V další jarní přednášce Pěstuj prostor se výtvarníci Patrik Hábl a Jiří Příhoda zaměří na vztah architektury a výtvarného umění

Jednoho z nejúspěšnějších současných českých malířů Patrika Hábla dlouhodobě zajímají fenomény obrazu, prostoru a měřítka. A také diváka. Se svými díly vstupuje do prostorů sakrálních, galerijních, veřejných i jiných. Pro svůj příspěvek zvolil několik ukázek svých prací z posledních sedmi let, kdy své obrazy vytvářel pro konkrétní místo a čas, ať už to bylo na týden, na 40 dnů, nebo na jeden večer. Většina uvedených instalací byla dočasné povahy. „Je důležité si uvědomovat, že pomíjivost patří nejenom k člověku, ale stejně tak i jeho stopě,“ upozorňuje Hábl.

Vizuální umělec a sochař Jiří Příhoda, jeden z laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého (1997), věnoval poslední desetiletí práci na instalacích či prostorových objektech, které si osvojují formosloví architektury a které mohou mít jisté utilitární funkce. Právě účel podle něj posouvá „sakrální“ vizuální umění k „profánnímu“ designu. Hranice mezi těmito dvěma disciplínami a přístupy je nicméně nejasná. „To pro mě představuje stejně silné téma jakým bylo v 90. letech 20. století a na přelomu milénia prostorové vnímání „rubu a líce“ naší existence a její konstrukce,“ uvádí Příhoda.

Přednáškovou sérii připravuje spolek Pěstuj prostor za podpory Ministerstva kultury ČR, města Plzně a Nadace české architektury.

Přednáška bude ke zhlédnutí zdarma na facebookovém profilu Pěstuj prostor.

Patrik Hábl

Vystudoval pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru malby vedeném Pavlem Nešlehou. Na této škole v současnosti také pedagogicky působí. Svým malířským dílem, v němž navazuje na Josefa Šímu, Václava Boštíka a Vladimíra Kokoliu, si získal mezinárodní uznání. Má za sebou přes 80 samostatných výstav doma i v zahraničí; obdržel mj. Waldesovu cenu a Europol Art Award. Jeho tvorba je výhradně abstraktní, oscilující na pomezí malby a grafiky. Hábl nezřídka vstupuje se svým dílem do významných historických staveb – dokládá to například intervence “postních obrazů” v akademickém kostele Nejsvětějšího Salvátora, realizace ve stálé expozici středověkého umění v Anežském klášteře nebo instalace v expozici Umění Asie a starověkého Středomoří v Národní galerii v Praze. Velké ohlasy vzbudila jeho samostatná výstava Transformace krajiny v Centru současného umění DOX, kde převýšený prostor budovy proměnil ve svébytnou kapli. Mezi jedno z jeho posledních děl patří Vodopád – dílo o výšce čtyřicet metrů, dočasně instalované na stěně jednoho z panelových domů na pražském Žižkově. Je členem Umělecké besedy a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Jiří Příhoda

Absolvoval studium sochařství u Stanislava Kolíbala a Aleše Veselého na Akademii výtvarných umění v Praze, kde později po deset let vedl Ateliér monumentální tvorby (později intermediální tvorby II). V roce 1997 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Působí na pomezí sochařství, objektu a architektury, v minulosti se věnoval také videoartu. Vytváří monumentální instalace a architektonické zásahy, které interagují s konkrétní lokalitou a zároveň zkoumají, jak mohou lidé žít smysluplný život v dnešním komplikovaném světě. Ve své práci často využívá nové technologie a materiály. Aktivně se také zajímá o grafický design a výstavní architekturu. Vystavoval samostatně například v MuseumsQuartier ve Vídni nebo v Galerii hlavního města Prahy, jeho díla najdeme u nás (např. v prostoru DEPO2015 v Plzni), v Jižní Koreji (Pusan), Číně (Peking) nebo ve Spojených státech (Austin, Tucson). Od roku 2011 Jiří Příhoda žije a pracuje střídavě v Česku a ve Spojených státech.