Cestovní ruch

„Z rostoucího zájmu veřejnosti o královédvorský safari park máme velkou radost. Zoologické zahrady nepřinášejí zdaleka jen zábavu pro celé rodiny, ale vzdělávají veřejnost a zachraňují zejména ohrožené zvířecí druhy. Královédvorský safari park patří ve všech těchto ohledech mezi evropské špičky. Každoročně nabízí řadu tematických akcí a pravidelně připravuje i nové expozice, z nichž ta nedávno zpřístupněná přibližuje život tučňáků, hyen, stovek vodních ptáků nebo antilop v jejich přirozeném prostředí v jihoafrické provincii Západního Kapska. Výbornou reklamu safari parku doplňuje i vysílání televizního seriálu z produkce FTV Prima, který se v naší krajské zoo zčásti natáčí,“ uvedl náměstek hejtmana odpovědný za oblast životního prostředí, zemědělství a vodohospodářství Pavel Bělobrádek.

Dvě třetiny z celkového ročního obratu safari parku loni tvořily tržby za služby, tedy zejména z prodeje návštěvnických lístků a permanentek a za služby kempu a hotelu. Návštěvnost dosáhla rekordní výše v celé moderní historii parku, kdy přivítal téměř 670 tisíc hostů. To je nárůst zhruba o pětinu oproti roku 2021, kdy se návštěvnost navzdory pokračující epidemii covidu přiblížila tehdejšímu rekordu.

Dalších zhruba 63 milionů korun park získal na provozních příspěvcích, které z většiny tvoří finance od Královéhradeckého kraje. Hospodaření parku v dlouhodobém horizontu velmi pomohla také podpora veřejnosti. Výše darů se ročně pohybuje okolo čtyř milionů korun. V roce 2021 během epidemie ale podpora dosáhla rekordních 36 milionů korun.

Náklady safari parku se v roce 2022 podařilo udržet pod úrovní celkových výdajů, díky čemuž safari park dosáhl zisku 580 tisíc korun.

Mezi důležité náklady patří rozsáhlé investice v areálu. Jen za uplynulý rok park proinvestoval 115 milionů korun, přičemž nejvýznamnější investicí posledních let byla výstavba a rekonstrukce prostor expozice West Cape. Pětinu ročních nákladů safari parku tvoří krmiva. Safari park zaměstnává přibližně 200 pracovníků.

„Během letní sezony se snažíme návštěvníkům nabídnout vždy něco nového. Už v průběhu jara jsme uvedli dvě nové kolekce suvenýrů. Nyní připravujeme novou pamětní bankovku, která má být upomínkou 130. výročí otevření Velké synagogy. Ta patří vedle katedrály sv. Bartoloměje a jubilejní brány Plzeňského Prazdroje k hlavním ikonickým stavbám ve městě. Katedrála a pivovar už svoji bankovku mají. Sběratelům tak do sbírky logicky chybí Velká synagoga,“ uvádí Dalibor Linda, vedoucí Turistického informačního centra Visit Plzeň.

Bankovky z limitované edice budou v prodeji od soboty 5. srpna od 9 hodin v Turistickém informačním centru na náměstí Republiky vedle plzeňské radnice. Cena bankovky je 100 korun. Podrobné podmínky prodeje najdete na webu www.visitplzen.eu.

Plzeňská Velká synagoga s kapacitou až tři tisíce sedících věřících je největší synagogou v Česku. Veřejnosti byla otevřena začátkem září 1893. Během druhé světové války bylo třemi transporty z Plzně do Terezína deportováno 2605 židovských obyvatel Plzně. Synagogu od zničení uchránila nejspíše poloha mezi dvěma domy a skutečnost, že sloužila jako sklad zabaveného nábytku a později jako dílna, kde se šily uniformy pro německé vojáky.

Velká synagoga je veřejnosti přístupná vždy od neděle do čtvrtka, kdy si ji zájemci mohou bez průvodce prohlédnout od 10 do 17 hodin. V pondělí, ve středu a v neděli je pak možné zúčastnit se komentovaných prohlídek. Každá z prohlídek nabízí návštěvníkům nějaký bonus. V neděli se podívají nejen do impozantně zrekonstruovaného interiéru, ale také na jednu z věží. V pondělí a ve středu je průvodce navíc zavede do sousedního rabínského domu, uvidí také rituální lázeň mikve. Vstupenky je možné zakoupit v Turistickém informačním centru či online.

„Oslavy zahajujeme vernisáží výstavy Čapek & Dvořák / Dvořák & Čapek, která vzniká ve spolupráci s Památníkem Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše. Otevíráme ji v souvislosti s Muzejní nocí už 3. června. I naši kolegové na Strži totiž letos slaví 60 let od svého založení,“ připomíná Poláček.

Výstava se podle něj nebude týkat jen historie dvou středočeských památníků. „Pokusíme se v ní hledat i určité průsečíky mezi životy a díly obou těchto velikánů české kultury. A věnovat se budeme třeba i stejným zálibám, které oba muži měli. Ať to byla zahrada, vlaky nebo turistika,“ vysvětluje Poláček. A doplňuje, že k vidění v památníku ve Vysoké je i výstava Antonín Dvořák Superstar, která se těší velkému zájmu návštěvníků.

