sobota
18. ledna 2025
svátek slaví Vladislav

Instituce a kulturní zařízení

PIŠTĚK & PIŠTĚK – DVA SVĚTY. Výstava Theodora a Jana Pištěkových bude pro velký zájem prodloužena do konce ledna

PRAHA: Výstava Pištěk & Pištěk, dva světy v pražské Galerii Villa Pellé, která poprvé společně představuje tvorbu Theodora Pištěka a jeho syna Jana, bude pro velký zájem prodloužena do 29. ledna. Theodor Pištěk v loňském roce oslavil devadesátém narozeniny. Na výtvarnou scénu vstoupil počátkem 60. let minulého století a je klíčovou postavou hyperrealistického malířství, ale také světově uznávaným kostýmním výtvarníkem. Mimo jiné za kostýmy pro film Amadeus byl oceněn Oscarem. Expozice ve Ville Pellé nabízí průřez jeho tvorbou, který zahrnuje i doposud nevystavovaná díla z 50. a 60. let. Jan Pištěk patří ke generaci 80. a 90. let, která spoluurčovala postmoderní směr českého malířství po pádu komunismu. Na výstavě návštěvníci mohou vidět zejména jeho práce z posledních let. Na 17. ledna připravila galerie komentovanou prohlídku vedenou kurátory výstavy Martinem Dostálem a Petrem Volfem společně s malířem Janem Pištěkem.

od 19.10.2022 do 29.01.2023
Autor článku: 
Silvie Marková

Výstava spojuje dva malíře, spjaté tou nejužší rodinnou vazbou, kteří však přes nespočet výstav a úspěšných projektů budou vystavovat společně poprvé.  Přes různost stylů, kteří si oba samostatně vypracovali, je spojuje důvěra v sílu obrazu i touha po dokonalosti a co největší umělecké přesvědčivosti. Oba tvůrci kladou velký důraz na kvalitu provedení výstavy, která je v jejich pojetí více než jenom expozicí a snaží se připravit divákovi co nejkomplexnější vizuální zážitek.

Zajímavým detailem výstavy je i fakt, že ji spolu s umělci připravili také dva kurátoři. „Jan Pištěk je bytostný malíř, který neustále hledá a experimentuje,“ říká kurátor Petr Volf o autorovi, jemuž se ve Ville Pellé věnuje, a dodává: „Usiluje o podání své verze skutečnosti, snaží se dostat pod povrch věcí a jevů, hluboce se zajímá o krajinu, přírodu, živly, malý i velký svět a jejich průniky, sleduje nejrůznější znamení a sny. Je vášnivým pozorovatelem, uplatňuje zvýšenou citlivost, intuici stejně jako racionální poznání, což je velmi vzácná kombinace.“ Jan Pištěk ve Ville Pellé představí svoji tvorbu pocházející především z období posledních pěti let, jež reflektuje jeho zájem o přírodní a civilizační fenomény. Podle obrazu Dva světy, který autorův přístup zosobňuje, dostala celá výstava název. Nebudou chybět ani ukázky poměrně vzácné figurální malby a exkluzivní premiéru budou mít objekty vycházející z malířského cyklu Znamení, které vznikly v loňském roce a spolu s obrazy tvoří kompaktní výstavní soubor. 

Výběr z díla živoucí legendy a loňského jubilanta Theodora Pištěka s autorem připravil kurátor Martin Dostál. Výstava nabízí mimořádný průřez jeho tvorbou. Od dosud nevystavených děl z období přelomu 50. a 60. let, jako je obraz Hudebníci nebo portrét filmového režiséra Františka Vláčila, který Theodoru Pištěkovi otevřel cestu k filmu. “Theodor Pištěk velmi dlouho „nevpouštěl“ tyto práce do souhrnu svého díla – Hudebníci dlouho viseli v kuchyni jeho mukařovského domu, po jejich restaurování pak byly okamžitě zakoupeny do pražské Kunsthalle; Portrét Františka Vláčila zase dlouho ležel na půdě, odkud ho svého času vyzvednul syn Jan a náročně zrestauroval. Vystavení těchto, a několika dalších obrazů, může vzbudit vpravdě malou senzaci,” říká k výstavě další z kurátorů Martin Dostál. K vidění bude také poslední tvorba Theodora Pištěka, která je ve znamení velkoformátových kreseb nazvaných Rozmluva s Hawkingem. Tento velký matematik a teoretik zaujal Theodora Pištěka schopností vidět za hranice naší sluneční soustavy a jeho syntetické chápání naší kosmické existence. Komplexnost pocty Theodoru Pištěkovi završuje i několik klíčových prací z jeho slavného hyperrealistického období i souhrn plastických děl.

Theodor Pištěk se narodil 25. října 1932 v Praze v umělecké rodině, jeho rodiči byli herec Theodor Pištěk a herečka Marie Ženíšková a jeho pradědečkem byl malíř František Ženíšek, příslušník generace Národního divadla. V letech 1948 až 1952 navštěvoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze. Na Akademii výtvarných umění v Praze studoval v ateliéru Vratislava Nechleby (1952–1959) a rok strávil v ateliéru Antonína Pelce. Na Akademii se seznámil s Hugem Demartinim, Bedřichem Dlouhým, Janem Koblasou, Jaroslavem Vožniakem či Karlem Neprašem, s nimiž ho pojilo celoživotní přátelství. Klíčové bylo setkání s filmovým režisérem Františkem Vláčilem, který jej v roce 1959 oslovil pro výtvarnou spolupráci na filmu Holubice, kde Pištěk vytvořil kostýmy. Od té doby se podílel jako výtvarník kostýmů na více jak stovce filmů. Svou první samostatnou výstavu měl v roce 1960 v pražském Filmovém klubu. Vytvořil kostýmy pro vrcholné filmy Františka Vláčila Markéta Lazarová (1968) a Údolí včel (1967). Na Expo 1967 v Montréalu spolupracoval na výtvarném řešení výstavy Člověk a jeho svět. Za kostýmní návrhy k filmu Miloše Formana Amadeus (1984) obdržel cenu americké filmové akademie Oscar. Za kostýmy k filmu Valmont (1989) stejného režiséra obdržel nejvyšší francouzskou filmovou cenu César. Po zvolení Václava Havla prezidentem navrhl uniformy Hradní stráže. V roce 1990 inicioval S Jiřím Kolářem a Václavem Havlem založení Ceny Jindřicha Chalupeckého. V roce 1993 se uskutečnila jeho rozsáhlá výstava v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, roku 1997 pak v Galerii hlavního města Prahy v Městské knihovně. Za dlouhodobý umělecký přínos v oblasti kinematografie obdržel v roce 2004 cenu Český lev. Jako jediný Čech byl roku 2011 zařazen na výstavu East of Eden v budapešťském Ludwigově muzeu, která se věnovala hyperrealistickým tendencím ve Spojených státech a v západní a východní Evropě. U příležitosti umělcových osmdesátin v roce 2012 uspořádala jeho retrospektivní výstavu Národní galerie v Praze. Další velkou retrospektivu měl v roce 2019 v brněnském Domě umění. V roce 2022 se pak po devětadvaceti letech vrátil do Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou s výstavou Senzační realismus.

