pátek
19. července 2024
svátek slaví Čeněk

Děti a mládež

Václav Johanus - Procházky krajinou / Originály a grafika v MK Písek

PÍSEK: Příznivci umělecké tvorby grafika, ilustrátora a karikaturisty Václava Johanuse si mohou od 13. října v Městské knihovně v Písku prohlédnout výstavu s názvem Procházky krajinou. Soubor originálů a grafik zahrnuje práce z převážně posledních tří let a je určen jak dospělým, tak dětským divákům.

Autor článku: 
Studio Hrozen

Grafik, ilustrátor a karikaturista Václav Johanus (nar. 1947) působí na české výtvarné scéně od poloviny 60. let. Začínal v oblasti kresleného humoru, kdy na sebe upozornil originálním rukopisem - přísně geometrickou černou kresbou. Z té doby jej pamětníci znají například ze zadních stránek Mladého světa, z Dikobrazu, Stadiónu, Domova apod. Strohý rukopis postavený na grafickém základě a poetickou nadsázku přenesl od kresleného humoru postupně i do dalších výtvarných oblastí, jimž se věnuje - do grafik, ilustrací, typografie, temper i koláží. V grafice používá techniku serigrafie s pro něj typickým přesným soutiskem plných barev.

Nezastupitelné místo má tvorba zaměřená na dětské publikum, od ilustrací například pro Sluníčko nebo Ohníček přes leporela, pexesa, omalovánky, vystřihovánky nebo trojrozměrné objekty, po ilustrování knížek. Svými obrázky opatřil více než 40 knih pro děti a dospělé. Po celé tvůrčí období průběžně výtvarně spolupracoval s desítkami novin a časopisů, včetně odborně zaměřených, jako například Ekonom, Právní rádce, Hospodářské noviny a další. Pro Deníky Bohemia (původně Jihočeskou pravdu) kreslil více než 50 let.

Od roku 1965 Václav Johanus uspořádal přes 100 samostatných a účastnil se více než 220 společných výstav doma i v zahraničí (mj. Frankfurt, Tokio, Londýn, Rzeszów, Gabrovo, Marostika, Bělehrad, Havana, Curych, Berlín, Vídeň, Lorient, Šen-Čen a další). Zúčastňoval se přehlídek české ilustrace a mezinárodního Bienále užité grafiky a ilustrace Brno.

Z význačnějších akcí posledních let lze připomenout například dvě grafické: v roce 2017 byl přizván k účasti na reprezentativní výstavě Grafické techniky ve stoleté historii Hollaru, v Národním technickém muzeu v Praze. Představil zde grafickou techniku serigrafie, kterou používá od poloviny 70. let. O rok později prezentoval typografickou tvorbu na výstavě plakátů v jihočínském Šen-Čenu, kterou připravilo Sdružení Bienále Brno k 100. výročí Československa.

Dílo Václava Johanuse je zastoupeno v českých a zahraničních sbírkách. Za karikaturu, grafiku, hračky a plakáty získal ocenění. Je členem Sdružení Bienále Brno.

Václav Johanus / Procházky krajinou / Originály a grafika

Městská knihovna Písek, Alšovo náměstí 75/13, 397 01 Písek

13. 10. –  27. 11. 2020

Nadační fond Magdaleny Kožené píše otevřený dopis ministrům

ČR: Dne 7. října odešel jménem Nadačního fondu Magdaleny Kožené otevřený dopis ministrům školství, mládeže a tělovýchovy a ministru zdravotnictví. Stipendijní Akademie MenART a celostátní happening ZUŠ Open se tak připojují k nesouhlasu vedení základních uměleckých škol a AZUŠ ČR s aktuální situací, kdy základní umělecké školy ve své většině musely plošně přejít na distanční vzdělávání.

Autor článku: 
Nadační fond Magdaleny Kožené/jal

"Jménem celého týmu celostátního festivalu ZUŠ Open a stipendijní Akademie MenART se chceme taktéž vyjádřit k aktuální situaci, kdy základní umělecké školy ve své většině musely plošně přejít na distanční vzdělávání.

Chápeme, že epidemiologická situace je vážná, v daném opatření však neshledáváme s ohledem na provoz jiných výchovně - vzdělávacích zařízení ani obhajitelnou logiku, ani kýžený přínos v boji proti epidemii.

Dnes (7. října) jsme zaslali otevřený dopis pánům ministrům školství a zdravotnictví a oslovili jsme i vybrané senátory a další politiky. Naši iniciativu podpořila i pěvkyně Magdalena Kožená, patronka nadačního fondu. Chceme se touto cestou připojit k podpoře vedení Asociace základních uměleckých škol (AZUŠ ČR) a jednotlivých základních uměleckých škol v ČR."

Život a dění na přelomu prvního tisíciletí

UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Slovácké muzeum zpřístupnilo v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě novou panelovou výstavu s názvem Velká Morava a Čechy. Podrobněji je zaměřená na významné lokality doby velkomoravské ve středních a severozápadních Čechách. Poodhaluje historické dění i významné mocenské kontakty tehdejší doby. Přibližuje centra raně středověkých Čech, která se vážou k době spolupráce Čech s Moravou za knížete Bořivoje i k době Svatoplukovy vlády v Čechách (889/90–894). 

od 17.09.2020 do 31.01.2021
09:00 - 17:00
Autor článku: 
Pavel Princ

Výstavva představuje např. starobylé hradiště Stará Kouřim – jedno z největších českých hradišť s úzkými vazbami na prostředí Velké Moravy, stejně jako další významné místo Levý Hradec, na němž v 80. letech 9. století nechal kníže Bořivoj postavit první křesťanský kostel v Čechách, i blízké Klecany. Informační prostor je věnován také bohatému knížecímu hrobu pod mohylou v severočeských Želénkách, který bývá někdy spojován s tzv. „moravskou nevěstou“. Podrobněji o výstavním projektu prozradila jeho kurátorka Dana Menoušková, archeoložka Slováckého muzea.

 

Co stálo za myšlenkou uskutečnit tuto výstavu?

Cílem výstavy je zasadit období Velké Moravy do širšího kontextu. Navazujeme na téma, které jsme představili již loni výstavou Velká Morava a Pražský hrad. Nyní se soustřeďujeme na další a možná ne tak známé lokality a poukazujeme na vazby, které mezi moravským a českým prostředím byly. Jak se v čase proměňovaly a jaké byly jejich dosahy. Kontakt obou oblastí se projevil nejen v mocenské sféře (dvůr moravských knížat tak třeba několikrát poskytl azyl prominentním uprchlíkům z Čech, mezi jinými i samotnému knížeti Bořivojovi), ale také například oblibou velkomoravských šperků a ozdob v českém prostředí, které si je osvojilo a výtvarně je inovovalo.

 

Z pozice kurátorky představte čtenářům autorku výstavy?

Autorkou výstavy je PhDr. Naďa Profantová, CSc., z Archeologického ústavu AV ČR v Praze, která se dlouhodobě zaobírá hmotnou kulturou raně středověkých Čech a tématem mocenských elit. Zmínit můžeme například studie ke klecanskému pohřebišti, které je představeno i na naší výstavě. Širší veřejnosti bude známá jako spoluautorka publikace Velké dějiny Zemí koruny české.

