Instituce a kulturní zařízení

Intermediální umělkyně Milena Dopitová vstoupila na českou výtvarnou scénu začátkem 90. let 20. století, která po roce 1989 otevřela nová témata a možnosti tvorby ve výtvarném umění. Hlavním těžištěm jejích děl se stal zájem o člověka a jeho intimní prožívání každodennosti. Dopitová pracuje s identitami v jednoduchých, až metaforických objektech, a přetavuje tak mnohdy všední účel objektů do hlubšího sdělení. V současné tvorbě Mileny Dopitové rezonuje téma kolektivních sportů a provázání společnosti skrze spolupráci a souhru. Dopitová je představitelka silné generace umělkyň a umělců devadesátých let, její přístup je však velmi vnímavý.

Ten zvolila i pro projekt, který vznikl pro prezentaci českého umění v rámci předsednictví České republiky v Radě Evropské unie a byl prezentován ov prostorách bruselské galerie Bozar. Výstava akcentuje sounáležitost navzdory rozdílnostem v evropské společnosti. Dopitová představuje společnost jako majestátní stavbu. Vazby, jež nás váží dohromady, zajišťují stabilitu celé konstrukce. Zároveň jsou pohyblivé natolik, aby celek mohl být v neustálém pohybu. Ve svých objektech Dopitová poukazuje na rozdílnost, která společnost v širokém slova smyslu charakterizuje. Malá dvorana Veletržního paláce se tak mění nejen na výstavní prostor, ale transformuje se v místo setkávání a vzájemné výměny názorů i prožitků. 

Výstava zdůrazňuje, že právě odlišnost jednotlivých prvků i segmentů společnosti ji posiluje a vytváří vzájemnou harmonii. Ve světě, jehož napětí stále graduje, je podle Dopitové rovnováha privilegiem a empatie spolu s citlivostí jsou hodnotami, které je třeba kultivovat.  

Milena Dopitová: EVEN ODD 
Veletržní palác, Malá dvorana, 10/11/2023 – 3/3/2024  

Kurátorka: Eva Skopalová 

Architekti výstavy: Jakub Červenka (Objektor Architekti s.r.o.) 

Grafici výstavy: Štěpán Marko 

Podrobnosti najdete na webu ngprague.cz. 

Čtenáře se snaží přimět k zamyšlení nad možnými změnami, které předestírá prostřednictvím stručného politického programu. Kromě souvisejících témat se snaží odhalit zástěrku „nezištné“ solidarity zahraničních spojenců. Porovnává kvality generálů naší současnosti a minulosti, odmítá slova, jimiž se nám cizí síly snaží vnutit pokřivené vidění světa, na prstech sčítá poslance a senátory obdařené morálkou, svědomím a zodpovědností. Je přesvědčený, že bez poctivého úsilí o pravdu společnost upadne. Protože pouze pravda přináší příslib budoucnosti. Ve své knize se opakovaně dovolává autority TGM…

RNDr. Rudolf Červenka je vydavatelem knih, překladatelem, matematikem a publicistou. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK a matematiku krátce vyučoval. V následující programátorské praxi se mimo jiné zabýval matematickými aplikacemi v demografii, meteorologii, mezinárodní politice a jazykovědě. V roce 1993 spoluzaložil nakladatelství LEDA, které od té doby řídí. Do jeho životní dráhy se promítl vliv otce, aktivního sociálního demokrata – před válkou i během ní iniciátora dobročinných sbírek ve prospěch beskydských dětí z chudých rodin –, a okruhu jeho nekonformních známých, mezi které patřil básník Petr Bezruč a zejména velitel výsadku Tungsten generál Rudolf Pernický. Z matčiny strany si autor odnesl tvrdohlavost písmáckého rodu dědičných beskydských fojtů, v padesátých letech ovšem kulaků.

Výstava Antikódy na náměstí Václava Havla již od 1. listopadu

Ještě před začátkem oslav 17. listopadu je veřejnosti od 1. listopadu přístupná venkovní výstava Antikódy. Tu připravila ve spolupráci se spolkem Díky, že můžem Knihovna Václava Havla u příležitosti nového a doplněného vydání stejnojmenné Havlovy sbírky. Zároveň je výstava i připomínkou inscenace Antikódy na Nové scéně Národního divadla, od jejíž premiéry uplynulo letos deset let.

Na stejném místě si tak diváci mohou připomenout výjimečné dílo ze začátku 60. let, reflektující originálním Havlovým pohledem tehdejší politické poměry. Na náměstí Václava Havla bude k vidění výběr 12 kaligramů.

