav, které dosud ztvárňoval. Jako mladík, hledající cíl života mezi přátelstvím, útěkem z domova, láskou a drogami suverénně ovládá jeviště svou energií, emotivním herectvím i excelentním podáním notoricky známých songů.“

Lukáš Ondruš – Tunny, Green Day ’s American Idiot (režie Steve Josephson, premiéra 15. února 2020 na Malé scéně)

Vyjádření odborné poroty: „Lukáš Ondruš dokázal znamenitě vystihnout znuděného rebela, zdrceného vojáka, ale i zamilovaného kluka, který nachází smíření a lásku. Autentický a emocionální projev podtrhuje jistým pěveckým výkonem a velmi dobrou angličtinou.“

Širší nominace v kategorii opera

Václava Krejčí Housková – Carmen, Carmen (režie Martin Otava, premiéra 25. ledna 2020 na Nové scéně)

Vyjádření odborné poroty: „Pro tuto roli disponuje sytým a jadrným témbrem, barevným především v nižší hlasové poloze. Odstínila momenty drsného výsměchu i něžného milostného zápalu, charakter sebevědomé, nespoutané cikánky i ženy, která si v kartách přečetla svůj tragický osud.“

Jaroslav Březina – Václav, Šelma sedlák (režie Zbyněk Brabec, premiéra 8. června 2019 ve Velkém divadle)

Vyjádření odborné poroty: „Pro Jaroslava Březinu je charakteristické komplexní pojetí rolí. Promyšlený výkon a herecká spontaneita sebevědomého sedláka Václava byla ozdobou i plzeňské inscenace. A jeho furiantský závěr se pak stal krásnou tečkou za celým výkonem.“

Jan Hnyk – Martin, Šelma sedlák (režie Zbyněk Brabec, premiéra 8. června 2019 ve Velkém divadle)

Vyjádření odborné poroty: „Jan Hnyk s krásně znělým a bezpečně vedeným basem je nadán i po herecké stránce, což se projevilo i v roli Martina, když ho vystihl jako přísného otce, sedláka klanícího se vrchnosti i furianta vůči potencionálnímu ženichovi své dcery.“

www.djkt.eu
facebook DJKT

Jarní i současné uzavření divadel se dotklo nejen naplánovaných představení, ale také omezilo provoz divadla a neumožnilo plnohodnotně zkoušet připravované inscenace. Divadlo se ocitlo v situaci, kdy ne vlastní vinou nemohlo dostát svým závazkům vůči divákům v podobě celé řady neodehraných představení. „Pro nás je zcela zásadní neztratit důvěru a opětovně nezklamat naše diváky a abonenty,“ říká ředitel divadla Martin Otava. „Bohužel nikdo z nás netuší, co bude. Proto jsme přistoupili k rozhodnutí pozastavit prodej předplatného na další rok. Samozřejmě o systém předplatného nechceme přijít a rozhodně ho nerušíme, plánujeme ho obnovit, až budeme pociťovat větší jistotu. Můžu vás ujistit, že abonenti Divadla Josefa Kajetána Tyla o své výhody, ani o peníze za neodehraná abonentní představení, rozhodně nepřijdou. Již nyní připravujeme benefity, které budou moci během roku 2021 uplatnit při nákupu vstupenek na naše představení,“ dodává.

Pro následující měsíce Divadlo J. K. Tyla připravuje program s kratší dobou předprodeje vstupenek. „V našem divadle se program běžně plánuje cca 1,5 až 2 roky předem, dramaturgie jednotlivých souborů na 3 až 5 let. Nyní je nutné, alespoň na čas, toto opustit a vytvořit nový systém, který nám poskytne větší míru flexibility. Nutná opatření chápeme, ale chceme mít provoz divadla i v této době ve svých rukou a nebýt opakovaně vydáni na milost opatřením v souvislosti s pandemií covid-19,“ vysvětluje náměstkyně ředitele Kateřina Königová. „Chtěl bych poprosit naše abonenty i všechny ostatní diváky o trpělivost a podporu, protože pro nás pro všechny je to zcela nová situace a nikdo netuší, jak dlouho budou omezení trvat. Musíme vzít v úvahu všechny aspekty tak, aby nové hrací plány byly divácky, ekonomicky, umělecky i provozně co nejoptimálnější,“ sděluje Martin Otava.