 

Čím, že to je, že zmíněná místa nejsou laické veřejnosti tak známá?

Představené lokality skutečně nejsou zakořeněné v širokém povědomí veřejnosti tak, jak např. loni prezentovaný Pražský hrad či nejvýznamnější velkomoravská naleziště. Je to převážně dáno už samotnou historií jejich objevování, stavem výzkumu a popularizací těchto míst. Svou roli hraje i zájem veřejnosti, jemuž se např. Staré Město u Uherského Hradiště či Mikulčice na Hodonínsku (tedy lokality spojené s velkomoravskou tradicí) dlouhodobě těší.

 

V čem spočívali úzké vazby mezi Starou Kouřimí a Velkou Moravou?

Zahraniční kontakty kouřimského knížete sahaly jak do karolínské říše, tak k Moravanům. Dokládají je především archeologické nálezy. Ty ukazují, že nejvýznamnější muži byli vybaveni symboly moci západního typu, jako jsou meče, ostruhy a botka k praporci či kopí vyrobená v Řezně. Ženy naopak zcela přijaly velkomoravskou módu, krášlily je soupravy šperků zdobených granulací převážně ze stříbra, často zlacené, a jen ojediněle vyrobené přímo ze zlata

 

Jsou známé souvislosti proč kníže Bořivoj nechal postavit první kostel v Čechách?

Levý Hradec bylo původní sídlo knížete Bořivoje. Bylo to také místo, kde po svém křtu na Moravě (za vlády knížete Svatopluka) nechal Bořivoj vystavět první křesťanský kostel v Čechách zasvěcený sv. Klimentu. Výstavba kostela byla tedy projevem přijetí křesťanství. Nejstarší podobu kostela ale neznáme.  Teprve později Bořivoj přesídlil na Pražský hrad. Levý Hradec je nicméně s dějinami vznikajícího českého státu spojen velice těstě. Zdejší kostel byl také místem, kde byl v roce 982 zvolen Slavníkovec Vojtěch (později sv. Vojtěch) pražským biskupem.

Známe vítěze 4. ročníku Bienále studentského designu

BRNO, ČR: Letošní naprosto netradiční – online – forma Bienále studentského designu DESIGN.S byla v pondělí 5. října 2020 uzavřena dernisáží, na níž organizátoři zveřejnili seznam oceněných děl a jména jejich tvůrců, včetně držitele letošní mimořádné ceny ve zvláštní kategorii Design za časů koronaviru.

Autor článku: 
Magdalena Burgr

Letošní čtvrtý ročník bienále byl specifický ve všech ohledech. Nejen virtuální prezentací děl, ale i prací odborné poroty. Ta se musela poprat s hodnocením soutěžních prací taktéž v online prostoru, protože tentokrát vůbec nebyly exponáty fyzicky k dispozici.

Mezi soutěžními pracemi bylo oproti předcházejícím ročníkům poměrně málo nábytku a textilní tvorby, zato daleko více výrobků ze skla a technických zařízení. Hojně byly zastoupeny střední školy.

Porota nakonec udělila deset cen.

Hlavní cenu Bienále získal Tomáš Skřívánek z VUT v Brně za exponát „Adventurer - design offroadového obytného karavanu pro dva“, autor zároveň dostane i Cenu ředitele Technického muzea v Brně.

Oceněna jsou také propracovaná technická zařízení, a to design nové Škodovky Pure-E od Petra BaďuryVysoké školy výtvarných umění v Bratislavě, který získal Cenu děkana Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně a Cenu společnosti mmcité+, a velká technická zařízení, v tomto případě Frézovací centrum od Jana Stárka z ČVUT v Praze, který získal Cenu ředitele ústavu konstruování FSI VUT v Brně.

Cenu děkanky Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně dostane Pavla Pšenicová ze Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské ve Valašském Meziříčí za kolekci skla s názvem SMOKE. „Co letos překvapilo, bylo množství dobrých prací studentů středních škol. Zejména sklářské střední školy představily velmi kvalitní práce, a můžeme říct, že hrdě navazují na dlouhou tradici sklářství v českých zemích,“ uvedla děkanka Irena Armutidisová.

Veronika Valušková z Designskolen, Kolding v Dánsku, která soutěžila s domečkem pro divoké včely, získala Cenu společnosti Design Vision. „Zde je vidět, že design není jen o tvaru či estetické stránce, ale primárně o hlubší myšlence řešící i důležitá globální témata,“ zdůvodnil svůj výběr majitel společnosti Lukáš Chlíbek. „Projekt ‚Save the Bees, Save the Planet‘ má pomoci lidem uvědomit si, jak i divoké včely jsou nezbytné pro lidský život a jak snadno můžeme pomoci planetě a sami sobě, když jen umístíme pár včelích obydlí ve svém okolí,“ vysvětlila sama autorka.

Cenu rektorky Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě získal Pavol Soukal za svůj projekt kolébka UĽU, která má v sobě implantovaný monitorovací systém.

Společnost POPAI se rozhodla udělit cenu Petře Rudolfové z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně za exponát „Němý sluha“, a to za autorčino velmi netradiční řešení. „Vychází z geometrie a skládá se ze dvou tvarově stejných kusů, které do sebe zapadají,“ podotkla sama autorka.

„Věřím, že si přehlídka díky online prostoru své diváky našla a hranice v tomto případě přestaly být překážkou. Doufám, že naše společná cesta bude jiná, než nám nabízí Woody Allen ve Vedlejších příznacích: ‚Více než kdy předtím v dějinách, stojí lidstvo na křižovatce. Jedna cesta vede k zoufalství a naprosté beznaději. Druhá k úplnému vyhynutí. Doufejme, že budeme, jako lidstvo dost moudří a vybereme si správně.‘ Troufáme si tvrdit, že chování společnosti v době korony bude zdrojem budoucích sociologických, kulturologických, kulturně-antropologických a dalších studií a že designové produkty budou logickým zhmotněním tohoto dění,“ řekla Hana Dvořáková, která stála u zrodu Bienále Design.S.

Speciální cenu Design za časů koronaviru si odnese Martin Krčma z VUT v Brně za svůj „Personifikovaný kompresní rámeček“. „Personalizovaná, opakovatelně použitelná pomůcka, která slouží ke zvýšení efektivity improvizovaných roušek. Rámeček si po nastavení ve webovém konfigurátoru může uživatel vytisknout na stolní 3D tiskárně,“ řekl autor.

Vyhlášení oceněných prací proběhlo 5. října 2020 v Technickém muzeu v Brně při příležitosti dernisáže online výstavy čtvrtého ročníku Mezinárodního bienále studentského designu DESIGN.S. S ohledem na současné podmínky se uskuteční dernisáž pouze formou uzavřeného setkání organizátorů a porotců.