Sám autor ke sbírce dříve prohlásil: „Má sbírka grafické poezie ,Antikódy' vznikla po vnější stránce spíš jen na okraji mých pokusů v oblasti dramatické, okruhem svého zájmu se však váže přímo k jejich hlavnímu tématu. Nejde přitom o ,čistě' umělou nebo konkrétní poezii jako u Josefa Hiršala nebo některých dalších českých spisovatelů, ale v podstatě o poezii ještě (nebo zase) sémantickou, která se pokouší vyjadřovat své myšlenky a pocity výtvarně-typografickým jazykem, očištěným od zkonvencionalizované literárně-sémantické mechaniky. Má sbírka přitom vznikla i tak trochu jako reakce na automatizující se pocitově-verbální konvence současné české poezie.“

Instalace Voláme o pomoc – telefonní budka vám poví příběhy lidí v nelehké životní situaci

Na náměstí Václava Havla stojí opuštěná telefonní budka. Budou mít příchozí odvahu do ní vkročit a zvednout sluchátko? Audio instalace umístěná právě do telefonní budky nabádá vydat se za hranice své sociální bubliny. Vedle toho také zjistit, jaké organizace pomáhají lidem v nouzi i jak se může veřejnost zapojit a organizace podpořit.

Z této telefonní budky se nedá nikomu dovolat, tato telefonní budka totiž návštěvníkům vypráví. Stačí si vybrat číslo ze seznamu, vzít do ruky sluchátko a poslechnout si příběh obyčejného člověka v nesnázi. Výpovědi, nasbírané dokumentární metodou, otevírají často tabuizovaná témata.

Telefonní budka pod názvem Voláme o pomoc dává na výběr ze sedmi příběhů lidí, kteří se potýkají se závislostmi, dluhy, bezdomovectvím, řadí se mezi národnostní menšiny, samoživitelky, snaží se integrovat do společnosti po odchodu  z dětského domova nebo si pro sebe přejí rovná práva stejně jako mají heterosexuální páry. Příchozí návštěvník si může sám zvolit, koho na druhé straně sluchátka uslyší.  „Důležité pro nás je, že mimo příběhů někoho v nesnázi dostanou lidé možnost seznámit se s neziskovými organizacemi, které napřímo pomáhají sociálně ohroženým skupinám,“ komentuje hlavní myšlenku instalace její autorka Ester Valtrová.

Instalace Voláme o pomoc bude k vidění na náměstí Václava Havla během celého listopadu a otevírá se každý den mezi 8:00–⁠20:00. Vnitřek budky odkazuje na spolupracující neziskové organizace pomocí QR kódu. Každá nezisková organizace – Děti v akci, Člověk v tísni, Jsme fér, Armáda spásy, Fandi mámám, Slovo 21, Sananim – díky němu ukazuje, co pro pomoc ohroženým sociálním skupinám podniká, a jak se mohou ostatní lidé do pomoci zapojit.

Instalace RÁM. Příběh středoevropského regionu vyprávěný v kontextu dospívání dítěte

Ve spolupráci s Týdeníkem Respekt vznikla další unikátní instalace s názvem RÁM. Připomíná v rámci jedné dekády, čím vším jsme si za deset let prošli a co jsme zažili. Poukazuje na to, jak se během docela krátkého časového úseku v kontextu dějin stihne svět tolik proměnit. Je připomínkou velkých i malých událostí, které ovlivnily podobu našich současných životů. Nastoluje otázku, na kolik pak také ovlivní další generace.

Název audiovizuální instalace „RÁM” odkazuje právě na rámec jedné dekády a jejího vlivu na život člověka. Příběh sledu událostí posledních deseti let vypráví RÁM ve dvou rovinách. První rovinou je život dítěte, které přišlo před deseti lety na svět. Návštěvníci sledují, jak roste a jaké obyčejnosti se mu v životě dějí. V kontrastu s milníky jakými jsou první krůčky, nebo vypadnutý zub, nás rok po roce provázejí i události ze světa formou zpravodajských fotografií. Tímto kontrastem vedle sebe klade na první pohled možná banální a běžné prožívání dítěte a události, které zůstanou v historii zapsané a v budoucnu život právě tomuto dítěti ovlivní – jsou totiž součástí téhož světa.

Díky, že můžem je spolek tvořený třemi desítkami studentů a mladých lidí. Již desátým rokem organizují největší listopadové oslavy svobody, Korzo Národní. Spolku se podařilo utvořit tradici občanských a kulturních oslav sametové revoluce přímo na Národní třídě. Společně s ostatními chtějí říct „Díky, že můžem” všem těm, kteří se zasloužili o to, že dnes žijeme svobodně. Usilují o kultivaci angažované občanské společnosti ctící humanistické a demokratické ideály. Takové, která bere svobodu jako zodpovědnost, nikoliv však samozřejmost. Mezi jejich další aktivity se mimo jiné řadí projekty občanského vzdělávání Samet na školách nebo Akademie Díky, že můžem.

