Co se děje

Jednoho z nejúspěšnějších současných českých malířů Patrika Hábla dlouhodobě zajímají fenomény obrazu, prostoru a měřítka. A také diváka. Se svými díly vstupuje do prostorů sakrálních, galerijních, veřejných i jiných. Pro svůj příspěvek zvolil několik ukázek svých prací z posledních sedmi let, kdy své obrazy vytvářel pro konkrétní místo a čas, ať už to bylo na týden, na 40 dnů, nebo na jeden večer. Většina uvedených instalací byla dočasné povahy. „Je důležité si uvědomovat, že pomíjivost patří nejenom k člověku, ale stejně tak i jeho stopě,“ upozorňuje Hábl.

Vizuální umělec a sochař Jiří Příhoda, jeden z laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého (1997), věnoval poslední desetiletí práci na instalacích či prostorových objektech, které si osvojují formosloví architektury a které mohou mít jisté utilitární funkce. Právě účel podle něj posouvá „sakrální“ vizuální umění k „profánnímu“ designu. Hranice mezi těmito dvěma disciplínami a přístupy je nicméně nejasná. „To pro mě představuje stejně silné téma jakým bylo v 90. letech 20. století a na přelomu milénia prostorové vnímání „rubu a líce“ naší existence a její konstrukce,“ uvádí Příhoda.

Přednáškovou sérii připravuje spolek Pěstuj prostor za podpory Ministerstva kultury ČR, města Plzně a Nadace české architektury.

Přednáška bude ke zhlédnutí zdarma na facebookovém profilu Pěstuj prostor.

Patrik Hábl

Vystudoval pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru malby vedeném Pavlem Nešlehou. Na této škole v současnosti také pedagogicky působí. Svým malířským dílem, v němž navazuje na Josefa Šímu, Václava Boštíka a Vladimíra Kokoliu, si získal mezinárodní uznání. Má za sebou přes 80 samostatných výstav doma i v zahraničí; obdržel mj. Waldesovu cenu a Europol Art Award. Jeho tvorba je výhradně abstraktní, oscilující na pomezí malby a grafiky. Hábl nezřídka vstupuje se svým dílem do významných historických staveb – dokládá to například intervence “postních obrazů” v akademickém kostele Nejsvětějšího Salvátora, realizace ve stálé expozici středověkého umění v Anežském klášteře nebo instalace v expozici Umění Asie a starověkého Středomoří v Národní galerii v Praze. Velké ohlasy vzbudila jeho samostatná výstava Transformace krajiny v Centru současného umění DOX, kde převýšený prostor budovy proměnil ve svébytnou kapli. Mezi jedno z jeho posledních děl patří Vodopád – dílo o výšce čtyřicet metrů, dočasně instalované na stěně jednoho z panelových domů na pražském Žižkově. Je členem Umělecké besedy a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Jiří Příhoda

Absolvoval studium sochařství u Stanislava Kolíbala a Aleše Veselého na Akademii výtvarných umění v Praze, kde později po deset let vedl Ateliér monumentální tvorby (později intermediální tvorby II). V roce 1997 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Působí na pomezí sochařství, objektu a architektury, v minulosti se věnoval také videoartu. Vytváří monumentální instalace a architektonické zásahy, které interagují s konkrétní lokalitou a zároveň zkoumají, jak mohou lidé žít smysluplný život v dnešním komplikovaném světě. Ve své práci často využívá nové technologie a materiály. Aktivně se také zajímá o grafický design a výstavní architekturu. Vystavoval samostatně například v MuseumsQuartier ve Vídni nebo v Galerii hlavního města Prahy, jeho díla najdeme u nás (např. v prostoru DEPO2015 v Plzni), v Jižní Koreji (Pusan), Číně (Peking) nebo ve Spojených státech (Austin, Tucson). Od roku 2011 Jiří Příhoda žije a pracuje střídavě v Česku a ve Spojených státech.