Přehled oceněných prací: http://design-s.eu/oceneni_2020/

Podnikavky na mateřské: Jana, S dětmi v báglu

ČR: Jana Červenková je v online světě známá spíše pod názvem svého blogu S dětmi v báglu. Činorodá maminka dvou ratolestí, jejíž profesí byl marketing, sem píše o svých zkušenostech s cestováním s malými dětmi, ale otevřeně i o nejrůznějších rodičovských přešlapech a nesnázích. Vydala i dva knižní průvodce. Překvapivě ale s žádnými firmami na svém blogu nespolupracuje, její rady a postřehy jsou čistě osobní. Ocení je především ti, kdo věří v „normální“ turistiku s našimi nejmenšími, která se obejde i bez návštěv nejrůznějších zookoutků a herniček. Stejně tak osloví rodiče, již se trochu bojí a potřebují si výlet dopředu dobře naplánovat, aby byl s mrňousky zvládnutelný. Zkrátka Jana má jasnou misi usnadnit mámám a tátům s malými dětmi cestování, které sama miluje. Tehdy v roce 2015 uhodila tématem hřebíček na hlavičku a mezi řadou obdobných projektů se rozhodně neztratila.

Autor článku: 
Irena Koušková

Předpokládám, že jste ráda cestovala i před narozením dětí. Jste spíše světoběžník, nebo se držíte doma v ČR? Psala jste o cestování už před mateřskou dovolenou?

Já jsem vždycky měla ráda výlety, ale rozhodně o sobě nemohu říct, že bych byla světoběžník. Nějakou dobu jsem v zahraničí sice žila, ale vždy jsem se držela v rámci Evropy. V osmnácti jsem se odstěhovala na rok do Berlína, později jsem v Německu i studovala, s batůžkem jsem vyrazila napříč Španělskem, ale v celospolečenském měřítku jsem spíš domácí typ, kterému dělá radost i potok ve vedlejší vsi nebo zapomenutá zřícenina v „Horní Dolní“. Já to prostě u nás v České republice mám moc ráda a čím víc to tu poznávám, tím víc zjišťuji, kolik krásných míst tu máme. O výletech nebo cestování jsem nikdy nepsala, to přišlo až po narození dětí.

 

Proč jste začala s dětmi cestovat, co vás k tomu přimělo?

Těch důvodů bylo určitě víc. Hlavním impulzem vyrazit s dětmi sama bylo asi to, že jsem měla s ročním synem a tehdy tříletou dcerou jet na šest týdnů do ozdravovny. Já jsem to prostě nedokázala. Dceři byly tehdy tři, neskutečně žárlila, synovi rok, noc co noc se několikrát budil, hlasitě plakal, nešel nijak utišit a prostě to nebylo vůbec lehké období. Zařekla jsem se ale, že s nimi strávím co nejvíc času na horách na čerstvém vzruchu. V zimě jsme pobývali několik týdnů na horách, pak jsme se tak nějak přirozeně posouvali různě po republice, nabalily se i Alpy a najednou jsme zjistili, že je nám tak prostě fajn. Kromě toho, že to dětem i mně zdravotně prospívalo, pomáhalo mi to bojovat proti mateřskému stereotypu, který se chtě nechtě občas dostaví.

 

Jak tedy vypadal váš pracovní život před nástupem na mateřskou dovolenou a jaké změny přineslo mateřství? Co pro vás znamená psaní blogu?

Já jsem pracovala jako brand manager v nadnárodní společnosti. Kromě práce v mém životě nic extra neexistovalo. Ráno tam, pozdě večer domů a o víkendu dodělávat resty. Práce mě bavila, byla různorodá, každý den jiná, mohla jsem se realizovat, uplatňovat svou kreativitu. Ale chyběl mi tzv. work-life balance. A se stejným perfekcionismem, s jakým jsem přistupovala k profesnímu životu, jsem přistoupila i k mateřství. Takže začátek nebyl vůbec jednoduchý. Byla jsem takový řešitel, tabulkový typ. Také jsem najednou měla hodně času a volnosti, která mi předtím chyběla, ale teď jsem ji pořádně neuměla využít. Občas jsem se cítila jak pes přivázaný u boudy. Můj život sklouznul tak trochu k přebalování, krmení, přebalování, krmení, přebalování a vyhlížení manžela, kdy už se konečně vrátí z práce. Hodně času jsem trávila venku s kočárkem, ale definitivní zlom nastal, když jsem se před narozením syna naučila řídit, a naše výletní éra tak mohla začít. Ne že by člověk nemohl cestovat bez auta, ale pro mě to prostě byla obrovská úleva a dávalo mi to mnohem víc možností.

A co pro mě znamená psaní blogu? Spojení se světem, možnost urovnat si své myšlenky, poklidit si v hlavě, ale také radost ze zdokumentovaných vzpomínek. Protože když to pak po čase vidíte černé na bílém, těší vás, že máte tak hezkou vzpomínku na ještě hezčí zážitky. A tím, že využívám i sociálních sítí k propagaci blogu, byl pro mě důležitý asi i ten pocit, když člověk zjistí, že v těch strastech, co mateřství přináší, není sám.

 

Hledala jste se? Co vás inspirovalo k dalším aktivitám na mateřské? A jak se vyvíjely? Dopadlo všechno tak, jak jste zamýšlela? Chtěla jste psát blog?

Myslím, že mám v sobě silnou potřebu něco tvořit. Zanechávat něco hmatatelného. Baví mě vyrábět, šít, malovat na keramiku, tvořit s dětmi, prostě produkovat nějakou hodnotu a ne jen konzumovat. Psát blog jsem nikdy neměla v plánu, to přišlo tak nějak přirozeně. Chtěla jsem vytvořit portál s inspirací na výlety, kde by rodiny vzájemně sdílely své zkušenosti. Něco, jako je Oveřenorodiči.cz, které vzniklo shodou okolností ve stejnou dobu jako můj blog. Ale neměla jsem finanční prostředky na vytvoření kvalitního webu, tak mi kamarád poradil, ať zkusím nejprve psát blog a pak časem, až získám peníze z reklamy, přejdu z blogu na portál. Nikdy by mě nenapadlo, že z blogu přejdu k vydání třech tištěných knih a jedněch omalovánek a reklamu nikdy dělat nebudu.

 

Jaký byl klíčový moment, který odstartoval úspěšnost blogu?

Přiznávám, že si nevybavuji žádný moment, kdy bych si řekla, ty jo, toto frčí. Fanouškovská základna, kterou mám, je poctivě vydřená. Nestojí za ní takřka žádná finanční investice v podobě sponzoringu ani žádné spolupráce. Myslím si, že nejvíc pomohlo, když jsem začala sdílet rodičovské nezdary. Cizí neštěstí táhne. Ale ono je v dnešní tobě těch blogů tolik, že ani nevím, jestli lze říci, že právě ten můj je úspěšný. Ale co můžu říct s jistotou, je to, že mám samé skvělé čtenáře! Potvrdilo se mi to i během offline setkání, během nichž jsem měla tu možnost potkat tolik neskutečně inspirativních lidí. Momentálně je mateřských blogů, které se věnují cestování s dětmi nespočet, obsahy se opakují a já cítím, že je čas se posunout možná trochu dál.

 

Co tedy máte za lubem? Kam dál se chcete posunout, až se situace v souvislosti s covidem zklidní?

