Co se děje

Celé přehlídkové klání bude sledovat odborná porota, která může nejlepší soubory nominovat nebo doporučit k zařazení do programu národní přehlídky Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou.

Zahajovacím soutěžním představením bude ve středu 19. dubna v 19 hodin pohádková činohra Aloise Jiráska Lucerna, patřící k zlatému pokladu české divadelní tvorby, v podání ochotníků z Otnic.

V dalších dnech uvidíme sérii komedií, s nimiž budou ochotnické soubory soutěžit o postup na národní přehlídku. Svoje divadelní umění předvedou herci z Újezdu u Brna, Koryčan, Ořechova, Vřesiny, Popůvek.

Mimo soutěžní představení nás čekají vystoupení dvou hostů. Prvním bude herec, moderátor, dabér a cestovatel Martin Písařík. Beseda s ním zahrne všechny jeho zmíněné aktivity. Druhý host - Rádobydivadlo Klapý- se postará v neděli 23. dubna o závěr přehlídky. Jejich představení Jacobovski a Stjerbinski bude jistě důstojnou tečkou za celou přehlídkou. Hned po skončení tohoto představení bude následovat závěrečné vyhodnocení přehlídky a předání ocenění nejlepším hercům, režisérům, souborům.

Přehlídka bude mít letos také doprovodný program. Tím bude výstava obrazů malíře a ilustrátora Miroslava Pospíšila, rodáka z Velkého Meziříčí, který je známý především svými ilustracemi knih Karla Maye – mayovek. Výstavu bude možné v divadle navštívit od 19. dubna do poloviny června.

Vstupenky na všechna představení za zvýhodněnou cenu jsou již v předprodeji.

Srdečně zveme všechny milovníky amatérského divadla, aby přišli svojí účastí podpořit soutěžící soubory.

Program a rezervace vstupenek ZDE

HRADEC KRÁLOVÉ: Při příležitosti 75. výročí vzniku státu Izrael vás zveme na setkání s divadelním a televizním režisérem Radovanem Lipusem, tvůrcem televizních cyklů Šumná města a Šumné stopy. Komentovaný večer spojený s promítáním filmů z cyklu Šumné stopy představí moderní architekturu, zejména tzv. Bílé město v Tel Avivu. Unikátní městská struktura, v níž se nachází okolo 4 000 budov, byla v roce 2003 zapsána jako památka na seznam UNESCO. Architekti Bílého města, převážně Židé z Německa, přicházeli do Izraele ve 30. a 40. letech 20. století. Část z nich byla žáky školy Bauhaus, nebo jí byli ovlivněni.

Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, konferenční sál v 5. NP., od 18.00 h

Vstupné 80/50* Kč. Vstupenky ZDE. 

*Sleva se vztahuje na studenty, seniory a držitele průkazu ZTP. Děti do 12 let jsou zdarma.

Festivalová škola je určena studentům, umělcům a zástupcům organizací působících v oblasti kultury. Cílem je nabídnout účastníkům setkání s renomovanými odborníky z různých oblastí umělecké produkce (fundraising, právo, sebeprezentace, marketing, osobní rozvoj, koučink ad.). Nabízí unikátní příležitost pracovat ve skupině 25 vybraných účastníků formou workshopů, přednášek, diskusí a společného sdílení. Součástí školy je společná návštěva večerních festivalových programů a možnost nahlédnout do zákulisí organizace mezinárodního festivalu na netradičním místě.
 
Lektoři, na které se můžete v letošním roce těšit:
Šárka Možná
Denisa Václavová
Magdalena Müllerová a Eva Žáková
Vladana Brouková a Josef Kaňka
Sámir Shanaáh
David Mírek

Poplatek za účast ve festivalové škole je 2 000 Kč.
Přihlásit se můžete prostřednictvím webového formuláře ZDE

Termín uzávěrky přihlášek je 9. dubna 2023. 

Podmínkou je 100% účast na všech akcích školy. Výběr účastníků provede organizátor a výsledky oznámí všem zájemcům do 17. dubna 2023.

