Instituce a kulturní zařízení

Kniha přibližuje okolnosti první dalajlamovy návštěvy v porevolučním Československu i události, které následovaly. Havel dalajlamovi otevřel pomyslné dveře do nevyšších pater politiky na celém světě a díky Havlovi se Česká republika stala pro dalajlamu jednou z nejnavštěvovanějších zemí. Výjimečné česko-tibetské vztahy sahají do hlubší minulosti, jak kniha podrobně popisuje.

Pozornost je věnována také samotnému Tibetu, který před okupací komunistickou Čínou nikdy nebyl její součástí. Je smutným faktem, že Organizace spojených národů k porušení mezinárodního práva mlčí, a může se zdát, že svět na Tibeťany zapomněl.  Přes šedesát let je tibetské obyvatelstvo decimováno ve své vlastní zemi a sto padesát tisíc Tibeťanů včetně dalajlamy muselo z Tibetu utéct. Jenže navzdory přesvědčení čínských komunistů, že všechno tibetské zničí, vybudoval dalajlama v exilu demokratické instituce a udržuje při životě tibetské školství, kulturu i tibetský buddhismus. Kniha mimo jiné ukazuje, proč má smysl se o Tibet zajímat a proč je jeho obhajoba testem kvality naší vlastní demokracie.

Pohled na tibetskou exilovou komunitu a její inspiraci Havlovým esejem Moc bezmocných přibližují texty a básně současných tibetských autorů.

Atmosféru neformálních setkání dalajlamy a prezidenta Havla dokresluje korespondence a vzpomínky více než padesáti významných osobností kulturního a politického života, od dalajlamových spolupracovníků po české pamětníky, mimo jiné ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, biskupa Václava Malého, politika a filozofa Petra Pitharta, duchovního Tomáše Halíka, manželů Ivana a Dagmar Havlových, sestry boromejky Angeliky Pintířové, diplomata Petra Koláře, spisovatelky Edy Kriseové a řady dalších.

Text doplňují známé i doposud nepublikované fotografie domácích a zahraničních autorů, mezi nimi Josefa Koudelky, Emanuela Bauera, Bohdana Holomíčka, Dagmar Hochové, Tomkiho Němce, Karla Cudlína, Ondřeje Němce, Lenky Hatašové, Ondřeje Besperáta a desítek dalších.

Kniha představuje nezbytnou četbu pro každého, kdo si cení moderní historie, lidských práv a etiky veřejného života.

Dalajlama v předmluvě píše: „Velice vítám tuto publikaci o pozoruhodném životě Václava Havla, mého drahého přítele a výjimečného člověka. Prezident Havel patřil mezi osobnosti s nimiž mě pojilo blízké pouto, jak o tom svědčí naše setkání a bohatá komunikace zachycená i v této knize.“

Řekli o knize:

Olga Sommerová, dokumentaristka: „Knihu nabitou historickými událostmi, plnou inspirativních myšlenek, jsem četla jako dobrodružný román.“

Tomáš Halík, duchovní a filozof: „Vše jsem odložil a přečetl knihu jedním dechem. Je skvělá. Představuje cenný historický dokument a zároveň nabízí poutavou četbu, kořeněnou moudrým humorem obou hlavních protagonistů.“

Pavel Kosatík, spisovatel: „Bylo dobře, dokud zde oba pánové společně byli, ale není zle ani dnes, protože v jejich duchu lze jednat. Kdekoli na světě. Kus návodu, jak na to, obsahuje i tato široce kontextová a po všech stránkách pečlivě připravená kniha.“

Martin Hála, sinolog: „Kniha shromažďuje řadu unikátních svědectví nejen o přátelství prezidenta Havla a tibetského dalajlamy, ale i o celkové atmosféře důležitého období v našich nedávných dějinách. Podává je navíc čtivým způsobem, s neotřelými pohledy z nejrůznějších stran.“

Hlavní autorky:

Kateřina Jacques Bursíková

je politoložka, držitelka Bolzanovy ceny Univerzity Karlovy, jejíž Filozofickou fakultu vystudovala. Dlouhodobě se věnuje ochraně lidských práv doma i ve světě. Pracuje v Odboru pro lidská práva na Úřadu vlády a působí ve spolku Češi Tibet podporují.

Kateřina Procházková

je novinářka, působila jako rozhlasová a televizní reportérka a zpravodajka Českého rozhlasu v Asii. V Hongkongu, Tokiu, Singapuru a Pekingu žila asi deset let. Dnes pracuje v projektu Sinopsis. 

Spoluautoři: Greg C. Bruno, Kamila Hladíková, Zuzana Ondomišiová, Tändzin Palmo, Kate Saunders a Andrea Urbancová

Kniha je nyní k dispozici v knihkupectvích po celé České republice.

Právě vnitřní prostory s náležitým vybavením totiž umožňují školu zabydlet v hlubším smyslu toho slova – mnohostranně ji využívat a zároveň se v ní cítit bezpečně. Vnitřní uspořádání a vybavení učeben má zásadní vliv na způsob výuky, stejně jako společné a společenské prostory mohou podporovat určité klima celé školy. Fyzikální prostředí škol a s tím související hygiena se zkoumá od dvacátých let minulého století, jeho psychosociální vlivy se pak začaly posuzovat v osmdesátých letech. Dnes se však již prostory plánují a upravují s ohledem na prevenci šikany a zároveň tak, aby podporovaly wellbeing žáků i pedagogů.

Jak může tedy kvalita školního prostředí kultivovat spolubytí a spolupráci světa dětí, dospívajících a dospělých? Jak by mohla vypadat školní třída budoucnosti? A jakou úroveň má současný design školního vybavení? Pozvání přednášet a diskutovat přijali architekt a vysokoškolský pedagog Fakulty architektury ČVUT doc. Zbyšek Stýblo a designérka a pedagožka Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU Kateřina Klímová.