Přiznám se, že nevím. Jen u sebe cítím, že nemám chuť vytvářet obsah, který už je, přijde mi to zbytečné. Možná jsem blogersky vyhořela, těžko říct. Ale také je možné, že za měsíc uvidím všechno jinak. Se mnou je to někdy jak na houpačce. Nerozhodná ženská, no (úsměv). Měla jsem jasný plán opustit volnou nohu a najít si stálé zaměstnání, když náš hoch nastoupí do školy. A najednou tu mám rozepsaného dalšího průvodce... A možná ani nemrknu a děti budu mít zase doma. Tahle doba tak nějak hatí mé „neplánované plány“. Nebo napíšu román! Kdo ví? Vystudovala jsem management, moc dobře vím, že bych měla mít připravený dlouhodobý i krátkodobý plán, cíle, měřítka, podle kterých budu vyhodnocovat plnění plánu. Ale já asi raději žiji, než abych plnila životní plán. Když to po sobě čtu, tak mě to až zaráží. Tohle je totiž něco, v čem mě mateřství změnilo. Nechávám se mnohem víc překvapit tím, co život přinese. 

 

Letos jste napsala povídku a připravujete nového průvodce. Co vás ale živí?

Průvodce Saským Švýcarskem je napsán, čeká jen na svou grafickou podobu. Ten je ale zřejmě poslední, vlastně už ani neměl být, když ona je to taková krása! Takže do třetice všeho dobrého a zlého. A pak už konec. Moc mě baví propojovat svět, hledat souvislosti a styčné plochy, využívat synergií, těší mě věci analyzovat, zapojovat fantazii, vymýšlet nové věci. Moc mě bavilo pracovat třeba pro květinovou farmu Kytky od potoka a pomáhat jí s marketingovou strategií. Na druhou stranu cítím, že pro mě jsou děti opravdu priorita. A také to, jak moc pro své štěstí potřebuji pobyt v přírodě a pestrost všedních dní. Do zaměstnání se zatím nechystám. Jsem už dva roky na volné noze a troufám si říct, že jsem doposud byla schopna uživit sebe i děti (za vydatné podpory manžela). Co mě živí teď? To je velmi těžká otázka, protože žijeme aktuálně v nestandardní době. Měla jsem skvěle rozjeté některé projekty, které bohužel vzhledem ke koronaviru nedopadly. Moc jsem se těšila na offline akce pro matky BEZ dětí u nás na offline chalupě. To bez dětí zdůrazňuji (úsměv). Mezi prsty mi protekla jarní sezóna, kdy jen málokdo uvažoval, že by v létě vyrazil do Rakouska. Naštěstí je průvodce rakouskými Alpami nadčasový, tak snad se zadaří napřesrok. Ale nestěžuji si. Mohlo by být hůř.

 

Je mateřská dovolená spíše omezující nebo inspirující?

Pro mě bylo narození dětí a celé mateřství určitě inspirující a také omezující (úsměv). V každém případě mi totálně přeházelo život vzhůru nohama, jakkoliv to zní jako klišé. Budování kariéry, které pro mě bylo kdysi důležité, se dostalo na druhou kolej. Já prostě najednou netoužím po tom dostat se výš a výš a výš, já si chci jen spokojeně žít, nikam se nehonit a prostě být. A k těm omezením. Ona je taková oblíbená fráze, že s dětmi nic nekončí. Ne, nekončí, ale je to prostě jiné. Samozřejmě, můžete si hodit děti do krosny a ujít svých třicet kilometrů, anebo se na pár let zastavíte, vrátíte se s dětmi do dětství a užijete si šťourání v kaluži na kilometrovém výletě odnikud nikam…

 

Jak se vám daří skloubit roli matky, práci a tvůrčí činnosti? Lze to vše časově zvládnout? Pomáhá vám rodina? Byly krizové momenty?

Horko těžko. Ale vždycky jsem si ukořistila večer chvilku na to, abych sedla se sluchátky v uších a sepsala si zápisek na blog. Uklidňovalo mě to. Když jsem psala knižní průvodce, byla jsem podrážděnější, dostavoval se bohužel občas i pocit frustrace, že chci pracovat a nemohu. Jsou prostě chvíle, kdy vás tzv. chytne slina a prostě to potřebujete napsat, jenže ono to nejde, protože máte dvě malé děti, které umějí moc dobře vycítit ten okamžik, kdy se vám to nejméně hodí a zrovna nutně něco potřebují. Velmi náročné období bylo, když jsem dokončovala průvodce Rakouskem, protože mě nenapadlo nic chytřejšího, že rovnou dodělám i dotisk Českosaského Švýcarska. Ještě, že máme babičky! Maminky nás v tom nikdy nenechají!

 

Změnila jste se jako maminka? Dělala jste napodruhé něco jinak než během první rodičovské dovolené?

Rozhodně jsem se v průběhu času jako matka měnila! Kéž by tak šel vrátit čas! Hodně dlouho mi trvalo, než jsem si vybudovala nějaké mateřské sebevědomí. U dcery jsem bohužel dost často podléhala tlakům okolí a zpětně bych řadu věcí dělala jinak. Bohužel čas vrátit nelze. Až s narozením syna jsem dokázala spoustu věcí dělat tak, jak jsem opravdu cítila, že dělat chci a neměla jsem u toho nějaké prapodivné výčitky a pochybnosti. Na druhou stranu jsem u dcery byla ještě taková čerstvá, odpočatá, takže jsem možná měla více trpělivosti, než mám teď, když jim je 6 a 9 let. A jak se říká, že vám děti nastavují zrcadlo, tak to platí na 1000 %. Ještě nikdy jsem neviděla tak věrný obraz sebe samé. Někdy to člověka až zarazí a řekne si „Aha a sakra“.

 

Vystudovala jste marketing na VŠE. Do jaké míry vám pomáhá marketingové myšlení ve vašich aktivitách, např. v propagaci blogu? Oslovují vás firmy ke spolupráci? Zdá se, že ideově jdete úplně jinou cestou… Říkáte, že jste „divná“ blogerka…

Tak asi mi to pomáhá, ale já blog vnímám zřejmě trochu jinak než nějakou svěřenou značku a stejně tak k tomu i přistupuji. Sázím na autentičnost, nesdílím jen to hezké a moc dobře vím, jak bych mohla posunout blog ještě mnohem dál. Ale já prostě nechci. Na sociálních sítích nikdy nezveřejňuji jména ani fotografie dětí, i když všichni víme, že roztomilé děti a zvířátka prodávají nejlépe. Ono je toto v dnešní době hodně citlivé téma a řady lidí se asi dotknu, dostanu se na black list, ale já to tak prostě mám. Stejně jako děti učím, že když přecházejí silnici, tak se mají rozhlédnout, že se nemají bavit s cizím pánem na ulici, nedej bože otevřít někomu cizímu dveře, nechci jim ukazovat, že je naprosto přirozené sdílet náš život veřejně s kýmkoliv. A co se spoluprací týká, tak ty s poděkováním odmítám.

