Co se děje

LEGOrytmus skrze téma sportu nabízí cesty, jak můžeme přemýšlet o naší společnosti. Představení se inspiruje olympiádou, spartakiádou i aerobikem, aby přes pohybový slovník, který všichni známe, zobrazilo zvláštní partu sportovců, kteří se snaží dosahovat svých sportovních cílů. Inscenace se humornou cestou snaží dojmout diváka, aby se začal ptát, co je výkon, forma, rytmus, povinnost, řád, konvence, poddajnost, a následně svoboda.

„Mám velkou radost, že z dvacítky dosavadních partnerů festivalu TANEC PRAHA v regionech se jich 17 rozhodlo jít do rizika červnové akce s námi! Velmi si váží nabídky kvalitních českých inscenací, kterou pečlivě vybíráme každým rokem, a berou v potaz, že mezinárodní program je letos prakticky nemožný, s výjimkou Slovenska, které tak tak otevřelo hranice. Veškeré nejistoty kolem vládních opatření tak přemohla velká chuť zpřístupnit lidem taneční umění po celé ČR,” říká ředitelka a zakladatelka Tance Praha Yvona Kreuzmannová. 

Více na www.tanecpraha.cz.

Program v Broumově:

Po | 22/06 | 17:00 | Klášterní zahrada / OPEN AIR | Family Friendly          
tYhle/Marie Gourdain (CZ): LEGOrytmus

Festival TANEC PRAHA v Broumově se koná ve spolupráci s Klášterem Broumov a Agenturou pro rozvoj Broumovska za podpory Ministerstva kultury ČR.

Česká televize i Český rozhlas naplňují svým vysíláním očekávání veřejnosti od médií veřejné služby a jsou hodnocena jako dvě nedůvěryhodnější média v zemi. To jsou dílčí závěry výzkumu, který společně iniciovaly ČT a ČRo jako příspěvek do debaty o změnách v oblasti financování veřejnoprávních médií a budoucím rozsahu poskytované veřejné služby.

„Ve veřejném prostoru se objevují různé návrhy na radikální proměny financování České televize a Českého rozhlasu. Považujeme v takovém okamžiku za nutné a odpovědné diskutovat o tom, jaká média veřejné služby veřejnost chce a potřebuje a jaké faktické důsledky by pro ně takovéto změny financování měly,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a dodává: „Například poslanecký návrh SPD, který k mému zděšení nedávno s neutrálním stanoviskem projednala vláda, by znamenal likvidaci České televize, rušení stanic a téměř úplné zastavení výroby pořadů. Česká televize, která by po schválení tohoto návrhu každý rok přišla o 2,1 miliardy korun, by ani nemohla naplňovat všechny povinnosti, které ze zákona má. Pro veřejnost by pak její význam byl marginální. A Česká republika by přišla o svá dvě nejdůvěryhodnější média.“

„Český rozhlas by za předpokladu přijetí novely zákona z dílny SPD přišel až o 60 procent svého rozpočtu, tedy o 1,2 miliardy korun. Znamenalo by to drastické omezení jeho služeb, rušení stanic a masové propouštění kvalitních tvůrců i novinářů. Byl by to konec veřejné služby, kterou čtyřiadvacet hodin denně poskytujeme našim posluchačům na našich celoplošných okruzích a regionálních či speciálních stanicích. Současný nezávislý průzkum dokládá, že česká veřejnost služby Českého rozhlasu i České televize oceňuje, váží si jejich nezávislosti a uvědomuje si i vlastní roli a zodpovědnost, která spočívá v jejich financování,“ uvádí generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.

Koncesionářské poplatky jsou v České republice hlavním zdrojem financování médií veřejné služby. S jejich zachováním souhlasí 79 % populace, a to bez výrazných rozdílů napříč sociodemografickými kategoriemi. Současná výše poplatků nepřipadá vysoká 84 % poplatníků v případě ČRo (58 % ji považuje za přiměřenou a 26 % za nízkou) a 81 % poplatníků u České televize (61 % ji považuje za přiměřenou, 20 % za nízkou). Z hlediska výše příjmů nejsou ve vnímání výše poplatků žádné zásadní rozdíly. Drobné navýšení poplatků by nemělo vliv na rodinné výdaje 76 % domácností.

Koncesionáři si zároveň uvědomují, že minimální navýšení koncesionářských poplatků, které nebyly přes 10 let upravovány, by odpovídalo rozšiřování služeb ČT a ČRo v poslední dekádě. Pro dvě třetiny lidí by tak celkové navýšení poplatků o dvacet korun měsíčně, tedy 5 korun u rozhlasových a 15 u televizních poplatků, bylo bez problémů akceptovatelné. U rodin s nízkými příjmy je výše poplatků důležitější, přesto dvě třetiny z nich uvádějí, že by na jejich rodinné výdaje zvýšení vliv nemělo. Ve skupině seniorů toto deklaruje 68 % lidí. Tři čtvrtiny populace zároveň uvedly, že navýšení reklamy v programu ČT a ČRo by vnímaly jako citlivé narušení stávající kvality vysílání.