Vstupné na akci činí 60 Kč. Vstupenky budou k dispozici na místě a v předprodeji na plzenskavstupenka.cz a GoOut.cz. 

FB událost: bit.ly/ucitsearchitekturou3

Odborně popularizační přednáškový a diskusní cyklus Učit se architekturou se koná za podpory Ministerstva kultury ČR, města Plzně, Státního fondu kultury ČR a Nadace české architektury.

…

doc. Ing. arch. Zbyšek Stýblo je autorizovaný architekt a pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Od roku 1977 pracoval v ateliéru Karla Pragera na větších projektech (Nová scéna, Rudolfinum, KB Praha 5, Domy U Kříže) a při zkoumání trvalých městských struktur s flexibilní náplní, mj. i školními a kulturními zařízeními, hotely a administrativními prostory. Samostatnou autorskou práci realizoval s Janem Loudou, později i s Tomášem Kulíkem, od roku 1981 ve sdružení LO-TECH, pro Sportprojekt a v komisi designu ČFVU: veslařský areál Račice, velín Štvanice, s Ivo Loosem a Václavem Mudrou Skicentrum Harrachov a s Jindřichem Smetanou budovu divadla Spirála v Praze. Byl zakládajícím členem skupiny Středotlací, je členem BLOKu architektů a výtvarníků, Akademie České ceny za architekturu a ČKA. Absolvoval postgraduální kurz urbanismu na FA ČVUT. V roce 1994 spolupracoval jako lokální architekt na projektu ISP v Praze 6. Tato zkušenost v něm vzbudila hlubší zájem o problematiku školských staveb.

Mgr. MgA. Kateřina Klímová je designérka a pedagožka na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU. Dlouhodobě se soustředí na téma designu po děti – jeho praktické části věnovala svoji závěrečnou práci Set dětského nábytku pro předškolní děti na Fakultě architektury ČVUT, za niž získala ocenění v mezinárodních soutěžích Best in Design 2021 a Cena Jindřicha Halabaly. Teoretická východiska pak zkoumala ve své diplomové práci Český design pro děti po roce 2000 na UMPRUM. Cílem jejího doktorského studia tamtéž je návrh nového řešení školní třídy, reflektujícího aktuální poznatky v metodách vzdělávání i potřebách nejmladší generace. Ve své samostatné designérské praxi se pod značkou Dílna* věnuje udržitelnému designu – vyvinula a navrhla kolekce batohů a dalších doplňků z banneroviny pro Galerii Rudolfinum nebo plzeňskou Moving Station. Na Sutnarce vede výuku studentů prvního ročníku v ateliéru produktového designu.

Snímky Bohdana Holomíčka jsou už více než 60 let nejen unikátním dokumentem dějinných událostí, ale především intimní kronikou životů lidí, které potkal. Vyprávějí o tom, že každý člověk je jedinečný a že naše životy mají smysl. Bohdana Holomíčka lze jen s minimální nadsázkou označit za nevídaný přírodní úkaz. Pokud jste měli štěstí, že vás někdy vyfotografoval, stali jste se součástí širokého společenství lidí, které zahrnul do svého života a tím i vzájemně propojil. Jeho snímky přinášejí do života lidí radost, touhu prožívat každý okamžik naplno, vidět krásu a inspiraci i ve všední každodennosti. O tom svědčí i Holomíčkova strhující osobnost.

„Neuvěřitelné se stalo skutkem a po 7 letech dokončujeme tuto další Holomíčkovu knihu. Jsem šťastný, že bude vypadat tak, jak jsem si ji vymyslel. Totiž, že vůbec poprvé jsou fotografie Bohdana Holomíčka poskládány chronologicky, a je tak možné číst ze snímků také autorův životní příběh,“ doplňuje nakladatel Viktor Stoilov. První monografii Bohdana Holomíčka vydal TORST roce 1995, druhou knihu o 5 let později v roce 2000 v edici Fototorst.

Od 1. prosince do 3. března budou fotografie Bohdana Holomíčka vystaveny v soukromé umělecké galerii EPO1 v prostorách Elektrárny Počerady. Shodou okolností je to místo, kde Holomíček v minulosti pracoval.

Knihu graficky připravil Robert V. Novák, tiskne ji tiskárna Helbich v Brně.

TORST spustil na podporu vydání knihy crowdfundingovou kampaň na síti Hithit zde. 

Nakladatelství TORST založil Viktor Stoilov před 33 lety. Zaměřuje se především na českou fotografii, vydal například knihy Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Josefa Koudelky, Markéty Luskačové, Emily Medkové a Karla Cudlína. Vydává také českou prózu, poezii a esejistiku autorů, jako byli či jsou například Jan Zábrana, Václav Havel, Jáchym Topol, Karel Kryl, Dana Němcová, Daňa Horáková, Jitka Vodňanská, Pavel Juráček, Ivana M. Jirous a další.

www.torst.cz

„Odjakživa jsem toužil dotýkat se všech možných hudebních žánrů. Propojení folkloru s jazzem, folkem, rockem, s lidovou hudbou jiných kultur, starou nebo symfonickou hudbou mi dávalo smysl, svorníkem bylo vždy vyjádření obsahu, který souzní s naším současným světem,“ svěřil se oslavenec Jiří Pavlica. „Vždycky jsem se spíš díval na to, co mám udělat, než na to, co už mám za sebou. Nicméně životní jubilea vás trochu přinutí bilancovat. Mé ohlédnutí se promítlo právě i do programu narozeninových koncertů,“ řekl k programu. Podrobnosti už však prozrazovat nechtěl, aby publikum nepřišlo o překvapení.

Hradišťan se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK spolupracuje již řadu let. Kromě moravských melodií pražské publikum bouřlivě ocenilo také crossoverové projekty a autorskou tvorbu Jiřího Pavlici, například když v roce 2013 provedl s Pražskými symfoniky svou suitu Chvění. Multižánrovost a schopnost propojení tradic různých kultur v repertoáru cimbálové muziky ocenili také dětští posluchači z pražských středních škol v rámci edukačních koncertů. V červnu 2022 odehrál FOK s Hradišťanem koncert pro dobrovolníky pomáhající Ukrajincům, který přenášela ČT Art. Opakovaně Hradišťan sklízel ovace na předvánočních koncertech za interpretaci prastarých adventních skladeb i známých koled, které si s nimi zazpívala plná Smetanova síň.

