Co se děje

„Zahrada, která byla vždy pro slavného cestovatele místem klidu a inspirace, potřebuje citlivou obnovu, aby mohla opět zářit ve své původní kráse,“ uvedl předseda Nadačního fondu Zikmundova vila Čestmír Vančura a doplnil, že cílem je nejen obnovit původní krajinářský design, ale také integrovat udržitelné zahradnické praktiky a vytvořit prostor pro vzdělávání a kulturu pro budoucí generace.

Získat prostředky na náročnou renovaci rozsáhlé historické zahrady, která se rozkládá na ploše 8700 m², se nadační fond rozhodl prostřednictvím veřejné adopce. Od 2. července má tak možnost přispět k obnově zahrady prakticky kdokoli, a to formou hromadné adopce stromu Miroslava Zikmunda. „Každý, kdo si zakoupí lístek v hodnotě 1000, 3000 nebo 5000 Kč, se stane spolupatronem dubu sloupovitého, který bude v zahradě nově vysazený na podzim. Přispěvatel také obdrží certifikát o adopci a jeho jméno bude uvedeno na pamětní desce u stromu,“ vysvětlila ředitelka nadačního fondu Dagmar Výlupková.

Pro příznivce a podporovatele vily uspořádal nadační fond už v závěru měsíce května také speciální aukci. Nechyběl zde ani cestovatel a přítel Miroslava Zikmunda, Petr Horký a další významní hosté. Mezi dvanácti dražebními položkami se objevila například bříza bílá, kterou osobně sázel Miroslav Zikmund ještě v roce 2020 nebo třeba zahradnická košile Miroslava Zikmunda. Celkově se jednotlivé položky vydražily za 492 000 Kč. Úspěšní dražitelé si na památku odnesli ilustrace s tématem zahrady od umělkyně Evy Davidové. „Děkujeme všem, kteří se aukce zúčastnili nebo se teprve plánují zapojit do hromadné adopce a přispějí tak ke společnému úsilí o obnovu této významné zahrady,“ vyjádřil slova díků Čestmír Vančura.

Běžná údržba zahrady je realizována průběžně už od převzetí vily nadačním fondem v roce 2020. Nová výsadba a vlastní obnova bude zahájena na podzim roku 2024 na základě zpracované studie od renomované architektonické kanceláře Ateliér Krejčiříkovi. Celkový rozpočet je plánovaný ve výši 1 – 1,5 mil. Kč.

Historie zahrady vily Miroslava Zikmunda

• Počátky zahrady (1934-1935): Zahrada byla založena s aktivní účastí první obyvatelky domu, Marie Januštíkové, v letech 1934–1935. V té době zahrada kombinovala užitkové i okrasné prvky​​.
• Rozvoj zahrady (po roce 1942): Po zakoupení pozemku Elmarem Klosem byla zahrada v průběhu 11 let rozšířena o širokou škálu stromů a keřů, včetně 60 jehličnatých stromů, různých druhů ovocných stromů a keřů​​.
• Změny provedené Miroslavem Zikmundem: Miroslav Zikmund, po přestěhování do vily v roce 1953, provedl několik významných změn, včetně pořízení nového stromoví, předláždění chodníčků a vytvoření kaskádových teras. Jeho zásahy zahrnovaly i přidání okrasných prvků, jako byly tamaryšek, smuteční smrky, růžové keře a další, což zahradě dalo charakter lesoparku​​​​. Zároveň započal s podrobnou dokumentací zahrady, kterou dále vedl více jak 60 let a pečlivě ji zaznamenával do jednoho plánu.

 

O Nadačním fondu Zikmundova vila: Nadační fond Zikmundova vila se zaměřuje na ochranu a rozvoj odkazu Miroslava Zikmunda a jeho vily. Fond podporuje projekty zaměřené na obnovu a udržitelnost, vzdělávání a kulturu, které odrážejí bohatou historii a dědictví tohoto významného místa.

 

Další informace na www.zikmundovavila.cz v sekci aktuality.

Na výstavě se prezentují studenti a čerství absolventi oboru Design skla Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské ve Valašském Meziříčí. Design skla je nejstarším oborem sklářské školy, která letos slaví 80 let své existence a je jedinou sklářskou školou na Moravě. Od roku 2008 je členem sítě škol UNESCO. Vedoucím oboru je sklářský výtvarník Josef Divín, mistry odborného výcviku jsou sklářský výtvarník Ondřej Strnadel a mistr Michal Pavlík. „Oba prvně jmenovaní již také vystavovali svá díla ve zbrašovském podzemí a připravili i koncepci letošní výstavy,“ přibližuje vedoucí ZAJ Barbora Šimečková.