Generálním mediálním partnerem akce Korzo Národní je Česká televize.

Do divadla loutek přichází Jakub Maksymov v sezóně, kterou přebírá po bývalém vedení divadla: „Po úspěšně zvládnutém 15. ročníku mezinárodního festivalu Spectaculo Interesse nás čekají dohromady tři premiéry. Právě nyní připravuje mladý a talentovaný československý tandem tvůrkyň Markéty Bockové a Laury Čermákové inscenaci pro nejmladší diváky "Medvěd, který tam nebyl", jehož premiéra nás čeká již 24. listopadu. Hned poté se vrhneme do příprav oslav sedmdesátin divadla, které vyústí 15. prosince slavnostním večerem. Dále se tuto sezónu mohou zejména starší diváci těšit na "Farmu zvířat" v režii Viktorie Vášové a "Krokodýlka", jehož se ujme naše dramaturgyně Tereza Agelová.“ prozrazuje plány následujících měsíců Maksymov.

Jako svůj největší úkol vidí Jakub Maksymov připravit pro diváky takový repertoár, který je nebude podceňovat. „Pro diváky dospívající, pro ty nejmladší i pro jejich dospělý doprovod bych chtěl, abychom tvořili plnohodnotná umělecká díla – tedy takové divadlo, které neinfantilizuje ani přehnaně nezjednodušuje. I když je potřeba brát ohled na specifické dispozice mladých diváků – tedy na jejich o něco kratší životní zkušenost a o něco menší penzum znalostí, jimiž disponují – nepovažuji za nutné je mentorovat či poučovat,“ dodává.

V této chvíli již Jakub Maksymov intenzivně připravuje také sezónu následující: „Diváci se již nyní mohou těšit například na nový projekt, kterého se ujme mezinárodně oceňovaná režisérka Veronika Riedlbauchová, autorka úspěšných inscenací pro děti "Do hajan" či "To je Andělení" v divadle Drak. Dalším tvůrcem, který se u nás následující sezónu představí, bude zkušený režisér Jiří Ondra. Dalších dvou premiér se ujmu osobně. V jejich rámci bych rád navazoval na svůj dlouhodobý zájem o moderní loutkové divadlo. V dalších sezónách budeme spolupracovat i s předními zahraničními tvůrci loutkového divadla, například se slovinským režisérem Tinem Grabnarem nebo chorvatskou režisérkou Tamarou Kučinović.“ doplňuje.

Jakub Maksymov je absolventem Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze, spolupracoval s divadly a nezávislými soubory v ČR i zahraničí. Za svou pětiletou profesionální kariéru již režíroval na Slovensku, v Srbsku, Bosně a Hercegovině, Severní Makedonii, Francii či v Německu. Své inscenace většinou tvoří jako adaptace prózy, výchozím bodem koncepce nebo zkoušení ale není samotný text, ale právě konkrétní materiál, objekty, hmota. Je držitel ceny divadelních novin za sezónu 2019/2020 – Cena za nejlepší inscenaci v kategorii výtvarné a loutkové divadlo – a držitel ceny Divadelní kritiky v kategorii Talent roku z roku 2020. Jeho inscenace získaly řadu mezinárodních cen a v roce 2021 byl projekt Na vukovom tragu, který vznikl v srbském divadle Pozoriště Mladih v jeho režii, vybrán do programu ASSITEJ World Congress v Tokyu.

Divadlo loutek Ostrava, příspěvková organizace, je profesionální scénou pro děti a mládež regionu severní Moravy a Slezska. Zřizovatelem Divadla loutek Ostrava je statutární město Ostrava. Divadlo loutek Ostrava hraje denně dvě až čtyři představení pro žáky mateřských, základních nebo středních škol. V neděli se konají dopolední i odpolední „rodinná“ představení pro děti a jejich dospělý doprovod. V průběhu týdne pak hraje divadlo představení určená i dospělým divákům. DLO nabízí také umělecko-vzdělávací programy – semináře a dílny pro žáky, ale i pro pedagogy.