Jan Pištěk se narodil 10. srpna 1961 v Praze. Vystudoval Akademii výtvarných umění (1980 až 1986), kde se poté v roce 1990 stal odborným asistentem profesora Bedřicha Dlouhého. Působil vedle takových jmen, jako Hugo Demartini, Stanislav Kolíbal, Karel Malich, Karel Nepraše nebo Jiří Sopko a Jiří Načeradský. Od roku 1995, se mohl plně soustřeďuje na vlastní uměleckou tvorbu. Pro jeho kariéru byly dvě cesty do USA. V roce 1993 mu komise amerických kritiků a teoretiků udělila malířské stipendium v New Yorku a o rok později strávil několik měsíců střídavě na dobrodružném pobytu v divoké přírodě Skalistých hor a cestováním po přírodních rezervacích a studijně-společenském pobytu v centru New Yorku. Svou tvorbu od roku 1987 pravidelně představuje na samostatných výstavách, kterých už absolvoval čtyři desítky, mnohokrát se zúčastnil nejrůznějších skupinových přehlídek doma i v zahraničí. Významná byla jeho spolupráce s avantgardní galerií Behémót, kde ve druhé polovině devadesátých letech několikrát prezentoval svoje obrazy na koncepčních expozicích. V roce 2013 vystavil v Malé dvoraně Veletržního paláce pražské Národní galerie monumentální obraz Pod povrchem (rozměry 395x1390 centimetrů), na němž pracoval dva roky a který evokoval postapokalyptické město. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, Kunsthalle Praha, Sbírce Collett Prague/Munich manželů Lettenmayerových, Sbírce galerie Behémót Praha, Galerie Magna v Ostravě a řadě kolekcí domácích i zahraničních sběratelů. Vedle volné tvorby se Jan Pištěk věnuje návrhům kostýmů pro film a divadlo.

 

Výstava Pištěk & Pištěk, Dva světy, která vedle sebe poprvé představí díla otce a syna Pištěkových, proběhne v Galerii Villa Pellé do 29. ledna 2023. Více informací na www.villapelle.cz.

 

 

Doprovodný program k výstavě Pištěk & Pištěk - Dva světy

 

Dávám ti znamení, 15.1. 2023 od 14:00 hod.

Dávám ti znamení je dílna, která se zaměřuje na práci se symbolem, stylizaci objektu pomocí geometrie a jednoduché textury. Děti si během dílny projdou procesem proměny 2D obrazu do 3D objektu pomocí barevných filtrů a sítí. Čeká nás hra plná barev a rastrů.

Komentovaná prohlídka výstavy, 17. 1. 2023 18:00

Komentovaná prohlídka výstavy Pištěk & Pištěk – DVA SVĚTY, kterou Vás provedou kurátoři výstavy Martin Dostál a Petr Volf společně s malířem Janem Pištěkem.

 

 

PIŠTĚK & PIŠTĚK - DVA SVĚTY do 29. 1. 2023

 

pořadatel: PORTE z.s., Galerie Villa Pellé

producent: Vladana Rýdlová

kurátoři: Martin Dostál a Petr Volf

grafická úprava: Mikuláš Macháček/zetzetzet

produkce: Barbora Páníková, Ondřej Batoušek

architektura: Pavel Kolíbal

instalace: Filip Voskovec, Artpartners s.r.o. Film Dekor

doprovodné programy: Tereza Šimková a Linda Trpálková

PR: Silvie Marková a Ondřej Batoušek

 

Projekt vznikl za finanční podpory Městské části Praha 6, Hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Nadace PPF,

Nadace ČEZ a Kodl Contemporary. Doprovodné programy se konají za finanční podpory Evropské unie.

Akce se koná pod záštitou ministra kultury Martina Baxy.

 

více

www.villapelle.cz     ⎟ FCB  INSTA ⎟                         

Cena PEN klubu Vlastní cestou pro rok 2023 byla udělena

PRAHA: Cenu PEN klubu VLASTNÍ CESTOU pro rok 2023 pod záštitou primátora hl. m. Prahy převzal dne 11. ledna 2023 v rezidenci primátora z rukou předsedkyně poroty a předsedkyně Českého PEN klubu Markéty Mališové básník, spisovatel a publicista Miloš Doležal “za básně, esejistiku, publicistiku a knihy o hrdinech protinacistického a protikomunistického odboje a neuvěřitelných osudech mučedníků i spolupracovníků totalitních režimů.”

Autor článku: 
Dana Mojžíšová/ika

V roce 1996 založil výbor Českého PEN klubu Cenu PEN klubu za celoživotní dílo, která se udílela současně s Cenou Karla Čapka až do roku 2000. Obdrželi ji Adolf Branald (1996), Jan Vladislav (1998) a Jiří Krupička (2000). Po devítileté pauze byla tato tradice obnovena udílením Ceny Českého centra Mezinárodního PEN klubu s názvem VLASTNÍ CESTOU v každém lichém roce, tedy poprvé v roce 2009. Autorem ceny je medailér Michal Vitanovský a jejími laureáty se stali Bohumila Grögerová (2009), Jana Štroblová (2011), Jaroslav Putík (2013), Josef Vinklát (2015), Petr Kotyk (2017) a Daniela Fischerová (2019). V roce 2021 cena nebyla kvůli pandemii covidu udělena.