Během posledních dvou let zpracovávali studenti téma Voda–Zahrada–Mikroorganismy a inspirovali se také prostředím zdejších jeskyní. Námět pak převáděli do materiálu různými sklářskými technikami, nejpočetněji zastoupenou technologií je hutně modelované a foukané sklo.

Stěžejním dílem výstavy je kompozice čtyř hutně modelovaných skleněných explozí výstřiků vody, které jsou navlečeny na kovových tyčích. V hlavní výstavní prostoře, Mramorové síni, zaujmou čtyři výrazné vertikální skleněné sloupy – pomyslné stalagmity s hutními dekory nálepů či v zákoutí u chodníku skleněná beskydská louka plná pestrých květin. „Některé mikroorganismy vznikly kombinací hutního skla s drátěným pletivem a na všechno ze skalní terasy důstojně shlíží hlavy soch z Velikonočních ostrovů. Svá díla prezentuje celkem 12 studentů a je velmi potěšující, že všichni buď pokračují dále ve studiu na vysokých školách v prohlubování znalostí ve sklářských oborech nebo nacházejí uplatnění v některých erudovaných sklářských firmách,“ popisuje Šimečková.

Výstava Voda/Sklo/Voda obohatí prohlídku 375 metrů dlouhé návštěvní trasy Zbrašovských jeskyní až do konce října 2024.

Zbrašovské aragonitové jeskyní byly v místním kamenolomu objeveny na přelomu roku 1912/1913. Objev je spojen se jmény bratří Josefa a Čeňka Chromých, kteří do nich poprvé pronikli a následně se věnovali jejich průzkumu.  V roce 1914 byla nalezena pohodlnější přístupová cesta z údolí Bečvy a od roku 1926 jsou jeskyně elektricky osvětleny a zpřístupněny turistům. Celková délka známých chodeb je 1,4 kilometru. Unikátem jsou kuželovité raftové stalagmity nebo kulovité povlaky stěn připomínající koblihy. Vzácná modifikace uhličitanu vápenatého, minerál aragonit, vytváří na stěnách bílé jehlicovité krystaly. ZAJ jsou jedinými zpřístupněnými jeskyněmi hydrotermálního původu v Česku, na jejich vzniku se kromě srážkové vody podílela i teplá uhličitá kyselka. Ta se využívá ve zdejších lázních k léčení nemocí srdce a krevního oběhu. Nedaleko se nachází nejhlubší propast ČR a nejhlubší zatopená propast světa – Hranická propast.

Pro informace o otevíracích dobách, přístupu i aktuálním dění v ZAJ je dobré průběžně sledovat web zbrasovske.caves.cz či facebook.com/zbrasovskejeskyne.

Za Festivalem Riversound stojí parta nadšenců z Plzně, kteří mladým talentům umožňují vystoupení před publikem i před odbornou porotou. Díky úspěšné mezinárodní spolupráci a podpoře Česko-německého fondu budoucnosti může festival každý rok vítěze soutěže vyslat za hranice republiky. Kapela, která se letos umístí na první příčce, získá jedinečnou příležitost vystoupit na berlínském festivalu Reverberation a k tomu také jeden den v renomovaném pražském nahrávacím studiu Golden Hive. Kapela na druhém místě bude moci zahrát na akci Tajný Desk v produkci plzeňského spolku Láskyplno a na Pilsen Busking Fest. Třetí umístěný bude pozván na akci Tajný Desk, kde získá živou nahrávku své kapely.

O přízeň odborné poroty i publika se letos utkají kapely Sun Apollo, China Soup, Cold Venus Revisited a Skotační Kulomet a dva sólové projekty Marley Wildthing a Mad Velvet. "Šest finalistů vybírala porota bodovým systémem z více než dvou desítek přihlášených. Na pódiu zazní post-punk, psychedelic rock, new wave, synth rock, prog rock nebo fusion," uvedl produkční Festivalu Riversound Tobiáš Mucha. Hosty budou Rosenthals a německá kapela Go Mahhh. A v režii německých DJs Flux Wildly a Heller than Hell se odehrají obě festivalové after party v music baru MōōVEMENT.

Součástí festivalu je letos rovněž pokračování Riversound Academy, která začínajícím muzikantům pomáhá po technické stránce. "Ve spolupráci s firmou Prolight a Avolites jsme 3. června uskutečnili workshop s konzolemi Avolites pro osvětlovací techniku," doplnil Tobiáš Mucha.

 

RIVERSOUND V. Poprvé pod hvězdami!

