ŘÍČANY U PRAHY: V hlavní budově říčanského muzea byl zahájen letošní největší výstavní projekt Proměny krajiny: Je to ve vašich rukou. Výstava návštěvníkům představuje pestrou minulost, palčivou současnost i možnou budoucí podobu krajiny rozprostírající se jihovýchodně od Prahy. Expozice je unikátní svým přesahem z hlavních výstavních prostor do města a jeho okolí. Dále Vás zveme do Geoparku Říčany, který muzeum u příležitosti 5. výročí založení rozšířilo o jeskynní systém.
„Ačkoli je Říčansko veřejností vnímáno jako zelená oáza, z botanického hlediska není náš region nijak zvlášť pestrý ani unikátní a odborníci o něm mluví jako o botanické poušti. Nicméně i tady najdeme několik lokalit s orchidejemi nebo průzračně čisté lesní rybníky. A právě proto, že je u nás takových unikátů poskrovnu, měli bychom o nich vědět, vážit si jich a chránit je,“ přibližuje důvody konání takto zaměřené výstavy její kurátorka Kateřina Čiháková. Z regionu například za posledních 70 let zmizelo 40 druhů motýlů a ty zbývající jsou zastoupeny jen desítkami exemplářů. Motýl – jakožto indikátor stavu krajiny – se proto stal symbolem výstavy.
Autoři výstavy se věnují změnám rázu krajiny od 50. let minulého století po současnost a výraznému úbytku rostlinných i živočišných druhů, včetně člověka. S mírnou nadsázkou upozorňují, že jedním z nejvíce ohrožených druhů v krajině je dnes právě člověk. „Práci na polích nahradila technika, les už není každodenním zdrojem obživy, ale spíš místem občasné rekreace a cesty a silnice plní jen roli spojnic mezi dvěma body, mezi kterými se lidé nedokážou zastavit. Ačkoli by se mohlo zdát, že přírodě se bez lidí bude dařit lépe, opak je pravdou. Vztah a zájem lidí o krajinu je tím, co nám ji pomáhá udržet v dobré kondici,“ vysvětluje Kateřina Čiháková. Její slova o stahování se člověka z krajiny potvrzují výsledky aktuálního průzkumu muzea. Říčanské děti podle nich tráví venku denně 1,5 hodiny, pouze 8 minut z tohoto času ale připadá na přírodní lokality představované lesy, loukami nebo rybníky.
Poznejte krajinu v muzeu i pod širým nebem
Stěžejní část výstavy s řadou interaktivních prvků pro děti i dospělé je umístěna do hlavní budovy v Rýdlově ulici. Návštěvníci se mohou těšit na zkoumání motýlů pod mikroskopem, výrobu “seedbombs“ a hmyzích domků nebo možnost vyzkoušet si dávno zapomenuté hry. Cílem autorů výstavy je motivovat lidi k trávení více času v přírodě a zvýšit tak jejich zájem o proměny a využívání krajiny. Z toho důvodu přechází expozice také do muzejní zahrady, ulic města a volné přírody. „V ulicích se lidé budou setkávat s lentikulárními panely, na kterých uvidí nejmarkantnější zásahy do krajiny a její proměny. Zároveň chystáme řadu vycházek, při kterých budeme společně zakládat nové luční porosty, vypouštět motýly, pozorovat osidlování nedávno založených tůní a remízků nebo zkoumat život ve vodách koupaliště Jureček,“ říká kurátorka.
Výstava se neomezuje pouze na nostalgické ohlížení se za minulostí, ale poskytuje návštěvníkům praktické rady a tipy, díky kterým si mohou krajinu a přírodu užívat a pečovat o ni v každodenním životě. Zájemcům je k dispozici mapová aplikace, která je zavede do míst, kde ještě mohou narazit na vzácné orchideje, raky nebo panenská jablíčka a další staré odrůdy ovocných stromů. Díky tomuto pojetí výstavy mohou lidé sami realizovat hlavní slogan muzea „Místo, kde žiju“.