Miloš Doležal (* 1. července 1970 v Háji u Ledče nad Sázavou), český básník, spisovatel a publicista. Vystudoval obor nakladatelství na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Je bývalým redaktorem Perspektiv a redaktorem Českého rozhlasu Praha, autorem a spoluautorem řady rozhlasových pořadů a dokumentů zabývajících se druhou světovou válkou a komunistickým terorem v Československu. Připravil k vydání memoáry Antonína Bradny Zaradoval jsem se. Jeho biografie Jako bychom dnes zemřít měli, pojednávající o životě a smrti faráře Josefa Toufara, získala v anketě Lidových novin v roce 2012 ocenění Kniha roku.
Bibliografie na Miloš Doležal – Wikipedie (wikipedia.org)

Členové výboru Českého centra Mezinárodního PEN klubu a porota pro udílení Ceny PEN klubu - Vlastní cestou: Markéta Mališová (předsedkyně), Jiří Dědeček (místopředseda), Ondřej Vaculík (místopředseda), Pavel Janáček, Petr Kotyk, Petr Janyška, Josef Holcman, Hana Linhartová, Jan Šulc, Petr Kukal, Věra Nosková a Tomáš Zmeškal

www.penklub.net

V Uffu bude unikátní show slovenských umělců, nejen o punku a mladých lidech

TRUTNOV: Punk Pajama Party. To je název výjimečné show, plné hudby, tance a pohybu, a jednoho z hlavních programových taháků trutnovského Uffa příštích dnů. Nevšední podívanou předvede slovenské Divadlo Štúdio tanca.


 

17.01.2023
19:00
Autor článku: 
Zuzana Jindrová

Ústředním motivem představení je punk. K němu patří pocity mládí, svobody a také trochu onoho pověstného rebelství. Punk Pajama Party nemá jasný příběh. Je spíš náhodně vybraným okamžikem v životě mladých lidí a také ne příliš mladých punkerů, kteří přišli pařit a hrát hudbu ve svém oblíbeném prostoru.

„Punk je skvělý způsob, jak mluvit o pocitu sounáležitosti a potřebě mladých generací vyjádřit svůj názor, být součástí skupiny, která je reprezentuje a umožňuje jim objevovat a vyjadřovat se,“ vysvětluje Zebastián Méndez Marín, choreograf a umělecký vedoucí divadla.

Na jevišti tak bude znít hudba, k vidění budou tanec, texty a hodně pohybu. Diváci uvidí koně a dokonce si můžou přečíst i nějaké zprávy.

Sami autoři přiznávají, že Punk Pajama Party nelze zařadit do běžné umělecké škatulky. Není to klasické divadlo, ani typický koncert. Označit ho nelze ani za ryze taneční vystoupení. Tím spíš přitahuje pozornost.

„Je to osvěžující show, která se snaží stírat hranice mezi jevištním představením a koncertem, takže je to pro diváky opravdu poutavý zážitek. Mohou se účastnit nebo jen pozorovat, ale energie show je vždy vtáhne,“ říká choreograf.

Trutnovské Uffo zařadilo podívanou slovenských umělců do skupiny označené jako Nové divadlo. „Snažíme se publiku stále nabízet něco nového, neobvyklého a umělecky jiného, ale přitom velmi atraktivního a zábavného. Punk Pajama Party to splňuje po všech stránkách,“ doplňuje ředitel Uffa Libor Kasík.

Představení se uskuteční v úterý 17. ledna od 19 hodin. Vstupenky je možné stále zakoupit v online předprodeji, nebo v recepci Uffa.

http://uffo.cz

Ruskou ulici v Chomutově ovládnou ukrajinské módní expertky a následná vernisáž

CHOMUTOV: Ukrajinská expertka na módu Jevhenija Kotenko vystoupí v pátek 13. ledna od 17.00 h v chomutovské senátorské kanceláři (Ruská ulice) s přednáškou na téma móda a válka. Doprovodí ji kolegyně z Trend-Buro WENS, ukrajinské poradenské společnosti v oblasti trendů a inovací. Poté bude následovat v tiskárně Luca tisk vernisáž výstavy výtvarných děl Tomáše Bíma, Šporgyho, Ladislava Chabra, Jana Vytisky a Stripe Ink. Zahrají ústecká kapela Fly to Mars a místní FPJ.

Výstava potrvá až do konce února. Vstup na akci je dobrovolný.

13.01.2023
17:00
Autor článku: 
Mirek Koranda /jal

Díla Jana Wildy a Jiřího Kovandy vystavuje Bio Central

HRADEC KRÁLOVÉ: Prostor kavárny Bio Central zaplnila tuto sobotu výstava dvou umělců. Jan Wilda, čerstvý absolvent Univerzity Ústí nad Labem ke spolupráci přizval svého vedoucího ateliéru – uznávaného umělce Jiřího Kovandu. Jejich společná výstava Pod tácky město vznikla na míru prostoru kavárny a propojuje mimo jejich prací také lidové umění s motivy krajiny Českého ráje, hospodské estetiky a laskavým humorem.

od 07.01.2023 do 28.01.2023
Autor článku: 
Bio Central – Ilona Mach, Jan Slanina

„Výstavu Pod tácky město jsme s Jiřím Kovandou pojali jako společnou reakci na prostory kavárny v Bio Central. Sešli jsme se tu asi měsíc před výstavou a rozhodli se v den vernisáže nainstalovat kresby, koláže, fotografie a objekty tak, jak se to obyčejně dělá v galerii a prostor kavárny tak i pojímat. Jedním z hlavních děl je například stovka bílých podtácků, na které jsme vytvořili kresby a koláže a poté je rozdali na stoly k prohlédnutí, použití, či zcizení,“ představuje výstavu jeden z autorů – Jan Wilda.

Základem výstavy jsou zarámované koláže, fotografie a ilustrace obou umělců s nalezenými výstřižky nebo čísly. Návštěvník tu ale najde také drátěné, po domácku vyráběné objekty dotvořené na místě různými technikami. Dále autoři připravili jakousi výstavku objektů, která evokuje parapety s pracemi dětí ze základní umělecké školy. Tato „výstavka“ ale účinně dotváří koláže na stěnách.