„Jiří Pavlica a Hradišťan vystupují na našich i zahraničních pódiích už několik desetiletí a jsou vždy zárukou vysoké umělecké kvality, vynalézavé a pestré dramaturgie a v neposlední řadě také schopnosti vést dialogy s hudebníky různých žánrů a objevovat tak nové světy sobě i posluchačům. V tomto duchu se ponese i společný program s FOK pod taktovkou dirigenta Stanislava Vavřínka. Zazní nejen výběr z repertoáru Hradišťanu ve spojení s orchestrem, ale také premiéry nových skladeb Jiřího Pavlici. A protože si v průběhu večera připomeneme také jeho životní jubileum, nabízí se příležitost pro premiérové překvapení v podobě vystoupení mladého talentovaného hosta, který má k oslavenci velmi blízko.“

PAVLICA 70

28. listopadu 2023 od 19:30, Obecní dům

Jiří PAVLICA & HRADIŠŤAN

CARMINA BOHEMICA

Věra HRDINKOVÁ | sbormistryně

SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK

Stanislav VAVŘÍNEK | dirigent

Vstupenky: https://www.fok.cz/cs/pavlica

Sobota 25. a neděle 26. listopadu budou na zámku ve Zlíně patřit designu. Devátý ročník Zlín Design Marketu může být pro návštěvníky příležitostí, jak se seznámit s prací mladých českých tvůrců a případně pořídit i zajímavé vánoční dárky. „Naším záměrem je představit originální, lokální i udržitelnou tvorbu. Při výběru prodejců zohledňujeme použité materiály, původní originální autorský koncept i prezentaci značky,“ uvedla iniciátorka projektu Miroslava Ptáčková a dodala, že letos dostali prostor ve větší míře také studenti a absolventi UTB. V nabídce letos opět nebudou chybět oděvy, módní doplňky, šperky, kosmetika nebo bytové dekorace z různých materiálů, ale třeba také knihy, umělecké předměty a nejrůznější dárky pro děti a dospělé.

Novinkou letošního ročníku bude tzv. SWAP neboli bezpeněžní výměna oblečení. „Rozhodli jsme se vytvořit speciální prostor, který mohou naši návštěvníci využít k obměně svého šatníku. Principem bude přinést čisté, zachovalé a funkční oblečení, které se již nenosí a vyměnit jej za něco, co zase bude dělat radost.“

Zájemcům o aktivní zapojení do tvoření vlastních výroků bude na Zlín Design Marketu k dispozici celá řada workshopů. Volně dostupné a vhodné zejména pro děti jsou workshopy s výrobou originálních přání, malování dřevěných záložek a jmenovek, barevná terapie v podobě omalovánek nebo výroba jednoduchých šitých tašek z banneru.

K náročnějším workshopům patří vázání adventních věnců s Květy od Heleny, workshop s recyklační tematikou, na kterém se budou ze starých bannerů vytvářet tašky podle návrhu MINX a také Technika fotogramu: chemigram, které jsou dostupné za poplatek. Fotografický workshop povede Lenka Trčková, jejíž výstava „Latence“ právě probíhá v Galerii Václava Chada a je také součástí doprovodného programu Zlín Design Marketu. Výstavu lze zhlédnout i přímo v doprovodu autorky během komentované prohlídky.

Zlín Design Market se bude konat ve 2. nadzemním podlaží zlínského zámku v sobotu 25. listopadu od 10 do 18 hodin a v neděli 26. listopadu od 10 do 16 hodin. Vstup na akci je letos zdarma. Volný vstup je také na fotografickou výstavu „Latence“, komentovanou prohlídku výstavy i větší část workshopů.

Nad projektem převzala záštitu poslankyně Evropského parlamentu Martina Dlabajová.

Více na www.zlin-design.cz

V neděli 26. listopadu od 14 do 18 hodin zve Tvůrčí dům na akci Než přijde Advent. „Půjde o přípravu na adventní období se vstupem zdarma, která je určena pro děti, dospělé, rodiny, studenty i seniory. Lidé si tu budou moci uvázat adventní věnec s asistencí skvělé lektorky floristiky Martiny Šedové, a pokud si přinesou starý vosk z vyhořelých svic, mohou si tu odlít svíčky nové,“ říká Vojtěch Nejedlý, vedoucí Tvůrčího domu. Ti nejmenší si zde vyrobí krásné korálkové vánoční ozdoby nebo originální dopis Ježíškovi a od 16 hodin potěší všechny návštěvníky hudební a divadelní vystoupení dětí, které navštěvují vzdělávací instituce Prahy 5. Od 17 hodin začíná přednáška o adventních zvycích a jejich proměnách v průběhu historie. „V závěru pak pod heslem „Vánoční? Jasan!“ rozsvítíme vánoční osvětlení, které rozzáří strom ve dvoře budovy,“ zve na adventní odpoledne Vojtěch Nejedlý.

V úterý 5. prosince se do Tvůrčího domu dostaví Mikuláš s anděly a čerty. „Událost začne v 17 hodin a děti i rodiče se mohou těšit na originální setkání s mimořádně sympatickým nejštědřejším svatým, který - v případě zájmu - děti rád vyzpovídá, pokárá, pochválí i obdaruje,“ láká na dostaveníčko s Mikulášem Vojtěch Nejedlý. „Více informací a možnost přihlášení malého hříšníka či hříšnice najdou zájemci na našem webu,“ dodává.