 

V čem jsou vaše knihy jiné, čím rodiče oslovují? Vždyť je přece řada blogů a průvodců, kde rodiče najdou potřebné informace…

Ano, to máte pravdu, blogů je v dnešní době nespočet, každý druhý je influencer, na webu najdete všechno. Jako velkou výhodu v dnešní online době vidím v tom, že mé knihy jsou prostě a jednoduše knihy, které si můžete vzít do ruky jako třeba knížku Káťa a Škubánek a s dětmi si je prohlížet a přemýšlet, kam vyrazíte. Děti můžou být u plánování výletu, dáte jim ten pocit důležitosti, že jsou součástí, že mohou spolurozhodovat. Ví, na co se můžou těšit. Starší děti pak baví hledat ve skutečnosti místa z knihy, fotit se stejně, jako jsou vyfocené děti v průvodci. A co se informací obsažených v průvodcích týká, tak se snažím předat i tipy, jak si výlet zpestřit. Málokde se v běžném průvodci dočtete, že si máte do batohu přibalit třeba štětec pro malování vodou na betonovém panelu u brodu potoka, bábovičky nebo gumáky, protože ten brod, ten prostě děti budou chtít zažít na vlastní kůži. Nás rodiče občas možná ani nenapadne, jaké možnosti v přírodě máme. Výlet není jen o tom dostat se z místa A do místa B. S dětmi se tam možná ani nedostanete. Třeba se zastavíte u první kaluže. Prostě je důležité mít oči dokořán. Já podávám pomyslnou berličku.

 

Sestavit knihu není jen tak, většinou je to kolektivní práce a něco stojí… S kým jste spolupracovala, kde jste sehnala peníze? Jak náročné to bylo?

Když bych býval věděl, tak bych býval… Je to fuška vydat knihu svépomocí! Já jsem nespolupracovala s žádným vydavatelstvím ani nakladatelstvím, neměla jsem žádné poradce ani redaktory, prostě jsem si razila cestu sama. Byl to velký projekt zahrnující spoustu aktivit, které jsem nikdy v životě neřešila. Třeba samotná volba tiskárny, ale pak i papíru, gramáže, typ vazby, technika tisku, sama jsem koordinovala grafičku a korektorku, sama jsem byla u tisku a schvalovala jej a hodně velké úsilí mě samozřejmě stálo získání dostatku finančních prostředků. Tisk průvodců a dotisk prvního průvodce jsem financovala díky dvěma úspěšným hithitovým kampaním, které jsem si „spíchla“ takřka na koleni. Velký dík patří mé kamarádce Zuzce Havlínové, která mi pomohla s prezentačním videem. Jsem schopna naučit se řadu věcí, ale na tohle jsem už byla krátká (úsměv). No a pak se nabalila tvorba eshopu, logistika, účetnictví…, takže asi dokážete pochopit, co ve mně vyvolávají neustálé dotazy mého okolí: „A co teda jako děláš, když už máš děti ve školce/škole?“. Jedna věc je napsat knihu, další věc je knihu zrealizovat a to nejnáročnější přijde pak – knihu prodat.

 

Proč se věnujete právě krajině Českosaského Švýcarska a Rakouským Alpám? Jsou to vždy tipy na letní výlety?

Českosaské Švýcarsko je má srdeční záležitost. Pocházím z Děčína a nedám na tuto oblast dopustit. Pořídili jsme si tam i chaloupku, kde už dokonce proběhlo několik offline setkání s aktivními maminkami z řad čtenářek mého blogu. Moc ráda šiji dovolené na míru, jak říkám „sakumprdum“. A rakouské Alpy jsou prostě nádherné! Jestli je nějaké místo v horách babyfriendly, tak je to právě Rakousko! Tolik stezek pro děti třeba ve výšce 2 000 m.n.m., které jsou sjízdné s kočárkem! A ty výhledy! Rodič prostě stojí, kochá se a děti jsou v sedmém nebi. Letos jsme chtěli s dětmi posunout laťku o kousek výš a zaměřit se na Dolomity. Bohužel to neklaplo, tak snad příště. V průvodci rakouskými Alpami je i pár tipů na zimní dovolenou, protože to je téma, které řadu rodičů zajímá – kde je to v Alpách s malými lyžaři nejlepší.

 

Napsala jste na svém blogu www.sdetmivbaglu.cz velmi pěkný upřímný příspěvek o bariérách, které každý v sobě máme a vzájemně je poměřujeme, o respektu k nim i jak je překonávat, aby se např. i maminky s malými dětmi nebály, že cestování nezvládnou… (odkaz zde: https://bit.ly/3mMxf9t) Z toho mluví vaše vlastní zkušenost?

Ano, ostatně jak popisuji v článku, s narozením dcery jsem zřejmě porodila i pytel starostí, které mi bránily v tom někam vyrazit. A moc mě těší, že mi už poměrně dost maminek napsalo, jak jsem jim tímhle sdílením pomohla se zbavit vlastního strachu a překonat ty své bariéry, které jim stály v cestě.

 

Jak váš život ovlivnila letošní vlna pandemie?

Tak pokud to vezmu v osobní úrovni, tak velmi. Pro mě to byl čas obrovského uvědomění si řady věcí. Ono to zní jako klišé, ale je to tak. A nemyslím tím jen to, že člověk musí vzít na vědomí pomíjivost žití, to, že nic není věčné a jak dobře jsme se vlastně měli. Já jsem celou pandemii prožívala hodně intenzivně, dalo by se říct, že jsem se zařadila do toho „tupého stáda“, jak bývají lidé, co mají obavy, označováni. Náš syn byl v lednu hospitalizován kvůli viróze v nemocnici a strávil několik dní na kyslíkové podpoře. Takže já jsem koronavirus rozhodně nebrala na lehkou váhu. A zjistila jsem, že kromě strachu musím bojovat i s nepříjemnými tlaky společnosti, s pocitem, že se musím obhajovat, proč to já mám jinak než ostatní. Troška víc empatie a úcty mezi lidmi by neškodila. Fascinující pro mě bylo i to, jak jsme v březnu drželi společně, razili hesla „společně to zvládneme“ a teď, o pár měsíců později, je společnost rozdělena a brojí sama proti sobě.  Nezbývá než si přát, abychom brzy žili naše životy bez omezení. A do té doby se pokusit v tom negativním hledat alespoň něco trošku pozitivního.

 

www.sdetmivbaglu.cz

Mia – landecká holčička

OSTRAVA: Spolek Balónek, jenž se na Ostravsku zabývá tvorbou kulturně vzdělávacích programů pro děti, aktuálně vydává novou dětskou knížku – Mia – landecká holčička, kterou napsala jeho předsedkyně doc. Miriam Prokešová. Vyprávění se také dotýká historie kopce Landeka a přilehlých obcí, landeckých pověstí a různých tradic a zvyků.

 

Autor článku: 
Martin Musil/ika

Na prastarém kopci Landeku u Ostravy se na svém koni dodnes prohání zlý černokněžník. Při procházce se svou třídou najde holčička Mia v trávě malou sošku rytíře na koníkovi. Mia netuší, že ji na ni nastražil právě černokněžník. Holčička sošku zvedá a propadá se do dávné minulosti. Tím ožívá nejen kopec Landek s celou svou historií a životem, ale také mamuti, pravěcí lidé i hradisko a hrad. Ožívají také postavy landeckých pověstí a mýtů: zakletá landecká paní, vodník s rusalkami a vílami a nechybí ani baba Jaga a další... Vrátí se Mia ke své mamince?