Všichni abonenti, pokud zanechali kontakt, budou o pozastavení předplatného informováni individuálně přímo z oddělení předplatného. „Rád bych všechny abonenty požádal, aby sledovali naše webové stránky, a pokud mají tu možnost, aby nám doplnili své e-mailové adresy. Rozesílání dalších dopisů je pro nás v této situaci ekonomicky obtížné,“ vyzývá abonenty divadla Martin Otava.

www.djkt.eu
facebook DJKT

Kurátor sbírky architektury Západočeské galerie v Plzni diváky seznámí se vznikem i novější historií mezonetového bytu, který do zahradního činžovního domu nechali v letech 1932–1934 vestavět manželé Oskar a Jana Semlerovi. Návrhem vestavby vlastního bytu pověřil Adolfa Loose. Návrh – snad na základě Loosova rozvrhu – vypracoval jeho žák a později blízký spolupracovník Heinrich Kulka. Petr Domanický se ve svém příspěvku zaměří především na období po roce 2012, kdy správu objektu převzala Západočeská galerie. Přiblíží zejména právě probíhající a nejdůležitější fázi prací, která směřuje k vytvoření expozice v podstatné části historického bytového interiéru.

Třetí část série Adolf Loos 150, připravované spolkem Pěstuj prostor s podporou Ministerstva kultury ČR, města Plzně, Plzeňského kraje, Státního fondu kultury a Nadace české architektury, se uskuteční ve středu 11. listopadu 2020 od 18 hodin opět na facebookovém profilu Pěstuj prostor. Americký historik architektury Christopher Long ve své přednášce prozkoumá, jak a proč Loos v posledních letech svého života změnil svoji ideu Raumplanu, a odhalí nové způsoby chápání jeho jedinečné prostorové koncepce.

Ing. arch. Petr Domanický

Plzeňský historik architektury se dlouhodobě věnuje zejména plzeňské architektuře 20. století. Po absolutoriu Fakulty architektury ČVUT v Praze působil v plzeňském pracovišti Národního památkového ústavu. Současně prováděl průzkum architektury první poloviny 20. století na Plzeňsku, přičemž nabyté poznatky využil při přípravě návrhů na prohlášení některých staveb kulturními památkami či prohlášení plzeňské vilové čtvrti Bezovka městskou památkovou zónou. V roce 2009 se stal kurátorem nově budované sbírky architektury Západočeské galerie v Plzni. Autorsky zpracoval monografii Hanuše Zápala či publikaci o plzeňské architektuře v šedesátých letech minulého století (Lesk, barvy a iluze); jako editor a spoluautor je podepsán pod Průvodcem architekturou města od počátku 19. století do současnosti. Je rovněž autorem a spoluautorem řady výstav. Dílem Adolfa Loose se systematicky zabýval již v publikačním i výstavním projektu Loos – Plzeň – souvislosti (2011–2012).