5. - 6. 7. 2024 - U Ježíška, vstup zdarma

Foto z minulého ročníku (Klára Mojová):

Riversound 2023

After movie: RS IV (2023) AFTER MOVIE

fb: www.facebook.com/riversound_festival_cz

ig: www.instagram.com/riversound_festival

yt: www.youtube.com/@riversoundfestivalplzen2262

 

Riversound 2024_ PROGRAM

 

Pátek 5. 7.

 

koncerty--louka U Ježíška

• 17:00: Mad Velvet
• 18:10: Sun Apollo
• 19:20: China Soup
• 20:30: Go Mahhh (DE)

afterparty-- MōōVEMENT

• 22:00 Heller than Hell, Flux Wildly

Sobota 6. 7.

 

koncerty--louka U Ježíška

• 17:00: Marley Wildthing
• 18:10: Cold Venus Revisited
• 19:20: Skotační kulomet
• 20:30: Rosenthals

afterparty-- MōōVEMENT

22:00 Heller than Hell, Flux Wildly

vstupné zdarma!

 

Za podporu Festival Riversound děkuje městu Plzeň, Česko-německému fondu budoucnosti, PilsenLive, Láskyplnu, Reverberation a Avolites. Na financování festivalu je možné přispět prostřednictví crowdfundingu na DONIO.

 

„Patnáctý jubilejní ročník byl pro nás zásadní. Rekordní návštěvnost a pozitivní ohlasy nám potvrdily, že jdeme dobrou cestou. Budeme proto v našem snažení pokračovat – opět se zaměříme na kameru v celé její šíři a nevynecháme ani okrajovou tvorbu, která neleží v centru pozornosti světových festivalů. Opět do programu zapojíme také kurátory z řad odborníků a doprovodíme festival výrazným nefilmovým programem, třeba už tradiční audiovizuální nocí,“ přibližuje ředitelka OKO Gabriela Knýblová.

Výraznější změny se však diváci dočkají v souvislosti s místy, kde se festival bude konat. S plánovaným uzavřením budovy bývalého hobbymarketu Bauhaus, která byla od roku 2017 ve správě městské galerie současného umění PLATO, přichází OKO nejen o místo, kam byli diváci zvyklí docházet za programem, ale také o technické a produkční zázemí. Organizátoři OKO proto hledají nové prostory, kde by se mohl 16. ročník festivalu odehrát.

„Bauhaus byl a je speciální a bude nám nejen prakticky, ale hlavně symbolicky chybět. Na druhou stranu se před námi otevírají nové možnosti a prostory, takže se diváci mohou těšit na to, kam všude je letos zavedeme. Ve spolupráci s PLATO budeme pokračovat v jejich hlavním sídle,“ říká Gabriela Knýblová.

O vizuální styl 16. ročníku se – stejně jako loni – postral grafický designér a student pražské UMPRUM Matěj Sumec. Černobílý vizuál pracuje s celosvětově známými zkratkami O.K. a K.O.

Předprodej tzv. early bird akreditací na 16. Ostrava Kamera Oko za zvýhodněnou cenu 750 Kč bude spuštěn 1. června a potrvá do 30. srpna nebo do vyprodání. Od 1. září do 17. listopadu pak bude v prodeji celofestivalová (900 Kč), víkendová (600 Kč) a studentská akreditace (500 Kč).

https://ostravakameraoko.com/

„Věřím, že nadcházející ročník festivalu bude pro stávající i nové posluchače velmi zajímavý. Nový dramaturg festivalu, přední český violoncellista Petr Nouzovský, dbal při výběru umělců na vysokou úroveň. Jsem ráda, že se festival po sedmi letech vrací do nově opraveného kostela sv. Jiljí a Panny Marie Královny. Moc mě těší, že naše pozvání přijal soubor, který u nás koncertuje jen velmi výjimečně - Janoska Ensemble. Uskupení čtyř bratrů a jejich švagra podává klasickou hudbu osobitým způsobem, navíc každý z hráčů má nemalé osobní úspěchy -  první houslista Vídeňských filharmoniků či 1. cena z Mezinárodní soutěže Franze Liszta.” říká ředitelka festivalu Irma Mrázková.

Festival zahájí 9. července v zámecké konírně komorní soubor Barocco sempre giovane s hostujícím korejským violistou Kyungsik Shinem, oceněného 2. místem na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro 2023. Zazní dílo Antonia Vivaldiho, Maxe Brucha, Antonína Dvořáka či F. A. Hoffmeistera.

Po roce se vrací do Třeboně houslista Daniel Matejča spolu s klavíristou Janem Schulmeisterem, vítězové mnoha národních i mezinárodních soutěží. Loňský koncert vzbudil nadšené ohlasy publika a mnoho žádostí o znovuuvedení dvojice. Program 10. července v Divadle J. K. Tyla uvede Sergeje Rachmaninova, Arvo Pärta i Bélu Bartóka.