Místo konání: Erpet Smíchov, Strakonická 4, Praha 5

Více informací ZDE
 

„Vztahy v obci se po katastrofě rozhodně utužily. Lidé museli trávit více času společně, pomáhat si navzájem. Projevila se obrovská solidarita,“ uvedl místostarosta Moravské Nové Vsi Jiří Fila, který se debaty také zúčastnil. Obnova obce podle něj stále probíhá, část obecních objektů se ještě doprojektovává, rodinné domy už z velké části obnoveny jsou. „Pak bude prostor i na opravu komunikací, veřejných prostranství a zeleně,“ dodává Jiří Fila.

Zástupci místních spolků spolu s radnicí nejprve vytipovali několik oblastí, které by bylo dobré podpořit. První oblast se týkala pojetí druhého „výročí“ od tornáda, druhá oblast řešila další obnovu městyse a třetí lepší využívání odpadů.

Občané se rozdělili do tří pracovních skupin podle výše uvedených témat. Každá skupina měla dvacet minut na to, aby společně probrala, co by v rámci dané oblasti bylo pro obec nejlepší. Poté skupiny představili své nápady ostatním. První skupina by ráda uspořádala sousedské setkání ke dvouletému výročí, ale nic megalomanského. „Bylo by fajn, kdyby se z toho stala tradice. Tahle událost byla pro obec zásadní, hodně lidem změnila život. Líbilo by se nám zapojit i sousedy, kteří si tím osobně prošli. Například formou výstavy soukromých fotografií, jak vypadala jejich zahrada a život v ní před tornádem, těsně po něm a jak vypadá teď,“ popsala Jana Neduchalová, která hovořila za první skupinu. Podle ní by bylo milé zapojit i místní podnikatele, kteří by zajišťovali občerstvení, a místní spolky. „Líbilo by se nám, kdyby lidé na událost nevzpomínali jako na něco špatného. Prostě se to stalo a všechny nás to nakonec posílilo. Negativní energie už bylo dost, pojďme se pochválit, jak jsme to společně zvládli. A že jsme z toho vyšli jako vítězové.“

Druhá skupina konstatovala, že řadu věcí už se podařilo obnovit, ale na dalších je třeba se ještě domluvit. „Moravská Nová Ves byla v epicentru tornáda, které vymlátilo klíčové stavby, jako je škola, kostel, úřad, knihovna... Je třeba určit priority a povzbudit sousedy v tom, že se do obnovy mohou zapojit, pokud budou chtít,“ uvedla Zlata Maděřičová, ředitelka Jihomoravské komunitní nadace a zároveň obyvatelka Moravské Nové Vsi. Jménem druhé skupiny navrhla, že by toho obec měla využít a veřejné budovy rovnou i modernizovat. „Začít můžeme společně i menšími věcmi. V centru obce máme ošklivou zastávku autobusu. Nebylo by špatné udělat novou a hezčí a přidat tam třeba obecní vývěsku a časem i knihobudku.“

Třetí skupina řešila, jak se vypořádat s věcmi, které by si zasloužily další využití. „Řada z nich by mohla sloužit i nadále, ale končí jako odpad, ačkoli pro někoho druhého by mohly být pokladem. V Břeclavi dobře funguje reuse centrum, my bychom mohli využít stávající sběrný dvůr,“ uvedl místostarosta obce za třetí skupinu. Podle něj by bylo dobré vybudovat na sběrném dvoře přístřešek, kde by se využitelné odpady mohly shromažďovat. Pracovní skupina se nechala inspirovat zkušenostmi účastníků z Břeclavi.

Po představení nápadů mohli všichni obyvatelé Moravské Nové Vsi v sále hlasovat, kterou oblast by chtěli podpořit nejvíce. Vyhrálo první téma, tedy sousedské setkání ke dvouletému výročí. Místní aktivní lidé na něj získali grant ve výši 40 000 Kč od České spořitelny.

