Jaký vliv má vizuální smog na pocity lidí?

Myslím si, že v reklamou zamořeném prostředí se člověk podvědomě necítí komfortně. Kdyby byly dvě zhruba stejné ulice, kterými proudí lidé, z čehož jedna by byla očištěna nebo kultivovaná a druhá plná reklamy, jsem přesvědčen o tom, že lidé budou raději chodit tou první. Vizuální smog se týká i pocitu bezpečí, který je převážně v poslední době živým tématem. Dokazuje to i hypotéza známá pod pojmem Teorie rozbitého okna. Jejím velkým zastáncem byl například starosta New Yorku z devadesátých let Rudolph Giuliani. Tato teorie říká, že zanedbané prostředí, odpadky, posprejované zdi a rozbitá okna podporují protispolečenské jednání a drobnou i vážnější kriminalitu. V prostředí, o něž se zjevně nikdo nestará, ztrácejí lidé zábrany, které by jim v čistém a uklizeném prostředí bránily odhazovat odpadky nebo ničit cizí majetek. Pokud je v ulici rozbité okno nebo posprejovaná zeď, s největší pravděpodobností za chvíli přibyde další graffiti nebo další rozbité okno. Proto je důležitá důslednost. Když se něco takového stane, je vhodné to hned opravit a dát do pořádku. Ačkoliv náprava stojí náklady a mnohdy je to vyčerpávající, z dlouhodobého hlediska se vyplatí a prostředí se zlepší. To samé lze vztáhnout i na kultivovanou a umírněnou reklamu ve veřejném prostoru.

 

Iniciativy proti vizuálnímu smogu v mnoha městech už fungují. Čeho chtějí dosáhnout, čím konkrétně se zabývají?

V první řadě nebojujeme proti reklamě jako takové. Ta je součástí veřejného prostoru odjakživa a vždy bude. Jde nám především o její kultivaci, o vytvoření harmonie mezi podnikáním a přívětivým městským prostředím. Nejprve se snažíme prosadit vytvoření Manuálu dobré praxe reklamy a označování provozoven. Ten by měl v širším centru Plzně definovat jednoduchá pravidla označování provozoven a venkovní reklamy. Není to forma regulace nebo zákazu, manuál má celý proces tvorby reklamy usnadnit a inspirovat.

 

Jaké jsou další kroky? Čeho přesně se vizuální smog týká?

Za mě vizuální smog obsahuje přibližně deset bodů. Nejsou to pouze nejvíc proklamované billboardy – to je jedna setina toho všeho, která je nejviditelnější. Vizuální smog je úplně všude kolem nás. Například reklamy přes celé budovy, které zakrývají okna. Kvalitní dům, který je postaven v 19. nebo 20. století je zakryt jednoduchou levnou síťovinou nebo plachtou s reklamou. Nejvíce se to objevuje v blízkosti hlavních tahů, kudy projíždějí auta. O to víc musí být reklama větší, aby za krátkou chvíli dokázala přilákat pozornost řidičů. Také hodně přibývá LED obrazovek, které jsou na křižovatkách, protože se tam čeká na světla. Tím jsou pro mě nebezpečným prvkem.

 

Jak je to s billboardy u silnic?

U dálnic nesmí být jakýkoliv billboard do vzdálenosti 250 metrů a u silnic první třídy do 50 metrů. Toto je dlouhodobý problém, protože se nelegální billboardy nedaří odstraňovat a je složité majitele finančně postihnout. Ministerstvo dopravy musí nejprve majitele zařízení k odstranění vyzvat. Ten většinou nereaguje a výzvu neuposlechne. Pak ministerstvo billboard musí zakrýt a až pak na své náklady odstranit s tím, že to později bude vymáhat, ale většinou se toho nedočká.

 

To jsou tedy reklamy, které útočí na řidiče. Jak je to s reklamou, kterou potkávají běžně chodci ve městech?

V pěších zónách se často objevují tzv. áčka, lákající na nabídku například restaurací. V pěší zóně ve Smetanově ulici je těchto áček zhruba patnáct. V tomto okamžiku už jde spíše o překážkovou dráhu, nemluvě o riziku pro nevidomé. Další věc jsou reklamní kostky. V Plzni jsou základní válcové stavby reklamní plochy, které jsou v ulicích umístěné napevno. To je v pořádku – jedná se o povolenou stavbu, která má jednotný historizující design a zapadá do vizuálu města. Pak tu máme ale další reklamní kostky, které na pevno nestojí a spravují je různé reklamní agentury, kulturní instituce či politické strany. V několikerém počtu se tyto kostky objevují opět na pěších zónách. Nejhorší situace nastává před volbami, kdy městská část povoluje všechno a tyto reklamní plochy se mohou postavit téměř kamkoliv bez jakékoliv regulace.

