Co se děje

Autorem výstavy je Petr Bergmann z Institutu regionální paměti a expozici sestavil převážně ze sbírek šesti soukromých sběratelů. Výstava je otevřena až do konce října, a to každé úterý, čtvrtek, sobotu a neděli ve 13:00. Vstupenky za 60 / 30 Kč je možné zakoupit na pokladně prohlídkového okruhu. Autorské prohlídky výstavy se uskuteční 20. 6., 30. 6. a 18. 7. ve 13:00. Možnost individuálních prohlídek na tel. 777 159 352 - min. počet je 5 osob.

„V první třetině 19. století se s prudkým rozvojem turistiky v Krkonoších a v Adršpachu začal zejména v období biedermeieru rozvíjet nový segment uměleckého průmyslu - produkce upomínkových předmětů. Hory a Adršpašské skály, později rovněž Teplické skály a další turisticky atraktivní místa, inspirovaly nejprve výtvarné umělce, kteří vytvářeli veduty známých lokalit. Podle těchto rytin a od druhé poloviny 19. století také fotografií, vytvářeli zdatní rafinéři skla upomínkové motivy na skleněné poháry, korbely a další sklářské výrobky. Malbou, leptem, brusem a na přelomu 19. a 20. století také potiskem vyvedená vyobrazení přírodních scenérií, vodopádů, skalních útvarů a hradů na skle se stala vyhledávaným suvenýrovým sortimentem. Později převzal dominantní roli porcelán, respektive tenkostěnné sklenice s potiskem. Počátkem 20. století klesla umělecká a řemeslná úroveň upomínkových předmětů v důsledku masové prudukce. Ačkoli byly vyrobeny desítky tisíc kusů takových suvenýrů, dodnes se dochovaly jen stovky exponátů, které jsou vzácnou sběratelskou komoditou,“ vysvětluje autor výstavy Petr Bergmann.

Spolupořadatelem výstavy je Vzdělávací a kulturní centrum Broumov. Realizaci výstavy podpořilo Ministerstvo kultury ČR, Královéhradecký kraj a Město Broumov.

Celou kolekci autor koncipoval jako retrospektivní přehlídku své tvorby od barokního zlaceného rámu a raných portrétů české avantgardy až po divácky atraktivní a radikálně barevná díla z posledních let, která společně tvoří pestrý kaleidoskop světa tohoto jedinečného sochaře s kořeny v královéhradeckém regionu. Kromě toho je soubor doplněn o portréty Vladimíra Preclíka od jeho přátel. V letech 2008–2016 kolekce zdobila prostory Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, v místě, kde se dnes nachází podatelna, a část jeho děl je stále součástí vnitřního dvora. Na původním místě je dosud instalován panel s kresebnými studiemi a tři monumentální objekty (Alespoň kousek chrámu I-II a Model pomníku druhého odboje).

Sochař, spisovatel a pedagog Vladimír Preclík (1929–2008) se narodil v Hradci Králové v době, kdy jeho otec Alois zakládal rodinnou firmu na výrobu loutek a marionet. Fantazijní svět loutek, vůně dřeva a klihu očividně podpořily Preclíkovo rozhodnutí nastoupit v roce 1943 do učení v řemesle řezbářském a pozlacovačském v Hradci Králové. Další jeho cesta za vzděláním vedla v roce 1946 na Státní průmyslovou školu sochařskou a kamenickou do Hořic a v roce 1950 na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do sochařského ateliéru Josefa Wagnera.

Je autorem cyklu Česká avantgarda, jenž představuje sochařské portréty osobností předválečné kultury s využitím kubistického tvarosloví, a jedním z iniciátorů sochařského sympozia v Hořicích. Pro studia budoucích tvůrců spoluzaložil na Vysokém učení technickém v Brně samostatnou Fakultu výtvarného umění. Svou energii věnoval také literární tvorbě, vydal deset knižních titulů. Galerie moderního umění v Hradci Králové je příspěvkovou organizací Královéhradeckého kraje. Sídlí v historickém centru města v pozdně secesní budově. Stálá expozice ze sbírek galerie sleduje vývoj českého moderního umění od přelomu 19. a 20. století až po tvorbu současných umělců. Od roku 2008 má galerie ve své správě další dva soubory uměleckých děl – sbírku Galerie Vladimíra Preclíka a Křížovou cestu – cyklus sochařských děl přístupný ve volné přírodě nedal

25/06/2020 – 22/05/2022 Nekousavě kousati | Galerie Vladimíra Preclíka
Autorka textů k výstavě: Kateřina Křížkovská
Architektura výstavy: Kateřina Křížkovská, Petra Příkazská a Anna Zemanováeko Kuksu.