„Naším cílem bylo propojit místní hybatele i všechny občany, které zajímá, co se v obci děje. Aby se každý mohl zapojit do diskuze o dění ve veřejném prostoru a mohl se s ním lépe ztotožnit. Během toho se zároveň mohou sousedé potkat, popovídat si a upevňovat tak vztahy v obci. Dalším cílem našich hybatelských setkání je povzbudit místní k tomu, aby se nebáli řešit, co je pálí. Proto vždy zveme hosty, jejichž příběhy inspirují,“ popisuje Andrea Studihradová, která za sousedskými projekty v České spořitelně stojí.

Zlata Maděřičová, jedna z pořadatelek setkání, ocenila, že přišlo tolik lidí – navzdory jarním prázdninám. „Něco takového potřebujeme nejen my v Moravské Nové Vsi, ale i ostatní obce. Je to cesta, jak zahrabávat příkopy, ukazovat situace, přivádět lidi ke stolu a vysvětlovat jim, že tohle je na nich. Že si to musí vyřešit oni sami.“

Po práci ve skupinách představila Kateřina Skřebská z Nadace Via další možnosti, jak mohou obce postižené tornádem získat prostředky pro svou obnovu, například v rámci Fondu sousedské obnovy.

V druhé části večera následovala debata s hosty: Yvonnou Gaillyovou, ředitelkou Ekologického institutu Veronica, Jasnou Flamikovou, zastupitelkou města Brna a Brna-střed a koučkou, a Pavlem Klvačem, sociologem a ředitelem Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově. Yvonna Gaillyová sdílela příběh vzniku ekologické vesnice Hostětín v Bílých Karpatech, Jasna Flamiková mluvila o proměně brněnského vnitrobloku a Pavel Klvač se s účastníky podělil o zkušenosti, jak se dá z bažiny udělat místo pro obecní setkávání.  

Záznam debaty si můžete poslechnout v podcastu Přes plot nebo si jej pustit zde.

Show Vivaldianno má ambici oslovit rodinné publikum, mladé posluchače i fanoušky klasické hudby všech generací. Vivaldianno The Show v nové vizuální podobě s přidanou projekcí a choreografií vtáhne diváky do příběhu barokního génia, který se odehrává v rozzářených Benátkách. Připravovaná nová podoba Vivaldianna s podtitulem The Show překonává styl předchozích projektů. „Projekt moderním a unikátním způsobem využívá princip Laterny Magiky a posouvá ho dál. Vytváří 3D prostor pomocí dvou projekcí-předního průhledného plátna a zadní projekce. Obě plátna jsou synchronní a díky správné práci s perspektivou vytváří poutavý 3D efekt,“ říká Michal Dvořák, hudebník, skladatel a tvůrce show.

„Nebývá obvyklé, aby se show těchto rozměrů odehrávala na jevišti divadla. Spolupracujeme na něčem novém, co tu ještě nebylo, chceme posouvat laťku výš a přinášet maximální kvalitu pro náročnější diváky,“ říká Eva Homindová, ředitelka divadla Hybernia.

Nejlepší čeští hudebníci, hlasy českých hereckých špiček i ´Jamese Bonda´

Show využívá aktuální technické a vizuální inovace. Diváci uvidí moderní choreografii v podání skvělých tanečníků skupiny Dekkadancers se scénickým pojetím s úctou k dílu Antonia Vivaldiho. Autory 3D projekcí a vizuálů jsou čeští animátoři ze studia Incognito. Součástí show jsou špičkoví sólisté – multižánrová violoncellistka Terezie Kovalová, houslistka Martina Bačová, kytarista Jiří Janouch nebo houslový virtuos a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička a mnoho dalších. V představení navíc promlouvá řada hlasů oblíbených českých herců v čele s Jiřím Dvořákem. V dalších rolích tak diváci uslyší Pavlu Tomicovou, Vilmu Cibulkovou, Petra Štěpánka, Petra Olivu, Matěje Hádka, Moniku Timkovou a další. Zahraniční návštěvníci či jiní zájemci mohou navíc díky speciální aplikaci na svých vlastních smartphonech a sluchátkách poslouchat anglický dabing, který namluvil herec Pierce Brosnan. Právě možnost v nejlepší kvalitě sledovat projekci a synchronní zvuk díky speciálnímu softwaru, je pomyslnou třešničkou na dortu. Autorem anglického překladu je scénárista Jan K. Novák, který spolupracoval s Milošem Formanem mimo jiné na filmu Valmont. Autorem libreta je Tomáš Belko a autory hudebního zpracování Michal Dvořák a Jiří Janouch.

