Děti a mládež

„Zareagovali jsme na zpětnou vazbu od učitelů k první sérii a tentokrát jsme zařadili víc autorů čítankových a také současných, kteří se do čítanek zatím nedostali. A obrátili jsme pozornost nejen k autorům českým, ale i zahraničním,“ upřesňuje vedoucí Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby a dramaturgyně projektu Monika Horsáková. Nový soubor obsahuje např. básně Gregoryho Corsa, Stephena Cranea, Stéphana Mallarméeho, Rafała Wojaczka, Ewy Lipské, Jacka Kerouaca, Ezry Pounda, Georga Trakla, Ernsta Jandla a dalších. „Na filmech jsme pracovali se studenty oboru Audiovizuální tvorba a k některým snímkům jsme přibrali i studenty české literatury z Ostravské univerzity. Naši studenti patří do stejné generace jako současní středoškoláci a věříme, že jejich vizuální interpretace mohou tedy být středoškolákům blízké,“ míní Monika Horsáková.

Ernst Jandl – Proměřen: https://www.youtube.com/watch?v=RDPcUfnojcc&feature=emb_title

Metodické materiály pro učitele připravili literární historici Jakub Chrobák a Stanislava Schupplerová. „Obsahují text básně, mikrostudii zabývající se životem a dílem autora, interpretaci básně a návrh pracovního listu pro studenty, který je zaměřen jak na i interpretaci básnického textu, tak na práci s vizualizací,“ dodává Monika Horsáková.

Ewa Lipska – Ech: https://www.youtube.com/watch?v=mj29QRD94x8&feature=emb_title

Na filmech spolupracovali herci ostravských divadel, ať už jako recitátoři, tak jako představitelé rolí. „Ve vizualizacích uvidíte či uslyšíte mimo jiné Šimona Krupu, Petra Panzenbergra, Kristýnu Krajíčkovou, Petra Pěnkavu, Michala Čapku, Přemysla Bureše, Jana Lefnera a další. A oslovili jsme i některé osobnosti z jiných oblastí umění. V jedné z básní si zahrál známý ostravský výtvarník Zdeněk Janošec Benda. Další zase namluvil sochař Jan Šnéberger. Myslím, že všechny to bavilo stejně jako nás,“ uvádí Monika Horsáková.

Stephen Crane – V poušti: https://www.youtube.com/watch?v=uuRfng8kJQg&feature=emb_title

O flash disk s kompletním souborem vizualizací a metodikou si mohou učitelé SŠ napsat na Ústav filmové, televizní a rozhlasové tvorby, odkud jim ho zašlou pracovníci univerzity zdarma. K dispozici je i on-line na stránkách internetové vzdělávací televize LucernaTV – www.lucernatv.cz.

První sérii Moderní poezie do škol připravili studenti a pedagogové Slezské univerzity už v roce 2017. Vydaných 200 ks DVD bylo tehdy okamžitě rozebráno a projekt obsahující 14 vizualizací básní českých autorů byl proto zpřístupněn také on-line na stránkách Moderní dějiny.cz a LucernaTV, odkud je možné jej pro vzdělávací účely stáhnout dodnes.

ZDROJ

Posluchači se dozví o způsobech podpory pedagogů, programech usnadňujících začlenění dětí a žáků s OMJ a modelech podpory, které se v praxi osvědčily. Doprovodným cílem je též vyzvat Ministerstvo školství ČR k vytvoření skutečně funkčního modelu jazykové podpory těchto dětí a žáků.

Ústředním tématem konference je prevence školní neúspěšnosti žáků s OMJ formou dlouhodobé jazykové podpory. Školní neúspěšností, tedy špatným prospěchem, opakováním ročníku, či dokonce předčasným opuštěním vzdělávacího systému, jsou totiž žáci z jazykově odlišného prostředí ohroženi násobně více než jejich čeští spolužáci. Statistiky například dokládají, že v řádném termínu ukončí SŠ v průměru pouze 4 z 10 žáků cizinců, zatímco čeští žáci jsou úspěšní v 7 z 10 případů.

„Již mnoho let upozorňujeme na to, že nově příchozí žáci bez znalosti vyučovacího jazyka potřebují intenzivní výuku češtiny. A vidíme v této oblasti už významné změny k lepšímu. Konferencí chceme poukázat na to, že je třeba věnovat pozornost rozvoji jazyka dlouhodobě. Komunikační úroveň jazyka pro úspěšnost ve škole nestačí, je třeba rozvíjet akademický jazyk, a to minimálně dalších pět let,“ upozorňuje programová ředitelka organizace META Kristýna Titěrová.

O své zkušenosti s tímto tématem se podělí zahraniční odborníci z Rakouska a Finska, dále zkušení pedagogové různých stupňů škol a v neposlední řadě i zástupci českého a rakouského ministerstva školství.  Speciálním hostem konference bude Jim Cummins, emeritní profesor z Toronta, který vůbec poprvé promluví v ČR o svých letitých výzkumech na poli vícejazyčnosti. Ve svém příspěvku nabídne pět klíčových doporučení pro jazykový rozvoj vícejazyčných žáků.

Podrobný program konference je k dispozici na tomto odkazu. Konference je určena především pedagogickým pracovníkům, zástupcům vedení škol, zástupcům státní a veřejné správy, organizacím pracujícím s dětmi a žáky s OMJ a dalším zájemcům odborné veřejnosti. Registrace probíhá na tomto odkazu. Odkaz na online živý přenos je k dispozici zde. V angličtině bude tlumočen přenos na tomto odkazu.