Violoncellista Jiří Bárta, houslista Milan Paľa a violista Jiří Kabát vystoupí 11. července v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jiljí s Goldbergovskými variacemi Johanna Sebastiana Bacha.

Již potřetí v řadě se uskuteční noční jazzové odbočení, a to v Tunel music baru. Po vyprodaných koncertech Chantal Poullain a Jiřího Stivína se představí kytarista Libor Šmoldas se zpěvačkou Zeurítií.

Janoska Ensemble si nepochybně podmaní návštěvníky 12. července. Bratři Janoskovi pocházejí z Bratislavy, dnes působí ve Vídni. Všichni ovládají několik nástrojů, z nichž si každý posléze vyvolil svůj hlavní. Členy souboru spojují nejen rodinné vazby, ale také společná hudební vize. Jejich virtuozita a improvizační umění jim dovolují široké repertoárové rozpětí od děl klasického repertoáru po vlastní skladby a aranžmá, překračující žánrové hranice. Soubor vystupuje v renomovaných koncertních sálech včetně newyorské Carnegie Hall, Musikvereinu a Konzerthausu ve Vídni či v Opeře v Sydney.

Tradiční pocty Emě Destinnové se letos zhostí sopranistka Jana Sibera a tenorista Aleš Briscein v doprovodu Komorní filharmonie Pardubice pod vedením Zbyňka Müllera.

Na letní festival naváže série zimních koncertů probíhajících v Divadle J. K . Tyla od října 2024 do března 2025. Vstupenky a kompletní program festivalu naleznete na trebonskanocturna.cz

 

YouTube:

https://www.youtube.com/watch?v=v7Z-Ej6IGdo

https://www.youtube.com/watch?v=YXTHuZ41JOQ

https://www.youtube.com/watch?v=prKIZCDNL4c

https://youtu.be/L3bpulLjykY?si=-FvwEYU_LqcypZ2y

 

trebonskanocturna.cz

facebook.com/trebonskanocturna

instagram.com/trebonskanocturna

 

9. 7. 2024, Konírna, zámek Třeboň

SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ FESTIVALU

Barocco sempre giovane

Kyungsik Shin (Jižní Korea) – viola (2. místo MHS Pražské jaro roku 2023)

Program: A. Vivaldi, G. P. Telemann, O. Respighi, M. Bruch, A. Dvořák, F. A. Hoffmeister

 

10. 7. 2024, Divadlo J. K. Tyla

Daniel Matejča – housle

Jan Schulmeister – klavír

Program: Sergej Rachmaninov – Moments musicaux op.16 (výběr), Fritz Kreisler – Recitativo and Scherzo op.6 pro housle sólo, Arvo Pärt – Fratres pro housle a klavír, Josef Suk – Čtyři kusy pro housle a klavír, Béla Bartók – Šest rumunských tanců

 

11. 7. 2024, kostel sv. Jiljí

Jiří Bárta – violoncello

Milan Paľa – housle

Jiří Kabát – viola

Program: J. S. Bach – Goldbergovské variace BWV 988 v úpravě pro smyčcové trio od Dmitrije Sitkovetského

 

11. 7. 2024, Tunel music bar

Libor Šmoldas – kytara

Zeurítia – zpěv

 

12. 7. 2024, nádvoří Městského úřadu Třeboň

Janoska Ensemble

Ondrej Janoska – housle, Roman Janoska – housle, František Janoska – klavír, Julius Darvas – kontrabas

speciální host – Arpád Janoska – zpěv

Program: J. Brahms, B. Bartók, Á. Piazzolla, J. S. Bach, F. Janoska ad.

 

13. 7. 2024, nádvoří Městského úřadu Třeboň

POCTA EMĚ DESTINNOVÉ

Jana Sibera – soprán

Aleš Briscein – tenor

Komorní filharmonie Pardubice

Zbyněk Müller – dirigent

Program: W.A.Mozart – Don Giovanni, Symfonie g-moll K.550, G. Rossini – Italka v Alžíru, předehra, G. Donizetti – Nápoj lásky, G. Puccini – La Bohéme

 

 

Restaurování kaple sv. Petra a Pavla v Bílém Kameni

Volně stojící kaple sv. Petra a Pavla z 18. století je symbolem i dominantou malé obce Bílý Kámen na Jihlavsku. Po dlouhé roky byla udržována víceméně neodborně a bez komplexního přístupu a v posledních letech se nacházela v havarijním stavu. Obnovena byla s citem pro umělecko-historické hodnoty objektu s maximálním využitím dobových materiálů a technologií.