 

Vděčnou plochou k pronájmu reklamy jsou také vozy dopravních podniků.

Chápu, že Dopravní podnik města Plzně má z reklamy na svých vozech nějaký příjem, ale v celkovém rozpočtu, kdy město každoročně na provoz PMDP doplácí 950 miliónů, se jedná o zanedbatelnou částku. Mělo by se rozhodnout, zda je příjem adekvátní tomu, jak to v konečném výsledku vypadá. Kdyby moje dítě například jezdilo do školy tramvají, která je polepena reklamou s nápisem „Jeďte do kasina“, tak mi to vadí. Proč nemůže být trolejbus zelený, autobus červený a tramvaj žlutá?

 

Co dalšího vás ve veřejném prostoru trápí?

Reklamní lavičky. Je to problematika sama o sobě a nebude úplně jednoduché se v tom nějak posunout. Jedná se o reklamní lavičky, ze kterých město nemá ani korunu. Je to zkrátka v rámci „všeobecného bezplatného dobra“- reklamní agentura poskytne městu zcela zdarma městský mobiliář a jen tak mimoděk na tom také něco vydělá. Tento nápad se v českých městech začal objevovat v druhé polovině 90. let. Například jen na území MO Plzeň 3 je na 275 reklamních laviček. Reklamní subjekty mají s jednotlivými městskými obvody uzavřené smlouvy o jejich bezúplatném umístění ve veřejném prostoru. Obvyklá argumentace těchto firem je, že provádí službu občanům (sezení) a město nemusí vynakládat veřejné finance na pořízení a údržbu laviček. Cena pronájmu jedné plochy na této lavičce se pohybuje od 1000 Kč do 2600 Kč měsíčně. Lavičky jsou ale primárně umisťovány jako reklamní plochy, někdy paradoxně na místa, která k posezení zrovna nelákají. Reklamní lavičky zadarmo je provizorium a jsou často ve špatném technickém stavu. Tento stav v žádném případě nesmí představovat standard městského mobiliáře ve městě jako je Plzeň.
 

 

Objevují se reklamy ještě na jiných místech ve veřejném prostoru, kam podle vás nepatří?

Například levná „cirkusácká“ sololitová reklama na každé zastávce. Na místě, kde stojí sloup s jízdním řádem, jsou secvaknuté dva sololity s reklamou. Nejprve jsem myslel, že se jedná o černou nelegální reklamu, ale dopravní podnik takovou reklamu prodává.

 

Kapitolou samo o sobě je pak nelegální reklama. Je velmi těžké dotáhnout vše do konce až k finančnímu postihu. To je další věc, kterou bychom chtěli zlepšit – zkoordinovat odstraňování nelegální reklamy.

 

Proč je to tak složité?

Dám vám příklad. Plzeň má aplikaci Plzni.to – skvělá věc! Když je někde nějaký problém, například vysypaný koš nebo takováto nelegální reklama, můžete to vyfotit, fotku přes aplikaci poslat a město to vyřeší. Jenže město může dosáhnout pouze na reklamu, která se objeví na městském majetku. Jelikož Plzní vedou silnice první třídy, tak všechny mosty a zábradlí patří Ředitelství silnic a dálnic. Pak tu máme ještě krajské silnice a ty tu mají také své mosty a tak dále – to zase udržuje Správa a údržba silnic Plzeňského kraje, a nakonec má město svůj majetek. Městem dále prochází železnice. Něco patří SŽDC a něco patří Českým drahám – budovy, transformátory, …ploty u dráhy zase patří Správě železnice. Ve chvíli, kdy upozorníte na nějakou nelegální reklamu na Plzni.to, tak vám mohou odpovědět, že ačkoliv je to na území města, její odstranění není v jejich kompetenci. Informaci si už nepředají. Pomohla by například smlouva o tom, že město veškerou nelegální reklamu na území města bude odstraňovat, i když to není v jejich správě.

 

Co se týče reklamy ve městě, jak přesně rozpoznat, co je špatně, co v nás ten špatný dojem vyvolává?