Vybrané projekce doprovodí i hosté z řad filmových tvůrců. „Jsme rádi, že i v letošním roce můžeme nabídnout výběr úspěšných ukrajinských filmů včetně několika velmi aktuálních novinek. Navzdory okolnostem se daří ukrajinským filmařům získávat zahraniční koproducenty, bez nichž by nové filmy nemohly vzniknout, a také vyslat svá díla na prestižní mezinárodní festivaly,“ říká dramaturgyně festivalu a ukrajinistika Lenka Víchová a dodává: „velké poděkování za naši stranu patří evropské síti kulturních institutů EUNIC a fondu na podporu Ukrajiny Culture of Solidarity Fund, díky jejichž podpoře mohou být ukrajinské filmy prezentovány letos i v České republice.“

Festival bude zahájen 16. listopadu v pražském kině Lucerna, následně bude festivalovým snímkům patřit až do 21. listopadu kino Atlas. Od 5. do 9. prosince zve Týden ukrajinského filmu na vybrané snímky i do brněnského kina Art. Všechny filmy budou uvedeny v původním znění s českými titulky. Více informací na www.ukrajinafilmfest.cz. Vstupenky je možné zakoupit online na webových stránkách jednotlivých kin.

Festival slavnostně zahájí 16. listopadu v kině Lucerna snímek režisérky Iryny Cilyk Já a Felix (2022), který je citlivým portrétem vztahu dospívajícího chlapce Tymofije a vysloužilého vojáka Felixe. Příběh odehrávající se v devadesátých létech minulého století nabídne nejen mimořádný pohled na bouřlivé období ukrajinské historie ale i notnou dávku humoru. Do devadesátých let minulého století, kdy došlo k rozpadu Sovětského svazu a kdy první generace nezávislé Ukrajiny stála před velkou morální výzvou, jak přežít a neztratit důstojnost, je vsazen i příběh dospívající Kiry režisérky a scenáristky Toni Nojabrjovi ve filmu Miluješ mě? (2023).

Válečné drama Achtema Seitablajeva Kyborgové (2017) vrátí diváky do roku 2014, kdy ukrajinští vojáci bojovali o letiště v Doněcku dlouhých 242 dní. Bojové scény i kulisy zničeného letiště posloužily tvůrcům filmu jako platforma pro diskusi o tom, za jakou Ukrajinu každý z jejích obránců bojuje. Tento film se ocitl na seznamu 100 nejlepších ukrajinských filmů. Cesta domů (2019) Narimana Alieva je dalším z hraných filmů připomínající konflikt s Ruskem. Krymský Tatar Nazim, který se po anexi Krymu rozhodl odejít jako dobrovolník do armády, padne. Jeho otec přijíždí do Kyjeva, aby odvezl jeho ostatky domů na Krym, kde jej chce pohřbít podle muslimských zvyků. Cesta domů nám citlivě připomíná to, že rusko-ukrajinská válka není etnickým, ale civilizačním konfliktem a že Ukrajina je území, které je jediným domovem jak pro ukrajinský, tak i pro krymsko-tatarský národ. Neotřelá tragikomedie Romana Bondarčuka Vulkán (2018) navzdory válečným událostem vnese na plátna kin humor. Lukas pracuje jako tlumočník a řidič pro monitoringovou misi OBSE, kterou doprovází na hranice s okupovaným Krymem. V jednu chvíli ztratí nejen telefonní signál, ale také auto s celou posádkou… Výpravný snímek Olesji Morhunec-Isajenko Ščedryk. Carol of the Bells (2022) připomíná osudy ukrajinských, židovských a polských rodin z města Stanislaliv (dnešní Ivano-Frankivsk) na Západní Ukrajině, které pocítily ve 30. - 40. letech dvacátého století stejný útlak od Třetí říše i od SSSR.

Na festivalu Týden ukrajinského filmu mají silné zastoupení nejaktuálnější dokumentární snímky, které získaly mezinárodní ohlas. Film Alisy Kovalenko Nevyhasneme (2023), jenž měl v letošním roce světovou premiéru na Berlinale, nabízí příběh pětice teenagerů, kteří stojí před životní volbou výběru dalšího vzdělání. Sní o odchodu z válečné zóny a poznávání světa, jemuž nevládnou svištící střely. Festival nabídne i starší snímek Alisy Kovalenko Domácí zápas (2018), který nechává nahlédnout do života mladé Aliny, jež sama vychovává dva mladší sourozence a jediným únikem od každodenní reality je pro ni fotbal a touha po profesionální fotbalové kariéře. Snímek Evy Džišiašvili Plaj. Horská stezka (2021) nahlíží do života rodiny žijící uprostřed ukrajinských Karpat, do nějž vstoupila válka stejně ničivě jako v případě desetitisíců dalších ukrajinských rodin. Roman Ľubyj vytvořil originální dokumentární koláž Železní motýli (2023), ve které rekonstruuje událost sestřelení letadla mířícího z Amsterdamu do Kuala Lumpuru nad územím Ukrajiny v červenci 2014, kdy všech 298 pasažérů na palubě zahynulo. Dokument Ukrajina: utéct nebo zůstat (2022) španělské dvojice filmařů Joan Giralt, Xavi Rossinyol ukazuje dopad ruské invaze a příběhy mnoha Ukrajinců, kteří se museli rozhodnout, zda odejít bez ohlédnutí nebo zůstat.

