Archiv textů

VYSOKÉ MÝTO-ČR: Letošní letopočet plný dvojek je připomínkou smutných transportů židů do koncentračních táborů v roce 1942. Čím více se bude blížit konec roku, tím víc bude  přibývat připomínek jako je tato. A to je dobře. Aktéři mého příběhu sice již nejsou mezi námi, ale dokud po zemi chodí lidé, kteří jsou schopni a ochotni vyprávět příběhy takových lidí, pak všichni stále "žijí". Takhle pojmenoval Arnošt Lustig onu lidskou nesmrtelnost, když se na prahu roku 2008 loučil se svým přítelem. Snad necháte i mě zhostit se pro tuto chvíli role vypravěče a vydáte se se mnou oživit osoby a dobu.

ČR: Paní Kateřina Brožová žije uprostřed široce rozvětvené rodiny, jejíž kořeny lze dokumentovat napříč staletími. Jako vedoucí knihovny NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu) je obklopena publikacemi, jež se dotýkají i jejích slavných předků. Tentokrát se při svém pátrání "po stopách v písku" ponořila do mnoha knižních svazků včetně beletrie. “V tomto příběhu se jedná o spisovatelku Annu Marii Tilschovou, prvorozenou dceru mého pra- pradědečka Josefa Tilsche a mé pra-prababičky Rosi Urbánkové.“

ČR–ZAHRANIČÍ: „Zpráva o potřebě poznávat jinakost. Poznávat, aniž bychom nenávratně měnili. Při cestách do druhého světa však vždycky hrozí, že se domů vrátí někdo úplně jiný.“ To je úryvek z anotace, kterou uvádí brněnské divadlo Husa na provázku svou novou inscenaci Čerwuiš (https://www.provazek.cz/cs/cerwuis). Dramatizace příběhu indiána Čamakoko, který přijel v roce 1908 do Čech s cestovatelem A. V. Fričem, aby se u nás uzdravil a přivezl lék svému vymírajícímu kmeni, se v režii Davida Jařaba odehrává ve vodě. Mělký bazének na jevišti představuje řeku Paraguay, kde příběh začal i skončil, i nekonečný oceán, který museli oba překonat cestou tam a zase zpátky – fyzicky lodí, i obrazně, ve svých myslích a srdcích. Když jde pak člověk z divadla, napadá ho, že stejně na vodě se mohou ocitnout i všechny naše jistoty a pravdy – v kterých jsme byli vychováni a jsme o nich přesvědčeni –, když je začneme srovnávat s danostmi jiné kultury. Mně se to stalo.

ČR: V červnu letošního roku byl v Dobrušce před domem č. p. 186 v Novoměstské ulici zasazen do dlažby „kámen zmizelých“ věnovaný památce Arnošta Tausika Tomského. Textilní inženýr a podnikatel s židovskými kořeny byl 20. června 1942 deportován do Terezína a odsud do Malého Trostince, kde jej nacisté zavraždili. Typickému židovskému osudu jen o vlásek unikl jeho syn Jan (Tausik) Tomský, výjimečný vzdělanec (nar. 5. června 1920 v Dobrušce, zemřel 2. ledna 1994 v Berchtesgadenu). Jeho příběh tvoří paralelní linii knižních memoárů známého nakladatele a politologa Alexandera Tomského, které pod názvem Věčná vzpoura v srdci konzervativce (S Alexandrem Tomským o životě, literatuře a politice...) vydá začátkem září pražské nakladatelství LEDA. Z knihy přinášíme následující rozhovor.