To, co vnímáme jako chodci, jsou převážně plochy obchodů a domů. Používání příliš mnoha barev, duplicita informací (výprodej, výprodej), kombinace několika druhů písma – reklama, která nectí základní pravidla typografie, polepy celých výloh, ... Jedná se o naprostou neúctu k architektuře!

 

Co s tím dělat? Jaké je řešení?

Nemusíme prošlapávat úplně novou českou cestu. Jedná se o věc, která funguje dokonce už i v několika českých městech. Například Manuál dobré praxe reklamy a označování obchodu využívají ve Znojmě, v Uherském Hradišti, v Brně – střed, kde je zpracován vizuální manuál úplně nejlépe.

 

Manuály si města zadávala sama?

Určitě. Veronika Rut Nováková, která na tento problém začala v Brně upozorňovat, pak na toto téma vypracovala diplomovou práci a přesvědčila město, aby si zadalo požadavek. Podíleli se na tom skvělí grafici, nejlepší architekti, proto je brněnský manuál v takové kvalitě.

Dokument v Uherském Hradišti má pouze 12 stránek, je s ručními ilustracemi a celý je neskutečně milý, i s úvodníkem pana starosty. Nutno podotknout že v Uherském Hradišti to není závazná a vymahatelná věc. Město zde není drábem, aby říkalo: bude to tak a tak. Jedná se o zcela dobrovolnou věc a pan starosta sám v úvodníku píše: pojďme udělat hezké prostředí pro podnikatele, přívětivé pro obyvatele a pojďme se zkusit tímto dokumentem řídit.

 

Kde v České republice jsou ještě dobré příklady měst, které s vizuálním smogem úspěšně bojují?

Kromě Uherského Hradiště, Znojma a Brna – střed také v Olomouci a v Litomyšli. Pomalu vizuální smog začíná řešit i Praha, i když zde je řešení složitější v závislosti na rozloze města.

Myslím si, že nastává doba, kdy si stále více všímáme, co dýcháme, co jíme a pomalu i toho, na co se koukáme.

 

Jak mohou pomoci sami lidé – obyvatelé měst? Upozorňovat na tento problém, apelovat na politiky?

Je přirozené, že se politik začne hýbat až ve chvíli, kdy vidí, že toto téma občany zajímá. Tím pádem zde vidí jistý potenciál hlasů. Pokud nějaký občan chce tento problém řešit, může například napsat email či dopis městu ve smyslu: Viděla jsem reportáž a uvědomila jsem si, že mně to hrozně vadí a bylo by fajn, kdyby se s tím něco dělalo. Věřím, že to je okamžik, kdy politik začne tuto problematiku vážněji vnímat a zabývat se jí. Kvalita života ve městě se totiž neodvíjí pouze od vybudování například nového aquaparku. Nechtějme v Plzni jen bydlet, ale i spokojeně žít.

 

 

Postava čarodějnického mistra Horní Lužice je známá především díky svému obřímu klobouku. Kdy se Pumphut narodil nikdo neví, ví se však, že je z mlynářské rodiny v Budyšínském okrese.  Syn mlynáře odchází z rodného hnízda a putuje po Lužici jako prášek neboli mlynářský učeň.

Přišel do mlýna, a jak bývalo zvykem, pracoval za jídlo a nocleh. O jeho kouzelných schopnostech nebylo známo, kde a jak je získal. Vědělo se jen, že když mlynář byl ke svým tovaryšům přívětivý, pracovalo se tam spokojeně a všem se dařilo. Tam Pumphut dlouho nezůstával. Ale tam, kde mlynář byl zlý, Pumhut takového mlynáře vždy nějak potrestal, třeba mu prasklo mlýnské kolo nebo voda na náhon přestala téci.

Pumphut se dostal až k hranicím zemí koruny české a bloumal a nikde mlýn neviděl. Proto měl zde vykouzlit rozhlednu. Jindy se stalo, že o Vánocích neměl mlynář práci a na Štědrý večer byly děti bez dárků a obvyklé lužicko-srbské mauke – kaše se zelím. Tu Pumphut svým prstem kolo roztočil a místo vody tekla brandy. Mlynáři poradil, ať místo mletí vaří brandy. Ten pak zbohatnul a Wilthenská Brennerei je proslulá po celém světě.