Týden ukrajinského filmu je projekt, který od roku 2017 realizuje spolek RUTA za podpory Velvyslanectví Ukrajiny v ČR. V letošním roce se Týden ukrajinského filmu uskutečnil ve spolupráci s evropskou sítí národních kulturních institutů EUNIC v Praze díky finančnímu přispění fondu na podporu Ukrajiny Culture of Solidarity Fund, který zřídila nadace European Cultural Foundation. Na projektu spolupracují i Francouzský institut v Praze, Institut Cervantes, Goethe Institut a British Council.

V rámci 100ks Offline budou mít návštěvníci možnost prohlédnout si najednou díla současných českých a slovenských malířů, kteří aktuálně hýbou galerijním a sběratelským světem. Velká část z nich měla letos výstavu v prestižních galeriích, ať už v Česku, nebo v zahraničí a úspěšně prodávají a draží svá originální díla. Na skupinové výstavě 100ks Offline budou ke zhlédnutí vůbec poprvé pohromadě v tomto složení.

„Naším cílem je popularizovat a zpřístupňovat současné umění. Pomocí limitovaných uměleckých tisků, které jsou řádově dostupnější než originály, chceme dostávat umění na stěny českých i slovenských domácností. Prostřednictvím výstavy nejenom ukazujeme náš výběr, který vznikl s pomocí předních kurátorů, na jednom místě, ale zároveň prezentujeme špičkovou kvalitu našich tisků,” vysvětluje zakladatel projektu 100ks Jakub Svoboda, podle kterého je výstava i určitým ohlédnutím a oslavou roku existence projektu.

Výstava se koná v prostorově neobvyklé Galerii Ex Post, která vznikla v centru Prahy na místě bývalé pošty. Ex Post podobně jako 100ks propojuje současné umění s technologiemi a s veřejností, proto dává spojení těchto dvou projektů smysl.

Přijďte se na přelomu listopadu a prosince inspirovat a pozastavit. Patříte-li mezi ty, kteří na otázku, co chtějí za dárek, odpovídají, že nic nepotřebují, že všechno mají, možná při návštěvě světa současného umění zjistíte, že přece jen něco chcete. A dokonce potřebujete.

100ks Offline
22. listopadu – 3. prosince
Galerie Ex Post
Příčná 1, Praha 1
Po–Pá: 16:00–19:00

So–Ne: 14:00–19:00

Událost na FB: https://www.facebook.com/events/350387500699863
Vstup je zdarma

O 100ks

Projekt založil Jakub Svoboda v roce 2021. Cílem je nabízet kurátorovaný výběr současného umění v dostupné formě uměleckých tisků v nákladu 100 kusů. 100ks investičně podpořila skupina Miton. V roce 2023 se rozšířil také na Slovensko. Více na 100ks.cz.

Konference byla neformálně zahájena ve středu 8. listopadu jazzovým koncertem seskupení Luboš Soukup Quartet v Opatských sálech broumovského kláštera. Hlavní program odstartoval ve čtvrtek ráno slavnostním zahájením a prvním panelem na téma „K čemu je v demokratické společnosti dialog?“, jehož hosty byli kněz a filozof Tomáš Halík, politoložka Petra Guasti a filozof Václav Němec. Diskusi moderovala Světlana Witowská.

„K demokracii patří démos (lid), původně to byl démos v rámci polis (obce) … Dnes hledáme nový démos pro demokracii a hledáme nový způsob dialogu a předpoklady pro něj. … Lidé mají ochotu spolu hovořit a mají o čem mluvit, umějí se vyjádřit, že se dovedou vzájemně respektovat… Předpokládá to určitý druh vzdělanosti. Demokratický dialog má tedy celou řadu předpokladů… A vyžaduje respektování určitých pravidel, respekt ke kritickému myšlení, důležitá je také vzájemná úcta, jinak dialog nevznikne,“ uvedl mimo jiné Tomáš Halík.