Po studiích u českého klavírního virtuosa Karla Slavkovského, Vítězslava Nováka a Josefa Jiránka a pěveckém školení v Pivodově škole debutovala (1901) jako altistka v Zemském divadle v Lublani, kde vytvořila za jednu sezonu celou řadu titulních postav. Obdivována byla tehdy především za svoji Carmen, kterou ve svých verších oslavil nevýznamnější slovinský básník Anton Aškerc. O rok později, 27. září 1902, zpívala při otevření nového Městského divadla v Plzni Radmilu v opeře Libuše českého velikána Bedřicha Smetany, a byl to tedy její hlas, který v té budově zazněl jako první („Slovutná dcero Kroka, slavná kněžno!“). Po mnoha nezdarech a peripetiích se z altového oboru přeškolila na vysokodramatický soprán u slavné koloraturní pěvkyně Betty Frank – Rückertové, rižské a pražské primadonny, a protagonistky německých představení Metropolitan Opera New York, a stala se hvězdou zahraničních operních domů. Přijala angažmá v alsaské opeře v Colmaru (1906 až 1907), ve vestfálském Barmenu (1907 až 1910) a konečně ve Štrasburku (1910 až 1919), kde excelovala především v dramatickém repertoáru (Carmen, Santuzza, Leonora ve Fideliovi i v Trubadúrovi, Aida, Amelie, Salome, Elektra, Ariadna, Ortruda, Brunhilda, Valkýra, Fricka, Venuše i Alžběta, Kundry, Isolda…). Ke svým špičkovým pěveckým a hereckým výkonům připojila také výkony taneční (i Tanec sedmi závojů v Salome nebo závěrečná scéna v Elektře) a kritika byla vždy udivena nejen technicky dokonalým pěveckým výkonem, nýbrž i mistrnou hrou, výrazným gestem a citovým zvládnutím role. 

Její talent jí umožnil spolupracovat se světovými dirigenty Albertem Coatesem, Leo Blechem, Bruno Walterem, Hansem Pfitznerem, Wilhelmem Furtwänglerem, Otto Klempererem, Georgem Szellem i přítelem Richardem Straussem, se kterým dotvářela svoji kreaci Elektry.

V Národním divadle v Praze jí bylo dopřáno zpívat pouze třikrát (Carmen, Leonora ve Fideliu, Ortruda, vždy s Otakarem Mařákem), zpívala však také ve Vinohradské zpěvohře (Carmen, Marta v Nížině) a pod taktovkou Dr. Viléma Zemánka a za doprovodu spojených orchestrů České filharmonie a Národního divadla předvedla své umění ve scénách ze Salome a Elektry na koncertě Spolku českých žurnalistů v lednu 1910. Ve dvacátých letech 20. století byla okolnostmi přinucena usadit se natrvalo v Čechách. Přijala pozvání obdivovatelky hudebního umění, hraběnky Berty Colloredo–Mansfeldové, a s matkou a se dvěma bernardýny se přistěhovala do zbirožského zámku, kde geniální Alfons Mucha právě dokončoval svoji Slovanskou epopej.

Koncertovala, působila jako profesorka zpěvu v hudební škole v Plzni, v roce 1926 hostovala na pozvání Oskara Nedbala jako Carmen v Národním divadle v Bratislavě, v roce 1934 vystoupila v plzeňské opeře jako Valkýra, a s velkým hudebním světem se rozloučila v roce 1940 uspořádáním pěveckého recitálu za doprovodu České filharmonie, kterou řídil Václav Talich.

Už ve zralém věku neváhala odjet do Prešova, kde působila jako hlasová a dramatická poradkyně a budovala nové divadlo (1951-1954). Ve Zbiroze zpívala v kostele sv. Mikuláše, doprovázela při místních koncertech, pomáhala při výchově zbirožských hudebníků, byla první čestnou členkou spolku ochotníků J. V. Sládek… K obrovskému počtu jejích žáků patří dámy Baxová, Babická, Langová, Holubová, Weissová, Vačkářová, Kutinová, Střízková, pan Krásný, koncertní pěvci Božena Hezká, Jaromír Horák, Dr. Otakar Mácha, operetní pěvec Josef Janoušek, plzeňská sopranistka a držitelka ceny Senior Prix 2013 Jindřiška Hendrichová, Růžena Boubínová, sólistka opery v Plzni, René Tuček, sólista opery Národního divadla v Praze nebo táborská rodačka Libuše Pavlíková-Pasero, sólistka milánské La Scaly, manželka slavného basisty Tancrediho Pasera.

