<p>DOLOPLAZY: Starobylý lidový obyčej Jízda králů se udržoval po celá staletí na moravském Slovácku i na Hané. Je připomínkou dob, kdy knížecí a později královské berně, nutné k vydržování velmožovy ozbrojené moci a úhradu nákladu jeho dvora, bývaly vymáhány na poddaném lidu po dobrém i po zlém.</p> <p>Zdráhal-li se kdo uložené berně odvádět, byl potrestán nucenou výživou králova vojska ať už ležením nebo přezimováním v kraji ‒ a vojáci bez ohledu na nouzi obyvatelstva byli schopni vyjíst města či okolní vesnice do posledního zrna či stébla sena a slámy.<br />
V neklidných dobách byla Morava rozdělena na údělná kněžství. Členové panovnického rodu se navzájem svářili a vyvolávali časté vzpoury proti králi, a to pak mělo za následek trestná tažení, kterými nejvíce trpěl poddaný lid. Z uherského pomezí byly na Moravu podnikány časté loupeživé vpády. V takových poměrech docházelo k situacím, kdy kníže nebo král po nešťastném střetnutí se silnějším protivníkem projížděl v přestrojení v ženském kroji a s růží v ústech s malou družinou svých nejvěrnějších krajem, aby unikl svým pronásledovatelům. Takové události se vtiskly do paměti poddaného lidu. Lidová poezie je přetvářela po svém, ne bez jisté dávky svérázného humoru a ironie. To je patrno jak z celého uspořádání obyčeje, tak z každé věty královských hlasatelů.<br />
Na svatodušní pondělí vyjížděli z moravských dědin desítky nejzdatnějších mládenců na těch nejvybranějších koních, aby doprovázeli svého „krále“ na jeho cestě po okolí. Přitom se snažili dopadnout cizího „nepřátelského krále“, za kterého pak požadovali značně vysoké výkupné, rovnající se ceně koně. Docházelo přitom k šarvátkám, které nekončívaly vždy dobře, protože chlapci bývali vyzbrojeni. Tak tomu bylo např. u Halenkovic, Ivanovic, na Určické pláni.<br />
V roce 1819 se nešťastnou náhodou setkaly na loveckých pastvinách u Přerova čtyři královské družiny, které se navzájem vyzvaly, aby vydaly krále do zajetí. Tomuto vyzvání samozřejmě nevyhověla žádná z nich, a tak došlo k opravdové bitvě mezi moštěnickými a šířavskými mládenci na jedné straně a lověšickými na straně druhé. Výsledek byl více než tragický. Z 80 chlapců vyvázlo bez zranění sotva 10. Na místě zůstalo 8 padlých a 20 těžce zraněných. Guberniální úřady zakázaly hned na to při Jízdách králů nošení střelných zbraní a v roce 1835 zbraní sečných a bodných.<br />
Podobné události způsobily, že jízda králů na Hané ztrácela časem na oblibě a postupem doby upadla v zapomnění. Byť na tomto, jinak krásném obyčeji, lpí tato smutná vzpomínka, skutečností zůstává, že urostlí mládenci v národních krojích, sedící na ušlechtilých koních, byli a dodnes jsou tou nejkrásnější podívanou a hlubokým nezapomenutelným zážitkem, jaký může kraj poskytnout.<br />
Jízda králů se jako tradiční národopisná slavnost pořádá mj. v obci Doloplazy na Olomoucku. Vlastní Jízdě králů zde předchází sobotní Hodová zábava, na níž např. letos vystoupí soubory Lipta z Liptálu, Slnečnica z Piešťan, Rut z Prostějova a bulharský soubor Gaitani z Burgasu. Po nedělní Jízdě králů se uskuteční koncert písničkáře Pavla Dobeše.</p> <p> Jízda králů v obci Doloplazy se uskuteční ve dnech 5. ‒ 6. července 2014.</p> <p> Tradiční národopisnou slavnost Jízda králů Doloplazy pořádá Hanácký národopisný soubor Olešnica Doloplazy pod záštitou ministra zemědělství Ing. Mariana Jurečky, za finanční podpory Olomouckého kraje a obce Doloplazy a v rámci oslav 95. výročí vzniku OSA.</p> <p> Plakát s programem v příloze.</p> <p> Zdroj