V neděli 10. prosince od 12 do 18 hodin v Tvůrčím domě poprvé proběhne Vánoční jarmark, který se sem přesouvá ze svého tradičního dějiště ve Švandově divadle. Příchozím nabídne většinou ručně vyráběné drobnosti, lákavé pochutiny i dobročinné stánky, v nichž lze koupit originální vánoční dárky. „Náš jarmark bude také hostit herecký oděvní bazárek, jehož výtěžek bude věnován na podporu seniorů v rámci projektu Ježíškova vnoučata,“ uvádí Nejedlý.

Divadlo, workshopy i premiéra inscenace Honzlová

To však není zdaleka všechno. „Diváci k nám mohou zajít na hořkou autorskou komedii o kdysi slavné herečce, která musí soupeřit o své místo s vlastní studentkou. Inscenace Pešková vypráví o naší patronce, herecké hvězdě 19. století a pedagožce Elišce Peškové a jejím pádu z českého divadelního výsluní. Titul je na programu 22. listopadu, 18. prosince, 22. ledna a uvidíme v něm Miroslavu Pleštilovou s její studentkou Ivetou Hlubučkovou,“ říká Vojtěch Nejedlý.  

Tvůrčí dům nabízí také rozmanité kreativní workshopy. Ten první, věnovaný Slam poetry a vedený Anatolem Svahilcem, mistrem republiky v této moderní básnické disciplíně, proběhne v neděli 3. prosince od 14 hodin. Poslední místa nabízí pěvecký workshop pro začátečníky s vyhledávanou lektorkou Pavlou Fendrichovou: odehraje se 9. prosince. „Událostí svého druhu bude celodenní čalounický workshop pod vedením herečky a čalounice v jedné osobě Marie Štípkové, který se uskuteční 14. ledna 2024,“ říká Nejedlý a upozorňuje i na workshop scénické fotografie určený pro mírně pokročilé, jenž je naplánován na 20. a 21. ledna. 

„V neděli 21. ledna 2024 proběhne další divadelní premiéra v rámci naší první sezóny, která vyzdvihuje ženu a její energii a sílu coby hybné elementy napříč historií. Novinku Honzlová, román Zdeny Salivarové v dramatizaci režiséra Josefa Kačmarčíka, uvidíme v podání Hereckého studia Švandova divadla,“ říká Nejedlý.

„Do konce letošního roku vybavíme sdílené dílny – krejčovskou a truhlářskou – a začneme je nabízet veřejnosti, v únoru 2024 vypíšeme další hlasový a herecký workshop. Každou středu k nám lze zajít na Deskovky, volné hraní deskových her, každý druhý čtvrtek od 10 hodin jsou u nás Pohádky od Elišky. Předčítání pohádek a básniček v podání herečky a začínající spisovatelky Lucie Hrochové je určeno pro děti už od 2 let. A za dobrovolné vstupné je možné zavítat na Text-appeal, literárně-hudební večírek mladých textařů a scenáristů z Konzervatoře Jaroslava Ježka. Ten nejbližší se koná 11. prosince 2023 a 31. ledna 2024,“ uzavírá Nejedlý.

www.tvurcidum.cz

Tvůrčí dům Elišky Peškové je nové kreativní centrum Švandova divadla nacházející se v ulici Elišky Peškové č. 333/7. Vzniklo díky spolupráci s MČ Praha 5, která projekt významným způsobem podpořila a budovu zcela zrekonstruovala. Součástí Tvůrčího domu je například multifunkční sál a suterénní prostory, kde vzniká sdílená truhlářská a krejčovská dílna. Návštěvníkům slouží i klubovna se samoobslužným občerstvením, klidný dvůr s posezením a další prostory vybízející k vlastní tvorbě či sousedskému setkávání.

Prvý slovenský celovečerní hraný film Jánošík, který vznikl na báze literární předlohy Jiřího Mahena a v němž hlavní roli ztvárnil český herec Teodor Pištěk, je v historickém kontextu naprosto unikátní. „Slovák, hraný Čechem, ale Slovák, v akčním filmovém dobrodružství, esenciálně divácký film, žánrovka,“ jak snímek charakterizoval Juraj Malíček.
Digitální restaurování filmu se uskutečnilo v roce 2021 u příležitosti 100. výročí uvedení filmu. Snímek vznikl v československo-americké produkci studia Tatra Film  Corporation a režíroval ho slovenský režisér Jaroslav Siakeľ.  

Němý film Jánošík měl premiéru 25. 11. 1921 v Praze, 1. 12. 1921 v Chicagu a 3. 1. 1922 v dnešním Domě umění Fatra (Grand Bio Universum) v Žilině. Myšlenka filmu se zrodila v Chicagu, kam se Jaroslav Siakeľ přestěhoval před první světovou válkou. Těsně po válce ho pověřila skupina Slováků žijících v USA, aby s bratrem Danielem natočili film, který by zobrazil hrdinské epizody z Jánošíkova života. Pro natáčení si bratři vybrali mimo jiné exteriéry v okolí Blatnice ve Velké Fatře, odkud pocházeli.  

V roli Jánošíka se tedy představil již známý český divadelní a filmový herec Theodor Pištěk (1895-1960), roli Aničky ztvárnila Mária Fábryová (1900-1973). Jánošík se zpočátku promítal na Slovensku a v USA, zejména americkým Slovákům, avšak zájem se postupně vytratil a film upadl do zapomnění. Naštěstí snímek zůstal majetkem producenta Jana Závodného, amerického Slováka, rodáka z Brezové pod Bradlem, který ho uložil do své garáže v Chicagu a v roce 1970 ho přinesl osobně zpět na Slovensko a daroval ho Slovenskému filmovému ústavu.