Hudba se rozezní na netradičních místech v parku 

Oslavami 22. července bude provázet smyčcový Quartet Vivo. Hrát bude na několika neobvyklých místech rozlehlého parku. „Už jsme pořádali vystoupení v březovém altánku na ostrůvku spodního jezírka, na balkonu zámečku či na místech, kde kdysi stával přírodní amfiteátr. Letos zkusíme nové, neokoukané lokality. Baví nás, když náš park ukazuje lidem pokaždé trochu jinou tvář. A podle ohlasů to baví i návštěvníky,“ říká Poláček a dodává: „Program vyvrcholí večerním koncertem Epoque Quartetu ve vysocké hospodě U Cempírků. Antonín Dvořák chodíval na Vysoké velice rád do hospody, kde se rád bavil s místními lidmi.“

Přilehlý park o rozloze osm hektarů vypadá podobně jako ve Dvořákových dobách. „Přibylo horní jezírko a přístavba „Sládkovny“. Vedle zámečku býval podle historických fotografií menší ovocný sad. Ten jsme loni připomněli alespoň tím, že jsme tu zasadili Dvořákovu hrušeň. Za skladatelových časů tu byla hlavní dubová alej, dominanta parku a jeho nejcennější prvek. Park prochází postupnou obnovou. Pamatujeme při tom ale na jeho historickou podobu,“ vypráví Vojtěch Poláček. 

Druhý Dvořákův domov: hluboké lesy a slavíci

Hlavním důvodem Dvořákových návštěv na Vysoké byla i zdejší nádherná krajina s lesy, loukami a rybníky. Světoznámý skladatel přímo miloval zpěv ptáků a podle svědectví z té doby chodil do parku poslouchat slavíka. „Vše podstatné zde zůstalo. Hluboké lesy za naším zámečkem, kam tak rád chodil, tu stále stojí. A také místní obyvatelé zůstali velmi přátelští. Dvořáka chovají dodnes v hluboké úctě. Možná by měl radost, že tu dnes provozujeme jeho památník, zveme sem přední české hudebníky, a v parku dokonce uvádíme jeho operu Rusalka, kterou přímo na Vysoké napsal. Na rozdíl od jeho časů projede občas vesnicí auto. To by se mu ale možná líbilo. Byl totiž vášnivým obdivovatelem moderních dopravních prostředků.  Nejspíš by ho naopak nepotěšilo, že jeho oblíbená hospoda U Fenclů už není v provozu. Ale zase máme na Vysoké hostinec U Cempírků,“ popisuje Poláček.

Letní akce na místě, kde se propojuje umění s přírodou

„Hlavním lákadlem bude červnová opera Rusalka od Opera studio Praha, kterou uvádíme tak jako většinu našich letních akcí v rámci festivalu Středočeské kulturní léto. Úspěšně jsme ji v památníku inscenovali již loni. Na programu máme několik dalších koncertů a divadelních představení. V srpnu pak plánujeme loutkové představení Divadla Toy Machine Pinocchio, koncert pro děti a letní kino. A na začátek září pak chystáme ve spolupráci s Hudebním festivalem Antonína Dvořáka Příbram speciální imerzivní koncert v parku. Přes léto poběží také výstavy Antonín Dvořák Superstar a Čapek & Dvořák / Dvořák & Čapek. Další expozice bude věnovaná Ervíně Brokešové Benešové a Karlu Benešovi,“ vypočítává Poláček. A doplňuje, že v památníku je od jara k vidění ještě čtvrtá výstava. Fotograf Martin Andrle představuje pod názvem Za mlhy zasněné snímky krajiny z okolí Příbrami.

Říše zvuků láká dospělé, dvořákovská tajenka zase děti

Oblíbená je i mobilní aplikace Vysoká říše zvuků, která návštěvníkovi umožňuje procházet se po krásném okolí památníku, poslouchat Dvořákovu hudbu a něco se přitom navíc dozvědět. „Do parku jsme opět umístili i hru Křížem krážem zámeckým parkem. Děti obcházejí stanoviště, sbírají pexeso a luští přitom dvořákovskou tajenku. Dalším vylepšením v parku by pak měla být exteriérová výstava o životě včel. Tu chceme na sezónu umístit ke včelím úlům, které u nás máme nově,“ připomíná Vojtěch Poláček.

„Aplikace Vysoká Říše zvuků i výstava Antonín Dvořák Superstar vyvolaly zvýšený zájem veřejnosti a věříme, že budou našimi hlavními lákadly v blížící se letní sezóně. Nová výstava je plná hudebních a filmových ukázek, můžete proto u nás strávit klidně celý den a nudit se rozhodně nebudete,“ zve ředitel památníku.

www.antonindvorak.cz

Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbramě, Vysoká u Příbramě 69, 262 42. Otevírací doba od duben-červen út-ne 10-16.00, červenec-srpen 10-17.00, září-říjen 10-16.00.