Výstavu Než se vše změnilo připravenou brněnskou pobočkou Židovského muzea v Praze můžete v galerii Celnice vidět od 17. června až do 6. září 2020. Jejím cílem je vyprávět dějiny zespodu, skrze příběhy běžných lidí, s důrazem na každodennost. Na takových příbězích lze sledovat, kam zavedl československou společnost vývoj politické situace 30. let. „Bardošovy fotky nám k tomu mohou být dokonalým průvodcem. Ukazují společnost v době, kdy bylo zcela přirozené zajít v létě na koupaliště v Židenicích, společně sledovat Velkou cenu, koupit si v trafice Rovnost, stejně jako Brünner Tagblatt… Ale potom se vše změnilo,“ uvedla Táňa Klementová z Židovského muzea v Praze.

Kurt Bardoš se narodil v Brně 16. května 1914 do asimilované židovské rodiny Artura a Käthe Bardošových. Studoval medicínu, ale jeho největším koníčkem byla fotografie. Bardošova rodina následovala osud většiny protektorátních obyvatel označených za Židy. Musela se vystěhovat ze secesního domu Tivoli na Jiráskově ulici do oblasti Zábrdovic vyhrazené Židům. V prosinci 1941 byl Kurt spolu s manželkou Zdenkou, rodiči a sestrou Ilsou deportován do Terezína. Kurt a jeho žena zůstali v Terezíně do podzimu 1944, poté byli deportováni do Osvětimi a rozděleni.  Poslední údaj, který lze k osobě Kurta Bardoše dohledat, je pravděpodobné datum jeho úmrtí 19. března 1945.

Několik alb s Kurtovými fotografiemi, která byla před transportem uschována u přátel, si přeživší příbuzní ponechali jako památku. Alba s nimi putovala z Brna do severních Čech, potom až do Izraele a později zpět do Evropy, do Vídně. S laskavým souhlasem Kurtovy neteře Zuzany byly za účelem putovní výstavy Než se vše změnilo pořízeny kopie výběru přibližně 80 fotografií. Ty si nyní můžete prohlédnout ve volně přístupné galerii Celnice, otevřená je denně kromě pondělí v čase od 10 do 18 hodin. Ve středu 2. září v 17 hodin se uskuteční komentovaná prohlídka výstavy.

Fotografie Kurta Bardoše ukazují brněnskou společnost v meziválečném období

Pořadatel: Muzeum Brněnska a Židovské muzeum v Praze

Místo konání: Galerie Celnice, areál Vily Löw-Beer v Brně, Drobného 22, 602 00 Brno

Termín konání: 17. června 2020 – 6. září 2020

Otevírací doba: úterý – neděle 10 – 18 h

Vstupné: zdarma

„Sezónu letních kin otevřeme průřezem české filmové tvorby od 60. let do současnosti a diváky by měly hlavně bavit,“ zve na Pivovarské náměstí dramaturgyně kina Ilona Machová.

Kino chystá retro lahůdky jako jsou Limonádový Joe, Na samotě u lesa nebo teď už kultovní Nudu v Brně. Přivítá ale i „skejťáky“ na dokumentu Šimona Šafránka o historii rychlých prkýnek King Skate a zve i na klukovskou road movie Všechno bude, která bodovala na Českých lvech.

„Všechny filmy jsme vybírali s ohledem na naše klienty a na rodiny s dětmi, které k nám chodí. Ti často nemohou sledovat filmy s titulky. Proto je náš program ryze český,“ zvou na promítání pracovníci SKOKu.

Projekce budou probíhat každý letní čtvrtek od 20 hodin před kavárnou BISTRO u dvou přátel, kde diváci mohou využít i služby občerstvení. Podpoří tak provoz sociálního podniku a udělají radost i zdejší obsluze. Promítání je zdarma.

Sezení je zajištěno na židličkách a kapacita letního kina je kolem 150 lidí. Do BIOGRAFu si ale diváci mohou přinést i vlastní deku, karimatku nebo židličku, aby měli jistotu, že si budou mít kam sednout, kdyby přišlo diváků víc.