Galerie Jaroslava Fragnera vydává u příležitosti výstavy 1920–2020 Praha–Tokio / vlivy, paralely, tušení společného stejnojmennou publikaci. Rozsáhlý projekt se věnuje česko-japonskému fenoménu v architektuře z různých úhlů pohledu a v dosud nebývalém rozsahu. Přes dvacet českých i japonských historiků, teoretiků a architektů, kteří kromě architektury sledují také vazby v oblasti volného i užitého umění či krajinářské tvorby. Na 300 stranách je představena architektura v průběhu celého století, od japonských staveb Jana Letzela, Bedřicha Feuersteina a zejména Antonína Raymonda, jenž je označován za jednoho ze zakladatelů moderní architektury v Japonsku, až po aktuální tvorbu mladé generace. V publikaci se kromě již zmíněných osobností čtenáři seznámí s ohlasy japonské tvorby u české avantgardy, vlivem vily Kacura v poválečném období, urbanistickým vývojem japonských velkoměst, utopickými vizemi superstruktur tyčících se nad městy ze šedesátých let, vztahem k umění nebo postojem k tradiční architektuře, regionalismu či udržitelnosti. Dotkne se významu sklářského umění, reflexe japonských zahrad, ale rovněž estetiky a architektury čajového obřadu, památkové péče nebo specifického pojetí prostoru ma. Vyjmenované tematické okruhy doprovází rovněž řada reprodukcí uměleckých děl a fotografií českých a japonských autorů. Čtenářsky zajímavé může být několik kapitol pojatých formou rozhovoru s architekty i teoretiky, například exkluzivní interview s Fudžimori Terunobuem a Vladimírem Šlapetou. Publikace vychází v češtině a angličtině.

Od tohoto týdne jsou otevřeny veřejnosti i vnitřní prostory galerie a je tak přístupná kompletní výstava 1920–2020 Praha–Tokio / vlivy, paralely, tušení společného. Doposud bylo možné navštívit jen její část ve dvorním traktu Betlémské kaple. Výstava atraktivní   formou mapuje intenzivní století vzájemného ovlivňování se české a japonské architektury. Najdeme zde desítky modelů, fotografií a uměleckých děl, mezi nimi mnoho unikátů, a celou řadu v Čechách dosud nevystavovaných japonských autorů a zároveň autorů českých, jejichž stavby byly realizovány přímo v Japonsku či jejich tvorbu japonská architektura významně ovlivnila. V galerii jsou vystaveny modely Kostela Sv. Pavla v Karuizawě nebo Hudebního centra prefektury Gunma od legendárního architekta českého původu Antonína Raymonda, jenž je považován za jednoho ze zakladatelů moderní architektury v Japonsku. Najdeme zde i další nové modely: repliku modelu slavného československého pavilonu pro Expo 1970 v Ósace architektů Viktora Rudiše, Vladimíra Pally a Aleše Jenčka, ale také nebo ikonickou Nakagin Capsule Tower (1972) či stavby Fudžimota Sóa nebo Atelieru Bow-Wow. Návštěvníky zaujme i Čajové místnosti Hikusugi-An a Dorobune-An, jejímž autorem je Fudžimori Terunobu.

Výstavu doplňují výtvarná díla Patrika Hábla, Jindřicha Zeithammla, Michala Cihláře, Marka Thera, Veroniky Richterové či Epose 257. Jakub Fišer pro výstavu vytvořil site specific instalaci – čajový pavilon.

Nedílnou součástí výstavy, která by ve spolupráci s Českým centrem v Tokiu měla být uvedena také v Japonsku, je rovněž na youtube kanálu Galerie Jaroslava Fragnera volně dostupný krátký online videodokument představující výstavu a konkrétní díla přímo samotnými autory.

Projekt byl připraven v rámci oslav výročí 100 let vztahů mezi Japonskem a Českou republikou a obdržel záštitu Tomáše Petříčka, ministra zahraničních věcí České republiky, a pod čestnou záštitou Velvyslanectví Japonska v ČR. Výstava potrvá do 13. června 2021. Informace o doprovodném programu jsou průběžně aktualizovány na www.gjf.cz a https://www.facebook.com/fragnerka.

