Olomoucký kraj

<p>LOŠTICE: Osmdesátému výročí úmrtí malíře a ilustrátora Adolfa Kašpara je věnována nová výstava v jeho loštickém památníku.</p> <p>Připomene jednoho z nejvýznamnějších českých výtvarníků 20. století a zavede návštěvníky do časů, kdy přátelství ještě mělo svou váhu.<br />
„Adolf Kašpar byl velmi citlivý a nesmělý člověk. Stál nejraději mimo společenský kruh a jen skromně přihlížel. Sám sebe totiž nepovažoval za rovnocenného partnera umělců, kteří tvořili volně, protože těžištěm jeho tvorby byla především ilustrace. Přátel mnoho neměl, o to pevnější a trvalejší přátelství to byla,“ uvedla Pavlína Janíčková, historička Vlastivědného muzea v Šumperku.</p> <p>Výkvět soudobé společnosti<br />
Umělecká díla, korespondence, knihy i fotografie připomenou řadu významných osobností 20. století. K blízkým přátelům Adolfa Kašpara patřili malíři Stanislav Lolek, Oldřich Lasák a Hanuš Schwaiger, sochař Julius Pelikán, medailér Josef Šejnost, nakladatel Romuald Promberger, národopisec František Kretz, spisovatel František Táborský i loštický učitel Jaromír Ošťádal.<br />
„Vystavené předměty pocházejí ze sbírek Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích, Vlastivědného muzea v Šumperku i od soukromých sběratelů. Několik exponátů zapůjčilo také Muzeum umění v Olomouci,“ upřesnila Janíčková.</p> <p>Nadaného umělce až příliš brzy zastavila smrt<br />
Adolfa Kašpara proslavily především ilustrace Babičky Boženy Němcové. Svými díly doprovodil také knihy Jana Nerudy, Aloise Jiráska, Zikmunda Wintera a dalších předních českých autorů. Kromě knižní ilustrace se věnoval tvorbě akvarelů a grafik, olejomalbě i dalším výtvarným technikám.<br />
„V roce 1910, kdy mu bylo 33 let, poprvé navštívil Loštice. Zdejší kraj se mu zalíbil, koupil tu pozemek a nechal si podle vlastního návrhu vystavět dům, který vybavil podle svých představ o účelnosti a pohodlí. Zařídil si v něm ateliér s vyhlídkou do kraje a po dvě desítky let tu s rodinou trávil léto. Právě v tomto domě je dnes jeho památník,“ upřesnila Miluše Berková, tisková mluvčí Vlastivědného muzea v Šumperku.<br />
Loštice manželé Kašparovi opustili v roce 1932, kdy se přestěhovali do valašské Rusavy. Klidný podzim života však osud ilustrátorovi nedopřál. Zemřel 29. června 1934 v necelých 57 letech.</p> <p> Výstava Přátelé Adolfa Kašpara zahajuje ve středu 7. května vernisáží v 17 hodin. V Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích bude k vidění až do 14. září.</p>

<p>LIPNÍK NAD BEČVOU: V přízemí zvonice se ozývá pravidelné tikání, kyvadlo pohání rafiky se žlutými terčíky a po čtvrthodinách se ozývá klepání kladívka na hodinový cimbál. Hodinářský mistr opravář předvádí natahování historického hodinového stroje z věže farního kostela, starého více než 250 let.</p> <p>CO JE TO ZA POKLAD?<br />
V dubnu 2012 byl ve stodole katolické fary v Lipníku nad Bečvou nalezen poklad: věžní hodinový stroj s vřetenovým krokem a čtvrťovým bitím, vzácná kovářská práce z 1. poloviny 18. století. Stav stroje se jevil celkem zachovalý, takže svitla naděje, že jej bude možné znovu zprovoznit.<br />
Původní kovaný stroj věžních hodin dosloužil v roce 1947. Tehdy byly do kostelní věže (a současně i do věžičky radnice na náměstí) instalovány nové mechanické hodinové stroje s elektrickým nátahem. Nepotřebný stroj byl odstaven, později přenesen do stodoly lipenské fary a zde po 65 letech nečinnosti znovu objeven. Město Lipník nad Bečvou rozhodlo, že vzácný nález bude zrestaurován a zprovozněn. Tohoto úkolu se ujal opravář hodin Ivan Kopecký z Daňkovic u Nového Města na Moravě. Stroj tak byl znovu uveden do chodu, aby mohl být pro veřejnost vystaven v přízemí městské zvonice, sousedící s farním kostelem.</p> <p>JAK JE HODINOVÝ STROJ STARÝ?<br />
Věžní hodiny odbíjely v Lipníku čas nejpozději od roku 1613, kdy byl po velkém požáru města ulit v olomoucké dílně Kašpara Geistera dochovaný hodinový cimbál (součást hodinového stroje podobná zvonu, rozeznívaná při odbíjení).<br />
Výrobce věžního hodinového stroje není znám, ale pravděpodobně šlo o hodinářského mistra působícího v některém větším moravském městě, nejpravděpodobněji v Olomouci. Podle barokní volutové výzdoby rámu stroje i podle použitého krokového mechanismu lze stroj datovat do první poloviny 18. století, ale je možné, že jde ještě o starší hodiny, uvedené v první písemné zmínce o hodinách v Lipníku z roku 1682. Tehdy za děkana Martina Málka prováděl olomoucký světící biskup Jan Josef hrabě Breuner generální vizitaci kostela sv. Jakuba Většího a v soupisu vybavení kostela byly uvedeny i hodiny na věži. </p> <p>KDO SE O HODINOVÝ STROJ STARAL?<br />
Z historických pramenů se dovídáme, že v závěru 18. století provedl opravu hodinového stroje olomoucký hodinář Georg Hollmayer a o hodinový stroj se staral Johann Pitzmann. Z konce 19. století známe jména zvoníků Josefa Langera a Františka Luběníka, kteří se starali o pravidelné natahování závaží a o průběžnou údržbu věžního stroje.</p> <p>JAK HODINOVÝ STROJ PRACUJE?<br />
„Rám stroje je vyroben klasickou kovářskou technologií a je složen z pásového železa spojeného klínovými spoji. Mechanismus je tvořen soukolím železných ozubených kol a lucernových pastorků. Chod je regulován formou vřetenového kroku s paletovým hřídelem (vřetenem), který zabírá do horizontálně položeného korunového kola a je pevně spojený s kyvadlem. Stroj je uspořádán do tří sekcí, které obsahují vždy jeden dřevěný natahovací lanový válec, umístěný podélně k delší ose rámu pro jicí stroj, a bicí stroje čtvrtí a celých hodin,“ vysvětluje odborník Mgr. Radim Himmler, ředitel Muzea Komenského v Přerově.</p> <p>Klika točí hřídelí za hlasitého cvakání důmyslných převodů ozubených kol a provazy se napínají pod tíhou kamenných závaží. Stroj zpívá svou kovovou píseň o moudrosti a umu našich dávných předků… </p> <p>Přijďte se přesvědčit! Práci stroje si můžete zdarma prohlédnout od 1. května při komentovaných prohlídkách města s průvodcem TIC a při celoměstských akcích.</p>