Valerie, pocházíš z Los Angeles, jaká byla tvoje cesta do Česka a hlavně, jak jsi se dostala do Drozdova u Zábřeha?
Do České republiky jsem se přestěhovala před dvěma lety v roce 2018. S Kubou, mým přítelem, jsme se setkali v Německu, když jsme oba vystupovali v živých show. On dělal trikové ježdění na koních a já jsem zpívala v hudební show. V létě jsme se zamilovali, nejdřív jsme měli vztah na dálku - dva roky jsme se navštěvovali v Los Angeles, Číně, Německu a Česku. Když jsme se rozhodli, že se konečně přestěhujeme, abychom byli spolu, měli jsme na výběr můj domov Kalifornii nebo Česko. Rozhodli jsme se pro Česko.
Kuba se narodil v Šumperku, ale před několika lety se jeho rodina přestěhovala do Drozdova, takže jsme se tam nakonec usadili také. Probrala jsem si všechny své věci v Kalifornii a zabalila jsem celý svůj život do 3 kufrů!
Co rozhodlo pro Českou republiku?
Život tady pro nás byl mnohem dostupnější, vízový proces byl mnohem levnější a méně komplikovaný, než ve státech. Když se ohlédnu zpět, myslím, že Jakub věděl, že tady v Česku můžeme být šťastnější. Stavěl nám také krásný domek v Drozdově, o kterém jsem v té době ještě nevěděla.
Jaké byly tvoje první pocity tady v regionu?
Moje první pocity byly: "Co jsem to udělala?". Český jazyk je nesmírně obtížný! Proč na mě lidé zírají v autobusech? Cítila jsem se jako dítě nebo mladý člověk, který se musí znovu učit velmi základním věcem. Jak používat veřejnou dopravu, který odpad jde kam, kde koupit jídlo a na kterých trzích, časy, kdy jsou obchody otevřené a zavřené. Zvykání si na to, že je vše zavřeno v neděli nebo v pondělí.
A kolem mého nového domova jsem žila s rodinou, se kterou jsem nikdy předtím nežila, takže jsem si musela zvyknout na jejich způsoby a pravidla. Byla to spousta změn, ale to, co se mi opravdu líbilo nejvíc, bylo to, že jsem měla pocit, že je všechno pomalejší. Zjistila jsem, že mám mnohem více volného času, až jsem nevěděla, co s tím dělat. Bylo to však pro mě také velmi přínosné a Česká země má velmi krásnou přírodu, zejména v Drozdově.
Je něco, co tě opravdu překvapilo?
Co mě opravdu překvapilo, bylo, o kolik pomalejší a uvolněnější tady lidé vypadají. Češi jsou samozřejmě pracovití, ale jsou také velmi flexibilní, a nejsou tolik ve spěchu/stresu. Aspoň mi to tak připadá. Možná je to jen proto, že jsem nová, že lidé byli ke mně velmi milí, ale já mám v životě určitě mnohem méně stresu, od doby, co jsem se přestěhovala.
A co tě opravdu vyděsilo?
Nejvíc jsem se bála, že náš vztah nebude fungovat. Bála jsem se, že jsem do takového velkého rozhodnutí vložila veškerý svůj čas, energii a peníze, a pokud by vztah nevyšel, bylo to všechno pryč. Nevěděla bych, co dělat. Pravděpodobně bych musela jet domů a poslouchat od celé mé rodiny a přátel, jaká to byla velká chyba, že to samozřejmě věděli po celou dobu.
Čemu se tady v Česku věnuješ. Jaká je Tvoje práce, jaké máš koníčky?
Pracuji s neziskovou organizací MAS Horni Pomoraví. Jsem rodilá mluvčí, která chodí do škol a se studenty hovoří anglicky. Také zpívám a tancuji! Zpěv je mým koníčkem a povoláním a také ráda chodím na taneční kurzy a představuji si, že jsem Beyoncé. Zajímají a fascinují mne zákony přírody. Co, proč a jak vlastně funguje - třeba je úžasné, když vařím a potřebuji nějakou bylinu, tak prostě otevřu dveře a ze záhonku před domem si utrhnu co potřebuji. Moc se také těším, až se naučím jezdit na koních a na snowboardu.
O tom, že ráda a krásně zpíváš se dozvěděl celý národ díky loňskému ročníku soutěže Česko hledá Superstar. Jak je to s tím zpěvem, kam by ses chtěla dostat, jaký je Tvůj sen?
Mým snem je zpívat a zpívat, a to mnoha různými způsoby. Chci být sólovým umělcem a psát a nahrávat své vlastní písně, zpívat s orchestry a s kapelami, chci vytvářet vlastní produkční show a také pořádat živé show a akce. Část mého snu je vydělat z toho dostatek peněz, abych se vždy dokázala postarat o sebe a svou rodinu. Další částí snu je vždy se kreativně inspirovat, a také tím co dělám, inspirovat ostatní. Stačí, aby se člověk alespoň inspiroval, spojil se s vaším uměním a něco z něj cítil. Vždycky říkám, že pokud jsem v představení ovlivnila alespoň jednoho člověka dobrým způsobem, odvedla jsem svou práci.