Víte, že…

…Ervína Brokešová se řadila mezi technicky nejdokonalejší houslistky české hudby? Během druhé světové války se zapojila do protinacistického odboje a Příbramsko se jí stalo druhým domovem. V Rožmitále pod Třemšínem se pak usadila natrvalo.

…nejčastěji se návštěvníci Památníku Antonína Dvořáka ptají na Josefínu, manželku stavebníka vysockého zámečku hraběte Kounice? Je známo, že Dvořák ji v mládí miloval a z nešťastné, neopětované lásky dokonce napsal písňový cyklus Cypřiše. Nakonec si však vzal její mladší sestru Annu. Josefína ve své době patřila k vůbec nejúspěšnějším českým herečkám.

…návštěvníky také zajímá, jak to bylo se skladatelovým řeznickým povoláním? Dvořák sice pocházel z rodu, kde se toto řemeslo dědilo. Sám se jím ale nikdy neživil a výuční list, který byl dlouho považován za pravý, je padělkem.

…kavárna ve Sládkovně se otevře 3. června v rámci Muzejní noci? V provozu bude v červnu a v září o víkendech a při kulturních akcích. V červenci a srpnu ji pak budete moci navštívit denně mimo pondělí.

…novorenesanční vilu z roku 1878 navrhl architekt Čeněk Gregor, který se jako stavitel později podílel na výstavbě nejvýznamnějších pražských veřejných budov? Důležitou etapou byla pro památník také devadesátá léta 20. století, kdy procházel většími rekonstrukcemi pod taktovkou tehdejší velmi schopné ředitelky Vladimíry Šplíchalové.

…ještě na přelomu 50. a 60. let fungoval zámeček jako depozitář Hornického muzea v Příbrami? V tu dobu zde byla provizorní expozice s Rusalčinou síní, která se ovšem zaměřovala také na regionální lidové umění, měšťanskou kulturu a přírodovědnou problematiku Příbramska. To vše ale ještě před vznikem Památníku Antonína Dvořáka. Ten byl otevřen 20. července 1963. Za 60 let rozšířil výstavní prostory – mimo jiné přebudováním kotelny a sklepa na začátku tisíciletí na Galerii Václava Kounice. Momentálně tu probíhá výstava Antonín Dvořák Superstar. Dnes je Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbramě příspěvkovou organizací Středočeského kraje. Ten zřizuje a podporuje i další památníky významných osobností spjatých s tímto regionem.

…Památník Antonína Dvořáka byl otevřen ve stejný den, kdy o šest let později, tedy 20. července 1969, člověk poprvé vstoupil na Měsíc? Neil Armstrong si prý při svém legendárním výstupu pouště Dvořákovu Novosvětskou.

„Tanec a nový cirkus mají mnoho společného s architekturou, protože tato různá umění se řídí stejnými fyzikálními pravidly. Jsou spojena s gravitací a potřebou se od ní osvobodit: skoky, visy nebo velkými otvory v opěrných zdech a riskantními výškami. Symboly spojené s tělem se používají i v architektuře: například půdorys kostela kopíruje lidské tělo v horizontální poloze atd. Prostředí nebo krajina jsou důležitým kontextem a mění vztah návštěvníka k budově nebo představení. KoresponDance se o tato témata vždy zajímal, a proto je to outdoorový festival, který svá představení přizpůsobuje místům, kde jsou prezentována veřejnosti. Znovuobjevování míst ve městě je vzrušující...,“ vysvětluje jeho ředitelka Marie Kinsky, která zároveň řídí pořádající Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.

Právě Santini zanechal ve Žďáru nesmazatelnou stopu a díky němu a dechberoucí kapli na Zelené hoře, již projektoval, se město pyšní zastoupením na seznamu UNESCO. Tak jako Santini pracoval s vertikálností, čísly, posvátnou geometrií a symbiotickým tancem architektury a okolní krajiny, ztělesní nyní jeho principy pozvaní umělci a uskupení. K nejvýraznějším i nejzajímavějším bezesporu patří představení Rezonance. Projekt propojí téma architektury, hudby, tance i historie, a to v poutním kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Zde se v režii přední osobnosti letošního ročníku, špičkové francouzské choreografky Béatrice Massin představí skupina Fetes Galantes, která produkuje úchvatné barokní taneční choreografie. Ta si bude umělecky notovat se slavným domácím tělesem Collegium 1704 a společně vytvoří originální hru pohybu, světla i zvuku v prostoru, který k tomuto spojení doslova vybízí. 

Může být smrt hypnoticky krásná a plná energie? Santini i Béatrice Massin ukazují ve svých dílech, že ano. Jeho architektura a její choreografie jsou dokonalé, plné barev a síly, energie, která si podmaňuje své okolí i diváky. Dvanáct tanečníků z Fetes Galantes, podmanivá hudba Mozartova Rekviem a špičkové taneční kreace spojí prvky barokního a současného tance. Nejnovější taneční dílo renomované choreografky zažijí diváci poprvé v České republic, a to na Santiniho Dolním hřbitově v představení příznačně nazvaném Rekviem – Veselá smrt.