O METĚ:

META je nevládní nezisková organizace, která od roku 2004 podporuje cizince v rovném přístupu ke vzdělávání. Nabízí jim především poradenství a kurzy češtiny. Pedagogům a školám poskytuje metodickou podporu, poradenství a vzdělávání v oblasti začleňování dětí a žáků s odlišným mateřským jazykem. Více na www.meta-ops.cz.

Díky, že můžem je spolek tvořený dvěma desítkami studentů a mladých lidí. Sedmým rokem organizují největší listopadové oslavy svobody. Spolku se podařilo utvořit tradici občanských a kulturních oslav sametové revoluce přímo na Národní třídě. Společně s ostatními chtějí říct „Díky, že můžem” všem těm, kteří se zasloužili o to, že dnes žijeme svobodě.  Usilují o kultivaci angažované občanské společnosti ctící humanistické a demokratické ideály. Takové, která bere svobodu jako zodpovědnost, nikoliv však samozřejmost. Mezi jejich další aktivity se mimo jiné řadí vzdělávací projekt Samet na školách.

 

Groš, z. s.: národopisné soubory Groš a Rožínka, Dolní Rožínka, okres Žďár nad Sázavou, kraj Vysočina, 592 obyvatel

 

Na anketní otázky odpovídala Mgr. Simona Špačková – předsedkyně zapsaného spolku, vedoucí souboru Rožínka

 

Jak váš spolek představíte? Čím se zabýváte? Odkud pocházíte?

Jsme zapsaný spolek, který díky národopisným souborům GROŠ a ROŽÍNKA udržuje lidové tradice folklórní oblasti Horácko. Naše domovská obec je Dolní Rožínka, ale díky velké přízni obcí Blažkov, Bukov a Rožná můžeme rozvíjet děti a mládež regionu Bystřicka. V programu obou souborů jsou nastudovány dětské hry, říkadla, písně, tance a zvyky na Vysočině. Naší snahou je ukázat a přiblížit krásu rodného kraje. Od roku 2013 jsme držiteli titulu Nositel tradic Bystřicka, který nám byl udělen u příležitosti oslav 30 let naší činnosti.

 

Kdy a za jakých okolností spolek vznikl, resp. byl obnoven? Jaké byly motivace a důvody k jeho založení?

Zapsaný spolek GROŠ vznikl v červnu 2015 na základě nové platnosti občanského zákoníku, takže byl pouhým právním pokračováním tehdy občanského sdružení GROŠ. Historie vzniku (bez ohledu na současný název) národopisných souborů Rožínka a Groš sahá až do školního roku 1982/83, kdy učitelka zdejší základní školy paní Věra Palatická založila třídní národopisný kroužek.

V té době nikdo netušil, co to obnáší, ale všichni ve třídě byli nápadem nadšeni tak, že dokázali ovlivnit i rodiče. Ti pomáhali s šitím prvních krojů. Děti (mezi něž jsem patřila i já) si tehdy především hrály a opravdu je to bavilo.

Za celou dobu byly hlavním a nejdůležitějším motorem děti, které do souborů přicházely. Dalším důležitým faktorem nepřetržité činnosti souborů byla snaha všech vedoucích pokračovat v předávání odkazu našich předků – předávat dětem písně a zvyky, pracovat ve věkově různorodé skupině, která spolu žije a vzájemně se ovlivňuje.

 

Věnujete se lidovým tradicím folklórní oblasti Horácko. Můžete nám je přiblížit? Podařilo se vám v tomto regionu objevit „skrytý poklad“?

Náš folklórní region se řadí mezi jeden z největších v Čechách a na Moravě. Jde o oblast, která není po folkloristické stránce tak známa jako např. Chodsko, Valašsko a Slovácko.

Hornatá krajina a drsné podnebí určovaly charakter života lidí v minulosti. Horácko bylo chudé na úrodu. Proto jsou jeho kroje krásné, ale skromné, plně podléhající funkčním hlediskům. Především v oblasti písní a tanců pak patří Horácko k nejbohatším a nejpestřejším etnografickým regionům. Na jeho tvorbu působily vlivy pramenící především z pohybu obyvatelstva jak české, tak i moravské strany.

Naše soubory jsou součást Bystřicka, což je malebná hornatá krajina s četnými památkami. I u nás na Rožínce máme kulturní památku – zámek, ke kterému se váže bohatá historie spojená s rožíneckým panstvím. V naší blízkosti ve Zlatkově se narodil František Štourač a z jeho kroniky víme, že se zlatkovští obyvatelé považovali za Horáky. Bylo to dáno tvrdými životními podmínkami, které odpovídají životu v horských oblastech (kruté zimy, silné větry a chudá půda, jež vyžadovaly stálou, úmornou práci).

Hudební a taneční repertoár tohoto území se přiklání k Jimramovsku a Poličsku. Je to mimo jiné i oblast tanců se střídavým taktem (mateníků, směsků, přes nohu atd.).

V různých variantách se zde tančí špacírka, řemeslnické tance, šotyška, písmeny, strašák, sedlák, hulán, husar, židovská, holubička. Z trojicových tanců je to hrách, zahradník, mysliveček. Objevují se tu i taneční hry, kolové tance a tance milostného rázu.