Návesní kaple z konce 18. století je vystavěna na čtvercovém půdorysu, vrcholem stanové střechy je malá čtyřboká zvonice. Ve výchozím stavu před komplexní obnovou byl objekt silně zavlhčený, venkovní fasáda byla cementová a ochuzená o původní architektonickou hodnotu, střešní krytina byla plechová a interiér byl ve větší míře přebílený. Neprodyšná cementová fasáda udržovala vlhkost ve zdivu, což způsobilo jeho silnou degradaci a statické narušení – během oprav se zřítila část korunní římsy. Staticky byla silně narušená i klenba kaple, což mělo negativní vliv i na omítkové vrstvy s původní výmalbou. V prvních fázích obnovy byla zajištěna narušená klenba a obnovena střešní krytina včetně zvoničky v původním krytí, nevzhledný plech byl nahrazen šindeli. Dále proběhlo odvlhčení objektu a podle historických fotografií byly obnoveny původní zdobné prvky fasády. V poslední etapě v roce 2023 byla na základě stratigrafických průzkumů celoplošně odhalena původní bohatá výmalba interiéru, zafixovaná, plně retušovaná a rekonstruovaná do původní podoby z doby svého vzniku. Restaurování provedl akademický malíř Jan Knor, který při práci vedl studenty restaurátorské školy.

„Obec Bílý Kámen projevila nejenom ochotu a nadšení pro samotnou obnovu památky, zasadila se o pokračování obnovy jako celku, včetně hodnotných detailů“, konstatuje ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Libor Karásek.

Původním cílem prací bylo technické zajištění kritického stavu památky. Díky vstřícnosti a nadšení všech zúčastněných stran však práce pokračovaly i vizuálním zvelebením a obnovou původní podoby kaple z doby svého vzniku. Historická památka se tak může prezentovat ve své kráse a podobě, nadále sloužit svému účelu a být symbolem a dominantou malé obce.

Nominuje NPÚ, ÚOP v Telči.

Na cenu NPÚ v kategorii Restaurování je navržena obec Bílý Kámen, zastoupená starostou Bc. Radimem Kriegsmannem.

 

Obnova a zpřístupnění zámku Červená Řečice veřejnosti

Areál renesančního zámku pevnostního typu s mimořádně pozoruhodným a téměř kompletně dochovaným opevněním nemá v rámci raně novověké architektury na našem území žádné analogie. V druhé polovině 20. století se však postupně vlivem řady okolností dostal do havarijního stavu. Až v roce 2008 s příchodem nového vlastníka mohla být nastoupena cesta k jeho záchraně.

Hodnota zámeckého areálu spočívá v dochované hmotné podstatě památky. Zámek s převažujícím renesančním a barokním členěním je významným dokladem proměny staršího středověkého sídla na rezidenci zámeckého typu, k níž došlo v 16. století. Typická je výzdoba figurálním sgrafitem, završení budov vysokými renesančními štíty či lemování oken a dveří profilovaným kamenným ostěním. Zámek v Červené Řečici se tak řadí mezi naše nejvýznamnější stavby z tohoto období.

V roce 1948 přešel zámek do rukou státu a až do roku 1990 byl ve správě MNV využíván účelově a chátral. Jeho záchranu komplikoval nezájem vlastníka, zatížení majetku vysokými dluhy a situaci ztěžovala také skutečnost, že pozemky pod zámkem byly předmětem dlouho neřešených církevních restitucí. V havarijním stavu a zadlužený vysokými úvěry jej v roce 2008 získal současný vlastník, který dokázal vyřešit velmi obtížnou ekonomickou i právní situaci zámku tak, že bylo možné jej začít postupně obnovovat a žádat o dotační prostředky z národních dotačních titulů i díky spolufinancování z EU. Pro své mimořádné hodnoty se zámek stal v roce 2014 národní kulturní památkou.

V naprosto zdevastovaném areálu byly bezodkladně zahájeny záchranné práce na odstranění havarijního stavu. V roce 2016 přistoupil majitel, díky získání větších finančních prostředků z evropských fondů, k rozsáhlé obnově exteriérů i interiérů obytného křídla zámku, byla restaurována sgrafitová výzdoba vnějších fasád budov na 1. nádvoří a obnoven i vstupní most.

„Zámek byl v roce 2023 poprvé ve své historii otevřen veřejnosti a jeho obnovená část je prezentována jako letní sídlo vysokých církevních hodnostářů. Nabízí jednu prohlídkovou trasu přibližující návštěvníkům pohled nejenom do soukromí vysokých církevních hodnostářů, ale seznamuje je i s dobovým prostředím církve. Vrcholem prohlídky je interiérový videomapping, kdy je pomocí nejnovějších audiovizuálních technologií vyprávěn příběh stavebního vývoje této výjimečné památky“, sdělil ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Libor Karásek.