Česká televize i Český rozhlas dlouhodobě upozorňují na to, že je nezbytné vést diskusi o financování médií veřejné služby, aby nebyla v budoucnu ohrožena jejich existence. Výše koncesionářského poplatku byla naposledy upravena v roce 2008 u České televize a v roce 2005 u Českého rozhlasu.

Česká televize je nyní schopna při částečném omezení poskytované veřejné služby fungovat bez navýšení poplatku do roku 2024. Na konci tohoto období bude mít volné disponibilní prostředky ve výši 700 milionů korun na mimořádné investice. Výše rozhlasového poplatku činí od roku 2005 pouhých 45 korun měsíčně. Vlivem inflace se jeho reálná hodnota za uplynulá léta snížila na zhruba 33 korun. Český rozhlas přesto dokázal průběžně rozšiřovat portfolio svých stanic, programovou nabídku a vytvářet speciální projekty. Vzhledem k nárůstu mandatorních výdajů na provoz však již bude v případě další stagnace rozhlasového poplatku rozvoj služeb pro posluchače Českého rozhlasu po roce 2021 téměř nereálný.

Vedení Klubu Rudolf v Praze, v čele s Luďkem Muchou, rozhodlo. Pomohou divadlu HILT. Luděk Mucha řekl: "Theo je tanečník a herec, který nám přivede lidi a budeme plně respektovat jeho divadelní závazky, jako ředitele divadla." Ale za barem bude pracovat bez jakýchkoli úlev!

Mnoho hospod, restaurací i barů v České republice může využít sil, které v sobě herci nosí. Nyní jsou bez práce a jsou to nejvhodnější lidé, kteří umí tvrdě pracovat a navíc pobavit publikum, tedy hosty restauračních zařízení. 

Klub Rudolf to zkusí, rovnou budou mít za barem ředitele divadla. Možná by se měly připojit i další restaurační zařízení po celé republice. Pomoci umění tím, že hercům dají třeba jen dočasnou práci. 

Theodor Hoidekr s Černým divadlem HILT je držitelem dvou cen World Theatre Olympics. Svou situaci řeší tím, že se nevzdává a bez dotací je připraven divadlo udržet. K tomu mu pomáhá CCEA MOBA a celoživotní láska k divadlu HILT.

Divadlo HILT šilo roušky pro charitu, nedávno byli v Dobrém Ránu České televize. Od příštího týdne je možné vidět Theodora Hoidekra za barem, ale zároveň na jevišti. Zvládne to? On sám si myslí, že ano! 

Během svého života byl Adolf Loos neoblomným obhájcem věcnosti, úspornosti a racionality architektonického myšlení. K Loosovým průkopnickým činům patří odklon od secese a dekoru, který nahradil přirozenou strukturou kamene, dřeva a dalších přírodních materiálů, a zavedení pojmu Raumplan (prostorový plán) do architektonické praxe. Byl věrný jednou prověřeným schématům, která používal během zařizování interiérů a která neváhal znovu a znovu opakovat v nových zakázkách.

Návštěvníci budou moci na příkladech plzeňských, pražských a brněnských interiérů pozorovat Loosovy „obytné prostorové programy“ respektující každodenní rituály zámožné středostavovské klientely. Každý z programů, např. propojení místností buďto formou enfilády, či složitého Raumplanu, byl Loosem vytvářen pokaždé nově, dle individuálních potřeb klientů. Pro každou aktivitu architekt vytvořil optimální prostor (jídelnu, obývací pokoj, ložnici atd.). Například reprezentativní místnost byla vždy okázalá, největší v celém bytě, zatímco knihovna či budoár musely vzbuzovat dojem intimity. Díky prostorovým iluzím a novému pojetí prostorového chápání získaly především Loosovy interiéry zcela novou výtvarnou a architektonickou kvalitu, zvýrazněnou promyšleným použitím vybraných hodnotných povrchových materiálů.