Výstavní projekt se věnuje aktuálnímu tématu, ale zároveň podporuje současné aktivity říčanské radnice, která v minulých letech obnovila tůně, remízky a aleje a v blízké budoucnosti plánuje také výsadbu nových stromů v ulicích nebo obnovu polních cest. Lidé se s těmito záměry mohou v muzeu seznámit a navrhovat, kudy by měly polní cesty vést a jak by se měly Říčany rozrůstat.
Výstava se koná od 10. června do 31. října 2020. Podrobný plán doprovodných akcí je k dispozici na webových stránkách muzea.
Letní doprovodné akce:
Uměle vybudovaný labyrint provede návštěvníky několika historickými obdobími a ukáže, jak se podzemní prostory a jeskyně měnily pod vlivem přírodních procesů i lidské činnosti. V antropogenní části zaměřené na změny iniciované člověkem je možné narazit na pravěké malby našich předků, jejichž autorka, akademická malířka Linda Gurecká, se inspirovala výjevy z proslulého jeskynního komplexu Lascaux ve Francii. V další části jeskyně lidé projdou přesnou kopií důlních štol, v nichž nechybí klasická výdřeva a pažení ani rudné žíly.
V části věrně kopírující čistou přírodu se pak nachází jeskynní dóm zdobený krápníky. „Tyto krasové jevy pocházejí z lomu nedaleko Spišského hradu na Slovensku, kde jim při těžbě hrozilo zničení. Převozem do Říčan jsme je tedy zachránili,“ popisuje ředitel muzea Jakub Halaš a dodává: „Protože jsou krápníky součástí výukového prostoru, jsme široko daleko jedinou veřejně přístupnou jeskyní, kde si na ně návštěvníci mohou bez obav sáhnout.“
Krátkou spojovací chodbou se návštěvníci dostanou až k propasti, tedy jeskyni s propadlým stropem, kde se ti dobrodružnější mohou vydat na průzkum jeskyně plazivky. Na tuto část prohlídky budou vybaveni speleologickým overalem, helmou a nezbytnou čelovkou.
Nový areál venkovní učebny geomorfologie s jeskynním komplexem vybudovaným vedle Didaktického centra geologie, pro které se vžilo zkrácené a nově už také oficiální pojmenování Geopark Říčany, vhodně doplňuje model paleontologického naleziště a další části areálu, přiléhající k 1. základní škole na Masarykově náměstí.
Místo, kde vás geologie začne bavit
Součástí projektu rozšíření je také geologický depozitář nebo venkovní výukový amfiteátr. Celek nabídne zcela unikátní učební prostor s přesahy do mnoha nauk i ojedinělé propojení přírody s praktickou možností zpracování přírodních zdrojů. Tím podle říčanského starosty Vladimíra Kořena naplní tolik žádané spojení školy a životní reality: „Nejvíc na geoparku oceňuji to, že si v něm lidé budují vztah k přírodě a učí se nové věci zcela nenásilnou formou. Často o tom ani nevědí. Svým pojetím tak geopark perfektně doplňuje výukové aktivity muzea i cíle města.“
Zhotovitelem jeskynního komplexu a přilehlých staveb je renomovaná společnost MM Hallinto, která v minulosti vytvořila například vnitřní prostory pavilonu plazů v jihlavské zoologické zahradě. O další rozvoj parku se významně zasadili geolog Petr Schnabl a ředitel 1. základní školy Pavel Bednář. Projekt rozšíření Geoparku Říčany realizovalo město Říčany, vyšel na 3 250 000 Kč a byl financován dotací z Integrovaného regionálního operačního programu. Projekt vznikl na základě spolupráce Muzea Říčany, 1. ZŠ Říčany a města Říčany.
Za prvních pět let existence navštívily Geopark Říčany tisíce návštěvníků z řad široké veřejnosti, žáků mateřských, základních a středních škol i vysokoškolských studentů a jejich pedagogů.
O letních prázdninách bude areál přístupný během akcí pro veřejnost – z jednorázových akcí jmenujme např. Toulky mezi planetami, Za trilobity a dinosaury, z pravidelných akcí Geoodpoledne či Řezání a broušení kamenů. Letos v létě se v něm budou odehrávat také jednodenní příměstské tábory. Pro více informací sledujte webové stránky www.muzeumricany.cz a sociální sítě muzea.
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“