OLOMOUC: Na rostoucí oblibu výstav architektury, především pak na úspěch projektu Slavné vily Olomouckého kraje, chce navázat olomoucké Muzeum umění (MUO) představením tvorby architektonické a manželské dvojice Elly a Oskara Oehlerových. Jejich dramatické osudy, kopírující bouřlivé události první poloviny dvacátého století, a dílo, spjaté zejména s meziválečnou moderní architekturou, muzeum představí od 10. dubna do 22. června.
Osudy Ohelerových by podle ředitele MUO Pavla Zatloukala mohly posloužit jako modelový příběh nesnadného života špičkových umělců v provinciálním prostředí, fatálně ovlivněného historickými událostmi - nástupem fašismu a komunismu. „Dílo Elly a Oskara Oehlerových jsou dnes známá jen úzkému kroužku zasvěcených. A to přesto, že představuje jednu z nejkvalitnějších a nejosobitějších poloh v rámci jak předválečné, tak poválečné moderní architektury nejen v českých zemích, ale také v širším regionu,“ zdůraznil Zatloukal.
Na opomíjení tvorby Oehlerových se podle něj podílela řada okolností. V první řadě skutečnost, že převážná většina jejich meziválečných staveb vyrostla mimo hlavní centra české moderní architektury Prahy, Brna a Zlína. „I když od počátku třicátých let provozovali svoji pražskou kancelář, těžiště jejich aktivit přece jen leželo především na severní a střední Moravě. A je obecně známé, že reprezentanti hlavních středisek tenkrát mezi sebe neradi pouštěli architekty z regionů,“ sdělil autor koncepce výstavy a ředitel MUO. „Nezanedbatelnou roli jistě sehrála i jejich nezařaditelná národnost – Oskar pocházel z česko-německé rodiny z Přerova, Elly ze zámožné rodiny židovské z Ostravy, kde se mluvilo německy. Oba navíc studovali na německých vysokých školách v Brně a v Praze,“ dodal. Původ se stal Oehlerovým osudným také s nástupem fašismu. V době protektorátu byli nejprve pronásledováni a posléze internováni v Mnichově, Berlíně, později v terezínském koncentračním táboře. „Přežili doslova zázrakem. Zatímco Oskar se hned po válce znovu vrhl do práce, Elly se již z válečných útrap nedokázala vzchopit. Z její pětačtyřicetičlenné rodiny přežily holokaust pouze dvě sestry,“ doplnil Zatloukal.
Po válce - již s počeštěným jménem - se jim jako samostatným projektantům podařil uskutečnit jen zlomek jejich návrhů a pak, když našli zaměstnáni ve státních projekčních ateliérech, museli opustit doménu své tvorby – bydlení v rodinném domě. Elly předčasně zemřela v roce 1953, Oskar emigroval v roce 1971 za dcerou do Rakouska, kde také v roce 1973 zemřel. Dramatické životní osudy se podle autora koncepce výstavy podepsaly na absenci dokumentů o tvorbě architektonické dvojice.
„V důsledku nacistických perzekucí se patrně poztrácela valná část archivních dokladů o jejich meziválečné tvorbě, po Oskarově emigraci následovaly znovu kruté skartace. Jakoby vše, co s nimi souviselo, neustále směřovalo k zapomnění,“ řekl Zatloukal.
Výstava tak vznikala pátráním po archivech několik desetiletí. „Souhrnné publikování díla Oehlerových jsme připravovali s Vladimírem Šlapetou již od poloviny osmdesátých let,“ vzpomněl s tím, že velkou zásluhu na současném zpracování a publikování tvorby manželské dvojice mají také Andrea Jakubcová a Jakub Potůček, historici umění z Muzea umění Olomouc.
Výstavní projekt, který měl na konci loňského roku premiéru v Brně a bude reprizován v létě 2008 v Ostravě, představuje jak vilovou architekturu ze třicátých let, v níž Oehlerovi navazovali na výchozí podněty Le Corbusiera, nizozemského a německého funkcionalismu, tak poválečné stavby, z níž vynikají především Oskarovy projekty úpravny vody v Klíčavě a Žďákovského mostu. „Nebýt tragických událostí, které se začaly odvíjet roku 1938, je pravděpodobné, že tvorba Oehlerových by se díky nesporné kvalitě stala pro Moravu z hlediska moderní architektury a vůbec životní kultury zcela určující,“ uzavřel Zatloukal.
Výstava, která potrvá do 22. června, je doprovázena bohatě ilustrovaným dvojjazyčným katalogem.
TZ/uma