Bystřicko bylo lnářským krajem, proto se téměř v každé obci o masopustu tančilo „na len“ a při dotrhávání lnu pak na poli „tanec kolem věnečku“, který byl spojen i s jeho válením. Tyto tance byly spjaté se zvyky pro zajištění budoucí úrody lnu.

Bystřicko vždy patřilo k místům, které taktéž vynikalo lidovými muzikanty (p. Mareš z Pivonic, p. Bartoň z Víru, p. Veselý ze Zlatkova, p. Macháček z Lísku a p. Bervid z Domanína), kteří se podíleli na udržování tak velkého počtu písní a tanců.

Mezi velké muzikanty a šiřitele místních lidových písní a tanců náležel ředitel školy ve Věchnově, později v Bystřici, vedoucí pěveckých sborů, dirigent a skladatel p. Josef Kšica.

Při výzkumu lidových tanců pomáhal bystřický sběratel, písmák, kronikář a informátor p. Josef Pavelka.

Díky bohatému odkazu můžeme s těmito materiály pracovat a být na jejich obnovu pyšní. Jedním z nich je vítání dětí do života podle starých zvyků z Horácka. Dívky představují starší ženy, které dříve chodívaly po narození do domu, aby dítě přivítaly, matce donesly silnou lokšovou polívku, rosolku a napečené koláče. Samy si pak dítě prohlédly, poklebetily, obdarovaly ho (např. chlebem, aby nikdy nepoznalo nouzi a hlad) a popřály mu do života.

Dalším takovým naším skvostem je pásmo: Dotrhávání lnu. Pro naše soubory tento starý zvyk choreograficky zpracoval pan Miloslav Brtník a my se k němu vracíme vždy, když nám dívky dospějí do věku, že jeho podstatu pochopí a jsou schopné představovat ženy na lněném poli. Podle zvyku na něm nechaly zbytky úrody jen na malý rulíček, který z toho spletly, smotaly jej k zemi, tancovaly kolem něj a po rozloženém lnu prováděly skákání nebo válení. (Pozn. red.: Jak tento zvyk vypadal, se určitě podívejte na videu v odkaze zde: http://www.lidovakultura.cz/2018/03/22/d-27-hry-a-tance-pri-trhani-lnu-na-zapadnim-horacku/.  Autorka odpovědí je tou osobou, kterou při tlučení kozla zvedne dívka nad hlavu, a pak ji vozí na trakaři a schválně z něj shazuje.)

 

Jak vůbec s tradicemi pracujete? Na co navazujete? Pátráte i v archivech? 

Za všechny popsané tance a zvyky na Horácku vděčíme mnoha pracovitým lidem, kteří vydali svoji energii, aby se hledání v archivech a sbírání materiálů věnovali. Byla bych však velmi špatným Horákem, kdybych zde nevzpomněla dvě jména, která ovlivnila nejen mě, ale všechny, kteří se Horácku věnují. Těmi lidmi byli paní Zdeňka Jelínková a Míla Brtník. Jejich školení byla vždycky náročná, ale obdivuhodná.

V současné době se o nás stará Horácké folklórní sdružení, které vydává obnovené zápisy, jež už nejsou jinak dostupné. Vydávají DVD, nahrávky písní a tanců, organizují soutěže, školení a dokážou vždy poradit. Je to pro nás takový bezpečný přístav, ve kterém se rádi zastavíme.

Díky antikvariátům se člověk dostane ke knihám, které o Horácku vycházely a v nichž jsou krásně popsané zvyky. Takto jsem si nakoupila spoustu brožurek, knih a zpěvníků písní, z nichž mohu vycházet. O našem regionu jich je opravdu dost, a když k tomu přidám nové zpěvníky, které vznikly v posledních letech, mám pro práci s tradicemi podkladů dostatek.

Když chci vytvořit novou choreografii, tak přemýšlím, pro jakou skupinu dětí program dělám a na ni svoje nápady „napasuji“. Protože se nám děti střídají, tak využíváme i staré choreografie, které oprášíme a nacvičujeme znovu s jinými dětmi tak, abychom byli schopní mít v zásobě na každé roční období aspoň jedno nacvičené představení.

Pokud mám říct, na koho navazuji, tak je to především zakladatelka souboru paní Věra Palatická, díky níž jsem k zapomínanému Horácku přirostla. Právě ona nám dopřála „taneční školu“ Ing. Miloslava Brtníka, kterému vděčím za to, že ovládám horácké tance a jsem schopná zpracovávat materiál do podoby vystoupení. Dále bych mohla vyjmenovávat spoustu dalších současných učitelů, folkloristů, etnografů, muzikantů, s nimiž se setkávám a i oni přispívají k mému rozvoji a tím k rozvoji práce v souboru.

 

Nakolik aktivní činnost vyvíjíte? Jakých cílů chcete dosáhnout? Máte ambici stát se hybateli širšího kulturního dění?

Pracujeme celoročně, vystoupení uskutečňujeme podle potřeby obcí a zájemců, kteří nás kontaktují. Pravidelně to bývá o Vánocích v Domově pro seniory na Mitrově, v kostele sv. Havla v Rožné, účastníme se Krajské přehlídky dětských souborů a soutěže Zpěváček. Každoročně v červenci zajišťujeme program na Veselém Kopci a pořádáme pro děti letní soustředění.