Přestože kontakty mezi Japonskem a Čechami začaly již v předmoderní době a jejich rozkvět významně podpořil mezinárodní fenomén „okouzlení Japonskem“ čili japonismus, intenzivní zájem o architekturu obou zemí začíná ve 20. letech 20. století. Dva roky po vzniku samostatné republiky byly navázány oficiální diplomatické vztahy, jimiž pokračovaly významné kontakty z 19. století (například chargé d´affaires Heinrich Coudenhove-Kalergi, jenž s japonskou manželkou pobýval na poběžovickém zámku). V té době zaznamenáváme systematické zkoumání japonské architektury na straně jedné a mapování české architektonické scény japonskými architekty na straně druhé. Jako mnoho dalších historických genealogií v naší historii, byly i česko-japonské vztahy zpřetrhány a znovu obnovovány. Výstava a zejména publikace přistupuje k tématu kriticky, autoři zachycují vliv jako jev oboustranný; v tomto smyslu může mít výstava i jakýsi dekolonizační charakter, protože exponuje problém stereotypů a dezinformací, a zároveň dává prostor oběma stranám v co nejvyšší možné rovnováze. Koncept výstavy se vědomě odvrátil od sledování lineární chronologie událostí. Časové posloupnosti se v koncepci přidržujeme pouze náznakově. Namísto panoramatu dějin problematizuje několik významných témat, jako je japonská estetika nebo fenomén skla. Tento rámec umožnil vybrat a vystavit skupinu avantgardních architektů z minulosti i současnosti. Celá řada japonských autorů bude vystavena v ČR poprvé. Tento tematický přístup rovněž umožnil uplatnit škálu nuancí, které můžeme zachytit, pokud důkladně studujeme historický vztah obou zemí: od přátelství a silného vzájemného vlivu až po jemné tušení společného. Galerie Jaroslava Fragnera sleduje téma japonské architektury dlouhodobě, naposledy na ní upozornila na výstavě věnované přednímu japonskému architektovi Kengo Kumovi. Dříve představila osobnosti jako Furuiči Tecuo, Antonín Raymond a Atelier Bow-Wow.

PUBLIKACE

Autoři: Helena Čapková, Vlasta Čiháková Noshiro, Milan Hlaveš, Kuma Kengo, Dan Merta, Terezie Nekvindová, Osamu Okamura, Klára Pučerová, David Vávra, Jan Vranovský, Karel Vranovský, Liana Rosinová, Sakurai Jošio, Petr Stolín, Filip Šenk, Vladimír Šlapeta, Petr Šmídek, Adam Štěch, Aleš Trnka a Zdeňka Němcová Zedníčková

Grafická úprava: Robert V. Novák

320 stran, 200×275 mm, 590 CZK

VÝSTAVA

Kurátoři / Helena Čapková, Dan Merta

Architektonické řešení / Jakub Fišer

Photo, video / Jiří Straka, Jan Strejcovský

Grafika / Robert V. Novák

Produkce / Klára Pučerová, Klára Bártová

Architekti, výtvarníci a fotografové/

A1Architects • A69 – architekti • Ando Tadao • ANUK Architekti • Aoki Jun & Associates • AP atelier • Architektonická kancelář Antonína Raymonda • ASKG Design • Atelier Bow-Wow • Václav Aulický • Aulík Fišer Architekti • Anika Bartošová • Mirko Baum • Michal Cihlář • DAM architekti • John Eisler • Epos 257 • Bedřich Feuerstein • Fiala+Nemec • Fránek Architects • Fujimori Terunobu • H3T Architekti • Patrik Hábl • Hasegawa Go • Huť architektury Martin Rajniš • Chalupa architekti • Inui Architects / Inui Kumiko • Isozaki Arata • Ivan Kroupa Architekti • Petr Janda — Brainwork •  Libuše Jarcovjáková •  Aleš Jenček • Junya Ishigami + Assosiates • Kaidžima Momojo • Jan Kaplický — Future Systems • Kazuyo Sejima & Associates • Kengo Kuma & Associates • Emil Králíček • Václav Králíček • Kuba & Pilař architekti • Kurokawa Kišó • Lábus AA – architektonický atelier • Jan Letzel •  Adolf Loos • Miroslav Masák • MCA atelier • Alena Mičeková • Minato Čihiro • Stanislav Müller •  New Work • Robert V. Novák • OK Plan Architects • ov-a • Vladimír Palla • Petr Hájek Architekti • Karel Prager • Jiří Příhoda •  Radko Květ architektonická kancelář • Veronika Richterová • Viktor Rudiš • Sakamoto Kazunari •  SANAA • Širai Seiiči • Šimada Jo •  Schemata Architects • SIAL • Sou Fujimoto Architects • Petr Stolín • Šépka Architekti • Adam Štěch • Tange Kenzo • Tato Architects • Tezuka Architects • Mark Ther • Zdeněk Thoma • Toyo Ito & Associates • Jan Vranovský • Diana Winklerová • Jindřich Zeithamml