„Výstava vznikala nejen na míru prostoru, ve kterém je umístěna, ale také přímo v tomto prostoru. Od sobotního dopoledne Wilda s Kovandou vytvořili ze svých děl – fotografií, ilustrací, skic, koláží a různých nalezených drobností – devět vitrín – jak sami říkají. Vznikla tak výstava, která je výsledkem jejich společné diskuze a spontánní spolupráce,“ popisuje proces vzniku výstavy Ilona Mach, která výstavy v Bio Central zajišťuje.

 

Výstava potrvá do konce února. Je přístupná zdarma v otevíracích hodinách kavárny.

POD TÁCKY MĚSTO

7. ledna – 28. ledna 2023

pod tácky město

jeho ulice jsou prošlé mnoha,

či alespoň několika generacemi

pravděpodobně velmi důvěryhodných lidí

 

Jan Wilda (* 1994)

Mladý umělec se narodil v Jičíně, a později studoval na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Už během studia v roce 2017 poprvé vystavoval v Bio Central své karikatury osobností vytvořené pomocí programu Malování. Poté absolvoval magisterské studium v ateliéru Objekt-prostor-akce na FUD UJEP. V roce 2022 ho Bio Central opět oslovilo s nabídkou výstavy. Wilda aktuálně působí v Jičíně a Lázních Bělohrad.

Jiří Kovanda (*1953)

Český výtvarník, performer a vedoucí Ateliéru performance na Univerzitě Ústí nad Labem je známý mj. svými performance ve veřejném prostoru, kterým se věnoval od 70. let. Vytváří také kresby, grafický design, koláže, asambláže a objektové situace z běžně dostupných předmětů. Je nositelem ceny Michala Ranného za umělecký přínos, a je vůbec prvním oceněným, kterému mladí umělci a teoretici udělili titul Umělec má cenu. Kovanda má zastoupení v mnoha galeriích po celém světě včetně Tate modern nebo v Centre Georges Pompidou v Paříži a dalších.
Během covidového období se zviditelnil mj. performance Líbání přes sklo právě v Tate modern v Londýně.

Nová výzva Design Credits podpoří spolupráci kreativních profesionálů a podnikatelského sektoru

ČR: Na koci roku 2022 vyhlásilo Ministerstvo kultury v rámci Národního plánu obnovy a iniciativy Kreativní vouchery další výzvu – Design Credits. Jde o možnost poskytnutí dotace na projekty, jejichž cílem je spolupráce kreativních profesionálů a podnikatelského sektoru. Výzva byla vyhlášena 30. prosince 2022 a její administrací ministerstvo kultury pověřilo Českou agenturu na podporu obchodu/CzechTrade.

30.12.2022
Autor článku: 
Tiskové oddělení MK ČR,

Cílem výzvy je podpořit vzájemnou spolupráci kreativních profesionálů registrovaných v Adresáři designérů CzechTrade a podnikatelského sektoru v oblasti design inovací. Investice se uskuteční prostřednictvím systému tzv. Design Creditů na podporu produktových inovací v malých a středních podnicích. Spolupráce mezi podniky a profesionálními designéry také výrazně pomůže adaptaci na změny vyvolané krizí, způsobenou pandemií COVID-19 a na její ekonomické dopady. Cílem této výzvy je přidělit cca 50 design creditů.

Cílovou skupinou jsou malé a střední podniky, působící v různých odvětvích průmyslové nebo řemeslné výroby. Kreativními profesionálovy jsou produktový designéři, registrovaní v Adresáři designérů CzechTrade: www.designers-database.eu

Oprávněnými žadateli výzvy Design Credits jsou malé a střední podniky se sídlem nebo provozovnou na území České republiky a s prokazatelnou historií minimálně 3 měsíce před vyhlášením výzvy. Na výzvu je pro rok 2023 alokována částka 10 mil. Kč., pro následující roky 2024 a 2025 na každý rok 20 mil. Maximální výše podpory na jeden projekt je 200 tis. bez DPH.

Poskytovatelem designérských služeb může být designér se specializací v minimálně jedné kategorii produktového /průmyslového designu, registrovaný v Adresáři designérů CzechTrade, splňující podmínky pro bezplatný zápis do Adresáře designérů.

 

Kategorie produktového / průmyslového designu Adresáře designérů CzechTrade:

• stroje (design spojený s konstrukčními pracemi, nářadí, zemědělská technika)

• zdravotní technika (sanitární zboží)

• dopravní prostředky

• elektronika

• nábytek (interiér, městský mobiliář), interiérové doplňky

• móda (oděv, obuv, textilní tvorba, doplňky, bižuterie, šperk)

• sklo, porcelán

• ostatní (umělecká řemesla, hračky, tableware, varné nádobí, sportovní potřeby, hudební

nástroje, obaly s důrazem na konstrukci apod.)

• architektura (design interiérů i exteriérů, veletržní expozice)

 

Veškeré podrobnosti o výzvě a procesu podání žádosti naleznete na níže uvedeném odkazu: https://www.mkcr.cz/design-credits 

Pragovka Gallery zahájí v lednu tři nové výstavy

PRAHA: 19. ledna v 18 hodin zahájí Pragovka Gallery na synchronizovaných vernisážích tři nové výstavy. V prostoru Pragovka Gallery / Rear uvidí návštěvníci výstavní projekt lotyšské umělkyně Laimdoty Malle nazvaný Ooze. Ostatní přízemní prostory Pragovka Gallery budou patřit skupinové výstavě Echo of the Depth in Space pod kurátorským vedením Anny König Vlk. The White Room představí výstavu rezidentky Pragovky Veroniky Landy Zblízka, jejímž kurátorem je Petr Vaňous.

19.01.2023
18:00
Autor článku: 
Kristýna Řeháčková/ika

„Do výstavního plánu jsme pro rok 2023 zařadili celkem 22 projektů včetně tří zahraničních rezidencí a velké výstavy uměleckých rezidentů Pragovky. Pragovka Gallery se těmito projekty vrací k původní kurátorské koncepci galerií na Pragovce a do výstavního programu vnáší větší svobodu autorského vyjádření,“ doplňuje zástupce Pragovka Gallery Filip Zimovjan.