Letos festival KoresponDance připravil jeden velký projekt s místními obyvateli Ferst Dadler kráčí inspirovaný Santiniho architektonickými principy a příběhy míst a lidí. Projekt propojí v tvůrčím dialogu umělce a místní komunity a promění jej v moment mezigeneračního setkání. Diváci si užijí performativní procházku po vertikální ose poutní cesty vedoucí od Dolního hřbitova, přes zámek do kaple na Zelené hoře a tento umělecký zážitek jim zprostředkuje náhled na Santiniho dílo z jiné perspektivy. Žonglování na Santiniho čísla, o tom bude pro změnu představení Square Two akrobatů holandského původu Tall Tales Company. Půjde o vizuální hru s míčky, čísly a jejich symbolikou, která v sobě snoubí žonglérské umění, výtvarno i architekturu.

Jedním z hlavních lákadel bude rovněž vystoupení Elišky Brtnické, experimentující performerky a akrobatky, která do Žďáru přijede s představením Thin Skin, nedávno ověnčeným Cenou České taneční platformy. „Inscenace má k tématu architektury rozhodně blízko a je nejnovější věcí na mém repertoáru. Používá netradiční tvar hrazdy. Tvoří ji dlouhé třímetrové kovové tyče zavěšené lankem uprostřed tyče, která je na jednom lanku a vzniká takové kyvadlo. Těch tyčí tam máme zavěšených více a snažíme se s nimi vytvořit určitou krajinu, trojrozměrný svět jakýchsi linií,“ popsala umělkyně Thin Skin v rozhovoru pro Informuji.cz a dodala. „Je to dost abstraktní věc, ale divák v tom může vidět právě různé krajiny nebo architekturu. Na KoresponDance budeme úplně poprvé v jiném prostoru, než jsme zvyklí, jenž je také jedním z klíčových prvků celé inscenace. Jsem zvědavá, jak to dopadne.“

Diváky první festivalový den rozehřejí mladí taneční z projektu BeInternational, kteří se opět chopí veřejného prostoru a později i zámeckých zákoutí. Téma letošního ročníku Architektura a krajina, se otiskne i v jejich v site-specific performancích na náměstí Republiky a na žďárském zámku. Vystřídají je řemeslníci měnící se v umělce, Manolo Alcántara. MAÑA je performance-instalací, která využívá uměleckou i řemeslnou optiku k tomu, abychom byli svědky konstrukce obřího oblouku z krabic, s využitím technologií předků. Představením je zde sama choreografie. Španělští La Méandre završí program na náměstí Republiky s Bien Parado, tanečně-hudebním představením, ve kterém se španělský tanec Sevillana setkává s elektronickou hudbou.

Novinkou tohoto ročníku je přemístění taneční soutěže KoresponDance Battle s charismatickým breakdancerem Kristiánem Mensou z Prahy do Žďáru: „Nepůjde jen o soutěžení, ale o vyjádření emocí pohybem, neváhejte se k nám připojit!,“ vyzývá k účasti protagonista projektu.

Nizozemsko-norské umělecké duo Marta a Kim v jednoduchém metaforickém vystoupení prozkoumá náš vnitřní svět a povzbudí diváky, aby se smířili s tím, co neumíme vysvětlit a přijali mnoho stránek lidského bytí. Prostřednictvím performativní procházky Šrámy/la débattue povypráví performerka Stéphanie NDuhirahe svůj osobní příběh, který jde ke kořenům vlastní rodiny, a objevuje přitom historii žďárského zámku. Hypnotický zážitek z Prahy zopakují novodobí dervišové Compagnie Monad s vystoupením Yin Zéro. Svým tancem a žonglováním propojí architekturu s pohybovým uměním, vertikální i vodorovné linie typické pro Pragera a ty zakřivené, typické pro Santiniho barokní gotiku. Nebude chybět ani vystoupení dětí z Tvořivého tábora či projektu Škola tančí, které budou společně tvořit na téma architektury a urbanismu.

Připraven je i bohatý doprovodný program v podobě diskusí a workshopů pro profesionály i širokou veřejnost, pro děti i dospělé. Rozšíření programu o taneční filmy se v posledních ročnících ukázalo natolik úspěšné, proto i tentokrát přineseme ve spolupráci s italskými filmovými festivaly letní taneční kino.

Na festival je možné zakoupit jednodenní nebo víkendové festivalové pasy pro jednotlivce či rodiny v síti GoOut.cz nebo na místě. Více na www.korespondance.cz.

Oficiální trailer 11. festivalu KoresponDance: https://youtu.be/ujXnIDJPPsQ

f @korespondance       ig @Festival Korespondance      ytb Festival Korespondance