Často byla přirovnávána k fenomenální Gemmě Bellincioni, její hlas i zjev se nápadně podobaly slavné Emě Destinnové, které prováděla hlasovou kontrolu. Na rozdíl od proslulé Bellincioni a své přítelkyně i rivalky, jen o rok mladší Emy Destinnové nezanechala Maria Gärtnerová žádnou nahrávku svého monumenálního hlasu. Ještě pětaosmdesátiletá zpívala v roce 1962 Habaneru z Bizetovy Carmen na koncertě při příležitosti otevření výstavy jejího životního díla, kterou uspořádalo Městské vlastivědné muzeum ve Zbiroze. I tenkrát ji obdivoval přítel skladatel Jindřich Jindřich či dcera Alfonse Muchy akademická malířka Jaroslava Muchová.

Zemřela odloučena od veřejného života ve svém zátiší v Pětidomí u Zbiroha, ve společnosti své hospodyně a přítelkyně Emilie Diankovské 22. února 1965. Pochována je na zbirožském hřbitově. Jejímu životu a umění se věnuje koncertní cyklus Po stopách Marie Gärtnerové.

"Neznala jsem meze svých sil a dávala, třeba bych ke konci byla klesla mrtvá. Ale muselo to tak být, role vyžadovala žít až do poslední kapky krve. Zaplatila jsem daň. Koho Bůh miluje, křížem ho navštěvuje, a mě navštěvoval rád a často. Proto Boha tolik miluji. Dal mi očistu nitra. Ptám se jen, proč jen je u nás v Čechách tolik závisti, nevraživosti, zloby a nesvornosti? Proč ten národ, který Bůh obdařil tolika dary, zemí krásnou, nadáním, svéráznými kroji, proč ten lid neváží si svého svérázu a stále šilhá po jiných vzorech? To je má největší bolest, starost o mravnost a čistotu mého národa… toho mládí, se kterým se dnes mazlíme a neučíme jej skromnosti a sebeobětování, jak to činili naši předkové…… Chtěla bych být špatným prorokem, ale bojím se..." 

Maria Gärtnerová

Festival byl zahájen ve středu v 17 hodin v kulturním centru Moving Station po náročném několikadenním rozhodování, zda bude možné jej po všech přípravách skutečně zrealizovat. Kromě diváků se jej zúčastnili také hosté z řad sponzorů a partnerů. Energii do žil vlili organizátorům hned na úvod Michal Vozobule, náměstek primátora pro oblast dopravy a životního prostředí, Zdeňka Kučerová z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU, Roman Černík, umělecký ředitel Centra Johan, a Jakub Paleček, ředitel organizace Člověk v tísni v Plzeňském kraji. Ocenili nasazení týmu a skutečnost, že je festival Jeden svět součástí kultury v Plzni. „Dovolím si říct, že atmosféra byla skvělá. Ráda bych vzkázala lidem, kteří při zahájení stáli před plátnem, že celý festival podrželi a zdůraznili, že Jeden svět za to stojí a že je skvělé, že se podařilo udržet jeho konání. Bylo to silné a dodalo mi to energii pokračovat,“ zhodnotila samotné zahájení Miroslava Haplová, koordinátorka školních projekcí.

Na 25 projekcí a 22 debat s hosty během 4 promítacích dnů dorazilo téměř 500 diváků. Ač celková návštěvnost nebyla rekordní, tak vzhledem k nouzovému stavu a mimořádným opatřením předčila očekávání organizátorů. „Nejvíc mě potěšila solidarita diváků, jak vzájemná vůči sobě, tak k festivalu, a atmosféra v týmu, který se navzdory všem nejistotám dnešní doby maximálně semknul a dotáhl vše do konce. Stejně tak velké poděkování patří hostům, bez nichž by „pofilmové“ debaty nemohly proběhnout, což by diváky ochudilo o rozšířený vhled do problematiky jednotlivých filmů.“ říká koordinátorka debat Adéla Lachoutová.

Ve velmi obtížné situaci se ocitly školní projekce, jelikož byly zahájeny 5. října, v den, kdy došlo k uzavření středních škol, jejichž studenti měli být nejčastějšími návštěvníky. Dorazili tak pouze skalní fanoušci ze základních škol a festivalový tým ocenil jejich přístup. „Při projekcích jsem sledovala reakce dětí na filmy a říkala si jo, to je ono. Ta reakce, kdy děti hlučí při úvodních spotech, pak začne film a je ticho. Mimika pracuje. Jen mi běželo hlavou, že je škoda, že se to dostane k tak malému počtu dětí,“ shrnuje pocity ze školních projekcí Haplová.