Vivaldianno navštívilo během světového turné přes 30 metropolí a vidělo ho přes 150 tisíc diváků včetně těch v Londýně, Korei, Izraeli, Chile, Argentině a Spojených Arabských Emirátech. Vivaldianno The Show teď nabídne nový pohled v prostoru klasického divadla – divadla Hybernia.

Návštěvníci si budou moci prohlédnout pětici pop-artových děl, která reprezentují tvorbu tohoto umělce v letech 2015 až 2019. „V tomto období došlo k zásadní proměně v mé tvorbě – místo akrylových barev jsem začal více používat techniku olejomalby, která umožňuje realističtější ztvárnění námětu,“ říká k vystaveným dílům Pasta Oner. „Pokud jde o samotné náměty, tak jsem v té době využíval až sakrální motivy, které jsem kombinoval se současnou estetikou. Když se pak podíváte na výsledek, najdete v něm kombinaci starého a nového. Nejlépe to ilustruje dílo The Sacrifice of Isaace I.“

Ve SKY GALLERY ŠESTKA jsou vystavena mimo jiné také díla, která byla v minulosti součástí velmi navštěvovaných výstav v Galerii Mánes nebo Museu Kampa. „Například dílo Beer bylo součástí zajímavé výstavy, kde moje práce stály vedle děl Alfonse Muchy, který ve své době tvořil také komerční plakáty. Já sice komerční prvky zařazuji výhradně v rámci volné tvorby, ale i tak je určitá díla možné porovnávat,“ říká k vystaveným malbám Pasta.

Čas jako umělecké dílo

Obchodní centrum Šestka nedává prostor jen renomovaným umělcům, ale také těm začínajícím nebo studujícím. Své prostory poskytlo rovněž pro novou expozici studentů Střední umělecké školy designu. V obou patrech centra jsou aktuálně k vidění výsledky klauzurních prací od studentů z ateliérů malby, grafického designu a designu oděvu, kteří zpracovávali výtvarné řešení úkolů na téma ČAS.

„Je skvělé, že Obchodní centrum Šestka tímto způsobem představuje umění velmi širokému publiku, které by jinak například do galerií nebo muzeí nejspíš nezavítalo,“ chválí tento záměr Pasta Oner.

Kdo je Pasta Oner

Vlastním jménem Zdeněk Řanda se řadí k nejvýraznějším současným popartovým umělcům, v minulosti patřil mezi průkopníky českého graffiti a street artu. Realizoval desítky úspěšných výstav nejev v Česku, ale také v Číně, Brazílii, Peru či Rusku.

Svým charakteristickým, neodsuzujícím způsobem reflektuje soudobou společnost. Jeho obrazy a objekty nacházejí náměty nejen z inklinace západní společnosti k třpytivým objektům sdílené touhy, ale vydávají se také po stopách různých forem spirituální transcendence či vnitřních zákoutí víry. Středobodem Pastovy tvorby je akrylová malba a vytváření závěsných obrazů, stejně tak jako navrhování prostorových objektů, plastik, instalací, grafických listů a netradičních inovativních technik.

Další informace o SKY GALLERY ŠESTKA i obchodním centrum Šestka najdete zde.

V historii nemělo Löbau nikdy příliš významnou úlohu a snad jen poloha na železniční trati Drážďany – Görlitz mu dodala na prestiži v polovině devatenáctého století a současně ovlivnila výrazně jeho průmyslový a společenský rozvoj. Město je zmiňováno míšeňským biskupem Brunem, poradcem českého krále Přemysla Otakara I. v roce 1221. Původ města v lužické srbštině Lubij nebývá blíže objasňován, svědčí však o slovanském osídlení.  Společenské postavení města v Lužici, součásti českého království, bylo posíleno vstupem do svazku šestiměstí za vlády Karla IV. v roce 1346, což mělo vést k posílení měšťanského stavu proti šlechtě. Významnou roli sehrálo šestiměstí v době husitské, kdy si města Bautzen, Löbau, Görlitz, Kamenz, Lubaň a Žitava navzájem vypomáhala při vedení války. Spolek s ekonomickým i politickým vlivem v dějinách Horní Lužice definitivně  zanikl v roce 1815.