Loos měl neobyčejně vyvinutý cit pro materiál a také úctu k jeho řemeslnému zpracování. Odmítal uměleckou napodobeninu, potěmkiniádu a faleš v architektuře. Ostře odsuzoval napodobování drahých materiálů jinými, méně kvalitními a lacinějšími. Řemeslně zušlechtěné materiály, ať už to byl kámen, dřevo nebo kov, pro něho byly svaté. Přírodní barva, kresba a struktura materiálu představovaly pro Loose „utajený ornament“. Reprezentativní prostory svých interiérů většinou obkládal vzácnými druhy mramoru, v jídelnách používal mahagon, v dámských místnostech javor a citroník. Pánské prostory zachovávaly svou důstojnost díky tmavému obložení z dubového či mahagonového dřeva.

Výstava, jež je reprízou výstavy, kterou Muzeum hlavního města Prahy prezentovalo v Rakouském kulturním fóru v Praze v roce 2013 u příležitosti 80. výročí úmrtí architekta Adolfa Loose, je nově doplněná publikacemi z bohatého knihovního fondu Studijního a dokumentačního centra Adolfa Loose. Výstava bude přístupná od 18. června 2020 do 31. ledna 2021.

Doprovodný program k výstavě:

23. 9. 2020, 17.00 hod.

Adolf Loos. Opakování génia.  

Doprovodná přednáška ke stejnojmenné výstavě představí architektonický odkaz Adolfa Loose a principy jeho tvorby, v jejichž duchu považoval etické a morální požadavky kladené na architekturu za důležitější než aspekty estetické.

Přednášející: Mgr. Maria Szadowská

Rezervace míst pomocí rezervačního formuláře na webových stránkách Muzeumprahy.cz

Vstupné: 60 Kč

Cenu Olgy Havlové v roce 1995 založila Olga Havlová s cílem upozornit na život lidí se zdravotním postižením a ocenit výjimečné osobnosti, které nezištně pomáhají ostatním. Odborná porota, která rozhoduje o udělení ceny, letos stála před výběrem z celkem 22 nominovaných.

„Porota Ceny Olgy Havlové se rozhodla letos po nelehkém zvažování mezi 22 nominovanými ocenit Martinu Půtovou. Porotu oslovil rozsah její dobrovolnické činnosti a také téma, kterému se věnuje. Martina Půtová se sama musela vyrovnat s následky vážného popálení, kvůli kterému přišla o zrak. Po osobní zkušenosti dokáže poskytnout pacientům nejenom praktické rady, jak zvládat náročné poúrazové situace, ale dodává jim velikou sílu a motivaci. Také si velmi ceníme i osvětové činnosti Martiny na školách, kde se žáky beseduje o popáleninových úrazech,“ uvádí Monika Granja, ředitelka VDV.

Udělení Ceny Olgy Havlové novou držitelku velmi potěšilo. Věří, že to pomůže i k rozšíření povědomí o jejím projektu a tématu popálenin mezi veřejností: „Na začátku byla pouze myšlenka platformy, kde by popálení mohli sdílet své pocity a předávat si zkušenosti a informace.  Pokud máte někoho, kdo vás po propuštění z nemocnice podpoří, doporučí různé pomůcky či kontakty na fyzioterapie nebo lázně, na základě vlastní zkušenosti poradí s následnou péčí o jizvy, je to k nezaplacení. Snažíme se, aby na to lidé, kteří prožijí něco podobného, nebyli sami. Už jen pocit, že je tu někdo, kdo zažil to samé, zvládl to a má vcelku normální život, dodá podle mě velikou sílu a motivaci,“ říká Martina Půtová.

Laureátka Ceny Olgy Havlové Martina Půtová získala bronzovou plastiku „Povzbuzení“ od sochaře Olbrama Zoubka, kterou jí během slavnostního večera předala Milena Černá, předsedkyně správní rady VDV, a Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR.

V letošním roce nadace počtvrté udělila Cenu veřejnosti v rámci Ceny Olgy Havlové. Letos porota určila pět nominací, které postoupily do online hlasování. Cenu veřejnosti získal Vladimír Mikuláš, spolupracovník organizace ALSA, z. s., který přes své vážné onemocnění amyotrofickou laterální sklerózou pomáhá lidem s touto nemocí, ať už osvětou nebo speciálním cvičením na podporu dýchání. Vladimír Mikuláš obdržel diplom a  kamennou sochu „Souznění“ od afrického autora Phiniase Leona.

Více o Ceně Olgy Havlové najdete zde: www.cenaolgyhavlove.cz.  

Medailonky oceněných

Martina Půtová 

laureátka Ceny Olgy Havlové

Martina Půtová žije v Plzni, na konci roku 2013 utrpěla popáleninový úraz chemikálií, při kterém měla zasažený obličej, ruce a nohy. Zároveň přišla i o zrak. Následující dny bojovala o život, v nemocnici strávila několik měsíců. Absolvovala řadu operací a transplantací, celkově léčba trvala téměř tři roky. Bojovala s jizvami na těle i na duši, učila se s nimi žit.