Na Moving Station byly k vidění také dvě výstavy. Ve foyer se jednalo o výstavu vítězných prací Teendesign 2019 a před sálem kina si diváci mohli prohlédnout vizuály uplynulých ročníku festivalu za 20 let zpátky. Většina z nich se shodla, že ten letošní vizuál je společně s tím z roku 2009, kde se objevuje fotografie Václava Havla, vůbec nejpovedenější. Možná právě proto projevili návštěvníci zájem také o originální doplňky právě s letošním vizuálem. „Ponožky se téměř vyprodaly již během předfestivalových akcí a ohledně triček, placek a tašek nám stále píší lidé přes sociální sítě s tím, že festival sice nestihli, ale rádi by si je zakoupili dodatečně,“ uzavírá s potěšením Lachoutová.

V úvodním dílu série vystoupí historička umění a architektury Jana Kořínková z Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. V přednášce, jejíž online přenos bude probíhat ve středu 14. října 2020 od 18 hodin na adrese bit.ly/adolfloos1, přiblíží aktuální poznatky o Loosově tvorbě. Zaměří se na architektovy realizace v jeho rodném Brně a nedalekých Hrušovanech u Brna, a také na společenské kontakty, které Adolf Loos ve svém rodišti udržoval. Součástí přednášky bude i prezentace bohaté vizuální dokumentace získané během hloubkového archivního výzkumu i osobních návštěv staveb. 

Další díl cyklu Adolf Loos 150, připravovaného s podporou Ministerstva kultury ČR, města Plzně, Plzeňského kraje, Státního fondu kultury a Nadace české architektury, se uskuteční ve středu 28. října 2020 od 18 hodin opět na facebookovém profilu a Youtube kanálu Pěstuj prostor. S přednáškou představující celkovou obnovu Semlerovy rezidence vystoupí historik architektury a kurátor sbírky architektury Západočeské galerie v Plzni Petr Domanický.

Mgr. Jana Kořínková, Ph.D.

Brněnská historička umění a architektury, která v současnosti působí na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, se ve své výzkumné práci věnuje především podmínkám spolupráce umělců s architekty v období socialistického Československa. Od roku 2017 provádí revizi výzkumu tvorby Adolfa Loose pro brněnské stavebníky. Je autorkou publikace Adolf Loos a konfiskované vzpomínky rodiny Viktora rytíře von Bauera-Rohrfelden (2018), spoluatorkou výstavy Evropan Adolf Loos. Nejen brněnské stopy (Muzeum města Brna, 3. 6. – 31. 12. 2020) a spolu s Pavlou Cenkovou v roce 2020 vytvořila koncepci architektonické stezky Po stopách Adolfa Loose pro Brněnský architektonický manuál. V současné době spolupracuje s Dagmar Černouškovou na výzkumu „brněnských stop“ Adolfa Loose pro chystanou publikaci. Je členkou volného sdružení Vetřelci a volavky, dlouhodobou spolupracovnicí webového magazínu Artalk.cz a editorkou serveru Archiweb.cz.

pestujprostor.plzne.cz

pam.plzne.cz
www.facebook.com/pestujprostor

Následná odborná debata na téma „závislost na mobilním telefonu“ se uskuteční bez diváků a její záznam bude zveřejněn na internetu. Norské divadelní představení Cult of Busy, které se mělo konat 13. 10., bylo zrušeno z norské strany a filmy, které se měly promítat ve Filmovém klubu v Kině Beseda 20. 10., se organizátorům podařilo přesunout na 8. 12. Další část programu, série workshopů pro školy, by se měla uskutečnit v původním termínu, stejně jako Čítání lidu 3. 11.