Horní Lužice, kraj poblíž našich severních hranic je známa po staletí velkým bohatstvím hnědého uhlí. V jednom lese pak Pumphut zase poradil uhlíři, aby šel na vrcholek kopce a tam našel perníky. Od té doby uhlíř už nepálil dřevěné uhlí, ale pekl perníčky. Dnes v Pulsnitz peče perníky několik firem a všichni se mají dobře.

Lužicko-srbský čaroděj anebo mlynářský prášek se z nešťastné lásky k dceři mlynáře v Kyjově nedaleko Krásné Lípy údajně utopil v rybníce u Jedlové. Asi stěží vám to někdo potvrdí, protože Pumphut je jen málo znám i v Horní Lužici. Kdo se do pohraničí vydá, určitě Pumphuta najde dokonce i živého, jak ho představuje Heike Harig z Wilthenu. Je vedoucím informačního centra a proměňuje se za Pumphuta při nejrůznějších příležitostech.

Historický Puzmphut i ten živý jsou symboly města. Pumphitova je i základní škola i pěvecký sbor. Živý Pumhut v patřičném oblečení zahajuje nový rok, vodí turisty, organizuje celý rok kulturní a sportovní akce. Děti mají soutěže s Pumphutem a dospělí si přijdou s Pumphutem i připít pivem a zazpívat.

Wilthen je původně lužicko-srbským sídlem ve Šluknovské pahorkatině.  Vlakem, který jezdí každé dvě hodiny z Liberce je snadné navštívit krásný romantický kraj s řadou památek a nepříliš náročných cyklostezek.

 

 

 

 

„Tetínská pouť je symbolem vzpomínky na první českou kněžnu a světici svatou Ludmilu, babičku a vychovatelku knížete Václava, která na Tetíně zemřela 15. září 921 mučednickou smrtí. Návštěvnost naší poutě každoročně roste, minulý rok jsme přivítali několik tisíc návštěvníků, z toho poutní mše se zúčastnilo cca 700 poutníků. Letos očekáváme ještě větší počet, a to především díky nově připravovanému trhu či hudebnímu programu, kdy například vystoupí Elvis Presley Revival Band nebo kapela Moped 56, která se po 35 letech na Tetín vrátí. Její koncert tehdy ukončila na základě pokynů místních komunistů veřejná bezpečnost. To se letos určitě nestane! Mám také radost z toho, že je pouť celospolečenskou záležitostí bez ohledu na náboženské přesvědčení návštěvníků, zkrátka Ludmila jako nejstarší historicky doložená česká žena spojuje lidi,“ přibližuje náplň poutě starosta obce Tetín, Martin Hrdlička.

Letošní skutečně nabitý program odstartuje v pátek 20. září večerní projekcí filmu Po strništi bos v letním kině. Hlavní program je pak naplánován na sobotu 21. září od ranních do pozdních hodin. Na hlavním pódiu vystoupí již zmíněná rocková kapela Moped 56, po ní následují Elvis Presley Revival Band – Vladimír Lichnovský a skladatel a pianista Tomáš Živor. V kostele vystoupí sbor a orchestr VŠE a příznivci country se mohou těšit na čtyřhodinové pásmo živé hudby u Tetínské vinotéky.

Kromě koncertů si návštěvníci letos nově užijí Tetínský trh s více než 20 prodejními stánky, dále pak oblíbenou Burčákovou slavnost, dvojici historických přednášek, divadlo a další program pro děti. Počtvrté se Tetín stane dějištěm celosvětového srazu Ludmil a podruhé Bořivojů či pátého Srazu starostů a politiků. Jako každý rok se uskuteční poutní mše, letos za přítomnosti biskupa Karla Herbsta v kostele sv. Ludmily. Zde bude rovněž do 17 hodin vystaven vzácný novogotický relikviář s ostatky kněžny Ludmily a knížete Václava. Svatoludmilskou pouť uzavře nedělní program v podobě dvou výstav v místní škole a tradičního „Vymetání půdy“ u kostela sv. Jana Nepomuckého.

Další informace jsou dostupné na www.svataludmila.cz nebo na Facebooku.

Rok 2021 Rokem svaté Ludmily

Svatá Ludmila, jež je označována jako Matka českého národa, nalezla na Tetíně v roce 921 svou mučednickou smrt. Z iniciativy této obce vznikl spolek a projekt Svatá Ludmila 1100 let, ten připravuje oslavy výročí smrti svaté Ludmily, které vyvrcholí v roce 2021 doprovozené pestrou paletou nejrůznějších aktivit. Česká biskupská konference rozhodla o vyhlášení roku 2021 Rokem svaté Ludmily a o oficiálním pozvání papeže Františka do České republiky u příležitosti ekumenické celonárodní pouti na Tetín k poctě této světice.