Rok 2023 odstartuje Pragovka Gallery synchronizovanými vernisážemi tří výstav ve čtvrtek 19. ledna v 18 hodin. Součástí programu budou komentované prohlídky výstavami s umělci a kurátory a hudební program.

Výstavní projekt lotyšské umělkyně Laimdoty Malle nazvaný Ooze (20. 1. – 30. 3. 2023) v prostoru Pragovka Gallery / Rear se zabývá tématy odchodu a času. Zkoumá jasný a zároveň děsivý pocit, že existence je nesmírně nejistá a křehká a že může kdykoli zcela zmizet. Laimdota Malle vytvořila napříč různými médii instalaci zabývající se zpochybňováním významů kolektivních i osobních zkušeností. Prostřednictvím vlastních zkušeností, někdy traumatických, v kombinaci s potřebou zkoumat, chápat a sbírat vytváří metaforické příběhy, které odhalují dosud neznámé krajiny a skutečnosti, jež mohou patřit jak minulosti, tak přítomnosti a budoucnosti. Kurátorkou výstavy je Kristýna Péčová.

Skupinová výstava vyprávějící imaginární příběh o naší ne/přítomnosti ve třech dějstvích pod kurátorským vedením Anny König Vlk Echo of the Depth in Space (20. 1. – 16. 2. 2023) obsadí prostory Pragovka Gallery / Entry a Pop-Up.

První dějství s názvem "Ozvěna" představí tvorbu polského umělce Łukasze Horbówa, který přebírá na svá bedra “přirozený” společenský řád a přírodní jevy. Jejich prostřednictvím metaforicky poukazuje na existenciální nutnost našeho života – bytí. Druhé dějství "Hlubiny" bude patřit čtveřici umělců, jež spojuje lyrická stránka jejich děl, díky které s lehkostí formulují jinak těžko uchopitelná témata, vážící se k naší přítomnosti – prostoru – krajině. Vystavujícími umělci jsou Anna Bochkova, Robert Buček, Julie Hrnčířová a Jan Valik. Poslední dějství výstavy "V prostoru" pak návštěvníka zavede k instalaci Draw me a house autorů Jonase Vansteenkista a Thomase Jacquese a do uměleckého experimentu @art.mindpattern Anny König Vlk. Jejich tvorba je vzájemně spjata s prostorem, který aktivně zkoumají, analyzují jeho proměny a zvou diváka k participaci.

V The White Room se otevře výstava rezidentky Pragovky Veroniky Landy Zblízka (20. 1. – 16. 2. 2023). Veronika Landa patří mezi autorky, jejichž malířský jazyk má východisko v redukčních postupech streetartové scény a komiksové narace. Jednoduchý kresebný syntax se v díle umělkyně mění na bohatě strukturované experimentální pole forem sledující závažná osobní a společenská témata. Výstava Zblízka představí výběr prací z poslední doby, které reflektují život jako neustálou, neočekávanou a nemilosrdnou transformaci. Kurátorem výstavy je Petr Vaňous.

Více informací najdete na x.pragovka.com nebo na facebookovém profilu Pragovka Gallery.


Otevírací doba galerie:

ÚT–ČT 14:00–20:00

PÁ–NE 14:00–18:00

 

Adresa galerie:

Kolbenova 923/34a, Praha 9, 190 00

Nejslavnější exkurze do pekla v dějinách literatury

OSTRAVA: Do nového roku 2023 vstupuje Komorní scéna Aréna strhujícím milostným příběhem Arthura Rimbauda a Paula Verlaina. Úplné zatmění (v originále Total eclipse) Christophera Hamptona si pro svou další spolupráci s Arénou vybral polský režisér André Hübner-Ochodlo. Nesmrtelná láska prokletých básníků tak díky němu na prknech Arény znovu ožije už v sobotu 14. ledna v 18.30.

 

14.01.2023
18:30
Autor článku: 
Sylvie Vůjtková

Sir Christopher Hampton je slavný britský dramatik, scénárista, překladatel a režisér, kterého ani u nás nemusíme zdlouhavě představovat, a to zejména díky jeho filmovým scénářům. Za scénář k filmu Nebezpečné známosti, ve kterém hlavní role ztvárnili John Malkovich a Glenn Closeová, získal v roce 1988 nejvyšší ocenění americké filmové akademie Oscara. Samotnému filmovému scénáři však předcházela divadelní hra a nejinak tomu bylo i v případě Úplného zatmění. Příběhem prokletých básníků se Hampton zabýval už ve svých jedenadvaceti letech a jednalo se o jednu z jeho prvních her vůbec. Světovou premiéru měla v londýnském divadle Royal Court v roce 1967, kde mladý dramatik tehdy zastával pozici dramaturga, valného ohlasu se ovšem tehdy nedočkala. Hampton se naštěstí ke své nepříliš úspěšné hře vrátil po bezmála 30 letech a adaptoval ji do podoby scénáře k filmu Agnieszky Holland, a ten už rozhodně úspěšný byl. Jedním z jeho úspěchů bylo samozřejmě oživení zájmu o hru samotnou ze strany divadel po celém světě a dalším např. obsazení tehdy ještě nepříliš známého mladého herce Leonarda DiCapria do role Arthura Rimbauda.

 

Vše pomine, jenom my ne.

Jména Arthura Rimbauda a Paula Verlaina známe nejspíš všichni z dob střední školy a ti bystřejší z nás by si snad vzpomněli i na název nějaké z jejich nejslavnějších básní. Jaký byl ovšem skutečný příběh těchto prokletých básníků, který už jsme si v oněch školních lavicích nevyslechli? Láska, která je spojovala, byla stejně absolutní jako jejich sobectví. Vášnivý milostný vztah, který je spaloval po několik let, je pouze utvrzoval v poznání, že nemůžou být ani spolu, ani bez sebe. Jejich zoufalá, krutá, a přesto naplněná láska byla plná tehdy zakázaných doteků, absintového opojení a zatmění mozku, díky němuž překročili i nepřekročitelné. A společně se svými básněmi se tak sami zapsali do dějin.

 

Existuje sobectví. Existují vztahy založené na vzájemném prospěchu. Existuje samolibost. Ale láska ne. Tu musíme znovu objevit.