Za podpory /

České vysoké učení technické v Praze, Japan Foundation, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR, Hlavní město Praha, Městská část Praha 1, Česká centra, Cegra, Aed Projekt, Nadace české architektury

Ve spolupráci s /

Archiv Pražského hradu, Chino City Museum of Art, Fakulta umění a architektury Technické univerzity v Liberci, Fujimori Terunobu Atelier, Hyatt Foundation, Ingarden & Ewý Architects Kraków, Ishimoto Yasuhiro Photo Center, Kabinet architektury Ostrava, Kochi Prefecture, Manggha Museum of Japanese Art and Technology in Kraków, Muzeum umění Olomouc, Nadační fond Kaplicky Centre, Národní galerie v Praze, Národní technické muzeum v Praze, Raymond Architectural Design Office, Sri Aurobindo Ashram, Statutární město Kladno, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Zahradní architektura Kurz

„Text Petera Morgana je natolik dobrý a silný, že stačilo pochopit styl předlohy. Nakonec jsem ale musela předložit svoji vlastní verzi anglické královny a spolu s Alicí Nellis to bylo zábavné,“ komentuje vcítění se do role britské panovnice její představitelka Iva Janžurová a dodává: „Inscenace je svou strukturou hodně hravá, zejména přeskakováním věku, což mi bylo blízké z mnoha převlekových komedií, které jsem v životě dělala. Trojrole a převlekové postavy miluju. Přišlo mi, jako by mi Alžbětu napsali přímo na tělo.“

Podkladem pro hru jsou skutečné audience, které už šedesát let každé úterý odpoledne udílí Alžběta II. svým premiérům. Ti ji na nich seznamují s politickou situací v zemi. Královna premiérům může radit nebo je varovat, ale ve finále musí s každým jejich krokem souhlasit. Obsah reálných audiencí Peter Morgan domýšlí na základě zásadních politických a společenských konfliktů. V rolích britských premiérů a premiérky se představí Taťjana Medvecká, František Němec, Igor Bareš, Igor Orozovič, Vladislav Beneš, Martin Pechlát či David Matásek. Královského komorníka hraje Jan Hartl.

„Audience u královny je představení, jež v sobě nese tajný recept, po kterém v dnešní době marně prahne většina politiků – recept, jak zastávat ty nejvyšší posty, a přitom se nezhroutit nebo se nezměnit v diktátora či loutku,“ říká režisérka Alice Nellis a doplňuje: „Každá z postav, s královnou v čele, řeší stejnou otázku – lze být mocným, a přitom zůstat člověkem? Je to otázka nadčasová, ale jsou doby, kdy je nejen aktuální, ale přímo kruciální. A taková doba je nyní.“

Česká televize připomene tvorbu české herecké legendy i dalšími tituly v průběhu celého následujícího týdne. Hned v pondělí 10. května se představí spolu s Michalem Malátným a Tatianou Dykovou v komedii Chyťte doktora. V úterý 11. května spolu se Zdeňkem Řehořem připomene v povídce Lázně z cyklu Bakaláři, že odpouštět je lidské. Reálný životní příběh Ivy Janžurové uvidí diváci ve středu 12. května v cyklu Neobyčejné životy. Ve čtvrtek 13. května zazáří s hereckými kolegy Milošem Kopeckým a Vladimírem Menšíkem v komedii Bohoušův syn a o víkendu se herečka divákům představí v klasickém snímku Páni kluci, v pohádce O princezně na klíček a v komedii Pane, vy jste vdova!.