 

Oslovujete všechny věkové skupiny? Daří se vám podporovat mezigenerační dialog? 

Většinu našich členů tvoří děti z 1.−9. třídy, ale jak nám postupně rostou a jejich zájem o práci neupadá, tak jsme nyní ve fázi, že sdružujeme děti, mládež i dospělé, kteří v souborech aktivně pracují. Všichni společně trávíme týden o prázdninách na soustředění, kde se propojují všechny generace a starší (v pozici instruktorů) připravují program pro mladší. Vzájemně se ovlivňují.

Díky každoročnímu vystoupení v domově pro seniory se nám daří opakovaně se setkávat s lidmi, kteří nás několik let rádi poslouchají a my jim přinášíme radost v podobě lidové písně. Zároveň tak sbližujeme děti s nejstarší generací.

 

Co vás na této činnosti těší a co vám ji naopak komplikuje?

Mám radost z toho, kolik dětí za celou dobu našimi národopisnými soubory prošlo. Na výročí 30 let činnosti v roce 2013 jsem to zhruba počítala a už tehdy to bylo přes tři sta. Raduji se z povedených vystoupení, ze spolupráce s ostatními vedoucími a s rodiči dětí.

Těší mě, že máme prostory na pravidelné zkoušky, že dokážeme zajišťovat obnovu krojového vybavení a veřejná vystoupení.

Komplikace přináší čas – někdy jsou to nevrácené kroje, někdy problém s nedostatkem muzikantů, občas někdo nepřijde na vystoupení, jindy nemáme dostatek krojů ve všech velikostech. Vždycky se nějaký problém objeví a musíme se s ním vyrovnat. Jsou těžší roky, které přinášejí více rozhodování, a jindy je veselo. Za tak dlouhou dobu by to ani jinak nešlo.

 

Jste zapsaný spolek nebo jen neformální sdružení, máte právní subjektivitu?

Jsme zapsaný spolek GROŠ, z. s., a máme svoje stanovy i logo.

 

Kolik lidí spolek sdružuje? Jaké jsou jejich věkové, profesní a genderové charakteristiky a jaké povinnosti ze členství vyplývají?

Počet členů, kteří aktivně pracují, je deset a dále je stav ovlivněn tím, kolik dětí chodí do souborů. Člen spolku má povinnosti vyplývající ze stanov dostupných na našich webových stránkách – především se podílet na činnosti, chránit majetek (to je hlavně naše krojové vybavení). Všichni členové spolku v něm pracují ve svém volném čase, bez nároku na odměnu. V současné době jsou to lidé, kteří v souborech vyrostli. Nejdříve jsme byli dětmi, postupně jsme se proměnili v tanečníky, teď stárneme a stali jsme se vedoucími. Má to velkou výhodu, neboť se nám dobře počítá, kolik let už na Rožínce existujeme.

 

Jaký je vztah obecního zastupitelstva/magistrátu ke spolku? Máte jejich podporu?

Podporu naší obce i obcí okolních máme velkou. Zatím jsem se na žádném jednání nesetkala s překážkami. Je to pro nás pomoc především finanční, ale ceníme si i vstřícného jednání v případě nějakého problému.

 

S jakými dalšími organizacemi spolek spolupracuje? Kdo vás podporuje? Z čeho hradíte výdaje?

Kromě obcí spolupracujeme se Základní a Mateřskou školou v Dolní Rožínce, která nám poskytuje prostory pro zkoušky, půjčuje některé vybavení, podporuje naše vedoucí a pomáhá se zajištěním dozoru na velkých vystoupeních.

Výdaje hradíme z dotací obcí Dolní Rožínka, Rožná, Bukov a Blažkov. Hlavní finanční obnos jde z Rožínky, ale i ostatní obce jsou k nám štědré. Další výdaje (např. dopravu) proplatí ten, kdo si nás pozve na vystoupení.

 

Jaké projekty jste realizovali? Co se ne/povedlo? Na čem pracujete nyní? Na jaký výstup své dosavadní činnosti jste opravdu pyšní?

Nevím, zda mám přemýšlet o úspěších za dobu, když jsem ještě byla dítětem – to by pak byla účast na folklórním festivalu ve Strážnici a natáčení videotéky horáckých tanců, kterého jsme se účastnili.

Pokud bych měla myslet na úspěchy souborů celkově, tak k dalším největším patří vystoupení na mezinárodním festivalu v Liptále, v Brně, opakovaná účast v celostátních kolech soutěže Zpěváček ve Velkých Losinách, účast v celostátním kole přehlídky dětských folklórních souborů a setkání se soubory středního Německa-Hesenska. Členové souborů spolupracovali i s Bystřickou kapelou při natáčení pořadu České televize Ta naša kapela a také jednom díle pořadu Naše tradice.

Jak už bylo řečeno výše, jsem velmi ráda, že se podařilo udržet tradici vítání občánků v obřadní síni v Dolní Rožínce, jež vzniklo podle starých zvyků na základě materiálů převzatých z Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě.

 

Jak motivujete děti?