V roce 2018 stála Martina u zrodu projektu Burn Fighters, který nabízí pomoc a podporu lidem po úrazech popálením. Přibližně ve stejné době se Martina zapojila rovněž do projektu Návštěvy potmě, který propojuje nevidomé s osamělými seniory.

„Martina je nevidomá jen pár let, přesto se s nastalou situací obdivuhodně vyrovnala. Místo aby seděla zavřená doma a litovala se, jaký osud jí potkal, snaží se žít plnohodnotný život. Bydlí v samostatné domácnosti, chodí do práce, má spoustu koníčků. K tomu se snaží pomáhat seniorům, na které se často zapomíná. Martina je pro mě obdivuhodný člověk plný pozitivní energie a její aktivity pro společnost si zaslouží pozornost,“ říká o Martině její sestra Andrea Hyndráková.

Vladimír Mikuláš

laureát Ceny veřejnosti,
spolupracovník organizace ALSA, z. s.

Aktivní sportovec, fotbalista, poté masérský instruktor věnující se čínské medicíně, také cvičitel jógy a karate. V dospělosti se stal masérem národního týmu Futsalu a poté i národního mužstva ve fotbale.

Tatínek dvojčat onemocněl amyotrofickou laterální sklerózou krátce před svatbou. Přestože je upoutaný na vozík, spolupracuje s nadací ALSA a pomáhá lidem s touto nemocí, ať už osvětou či speciálním cvičením na podporu dýchání. Nafotil též charitativní kalendář a pro nadaci získal sponzory. Po celou dobu své vlastní nemoci je v písemném kontaktu s jinými nemocnými a dává jim naději a povzbuzení. I když se jeho nemoc zhoršuje, je jeho mottem „Dokud je dech, je život.“

„Syn je vážně nemocný, má nemoc ALS, v současnosti je na invalidním vozíku, odkázaný na pomoc druhých, přesto je jeho posláním nadále pomáhat ostatním, přinášet jim lásku a optimismus do života,“ říká o Vladimíru Mikulášovi jeho otec, který se jmenuje rovněž Vladimír.

Související článek: https://mistnikultura.cz/hlasujte-pro-kandidaty-na-cenu-verejnosti-v-ramci-ceny-olgy-havlove

„Navázat na úspěšné tři čtvrtě století, které za sebou Moravská filharmonie má, je velký závazek. Přistoupili jsme k němu s velkým odhodláním a připravili do nové sezony atraktivní kombinaci osvědčených skladeb klasické hudby, nových děl z tvorby současných autorů, vystoupení špičkových dirigentů a výjimečných sólistů,“ říká Jonáš Harman, ředitel Moravské filharmonie Olomouc, a dodává, „zároveň jsme program tvořili i s ohledem na jedno z našich dalších poslání, kterým je otevírat a přibližovat tzv. klasickou hudbu novým posluchačům a mladé generaci.“

Významným krokem je bezesporu angažmá nového hostujícího dirigenta švýcarského původu – Christiana Knüsela, kterého posluchači Moravské filharmonie měli možnost poprvé vidět už v loňském roce. Na svém inauguračním koncertu 26. listopadu, jenž je součástí řady A, provede společně s filharmoniky a vynikající klavíristkou Mariou Mazo skladby letošního jubilanta Ludwiga van Beethovena a Sergeje Rachmaninova.

Nová sezona Moravské filharmonie přináší stejně jako v předchozích letech klasický Velký a Malý symfonický cyklus (řady A a R). Posluchači se v jejich rámci mohou těšit na díla pocházející ze 40. a 50. let 20. století, tedy z doby vzniku orchestru, přičemž programová skladba reflektuje také významná výročí Bohuslava Martinů, Gustava Mahlera nebo Antonína Dvořáka. Řada A je orámovaná zahajovacím a závěrečným koncertem, na kterých zazní i skladby soudobých autorů, a to s takovými sólisty, jako jsou klavírista Ivo Kahánek, jenž před nedávnem obdržel významné ocenění BBC Music Magazine Award, či hobojista Vilém Veverka, vítěz jedné z nejprestižnějších interpretačních soutěží – Sony Music Foundation.