„Pozornost letos směřujeme do Roztok u Prahy, kde otevřeme výstavu a na Levém Hradci uvítáme lebku svaté Ludmily. Slavnostní mši bude k naší radosti celebrovat kardinál Dominik Duka. V příštím roce aktivity směřujeme na Mělník a v roce 2021 se bude jednat o události celostátního i mezinárodního charakteru. Už nyní můžu prozradit, že připravujeme monografii o kněžně Ludmile s Nakladatelstvím Lidové noviny, mezinárodní konferenci na Univerzitě Karlově, národní výstavu nebo národní ekumenickou pouť na Tetín, na níž usilujeme o příjezd papeže Františka. Podporu v tomto směru máme od prezidenta republiky i České biskupské konference,“ říká Miroslava Janičatová, ředitelka projektu Svatá Ludmila 1100 let.

Místní kultura je mediálním partnerem projektu.

Zdroj: Barbora Dušková – PR Svatá Ludmila 1100 let

Program v lomu

Účastníci se mohou těšit na ukázky obří těžební a dopravní techniky značky Caterpillar a jiných, která je používány v lomech, a která bude tentokráte prezentována přímo v technických prostorách lomů. Stejně jako v roce 2017 budou přítomni pracovníci pyrotechnické služby Policie ČR, kteří seznámí účastníky se svojí prací a předvedou praktickou ukázku použití cvičné pyrotechniky. Nově budou přítomni i profesionální hasiči Hasičského záchranného sboru ČR (územní odbor Beroun), kteří umožní prohlídku hasičské techniky a prostředků používaných při hasebních zásazích. Především nejmenší účastníci budou mít také možnost seznámit se se zásadami požární ochrany a prevence.

Program v muzeu

Součástí programu je i komentovaná prohlídka muzejních expozic a výstavy Muzea Českého krasu, p. o. vedená muzejními geology. Úvod na téma pradávný příběh našeho kraje proběhne ve venkovní expozici Geopark Barrandien. Součástí prohlídky budou úkoly a hádanky i pro děti. Poznáte, jak z „obyčejných“ kamenů můžeme vyčíst zajímavosti z dávné minulosti našeho kraje staré stovky milionů let. Sami tak budete moci objevit příběh zapsaný v kamenech.

Po prohlídce geoparku se přesunete do muzea, kde letos probíhá výstava Acháty a křemeny – krása skrytá v kamenech, věnovaná polodrahokamům našeho regionu a sopečné činnosti. Na úvod zhlédnete videa a animace k tématu sopky a následně si povíte vše o sopečné činnosti, která kdysi dávno probíhala i v našem regionu. Prohlédnete si také vlastní unikátní výstavu achátů a křemenů – pestrobarevných kamenů, které vznikly na Hořovicku a Berounsku právě v souvislosti s dávnou sopečnou činností.

Jako bonus si muzejní geologové připravili ukázky hledání zkamenělin. Předvedou, jak se zkameněliny vyklepávají z kamenů – tedy vlastně ze zkamenělého mořského dna. Program v muzeu i v lomu je vhodný i pro děti.

Po ukončení programu EMD budou účastníkům v Muzeu Českého krasu, p. o. až do 17. hodiny zpřístupněny stálé expozice muzea spolu s výstavou Acháty a křemeny - krása skrytá v kamenech či vyhlídka na město a okolí z ochozu Plzeňské brány.

Na exkurzi je třeba se přihlásit, účast je zdarma. Bezplatná doprava účastníků mezi Berounem a Koněprusy zajištěna. Exkurze pro veřejnost proběhne ve třech skupinách, sraz přihlášených účastníků jednotlivých skupin je v 8:15, v 9:00 a v 10:20 před Muzeem Českého krasu (Husovo nám. 87, Beroun, www.muzeum-beroun.cz).