Pokud chtějí, tak se k nám přihlásí. Některé zapíší rodiče, protože oni v souboru také vyrostli. No a my se pak snažíme společně prožívat souborový život. Nevím, jestli „ta naše děcka“ musíme nějak zvlášť motivovat. Oni chodí, protože chtějí. Hrajeme s nimi hry jejich předků, seznamujeme je s písničkami, tvoříme pásma pro vystoupení, jezdíme na týdenní soustředění. Vystupujeme v jejich dědinách třeba pro hasiče nebo babičky, takže je vždycky doma pochválí… A když nechtějí, tak skončí a odejdou.

 

Pracujete s dětmi a vystupujete často venku, což může přinášet řadu složitých, ale i veselých situací. Můžete na nějakou takovou zavzpomínat?

Těch by bylo. Oni ty situace vždycky vypadají složitě, ale po čase se jim v souboru smějeme. Je pravda, že jsou to někdy infarktové stavy především pro mě, ale když uplyne čas a přemění se na vzpomínky, děcka začnou prohlížet fotky a vzpomínají. Pak se společně smějeme především situacím, kdy jsme museli něco zachraňovat a improvizovat.  Bylo by to na dlouhé vyprávění…

 

Jak vaše plány na letošní rok zkomplikovala současná mimořádná situace? Vzešlo z ní pro vás také něco dobrého?

Situace zkomplikovala především naše týdenní letní soustředění, které jsem musela odvolat. Byla zrušena všechna naše vystoupení a nekonaly se zkoušky. Zatím nevím, co by pro nás mohlo vzniknout dobrého. Snad jen jsem měla víc času na ušití nových spodnic, košil a vesty. To jediné bych mohla považovat za dobré – jinak se pro nás činnost zastavila.

 

Slovo na závěr…

Všechny akce, vystoupení, nácviky, zajištění programu, prostě vše, co děláme, by se nikdy neuskutečnilo, kdyby v našem spolku nebyli lidé, kteří nám pomáhali, pomáhají a pomáhat budou. V každé etapě naší historie to byli především vedoucí souborů, ale také nadšenci, kteří nás podporují, rádi něco podrží, přinesou, odnesou. Těch si velmi vážím.

 

Web: gros.zsdr.cz

Bedřich Rozehnal /od 22. 10. do 31. 12. 2020/

Bedřich Rozehnal (1902 - 1982) byl architektem navrhujícím zejména zdravotnická zařízení. Kromě nemocnice v Novém Městě na Moravě je autorem například nemocnice v Kyjově, chirurgického pavilonu okresní nemocnice v Kroměříži nebo Dětské nemocnice v Brně - Černých polích. Výstava představí nejen některé z autorových architektonických realizací, ale také akvarely a grafiku.

Proměny krajiny CHKO Žďárské vrchy /od 26. 11. do 31. 12. 2020/

Výstava k 50. výročí založení Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy nabídne množství srovnávacích fotografií krajin z obrazů J. Jambora, O. Blažíčka a dalších autorů se současnou podobou krajiny. V rámci výstavy bude představena i činnost Sdružení Krajina.  

Letem Bornovým světem /22. 11. 2020 - 28. února 2021/

Výstava přinese retrospektivní přehled grafického díla tohoto mnoha generacemi oblíbeného autora doplněný o malby ze soukromé sbírky. Adolf Born by v letošním roce oslavil 90. narozeniny. Miloval cestování, jeho tvorba se nezaměřovala pouze na grafiku, kresbu, malbu a ilustrace, ale také na animaci a režii. Málokdo ví, že byl spoluautorem jednoho z prvních ztvárnění Hobita. Na výstavě budou některé z filmů představeny. Po celou dobu výstavy bude možné zakoupit i nově vydaný katalog. 

Až do konce března 2021 jsme prodloužili výzvu Poetický herbář, takže až vyrazíte do přírody nechte se inspirovat úžasnými podzimními barvami.

Máme pro vás novinku KREATIVNhttp://KREATIVNÍKÍK, kde najdete tipy na tvoření s vašimi dětmi. Po dobu omezení nabízíme také prodej keramické hlíny na domácí tvoření. Pro bližší informace kontaktujte: kulkova@horackagalerie.cz

Průběžně také doplňujeme sortiment na E-SHOP. Najdete tam třeba nový katalog k právě probíhající výstavě Jana Svobody Odmocnina z malby. Sortiment obchodu je i nadále možné si po domluvě osobně vyzvednout. 

Máme YouTube kanál, najdete zde upoutávky i rozhovory s umělci a koncerty mladých talentů. Když nemůžete do kulturních institucí, je možné navštívit alespoň jejich VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKY.

Přejeme pevné zdraví, sledujte nás také na FaceBooku a Instagramu.

Studenti všech univerzit, sejděte se v Hybernské!

Dnešní podoba Kampusu Hybernská je dokladem toho, že komunitní projekty mají smysl. V tomto konkrétním případě se na jednom místě setkaly ambice vysokoškolské samosprávy s tou městskou. Areál kampusu získal Magistrát hl. m. Prahy od státu zhruba před čtyřmi roky, a objekt byl tehdy v opravdu katastrofálním stavu.

„Šlo o vybydlený a zdevastovaný areál. Ihned jsme začaly s kompletní rekonstrukcí, do které město investovalo 25 až 30 milionů korun. Dnes je patrné, že i poměrně malé investice mají v městském majetku smysl, a mohou stát u zrodu opravdu dobrých a přínosných projektů,“ komentuje zapojení města radní pro správu majetku Jan Chabr (TOP 09).