Jak by se daly stručně charakterizovat životní osudy těchto básníků? Slovy našeho dramaturga Tomáše Vůjtka: „Šestnáctiletý Rimbaud svede ženatého a měšťácky usedlého Verlaina, aby se společně pokusili stát se ‚vidoucími' básníky, kteří znovu objeví lásku, život a snad i poezii. Je to jízda nebezpečná a divoká, která skončí dvěma výstřely z revolveru v bruselském hotelu. Verlaine se bude zbytek života upíjet a šířit kult prokletých básníků, zatímco Rimbaud přestane být vidoucím a začne obchodovat se zbraněmi v Africe. Dva zpackané životy, ale ty básně za to stojí.“ Sama inscenace až takto stručná není, byť se celý příběh odehraje za pouhých 90 minut bez pauzy. O tom, jak žili Verlaine a Rimbaud poté,  co od sebe získali úplně všechno, rozešli se a šli dál, se však tolik nedozvíme, protože naše inscenace se zabývá především dvěma roky intenzivního milostného vzplanutí v letech 1871—1873.

Hamptonův text je v Ochodlově pojetí silně koncentrovaný a razantně zkrácený, ale zároveň je obohacen o variace na Rimbaudovy básně z pera dramaturga Tomáše Vůjtka. Dalším obohacením je postava Vidoucího, hudebního alter ega Arthura Rimbauda, kterého ztvárňuje hudebník Martin Dytko. Ten živě vytváří kompletní hudební složku, o kterou se postaral skladatel Adam Żuchowski. Zatímco kostýmy Marty Roszkopfové vycházejí z dobové inspirace — tedy až na Rimbauda a později i Verlaina, kteří se záměrně vymykají, scénografie André Hübnera-Ochodla pracuje s výraznou obrazivostí a symboličností.

V hlavních rolích se představí Josef Kaluža jakožto Paul Verlaine, jehož „spořádaný manželský život“ naruší šestnáctiletý rebel Arthur Rimbaud v podání Vlastimila Burdy. Verlainovu rodinu doplní Barbora Sedláčková jakožto manželka Matylda a Dana Fialková s Kostasem Zerdaloglu coby její rodiče. Role dalších dobových umělců ztvární Adam Langer a Michal Čapka.

 

Christopher Hampton: Úplné zatmění

Nesnesitelné je jedině to, že nic není nesnesitelné. 


Překlad František Fröhlich Režie André Hübner-Ochodlo Dramaturgie a texty písní Tomáš Vůjtek Scéna André Hübner-Ochodlo Kostýmy Marta Roszkopfová Hudba Adam Żuchowski

Hrají Josef Kaluža, Vlastimil Burda, Barbora Sedláčková j.h., Dana Fialková j.h., Kostas Zerdaloglu j.h., Adam Langer, Michal Čapka a Martin Dytko j.h.

Veřejná generálka 13. ledna 2023 od 11.00

Premiéra 14. ledna 2023 od 18.30

Nejbližší reprízy 16., 18. a 27. ledna a 9. a 24. února 2023 od 18.30

https://divadloarena.cz/

Demolici „Šneka“ ve Smetanových sadech schválili památkáři i jeden z jeho autorů

OLOMOUC: Neuhlídatelný cíl vandalů i zázemí pro drogově závislé. To vše zmizelo z olomouckých Smetanových sadů díky demolici takzvaného „Šneka“. Odstranění zdevastovaného železobetonového torza ze 70. let iniciovalo Výstaviště Flora Olomouc se souhlasem památkářů.

Autor článku: 
Michal Poláček

„V době svého vzniku byl Šnek ozdobou Smetanových sadů. V posledních desetiletích to ale neplatilo. Využívali ho drogově závislí, byl i častým cílem vandalů. Ti všichni zneužívali toho, že se v této stavbě velice snadno ukryli díky jejímu šroubovitému uspořádání. Navíc Šneka nebylo možné 24 hodin denně hlídat. Stalo se z něj místo, jemuž se slušní návštěvníci parku vyhýbali. A právě od takových míst chceme naše parky vyčistit,“ uvedla Eva Fuglíčková, ředitelka Výstaviště Flora Olomouc.

Olomoucké výstaviště coby správce historických parků v průběhu let několikrát ve „Šnekovi“ obnovilo květinovou výsadbu. V celkovém kontextu zdevastované lokality však tyto snahy nepřinesly kýžený efekt, navíc i výsadby byly posléze zničeny vandaly.

Výstaviště Flora Olomouc tak v závěru loňského roku požádalo Odbor památkové péče Magistrátu města Olomouce o povolení odstranění této stavby. Výsledem bylo souhlasné závazné stanovisko. Týká se jak demolice „Šneka“, tak i odstranění zchátralého totemu z keramických tvarovek před pavilonem H a také zbourání pozůstatků pergoly a poničeného zvýšeného záhonu za pavilonem H.

„Všechny výše uvedené stavební prvky jsou ve špatném stavebně-technickém stavu a současně již pozbyly vazbu k dobovým okolním úpravám. Jejich estetická působnost je v současné době nízká. Jejich odstraněním nedojde k narušení původní kompoziční struktury Smetanových sadů, ale naopak estetická působnost míst bez předmětných staveb bude pozitivní,“ uvádí dokument z Odboru památkové péče Magistrátu města Olomouce.

Odbor památkové péče v rámci posouzení žádosti od Výstaviště Flora Olomouc požádal o vyjádření i Národní památkový ústav. Také jeho odborní pracovníci demolici „Šneka“ posvětili.

„Na základě prostudování předložených podkladů a znalosti situace NPÚ konstatuje, že zamýšlené práce jsou v souladu se zájmem ochrany kulturně-historických hodnot,“ stojí v dokumentu, který má Výstaviště Flora Olomouc k dispozici.

Odstranění „Šneka“ současné vedení Výstaviště Flora Olomouc konzultovalo i s jedním z jeho autorů – emeritním ředitelem výstaviště Zdeňkem Štefkou.

„Také on s demolicí souhlasil. Doba, pro kterou byla tato výstavnická instalace zbudována, již minula,“ uvedla Eva Fuglíčková, ředitelka Výstaviště Flora Olomouc.

