Cenu Olgy Havlové získala Martina Půtová za pomoc lidem s popáleninami

Cenu Olgy Havlové v roce 1995 založila Olga Havlová s cílem upozornit na život lidí se zdravotním postižením a ocenit výjimečné osobnosti, které nezištně pomáhají ostatním. Odborná porota, která rozhoduje o udělení ceny, letos stála před výběrem z celkem 22 nominovaných.

„Porota Ceny Olgy Havlové se rozhodla letos po nelehkém zvažování mezi 22 nominovanými ocenit Martinu Půtovou. Porotu oslovil rozsah její dobrovolnické činnosti a také téma, kterému se věnuje. Martina Půtová se sama musela vyrovnat s následky vážného popálení, kvůli kterému přišla o zrak. Po osobní zkušenosti dokáže poskytnout pacientům nejenom praktické rady, jak zvládat náročné poúrazové situace, ale dodává jim velikou sílu a motivaci. Také si velmi ceníme i osvětové činnosti Martiny na školách, kde se žáky beseduje o popáleninových úrazech,“ uvádí Monika Granja, ředitelka VDV.

Udělení Ceny Olgy Havlové novou držitelku velmi potěšilo. Věří, že to pomůže i k rozšíření povědomí o jejím projektu a tématu popálenin mezi veřejností: „Na začátku byla pouze myšlenka platformy, kde by popálení mohli sdílet své pocity a předávat si zkušenosti a informace.  Pokud máte někoho, kdo vás po propuštění z nemocnice podpoří, doporučí různé pomůcky či kontakty na fyzioterapie nebo lázně, na základě vlastní zkušenosti poradí s následnou péčí o jizvy, je to k nezaplacení. Snažíme se, aby na to lidé, kteří prožijí něco podobného, nebyli sami. Už jen pocit, že je tu někdo, kdo zažil to samé, zvládl to a má vcelku normální život, dodá podle mě velikou sílu a motivaci,“ říká Martina Půtová.

Laureátka Ceny Olgy Havlové Martina Půtová získala bronzovou plastiku „Povzbuzení“ od sochaře Olbrama Zoubka, kterou jí během slavnostního večera předala Milena Černá, předsedkyně správní rady VDV, a Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR.

V letošním roce nadace počtvrté udělila Cenu veřejnosti v rámci Ceny Olgy Havlové. Letos porota určila pět nominací, které postoupily do online hlasování. Cenu veřejnosti získal Vladimír Mikuláš, spolupracovník organizace ALSA, z. s., který přes své vážné onemocnění amyotrofickou laterální sklerózou pomáhá lidem s touto nemocí, ať už osvětou nebo speciálním cvičením na podporu dýchání. Vladimír Mikuláš obdržel diplom a  kamennou sochu „Souznění“ od afrického autora Phiniase Leona.

Více o Ceně Olgy Havlové najdete zde: www.cenaolgyhavlove.cz.  

Medailonky oceněných

Martina Půtová 

laureátka Ceny Olgy Havlové

Martina Půtová žije v Plzni, na konci roku 2013 utrpěla popáleninový úraz chemikálií, při kterém měla zasažený obličej, ruce a nohy. Zároveň přišla i o zrak. Následující dny bojovala o život, v nemocnici strávila několik měsíců. Absolvovala řadu operací a transplantací, celkově léčba trvala téměř tři roky. Bojovala s jizvami na těle i na duši, učila se s nimi žit.

V roce 2018 stála Martina u zrodu projektu Burn Fighters, který nabízí pomoc a podporu lidem po úrazech popálením. Přibližně ve stejné době se Martina zapojila rovněž do projektu Návštěvy potmě, který propojuje nevidomé s osamělými seniory.

„Martina je nevidomá jen pár let, přesto se s nastalou situací obdivuhodně vyrovnala. Místo aby seděla zavřená doma a litovala se, jaký osud jí potkal, snaží se žít plnohodnotný život. Bydlí v samostatné domácnosti, chodí do práce, má spoustu koníčků. K tomu se snaží pomáhat seniorům, na které se často zapomíná. Martina je pro mě obdivuhodný člověk plný pozitivní energie a její aktivity pro společnost si zaslouží pozornost,“ říká o Martině její sestra Andrea Hyndráková.

Vladimír Mikuláš

laureát Ceny veřejnosti,
spolupracovník organizace ALSA, z. s.

Aktivní sportovec, fotbalista, poté masérský instruktor věnující se čínské medicíně, také cvičitel jógy a karate. V dospělosti se stal masérem národního týmu Futsalu a poté i národního mužstva ve fotbale.

Tatínek dvojčat onemocněl amyotrofickou laterální sklerózou krátce před svatbou. Přestože je upoutaný na vozík, spolupracuje s nadací ALSA a pomáhá lidem s touto nemocí, ať už osvětou či speciálním cvičením na podporu dýchání. Nafotil též charitativní kalendář a pro nadaci získal sponzory. Po celou dobu své vlastní nemoci je v písemném kontaktu s jinými nemocnými a dává jim naději a povzbuzení. I když se jeho nemoc zhoršuje, je jeho mottem „Dokud je dech, je život.“

„Syn je vážně nemocný, má nemoc ALS, v současnosti je na invalidním vozíku, odkázaný na pomoc druhých, přesto je jeho posláním nadále pomáhat ostatním, přinášet jim lásku a optimismus do života,“ říká o Vladimíru Mikulášovi jeho otec, který se jmenuje rovněž Vladimír.

Související článek: https://mistnikultura.cz/hlasujte-pro-kandidaty-na-cenu-verejnosti-v-ramci-ceny-olgy-havlove