„Skladby jako Serenáda Iši Krejčího, Korngoldův Houslový koncert, Šostakovičova Devátá symfonie či Koncert pro orchestr Bély Bartóka na nás přímo „dýchají“ dobou prvopočátku Moravské filharmonie a zároveň nás nutí zamyslet se nad nepřebernou množinou dosavadních uměleckých počinů tohoto orchestru v průběhu 75 let jeho existence,“ říká Ivana Kalina Tabak, dramaturgyně Moravské filharmonie, a dodává, „a právě zmíněná díla tvoří jakousi hlavní ideovou linii dramaturgie – pojítko mezi jednotlivými koncertními programy letošní sezony.“  

Koncertní řada Patriot (řada P) se dočkala významné programové změny a leitmotiv patriotismu zde byl propsán v celé své šíři. Najdeme ho nejen v řadě mladých orchestrálních hráčů, kteří vystoupí s filharmoniky, a v plejádě olomouckých pěveckých sborů účinkujících společně během jednoho večera, ale i v takových sólistech, jakými jsou houslista Václav Hudeček nebo někdejší první trumpetista Berlínské filharmonie Gábor Tarkövi, kteří mají k Olomouci blízký vztah. „Do koncertní řady P jsme zařadili i premiéru skladby Ondřeje Moťky, který není jen olomouckým patriotem a prvním trumpetistou Moravské filharmonie, ale i výborným hudebním aranžérem a skladatelem,“ uvádí Ivana Kalina Tabak, dramaturgyně Moravské filharmonie Olomouc.

Koncertní řadou Crossover (řada C) zakládá Moravská filharmonie novou tradici koncertů s programy vystavěnými napříč žánry v podobě samostatné koncertní řady. „I v rámci řady C jsme vybírali ze žánrů, ve kterých se svébytně a rovnocenně uplatní také orchestr Moravské filharmonie. Na posluchače tak čeká spojení tradičních orchestrálních nástrojů s hudbou jazzovou i filmovou a také s folklorem a muzikálem,“ vysvětluje Jonáš Harman.   

Cyklus mimořádných koncertů (řada M), které se konají u příležitosti významných státních či církevních svátků, přinese posluchačům hudbu starých mistrů i evropské

a české premiéry děl soudobých skladatelů. Novinkou je datum konání Novoročního koncertu, který Moravská filharmonie odehraje 1. ledna, tedy přímo na Nový rok,

a nabídne tak stylové vykročení do další dekády 21. století.

S koncertní sezonou 2020/2021 bude pokračovat Cyklus komorních koncertů (řada K) i Hudební podvečery pro nastávající rodiče – projekt přinášející harmonickou až meditativní hudbu koncipovanou zejména pro nastávající maminky a jejich dosud nenarozené děti. Na větší děti, jejich rodiče a prarodiče potom čekají tradiční Nedělní matiné, jako každý rok i letos s originálním programem.

Koncertní sezonu Moravské filharmonie Olomouc olemují i dva festivaly – v měsíci září ojedinělý Mezinárodní varhanní festival v olomouckých chrámech a v průběhu května 2021 hudební festival Dvořákova Olomouc, který ukončí výjimečný klavírista Garrick Ohlsson.

Zahajovací koncert jubilejní 75. koncertní sezony rozezní olomouckou Redutu 24. září 2020. Posluchači a příznivci Moravské filharmonie i všichni Olomoučané se však mohou těšit na hudební zážitek v jejím podání už 18. června od 19 hodin, kdy vystoupí na olomouckém Horním náměstí s koncertem Konečně naživo. Na programu je Sukův slavnostní pochod V nový život, Smetanova Má vlast a Dvořákova Symfonie č. 9 „Novosvětská“.

www.mfo.cz

Výstava Proměny krajiny: Je to ve vašich rukou

„Ačkoli je Říčansko veřejností vnímáno jako zelená oáza, z botanického hlediska není náš region nijak zvlášť pestrý ani unikátní a odborníci o něm mluví jako o botanické poušti. Nicméně i tady najdeme několik lokalit s orchidejemi nebo průzračně čisté lesní rybníky. A právě proto, že je u nás takových unikátů poskrovnu, měli bychom o nich vědět, vážit si jich a chránit je,“ přibližuje důvody konání takto zaměřené výstavy její kurátorka Kateřina Čiháková. Z regionu například za posledních 70 let zmizelo 40 druhů motýlů a ty zbývající jsou zastoupeny jen desítkami exemplářů. Motýl – jakožto indikátor stavu krajiny – se proto stal symbolem výstavy. 

Autoři výstavy se věnují změnám rázu krajiny od 50. let minulého století po současnost a výraznému úbytku rostlinných i živočišných druhů, včetně člověka. S mírnou nadsázkou upozorňují, že jedním z nejvíce ohrožených druhů v krajině je dnes právě člověk. „Práci na polích nahradila technika, les už není každodenním zdrojem obživy, ale spíš místem občasné rekreace a cesty a silnice plní jen roli spojnic mezi dvěma body, mezi kterými se lidé nedokážou zastavit. Ačkoli by se mohlo zdát, že přírodě se bez lidí bude dařit lépe, opak je pravdou. Vztah a zájem lidí o krajinu je tím, co nám ji pomáhá udržet v dobré kondici,“ vysvětluje Kateřina Čiháková. Její slova o stahování se člověka z krajiny potvrzují výsledky aktuálního průzkumu muzea. Říčanské děti podle nich tráví venku denně 1,5 hodiny, pouze 8 minut z tohoto času ale připadá na přírodní lokality představované lesy, loukami nebo rybníky.