Projekce filmu Jánošík v Praze zazní s autorskou hudbou houslisty a aranžéra Stanislava Palúcha, který hudbu zkomponoval v roce 2021 v rámci společného projektu festivalu Viva Musica Bratislava a Státního komorního orchestru Žilina. Promítání filmu Jánošík po více než sto letech s živou hudbou v podání SKO a souboru Bashavel pod taktovkou žilinského rodáka Vladimíra Martinku bylo unikátní událostí. Stanislav Palúch je všestranným hudebníkem se širokým záběrem v oblasti klasické hudby, jazzu, folklóru, new acoustic, world music a jiných žánrů a pro své mimořádné umění a univerzálnost je jedním z nejvyhledávanějších hudebníků na Slovensku i v České republice. Spolupracoval a spolupracuje s více orchestry a soubory, přičemž různými formacemi koncertoval ve většině států Evropy a v USA, nahrával pro Český rozhlas, RTVS a ORF. Jako studiový hráč nahrál kolem 40 alb. Věnuje se i autorské, aranžérské a produkční činnosti, je autorem hudby k několika představením Slovenského lidového uměleckého kolektivu i autorem filmové hudby. V roce 2009 mu byla udělena cena Tatrabanky Mladý tvůrce v kategorii Hudba.

Skupina Bashavel vznikla na jaře v roce 2006 jako společný projekt předních českých hudebníků, kteří dříve spolupracovali v různých jazzových i multižánrových formacích (Pacora Trio, NBS trio aj.) a chtějí svou hudební řečí navázat na lidové hudební tradice. Skupina vystupuje na domácí i zahraniční scéně a v roce 2020 byla mezinárodní odbornou porotou zvolena jako zástupce Slovenska pro účast na prestižním hudebním veletrhu WOMEX 2020.

Státní komorní orchestr Žilina vznikl v roce 1974 jako jediný orchestr „mozartovského typu“ na Slovensku a odehrál již téměř 3400 koncertů. ŠKO Žilina patří k renomovaným orchestrům v celosvětovém měřítku – kromě domácího pódia v Domě umění Fatra v Žilině koncertuje ve slovenských městech i v zahraničí. Orchestr se představil v téměř všech státech Evropy i napříč kontinenty. Na podzim 2023 vstupuje do své jubilejní 50. sezóny, spolu s novým šéfdirigentem Františkem Macekem.

Účinkují:
Státní komorní orchestr Žilina
Vladimír Martinka, dirigent
Soubor Bashavel
Hudba k filmu: Stanislav Palúch
Režie: Jaroslav Siakeľ
Režie filmové rekonstrukce (1975): Ivan Rumanovský
Digitální restaurování filmu (2021): Slovenský filmový ústav
Námět: Gustav Maršall-Petrovský, Jiří Mahen
Scénář: Jozef Žák-Marušiak
Kamera: Daniel Siakel, Oldřich Beneš

Vstupenky na představení si můžete zakoupit na tomto odkazu.

Připravili: Státní komorní orchestr Žilina s podporou Ministerstva kultury Slovenské republiky, Slovenský filmový ústav a Divadlo Hybernia.

www.mzv.sk/sipraha

Během uplynulých týdnů měli svou premiéru v rámci Popmuseum Stage Jakub König a kapely Mucha nebo Katastr. Sérii uzavře záznam koncertu Nauzea Orchestra. Všechna vystoupení mají společného jmenovatele: jejich protagonisté přijali za své přearanžovat vybrané písničky ze svého repertoáru a „zahrát je znovu, ale jiným způsobem“. V archivu z loňského roku najdou fanoušci koncerty Lenky Dusilové, dále pak Vladimíra Merty a skupiny Kill The Dandies!.

Všechny koncerty jsou ke zhlédnutí na YouTube kanále projektu https://www.youtube.com/@popmuseumstage3470. Další informace jsou k dispozici na www.popmuseum.cz.

Koncert pro Popmuseum Stage byl netradiční zážitek i pro samotné Tata Bojs. Na záznamu si fanoušci mohou vychutnat v nových aranžích hity napříč novou i starší tvorbou – Elišce, Holka z plakátu, Zvony, 220 Travoltů, Šťastnější a Opakování. „Být, byť jen na chvíli, obživlým exponátem muzea je neobvyklá zkušenost. Ale v případě Popmusea jednoznačně příjemná!“ popsal svou zkušenost z natáčení Mardoša. Zadání pro lehce minimalistické vystoupení v Popmuseu bylo pro kapelu výzvou. Milan Cais obsloužil zpěv, bicí a vozembouch, Mardoša baskytaru, Vladimír Bár kytaru a Matěj Belko kytaru, klávesy a také elektrické basové ukulele, na které se musel naučit hrát během jednoho týdne. O zvuk se postaral Dušan Neuwerth. Milan Cais neskrývá své nadšení nad myšlenkou koncertů Popmuseum Stage: „Přemýšlet nad našimi písničkami v maximálně úsporných aranžích nás vždycky hodně bavilo. V Popmuseu to sice nebylo za ta léta poprvé, ale rozhodně to byl pro nás v mnoha ohledech mimořádný zážitek. Vytáhli jsme po letech starý dobrý vozembouch a nově i basový ukulele! Největší výzva pro mě osobně bylo udržet ve správném poměru energii, kterou ty písničky potřebují, a určitou jemnost a lehkost hraní na bicí. I když tento koncert nebyl úplně tajný, snažili jsme se ho udělat co nejvíc ‚tiny’.“

Odkaz na video: https://youtu.be/skDSAQqxMwQ

Volnou inspirací pro Popmuseum Stage byla série Tiny Desk Concerts se záznamy živých vystoupení z kanceláře rozhlasu NPR. V loňském roce projekt odstartoval prvními třemi koncertními videi a letos postupně přibude dalších pět dílů. „Velkou radostí bylo natáčení s Tata Bojs, kteří do svého akustického setu zapojili vozembouch, nástroj dnes už téměř nevídaný. Mucha nejněžněji, jak jen to dokáže, předvedla čistě folkový set s kontrabasem a klarinetem, Jakub König vystoupil poprvé na pódiu sám a bez masky, Nauzea Orchestra v poloakustickém setu nahradila elektronické podklady a klávesy čistě akustickými nástroji a o Katastru díky neobvyklému spojení kláves a bicích ještě v budoucnu jistě uslyšíme. Různorodost žánrů je pro náš projekt klíčová a doufáme, že příští rok se nám podaří posunout se ještě o kousek dál,” vyhlíží optimisticky do budoucna zakladatelka projektu Veronika Fischerová z Popmusea.