HLAVNÍ PROGRAM FESTIVALU, ŽĎÁR NAD SÁZAVOU
 

13. 7. 2023

14.30 BeInternational

15.30 Manolo Alcántara: MAÑA

16.30 Collectif La Méandre: Bien Parado

14. 7. 2023

17.00 Představení dětí z Tvořivého tábora KoresponDance

17.30 BeInternational

17.45 Collectif La Méandre: Bien Parado

19.00 Marta a Kim: ENGEL (pop-up verze)

20.00 Compagnie Fêtes galantes: Rekviem – Veselá smrt

15. 7. 2023

15.00 KoresponDance Battle 2023

15.00 Tall Tales Company: Square Two

15.30 Šrámy/la débattue

16.00 Ferst Dadler kráčí

16.45 Tall Tales Company: Square Two

17.30 Šrámy/la débattue

18.30 Eliška Brtnická: Thin Skin

18.30 Béatrice Massin a Collegium 1704: Rezonance

19.30 Béatrice Massin a Collegium 1704: Rezonance

19.30 Marta a Kim: ENGEL (pop-up verze)

20.30 Compagnie Monad: Yin Zéro

16. 7. 2023

14.00 Škola*y tančí

15.15 KoresponDance Battle 2023

15.15 Tall Tales Company: Square Two

16.00 Šrámy/la débattue

16.00 Ferst Dadler kráčí

17.00 Tall Tales Company: Square Two

17.00 Eliška Brtnická: Thin Skin

18.30 Collectif La Méandre: Bien Parado

18.30 Šrámy/la débattue

18.30 Béatrice Massin a Collegium 1704: Rezonance

19.30 Béatrice Massin a Collegium 1704: Rezonance

19.30 Compagnie Monad: Yin Zéro

 

O FESTIVALU KORESPONDANCE

KoresponDance je mezinárodní festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu a největší site-specific festival současného tance v České republice. Každý rok na začátku července otevře KoresponDance dveře zámku Žďár nad Sázavou desítkám umělců a tisícovkám návštěvníků a všem zprostředkuje fantastický zážitek se současným uměním té nejvyšší světové úrovně. Těšit se můžete již na jedenáctý ročník, který opět přivítá nepočítaně umělců z mnoha zemí.

Od roku 2009 je festival na české scéně, od roku 2013 na zámku.
KoresponDance je vůbec prvním outdoorovým festivalem tance v České republice. Formovat se začal v roce 2009 v rámci projektu KoresponDance Europe, který dal příležitost k uměleckému rozvoji více než stovce choreografů z několika zemí. Od roku 2013 je na scéně festival tak, jak ho známe dnes, tedy největší site-specific festival současného tance u nás, zároveň jediný festival současného tance v regionu Vysočina a především festival, který dlouhodobě a naprosto jedinečně pracuje s publikem. Jeho program zve i k prohlídce zámeckého areálu a interaktivního multimediálního Muzea nové generace.

Řada představení je připravována speciálně pro festival a odehrávají se tak ve světové premiéře.
KoresponDance přináší unikátní spojení genia loci barokního zámku se současným uměním, díky koncentraci celého programu do jednoho areálu vytváří opravdovou festivalovou atmosféru, a nejen zastřešuje sérii představení, zcela stírá dělící linii mezi umělci a publikem, kteří se všichni setkávají na centrálním prvním nádvoří, a v neposlední řadě uvádí neopakovatelná site-specific díla, která pozvané skupiny na zámku připravují i tři týdny před zahájením festivalu.

Na festivalu se již během jeho prvních sedmi ročníků objevili umělci z osmnácti zemí.
KoresponDance je výjimečný i programem, který každoročně pečlivě skládá jeho zakladatelka Marie Kinsky se svými spolupracovníky. Žďár nad Sázavou už přivítal hvězdy, jako jsou Dominique Boivin, Paco Decina, Béatrice Massin, Jordi Galí, Joseph Nadj, skupiny Barely Methodical Troupe či Foco alAire producciones a zapsal se do paměti představeními Něžný bagr, Contigo, La Cosa a mnoha dalšími.

KoresponDance se těší podpoře regionálních i mezinárodních institucí.
Festival získal v roce 2017 značku EFFE (Europe for Festivals, Festivals for Europe) a od téhož roku záštitu hejtmana Kraje Vysočina, zároveň je zařazen mezi VIP akce Kraje Vysočina a v roce 2018 získal podporu v rámci projektu Roundabout Europe z programu Kreativní Evropa. V roce 2020 navázal prestižní spolupráci s Českými centry. O rok později byla realizována úvodní část projektu People Power Partnership podporovaného z programu Kreativní Evropa. V roce 2022 festival uvedl několik projektů podporovaných programem meziregionální spolupráce INTERREG EUROPE Rakousko-Česko po úspěšném představení PHOENIX v roce 2019.

Křivka návštěvnosti festivalu je neustále na vzestupu.
V roce 2019 vzrostla o více než 25 %, o rok později byly kapacity vyprodané a nedostačovaly. Právě v roce 2020, i navzdory koronavirové krizi, potvrdil festival svou životaschopnost, když dokázal garantovat konání a přijít s konceptem, který disponoval variantou pro jakýkoliv epidemiologický stav.
Organizátorem festivalu je nezisková organizace Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.