režie inscenace i televizního záznamu: Alice Nellis // dramaturgie: Eva Langšádlová // výkonný producent: Jiří Merunka // kreativní producent: Ivo Kristián Kubát // účinkují: Iva Janžurová, Taťjana Medvecká, František Němec, Igor Bareš, Igor Orozovič, Vladislav Beneš, Martin Pechlát, David Matásek a Jan Hartl

Budeme samozřejmě dodržovat aktuální epidemiologická opatření - všichni ve Fiducii budeme jednou týdně testováni, budeme nosit respirátory a dodržovat všechna doporučení ohledně hygieny. O totéž chceme poprosit i vás - vevnitř bude potřeba mít respirátor, u vchodu si desinfikovat ruce (desinfekce pro vás bude opět připravena na dvou místech - u vstupu do Fiducie a v antikvariátu), a udržovat rozestupy.

Kapacita antikvariátu bude 5 osob najednou, na chodbě 5 osob, v obou galeriích vždy po 5 osobách. V případě, že vás bude víc, náš personál vám pomůže se prostřídat tak, abychom dodrželi omezení počtu osob na metry čtvereční.

Těšíme se už na vás moc! Na pultech máme nové knihy, ve vitrínkách řadu vzácných vydání, kromě antikvariátu budou otevřené i obě galerie. Od pondělí do středy máte poslední šanci vidět výstavu významného českého malíře Vladimíra Houdka. Netradiční fotografie Elsy Rauerové pak můžete zhlédnout do pátku. Na pondělí 17.5. chystáme vernisáže výstav v obou galeriích. Připravili jsme pro vás také kulturní program, a to jak online, tak i naživo. Snažíme se většinu akcí uspořádat venku tak, abyste se cítili komfortně. Opatření na jednotlivé akce budeme zveřejňovat nejpozději tři dny před každou akcí podle toho, jaká budou platit opatření.

Děkujeme za pochopení a věříme, že se brzy uvidíme buď ve Fiducii a nebo na našich venkovních akcích.

Pokud vás zajímá, jak jsme se připravovali na otevření, můžete se podívat na reportáž České televize.

PROGRAM NA MĚSÍC KVĚTEN. Více informací na: www.klubfiducia.cz

"Je to takový pocit nepříliš obvyklý, poněvadž se mi to neděje obden. Dokonce 90 let se mi to nestalo," uvedl po vyražení medaile Suchý. Podle něj sice v minulosti někteří sochaři projevili zájem vymodelovat jeho portrét, kvůli nedostatku Suchého času se tak ale nikdy nestalo. Ražbu vnímá jako ocenění. "Pro mě to znamená, že jsem to přeci jen někam nakonec dotáhl, když už se razí se mnou medaile," uvedl.

I v bezmála 90 letech je Suchý stále velmi aktivní. "Musím, protože mám na krku divadlo. Tam je 40 spolupracovníků, musím je uživit, takže jedeme pořád. Teď bohužel jsme rok nehráli, to je také zvláštní situace," dodal.

Molavcové ražba do zlata dnes připomněla dobu strávenou v Semaforu. "Víte, divadlo Semafor je zlaté divadlo, za 12 dnů to bude mých 51 let, co jsem byla do Semaforu přijata. Tak mě celá ta situace dojímá a divím se, že jsme to všichni v Semaforu tak vydrželi a že kráčíme spolu s Jiřím Suchým po cestě upletené z hudby, humoru a poezie, co si vymysleli Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem," řekla novinářům.

V 60. letech minulého století tvořili Suchý se Šlitrem jednu z nejoriginálnějších i nejpopulárnějších dvojic historie českého divadla. I proto je motiv jedné medaile ze série věnovaný oběma. Šlitr zemřel na sklonku roku 1969. "Určitě by měl radost, ale jak by reagoval, to nemůžu říci. Poněvadž on vždycky reagoval nějak nečekaně," uvedl Suchý.

Autorem všech tří medailí je Martin Dašek. "Bylo specifické, že jsem pana Suchého dělal ve třech různých obdobích jeho života. Na první je s panem Šlitrem mladý, na druhé s paní Molavcovou starší a na třetí sám téměř současný," řekl Dašek.