I přes své menší postavení v království mělo pro české panovníky strategický význam, ale i pozdější sasští vládci se mohou pochlubit řadou památek, které zde zanechali. Jednou z nejzajímavějších staveb je věž na nedalekém vršku. Na okraji města na 448 metrů vysokém kopci Löbaurer Berg (Lubijska hora) se pyšně uprostřed hustého lesního porostu tyčí stavba. Filigránská ornamentální skladba nosné části, schodů i vyhlídek je pozoruhodným dílem a každá částečka si zaslouží pozornost. Kdo vystoupá všech sto dvacet schodů až do výšky 28 metrů nad úrovní terénu, je posléze odměněn nádherným pohledem na okolní pahorkatinu Horní Lužice. Unikátní, v Evropě ojedinělé dílo, bylo postaveno v roce 1854 na objednávku místního pekaře.

Vedle exkluzivní věže se město chlubí i radnicí, pozdně barokní stavbou, s orlojem a charakteristickou věží, připomínající svou předchůdkyni – gotickou radnici. V místním muzeu jsou exponáty řemeslníků a historické dokumenty konventu šestiměstí. Zajímavou stavbou je také kostel svatého Jana, kde se konají pravidelné koncerty a výstavy.

V devatenáctém století se město vyvíjelo v průmyslové centrum mezi lužicko – srbskými vesnicemi, ale jeho postavení se zdaleka nerovnalo významu Žitavy nebo Görlitzu. Ve dvacátém století se však Löbau představilo jako místo oblíbených zahradnických výstav v Sasku. Od roku 1996 se svým zaměřením pro ekologii a architekturu krajiny, rozmanitostí a současně plošným ztvárněním se staly zahradnické výstavy oblíbenými nejen saskými obyvateli. Výstavy navštěvovali i lidé ze sousedních států, obzvláště s oblibou milovníci zahrádek z České republiky.

Ve většině německých zemí jsou pořádány rozsáhlé prezentace přírodní krásy každé tři roky, a to už od roku 1970. Obyčejně zahajují koncem dubna nebo začátkem května a končí v říjnu. Půl roku jsou otevřeny brány uměle vytvořené zahrady, která se po skončení výstavy stává veřejným parkem se spoustou různých zábavných prvků, uměle vytvořených přírodních koutků, kde najdou často nové uplatnění služby v cestovním ruchu. V průběhu šesti výstavních měsíců jsou nabízeny bohaté kulturní programy, sportovní soutěže každodenně, takže návštěvník zde může prožít nejen jeden den, ale i několikdnů krátké dovolené v nádherné přírodě a využit rozmanitosti kulturní nabídky.

 Každá z dosavadních saských výstav se prezentovala na některém území, kde dříve býval industriální objekt a za který se dnes výstava nabízí přetvoření příměstské krajiny na místa klidu, odpočinku, rekreace a sportu. Taková území vytvářejí v okolí města nádherné přírodní scenérie, vznikají nové objekty a je současně řešena i logistika dostupnosti do nově otevřené dříve devastované příměstské oblasti. V samotné Spolkové republice jsou tyto výstavy pořádány jž po čtyřicet let, od roku 1989 pak začaly vznikat i v zemích bývalé NDR.