K výstavě je využit prvně celý podzemní prostor. Po sestupu nás vítá hned místo ztišení: fotografie zdí, s průhledy ve tvaru kříže do přírody, siluet věrozvěstů v mlze bájného Radhoště a fotoportrét v kameni i s verši a tepaným portrétem J. Kaluse. Poté krásu prostoru z kamene a cihel začneme vnímat v levé části díky sloupům a klenbě, v pravé díky dvěma částem s průchodem mezi nimi. Pro průhled až na konec jich obou jsou na protilehlých stěnách instalována větší díla autora. Kov – stojanů s mřížemi, mřížemi i samostatně umístěnými, s kovem reliéfů jsou symbolem dobové železárny. Sestaveny do různých úrovní i s díly a texty, a přesto v jednotné linii, navozují obrys hor. Dřevo – vitrín, surových hranolů a tyčí s instalovanými dřevěnými reliéfy a kresbami krajových kostelíků autora a se snímky lesních zákoutí a horské přírody autorky, je druhé nosné téma. Kámen – stavby samé, bílé valounky lemující podél zdí dlaždicovou podlahu, jsou dalším tématem. Detailně je kámen zároveň zvěčněn ve fotografiích a popsán v básních a textech. A konečně Světlo – bodovek z podlahy a s barevnými skly obarvuje i stěny. A osvětlené kořeny, kmeny a vodní hladina ve fotografiích a nasvícení celého podzemí dojem světelnosti ještě umocňuje. Výstava – díky interiéru, díky tématům, materiálům, formám a díky živému přístupu autorů i k okolní krajině – je přímo magickým prostorem. V ní lze najít i magii naší vnitřní krajiny.

Autoři se těší na setkání ve výstavě v neděli 30. července 2023 od 17.00 hodin v Památníku Josefa Kaluse v Čeladné.  Otevřena do 31. 8. / Út - Ne 9.00 - 16.00 hodin.

Instalaci tvoří metrové kulečníkové koule, které reagují na pohyb vody a vlnky způsobené proplouvajícími loďkami. Diváci se tak stávají součástí díla, jelikož dotvářejí jeho aktuální podobu.

Vizuální umělec Otto Vincze přizpůsobuje výstavu vždy konkrétnímu místu a jeho historii. Pro Prahu vytvořil speciální bílou kouli se stylizovanou podobou reliéfu Bradáče, který byl na jednom ze stavebních kamenů Juditina mostu, předchůdce Karlova mostu.

„Na rozdíl od skutečného kulečníku se u instalace nepohybují koule, ale pomyslné plátno pod nimi. Symbol Bradáče pak autor zvolil jako připomínku síly vody a její úctyhodnosti. Reliéf umístěný pod Karlovým mostem sloužil v minulosti jako varování před záplavou a když voda vystoupala k jeho vousům, začali místní utíkat před povodní,“ popisuje symboliku instalace Hajnal Kassai, ředitelka Lisztova institutu – Maďarského kulturního centra, které v Praze letos oslavuje již 70 let od svého založení.

Dílo s názvem RIVER-POOL bylo dříve vystavené na Dunaji, na jezeře pod hradem Tata a také v rámci Benátského bienále. Pražská instalace bude k vidění ze Smetanova nábřeží, Kampy i Karlova mostu a mostu Legií. Diváci se k ní mohou zároveň přiblížit i na šlapadlech. Na jedné kouli je navíc QR kód, který může návštěvník například na loďce či šlapadle naskenovat a po registraci do aplikace MOL Move získat poukaz na kávu zdarma na jakékoli čerpací stanici MOL.

„Rádi jsme podpořili výstavu u příležitosti 70. výročí založení Maďarského kulturního centra v Praze. Zároveň nás velmi oslovilo samotné dílo, a to zejména svojí hravostí, dynamikou a interaktivním zapojením diváků přímo do instalace. V lokalitě jsme umístili i speciální rám v podobě fotopointu, na kterém se návštěvníci o instalaci dozví více a budou se s ní moci i vyfotit,“ komentuje výstavu Martin Pavlíček, vedoucí komunikace společnosti MOL Česká republika.

Instalace bude na Vltavě umístěna od 9. června do 31. srpna. Po jejím skončení společnost MOL jednu z koulí vydraží a výtěžek věnuje na podporu Konta Bariéry.

Více informací o instalaci RIVER-POOL: http://www.river-pool.com/

___

A protože našim labyrintům už bude 16 let, tak jsme se rozhodli, že oslavy pojmeme trošku jinak. Spojíme naše oslavy nikoliv s přijímáním dárků, ale jejich dáváním. Ve čtvrtek 6.7. a pátek 7.7.2023 budete mít možnost spolu s námi podpořit Nadaci Dagmar a Václava Havlových Vize 97 a to skrze náš společný projekt „SRDCE V SRDCI“ „Srdce v srdci“ jsou krásná, ručně foukaná a malovaná srdce, která vznikla, aby mohla dělat radost. Radost těm, kteří si je koupí, radost těm, kterým budou darována a stejně tak i radost těm, kterým se díky jejich koupi dostane potřebné pomoci.

Výtěžek z prodeje těchto srdcí putuje výhradně na podporu projektů Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97.

A nás by moc potěšilo, pokud byste nám pomohli a spolu s námi, v náš narozeninový den vytvořili co největší dárek to bude možné…tedy čím více srdcí koupíte, tím větší dárek pro Nadaci Vize 97 vytvoříme. A protože je důležité mít nějaký cíl…tak naším cílem je pochopitelně prodat všechna srdce, která budeme mít pro Vás připravena.