Další díly Popmusea Stage 2023

Jakub König, dříve známý pod pseudonymem Kittchen v Popmuseum Stage obrazně řečeno odhodil škrabošku. „V Popmuseu jsem otestoval formát sólového hraní pod vlastním jménem a bez masky. A bylo to bezva. Popmuseum je další z kouzelných prostor, které skrývá KD Kaštan a o kterých jsem donedávna neměl ani tucha. Doporučuji k návštěvě,“ říká o své zkušenosti.

Odkaz na video: https://www.youtube.com/watch?v=PU8ZqYA8GOM

Kapela Mucha vznikla v roce 2012 v Brně a má za sebou celkem čtyři dlouhohrající desky. Tvorbu kapely někteří označují za „feministicky kontroverzní“, a to kvůli častým textům vztahujícím se ke smyslu ženské existence. Zadání konceptu koncertu pro Popmuseum Stage komentovala i sama Nikola Mucha. „Náš minikoncert pro Pop Museum považuju za oboustranný triumf vůle. Jednak oceňuji urputnost a umanutost pop teamu v čele s paní Veronikou, zejména jejich donucovací metody, a taky musím pochválit superschopnost naší kapely poprat se s kdejakým zadáním,“ zmínila Mucha.

Odkaz na video: https://www.youtube.com/watch?v=suClrMqmzTk

Katastr, duo táborských legend Patrika Tygra Kučery a Jana Sváči Svačiny naší expozicí doslova otřáslo. I přes veškerou snahu Katastru odehrát svůj set co nejúsporněji, jeden z našich vzácných exponátů nevydržel a v osmé minutě nářezu v neobvyklé nástrojové kombinaci klávesy&bicí šel k zemi. Poněvadž zvuk má pro nás naprosto zásadní význam, použili jsme k sejmutí bicí soupravy třináct mikrofonů.

Odkaz na video: https://www.youtube.com/watch?v=NqD2oLw1eck

Nadcházející koncert na Pop Museum Stage

23. 11. 2023 Nauzea Orchestra: Posledním vystupujícím, který obohatí svým koncertem pražské Popmuseum, budou původem ústečtí Nauzea Orchestra. Kapela nahrála za více než deset let fungování pět dlouhohrajících desek, a i přes svůj přesun do Prahy se stále považuje za soubor, který má blíže k sudetskému prostředí. Nauzea si secvičila speciální poloakustický set, ve kterém vůbec nebyly použity elektronické podklady a klávesy, jak je zvykem. Ty byly plně nahrazeny akustickými nástroji. V této podobě Nauzeu publikum zatím nikdy nezažilo. Díky takovémuto aranžmá krásně vynikla linka použitých smyčců.

Do Popmuzea se můžete také pravidelně vydat na výstavy týkající se populární hudby. Tou aktuální je RyvoLove Wabi & Miki: život, písně a vůbec, kterou můžete navštívit až do 30. listopadu 2023.

Natáčení Popmusea Stage podpořilo Hl. město Praha.

Odkazy:

https://www.youtube.com/@popmuseumstage3470
www.popmuseumstage.cz
www.popmuseum.cz
https://www.facebook.com/popmuseum
https://www.instagram.com/popmuseumpraha/

Pane profesore, jak je to s pojmy tvořivá dramatika a dramatická výchova (DV), jsou zaměnitelné?

Obor jsme pojmenovali dramatická výchova, protože „výchovy“ už u nás byly zaběhnuté. Nestorka oboru, paní Eva Machková, upozorňovala na americký termín creative dramatics, někde se uchytilo, ale u nás zůstal název předmětu dramatická výchova a pojmenování časopisu Tvořivá dramatika.

Jak jste se k zájmu o dramatickou výchovu dostal?

Sám jsem začínal v loutkářském kroužku koncem 50. let, to ještě nebyla možná studia DV, jen zájmové soubory. Setkal jsem se s paní Hanou Budínskou, která pracovala s dětmi jinak, šlo jí o tvořivost, nikoli jen nacvičování. Chtěla, aby se její svěřenci mohli podílet na tvorbě inscenace, vstoupit do ní jako spoluautoři. Časem jsem vedl dětské soubory. Od pol. 70. let vznikly národní přehlídky dětského divadla, na něž jsem začal jezdit. Následovala spolupráce s ÚKVČ – Ústav pro kulturní a výchovnou činnost, vlastně dnešní NIPOS-ARTAMA, konkrétně s Evou Machkovou, kterou jsem zde koncem 80. let vystřídal jako metodik pro dramatickou výchovu. Byla to ona, kdo v ÚDLUT, jak se dříve ÚKVČ jmenoval, vydávala od roku 1964 do roku 1974 časopis Divadelní výchova, což byl vlastně předstupeň Tvořivé dramatiky. Dodnes v něm lze najít výborné věci. Dávala dohromady jak lidi, tak připravovala materiály a v 60. letech začala vytvářet moderní českou dramatickou výchovu. Založila divadelní přehlídku v Kaplici, která trvá dodnes pod názvem Dětská scéna a v současné době se koná ve Svitavách. Dalšími přehlídkami jsou Mladá scéna pro SŠ a Nahlížení v Bechyni, celostátní dílna středoškolského divadla a dramatické výchovy.

Pracoval jsem také v časopise pro děti Ohníček. Paralelně jsem se tak zabýval intenzivně literaturou pro děti, kterou sleduje bedlivě i Tvořivá dramatika. Dnes neexistuje odborný časopis, jenž by pravidelně recenzoval knihy pro děti. Ale k práci vedoucích dětských souborů patří právě dobrá orientace v literatuře pro děti, protože z ní kvalitní dětské divadlo hodně vychází. Zdařilé dramatizace, které vzniknou v dětských nebo středoškolských souborech nebo by pro ně mohly být inspirativní, publikujeme pravidelně v TD. Jsme v současné době jedinou platformou, kde se uveřejňují nové dramatické texty a scénáře pro dětské a středoškolské soubory.