Co je Landek a proč je tak mytický?

Pradávný kopec Landek (v překladu kout, roh země) je posledním výběžkem České vysočiny, na severním okraji Moravské brány. „České hory“ se zde lámou v Karpaty, je mezníkem mezi východem a západem. Landek je znám nejen jako pravěké sídliště lovců mamutů a v současné době Hornickým muzeem, ale vedla tady také Jantarová stezka; především je však opředen mnoha pověstmi a mýty. Mnozí netušili, a dodnes netuší, že se zde mohou setkat se zakletou landeckou paní nebo s pasáčkem, nacházejícím landecké poklady, s vílami a s rusalkami a s vodníkem, stejně jako s černokněžníkem... Kromě slavné krevelové sošky Venuše se zde pod Landekem v řece Odře nalezl také pradávný bronzový meč nebo ze středověku také malá dětská hračka rytíře na koni.

Čtená ukázka z knihy

Autor knihy

Autorkou knihy je předsedkyně našeho spolku Balónek, doc. PaedDr. Miriam Prokešová Ph.D., která vyučuje na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity obecnou pedagogiku a filozofii výchovy a dlouhodobě se zabývá tematikou a historií Landeku.

Ilustrace knihy

Knihu ilustrovala Mgr. Aneta Perničková, která je v současné době učitelkou na základní škole Monty School v Ostravě-Porubě a ve svém volném čase se ráda věnuje vlastní kreativní tvorbě.

Vydává Balónek z.s.

Knihu vydává náš neziskový spolek Balónek, který na Ostravsku připravuje kulturně vzdělávací programy pro děti a mládež např. i včetně programů pro děti základních škol přímo na Landeku.

Kniha Mia – landecká holčička

  • Autor: Miriam Prokešová
  • ISBN: 978-80-907902-0-9
  • Ilustrovala: Aneta Perničková
  • Tisk: Těšínská tiskárna, a.s., Český Těšín
  • Vydavatel: Balónek z.s., Českobratrská 2227/7, 702 00 Ostrava
  • Počet stran: 108
  • Pro děti od 8 let
  • Doporučená MOC: 199,- Kč

www.balonek.cz

 

Hvězdně obsazený a precizně zpracovaný původní rozhlasový muzikál Malý princ nově na 2CD

ČR: Vydavatelství Radioservis představuje na 2CD původní rozhlasový muzikál Daniela Bartáka, Richarda Bergmana a Víta Pokorného MALÝ PRINC. V příběhu putování a setkávání s obyvateli planet, který je rozložen do dvou dílů, září Vojta Dyk jako pilot, Viktor Antonio jako Malý princ nebo Jiří Korn v roli Domýšlivce. Průvodcem a vypravěčem je alter ego Exupéryho – letec, který povídá přátelům o nevšedním setkání na hranici uvěřitelnosti a zároveň se chystá na svůj poslední let.

Autor článku: 
Petra Dankovičová/ika

Na motivy světového bestselleru Antoine de Saint-Exupéryho přichází Malý princ jako původní český muzikál. Náš příběh sleduje cestu dvou hlavních hrdinů za neodvratným naplněním jejich osudů. Ilustruje tuto cestu neobvykle barevnými a optimisticky laděnými výlety do dříve neztvárněných hudebních směrů. Díky hudbě, hercům a zpěvákům se přeneseme do světa fantazie, ať už se jedná o podivné planety nebo jejich ještě podivnější obyvatele. Planetu Zemi reprezentuje nejen poušť, ale také kantýna korsického letiště, odkud Exupéry startoval ke své poslední misi. Příběh samotného Exupéryho i Malého prince dojímá celý svět už po desítky let, a proto chceme touto cestou oslavit i my 120. výročí narození velkého snílka a velkého člověka Antoine de Saint-Exupéryho, který nyní přichází k velkým i malým posluchačům ve velkolepém muzikálovém provedení.

DANIEL BARTÁK – hudba a hudební aranžmá

"Je velkým omylem považovat toto dílo za pohádku nebo za žánr pro děti, jelikož jeho myšlenky a metafory většinou překvapí a zasáhnou zejména dospělé. Tuto knihu jsem si zamiloval už v mládí a nikdy mě nepřestane překvapovat její nadčasovost a moudrost. Nápad, že by to mohl být krásný muzikál, přišel už v roce 2014, nicméně vše má svůj čas a smysl, stejně tak, jako muzikál Malý princ."

RICHARD BERGMAN – texty písní a scénář

"Příběh o malém princi je pro mě bible ve tvaru srdce. Je ikonou mého já, zároveň i krásnou a živou předlohou pro moji existenci na tomto světě. Žiju na překrásné modré planetě, a přesto každou noc hledím na noční nebe a hledám tu nejzářivější hvězdu. Planetku malého prince."

VÍT POKORNÝ produkce, scénář, režie

Malý princ je jako snový rébus, který může každý luštit po svém, a lidé ho luští už po několik generací. Z většiny zpracování mám ale deprimující pocit, a to jsem chtěl úplně otočit. Naším záměrem bylo interpretovat podstatu Malého prince tak, aby z příběhu byla cítit radost, upřímnost a láska k životu. Ostatně láska je osou každého dobrého příběhu a Malý princ dostává tímto muzikálovým zpracováním zcela nový rozměr. Rozměr plný naděje, která nehasne stejně, jako princova hvězda.

 

Účinkující:

MALÝ PRINC VIKTOR ANTONIO

PILOT EXUPÉRY VOJTĚCH DYK

DOMÝŠLIVEC JIŘÍ KORN

KRÁL JOSEF VOJTEK

RŮŽE IVANA KOROLOVÁ

HAD TOMÁŠ TRAPL

BYZNYSMEN MARTIN POŠTA

ZEMĚPISEC JAN JEŽEK

LIŠKA DITA HOŘÍNKOVÁ

LAMPÁŘ DANIEL BARTÁK

PIJAN JIŘÍ UNTERMÜLLER

PILOT JULES JAROMÍR DULAVA

PILOT ETIEN RADEK KUCHAŘ

TRIO RŮŽÍ SÁRA MILFAJTOVÁ, GABRIELA URBÁNKOVÁ, SIMONA TLUSTÁ

HOSTINSKÝ ZDENĚK ZELENKA

HLAS RÁDIA CORSÉ VÍT POKORNÝ

www.radioteka.cz

Zámek Liteň ožije uměním mladých tvůrců. ZUŠ Open tak podpoří opravu historických Božích muk

LITEŇ: Heslem letošního ročníku happeningu ZUŠ Open, který již čtvrtým rokem pořádá Nadační fond Magdaleny Kožené s cílem podpořit a zviditelnit jedinečný systém uměleckého vzdělávání v ČR, je ZUŠ Open pomáhá. Základní umělecké školy tak chtějí prostřednictvím umění mladé generace upozornit na potřebu společenské odpovědnosti a výchově k ní. První říjnovou sobotu zvou žáci škol Středočeského, Plzeňského, Pardubického kraje i Prahy do malebných prostor areálu zámku Liteň a zámeckého parku na odpolední přehlídku umění.