Vlastníci ve svém úsilí nepolevují a se začátkem nové sezóny byla otevřena další expozice v hospodářském zázemí zámku, věnovaná historii morových ran v Čechách a na Moravě.

Nominuje NPÚ, ÚOP v Telči.

Na cenu NPÚ v kategorii Prezentace a popularizace jsou navrženy družstvo Zámek Šebestián, zastoupené Ing. Danielem Davidem, Jiřím Moškořem a Ing. Vladimírem Moškořem, dále tým zapsaného ústavu Památky Plus, z. ú., a tým Lightside, s. r. o.

­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­Cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro s podtitulem Společenské ocenění příkladů dobré praxe vyhlašuje a uděluje NPÚ od roku 2014. Jejím cílem je ukázat, co se v oblasti památkové péče podařilo, a ocenit ty, kteří se o to přičinili.

Do 30. září 2024 bude mít široká veřejnost možnost zvolit si svého favorita v online hlasování Památky děkují. Ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro budou slavnostně vyhlášeny a předány 15. listopadu na Nové scéně Národního divadla v Praze.

https://www.npu.cz/pamatky-dekuji

„Ochotnické spolky najdeme ve vesnicích, malých a větších městech i v krajském městě samém, v našem kraji jich působí na šedesát. S tímto počtem divadelních souborů se v rámci republiky řadíme na první místo. Ochotnické hraní tu představuje dvousetletou živou tradici, která dále pokračuje a rozvíjí se. Divadelníci významně pomáhají utvářet kulturní a společenský život místních komunit, jsou jejich aktivní součástí, čerpají z regionálních tradic, inspirují se jimi a se svými inscenacemi hostují ve svém okolí a účastní se různých divadelních přehlídek,“ zdůvodnila zápis na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje náměstkyně hejtmana Martina Berdychová 

Amatérské neboli ochotnické hraní divadla je dobrovolnou a pouze volnočasovou kulturní aktivitou. V Královéhradeckém kraji divadelníci působí v různých divadelních oborech, jakými jsou dětské a studentské divadlo, činoherní divadlo dospělých, divadlo dospělých pro dětského diváka i v prosazujícím se alternativním divadle.

Statek je předáván z generace na generaci, jednak přenosem v rodinách, účastí v multigeneračních souborech či divadelní tradici místa. Z tohoto důvodu často dochází k znovuobnovování už zaniklé ochotnické činnosti, soubory si samy organizují přípravu představení, jak po stránce dramaturgické, tak inscenační, interpretační a scénografické. Na různých akcích si předávají zkušenosti i za účasti divadelních profesionálů. 

V repertoáru mají hry české i světové, adaptace literárních děl i hry vlastní a tím i reagující na místní život a události. S ohledem na zájem diváků v inscenacích většinou převažují komedie. Ochotnické spolky najdeme v Královéhradeckém kraji ve vesnicích, malých a větších městech i v krajském městě Hradci Králové.

Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje vznikl v roce 2011. Jeho vedením bylo pověřeno Muzeum východních Čech v Hradci Králové. Hlavním cílem je ochrana, zachování, identifikace, rozvoj a podpora nemateriálního kulturního dědictví na území Královéhradeckého kraje.

Na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje patří:

 

• Východočeské loutkářství

• Tradice krajkářství na Vamberecku

• Betlémářství
• České vodáctví
• Výroba forem na modrotisk
• Ochotnické divadlo

 

 

„Nová stálá expozice v Muzeu války 1866 na Chlumu naplno využije prostory budovy a přinese návštěvníkům silný a nezapomenutelný zážitek. Je navržená tak tak, aby nepředávala informace o válečném konfliktu jen jako ‚biflování‘ faktů. Díky tomu budou návštěvníci vtažení do děje a budou jej vnímat více smysly než pouze zrakem. Plánovaný termín otevření nové expozice v Muzeu války 1866 je u příležitosti 160. výročí bitvy u Hradce Králové v roce 2026,“ řekla náměstkyně pro kulturu Martina Berdychová. 

Muzeum války 1866 je pobočkou Muzea východních Čech v Hradci Králové a věnuje se nejkrvavějšímu evropskému konfliktu před první světovou válkou, který spustil politické a mocenské změny, jež změnily mapu Evropy i charakter habsburské monarchie a v konečném důsledku dovedly Evropu nejen na práh první, ale i druhé světové války. Projekt na vznik nové stále expozice se nyní posunul do další fáze.