Kampus Hybernská dnes má ambici fungovat jako komunitní centrum otevřené pro každého zájemce. Jeho provozovatelé a donátoři – stejným podílem město a Univerzita Karlova – doufají, že se zde podaří vytvořit místo meziuniverzitního dialogu, a zapojit do něj i širokou veřejnost a představitele regionální a celostátní politiky. V současnosti nabízí zázemí pro konání všemožných přednášek, výstav, koncertů, autorských čtení i dalších aktivit.

Toho se snaží využít právě spolek, který areál spravuje, ke komunikaci s ostatními vysokými školami. Akce zde kromě mateřské „Karlovky“ plánuje například i České vysoké učení technické (ČVUT), Vysoká škola ekonomická (VŠE), Vysoká škola uměleckoprůmyslová (ÚMPRUM) nebo Česká zemědělská univerzita (ČZÚ). Poslední zmíněná by navíc měla vlastní areál i okolí kampusu zazelenit, a tím přispět k pestré biodiverzitě v centru hlavního města.

Zájemci mohou navštívit i cirkulární dílnu Pražských služeb, která je lákadlem pro domácí kutily, kteří se potřebují půjčit nářadí, konzultovat ambiciózní projekt, či se rovnou spolehnout na zkušenosti těch povolanějších.

Navíc se plánuje i zřízení coworkingového centra a radní Chabr nevylučuje ani možnost, že by se některé z prostorů daly v budoucnu tržně pronajímat. Tím by Kampus Hybernská de facto sám přispíval na vlastní provoz.

 

Magistrát rýsuje kontury nové dejvické dominanty

Podobnou cestou chce město jít i v případě dejvického kampusu. Plánování se ale pro teď nachází stále ještě ve fázi přípravy koncepce. Nicméně se očekává, že vítězný ateliér MCA přijde s inovátorským řešením už do dubna příštího roku. Kampus Dejvice by se tak měl během několika let dočkat kompletní revitalizace s cílem otevření se generacím a generacím nových studentů.

Ateliér i představitelé města se netají tím, že i v případě Dejvic usilují o vznik místa komunitního setkávání, které nemá sloužit čistě potřebám okolních vysokých škol, ale spíše jako platforma pro podporu dialogu mezi různorodými skupinami, prezentaci specifických kulturních projektů a přispění k celkovému kulturnímu rozvoji celého města.

„Celému prostoru chybí jasná vize. Jeho kvalitu a údržbu komplikuje roztříštěná správa. I z těchto důvodů kampus nenabízí dostatečně reprezentativní a příjemné místo pro studenty, zaměstnance a ostatní obyvatele a návštěvníky,“ popisuje neutěšený stav, ve kterém se areál nyní nachází, 1. náměstek primátora pro oblast územního plánování Petr Hlaváček (TOP 09).

To má reflektovat i vznikající koncepce. Obsahově totiž bude sestávat z plánu postupných kroků, z pohledu samotné architektury, ale i technické správy areálu, krajinářství nebo adaptace na změnu klimatu. Město doufá, že jejím naplňováním dojde k realizaci projektu, který bude vkusný, jeho provoz ekologicky udržitelný, a zároveň přiláká zástupy návštěvníků z řad studentů i běžných obyvatel samotných Dejvic i celé metropole.

 

V kasárnách už dávno nenajdete jenom vojáky

V bývalém vojenském objektu nedaleko autobusového nádraží Florenc vznikl před třemi lety prostor pro kulturní akce. Postupem času si Pražané místo oblíbili a z karlínské kasárny se stalo příjemné místo, kde tráví svůj volný čas nejen obyvatelé Karlína, ale i obyvatelé vzdálenějších městských částí. Aktivity provozovatelů z neziskové organizace Pražské centrum jsou tak inspirativním příkladem možného využití dočasně opuštěných městských prostor.

Vedle kavárny a baru nabízí rozhlehlý dvůr návštěvníkům i sportovní vyžití. V provozu je tu letní kino, pořádají se zde koncerty i výstavy, cvičí se jóga. V bývalé vojenské tělocvičně vznikla galerie Karlin Studios a v garážích klubová scéna, kde se konají živé koncerty nebo divadelní představení. Klid uprostřed ruchu velkoměsta v Kasárně Karlín nevyhledávají jen místní hipsteři, ale i důchodci nebo rodiče s dětmi.

Program je navíc často bez vstupného a občerstvení si zde mohou dovolit i ti, co mají hlouběji do kapsy. Provozovatelé si také potrpí na šetrný přístup k životnímu prostřední, veškerý odpad se tu třídí a recykluje. Pro zájemce, kteří by se o vojenském objektu chtěli dozvědět více, je na nádvoří k dispozici výstava zachycující historii, vzpomínky veteránů a plány do budoucna.

Klasicistní budova kasárny je totiž kulturní památkou, jejímž vlastníkem se stalo ministerstvo spravedlnosti. Jak dlouho bude ještě možné oddávat se v kasárně odpočinku a jaké využití se pro rozsáhlý komplex najde do budoucna, však zatím není jasné. Pražský radní Jan Chabr nevyloučil zatím ani možnost, že by se tu mohli přestěhovat pražští úředníci.