„Šnek“ byl součástí Smetanových sadů od 70. let 20. století. Ve své době tvořil významný prvek zdejší Magnoliové zahrady zbudované v letech 1975 až 1977, jejími autory jsou Zdeněk Štefka a Jiří Finger.

Samotného „Šneka“ navíc původně zdobily keramické reliéfy z dílny výtvarníka Ivana Jakeše. Již v minulosti byly ovšem odstraněny. Dlouhá desetiletí tak ve Smetanových sadech stálo pouze zdevastované torzo původního díla.

https://www.flora-ol.cz/

Velký bratr tě sleduje. Švandovo divadlo uvede inscenaci 1984, adaptaci slavného románu George Orwella

PRAHA: Jednu z nejdůležitějších knih 20. století, román 1984 George Orwella, uvede na divadelních prknech Švandovo divadlo v Praze. Adaptace a režie se ujme Dodo Gombár, který dříve u Švandů působil jako umělecký šéf. Inscenaci tak vytvořil přesně na míru smíchovskému hereckému souboru. Slavný Orwellův román pojal Gombár jako drama o volání po svobodě i jako příběh velké lásky. Hlavní postavu, Winstona Smithe, hraje David Punčochář, jeho záhadného kolegu O´Briena ztělesňuje Tomáš Petřík. V úloze Julie, Smithovy o generaci mladší přítelkyně, uvidíme Anežku Šťastnou. Premiéra je 28. ledna ve Velkém sále Švandova divadla.   

28.01.2023
Autor článku: 
Magdalena Bičíková

Winston Smith je nenápadný muž, který pracuje pro Ministerstvo pravdy. Upravuje zde archivní záznamy: vymazává a přepisuje je podle toho, co si přeje vládnoucí strana. Píše se rok 1984 a on žije v Oceánii, v jedné ze tří mocností, mezi něž se rozdělil poválečný svět. Lidem zde vládne Velký bratr, moudrý i přísný vůdce, který na vše dohlíží a všechno ví. A jeho tajná Ideopolicie všechny neustále sleduje. Kdo se odchýlí od státní ideologie, je vaporizován. To znamená, že je fyzicky a psychicky „vymazán“… Jenže Smith se odváží přemýšlet – a začne o systému pochybovat. Od kolegy O´Briena si půjčí zakázanou knihu. A zamiluje se. Což je také trestné. Velký bratr ho však sleduje. A ví, co je pro odpadlíka nejlepší…

 

Příběh svobody i velké lásky

„V inscenaci se soustřeďujeme na dramatický příběh Winstona Smithe, který je podle mne hlasitým voláním po svobodě,“ říká autor divadelní adaptace a režisér Dodo Gombár. „Chceme vyprávět o bytostné potřebě člověka svobodně myslet i žít – navzdory systému i jeho vlastním omezením. 1984 je zároveň příběhem velké lásky, která nezná konvence ani ideologie. I láska totiž nabourává systémy stojící na odosobnění, špehování a zotročení,“ uvažuje Gombár.

Podle něj příběh hlavního hrdiny obsahuje také naději. „Proč lidé stále čtou Orwella, autora, který se narodil v roce 1903, tedy před sto dvaceti lety? Proč je pořád baví písně Rolling Stones, kapely založené v 60. letech? Protože jde o ostré, přímočaře podané výpovědi o těch nejzásadnějších a nejhlubších věcech člověka. A ty v každé nové generaci znovu ožívají. V inscenaci 1984 tak chceme jít až na dřeň: jde nám o syrovost, ostrost a živelnost výpovědi, z níž paradoxně vyrůstá zvláštní poezie. I herecké výkony půjdou na hranu. Naším cílem je zkrátka divadlo, které nenechá diváky lhostejné,“ říká Gombár.

V adaptaci vyšel Dodo Gombár z výtečného překladu Evy Šimečkové. Ta Orwellův román v letech 1983-1984 přeložila do češtiny. „Zatímco v první části inscenace sledujeme silný dramatický příběh svobody, lásky i zrady; ve druhé jsme svědky Smithova zápasu o jeho vlastní já, o jeho rozum i duši. Právě hledání identity – kdo jsem já – skrz svoji osobní paměť, ale i skrze lásku, blízkost a důvěru k někomu druhému, jsou témata, která v inscenaci naléhavě vyvstávají,“ naznačuje režisér.

 

Válka je mír, nevědomost je síla

Hlavní postavu Winstona Smithe hraje David Punčochář, v roli jeho nečekané, o mnoho mladší lásky Julie uvidíme Anežku Šťastnou. Roli ďábelsky proměnlivého O´Briena ztvárňuje Tomáš Petřík. Starého vetešníka Charringtona hraje Miroslav Hruška, všechny další ženské role ztělesňuje Andrea Buršová. V inscenaci se dále objeví Matěj Anděl, Petr Kult, Jacob Erftemeijer a Jan Mansfeld. Ten v jedné z rolí naživo zahraje i na elektrickou kytaru.

„George Orwell ve svém posledním románu popsal nejhorší formu totality, jakou si v roce 1948, kdy román psal, uměl představit,“ říká dramaturgyně Martina Kinská. „Autor vyšel ze svých zkušeností z Barmy, kde působil jako koloniální policista. Především však čerpal ze zážitků ze španělské občanské války, stejně jako ze zpráv ze stalinského Sovětského svazu.“

Důležitým tématem příběhu je podle dramaturgyně neustálé sledování, jemuž lidé nemohou uniknout.  „Místo, kde není tma – na němž se Smith s O´Brienem mají sejít, a také se tam sejdou – je de facto do důsledku uplatněný princip, jaký používá věznice typu panoptikon: ze strážní věže je na odsouzeného kdykoli vidět, on však nemá šanci zjistit, kdy je skutečně pozorován. Až příliš to připomíná dnešní dobu s všudypřítomnými kamerami, čipy, stahováním dat o uživatelích sociálních sítí a tak dále, “ upozorňuje Kinská.