Obyvatelé Euroregionu Nisa měli příležitost navštívit již druhou výstavu v Trojzemí. První výstava v prostoru Westparku, v západní části města Žitavy, dnes jeho části Weinau, přivítala návštěvníky unikátního území na úpatí Žitavských hor v roce 1999. Místo povrchového dolu nazývaného „Glück auf – Zdař Bůh“ vzniklo rozsáhlé území s šedesátihektarovou vodní plochou zaplaveného dolu, muzeum v přírodě, autokempink, pláže, restaurace a další zařízení. Svou rozlehlostí a unikátností specifických pro jednotlivé regiony se nedaly zahanbit ani další zahradnické výstavy v Grossenheimu, Oschatzu a v roce 2009 v Reichenbachu. V roce 2012 otevřelo brány zahradnické výstavy již druhé město Euroregionu Nisa v Tojzemí, město Löbau.

V současné době se vývoj města začleňuje do projektů cestovního ruchu a samotná výstava měla změnit prezentaci města a okolí, aby bylo pro návštěvníky přitažlivější a nebylo prázdným místem v regionu. Důvodem je rovněž využití průmyslové plochy, která dříve sloužila jako prostor pro logistiku a výrobu cukru. Od šedesátých let tady rozvíjel výrobu cukru velký cukrovarnický kombinát „Zuckerwerke VEB – Ernst Thälmann“. V roce 2000 soukromá společnost zastavila výrobu cukru a přeložila ji do Polska. Z celého cukrovaru využili autoři výstavy pouze sklad, ve zbylé budově byla gastronomie a část výstavy květin. Podobně jako cukrovarnictví vznikaly v Löbau i textilní továrny. Počátek devatenáctého století byl ve znamení výroby a barvení přízí, později se zaváděly dílny s mechanickými stavy. Po revoluci byla velká bavlnářská továrna zprivatizována a výroba v roce 1994 ukončena. Pozeme firmy se stal součástí zahradnické výstavy a po ní pak příměstskou rekreační zónou.  Z nákladového nádraží byly vybudovány prostory pro parkování automobilů a autobusů.

Dvacetihektarová plocha na jihovýchodě města, propojená výhodně na celkovou logistiku okolí, otevřela své brány výstavy 28. 4. 2012. Návštěvníci mohli obdivovat krásu nejrůznějších rostlin a nádheru mnoha druhů květin. Pro každý den připravili pořadatelé několik kulturních představení s účastí převážně domácích umělců z regionu. Výstavní areál slouží i dnes pro příležitostné kulturní akce. Z Liberce se dostanete do Löbau pohodlně přes Žitavu po překonání 55 kilometrů přibližně za hodinu.

Do Akademie MenART se mohou přihlásit žáci základních uměleckých škol, 2. stupně ZŠ či studenti středních škol a gymnázií, kteří se chtějí zdokonalit díky spolupráci s uznávaným profesionálem. Dvojice student či skupina studentů a pedagog absolvují několik pracovních skupinových víkendových setkání s mentory. Skupiny pracují společně, důraz se však klade na individuální přístup a potřeby každé dvojice student – pedagog. Během uplynulých pěti ročníků prošlo Akademií MenART 666 studentů a 371 pedagogů. Řada stipendistů posléze uspěla v přijímacích řízeních na vyšší stupeň uměleckých škol u nás i v zahraničí.

Základní hesla Akademie MenART zní: Inspirativní setkání jsou v životě zásadní. Za každým úspěšným umělcem stojí osvícený pedagog. Tyto pilíře objasňuje zakladatelka a ředitelka Akademie MenART Dana Syrová: „Stipendijní Akademie MenART získává kredit jako vzdělávací instituce, která podporuje talenty a současně inspiruje jejich pedagogy. Ti jsou klíčoví pro další rozvoj mladé generace. Je skvělé, kolik profesionálů ochotných vést děti nad rámec svých povinností se nám hlásí, protože ti tento obor táhnou a předávají jiskru uměleckého zápalu,“ a dodává: „těší nás každoroční zájem a kvalita zaslaných prací, odráží velkou práci, kterou se svými žáky ujdou pedagogové v rámci základních uměleckých škol.“

Stipendisté MenARTu mají vedle mimořádné příležitosti získávat zkušenosti od nejlepších mistrů svého oboru i možnost vystoupit na prestižních festivalech, které dlouhodobě a otevřeně mladé umělce podporují. Patří k nim největší přehlídka klasické hudby v ČR Pražské jaro a také Národní festival Smetanova Litomyšl či Smetanova výtvarná Litomyšl. Stipendisté se rovněž účastní stěžejních projektů celostátního festivalu ZUŠ Open.