Poznejte krajinu v muzeu i pod širým nebem

Stěžejní část výstavy s řadou interaktivních prvků pro děti i dospělé je umístěna do hlavní budovy v Rýdlově ulici. Návštěvníci se mohou těšit na zkoumání motýlů pod mikroskopem, výrobu “seedbombs“ a hmyzích domků nebo možnost vyzkoušet si dávno zapomenuté hry. Cílem autorů výstavy je motivovat lidi k trávení více času v přírodě a zvýšit tak jejich zájem o proměny a využívání krajiny. Z toho důvodu přechází expozice také do muzejní zahrady, ulic města a volné přírody. „V ulicích se lidé budou setkávat s lentikulárními panely, na kterých uvidí nejmarkantnější zásahy do krajiny a její proměny. Zároveň chystáme řadu vycházek, při kterých budeme společně zakládat nové luční porosty, vypouštět motýly, pozorovat osidlování nedávno založených tůní a remízků nebo zkoumat život ve vodách koupaliště Jureček,“ říká kurátorka.

Výstava se neomezuje pouze na nostalgické ohlížení se za minulostí, ale poskytuje návštěvníkům praktické rady a tipy, díky kterým si mohou krajinu a přírodu užívat a pečovat o ni v každodenním životě. Zájemcům je k dispozici mapová aplikace, která je zavede do míst, kde ještě mohou narazit na vzácné orchideje, raky nebo panenská jablíčka a další staré odrůdy ovocných stromů. Díky tomuto pojetí výstavy mohou lidé sami realizovat hlavní slogan muzea „Místo, kde žiju“.

Výstavní projekt se věnuje aktuálnímu tématu, ale zároveň podporuje současné aktivity říčanské radnice, která v minulých letech obnovila tůně, remízky a aleje a v blízké budoucnosti plánuje také výsadbu nových stromů v ulicích nebo obnovu polních cest. Lidé se s těmito záměry mohou v muzeu seznámit a navrhovat, kudy by měly polní cesty vést a jak by se měly Říčany rozrůstat.

Výstava se koná od 10. června do 31. října 2020. Podrobný plán doprovodných akcí je k dispozici na webových stránkách muzea.

Letní doprovodné akce:

• Seedbombs? Je to ve vašich rukou! (neděle 21. června): Do okolí Říčan se vrátily aleje a remízky. Teď je načase obnovit také louky plné kopretin, chrp a dalších rostlin, které bývaly pastvou nejen pro oči, ale hlavně pro sosáky motýlů a dalších druhů hmyzu. V muzejní zahradě si ze semínek vyrobíme originální „seedbombs“ a ty pak společně vrátíme do krajiny.

• A s kým se koupete vy? Mikroskopování na Jurečku (sobota 25. července): Víte, co vám může uvíznout při koupání za plavkami? Jak vypadá buchanka, perloočka, rozsivka nebo sinice? A jak poznáte sinicový vodní květ? Přijďte si prohlédnout svět v kapce vody z Jurečku pod mikroskopem. Seznámíme vás s organismy všemožných tvarů, které vám ve vodě dělají společnost.

• Cyklovýlet za čolky a vážkami (středa 19. srpna): Vypravte se s námi na výlet na kole mezi lesní tůně a rybníčky. Zastavíme se na rozcestí pod Klokočnou a budeme pozorovat vážky a s trochou štěstí i larvy čolků. V lesním rybníčku za Struhařovem si smočíme nohy mezi záplavou žlutých plavínů. A nakonec se můžeme vykoupat ve Struhařově. Plavky s sebou!

Jeskynní úkryty našich předků s typickými pravěkými malbami, krápníkový dóm nebo důlní dílo. O tato a další lákadla se u příležitosti pátého výročí založení rozšířil geopark v Říčanech u Prahy.

Uměle vybudovaný labyrint provede návštěvníky několika historickými obdobími a ukáže, jak se podzemní prostory a jeskyně měnily pod vlivem přírodních procesů i lidské činnosti. V antropogenní části zaměřené na změny iniciované člověkem je možné narazit na pravěké malby našich předků, jejichž autorka, akademická malířka Linda Gurecká, se inspirovala výjevy z proslulého jeskynního komplexu Lascaux ve Francii. V další části jeskyně lidé projdou přesnou kopií důlních štol, v nichž nechybí klasická výdřeva a pažení ani rudné žíly.