Lícním stranám medailí vévodí portréty herců s jejich typickými proprietami. Rub, který je společný celé minisérii, předkládá logo Semaforu, klaviaturu a dvě pokrývky hlavy, které jsou spjaté se Suchým a Šlitrem. Kompozici dotvářejí ještě podpisy tria Suchý - Šlitr - Molavcová. Zlatá medaile má průměr 28 milimetrů a stříbrná 37. "Jsem tam hrozně malinkej. Jak se tvářím, tak to jsem nevyčetl, ale asi hezky," řekl Suchý.

Výrobní ředitel mincovny Stanislav Bachtík uvedl, že je to první taková jejich kolekce. "Samozřejmě podobné cykly děláme. Dělali jsme třeba cyklus pana Gotta, který byl ztvárněný jako zpěvák, malíř a fenomén, ale podobná série z divadelního prostředí dosud nevznikla," uvedl Bachtík. Emise je limitovaná, pro každou medaili z minisérie mincovna vyrazí ve zlatě 200 kusů a ve stříbře 500. Z každé prodané stříbrné medaile půjde 200 a ze zlaté 500 korun pro divadlo Semafor. Zlatá medaile se prodává za necelých 42.000 korun a stříbrná stojí 2490 Kč.

ceskamincovna.cz

První autokoncert v Opavě v podobě Opavského majálesu slavnostně zahájí primátor města Opavy Ing. Tomáš Navrátil spolu s rektorem Slezské univerzity doc. Ing. Pavlem Tulejou, Ph.D. V rámci pestrého programu, kterým bude provázet známý opavský stand up komik Jakub Plaskura, vystoupí skupiny Poetika, Th!s s Vojtou Kotkem či Munroe. Návštěvníci akce se také mohou těšit na studentskou módní přehlídku limitované kolekce oblečení speciálně vytvořené k 30. výročí Slezské univerzity, zároveň nebude chybět očekávaný křest sborníku Artemisia, který tvoří sbírka tvorby mladých studentů.

„Majáles bude letos opravdu jiný, do poslední chvíle jsme doufali, že vymyslíme vhodnou variantu, která by se dala zrealizovat i za přísných hygienických podmínek. A nakonec to vyšlo! Autokoncert je první událostí svého charakteru na území Opavy a my jsme na to náležitě hrdí,“ uvedla Mgr. Lucie Zelinková, prezidentka Studentské unie Slezské univerzity. Podle ní byl autokoncert spontánní nápad. „Doufám, že se lidem tento zážitek bude líbit, protože nám se už jen ten nápad líbí neskutečně. Bude to sice úplně něco jiného, než jsme zvyklí, ale bude to stát za to!“ dodala Lucie Zelinková.

Návštěvníci autokoncertu nebudou ochuzeni ani o vyhlášení tradiční volby krále a královny Opavského majálesu. Hlasování probíhá na oficiálních facebookových stránkách události. Naopak divadelní den se z důvodu koronavirových opatření letos neuskuteční. 

Samozřejmostí bude občerstvení, jako jsou hranolky, burgery, panini apod. (objednání bude fungovat na principu SMS objednávky) s dodáním jídla přímo do auta. Exkluzivně v nabídce bude i čepované pivo a limitovaná nabídka majálesového speciálu Slezáček, který bude uvařen v pivovaru Nová sladovna, a to jen pro příležitost konání této slavnosti.

Předprodej vstupenek startuje 10. května od 10.00 hodin na webu smsticket.cz. Vstupné ve výši 200 Kč zahrnuje platbu za jedno auto, kdy nehraje roli, jestli v něm budou sedět tři, čtyři nebo maximálně pět lidí. „Bohužel jsme museli zavést minimální vstupné, ale věřím, že ani pro návštěvníky nebude částka tak závratná, aby majáles nenavštívili. Na naše věrné fanoušky už se moc těšíme," doplnila prezidentka Studentské unie Slezské univerzity Lucie Zelinková.