Letošní Šrámkův Písek je otevřená celostátní přehlídka neprofesionálních divadelních souborů, které využívají experimentální a alternativní postupy na pomezí divadla a dalších uměleckých druhů. Hlavními cíli přehlídky jsou dialog, vzájemná inspirace a otevření hranic mezi různými metodami a formami práce v divadelních souborech. Přehlídka nemá věkové ani žánrové omezení – pouze není určena dětským souborům do patnácti let. Celostátní přehlídce předcházejí krajské postupové přehlídky. Ke Šrámkovu Písku bylo připojeno i několik inscenací navrhovaných původně na celostátní přehlídku mladého a studentského divadla Mladá scéna, která se letos z důvodu protikoronavirových opatření neuskutečnila. Vzdělávací část ŠP je realizována samostatně v termínu od 13. do 24. srpna jako Setkání mladých amatérských divadelníků v Šumperku S.M.A.D. 2020.

V letošním roce se uskutečnilo pouze šest krajských přehlídek. Z těch bylo do programu celostátní přehlídky vybráno 13 nejzajímavějších inscenací amatérských souborů z celé republiky: 120dB ZUŠ Jaroměř, Akolektiv Helmut Praha, Antonín Puchmajer D. S. Praha, Divadelní soubor Tajfun Ostrava, DS HOP-HOP ZUŠ Ostrov, HumorOva Ostrava, Reservé Most, Špenát a kedlubna ZUŠ Most, Slepé střevo ZUŠ Louny, Statické Divadlo Ostrava, Turnovské divadelní studio a Zběsilá pípa Ostrava.

Všechna představení budou hodnocena ve čtyřech veřejných diskusích lektorským sborem, jehož členy budou Sylva Vůjtková, Vladimír Hulec, Petr Váša a Tomáš Žižka.

V sobotu 27. června bude v Palackého sadech probíhat doprovodný program „Šrámkův Písek – Písku“, který je určen široké veřejnosti. Pro děti připraví DDM Písek dopolední tvůrčí dílny, malým divákům jsou určeny i dvě pohádky Můj medvěd Flóra, Divadelní společnosti Kejklíř Praha a O zvědavém slůněti Studia dell’arte v Českých Budějovicích. Proběhne zde žonglérská školička a odpoledne se návštěvníci mohou těšit na koncert skupiny Jakofakt? a Závodní ovce. Již tradičně program uzavře Divadelní skupina Kámo, nahoď, Písek.

Celostátní přehlídka Šrámkův Písek se koná z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury a města Písku, pod záštitou Lubomíra Zaorálka, ministra kultury, a Evy Vanžurové, starostky města Písku, pořádá NIPOS-ARTAMA ve spolupráci s Centrem kultury města Písek, Divadlem Pod čarou Písek a Společností Amatérské divadlo a svět, z. s.

Více informací naleznete na: https://blog.sramkuvpisek.cz/; https://www.nipos.cz

LEGOrytmus skrze téma sportu nabízí cesty, jak můžeme přemýšlet o naší společnosti. Představení se inspiruje olympiádou, spartakiádou i aerobikem, aby přes pohybový slovník, který všichni známe, zobrazilo zvláštní partu sportovců, kteří se snaží dosahovat svých sportovních cílů. Inscenace se humornou cestou snaží dojmout diváka, aby se začal ptát, co je výkon, forma, rytmus, povinnost, řád, konvence, poddajnost, a následně svoboda.

„Mám velkou radost, že z dvacítky dosavadních partnerů festivalu TANEC PRAHA v regionech se jich 17 rozhodlo jít do rizika červnové akce s námi! Velmi si váží nabídky kvalitních českých inscenací, kterou pečlivě vybíráme každým rokem, a berou v potaz, že mezinárodní program je letos prakticky nemožný, s výjimkou Slovenska, které tak tak otevřelo hranice. Veškeré nejistoty kolem vládních opatření tak přemohla velká chuť zpřístupnit lidem taneční umění po celé ČR,” říká ředitelka a zakladatelka Tance Praha Yvona Kreuzmannová. 

Více na www.tanecpraha.cz.

Program v Broumově:

Po | 22/06 | 17:00 | Klášterní zahrada / OPEN AIR | Family Friendly          
tYhle/Marie Gourdain (CZ): LEGOrytmus

Festival TANEC PRAHA v Broumově se koná ve spolupráci s Klášterem Broumov a Agenturou pro rozvoj Broumovska za podpory Ministerstva kultury ČR.