V úterý 20. 10. se měl festival Můj život online tradičně propojit s Filmovým klubem v Kině Beseda. Vzhledem k říjnovému uzavření kin přesunují organizátoři oba avizované filmy na termín 8. 12. Od 17 hodin bude uveden německý snímek z roku 2019 Téměř dokonalá tajemství, jehož děj začíná jako nevinná hra. Všichni položí své mobilní telefony na stůl a všechny zprávy, vzkazy a telefonáty budou ten večer sdílet… Ve 20 hodin začne druhý z festivalových filmů, francouzský snímek Kdo si myslíš, že jsem. Je rovněž z roku 2019 a vypráví o tom, že vytvořit si falešný profil na sociální síti, není nic složitého. Ale co když se do vaší falešné identity zamiluje někdo, koho dobře znáte?

V programu festivalu je i další tradiční akce – Čítání lidu Divadla MY, tentokrát na téma „Život online“. Odehrát by se měla 3. 11. od 20 hodin. „Pokud nám situace ohledně covid -19 neumožní sejít se s našimi diváky v Anděl music baru, pokusíme se o uvedení tohoto pořadu online, " prozradila Marcela Mašínová.

Současná opatření zkomplikovala i novinku letošního festivalu, rezidenční pobyt, jehož cílem je upozornit na problém nomofobie a kyberzávislosti. Formou zážitkových workshopů by se studenti druhého stupně základních škol a středoškoláci měli seznámit s problematikou závislosti na mobilním telefonu a naučit se komunikaci i kritickému myšlení. Na základě výsledků série workshopů se školami pak bude uspořádán 13. 11. od 19 hodin v Moving Station workshop pro veřejnost. „Doufáme, že se nám tuto závěrečnou tečku našeho letošního festivalu podaří uskutečnit. O workshopy je mezi pedagogy velký zájem, téma shledávají velmi aktuálním, již nyní jsou všechny termíny zcela obsazeny. Workshopy se měly původně konat v prostoru Moving Station, nyní jsou z důvodu bezpečnosti přesunuty do jednotlivých škol. Záleží ale samozřejmě na vládních opatřeních, jestli se budou moci nakonec uskutečnit,“ upozornila Marcela Mašínová. Workshopy se konají pod názvem NOMOFOBIE – co bych si počal bez svého mobilu? A lektorkami jsou Martina Dobiášová a Aneta Fodorová.

Změna programu je vzhledem k aktuální situaci vyhrazena, informace najdete na www.mujzivots.cz a FB.

"Peníze za vstupenky zakoupené online budou během října automaticky vráceny na účet. Vstupenky zakoupené fyzicky je možné vrátit v místě zakoupení. Ze stejných důvodů se ruší všechna představení Divadla Alfa do 25. 10. 2020. Vstupenky na představení Divadla Alfa je možné vrátit ve stejném režimu. Vzhledem k přísným hygienickým opatřením, které Divadlo Alfa zavedlo ve svých prostorách již od 25. 8. 2020, je dlouhodobě riziko šíření infekčních chorob v Divadle Alfa minimální. Tato opatření však nebyla při rozhodnutí o uzavření divadel (včetně Divadla Alfa) ze strany Vlády ČR nijak zohledněna.“

Původně byl letošní ročník plánován na březen 2020. Dvanáct dní před jeho startem však přišlo vyhlášení nouzového stavu a festival musel být zrušen s nezodpovězenou otázkou, zda proběhne v náhradním termínu. Organizátoři se nakonec rozhodli, že jubilejní ročník chtějí oslavit společně s diváky a ohlásili nový termín v podzimních měsících. „Když ale minulý týden přišlo opět vyhlášení nouzového stavu a celá řada mimořádných opatření, a to pouhých 7 dní před slavnostním zahájením, přiznám se, že jsme chvíli váhali, zda bude v našich silách festival uspořádat,“ nechává hlavní koordinátorka festivalu Andrea Vernerová nahlédnout do zákulisí jeho pořádání. „Nicméně po rozhovorech v rámci týmu a po konzultaci s Krajskou hygienickou stanicí v Plzni jsme se shodli, že to nevzdáme a filmy plzeňským divákům nabídneme. Věříme, že nás v této pro kulturu těžké době podpoří,“ vysvětluje Vernerová, co vedlo k rozhodnutí pokračovat.