03.10.2020
14:30
Autor článku: 
Barbora Dušková/ika

Návštěvníci se mohou těšit na odpolední bohatý program v parku, populární a muzikálové melodie, jazz a swing, výtvarné workshopy a výstavu, matiné s klasickou hudbou i večerní koncert mladých talentovaných umělců. Projekt v tomto mimořádném prostředí se může konat díky laskavé podpoře paní Ivany Leidlové, zakladatelky neziskové organizace Zámek Liteň a ředitelky Festivalu Jarmily Novotné. Výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnován pro podporu opravy historických Božích muk v Litni v blízkosti kostela a zámeckého areálu a podpoří tak rozvoj regionu. Pestrý program 3. října odstartuje na zámku Liteň a v jeho bezprostředním okolí ve 14:30 hodin.

V rámci ZUŠ Open proběhne ve Středočeském kraji i mnoho dalších akcí, koncertů, divadel či tanečních představení pod taktovkou základních uměleckých škol. Více informací na www.zusopen.cz nebo na www.facebook.com/zusopen.

Vrcholem letošního ročníku ZUŠ Open bude 6. listopadu společný koncert mladých umělců v katedrále sv. Víta ve prospěch Arcidiecézní charity, na jehož dramaturgii a interpretaci se podílejí žáci a pedagogové ze ZUŠ napříč celou republikou. Velké společné akce chystají také například školy ve Zlíně, Vysokém Mýtě, v Ostravě, Neratově, Brně či v Kroměříži.

ZUŠ Open připravuje již po čtvrté tým Nadačního fondu Magdaleny Kožené, jehož cílem je upozornit na zcela jedinečný systém uměleckého vzdělávání, kterým se odlišujeme od ostatních zemí ve světě. Do letošního ročníku ZUŠ Open se původně zapojilo více než 420 škol a připravilo bohatý program v rámci pětidenního festivalového modelu v květnu. Snahou pořadatelů je přenést co nejvíce z původního programu na podzimní termín. ZUŠky jsou také mimořádnou sítí pro vyhledávání talentovaných studentů. O podporu mladých talentů pečuje Akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART, do kterého se aktivně v roli mentorů zapojují přední čeští umělci.

Přehled vybraných top akcí ZUŠ Open 2020

4. 7. - ZUŠ Open pro Večer dobré vůle, Velehrad

29. 7. - 4.9. - výstava výtvarné sekce stipendijní Akademie MenART a ZUŠ V. Talicha Městská galerie Beroun

14. - 16. 8. - ZUŠ Open na Maraton hudby v Brně, 

4. 9. – 6. 9. - ZUŠ Open a ZUŠKA? ZUŠKA! na Zlín Film Fest

20. 9. - ZUŠ Open Zlínského kraje

26. 9. - ZUŠ Open pomáhá ve Vysokém Mýtě škol Pardubického kraje

27. 9. - ZUŠ Open k svátku sv. Václava v Neratově Královéhradeckého a Pardubického kraje

3. 10. - ZUŠ Open v Litni Středočeského kraje a hostů ze ZUŠ Pardubického, Plzeňkého kraje a Prahy

12. 10. - Slavnostní absolventské vystoupení stipendistů Akademie MenART, NoD, Praha

17. 10. - Slavnostní koncert stipendistů klasických hudebních oborů Akademie MenART, Rudolfinum, Sukova síň, Praha

6. 11. - ZUŠ Open v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, Praha

11. 11. - ZUŠ Open k svátku sv. Martina pražských škol v Břevnovském klášteře, Praha

19. 11. - Mladé talenty s Janáčkovou filharmonií, Dům kultury města Ostrava

21. 11. - ZUŠ Open pro svatovítské varhany, katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, Praha

 

Více informací a další program je k dispozici na www.zusopen.cz/program/.

 

ZUŠ Open 2019 – ohlédnutí

Do III. ročníku celostátního happeningu ZUŠ Open se zapojilo neuvěřitelných 420 škol. Na veřejných místech více než 350 měst a obcí ve dvoudením termínu od 31. května do 1. června oslava umění nabídla i nespočet možností, jak strávit Den dětí.

ZUŠ Open 2019 přineslo plejádu originálních nápadů a opět poukázalo na schopnost škol vytvářet projekty, které se co do obsahu, kvality i profesionality prezentace vymykají běžnému školnímu standardu. Mnohé akce škol spojovala jednotící tematická linka, řada programů propojila celé město, nebo dokonce celý region. Některé školy využily sílu společného sdílení pro pomoc potřebným, čímž jejich projekty získaly další sociální přesah. ZUŠky letos nově představily vždy minimálně jednu velkou společnou prezentaci ve všech krajích ČR a atraktivitu programů umocnilo i zapojení hostů ze zahraničních škol, se kterými české školy spolupracují.

Ve spolupráci s Karlovarským symfonickým orchestrem vystoupily děti z Karlovarského kraje v celém centru města. V Praze pestré programy ZUŠ Open odstartovalo představení talentovaných stipendistů programu MenART v rámci MHF Pražské jaro. ZUŠ Open v hlavním městě opět vyvrcholilo programem na půdě Senátu Parlamentu ČR ve Valdštejnské zahradě, do kterého se zapojily hudební soubory, sbory, taneční i divadelní skupiny ze všech krajů ČR.

MenART

Akademie MenART je unikátním ročním stipendijním programem mentoringu uměleckého vzdělávání, do kterého se mohou zapojit nadaní žáci základních uměleckých škol a jejich učitelé. Ve školním roce 2020/2021 přijalo role mentorů 11 špičkových umělců různých oborů. Pro oblast klasické hudby v mentoringu pokračují pěvkyně Kateřina Kněžíková, klavírista Ivo Kahánek, houslista Jan Fišer a nově také flétnista Jan Ostrý. Muzikálovému zpěvu se bude věnovat zpěvačka Radka Fišarová, saxofon a skladbu bude mít na starosti v premiéře Marcel Bárta. Novým oborem je také souborová hra, které se bude věnovat výsostný muzikant, dirigent a umělec širokého záběru Radek Baborák. S výtvarníky bude pracovat Tomáš Císařovský a Richard Loskot a mentorem pro tanec bude již podruhé choreograf a tanečník Jan Kodet. Soubor v literárně dramatickém oboru letos povede dramaturgyně a režisérka Dominika Špalková ve spolupráci s Divadlem Drak, která stipendistům umožní vhled do divadelní praxe a vzniku představení. Mentoři budou se studenty a jejich pedagogy během školního roku 2020/2021 pravidelně pracovat.


Nadační fond Magdaleny Kožené

Mezzosopranistka Magdalena Kožená iniciovala podporu základních uměleckých škol jako světově jedinečného konceptu uměleckého vzdělávání založením nadačního fondu na začátku roku 2016. Členem správní rady fondu a spolupatronem akce je také generální ředitel České filharmonie David Mareček. „Základní umělecké školy tvoří kořeny naší kulturnosti, naší lásky k umění. Ve světovém měřítku jsou zcela unikátním vzdělávacím systémem, který je třeba hýčkat, rozvíjet a podporovat," říká světoznámá mezzosopranistka Magdalena Kožená.