Česká televize i Český rozhlas naplňují svým vysíláním očekávání veřejnosti od médií veřejné služby a jsou hodnocena jako dvě nedůvěryhodnější média v zemi. To jsou dílčí závěry výzkumu, který společně iniciovaly ČT a ČRo jako příspěvek do debaty o změnách v oblasti financování veřejnoprávních médií a budoucím rozsahu poskytované veřejné služby.

„Ve veřejném prostoru se objevují různé návrhy na radikální proměny financování České televize a Českého rozhlasu. Považujeme v takovém okamžiku za nutné a odpovědné diskutovat o tom, jaká média veřejné služby veřejnost chce a potřebuje a jaké faktické důsledky by pro ně takovéto změny financování měly,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a dodává: „Například poslanecký návrh SPD, který k mému zděšení nedávno s neutrálním stanoviskem projednala vláda, by znamenal likvidaci České televize, rušení stanic a téměř úplné zastavení výroby pořadů. Česká televize, která by po schválení tohoto návrhu každý rok přišla o 2,1 miliardy korun, by ani nemohla naplňovat všechny povinnosti, které ze zákona má. Pro veřejnost by pak její význam byl marginální. A Česká republika by přišla o svá dvě nejdůvěryhodnější média.“

„Český rozhlas by za předpokladu přijetí novely zákona z dílny SPD přišel až o 60 procent svého rozpočtu, tedy o 1,2 miliardy korun. Znamenalo by to drastické omezení jeho služeb, rušení stanic a masové propouštění kvalitních tvůrců i novinářů. Byl by to konec veřejné služby, kterou čtyřiadvacet hodin denně poskytujeme našim posluchačům na našich celoplošných okruzích a regionálních či speciálních stanicích. Současný nezávislý průzkum dokládá, že česká veřejnost služby Českého rozhlasu i České televize oceňuje, váží si jejich nezávislosti a uvědomuje si i vlastní roli a zodpovědnost, která spočívá v jejich financování,“ uvádí generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.

Koncesionářské poplatky jsou v České republice hlavním zdrojem financování médií veřejné služby. S jejich zachováním souhlasí 79 % populace, a to bez výrazných rozdílů napříč sociodemografickými kategoriemi. Současná výše poplatků nepřipadá vysoká 84 % poplatníků v případě ČRo (58 % ji považuje za přiměřenou a 26 % za nízkou) a 81 % poplatníků u České televize (61 % ji považuje za přiměřenou, 20 % za nízkou). Z hlediska výše příjmů nejsou ve vnímání výše poplatků žádné zásadní rozdíly. Drobné navýšení poplatků by nemělo vliv na rodinné výdaje 76 % domácností.

Koncesionáři si zároveň uvědomují, že minimální navýšení koncesionářských poplatků, které nebyly přes 10 let upravovány, by odpovídalo rozšiřování služeb ČT a ČRo v poslední dekádě. Pro dvě třetiny lidí by tak celkové navýšení poplatků o dvacet korun měsíčně, tedy 5 korun u rozhlasových a 15 u televizních poplatků, bylo bez problémů akceptovatelné. U rodin s nízkými příjmy je výše poplatků důležitější, přesto dvě třetiny z nich uvádějí, že by na jejich rodinné výdaje zvýšení vliv nemělo. Ve skupině seniorů toto deklaruje 68 % lidí. Tři čtvrtiny populace zároveň uvedly, že navýšení reklamy v programu ČT a ČRo by vnímaly jako citlivé narušení stávající kvality vysílání.

Česká televize i Český rozhlas dlouhodobě upozorňují na to, že je nezbytné vést diskusi o financování médií veřejné služby, aby nebyla v budoucnu ohrožena jejich existence. Výše koncesionářského poplatku byla naposledy upravena v roce 2008 u České televize a v roce 2005 u Českého rozhlasu.

Česká televize je nyní schopna při částečném omezení poskytované veřejné služby fungovat bez navýšení poplatku do roku 2024. Na konci tohoto období bude mít volné disponibilní prostředky ve výši 700 milionů korun na mimořádné investice. Výše rozhlasového poplatku činí od roku 2005 pouhých 45 korun měsíčně. Vlivem inflace se jeho reálná hodnota za uplynulá léta snížila na zhruba 33 korun. Český rozhlas přesto dokázal průběžně rozšiřovat portfolio svých stanic, programovou nabídku a vytvářet speciální projekty. Vzhledem k nárůstu mandatorních výdajů na provoz však již bude v případě další stagnace rozhlasového poplatku rozvoj služeb pro posluchače Českého rozhlasu po roce 2021 téměř nereálný.