UPOZORNĚNÍ: Exkurze se může zúčastnit max. 40 osob v jedné skupině. V případě zájmu volejte na telefonní číslo 311 624 101 do pokladny Muzea Českého krasu. Přihlášky jsou přijímány do neděle 15. září. Doba trvání programu včetně přejezdů autobusem cca 5 hodin (8:15 – 13:10 hod., 9:00 – 13:45 hod. a 10:20 – 15:30 hod.). V případě, že budete přihlášeni a nebudete se moci zúčastnit, prosíme o včasné odhlášení, aby se mohli zúčastnit další zájemci. Účast na exkurzi je zdarma. Podmínkou účasti na exkurzi je vlastní pevná, plně uzavřená obuv. Ostatní ochranné pomůcky budou poskytnuty na místě. Platí zákaz požívání alkoholu či omamných a psychotropních látek před a v průběhu exkurze.

Zdroj: Mgr. Vlastimil Kerl, www.muzeum-beroun.cz

 

 

„Slavnostní otevření tohoto nového veřejného prostoru jsme se rozhodli pojmout jako multižánrový festival, jímž chceme oslovit co nejširší pole návštěvníků. Zároveň do něj zapojujeme místní promotéry, kteří mohou náplavku začít využívat jako svou novou scénu. Věřím, že se tato lokalita stane oblíbeným místem Plzeňanů,“ přiblížil primátor města Plzně Martin Baxa. Zapojena je více než desítka subjektů, a sice například k světu., Živá ulice, festival Finále Plzeň, Xerox Plzeň (graffiti), Šídlovák Open Air, Busking Fest, Slam Poetry, Divadlo pod lampou, Žongléros a DEPO2015, jež má produkci akce na starost.

 

Podle technického náměstka primátora Pavla Šindeláře bylo cílem města vytvořit nový příjemný odpočinkový prostor v centru metropole, jenž poslouží Plzeňanům. „Stavebně bylo vše dokončeno, samozřejmě nás čeká ještě postupné dotváření místa tak, aby bylo co nejpříjemnější. Během příští sezóny bychom jej chtěli vybavit mobiliářem,“ uvedl Pavel Šindelář. Přihlížet přitom město bude hlavně k tomu, jaké využití si která část náplavky získá.

 

Názory a přání občanů jsou s náplavkou spojeny už od prvních nápadů na její vznik. Bylo to sdružení k světu., které od roku 2014 místo prověřovalo oblíbeným multižánrovým festivalem Náplavka k světu. Festival upozorňoval už tehdy na potenciál náplavky na Radbuze. Prostor byl zpřístupněn nainstalováním schodů z centrálního nábřeží města. Provizorní bezbariérový chodníček zajišťoval pohodlný pohyb po břehu. „Návštěvníci si mohli půjčovat lodičky, zhoupnout se na houpačce, využít bar s občerstvením, zúčastnit se kulturního programu – koncertů, promítání, tančíren a dalších aktivit nebo jen tak relaxovat na lehátku u vody. Akce slavila úspěch a iniciovala tak jednání na vedení města o trvalém zpřístupnění náplavky na Radbuze. Podkladem pro rekonstrukci bermy řeky Radbuzy byly vizualizace a ideová studie architektonického studia – Ateliér k světu,“ přiblížil architekt a předseda spolku k světu. Jakub Mareš. Díky novátorskému přístupu a fungujícímu spojení kulturního programu a prostoru řeky, splnil festival svůj účel a mohl se přesunout na další řeku, na Mži, tento rok již potřetí na začátku léta probíhal měsíc s různorodým zábavním programem.

 

 

Program 13. – 15. září:

 

Třídenní program odstartuje v pátek 13. září v 16 hodin tzv. Street Graffiti Jam, při kterém mohou návštěvníci živě sledovat tvorbu street artových umělců z Plzně. Každý den až do neděle bude na pilířích mostu vznikat jejich autorské graffiti. Páteční hudební program odstartuje v 17 hodin vystoupení Mikoláše Růžičky, který za doprovodu populární violoncellistky Terezie Kovalové představí novou ambientní desku klavírních skladeb s názvem Doma. Od 19 hodin pak zahraje to nejlepší ze swingu Jan Smigmator a přátelé. Vrcholem pátečního programu bude populární přednáškový formát PechaKucha Night pořádaný spolkem k světu. Pozvání přijala například dokumentární fotografka Alžběta Jungrová, která se brodila největší skládkou v Kambodži, ropným bahnem na vrakovišti tankerů v Bangladéši a fotila ozbrojené děti a civilisty v pásmu Gazy. Svůj příběh představí také Jakub Jan Fiala a Ondřej Kočan, studenti Západočeské univerzity v Plzni, kteří už od střední pracují na nových učebnicích angličtiny. Jedním z prezentujících bude i architekt a předseda spolku k světu. Jakub Mareš, který přiblíží posluchačům historii festivalu konaném na tomto místě, o realizaci náplavky bude mluvit technický náměstek primátora Pavel Šindelář. Celkem 10 přednášek zpestří světelná ledshow od plzeňských Žongléros Ansámbl.