Zámecký areál je otevřen od 9:00 do 18:30 hod.

www.zamekloucen.cz

Den 57, kdesi uprostřed Atlantiku
Zavřen v kajutě. Jsou tu tři další. John pořád mlčí. Měl jsem sen o mořské panně. Nepadají mi žádné šestky. 

Objeví Kluci ve všudypřítomném moři svobodu, nebo je zláká zpěv sirén a narazí? A co když pak expedice ztratí směr? Možnosti posádky a pasažérů lodi se můžou rozpínat do nekonečných dálav, nebo se smrsknout na pár metrů čtverečních. Z honosné plavby se rázem stane expediční ponorka do nitra nás samých. Zmenšující se prostor jakožto pomyslné odtikávání ke konci.

Den 116, kdesi uprostřed Atlantiku
Zavřen v kajutě. Jsou tu dva další. Jejich tváře se mi před očima mění v tu matčinu. Zmatený. Vyděšený. Potřebuji prostor.

Kapitán opouští loď jako poslední. Jak ale tohle vyřešit, když jsou kapitáni všichni? Kdo rozplete uzel událostí, ve kterém je možná ukryto vícero konců? Každá plavba je jiná a unikátní. A tohle platí čtyřnásob na divadelní expedici souboru My kluci, co spolu chodíme.

PONORKA v Praze bude opět až v říjnu, takže chytni svou PONORKU ve svém městě, než se úplně zanoří do hlubin improvizovaných vod!

Informace o plavbě a vstupenky na www.lodtajemstvi.cz

https://www.facebook.com/mykluci

Festival KoresponDance letos připomíná výročí dvou významných architektů, Karla Pragera a Jana Blažeje Santiniho. Proč jste se rozhodli oslavit právě tyto osobnosti a zvolili jste téma Architektura a krajina?

KoresponDance je festival pohybového umění. Tanec a nový cirkus mají mnoho společného s architekturou, protože tyto různé umělecké disciplíny se řídí stejnými fyzikálními pravidly. Jsou spojeny s gravitací a potřebou se od ní osvobodit: skoky, visy nebo velkými otvory v opěrných zdech a riskantními výškami. Symboly spojené s tělem se používají i v architektuře: například půdorys kostela kopíruje lidské tělo v horizontální poloze atd. Prostředí nebo krajina jsou pro obě důležitým kontextem a mění vztah návštěvníka k budově nebo představení. KoresponDance se o tato témata vždy zajímal, a proto je to outdoorový festival, který svá představení přizpůsobuje místům, kde jsou prezentována veřejnosti.

Letošní významnou událostí pro obyvatele Žďáru jsou oslavy třístého výročí narození Santiniho, stavebního umělce, který ve městě zanechal velkolepé architektonické stopy a na kterého jsou místní lidé právem hrdí. Celý program ve Žďáru je zaměřen na interpretaci architektova díla prostřednictvím speciálních pořadů přizpůsobených místu konání a tématu. V Praze jsme hledali protipól k Santiniho dílu, abychom zdůraznili různé způsoby myšlení, a vybrali jsme architekta Pragera, který také slaví významné výročí: 100 let od svého narození. Proto se pragerovská část festivalu konala v CAMPu, v budově zvané CUBE. Santini pracuje s křivkami, s harmonií, vytváří zvláštní styl, který odpovídá místu a ovlivňuje prostředí. Pragerův vztah k budově je vztahem sochaře navrhujícího objemy s ortogonálními rovinami. Klademe si také otázku místa bez architekta, centrálního místa města Žďár, a způsobu, jakým zde žijí jeho obyvatelé. Právě všechny tyto myšlenky, koncepty a citlivosti nás vedly k sestavení programu KoresponDance 2023 pro Prahu a pro Žďár.

Jak se architektura a jména jubilantů konkrétně promítnou do pohybových žánrů a do programu?

Identifikovali jsme nejdůležitější otázky, které si tito architekti kladou, a hledali jsme pořady, které mohou klást otázky stejné.

Symbol čísel pro žonglérskou společnost Tall Tales, práce na spojitosti a křivkách s představením Yin Zéro, kde dva současní vířiví dervišové nechávají své žonglérské míčky nepřetržitě kroužit na svých tělech. Rezonance, představení vytvořené speciálně pro kapli Zelené hory ve spolupráci s francouzskou společností Fetes Galantes a českým orchestrem Collegium 1704, nebo velkolepé Requiem – Veselá smrt francouzské umělkyně Beatrice Massin, uváděné na úpatí kopce u rozkošného malého hřbitova, který se v 18. století nikdy nepoužíval. Mimořádné a meditativní dílo Elišky Brtnické o gravitaci s názvem Thin Skin... Toto téma je příliš bohaté na to, aby se dalo obsáhnout v rámci jediného festivalu.

V čem byl odlišný pražský festival od hlavní části ve Žďáru?

Program v Praze byl složen z nového cirkusu a street dance a probíhal jeden den: workshop, čtyři představení a moderované diskuse mezi diváky a umělci, zatímco program ve Žďáru trvá čtyři dny. Kromě současného tance zahrnuje program i novou site-specific tvorbu a práci s místními obyvateli, kteří se účastní několika představení. Součástí programu je také velké množství workshopů pro veřejnost i odborníky a filmový program vzniklý ve spolupráci s dalšími dvěma mezinárodními festivaly.