Zahájení proběhne 7. října na Moving Station od 17 hodin. Úvodním snímkem je dokument Město plné smogu, který plně vystihuje festivalové motto „až naprší a uschne“ odkazující na téma klimatické změny. Diváky zavede do Číny, dlouhodobě sužované smogem, kde na sebe naráží ochrana životního prostředí a ekonomika. Festivalové téma se prolíná i dalšími dokumenty. Hrdinky českého filmu Žal žen pociťují vážné obavy o budoucnost lidstva a planety s ohledem na dopady globální environmentální krize. Svébytná půda diváky pro změnu zavede mezi komunitu v subarktické Kanadě, která si i přes environmentální změny uchovává svou svobodu a styl a obstarává si nejzákladnější zemědělské produkty navzdory veškeré náročnosti.

Na své si přijdou i milovníci jiných než ekologických témat. Slovenský snímek Ztracený domov se odehrává v Iráku a představí dva jezídy, kteří přežili genocidu, a dva slovenské zdravotníky zachraňující lidské životy. Díky dokumentu Postiženi muzikou nahlédnou diváci do zákulisí kapely The Tap Tap. Pod pokličku sociálních sítí se podívá Lepší profil a o brutálních mafiánských praktikách na slovenské politické scéně 90. let pojednává film Skutok sa stal. Snímek Autoportrét reflektuje pro změnu aktuální téma poruch příjmu potravy. Kromě Moving Station mohou fanoušci zajít i do Polanovy síně Knihovny města Plzně. Tam jsou pro ně připraveny celkem 4 projekce. Zbytkové ženy o situaci neprovdaných žen kolem třicítky v Číně, Mám to v krvi o hledání malého chlapce vlastní identity mezi kulturou domorodých Austrálců, Provinční městečko E o silně rezonujícím odkazu Velké vlastenecké války v Rusku, nebo Země je modrá jako pomeranč o tom, jak je možné se vyrovnat s traumaty války, třeba té v ukrajinském Donbasu.

 „Doprovodný program jsme byli nuceni s ohledem na aktuální opatření téměř všechen zrušit, přesto však necháme návštěvníkům možnost nahlédnout do historie festivalu v Plzni prostřednictvím jednotlivých plakátů a vizuálů z předchozích let, které najdou v prostorách Moving Station. Na stejném místě nebude chybět ani výstava vítězných prací Teendesign 2019,“ doplňuje k doprovodnému programu Vernerová.

Nedílnou součástí i tentokrát budou debaty s hosty, které projekce již tradičně doplňují. Diváci se mohou těšit na zpěvačku skupiny The Tap Tap Janu Augustinovou, režisérku snímku Žal žen Andreu Culkovou, freight ridera Jana Glína nebo novinářku Kateřinu Procházkovou. Dorazí také producentka snímku Skutok sa stal Hana Blaha Šilarová nebo přednosta Psychiatrické kliniky FN Plzeň Jan Vevera. Ale hostů bude mnohem více, protože diskuse doprovázejí letos téměř každou projekci.

Festival můžete podpořit několika způsoby. V první řadě nákupem vstupenky, ať již na projekčních místech nebo v rámci předprodeje na www.goout.net. K dispozici jsou také výhodné akreditace 4+1 zdarma, které diváci seženou již nyní na pokladně v Moving Station nebo na infostánku během festivalu. Další možností je na stejném místě zakoupení originálních doplňků, jako jsou piny, placky nebo tašky. Úplnou novinkou jsou také trička s jedinečným plzeňským vizuálem, která budou k dispozici v limitovaném množství.

„Věříme, že letošní promítané dokumenty jsou natolik kvalitní a silné, že ve spojení s následnými debatami diváky zaujmou a přimějí k návštěvě i v této nelehké době,“ říká Vernerová závěrem.

https://www.jedensvet.cz/2020/plzen