 

V sobotu 14. září ožije náplavka v 10 hodin, kdy se uskuteční lekce jógy pod otevřeným nebem. Od 11 hodin začne Živá ulice pro děti, ve 13 hodin vystoupí místní blues-folková dvojice Kateřina Misíková a Jakub Kořínek. Od 15 hodin mohou Plzeňané zajít na koncert Tuten swing, na který v 16 hodin naváže oblíbená tančírna. Večerní program se odehraje na Velké scéně poblíž Štruncových sadů, v 19 hodin na ní vystoupí přední česká rapová skupina PSH (Peneři strýčka Homeboye) v čele s Vladimírem 518. Večer zakončí pražská rocková skupina BLACKSEA, se svou temnou kytarovou hudbou se publiku představí ve 21 hodin.

 

Neděle 15. září přiláká nejen milovníky jídla. Od 10 do 17 hodin na náplavce proběhne speciální Mini DEPO Street Food Market, oblíbený festival pouličního jídla, který jinak Plzeňané pravidelně navštěvují v DEPO2015. Kulturní program začne v 11 hodin hudebním vystoupením pro děti v podání dua Dubnička-Lahoda. Od 13 do 17 hodin bude probíhat představení lokálních buskerů, neboli pouličních hudebníků, a slam poetry. Ve stejný čas si návštěvníci budou moci potisknout speciální tašku s motivy náplavky ve stanu Sdílených dílen DEPO2015. V 19 hodin zahraje Sorgenti Quintett, klasické dechové kvinteto ve složení flétna, hoboj, klarinet, lesní roh a fagot. Celé otevření náplavky zakončí projekce letošního dokumentu Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejna „Forman vs. Forman“ o českém režisérovi Miloši Formanovi, kterou přinese Finále Plzeň.

Unikátní aplikace Visit More umožňuje zábavnou formou seznámit se detailněji s životem v době neolitu. “Především děti si tak odnesou cenné informace o tom, jak by pravděpodobně vypadal jejich dům, co by nosily na sobě, co by jedly, jaká domácí zvířata by chovaly. Dnešní generace je zvyklá používat mobilní telefony nejen k zábavě, ale i k vyhledávání informací. Archeopark tak pro ně nyní spojuje příjemné s užitečným,” řekl hejtman Královéhradeckého kraje Jiří Štěpán.

Exkurze do pravěké vesnice nově slibuje i virtuální setkání s mamutem. “Propojení moderních technologií s návštěvou vesnice rozšiřuje vzdělávací rozměr objektu. Návštěvníci si mohou na vlastní kůži vyzkoušet, jaké by to bylo žít v mladší době kamenné zhruba před sedmi až deseti tisíci lety,” vysvětlil Radomír Tichý z Centra experimentální archeologie při Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové.

„Za vytvoření této aplikace kraj zaplatil 500 tisíc korun. Považuji to za významný projekt v rámci cestovního ruchu, který přiláká další návštěvníky do archeoparku. Jsem rád, že se nám daří takto moderně sbírat a zachovat data pro další generace. Momentálně ještě dokončujeme další virtuální realitu, návštěvníci se mohou těšit na Braunův Betlém,“ okomentoval radní Pavel Hečko odpovědný za oblast regionálního rozvoje a cestovního ruchu.

 

Aplikaci připravila společnost More is More, která má za sebou již úspěšnou realizaci rozšířené reality barokního hospitálu v Kuksu. “Při vývoji aplikace jsme chtěli, aby byla hlavně jednoduchá a autentická. Máme zkušenosti z Kuksu, kde si rozšířenou realitu stáhlo už více jak dva tisíce lidí,” řekl výkonný ředitel z More is More Jiří Forejt.

 

Aplikace Visit More je ke stažení zdarma pro všechny návštěvníky, funguje pouze v archeoparku. Doplňuje tak zážitkový program objektu, mimo jiné ukázky dobových řemesel, obyčejů, architektury a podobně.

Naplánovat cestu do pravěku a získat více informací je možné na www.archeoparkvsestary.cz.