Také v popisu ´zpětné´ cenzury ve fiktivní Oceánii a dokola omílaných heslech jako ´válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla´ projevil autor až nečekaně přesný odhad a předvídavost. „Nejen totalitní státy se svými obyvateli manipulovaly či stále manipulují,“ říká dramaturgyně. A zdůrazňuje ještě jeden moment, který Orwell považoval při líčení extrémní totality za podstatný. „Systém, který vládne lidem skrze strach a úzkost, logicky musí ovládnout i mysl lidí. Ničí podstatu pojmů a nutí člověka k deformovanému uvažování a přijetí zcela odlišných, často protichůdných pravd. Orwell pro to zavádí pojem doublethink,“ uvádí Martina Kinská.

 

Křivý obraz v zrcadlech, plechové kádě na cokoli

Výtvarník inscenace Jaroslav Milfajt vytvořil na scéně konstrukci z lešenářských trubek. V tmavém zrcadlovém stropě se pokřiveně a převráceně odráží vše, co se pod ním děje. „Trubky připomínají ohradu a jsou na nich pověšeny tlampače. V zadní části konstrukce jsou těžké ocelové dveře. Objeví se zde i barový pult hospody nebo čelo postele, která se nachází v úkrytu milenců nad vetešnictvím,“ líčí Martina Kinská. V popředí jeviště stojí tři plechové kádě. „Snad na odpadky, na součástky z výroby, ale možná i na krev,“ dodává Kinská.

Herce výtvarník oblékl do barevně i střihově podobných obleků, odrážejících vnucenou jednotvárnost názorů a vkusu. Výraznými výtvarnými prvky jsou i železné křeslo užívané u výslechů připomínající trůn a „mučicí“ koruna, odkazující na Kristovo utrpení.

Pozoruhodnou hudbu k inscenaci vytvořila Gabriela Vermelho, skladatelka, zpěvačka a herečka.

 

Člověk a společnost znovu na tenké hranici

„Kdybych měl říct, proč na 1984 jít právě teď, asi bych řekl: protože nám to, co tak jasnozřivě popsal Orwell, opět hrozí,“ uvažuje Dodo Dombár. „Jako jednotlivci i jako společnost se znovu ocitáme na tenké hranici, kdy námi vybudovaný systém hrozí ztrátou svobody člověka. Deformování jazyka, rozostření základních pojmů jako je pravda a lež, sledování prováděné zdánlivě v našem nejlepším zájmu i útok na naši identitu, abychom dosáhli správné image, pod níž už ale není místo pro žádný obsah a vnitřek – to všechno jsou přece věci, s nimiž se denně potýkáme,“ uzavírá Dodo Gombár.

Premiéra inscenace 1984 je v sobotu 28. ledna 2023, reprízy jsou naplánovány na 30. ledna a na 6., 11. a 17. února.

www.svandovodivadlo.cz

Víte, že…

… autor divadelní adaptace a režisér Dodo Gombár nechal do popředí vystoupit silný dramatický příběh, čímž respektoval přání uměleckého vedení Švandova divadla? Jen na pár místech scénář mírně zaktualizoval a do několika replik doplnil citaci z knihy Psychologie davu (1895) Gustave Le Bona. Ten jako první popsal znepokojivé změny v chování jednotlivců, když se stanou součástí davu.

… už v roce 1949 v dopise Francisi A. Hensonovi uvedl George Orwell toto? „Nemyslím, že společnost, jakou jsem popsal, musí nutně přijít, ale obávám se, s ohledem na to, že tato knížka je satira, že něco podobného by přijít mohlo. Rovněž jsem přesvědčen, že totalitní ideje zakořenily v myslích intelektuálů všude na světě a já jsem se snažil dovést tyto ideje do jejich logických důsledků… Totalita, pokud se proti ní nebude bojovat, může zvítězit všude,“ napsal Orwell.

George Orwell (vlastním jménem Eric Arthur Blair, 1903-1950) se při psaní románu 1984 inspiroval dílem Konec civilizace, jehož autorem je spisovatelův učitel francouzštiny Aldous Huxley? Ještě silnějším zdrojem byla však kniha Jevgenije Zamjatina My z 20. let minulého století, kdy už v tehdejším Rusku řádil stalinismus. Utopický Zamjatinův román popisuje budoucnost lidstva jako děsivou dobu nesvobody, uniformity a strachu. Lidé už sice netrpí bídou, místo jmen jsou však označováni pouze písmem a číslem a na jejich životy dohlíží Úřad Strážců. Ve skleněných domech neexistuje žádné soukromí, nad člověkem stojí kolektiv a i na dítě musí rodiče získat povolení, jinak jsou popraveni.

… román 1984 zaujal mimo jiné i Orwellovým „vynálezem“ newspeaku? Jde o zjednodušenou angličtinu (v překladu češtinu), jíž je na konci knihy věnován vysvětlující slovník. Ministerstvo pravdy je Pramini, lepší je vyjádřeno slovem dobřejší, dělníci jsou proleti, tábor nucených prací je joycamp atd. I zde se autor inspiroval skutečností, zejména novými zkratkami užívanými v Sovětském svazu.

… odpovědi, proč Orwell zvolil pro název románu zrovna rok 1984, se různí? Podle jeho nakladatele prý autor pouze prohodil poslední dvě číslice roku, kdy román vznikl. Mohlo jít ale i o letopočet z básně o budoucnosti, jíž napsala Orwellova první žena Eileen. Kniha vyšla v roce 1949 v nevídaném nákladu 25 000 kusů a i následné dotisky po 10 000 kusech byly ihned vyprodány. Antiutopický román se – vedle Farmy zvířat vydané v roce 1945 – stal Orwellovou nejúspěšnější knihou. V bývalé Československé socialistické republice byl autor samozřejmě zakázán. Oficiálně jeho knihy začaly vycházet až po roce 1989.

… jako režisér je Dodo Gombár, dříve umělecký šéf Švandova divadla, u Švandů podepsán pod řadou výrazných a úspěšných titulů? K těm patří například Bratr spánku, Lámání chleba, Krysař, Betonová zahrada, Crash u potoka, Merlin aneb Pustá zem a další. Jako autor či spoluautor se podílel na titulech Dům bez boha, Proměna, Nebe nad Berlínem, Gottland, Smíchoff-on ad. Vždy ho zajímal zápas člověka o svobodu, o vlastní pravdu i nesmrtelnou duši.

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Instituce a kulturní zařízení