 

Gebrian diktuje trendy z velitelství v brutalistním kolosu

Pokud byste si při procházce Prahou chtěli nejen vychutnat dobrou kávu, ale zároveň se dozvědět něco nového o architektuře nebo o tom, co nového se chystá v Praze, určitě navštivte CAMP. Centrum architektury a městského plánování sídlí v blízkosti Karlova náměstí v brutalistní budově ze sedmdesátých let, jejímž autorem je architekt Karel Prager.

Za jeho vznikem stojí Adam Gebrian, který se inspiroval návštěvou podobných institucí v Paříži a Londýně. Návštěvníkům je v CAMPu k dispozici galerie s projekční stěnou, kino i knihkupectví. Pravidelně se tu konají výstavy, přednášky nebo různé debaty.

Kavárna poslouží stejně dobře pro relax i studium nebo práci. Za hezkého počasí navíc můžete s kávou posedět i na terase s výhledem na „Pragerovy kostky“. A pokud půjdete kolem s dětmi, vězte, že speciální program počítá i s návštěvou těch nejmenších.

„Současná krizová situace bohužel ještě více dopadá na ty nejohroženější a nejslabší – na lidi se zdravotním či sociálním handicapem, na seniory. Naším cílem je ochránit ty nejzranitelnější a nenechat je na okraji zájmu společnosti. Přijímací pohovory s uchazeči o stipendium jsme sice realizovali za ztížených podmínek, ale máme obrovskou radost, že můžeme podpořit 22 nových studentů, kteří překonávají vážné překážky na cestě ke vzdělání,“ prozrazuje Monika Granja, ředitelka Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.

„Společný program s Výborem dobré vůle je naším nejstarším projektem společenské odpovědnosti, který trvá již 25 let. Vzdělání díky němu můžeme dopřát i těm studentům, kteří mají ztížené podmínky ho získat. Obzvlášť v dnešní těžké době jsme rádi, že prostřednictvím našeho společného projektu můžeme motivovat další mladé lidi a pomoci jim v jejich uplatnění,“ dodává za ČSOB k tomuto společnému projektu a jeho dlouhodobé podpoře Petr Hutla, vrchní ředitel a člen představenstva ČSOB, který zodpovídá mj. za oblast společenské odpovědnosti. 

22letý vysokoškolák Matěj Kroužil z Pardubic je jedním z 22 nových studentů, kteří teď na podzim získali finanční příspěvek z Fondu vzdělání. „Získání stipendia je pro mě velkou pomocí, abych mohl dokončit studium na soukromé vysoké škole. Studuji animaci a vizuální efekty na Vysoké škole kreativní komunikace, kde získávám znalosti a dovednosti nezbytné pro práci v trikových, 3D animačních studiích a uplatnění bych pak měl najít ve firmách zaměřených na výrobu reklamních videí a na virtuální realitu. Po dokončení studia bych se chtěl tedy věnovat animaci a využít ji plně v praxi,“ uvádí Matěj. Má už za sebou první ročník studia, ale i první úspěchy v podobě benefiční výstavy vlastních grafických děl. Také již třetí rok pracuje na vývoji počítačové hry.

Aktuálně pobírá v tomto školním roce stipendium z Fondu vzdělání 90 studentů. Od vzniku programu v roce 1995 získalo stipendijní podporu 626 studentů a dalších 602 obdrželo jednorázový příspěvek na školné či pomůcky ke studiu. Celkově bylo na studium dětí a mladých lidí se zdravotním nebo sociálním handicapem vynaloženo přes 35.8 milionu korun.

Více zde: http://www.vdv.cz/programy/fond-vzdelani/.

„Knihy jsme dětem i jejich učitelům stihli rozvézt poslední den před vládou nařízeným uzavřením škol. Doufáme, že si díky nim budou při současné distanční výuce procvičovat čtení, které se vloni jako prvňáčci i přes přerušení výuky naučili. Obrovský podíl na tom mají i jejich rodiče, a tak jsme i jim chtěli touto formou poděkovat a doufáme, že ve čtení budou se svými ratolestmi pokračovat i teď. Celá aktivita je zaměřená na rozvoj čtenářské gramotnosti a environmentální výchovu. Proto jsme ji nazvali „Čte celá rodina aneb I v pandemii jsem se stal čtenářem“. A třeba knihu využijí i kantoři při on-line výuce, to už bude záležet jejich kreativitě a fantazii,“ sdělila členka realizačního týmu a vedoucí odboru školství, kultury a sportu bohumínské radnice Pavla Skokanová.

Pro knihu s rybářskou tématikou se Bohumín nerozhodl náhodou. Ve městě je totiž hned několik jezer, tůní, rybníků i řek, a tak není divu, že má zdejší rybářský spolek přes 700 členů a více než 100 z nich jsou navíc mladí rybáři do 18 let. Oblíbený je i rybářský kroužek, a proto byla volba kapříka Metlíka jasná. Distribucí knih však projekt na podporu čtení zdaleka nekončí. Pro druháčky se ještě chystá v únoru i beseda s autorem Metlíkových dobrodružství Janem Opatřilem v bohumínském kině.