Návštěvníci autokoncertu se budou muset při vjezdu do areálu prokázat negativním antigenním, či PCR testem, který nesmí být starší více než 48 hodin. Zároveň bude akceptován certifikát o kompletní dávce očkování proti Covid-19 nebo doklad o skutečnosti, že v předešlých 90 dnech návštěvník již zmíněné onemocnění prodělal.

Veškeré další podrobnosti a aktuální informace budou uvedeny na FB události Open Air festivalu, na oficiálním profilu Opavského majálesu a také na webu majalesopava.cz.

Slavnostní akce proběhne za dodržení všech hygienických opatření, bude živě přenášena na kanálu Youtube https://www.youtube.com/channel/UCwsoS9Cq8zrgDR6NaujW-zA

Zakladatelkou soutěže je operní pěvkyně a pedagožka Ilona Rédlová. „Zúčastnit se mohou všichni amatéři a poloprofesionálové od 8 do 99 let. Soutěží se v klasickém a moderním zpěvu, důležitou součástí této soutěže je i autorská tvorba. Velmi si vážíme toho, že patronkou pro klasický zpěv je již 4. rokem operní pěvkyně Jana Šrejma Kačírková, držitelka tří Cen Thálie," řekla k soutěži Rédlová. Dalšími porotci jsou například klavírista a zpěvák Václav Tobrman, bluesová zpěvačka Jana Štromská, operní pěvkyně Stanislava Šinkovská, kteří v rámci večera také vystoupí.

„Když mne pořadatelé oslovili, abych tuto soutěž podpořil a vystoupil na koncertě, neváhal jsem“, řekl ke své účasti Šporcl. „Jsem rád, že hudba a kultura žije, že se pořád najdou lidé, kteří se do ní chtějí zapojit, buď jako aktivní účastníci nebo pořadatelé. Hlas je vlastně jediná soutěž, která v této nelehké době podporuje zpěváky a motivuje je k dalšímu studiu. Do on-line ročníků se přihlásilo přes 500 soutěžících, což je báječné,“ dodal.

Soutěž organizuje Hlas Česka, z. s., jejímž prvořadým cílem je podporovat kulturu a umění v ČR.

Více informací a kontakt:

Ilona Rédlová ředitelka soutěže a předsedkyně Hlas Česka, z.s.

web: www.hlasceska.com 

FCB: https://www.facebook.com/HlasCeskaMoravyaSlezska

IG: https://www.instagram.com/?hl=cs

Výstava je založena především na pozůstalosti Jaroslava Wagnera, kterou jeho manželka Jaroslava Wágnerová darovala jičínskému muzeu. Díky tomu je možné představit celé profesní zaměření, publikační činnost a způsoby práce tohoto významného pracovníka památkové péče. Stovky fotografií a rukopisů svědčí o Wagnerově profesionálním, důkladném a odborném přístupu ke všem zpracovávaným tématům. V jeho životopise se objeví vzpomínky Jičíňáků, ale i dokumenty ze Státního okresní archivu, Vojenského archívu ─ Centrálna registratúra Trnava, Archivu Česko ― německého fondu budoucnosti a Literárního archivu Památníku národního písemnictví.

Jaroslav Wagner bude představen jako student, sportovec, památkář a člověk, který miloval Jičín. Ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze se stal jedním z nejuznávanějších odborníků zvláště na středověký a raně novověký stavební vývoj měst a dalších stavebních památek. Jeho odborné posudky zachránily mnoho vzácných urbanistických celků a jednotlivých objektů. Během více než 30 let činnosti v ústředí památkové péče věnoval pozornost řadě významných památek republiky, například na zámcích v Náchodě, Hrádku u Nechanic, Kuksu, Dobříši, Hrubém Rohozci, Kosti, Skalce, Starých Hradech aj., spolupracoval na obnově památek a vzniku městských památkových rezervací. V oblasti rekonstrukcí a restaurování památek je nutné zmínit jeho návrh na obnovu zámku Staré Hrady, analytické plány pro rekonstrukci jičínského zámku a studii obnovy a využití Valdštejnské lodžie, parku a obory. Dále se zasloužil o zachování historické hodnoty města Jičína, když v roce 1956 a následně v polovině 60. let prosadil vyhlášení městské památkové rezervace. Ve své vědecké funkci věnoval mimořádnou pozornost a úsilí obnově památek v rodném městě i v mnoha dalších obcích Jičínska.

