Petr Kovář není doslova mladoboleslavským rodákem, může ale za něj být s trochou tolerance přijat, neboť v roce 1950, kdy přišel na svět, jeho rodiče měli v Boleslavi již trvalé bydliště, zde prožil dětství i mládí. Jeho záliba v malování i kreslení byla patrně do jisté míry projevem rodových dispozic (prastrýc stejného jména, sochař a řezbář, vystudoval C.k. vysokou školu uměleckoprůmyslovou), i výchovou (jeho otec byl nadšeným amatérským výtvarníkem). Od roku 1968 studoval na Fakultě architektury ČVUT, zájem o volnou výtvarnou tvorbu ho přivedl v roce 1972 na Akademii výtvarných umění. To, že architekturu dostudoval v roce 1975 na AVU a ne na technice, mělo za důsledek, že nemusel nastoupit do některého z projektových ústavů a od počátku působil jako samostatný výtvarník a architekt na „volné noze“. O jeho životní pouti bylo tak rozhodnuto. Jeho práci v oboru architektura trvale doprovázela výtvarná činnost, a protože našel přátele mezi výtvarníky, kteří se odmítli konformovat ve vztahu ke komunistickému režimu, i jeho život a práce měly takový charakter. Po listopadu 1989, zřejmě i to měl v krvi po svých rodičích učitelích, začal učit základy architektonického navrhování a na Fakultě architektury to doklepal až do důchodu.
Templ je unikátní městský palác, po dlouhá léta trvající stavební rekonstrukci hledala se náplň pro tuto cennou historickou památku. Tehdy, v roce 1997, přišli do Templu architekti Kovář a Kraml, aby v roce 2000 byla zde otevřena interaktivní expozice podle jejich návrhu. Spolupracovalo s nimi mnoho dalších tvůrců, mimo jiné hudebník Štěpán Smetáček, autor 3 výjimečných zvukových kompozic pro expozici Templum Archaeologicum et Historicum Boleslaviense, jak byla stálá výstava pojmenována..
Sem se tedy dnes vrací Petrkov, aby v tomto kontextu prezentoval po 20 letech některé výsledky své výtvarné činnosti. Různorodý materiál zahrnuje malby, kresby i fotografie, trojrozměrné objekty se nezachovaly, a tak je lze vidět pouze na fotografiích. Je uspořádaný chronologicky, první ukázky prací jsou z roku 1968 (69), tedy z doby Kovářova odchodu do Prahy. Zásadní význam mělo v jeho životě setkání s malířem a sochařem Jiřím Sozanským a účast na soukromém pracovním sympóziu v Malé pevnosti Terezín v roce 1980, navázal starý Most. Byl začátek let osmdesátých, čas doznívající (ab)„normalizace“ a postupně se projevujícího drolení totalitního režimu, ještě terezínská výstava byla předčasně uzavřena, některé výstavy s Kovářovou účastí byly zakázány dříve, než vůbec začaly (Fotografie z Mostu, Rokycany 1982, Prostor, architektura, výtvarné umění, Ostrava 1983). Blížila se však doba, kdy „zasloužilí“ komisaři ČFVU přestávali pouštět hrůzu a začínali se chovat servilně, tušili, že brzy ve své roli strážců „ideové čistoty“ výtvarné produkce skončí.
Nekonformnost a potřeba autentického myšlení však ani po listopadu 1989 nepřestala být aktuální a trvá stále.
Žijeme podivnou dobu uvnitř i vně, svět je menší než malý a my začínáme sklízet červavé ovoce nepořádku, který kolem sebe dlouhou dobu zanecháváme. Odvaze a porozumění tomu, co je opravdu důležité, skromnosti se musíme učit. A prosit, ať naše děti a děti našich dětí mají víc síly, rozumu a lásky, než my jsme uměli mít.
PK 15. 3. 2020