V České republice funguje na 500 základních uměleckých škol, ve kterých studuje 251 tisíc žáků. Aktuálně nabízejí čtyři základní obory – hudební, taneční, výtvarný a literárně-dramatický.     
Posláním fondu je cílená podpora budování pozice ZUŠ jako prestižního a unikátního systému moderního uměleckého vzdělávání.

Více podrobností o aktivitách fondu na www.nfkozena.cz.
 

Ústí nad Labem má potenciál. Stačí mu jen pomoci vyklubat se ven

ÚSTÍ NAD LABEM: Skupina mladých iniciativních lidí z Ústí nad Labem se rozhodla uskutečnit odvážný streetartový projekt v ulicích města s názvem Malá místa ve velkém městě. Do letošního léta tak vznikly celkem tři realizace — pod Mariánskou skálou, na Střekově a v centru města. Šedivé zdi, zanedbané fasády domů, praskliny v chodnících, plevel bojující v asfaltu. Vše, co se zdá být na první pohled nehezké, může být možným objektem pro výtvarnou aktivitu.

Autor článku: 
Malá místa ve velkém městě

Zatímco takové prostředí může někoho demotivovat, tak pro tým pěti mladých lidí z projektu Malá místa ve velkém městě pod vedením Martiny Liškové a za podpory koučky Michaely Valáškové je to zcela opačně. 

Tento solidární projekt, který vznikl pod záštitou Dobrovolnického centra, z.s. a finanční podpory Evropského sboru solidarity, cílí na probarvení veřejného prostoru a omezení městské šedi skrze lokální umělce.  Mezi ně patří i studenti či absolventi Fakulty umění a designu při UJEP nebo výtvarník Štěpán Jirák. Autorkou první velkoplošné malby v Přístavní ulici je Lina Skorobogatchenko, která za pomocí Olega Zářeckého, zpodobnila na opěrné zdi v majetku Správy železnic, s.o. pod Mariánskou skálou Ústí jako ambiciózní a rozvíjející se město. Postavy běžců, kanoisty, zamilovaného páru na kole nebo paničky venčící své domácí mazlíčky ztělesňují krásy ústecké lokality. 

Dalším objektem se stala téměř 30 metrová zeď společnosti KB-Blok systém, s.r.o. u dětského hřiště na Střekovském nábřeží, na níž ilustrátor a malíř Štěpán Jirák ve spolupráci s Jakubem Palánem zpřístupnili krajinu plnou pudinkových kopců posetých lízátkovými stromy a houbami z marcipánu. Během jízdy v autě s pendrekovými pneumatikami po čokoládových horách může divák ochutnat skvělou šlehačku nebo vanilkovou zmrzlinu. Pokud si však držíte linii, doporučujeme se nedotýkat stěny. 

Jako tečka za projektem Malá místa ve velkém městě je práce ilustrátorky Anety Bendákové, která mezi Veřejným sálem Hraničář a spolkovým domem metaforicky uzavřela svou malbou za několikaměsíční prací týmu doslova vrata. Zpodobnila důležitou složku společnosti, a tím je neziskový sektor. Spolkový dům totiž nabízí řadu sociálních služeb orientující se na nevidomé, ohrožené patologickými jevy, rozvodem, zaměstnávající osoby s duševními poruchami nebo zajišťující dobrovolnické aktivity.

Složením podobný tým také stojí za dalším probíhajícím projektem Ne/známí hrdinové v Ústí nad Labem, který se věnuje nepříliš proslaveným významným osobám z města a blízkého okolí. V současnosti je realizována malba absolventy FUD UJEP, Aleksem Hue a Ilyou Bazhanovem, vyobrazující nejčastější motivy prací Heinze Edelmanna, ústeckého rodáka a dvorního výtvarníka The Beatles.

Výsledné realizace i jejich proces můžete sledovat na:

Facebook www.facebook.com/malamistavevelkemmeste 

Instagramu www.instagram.com/mala_mista_ve_velkem_meste.

Střekovské nábř., 400 03 Ústí nad Labem-Střekov

Přístavní, 400 11 Ústí nad Labem-Severní Terasa

Svět kostiček v Mostě

MOST: Návštěvníci expozičního prostoru Oblastního muzea a galerie v Mostě se mohou až do 31. ledna 2021 těšit na světově unikátní expozičně - herní výstavu Svět kostiček® z české stavebnice SEVA®. Nabídne světově unikátní expozici vlastní tvorby autora a patrona projektu putovních výstav Svět kostiček® Petra Šimra. V dětské herně se představí kostičky z dalších stavebnic českých značek BLOK, Mosaic Color, Disco, Combi Car a Seva.

 

od 01.09.2020 do 31.01.2021
Autor článku: 
Petr Šimr/ika

Z české stavebnice SEVA® představí autor výstavy, rekordman a patriot projektu Svět kostiček® Petr Šimr jedinečnou vlastní tvorbu, do které se řadí zvířata v životní velikosti, společenské hry, modely vozidel a další zajímavé stavby. Velkým lákadlem bude z kostiček SEVA např. detailně propracovaný model ulice periferie města, se silnicí, zahradami, budovami a vozidly. Unikátní je také dvoupohledová budova hasičárny s detailně propracovanými interiéry i exteriéry, sestavená dle skutečné požární stanice z roku 1923. Tento model je součástí rozsáhlého projektu, který je tvořen v ateliéru a sestavován do kompletnosti postupně na dalších putovních výstavách. Novinkou z dílny autora je skulptura kostlivce v životní velikosti dospělého muže s pohyblivými končetinami tak, jak je tomu ve skutečnosti, dále model upíra sedícího na královské židli, nebo postavu Napoleona Bonaparte. Také se v expozici představí dvoupohledový model kostela s hřbitovem, který je se svými rozměry adeptem na zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Na výšku měří úctyhodných 201 cm, je seskládán z více než 27.700 dílů stavebnice Seva. Díly modelu nejsou nijak lepeny ani modifikovány. Stavba zabrala 171 hodin času.

Zajímavá je také edice Seva Food a Seva Kitchen, které volně navazují na předloňskou ediční tovární sadu Seva Rodina - Vaříme. Jedná se o detailně propracované modely pokrmů - například krůtí stehno s rýží a restovanou zeleninou, míchaná vajíčka s pečivem, festivalový kukuřičný klas a dalších jídel. Edice Seva Kitchen nabídne kuchyňské náčiní (klepáček na maso, šťouchadlo na brambory, obracečka na palačinky, naběračka, aj. a samozřejmě kuchyňské nádobí - talíře, hrnky, číše, ale i pánev nebo hrnce.

Výstava nabídne také velkou dětskou hernu o čtyřech herních zónách s kostičkami Seva®, BLOK®, Mosaic Maxi, Combi Car a Disco. Na pokladně zámku si budou moci návštěvníci zakoupit nové stavebnice a SEVA® dílky.

www.muzeummost.cz

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Děti a mládež