Vedení Klubu Rudolf v Praze, v čele s Luďkem Muchou, rozhodlo. Pomohou divadlu HILT. Luděk Mucha řekl: "Theo je tanečník a herec, který nám přivede lidi a budeme plně respektovat jeho divadelní závazky, jako ředitele divadla." Ale za barem bude pracovat bez jakýchkoli úlev!

Mnoho hospod, restaurací i barů v České republice může využít sil, které v sobě herci nosí. Nyní jsou bez práce a jsou to nejvhodnější lidé, kteří umí tvrdě pracovat a navíc pobavit publikum, tedy hosty restauračních zařízení. 

Klub Rudolf to zkusí, rovnou budou mít za barem ředitele divadla. Možná by se měly připojit i další restaurační zařízení po celé republice. Pomoci umění tím, že hercům dají třeba jen dočasnou práci. 

Theodor Hoidekr s Černým divadlem HILT je držitelem dvou cen World Theatre Olympics. Svou situaci řeší tím, že se nevzdává a bez dotací je připraven divadlo udržet. K tomu mu pomáhá CCEA MOBA a celoživotní láska k divadlu HILT.

Divadlo HILT šilo roušky pro charitu, nedávno byli v Dobrém Ránu České televize. Od příštího týdne je možné vidět Theodora Hoidekra za barem, ale zároveň na jevišti. Zvládne to? On sám si myslí, že ano! 

Během svého života byl Adolf Loos neoblomným obhájcem věcnosti, úspornosti a racionality architektonického myšlení. K Loosovým průkopnickým činům patří odklon od secese a dekoru, který nahradil přirozenou strukturou kamene, dřeva a dalších přírodních materiálů, a zavedení pojmu Raumplan (prostorový plán) do architektonické praxe. Byl věrný jednou prověřeným schématům, která používal během zařizování interiérů a která neváhal znovu a znovu opakovat v nových zakázkách.

Návštěvníci budou moci na příkladech plzeňských, pražských a brněnských interiérů pozorovat Loosovy „obytné prostorové programy“ respektující každodenní rituály zámožné středostavovské klientely. Každý z programů, např. propojení místností buďto formou enfilády, či složitého Raumplanu, byl Loosem vytvářen pokaždé nově, dle individuálních potřeb klientů. Pro každou aktivitu architekt vytvořil optimální prostor (jídelnu, obývací pokoj, ložnici atd.). Například reprezentativní místnost byla vždy okázalá, největší v celém bytě, zatímco knihovna či budoár musely vzbuzovat dojem intimity. Díky prostorovým iluzím a novému pojetí prostorového chápání získaly především Loosovy interiéry zcela novou výtvarnou a architektonickou kvalitu, zvýrazněnou promyšleným použitím vybraných hodnotných povrchových materiálů.

Loos měl neobyčejně vyvinutý cit pro materiál a také úctu k jeho řemeslnému zpracování. Odmítal uměleckou napodobeninu, potěmkiniádu a faleš v architektuře. Ostře odsuzoval napodobování drahých materiálů jinými, méně kvalitními a lacinějšími. Řemeslně zušlechtěné materiály, ať už to byl kámen, dřevo nebo kov, pro něho byly svaté. Přírodní barva, kresba a struktura materiálu představovaly pro Loose „utajený ornament“. Reprezentativní prostory svých interiérů většinou obkládal vzácnými druhy mramoru, v jídelnách používal mahagon, v dámských místnostech javor a citroník. Pánské prostory zachovávaly svou důstojnost díky tmavému obložení z dubového či mahagonového dřeva.

Výstava, jež je reprízou výstavy, kterou Muzeum hlavního města Prahy prezentovalo v Rakouském kulturním fóru v Praze v roce 2013 u příležitosti 80. výročí úmrtí architekta Adolfa Loose, je nově doplněná publikacemi z bohatého knihovního fondu Studijního a dokumentačního centra Adolfa Loose. Výstava bude přístupná od 18. června 2020 do 31. ledna 2021.

Doprovodný program k výstavě:

23. 9. 2020, 17.00 hod.

Adolf Loos. Opakování génia.  

Doprovodná přednáška ke stejnojmenné výstavě představí architektonický odkaz Adolfa Loose a principy jeho tvorby, v jejichž duchu považoval etické a morální požadavky kladené na architekturu za důležitější než aspekty estetické.

Přednášející: Mgr. Maria Szadowská

Rezervace míst pomocí rezervačního formuláře na webových stránkách Muzeumprahy.cz

Vstupné: 60 Kč