Praha i Žďár nad Sázavou však mají společné téma, a tak vždy zařadíme nějaký program uvedený v Praze i ve Žďáru. Letos je to Yin Zéro od souboru Compagnie Monad.

Jaký je váš favoritní bod v programu, na který se obzvláště těšíte?

To je těžká otázka, miluji totiž každé z představení, které jsme s manažerem Casperem de Vriesem vybrali. Jsem ale zvědavá na výsledky dvou připravovaných představení: Rezonance v kapli na Zelené hoře a Ferst Dadler kráčí, kde se sejde asi padesát Žďáráků, kteří nám předvedou své vidění Santiniho v tanci a písni.

Festival je mimo jiné známý tím, že pracuje se sociálními skupinami a vytváří pro ně speciální projekty. Které komunity to letos budou a jakým konkrétním způsobem je zapojíte?

Letos jsme se rozhodli vytvořit pouze jeden velký projekt s místními obyvateli a proměnit jej v moment mezigeneračního setkání několika existujících skupin. Teenageři ze ZUŠ, ženy nad 65 let, učitelé tance, studenti konzervatoře a další tak budou společně tvořit a sdílet s diváky svou vizi Santiniho. Jako každý rok požádáme školáky, aby vystoupili s představením, které připravili během roku s profesionálními choreografy na školní témata, a tým letního tábora festival zahájí. I letos se na festivalovém jevišti představí více než 130 místních obyvatel spolu s umělci z celého světa. Jako vždy festival kromě příslušných workshopů nerozděluje diváky a nabízí jednotný program pro všechny věkové kategorie.

To dokáže tančit opravdu každý?

Od okamžiku, kdy víte, jak se pohybovat, od okamžiku, kdy si uvědomujete, co děláte, když se pohybujete, jste schopni tančit. Jen do toho musíte vložit svou poezii a představivost! Radost z tance přetrvává, pokud nebyla v raném věku potírána úvahami typu: „Co to děláš? Chovej se slušně!“ nebo „Vypadáš ošklivě!“, případně „Ty opravdu nemáš smysl pro rytmus!“. Stačí se podívat na úspěch našich dam nad 65 let ve Žďáru a v Praze… promlouvají k srdcím svých diváků! Každý bez výjimky má svým tělem co říct, dokonce i lidé s postižením, kteří mohou mít nesmírně inspirativní citlivost nebo způsob pohybu. Jediný rozdíl je v tom, že víte, komu děláte radost: Svým přátelům? Neznámým divákům? Otázkou je znát své schopnosti, uspět ve svém umění: amatér bude jednou vynikající a podruhé ne. Profesionál si bude držet svou úroveň s ambicemi pro publikum.

Jaký je vztah veřejnosti k současnému tanci, pohybovému umění a novému cirkusu obecně? Proměnil se tento postoj v letech?

Vždy existuje strach ze současného umění, strach z jeho nepochopení. Současné umění však chce ke svým divákům promlouvat prostřednictvím jejich citlivosti, představivosti a zkušeností. Ti, kteří jsou otevřeni svým pocitům, pak pochopí! Tanec také naráží na základní morální bariéru. Vždycky je tu ta podivná myšlenka, která číhá na špinavé straně těla… Dejme mu prostor, aby mohlo mluvit o všem! Tělo říká mnoho a především odhaluje vnitřní krásy, které nelze vyjádřit slovy!

Na zámku ve Žďáru aktuálně budujete Kreativní centrum Vysočina, na něž jste na jaře získali dotaci z Národního plánu obnovy. Jaké zde máte plány a komu by mělo centrum sloužit?

Jsme rádi, že na konci roku 2025 otevřeme kulturní Kreativní centrum Zámek Žďár na Vysočině. Má být tvůrčím centrem především pro performery a pohybové umělce, ale také jim umožní spolupráci s profesionály z kreativního průmyslu (architektura, film, muzejnictví atd.) a s odborníky: výzkumníky, vědci, pokročilými pedagogy, ale i průmyslníky, kteří se potřebují přeorientovat na svou tvorbu. Centrum je určeno profesionálům z Vysočiny a umělcům z celého světa. Bude mít k dispozici více než 2 400 m², z toho 800 m² se sedmimetrovými stropy pro cirkusové umělce! Jako rozšíření toho, co už děláme ve Žďáru nad Sázavou, zde budou pracovat umělci na rezidenčních pobytech a my budeme podporovat spíše jejich výzkum než výsledky. Jedná se o momenty v kariéře, kdy je třeba vždy ukázat výsledek, aniž by byl čas na přeorientování a riskování. Centrum přivítá veřejnost, která bude mít možnost se s umělci setkat a pracovat s nimi. Plánuje se také programová nabídka. Tato zcela flexibilní budova bude schopna umístit dvě scény, jednu pro 180 a druhou pro 500 diváků.

Více informací o programu a festivalových pasech na www.korespondance.cz.