Jaké byly začátky oboru v českých podmínkách a jak se dál vyvíjel?

Jak už jsem se zmínil, moderní česká DV se formovala už v 60. letech především zásluhou Evy Machkové. Až do začátku 90. let měla podobu především divadla hraného dětmi. Ale s letopočtem 1989 se situace radikálně změnila. Hned následující rok vzniklo Sdružení pro tvořivou dramatiku spojující vedoucí dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů, pedagogy a studenty a další zájemce o dramatickou výchovu z celé republiky. Našim cílem bylo, aby DV jako obor vstoupila do školství a stala se regulérní součástí kurikula, aby se s ní mohly setkávat všechny děti od mateřské školy až po SŠ. Chtěli jsme, aby ve shodě se světem, ji bylo možné studovat na vysoké škole. V polovině 90. let jsme se podíleli na vytváření programu Obecná škola, to bylo za ministra školství Petra Piťhy. Dramatická výchova v Obecné škole na 1. stupni měla být jako regulérní samostatný předmět. Jakmile se na přelomu 20. a 21. století začaly připravovat rámcové vzdělávací programy, zapojili jsme se – Sdružení pro tvořivou dramatiku, katedra výchovné dramatiky DAMU a ateliér Divadlo a výchova na JAMU – do jejich koncipování a připravili jsme pro ně části věnované DV. Mně osobně by se líbilo, kdyby si škola mohla vybrat kterékoli dva obory estetické výchovy podle toho, jaké učitele má, a ty učila, třeba dramatickou a výtvarnou výchovu.

Od 90. let se už povědomí veřejnosti o dramatické výchově a nových trendech zvýšilo. Kurzy, semináři, dílnami organizovaných NIPOS-ARTAMA, Sdružením pro tvořivou dramatiku, DAMU, JAMU, pedagogickými fakultami ad. už prošly tisíce lidí. Samozřejmě ne na všech školách DV je, záleží na ředitelích, ale také rodičích. Např. ZŠ v Kunraticích má dramatickou výchovu od 2. do 9. třídy. Jinak se objevuje nejčastěji jako volitelný předmět nebo kroužek. A potom tu jsou samozřejmě literárně-dramatické obory na základních uměleckých školách. DV lze využít i v jiných předmětech – vlastivěda, občanská výchova, prvouka, čeština, dějepis. S jejími principy se operuje i v pomezních disciplínách, jako jsou práce s handicapovanými, dramatoterapie ad.

Důležitou součástí prezentace oboru směrem k veřejnosti jsou přehlídky.

V zahraničí je málokde taková tradice systematického každoročního vzdělávání v rámci přehlídek. Sice existují od 90. let světové festivaly dětského divadla, které se konají jednou za dva roky, ale jedná se spíše o showcase, úroveň všelijaká, doprovodné vzdělávací programy či diskuse nejsou nijak systematické.

Právě na přehlídkách je dobře vidět, jakým vývojem prošlo dětské divadlo od 70. let, kdy jsem do něj vstoupil jako dospělý. Jak se hledala jeho specifika a řešily otázky typu: jak to udělat, aby dítě bylo na jevišti přirozené, aby nešaržírovalo (pozn. red.: šaržírovat – hrát manýrovitě, netvořivě; kopírovat něčí pojetí, dle divadelnického slangu, aby nenapodobovalo dospělé), jak uvolnit jeho tvořivost. Toto se od 70. let do r. 1989 zkvalitňovalo. Po r. 1990 přišly další vlivy – zahraniční lektoři, dílny, nové impulsy. Cizinci ale vždy konstatovali, že naše české divadlo hrané dětmi má velmi dobrou úroveň, je nápadité, tvořivé. Klíč spočívá v oné systematičnosti, není to nárazová práce, hodně pomáhá také promyšlená dramaturgie, vůle hledat kvalitní předlohy, učit se je dramatizovat.

Co má vlastně dětem dramatická výchova do života přinést? Jaké klíčové kompetence si díky ní osvojí?

Dramatická výchova využívá prostředky divadla – rolovou hru, kdy vstoupíte do úlohy někoho jiného, v odlišné situaci, v bezpečí fikce, vyzkoušíte si reagovat v dané situaci a zjistíte, proč se někdo určitým způsobem projevuje. Vede k empatii, uvědomění, že každý vnímá věci jinak. Kultura jednání, chování, pohotovost mluvní, kultivace projevu, ale i třeba, jak zacházet se svými emocemi, to vše tříbí dramatická výchova. A přirozeně se díky ní můžou děti prakticky seznámit s divadlem jako druhem umění, s tím, jak zde vzniká fikce, jak lze hrou "jako" vytvářet fiktivní postavy a situace.

Jak se mohou vzdělávat učitelé, především ti, co už letitou praxi mají, jak principy dramatické výchovy začlenit do vyučování?

Ti, co už učí, se můžou přihlásit na dálkové studium na DAMU nebo na jinou vysokou školu. A samozřejmě jsou k dispozici každoročně také dlouhodobé – např. třísemestrální – kurzy, které pořádá Sdružení pro tvořivou dramatiku, ARTAMA nebo i jiné organizace, a už zmíněné přehlídky a dílny. Do kurzů se často hlásí učitelé z 1. stupně ZŠ, MŠ, učitelé občanské výchovy, dějepisu, ale i studenti pedagogických fakult… Objevují se i pracovníci muzeí a galerií, kteří metody dramatické výchovy využijí při lektorských programech. Posledních 10–15 let se potkáváme s knihovnicemi. V programech pro děti v knihovnách se DV dobře uplatní. Malí čtenáři mohou např. vstoupit do příběhu knížky na základě lekce vedené lektorkou, projdou několika epizodami z ní a pak jsou navedeni, aby si zbytek sami přečetli v knížce, kterou si můžou přímo půjčit v knihovně.