V části věrně kopírující čistou přírodu se pak nachází jeskynní dóm zdobený krápníky. „Tyto krasové jevy pocházejí z lomu nedaleko Spišského hradu na Slovensku, kde jim při těžbě hrozilo zničení. Převozem do Říčan jsme je tedy zachránili,“ popisuje ředitel muzea Jakub Halaš a dodává: „Protože jsou krápníky součástí výukového prostoru, jsme široko daleko jedinou veřejně přístupnou jeskyní, kde si na ně návštěvníci mohou bez obav sáhnout.“

Krátkou spojovací chodbou se návštěvníci dostanou až k propasti, tedy jeskyni s propadlým stropem, kde se ti dobrodružnější mohou vydat na průzkum jeskyně plazivky. Na tuto část prohlídky budou vybaveni speleologickým overalem, helmou a nezbytnou čelovkou.

Nový areál venkovní učebny geomorfologie s jeskynním komplexem vybudovaným vedle Didaktického centra geologie, pro které se vžilo zkrácené a nově už také oficiální pojmenování Geopark Říčany, vhodně doplňuje model paleontologického naleziště a další části areálu, přiléhající k 1. základní škole na Masarykově náměstí.

Místo, kde vás geologie začne bavit

Součástí projektu rozšíření je také geologický depozitář nebo venkovní výukový amfiteátr. Celek nabídne zcela unikátní učební prostor s přesahy do mnoha nauk i ojedinělé propojení přírody s praktickou možností zpracování přírodních zdrojů. Tím podle říčanského starosty Vladimíra Kořena naplní tolik žádané spojení školy a životní reality: „Nejvíc na geoparku oceňuji to, že si v něm lidé budují vztah k přírodě a učí se nové věci zcela nenásilnou formou. Často o tom ani nevědí. Svým pojetím tak geopark perfektně doplňuje výukové aktivity muzea i cíle města.“

Zhotovitelem jeskynního komplexu a přilehlých staveb je renomovaná společnost MM Hallinto, která v minulosti vytvořila například vnitřní prostory pavilonu plazů v jihlavské zoologické zahradě. O další rozvoj parku se významně zasadili geolog Petr Schnabl a ředitel 1. základní školy Pavel Bednář. Projekt rozšíření Geoparku Říčany realizovalo město Říčany, vyšel na 3 250 000 Kč a byl financován dotací z Integrovaného regionálního operačního programu. Projekt vznikl na základě spolupráce Muzea Říčany, 1. ZŠ Říčany a města Říčany.

Za prvních pět let existence navštívily Geopark Říčany tisíce návštěvníků z řad široké veřejnosti, žáků mateřských, základních a středních škol i vysokoškolských studentů a jejich pedagogů.

O letních prázdninách bude areál přístupný během akcí pro veřejnost – z jednorázových akcí jmenujme např. Toulky mezi planetami, Za trilobity a dinosaury, z pravidelných akcí Geoodpoledne či Řezání a broušení kamenů. Letos v létě se v něm budou odehrávat také jednodenní příměstské tábory. Pro více informací sledujte webové stránky www.muzeumricany.cz a sociální sítě muzea.

Z téměř tří set veřejných sbírek postupuje čtrnáct. A bude to tvrdý boj: do finále se probojoval mimo jiné rodný dům válečného hrdiny Jana Kubiše na Vysočině, zámek Lipová u Šluknova nebo projekt na obnovu pražského pomníku maršála Radeckého z Radče. Co sbírka, to pozoruhodný příběh, ale také doklad fungující občanské společnosti, protože na opravu památek přispívají sami lidé.

Soutěž MÁME VYBRÁNO pořádá Institut pro památky a kulturu. Hlasovat pro jednu ze 14 sbírek můžete na stránkách mamevybrano.cz do 31. srpna. Díky projektu MÁME VYBRÁNO získávají české a moravské památky nejen větší pozornost, ale také další finanční zdroje, pořadatel rozděluje mezi finalisty částku 100 tisíc korun, bonusem je i účast zdarma na mediální akademii. Cenu získá také finančně nejúspěšnější sbírka a zvláštní ocenění chystá i redakce PROPAMÁTKY. Slavnostní vyhlášení výsledků se bude konat v září v pražském dominikánském klášteře.

Jaké sbírky se probojovaly do finále?