Výstava „Jaroslav WAGNER – památkář a jičínský rodák“ se koná ve výstavní chodbě jičínského muzea od 5. května do 20. června 2021. Denně mimo pondělí, od 9 do 17 hodin.

www.muzeumhry.cz

Kultura je velmi dlouho zavřená a každý z nás pokukuje, kam se vydá, až se společenská situace uvolní. Bohužel jednou se skupin, která si kulturní zážitek nebude moci dovolit ani po rozvolnění situace, jsou právě matky samoživitelky. „Přemýšleli jsme, jak v letošním roce za Divadlo pod Palmovkou připomenout Den matek a naše herečka Ivana Wojtylová přišla s nápadem podpořit matky samoživitelky. Moc se nám líbil a po diskuzích z toho vyšel projekt Máma, co bych podpořil, do kterého se zapojila Nora Fridrichová,“ říká ředitel divadla Michal Lang a dodává: „Poté, co jsme s Norou Fridrichovou navázali spolupráci a projekt Šatníku přišel o své prostory, se do divadla dočasně nastěhoval. Nabídli jsme jim naše Studio, které je tak skvěle využito, když nemůžeme hrát.“

Podpořit tento charitativní projekt je velmi jednoduché. Zakoupíte speciální voucher na dvě vstupenky (aby maminka nešla do divadla sama) a my prostřednictvím Nory Fridrichové a jejího charitativního Šatníku zajistíme, že ho dostane rodič samoživitel, který si jej zaslouží a udělá mu neskutečnou radost. Divadlo je pro mnohé lidi jedna z obyčejných věcí, která však pro matky samoživitelky zůstává nesplněným snem. Vouchery můžete zakoupit zde: https://goout.net/cs/listky/mama-co-bych-podporil/smhi/. 

Kromě projektu Máma, co bych podpořil chystá divadlo pro zájemce novinku v podobě Letní herecké školy a letní hraní nejen v Divadle pod Palmovkou, ale také v Azylu78, kde divadlo zahraje Pecky z Palmovky. Podrobné informace o veškerém dění na stránkách www.podpalmovkou.cz.

OSLAVTE DEN MATEK ZAKOUPENÍM POUKAZU DO DIVADLA PRO MATKY SAMOŽIVITELKY, KTERÉ SI NÁVŠTĚVU DIVADLA SAMY NEMOHOU DOPŘÁT.

Nová expozice BLIK BLIK Tajuplný les se otevírá již 11. května!

Podobně jako v příbězích Lewise Carrolla vstoupíte do světa fantazie králičí norou, poté se například ocitnete na dně rybníka, budete moci objevit tajemství začarovaných tůněk či svítících programovatelných stromů, ovládnete kouzlo Ubrousku, prostři se, projdete se magickou krajinou jako z Avatara nebo se můžete ztratit v psychedelickém pralese.

Děti navíc po příchodu dostanou magické hůlky, díky nimž budou moci oživovat různé části expozice a jednotlivé instalace.

Samostatnou součástí výstavy se po dalším rozvolnění koronavirových opatření stane také rodinná úniková hra Zdrhni bábě!

Setkáte se také s širokým spektrem interaktivních prvků od relativně jednoduchých mechanických a magnetických ovládání až po laserové nebo infračervené trasování pohybu. Dále bude v expozici použit interaktivní videomapping, různé světelné a zvukové instalace, včetně UV osvětlení. Setkáte se i se spojením jízdních kol a svítících mraků nebo s interaktivními rybářskými pruty a dalšími „magickými“ nástroji.

Prozkoumat tajemství a kouzla našeho Tajuplného lesa budou moci kouzelníci i obyčejní smrtelníci následovně:

KVĚTEN:
úterý a čtvrtek 14 - 18
sobota a neděle 10 - 18

ČERVEN
pondělí - pátek 14 - 18
sobota - neděle 10 - 18

ČERVENEC / SRPEN
pondělí - pátek 10 -18

 Aktuality z Tajuplného lesa najdete na Facebooku.