Tvořivá dramatika se představuje…

TD se věnuje oběma směřováním dramatické výchovy: interní DV, která nemíří k divadelnímu tvaru, ale pracuje s rolí, fiktivní situací a je primárně zaměřena na osobnostní a sociální rozvoj dětí, i tomu typu DV, který se vztahuje k divadlu, divadelnímu tvaru, práci na inscenacích, recitaci, počítá s tím, že bude výsledek předveden.

V každém čísle TD je také rubrika Úvahy, pojmy, souvislosti, kam dáváme materiály obecnější, např. stati, které se zabývají teoretickými problémy oboru, dějinami dramatické výchovy nebo i sousedními obory. Aby se mohl obor prakticky rozvíjet, je třeba pojmenovávat některé věci a vytvářet souvislosti.

Nepominutelnou součástí časopisu je textová příloha Dětská scéna, sborník dramatických textů (scénářů a divadelních her), které vznikly nebo které se osvědčily v dětských a mladých divadelních, loutkářských a recitačních souborech, doplněných o metodické nebo dramaturgické komentáře. V současné době jde o jedinou edici, v níž se publikují kvalitní divadelní texty a scénáře pro dětské a mladé soubory, a to i texty pro méně zkušené nebo začínající kolektivy, nebo texty, které mohou s úspěchem využít také učitelé dramatické výchovy na základních a středních školách.

TD vychází třikrát za rok, má 54 stran + textovou přílohu, náklad 520 kusů. K dostání jen na objednávku. Na www.drama.cz jsou online všechna čísla TD, která od r. 1990 vyšla. Aktuálně se připravuje speciální webová stránka jen pro Tvořivou dramatiku. Typickým čtenářem je učitel ZUŠ, ZŠ, MŠ, vedoucí souboru, student dramatické výchovy, ale časopis odebírají také ti, kteří hledají informace o kvalitní literatuře a divadle pro děti.

V listopadu vychází už sté číslo TD. Jak tedy bude ono jubilejní vydání časopisu vypadat?

Obsahuje článek Hany Cisovské z Ostravské univerzity o vývoji TD, vzpomínku Evy Machkové na Divadelní výchovu jako předchůdkyni Tvořivé dramatiky v 60. a 70. letech, je tu také text o vzdělávání učitelů a dále studie o dramaturgii dětského divadla od Iriny Ulrychové. Luděk Richter se zamýšlí nad divadlem dospělých pro děti za posledních třicet let. Toto číslo nabídne také velký rozhovor s Ivou Procházkovou, jednou z nejvýraznějších osobností české literatury pro děti a mládež. Nebude chybět ani anketa – ohlédnutí za kvalitními dětskými knihami za posledních třicet let. Ptali jsme se asi padesáti spolupracovníků, učitelů, vedoucích dětských souborů a dalších, jaké zajímavé knížky pro děti a mládež za posledních třicet let je zaujaly a co by doporučili ostatním a proč.

V těchto dnech jste se shodou okolností loučili s klíčovou osobností české dramatické výchovy, paní Evou Machkovou (1931-2023), kterou jste už několikrát zmiňoval…

Paní Machková konstituovala moderní českou dramatickou výchovu. Její stopa je nepominutelná. Pracovala v ÚKVČ (dříve ÚDLUT) a byla metodikem, dnes by se řeklo odborným pracovníkem pro DV a dětské divadlo. Zasadila se o inovativní vzdělávání amatérů, inspirovala se prací anglických a dalších zahraničních kolegů, kteří se věnovali dramatu ve výchově. Dávala dohromady zajímavé osobnosti, odborný tým lidí. Založila časopis, národní přehlídky, dlouhodobé kurzy – tehdy se tomu říkalo „lidová konzervatoř“. Byla v kontaktu s Miloslavem Dismanem, který už od 20. let 20. století dělal tvořivé divadlo, přednes s dětmi – a vedl dnes známý rozhlasový dětský soubor. Z materiálů Miloslava Dismana připravila Receptář dramatické výchovy, který se dodnes používá. A sama napsala spoustu knih o DV. V r. 1989 stála u zrodu Sdružení pro tvořivou dramatiku a v roce 1992 založila katedru výchovné dramatiky, kde učila až do začátku druhého desetiletí 21. století. Ale doslova až do poslední chvíle byla aktivní – redigovala webovou stránku o dramatické výchově, psala články, podílela se na knihách a sbornících…

www.drama.cz

https://www.nipos.cz/artama-dea-ddpdv/

https://www.damu.cz/cs/katedry-programy/katedra-vychovne-dramatiky/

Řezbáři: Metoděj Beran z Příbora, Klement Brokeš z Havířova, Jan Brlica z Francovy Lhoty, Martin Cigánek z Valašských Klobouk, Tomáš Dujka z Velkých Karlovic, Ivan Hejtmánek z Rožnova pod Radhoštěm, Jaromír Kostelník z Příbora, Zdeněk Matyáš z Valašských Klobouk, Kamil Kopřiva z Valašských Klobouk, Oldřich Unar z Opatovic a Milan Žlebčík z Příbora.

Setkání betlemářů doprovodí hudbou goralská gajdošská kapela BUKÓŃ.

Po dobu této akce bude zpřístupněna výstava UROB SI SÁM. CO DOVEDOU KUTILOVÉ

Pořádá Centrum tradičních technologií Příbor – Muzeum Novojičínska a Město Příbor. Najdete nás v piaristickém klášteře v Příboře na adrese Lidická 50, Příbor

Vstupné na tuto akci je 40 Kč.

Zároveň bychom Vás chtěli upozornit, že v průběhu konání akce bude z provozních důvodů uzavřena expozice "Zaniklý svět rukodělné výroby"