„V dialogu se naše velmi úzká subjektivní perspektiva postupně obohacuje a rozšiřuje, a tím vrůstáme do poznávání světa. Tak se podle Hannah Arnedtové tvoří „zdravý rozum“ v procesu vzájemného rozmlouvání. Dialog je tedy pro každého z nás zcela esenciální pro poznání reality, která je v moderní společnosti stále více komplexnější. V dialogu musí být oboustranně dobrá vůle a ochota hledat pravdu,“ podotkl Václav Němec.

„Jako demokraté nemůžeme tolerovat netoleranci. V dialogu hodně mluvíme o myšlení a mluvení, ale podle mého nám nejvíc chybí pokora a ochota naslouchat druhému. Nejde o přesvědčování druhého o své pravdě, ale o naslouchání. ... Cílem je vést demokratický dialog a jeho prostřednictvím hledat proměnu a shodu demokratického koncensu. To je tedy to, jakou společností chceme být,“ zamýšlela se během panelu Petra Guasti.

Odpolední, druhý panel přivítal na pódiu v sále Dřevník zakladatele festivalu Jeden svět Igora Blaževiče, režiséra a herce Jiřího Havelku a psychiatra a psychoterapeuta Tomáše Rektora. Společným tématem diskuse, kterou moderovala Renata Kalenská, byla otázka „Jak vést dialog v soudobé demokratické společnosti?“. Partnerem panelu byla Nadace OSF.

„Česká společnost není tak rozdělená, jak se říká. Mám srovnání se zeměmi na jih a na východ odsud a musím říct, že na tom není špatně, žije se tu dobře. Bohužel ve světě jsou v pohybu síly, které jsou nebezpečné. V zemích, kde přestal fungovat dialog, jsou lidé zatlačeni terorem, nebo se semkne skupina odvážných lidí, kteří se potom stanou tahouny společnosti. Velká část společnosti však zůstává rezignovaná a snaží se jenom přežít,“ zamyslel se Igor Blaževič.

„Proces zpochybnění je klíčem k dialogu. Mám rád tezi, kterou použil Václav Havel v jednom ze svých projevů: Být sám sobě podezřelým. Zkoumání a vědomé zpochybňování vlastních myšlenek vede k testování jiných perspektiv, a tím pádem k empatii. A empatie vede k solidaritě. Cesta solidarity se přitom ukazuje jako jediná možná,“ míní Jiří Havelka.

„Psychoterapie je jistou formou dialogu, byť zpravidla značně asymetrickou. A zároveň jedním z nevyřčených cílů bývá dialog umožnit, v terapeutické místnosti i mimo ni. Naši pacienti zpravidla přichází s pocitem nejistoty, oslabení a na prvních sezeních hledají potvrzení, že jejich pohled na svět je správný, že původ jejich neštěstí stojí mimo ně. I to je jistá forma dialogu, která po čase umožní (když se terapie daří) jinou formu rozpravy, která nabízí i kritičtější pohled na sebe sama, sebereflexi, přijetí i odlišných názorů. Tyto jevy zasahují pochopitelně i veřejné dění. Ve společnosti zasažené pandemií a válkou chybí prostor pro konstruktivní debatu, místo toho je veřejný prostor zahlcen výkřiky odlišných skupin. Chybí zklidnění, smíření, porozumění. A stále častěji do snah o rozpravu zasahuje lež,“ uvedl Tomáš Rektor.

Součástí čtvrtečního programu bude večerní byznys panel, který probere téma „Role a postavení byznysu v rámci dialogu v demokratické společnosti“. Jeho hosty budou podnikatel a filantrop Vojtěch Sedláček, generální ředitel České spořitelny Tomáš Salomon a ředitel Nadačního fondu Škoda Auto Ladislav Kučera.

V pátek 10. listopadu pokračuje konference Komorní rozmluvou s hosty Josefem Suchárem a Martinem Čackým a také třetím panelem, jehož tématem bude Dialog a politika. Do konferenčních křesílek zasednou ředitel Odboru zahraničního Kanceláře prezidenta republiky Jaroslav Zajíček, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová a poslanec Aleš Juchelka. Moderuje Michael Rozsypal. Konference končí v sobotu 11. listopadu doprovodným programem – velkou prohlídkou broumovského kláštera od sklepa po půdu a knihtiskařskou dílnou pro děti.

Hlavní panely konference je možné sledovat online, díky živému přenosu České televize, která je generálním mediálním partnerem konference. Ke zhlédnutí budou i po skončení konference na tomto odkazu: https://www.ceskatelevize.cz/porady/15366788930-broumovske-diskuse/.