Hlavní město Praha:

Obnova pražského pomníku maršála Radeckého

Jihočeský kraj:

Obnova barokního hospodářského statku Starý zámek v Borotíně

Jihomoravský kraj:

Záchrana kostela sv. Linharta

Karlovarský kraj:

Oprava varhan, vitrážových oken a odvodnění kostela sv. Jiří v Bečově nad Teplou

Kraj Vysočina:

Rekonstrukce rodného domu Jana Kubiše

Královéhradecký kraj:

Oprava varhan v kostele sv. Jiljí v Markvarticích

Liberecký kraj:

Rekonstrukce kostela sv. Archanděla Michaela na Smržovce

Moravskoslezský kraj:

Obnova kostela Nejsvětější Trojice ve Fulneku

Olomoucký kraj:

Obnova kaple sv. Anny v Horním Údolí

Pardubický kraj:

Oprava kostelíku sv. Bartoloměje v Kočí

Plzeňský kraj:

Obnova kaple a křížové cesty v Klatovech

Středočeský kraj:

Oprava a obnova kulturní památky altánu Gloriet a terasy v Poděbradech

Ústecký kraj:

Záchrana a revitalizace zámku Lipová u Šluknova

Zlínský kraj:

Obnova hrobky a kaple, vybudování památníku M. E. Eschenbachové ve Zdislavicích

Paralyzované lázeňské město se pomalu probouzí k životu. Prázdné hotely a vylidněné ulice řeší celý Karlovarský kraj. Kulturní spolek Švihák se chce podílet na zmírnění dopadu koronavirových opatření a to po svém. Nabídne tuzemským návštěvníkům, na které cílí letošní marketing města, alternativu k již zavedeným podnikům a kulturním akcím.

„Kulturní ozdravení v prostoru Ferdy nabídne turistům i místním nevšední zážitky. Chceme vytvořit místo setkávání - prostor, kam můžete zajít na dobrý koncert, přednášku, letní kino, nebo vzít děti na pohádku,” komentuje záměr projektu Tomáš Prinz, předseda spolku Švihák.

Léto na Ferdinandce zahájí již tradiční festival KOK neboli Kulturně ozdravná kůra. Startuje první červencový víkend. Poprvé se v Mariánkách v polovině července uskuteční úspěšný knižní festival Knihex, na který naváže hudební festival pořádaný ve spolupráci s magazínem Full Moon. Na Ferdě se chystají také pravidelné filmové projekce v rámci Mobilního filmového klubu a to jako součást Marienbad Film Festivalu. Ten bude svůj program uvádět během celého léta a vyvrcholí tradičně na konci srpna. Pod širým nebem proběhne i další PechaKucha Night, jejíž 21. pokračování přerušila koronavirová pandemie. „V posledních měsících toho na nás na všechny bylo docela dost. Je na čase se znovu nakopnout do života a užít si léto, kulturně se ozdravit,” píše spolek na své facebookové stránce.

A myslí to vážně. Na Ferdinandce momentálně tráví Šviháci veškerý volný čas. Do příprav na kulturní provoz se pustili svépomocí. Na všechno ale nestačí. V hithitové kampani by rádi vybrali částku 110 000,- Kč a peníze využili na opravu podlahy, zajištění přívodu vody do objektu a na další menší úpravy. Zbytek peněz použijí na kvalitní a pestrý program pro všechny věkové kategorie.

Mezi odměnami můžete najít permice na švihácké akce, akreditace na Marienbad Film Festival, konzumačku na bar, tašky nebo prohlídku města, ale také třeba podepsané plakáty grafického designéra Pavla Fuksy nebo předplatné magazínu Full Moon. Další odměny budou ještě přibývat.

Šviháci nejsou na kolonádě Ferdinandova pramene poprvé. Už od roku 2014 zde pořádají pravidelné akce a festivaly. Probouzí tak k životu nejen místo, které najdete snad na všech pohledech Mariánských Lázní, ale také místní obyvatele  i návštěvníky města. To všechno proto, že #Mariankyjsousuper.

Na financování šviháckých akcí se spolupodílí město i dobrovolní dárci. Veškeré finanční transakce najdete na transparentním účtu spolku.

Mariánské Lázně letos nabízejí alternativu za zrušené zájezdy k moři – srovnatelné klimatické podmínky, animační program pro děti a místo slané vody léčivou vodu minerální. S heslem „Animační program pro děti, to ostatní pro vás“ cílí na tuzemské rodiny s dětmi do 15 let. Animační klub Coolonáda nabízí zábavu a aktivity pro zvídavé a neposedné děti od 3 do 15 let a hlídání dětí již od kojeneckého věku, čímž dopřává spoustu volného času právě pro kulturu, relaxaci, wellness, aktivní vyžití i romantiku pro znavené rodiče.

projekt: https://www.hithit.com/cs/project/7932/kulturni-ozdraveni-v-marianskych-laznich

Facebook: https://www.facebook.com/svihak.net

web: http://www.svihak.net