„U Stipendijní Akademie MenART stojím od jejího založení a s každým novým ročníkem s radostí sleduji, jak obrovskou základnu talentovaných mladých klavíristů v českých ZUŠkách máme. Během svých studií jsem potkal mnoho lidí, kteří mi zcela nezištně a s úsměvem pomohli na cestě k profesionalismu. Je mi velkou ctí a radostí, že nyní mohu již pošesté v rámci Stipendijní Akademie MenART posílat jejich dar dál svým mladým kolegům,“ říká zakládající mentor a klavírista Ivo Kahánek.

Podobný názor má i choreograf a tanečník Jan Kodet, který se do MenARTu vrací opakovaně: „Jsem potěšen, že mohu být součástí tohoto skvělého projektu. Vím, a sám si dobře pamatuji, jak moc mne nejen v dětství, ale i později ovlivňovala setkání s inspirativními osobnostmi. Budu moc rád, když se
i mně podaří podpořit, poradit či zapálit pro tanec další generaci a předat tak dále vášeň a radost, bez nichž se neobejde žádná umělecká disciplína.“

Podruhé se do Stipendijní Akademie MenART zapojuje uznávaná violoncellistka Michaela Fukačová. Ke svému angažmá v tomto programu přistupuje velmi zodpovědně: „Je mi velkou ctí být již podruhé součástí skvělého týmu umělců a pedagogů spolupracujících s Akademií MenART a raduji se z toho, že náš krásný obor – violoncello – je nyní v tomto unikátním přínosném projektu zastoupen. Doufám, že se mi podaří své žáky nadchnout a inspirovat, tak jako se to kdysi dařilo mým vynikajícím učitelům
v čele s Mstislavem Rostropovičem. Právě ze zkušenosti s ním vím, že někdy stačí i relativně krátká setkání k tomu, aby se událo něco takřka zázračného.“

„Akademie MenART je unikátní projekt. Být jeho součástí je úžasnou a dobrodružnou příležitostí pro sdílení zkušeností a probouzení nových vizí mezi žákem, učitelem a mentorem. Naše pozice se často stírají a otevíráme společně nové prostory, srdce, zájem, touhu, radost, odvahu…vše co k hudbě patří. Při našich prvních setkáních vlastně nikdo netuší, co vše s v nás skrývá…“ doplňuje Radka Fišarová, která v MenARTu vede muzikálový zpěv.

Podobný názor má i klavírista Karel Košárek: „Od dětství jsem měl velké štěstí na pedagogy a inspirující osobnosti. Tito lidé mi pomáhali najít si vlastní cestu v interpretaci, chápání hudby a v mnoha dalších směrech. S některými dokonce časem přerostl původní vztah učitel – žák do celoživotního přátelství. Akademie MenART je pro mě mimo jiné příležitostí, jak svým mentorům alespoň symbolicky poděkovat a být pro mladé talenty tím, čím oni byli pro mě.“

Stálou mentorkou Akademie je skladatelka a interpretka Beata Hlavenková. Ke své práci v MenARTu podotýká: „Jednou z věcí, kterou během svého mentorování velmi zdůrazňuji, je, že hudba má mnoho tváří a žádná není něčemu nadřazená ani podřazená. Sděluji mladým hudebním adeptům, že je dobré respektovat všechno, co zní a co je dobré. V tomto ohledu vítám i velkou podporu ředitelky MenARTu Dany Syrové, která vnímá tuto žánrovou rozmanitost.“

Akademie MenART – ohlédnutí

Akademie MenART vstoupila ve školním roce 2022/2023 do pátého ročníku. Studenti se hlásili do oborů operní a muzikálový zpěv, hra na klavír, housle, autorská tvorba, příčná flétna, violoncello, kytara, divadlo, tanec, malba a ilustrace. V srpnu strávili dva a půl dne v Kroměříži, poté se
v pravidelných třech až šesti celodenních pracovních setkání scházeli ve složení mentor, student
a pedagog. Mladí hudebníci představili svou práci na nejvyhledávanějších přehlídkách klasické hudby v Česku, jako jsou Pražské jaro, Smetanova Litomyšl a multižánrový festival Americké jaro. Jejich kolegové prezentovali svou výtvarnou tvorbu na Smetanově výtvarné Litomyšli, doprovodné akci stejnojmenné národní hudební přehlídky.