Vzdělávací a kulturní centrum Broumov pořádá Broumovské diskuse ve spolupráci s neziskovou organizací Agentura pro rozvoj Broumovska od roku 2014. Předchozí ročníky se zamýšlely nad tématy Demokratická diskuse, Mír, Evropská identita, Vize vzdělanosti, Hrdinství a odvaha, Důvěra a porozumění, Hodnoty a společnost, Solidarita a sounáležitost.

Statutárním partnerem konference je město Broumov. Trvalou záštitu udělil konferenci Královéhradecký kraj. Hlavními partnery jsou Nadace BLÍŽKSOBĚ, Martin Hájek, Jan Barta, Hobra – Školník, Alukov, Nadace OSF, Coca-Cola HBC Česko a Slovensko a Enviros. Partnery jsou Podnikatelský klub Broumovska, Z–TRADE, Edumed, Saar Gummi a Centrum Walzel. Oficiálním vozem konference je Škoda Auto. Generálním mediálním partnerem je Česká televize. Hlavním mediálním partnerem je Deník N a ČRo Plus, mediálními partnery jsou ČRo HK, Katolický týdeník a Naše.broumovsko.cz. Regionálními partnery jsou Agentura pro rozvoj Broumovska, Benediktinské opatství sv. Václava, Maiwaldova akademie, Strategická rada regionu Broumovsko a region Broumovsko ve spolupráci s WD.

Módní návrháři i krejčí pro každou řadu vytvářejí kolem stovky unikátních šatů, takže dodnes jich po dvanácti řadách StarDance vzniklo už hodně přes tisíc. Vytvářet oděvy pro tanečnice a tanečníky je v celém oboru módy skutečná výzva. Šaty musí splňovat celou řadu často protichůdných požadavků. Měly by zvýraznit přirozený půvab i osobnost svého nositele a zároveň souznít se stylem a duchem hudby, na kterou páry právě tančí. Být moderní i nadčasové. Subtilní i robustní. Podtrhnout křivky postavy a současně poskytnout tanečníkům volnost v jejich často extrémním pohybu.

Tento nelehký úkol už splnili například návrháři Klára Nademlýnská, Taťána Kovaříková, Hana Kopecká nebo Roman Šolc. Originály z jejich dílny na výstavu zapůjčila kostymérna České televize.

Výstava ukáže téměř šedesát tanečních kostýmů, z toho osm šatů moderátorů Terezy Kostkové a Marka Ebena. Návštěvníci uvidí všechny vítězné šaty z jedenácti řad soutěže i doplňky jako rukavičky, šperky, boty i vlasové ozdoby. Kostýmy na výstavě doplní fotografie z přímých přenosů soutěže nebo audioboxy s ukázkami taneční hudby.

Do procesu vzniku šatů návštěvníci nahlédnou díky nákresům od návrhářů včetně pracovních popisků. Čeká na ně také ukázka dvaceti materiálů, které byly na šatech použity, poznají tak rozdíl mezi šifonem, brokátem, tylem, sametem nebo plavkovinou.

„Získat zápůjčku tanečních kostýmů nebylo vůbec jednoduché,“ přiznává ředitel Galerie Tančící dům Robert Vůjtek. „O to víc jsem nadšený, že se na tak výjimečné kousky mohou lidé podívat právě v Tančícím domě.“ Návštěvníci uvidí dnes už pověstné šaty hereček Jany Plodkové, Anny Polívkové nebo Veroniky Arichtevy, ale také kostýmy herců Romana Vojtka nebo Jiřího Dvořáka. „V expozici se nám podařilo vystavit i šaty zpěvačky Heleny Vondráčkové, ve kterých tančila v polské verzi soutěže StarDance v roce 2007,“ doplňuje Vůjtek. Galerie myslela i na malé obdivovatele StarDance a připravila pro ně několik interaktivních her.

Přehlídka s názvem Šaty, které tančí, bude otevřena od 10. listopadu 2023 do 25. února 2024.

K VÝSTAVĚ

Výstava ukazuje kostýmy těchto soutěžících: Marie Doležalová, Jitka Schneiderová, Tereza Bufková, Ondřej Brzobohatý, Jana Plodková, Miluška Bittnerová, Lucie Hunčárová, Anna K, Eva Krejčířová, Jan Cina, Michaela Nováková, Jana Zelenková, Mahulena Bočanová, Veronika Arichteva, Veronika Khek Kubařová, Kristýna Coufalová, Roman Vojtek, Iva Langerová, Dana Batulková, Alice Stodůlková, Kateřina Baďurová, Anna Polívková, Zdeněk Piškula, Kristýna Leichtová, Jiří Dvořák.

https://www.galerietancicidum.cz/

Návštěvníci si budou moci naposledy prohlédout expozici PROSTOR ZLÍN | ŘÁDY VIDĚNÍ na netradičním řetězovém provázení, kde kurátoři představí jednotlivé části expozice. Začátek prohlídek je ve 14 a 15 hodin. Pro děti připravuje galerie kreativní dílny, kde mohou tvořit a hlavně si hrát. V 17 hodin večer zahraje kapela Ostrý zub, hudebně-výtvarné sdružení ve složení Jan Krtička, Vladimír Havlík, David Jedlička a Jiří Bartoník, které ve svých projektech mísí elektroniku s post-punkovými postupy.