Festival byl zahájen ve středu v 17 hodin v kulturním centru Moving Station po náročném několikadenním rozhodování, zda bude možné jej po všech přípravách skutečně zrealizovat. Kromě diváků se jej zúčastnili také hosté z řad sponzorů a partnerů. Energii do žil vlili organizátorům hned na úvod Michal Vozobule, náměstek primátora pro oblast dopravy a životního prostředí, Zdeňka Kučerová z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU, Roman Černík, umělecký ředitel Centra Johan, a Jakub Paleček, ředitel organizace Člověk v tísni v Plzeňském kraji. Ocenili nasazení týmu a skutečnost, že je festival Jeden svět součástí kultury v Plzni. „Dovolím si říct, že atmosféra byla skvělá. Ráda bych vzkázala lidem, kteří při zahájení stáli před plátnem, že celý festival podrželi a zdůraznili, že Jeden svět za to stojí a že je skvělé, že se podařilo udržet jeho konání. Bylo to silné a dodalo mi to energii pokračovat,“ zhodnotila samotné zahájení Miroslava Haplová, koordinátorka školních projekcí.

Na 25 projekcí a 22 debat s hosty během 4 promítacích dnů dorazilo téměř 500 diváků. Ač celková návštěvnost nebyla rekordní, tak vzhledem k nouzovému stavu a mimořádným opatřením předčila očekávání organizátorů. „Nejvíc mě potěšila solidarita diváků, jak vzájemná vůči sobě, tak k festivalu, a atmosféra v týmu, který se navzdory všem nejistotám dnešní doby maximálně semknul a dotáhl vše do konce. Stejně tak velké poděkování patří hostům, bez nichž by „pofilmové“ debaty nemohly proběhnout, což by diváky ochudilo o rozšířený vhled do problematiky jednotlivých filmů.“ říká koordinátorka debat Adéla Lachoutová.

Ve velmi obtížné situaci se ocitly školní projekce, jelikož byly zahájeny 5. října, v den, kdy došlo k uzavření středních škol, jejichž studenti měli být nejčastějšími návštěvníky. Dorazili tak pouze skalní fanoušci ze základních škol a festivalový tým ocenil jejich přístup. „Při projekcích jsem sledovala reakce dětí na filmy a říkala si jo, to je ono. Ta reakce, kdy děti hlučí při úvodních spotech, pak začne film a je ticho. Mimika pracuje. Jen mi běželo hlavou, že je škoda, že se to dostane k tak malému počtu dětí,“ shrnuje pocity ze školních projekcí Haplová.

Na Moving Station byly k vidění také dvě výstavy. Ve foyer se jednalo o výstavu vítězných prací Teendesign 2019 a před sálem kina si diváci mohli prohlédnout vizuály uplynulých ročníku festivalu za 20 let zpátky. Většina z nich se shodla, že ten letošní vizuál je společně s tím z roku 2009, kde se objevuje fotografie Václava Havla, vůbec nejpovedenější. Možná právě proto projevili návštěvníci zájem také o originální doplňky právě s letošním vizuálem. „Ponožky se téměř vyprodaly již během předfestivalových akcí a ohledně triček, placek a tašek nám stále píší lidé přes sociální sítě s tím, že festival sice nestihli, ale rádi by si je zakoupili dodatečně,“ uzavírá s potěšením Lachoutová.

 

„Na jaře jsme si potvrdili, že umíme rychle reagovat na nečekané situace a nyní tyto zkušenosti opět zúročujeme. Program ČT3, který jsme experimentálně spustili v březnu, je stále v provozu a pomáhá seniorům překlenout dobu, kdy je třeba omezit setkávání. Zároveň vracíme do vysílání pořad UčíTelka, který sledovalo každé třetí dítě ve věku šest až deset let. Nezapomínáme ani na hendikepované spoluobčany a společně s posílením aktuálního zpravodajského servisu jsme také okamžitě rozšířili tlumočení do znakového jazyka. A v neposlední řadě se chystáme opět živě vysílat nedělní bohoslužby,“ komentuje reakci České televize na zpřísněná opatření v Česku její generální ředitel Petr Dvořák.

Učítelku bude opět hostit program ČT2 a to od čtvrtku 15. října každé všední dopoledne. Noví prvňáčci i žáčci vyšších ročníků si mohou procvičit látku z jarních dílů pořadu. Učení z domova podporuje a pomoc rodičům i učitelům nabízí také vzdělávací web České televize ČT edu. K dispozici je na něm přes pětasedmdesát tisíc minut naučných videí z více než třiceti předmětů. Bezpečný prostor a chytrou zábavu pro ukrácení volného času poskytne web Déčka, a to třeba na stránkách Nenudím se doma.

Česká televize v souvislosti s aktuálním děním, stejně jako na jaře, výrazně posílila svůj zpravodajský servis. Kontinuální vysílání proto opět nahradilo některé pravidelné týdenní formáty, jejichž agenda bude součástí denního vysílání. Jarní rozsah má, nad rámec zákona, také informační servis pro sluchově a zrakově hendikepované diváky. Skrytými titulky a audio description doplňuje ČT všechny zpravodajské pořady, Studio 6, BBV nebo třeba Interview ČT24. A do znakového jazyka zároveň tlumočí tři denní zpravodajské relace, Události v regionech, večerní Události a také všechny tiskové brífinky týkající se koronaviru.

Program ČT2 bude kromě dopolední UčíTelky rovněž místem, kde věřící, kteří nemohou v dostatečném počtu navštěvovat bohoslužby ve svých kostelích a modlitebnách, uvidí mimořádné přímé přenosy bohoslužeb. První je plánována na tuto neděli 18. října od 10 hodin.