„Vybrali jsme zhotovitele nové stálé expozice Muzea války 1866. Za nabídnutých 10,2 milionu korun ji postaví pražská společnost Capacity Expo. Stálou expozici bude tvořit sedm částí a v maximální míře vyplní prostor budovy stojící na chlumeckém návrší. Expozice bude financována z Integrovaného regionálního operačního programu 2021–2027 a z rozpočtu Královéhradeckého kraje,“ uvedl 1. náměstek hejtmana pro oblast investic Pavel Bulíček.

 

Válka v důsledcích

Projekt nové expozice vznikl jako společné autorské dílo Muzea východních Čech a kreativního studia ST DIO. Oproti minulosti bude nová expozice zacílena na celý válečný konflikt v jeho souvislostech a důsledcích. Zcela jiné bude také vyznění expozice vůči návštěvníkovi. Cílem autorů je, aby návštěvník po zhlédnutí sedmi částí, jimiž je expozice tvořena, odešel plný emocí, otázek, ale samozřejmě také informací. Celou expozicí jej budou doprovázet tři fiktivní dobové postavy, kdy každá z nich zastupuje úhel pohledu jiné strany, a to rakouské armády, pruské armády a místních obyvatel.

Právě na každodennost roku 1866 bude kladen větší důraz než dosud. Autoři se pro tvorbu projektu, podle něhož nyní začne být expozice stavěna, inspirovali v nejvýznamnějších a nejmodernějších válečných muzeích napříč Evropou. Řada autorských prací, které se vážou k odbornému obsahu stále ještě probíhá a bude finišovat právě v závislosti na postupných dodávkách stavebních dílů expozice.

Změní se také organizační režim Muzea války 1866 a celá řada technických řešení jak návštěvnickém provozu, tak v zákulisí. Zcela nově a ve zcela jiné kvalitě budou vyrobeny repliky historických uniforem, figuríny dostanou tváře i dynamiku. Přibude také řada dosud nepředstavených exponátů a nová multimédia.

 

Navazující projekty

Na tento projekt pak synergicky navazují další projekty, které se stavbou expozice tvoří jeden celek. Jde v prvé řadě o digitální herní nadstavbu, která bude návštěvníky provázet v expozici i v okolním externím areálu. Tento projekt z pera Muzea východních Čech v Hradci Králové, jenž je taktéž financován z Integrovaného regionálního operačního programu 2021–2027 a z rozpočtu Královéhradeckého kraje, je nyní ve fázi dokončování veřejné zakázky na dodavatele příslušného softwarového řešení.

Z prostředků Muzea východních Čech v Hradci Králové a Fondu regionálního rozvoje Královéhradeckého kraje je připravována rekonstrukce domečku správce bojiště do podoby integrovaného návštěvnického bodu Muzea války 1866 a z prostředků muzea bude dokupována ještě celá škála replik zbraní, munice a dalších exponátů.

„Vybráním dodavatele stálé expozice pro Muzeum války 1866 byl odstartován celý košatý proces změn a investic, jež Muzeum války 1866 promění v moderní muzeum evropské úrovně,“ sdělil Petr Grulich, ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové.

„Celý autorský tým cílí na to, aby se návštěvníkům dostalo nejen informací o prusko-rakouské válce a její rozhodující bitvě u Hradce Králové, ale také o tom, že tato válka ve svých konečných důsledcích vedla až k rozpadu habsburského státu, ke zrodu německého nacionalismu a vytvoření podmínek pro známé změny v Evropě ve 20. století. Tím je, možná pro někoho nečekaně, stále aktuální,“ dodal Jan Hrubecký, vedoucí Muzea války 1866.

Budova muzea vznikla u vesničky Chlum na pomezí katastrů obcí Všestary a Lípa ve 30. letech 20. století. V komunistické éře bylo původní válečné muzeum z ideologických důvodů transformováno na pouhý památník, bitva u Hradce Králové nesprávně přejmenována na bitvu u Sadové a celý konflikt byl vykreslován jako nepodstatná srážka dvou již neexistujících raně buržoazních států. Pád komunistické ideologie postupně přinesl narovnání pohledu na dějiny, včetně tohoto válečného konfliktu. V roce 2010 byla výstavní plocha památníku významně zvětšena do současné podoby a byla zde zřízena provizorní nouzová expozice. Roku 2019 byl památník přejmenován na Muzeum války 1866 a začala trnitá cesta shánění finančních prostředků pro reformu návštěvnického obsahu do důstojnější podoby. Na konci října roku 2023 se muzeum pro návštěvníky uzavřelo a začalo stěhování sbírkových předmětů, exponátů i mobiliáře. Nyní zde začnou stavební práce.