MenART též nabízí webináře určené zejména pedagogům, rodičům i pokročilým studentům. Pilotní webináře mají téma Jak z trémy udělat svého pomocníka a Klavírní atletika a zlozvyky pianistů a připravil je klavírní virtuos a docent Hudební akademie múzických umění Ivo Kahánek. Nově je dostupný webinář Radky Fišarové a Pavla Borského věnovaný muzikálovému zpěvu. Webináře jsou dostupné na stránkách Akademie. S ohledem na vzrůstající zájem též Akademie připravuje jednodenní semináře MenART+ a stejně tak se věnuje setkávání s bývalými studenty v projektu MenART Reunion.

Akademie MenART soustavně obhajuje poslání uměleckého vzdělávání, v květnu 2022 uspořádala v Senátu Parlamentu ČR oborové setkání s názvem „Pozitivní zprávy o stavu uměleckého vzdělávání v ČR“ pod záštitou předsedy Senátu Miloše Vystrčila. „Chceme vyzdvihnout potenciál uměleckého vzdělávání. Nejde jen o podporu výchovy špičkových umělců, jde o vklad do rozvoje celé společnosti,“ komentuje vize Akademie Dana Syrová.

České centrum v Bruselu vyzvalo Stipendijní Akademii MenART a v prosinci 2022 společně uspořádaly slavnostní závěrečný koncert k českému předsednictví v Radě Evropské unie. Mentoři Beata Hlavenková, Marcel Bárta a Radek Baborák představili v bruselském kulturním centru Palais des beaux-arts de Bruxelles (BOZAR) svou nejnovější tvorbu a originálně zapojili mladou generaci talentovaných stipendistů do speciálně sestaveného programu. „Jako se předávala předsednická štafeta na úrovni Evropské unie, tak my považujeme za důležité, že starší a zkušenější generace hudebníků předává štafetu mladší generaci. Byla to příležitost představit ideu MenARTu v jiných souvislostech a zároveň to byla oslava myšlenky MenARTu a mezigeneračního sdílení,“ shrnuje ředitelka Akademie MenART Dana Syrová.

Novinka roku 2023 - Hudební Odyssea
Novým projektem MenART pro letošní rok je koncertní cyklus Hudební Odyssea. V pražském Atriu se v průběhu letošního roku uskuteční čtyři společné koncerty mentorů s jejich žáky. V lednu proběhl koncert Iva Kahánka, Jana Fišera a Jana Ostrého, kteří vystoupili se svými svěřenci. Večer se studenty Michaely Fukačové a Karla Košárka se uskuteční 14. dubna. Pavel Steidl a Karel Košárek uvedou své žáky v Atriu 6. října a cyklus zakončí 10. listopadu Beata Hlavenková a její žáci. Spolupráce mladých hudebníků s jejich mentory slibuje zajímavý a plnohodnotný umělecký zážitek.

Patron Akademie MenART: RSJ

Mecenáš: Julius Prüger

Za finanční podpory: Hlavní město Praha

Partneři a podporovatelé: Erste Premier, Aveton, Centrální depozitář cenných papírů, ČEPS, PVK, Ivana Janečková

Pořadatel závěrečného koncertu EU2022: České centrum v Brusel

Zvláštní poděkování za podporu mladých talentů: Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Americké jaro, Smetanova výtvarná Litomyšl, Bohemian Heritage Fund

Mediální partneři: Harmonie, KlasikaPlus

Spolupracující instituce: ZUŠ Kroměříž, UMPRUM, HAMU, DAMU, ZUŠ Jana Hanuše, Praha 6