„Stálou expozici čeká rozsáhlá rekonstrukce, během které bude několik měsíců uzavřena. Součástí nové expozice budou mimo jiné edukační zóny, multimédia a prvky virtuální reality. To si vyžádá související stavební úpravy, například výměnu paneláže, elektrických rozvodů nebo přestavění systému předmětové ochrany,“ informovala radní Zlínského kraje pro oblast kultury Zuzana Fišerová s tím, že investorem akce za 28,5 milionu korun bude Zlínský kraj, přičemž 23,5 milionu pokryje dotace z Integrovaného regionálního operačního programu.

„Naše stávající expozice byla otevřena na jaře roku 2013, takže v této podobě ji již mnoho lidí zhlédlo. Rádi bychom proto představili jiný výběr z našich sbírek a celkově ukázali, v čem je naše sbírka, potažmo instituce, jedinečná,” vysvětluje Václav Mílek, ředitel Krajské galerie výtvarného umění v Zlíně. „Tématem pro novou expozici je civilizační svár, který se ve vývoji Zlína manifestuje. Na jedné straně racionální pragmatické, modernistické město a na druhé straně, někdy v protikladu, někdy paralelně se projevující tradicionalismus a sentimentální obraz spojený s přírodou a venkovem a jeho vizuální kulturou,” přibližuje koncept připravované expozice ředitel.

„Neznamená to ale, že zavíráme úplně. Nadále připravujeme krátkodobé výstavy v 1. podlaží budovy 14. Do konce roku zde zahájíme třetí výstavu v rámci trienále Dům umění II, Salon L. Š. V příštím roce se pak návštěvníci mohou těšit na výstavy starého umění, retrospektivu Reného Hábla nebo Zlínský salon mladých. A samozřejmě nás čeká slavnostní otevření nové expozice.” dodává Václav Mílek.

Více informací na www.galeriezlin.cz.

„Svoboda je nesmírně důležitá a nejen v posledních letech se ukazuje, že je třeba o ni pečovat. Považujeme za klíčové si připomínat také historické milníky a osobnosti, jejichž myšlenky jsou aktuální i dnes,” popisuje Jana Kubáčová, ředitelka kulturního a kreativního centra Živý Zlín. „Výstavou se snažíme připomenout především události lokální, protože právě ty jsou vždy hybatelem větších změn ve společnosti. Člověk zkrátka musí začít od sebe,” dodává Kubáčová.

V Kolektivním domě bude k vidění více než sto fotografií a plakátů z revolučního Zlína, které doplní záznam Zpravodaje Občanského fóra. Vernisáž se uskuteční 14. listopadu od 16 hodin. Zahájí ji beseda Cesta ke svobodě s Milanem Uhde a Annou Šabatovou, signatáři Charty 77. Program doplní svým vystoupením dechové trio filharmoniků Ligneus. 

Zlínskou revoluci připomene přímo 17. listopadu od 18 hodin také film Sametový Zlín, který uvede přímo jeho režisér Petr Babinec. Tento padesátiminutový dokument z roku 2022 vypráví příběh zlínské revoluce skrze její účastníky a je prokládaný unikátními historickými záběry, které se podařilo dohledat.

Výstavu obohatí také koncert Kryl o páté. Ve středu 29. listopadu o 17 hodin bude písně Karla Kryla hrát a zpívat herec Městského divadla Zlín Adam Kořán. 

Vstupné na výstavu a doprovodný program je dobrovolné. Vstupenky na koncert Kryl o páté budou v prodeji na místě za 80 Kč, v předprodeji na www.kulturazlin.cz. Otevírací doba výstavy je od úterý do pátku a v neděli od 15 do 18 hodin. Pouze 24. listopadu bude z technických důvodů zavřeno. 

Pořádá Živý Zlín ve spolupráci se Zlínskou křižovatkou v rámci Festivalu svobody za podpory Edhouse s.r.o. Více informací o programu Živého Zlína na www.kulturazlin.cz, další akce konané v rámci Festivalu svobody na www.festivalsvobody.cz.