„Myšlenky o legislativním ukotvení veřejné kulturní instituce kolují kulturní obcí již desetiletí, ale s hrdostí mohu tvrdit, že jsme prvními, kdo myšlenky přetavil na papír a příslušnou legislativu prosazuje na půdě parlamentu. Veřejným kulturním institucím se tímto zákonem otevřou možnosti v oblasti financování i dlouhodobého plánování. Legislativu teď budeme projednávat v Senátu, který by ji mohl schválit v následujících týdnech,“ okomentoval ministr kultury Martin Baxa.

Připravovaný zákon o veřejné kulturní instituci přinese zejména stabilitu kulturním organizacím a rozšíří jejich možnosti dlouhodobého plánování. V rámci návrhu se také zavádí možnost zakládat veřejné kulturní instituce státem nebo jedním a více samosprávnými celky. Instituce budou mít možnost vícezdrojového financování.

Legislativa je odpovědí na poptávku zejména ze strany tzv. živého umění k vytvoření alternativy příspěvkovým organizacím, které již dnešním požadavkům kulturní obce v některých ohledech neodpovídají. Přechod na novou právní formu bude dobrovolný.

Od počátku bylo zřejmé, že se brněnská univerzita k osobnosti, odkazu a dílu tohoto významného moravského skladatele (1854 – 1928) přihlásí, otázkou však zůstávalo, jakou formou. Mezi nápady figurovala pouliční performance s Janáčkovou hudbou, Janáček v nadživotní velikosti v brněnských ulicích na místech s jeho působením spjatých apod.

Nakonec však JAMU vsadila na filmové „oživení“ Leoše Janáčka, který se pohybuje v prostředí obou fakult univerzity, jak Hudební, tak té Divadelní.

„Nosnou ideou klipu je stále živoucí odkaz, inspirace a přežívající duch Leoše Janáčka na obou našich fakultách. Hledali jsme realisticky vyhlížejícího Janáčka, který je na chodbách akademie stále přítomen a jako patron současným studentům radí, bdí nad nimi, pomáhá jim a inspiruje je k tvorbě. V klipu jej tak vidíme v interakcích s muzikanty, divadelníky, ale i zaměstnanci fakulty či vedením. Janáček je tu zkrátka stále s námi a sleduje, jakým směrem se umělecká činnost na škole nesoucí jeho jméno ubírá“ uvádí mluvčí JAMU, Radoslav Pospíchal.

Leoše Janáčka ztvárnil a proměnu ve skladatele podstoupil brněnský herec a současný pedagog Divadelní fakulty JAMU, Lukáš Rieger. „Pro mě byla opravdu zábavná spolupráce s paní maskérkou, která mi s pomocí vlastnoručně vyrobeného kníru a vskutku uměleckého líčení vytvořila na obličeji sérii optických klamů, způsobujících například morfologickou proměnu mého nosu, takže jsem se cítil jako bych měl masku. Pak jsem si ale uvědomil, že i přesto, že mé oči teď vypadají jinak, jsou stále moje a musí tedy být živé mým myšlením a emocemi, protože vnitřní náladu Janáčka za mne maska nezahraje“, říká k vizuální proměně Rieger.

V minutovém klipu si společně s ním zahráli studenti hry na klavír, cello, dirigování a v klaunských úlohách studenti fyzického divadla. Hudebně videoklip doprovází, jak jinak, Janáčkova skladba, Pohádka: 3. allegro, pro které JAMU využila nahrávky absolventského koncertu svých studentů, Nikity Ruzhavinského a Darii Savvateevy.

Scénáristicky a režijně se třídenního natáčení zhostil student Divadelní fakulty Jan Šmach a o kameru, světla a postprodukci se postaral jediný externí člen týmu, Tomáš Pakosta z THP production. S maskováním a líčením vypomohla paní maskérka Vlasta Žďárská z Národního divadla Brno (NdB), které do klipu zapůjčilo i Janáčkovský dobový kostým. Charismatickým voiceoverem video zakončuje pedagog Divadelní fakulty JAMU a aktuálně vytěžovaný dabér, Petr Štěpán.

Ve videoklipu se objeví i rektor JAMU, Petr Michálek, který k natáčení dodal: „Výsledek má minutu, ale spoustu dní se na něm podílelo mnoho lidí. Leoš Janáček nás zkrátka zase spojil a my se těšíme, až dáme světu vědět, že jeho odkaz je na JAMU stále živý.“

Brňané jej mohou zhlédnout i v rámci celodenních oslav Janáček 170, které pořádá Národní divadlo Brno v den skladatelových narozenin na piazzettě u Janáčkova divadla, kde se mohou těšit i na pestrý celodenní program jako letní kino, program pro děti, video-gratulace osobností Janáčkovi nebo samotný videoklip.

 

Odkaz na gratulační viedoklip:

https://youtu.be/4UXrYxozj78